U mne jsou TESTAMENT ve svém stylu už dávno nad vším. Souls Of Black je skvělá deska, ta kapela je u mne prostě v metalu napříč měnící se dobou v absolutním topu a je jedno zdali se píše rok 1988, 1992, 1999 nebo 2020. Fakt je málo jmen, které beru tehdy, teď a i v době mezi, naprosto se vším všudy. I u IRON MAIDEN a JUDAS PRIEST mám nějaká ta období, na který bych rád soustavně píčoval. :-)

zdenos a Tesťák:

1) New order
2 - 3) Dark roots/Titans of creation, váhám
4) Souls of black!
5) Ritual
6) Formation of damnation (hlavně skladby More than a Fear)

deskám Souls / Ritual neskutečně sedí balady, Souls má sice slabší zvuk, ale mám ji oblíbenou navzdory většinovému názoru. Low jsem nikdy neslyšel, Demonick 97 - nepamatuju si, že by mi tak utkvělo něco v paměti.

Meres: Mě se z těch novodobejch Tesťáčů líbí nejvíc asi ta první The Formation Of Damnation, následná Dark Roots Of Earth měla samosebou několik melodických hitů, ale vyvážila to slabší dramaturgie a nějaká ta hlušší místa, Brotherhood Of The Snake - u té desky si nejsem jistej, zdali ji mám výš nebo níž než Dark Roots, spíš tak nějak stejně, Brotherhood je prostě tvrdší. No a novinka je minimálně tak dobrá jako obě předešlé, je to také tvrdá deska, ale je možná zajímavější než Brotherhood, alespoň se mi tak zatím jeví.

Jinak nej desky: těžko říct u kapely, u který má u mne nadpoloviční většina alb 90%. první tři alba samozřejmě a pak podle toho, na co má člověk chuť měkoňům se líbí The Ritual, tvrďákům Low a The Gathering.

Sicky: U mne je to o předsudcích. já přeci nebudu poslouchat Finskou kapelu, která míchá ve své tvorbě všechno a její frontman navíc nemá rád HANOI ROCKS. To bych mohl za chvíli končit u LORDI. :-))) Ne nechci to poslouchat, je to jako si položit vypálený cédo na poličku, což je něco jako si tam nechat po ročním nicnedělání nechat napadat prach...já do toho prostě prstík nesmočím.

Tupý poskakování do sekaných riffů byla Space Avenue, moje asi nejmíň oblíbená deska. Novější jsou právě zase víc kytarový, na té poslední je hodně thrash i sóla. Zkus třeba tuhle https://www.youtube.com/watch?v=6f_ZITeNpFo
tam jsou kyrary docela hutný a plus i sólo ve 3:04 :) a na albu jsou pak i tvrdší, třeba tahle https://www.youtube.com/watch?v=tC4-5ioYSoo , můj favorit je ale naopak tahle https://www.youtube.com/watch?v=i9vQ_hP-3MY

Ja mám s TESTAMENT tiež nejednoznačný vzťah, prvé dva albumy celkom fajn, ďalšie tri slabota, Low celkom ujde, Demonic neskutočná sračka a omyl v diskografii, The Gathering velice našľapané dielko, Formation ujde, ale žiadna veľká bomba, Dark Roots pecka, Brotherhood zhruba na úrovni Formation, novinku som ešte nepočul.

Ako najlepší T mi príde prekvapivo Dark Roots of Earth - ideálna dĺžka, výborný zvuk, bubnovo, riffovo a gitarové nadupané, veľmi podarené sóla (konečne som trochu docenil Skolnicka), hromada energie a trochu sypačiek (True American Haaaate), Billyho najlepší spevácky vykon a nádherný obal (milujem obaly v takomto farebnom spektre). A ako bonus fajn dokument na DVD. Toľko prípad TESTAMENT 😌

Tak Low i Gathering jsou pro tebe samozřejmě vhodnější než cokoliv z osmdesátek, ale zas to je pro mne míň TESTAMENT.:-) Víš co, mám tu všechno recenze, vše tedy mimo alba Demonic 97´, které vyšlo mezi Low a Gathering, to je i na mne moc, hnusná devadesátková deska s growlem, fuj.

Stray: Low jsem od nich neslyšel snad nikdy, zkusím. Nemyslel si spíš Gathering? To je údajně top ..

A víš proč už dávno neberu WALTARI? Přesně z důvodu jaký ty chválíš - maj tam punk, death metal, pop hitovky, baladu, rap atd atd. No neřekl bych, že podobná mazanice a plácání pátého přes deváté je něco super, asi mám fakt radši Stouny a AC/DC, tohle je totiž to co dokonale zabíjí osobitost, hrát si na to, že zvládnu hrát všechno. V devadesátkách to možná někomu přišlo cool, ale já to považuju za kýč, taky u mne jako jediná deska bez chyb od nich zůstala Torcha, kde prostě jasná vazba na FAITH NO MORE (The Real Thing pochopitelně...nemyslím ty další) a tehdy odcházející thrash, jsou tam tvrdý skladby, ale tvrdý s melodikou a kvílivýma sólama, žádný tupý poskakování do sekaných riffů bez sól.

Sicky: představa, že se ti líbí Practice What You Preach mě rozesmívá, tahle možnost neexistuje. Zkus si spíš pustit ten debut. Pokud ani to ne, tak tu kapelu holt začneš chápat až s Low, má to tak spousta devadesátkařů a okapsáčovaných bradkoidů, ke kterým jsem nikdy nenáležel. Právě naopak - tehdy jsem si začal hledat rock n rollovější stezky a jít do historie.

Stray: Mě tehdy ty Testament možná přišli taková trochu kopírka Metalliky a nenašel jsem si tam žádný hity. Pak navíc přišli s tím Practice What you Preach, kterým se mi do noty netrefili vůbec, tak jsem je pak přestal sledovat, zkusím si to pustit teď..
Waltari jsou taková moje úchylka, jsem prostě skalní fanoušek a rozumím tomu, že se ti to zdá divný :)

Darth: zkusím to teda ještě :) V tom Jbc ale zahráli dobrej playlist, průřez, většina z toho, co jsem chtěl slyšet zazněla. Nejlepší byla Dedicated To The flyers!

Sicky: Jasný. Vždyť nevyčítám, jen to konstatuju. U PEARL JAM jsem prostě v pozici toho, kdo nic moc nečeká a tak jej ta kapela s další deskou max. na 70% vlastně nezklamává. Z debutu TESTAMENT The Legacy jsem se doslova zesral, jak to bylo boží, do dnes jejich nejlepší deska!!! :-)) No a mít WALTARI výš než ANTHRAX a SLAYER je, z prominutím, divný! :-) Je to prostě divný!

Stray: ale tak to bylo přeci vždy, ne? že tobě se líbí úplně jiný věci než mě ..a to se už nezmění :) metal sleduju od počátku věků (začínal jsem na Persecution Mania a Pleasure To Kill :) a už tehdy mě Testament nebavili. Nevím proč. Postupem času jsem pak začal poslouchat i jiný věci (NIN, Becka, Pearl Jam, Waltari, Deftones, Biohazard, RATM a třeba Ugly Kid Joe a zjistil jsem, že mě to baví víc než ty Sodom,Exodus nebo Helloween. Na starej metal jsem úplně nezanevřel, pořád mám rád ANthrax, Slayer, Overkill, ale Waltari mám prostě výš :)

ad PJ, poslední dobrá deska byla Backspacer, sice to už nebyli moc klasický PJ, ale byl rokec, jak říkáš. Tím podle mě skončili, bohužel

Sicky: Ty mě obecně spíš přijdeš jako čtenář Marastu a Metalopolis, než člověk zpřízněnej s mým viděním hudebního světa. Aktuální PEARL JAM jsou prostě rockec a ty obecně rockec, pakliže mu chybí ten experimentálně atmosférickej aspekt, nemusíš, z mého pohledu PEARL JAM nahráli běžně standardní desku, která tak nějak odpovídá všemu, co ta kapela posledních dvacet let vytváří. A TESTAMENT žeš nikdy nedoposlouchal? To je mi líto, já mám třeba velké problémy doposlouchat tu poslední MYRKUR nebo SEPULTURU s Derrickem Greenem, ale TESTAMENT, heh, srdeční záležitost už od konce osmdesátých let, tehdy nebylo vůbec jasný, která kapela žánru bude velká a trvanlivá, jestli jako NECRONIMICON, RAZOR, DRI nebo TESTAMENT, já měl TESTAMENT v merku hned, hned jsem věděl, že to budou oni z těch několika desítek thrashovek. A jestliže v těch osmdesátkách vládla velká čtyřka, tak v posledních deseti-dvanácti letech to mám daný jasně: v Evropě KREATOR, v USA TESTAMENT. No a WALTARI jsem neslyšel od roku 1998 ani jednu desku, považuju tu kapelu za vyluhovanost pro trendsettery devadesátek, dneska už je to to samé jako fandit DOG EAT DOG, CLAWFINGER, UGLY KID JOE nebo KRUCIPÜSK -> PROSTĚ TO NEDĚLÁŠ! :-)

sicky: Zkus se ještě jednou zaposlouchat do You Are Waltari, ručím za to, že tě to vezme. Já na tuhle desku zabral tak až tak na sedmý pokus, ale od tý doby si neskutečně libuju. Velká škoda, že ji na tom posledním koncertě v JBC úplně minuli.

Tyo, Titans of creation je deska tvrdá jak hrom. Slusne umí Peterson s Billym zahustit atmosféru, především ke konci alba.Vlivy deathu,groove a hodně rychlejch šleh. Jsem spokojenej, kvalitní deska bez hluchých míst, instrumentalne klasicky špic. Po tyhle desce jsem si dal ještě poslední Behemoth (I love...) a celkem proti tomu zní jak nevinný demo :)))

Testament - Mě ta kapela nikdy moc nebavila, resp. zkoušel jsem to mockrát, ale nikdy jsem žádnou desku nevydržel doposlouchat až do konce. Tohle je první deska, kterou jedu opakovaně :) Možná jsou ty songy víc přehledný, možná víc groove a taky se mi zdá, že se povedl zvuk, takový pěkně plný, macatý to je

Pearl Jam - Gigaton - pardon, ale tohle je slabota, asi třetí čtvrtý poslech a pořád bída. Jediný dva výrazný kusy jsou 3 a 4, ale vůbec nezní jako PJ, 7 mi přijde jako průměrná věc o Wanastovek, 8 jako Offspring a mezitím klasický Eddieho poloakustický balady, který tentokrát nějak nefungují. Po mizerném Lighnting Bolt si u mě tímhle teda reputaci moc nezlepšili:( a to jsem je měl fakt rád, ach jo:(

Waltari - Global Rock - tohle kupodivu stále roste, je tam úplně všechno, tvrdej metal, elektro, popík, punk, rokec, sóla, balady, namíchaný tak mistrně, že čumim:)

TESTAMENT - "Titans Of Creation"... už se do toho pomaloučku dostávám, bude to opět silná deska se vším co ke kapele náleží. Favorizovaná píseň? Je jich víc, ale "City Of Angels" se vyjímá!


Vždycky když si přečtu Spark, mám sepsáno ve sloupku na papíru pár názvů kapel nebo alb, které dosud neznám a které si obratem krátce a namátkově prověřím na youtube, horší je, že většinou vše shledám tak nějak nijaký. :-) Tentokrát jsem měl sepsáno:
LOATHE, prostě tak obecně
ANGEL WITCH - Angel With 1980
BURNING WITCHES, prostě tak obecně
IHSAHN - Telemark
a znovu nic, NIC! :-)

J.Rose: To srovnání s Endoramou je opravdu výstižné. Revolution D.N.A. je pro kapelu naprosto netypické, ale vůbec ne špatné album. Dost mě mrzí, že jsem originální CD kdysi prodal a teď mi jako jediné z jejich diskografie chybí. :-(
Celkem zajímavý je i vedlejší avantgardní projekt Chaostar, který víceméně navazuje na experimentální skladby z prvního období Septic Flesh. Rozhodně to ale není hudba pro každého a s metalem nemá společného skoro nic (blíž má k moderní vážné hudbě).
Ze symfonického metalu bych doporučil ještě loňské album Veleno od italských Fleshgod Apocalypse, které mě na rozdíl od jejich předchozí tvorby celkem baví. Z méně známých starších kapel, určitě stojí za poslech Hollenthon (projekt Martina Schirence z Pungent Stench). Nejlepší je jejich druhé album With Vilest Of Worms To Dwell z roku 2001, ale ani zbytek jejich diskografie není k zahození.

https://www.youtube.com/watch?v=yNi1oLlG2Hw

zdenos, Meres: Já měl za to že SF, hrají a vždy hráli symfonický death metal, se špetkou blacku a gotiky. Navíc v té mé neznalosti, jsem myslel že vznikli někdy kolem roku 2000. Proto jsem tu zjišťoval informace o jejich dílech z let 90. A je to příjemné překvapení. Kapela kterou člověk před lety zavrhne, pak jí dá ještě šanci, kapela ho dostane a navíc pak zjistí, že raná tvorba dotyčného bandu, je bez nadsázky, diametrálně odlišná od tváře, kterou se chlapci prezentují na posledních cca 5 albech.
Ophidian Wheel (1997), teď docela protáčím. Krásné melodie a atmosféra celkově. No a Revolution DNA (1999), to je celkem šok, ale poslouchá se to samo. Kreator mají své Endorama (1999) a SF Revolution DNA, pokud se to tak dá říct.
Na pár týdnů mám vystaráno, tak ještě jednou dík chlapci.