to si nerozumíme ... tu hlášku o tom mainstreamu řekl v dokumentu jeden z vystupujících (Michal Máka ... tuším) ...ve smyslu, že na rozdíl o Lucie, Chinaski atd .... se nikdy nedostali do rádií, estrád atd... a že už se to nestane ... a že je to dobře ... s tím já souhlasím ... vlastně neposlouchám žádnou z kapel která "toho" dosáhla ... TTB jsou přesně na hranici, což je unikátní ... a málokomu se to podaří ... jinak já chápu, že měli vše na dosah ruky ... ale tak to prostě někdy je ...

Spíš si myslím, že TATABOJS je především kapela, která měla vždy všechno na dosah ruky. Epicentrum Kavárny. Říct, že je někdo nepřijal se nedá, mám takovou představu, že všichni jejich kámoši a známý dělaj v mediální a kulturní sféře. Když něco chtěj, dostanou to. Ano, český venkov je odmítá a mainstream je u nás závislej právě na kulturních potřebách venkova.

Na Tatáče jdu zítra na film, na koncert si asi skočím do Jablonce (kde jsem je viděl i naposled před asi 6 lety) no a v Karlíně budou hrát příští rok na moje narozky, tak to asi zajdu teda osobně taky poděkovat za takový dáreček

Dnes byl zvláštní den

coby milovník všech možných gothických a doomových žánrů jsem si nemohl nechat ujít další ročník Českého vsrhanního festivalu, kdy u nás v kostele dnes vystoupila tuzemská varhanní ikona Vladimír Roubal. A bylo to krásné

a pak jsem zašel na dokument o Tata Bojs … a ? podivné pocity jsem měl, neb Tatáče poslouchám od první desky a to je strašnej kus života, jinak dokument má svoje mouchy … ale výsledek je jasnej … Tata Bojs je naše nejlepší mainstreamová kapela, kterou mainstream nikdy nepřijal a už nepřijme … a kapele ani jejím posluchačům to nevadí. V řijnu u nás hrají v rámci sklářského sympozia IGS a už se těším

no a v práci jsem měl Linkin Park … neb já LP V 2.0. docela dost fandim

Nadělil jsem si to loni k Vánocům, zhruba první půlka byla supr, pak je to už ale drogový očistec. Četl jsem to vždy před spaním, a občas z toho naturalistického popisu drogových eskapád mi bylo až fyzicky nevolno... Zázrak, že se dožil tak "vysokého" věku. Na druhou stranu, přesto jaká to byla totální fetka, která na to i vypadala, tak ženský na něj brali jako by to byl metrosexuál ze zlata. Nechápu.

Mark Lanegan: Zpívej pozpátku a plač - ta kniha upaluje jako čert. Po hodině 50 stran za mnou. Jakoby to psal Bukowski. Náctiletý Lee Conner měl jen dvě polohy, mlčel a nebo byl nasranej.:-) Neser a naval prachy, Gary - řval jednou do telefonu na svýho fotra. Tohle je ryzi buranov amerického severozápadu prostoupeného chudobou a těžbou dřeva.

DreDe: Moc se neraduj, tu výměnu jsme učinili, protože on měl zájem o ty LIFE OF AGONY, takže se pak vybíralo, co za to. Při nejhorším to může dopadnout tak, že jsem možná vyměnil něco, co jsem neposlouchal, za něco co poslouchat nebudu.:-) Nemám s tím problém. O psaní recenzí na PSYCHOTIC WALTZ neuvažuji.

Alesh: LAID TO WASTE byli ostrý jako břitva, pokecal jsem vydatně ze Skyem, mým soukromým učitelem angličtiny z roku 2003 (v životě jedinej učitel co byl o dost mladší než já), pamatuju ho ještě jako dvacetiletého oholeného usměvavého amerického stážistu v bílé košili s krátkými rukávy, kterej vypadal jako mladý mormon jací v našich městech nabízejí literaturu. Dneska se podobá spíš Robu Flynnovi, holt dvacet let v Česku. :-) Domluvil ofiko rozhovor, v pátek na ně jdu do Lampy, kde hrajou před HEJTMAN a PANYCHIDOU. CATASTROPHY s vysokou kadencí chrlili záplavu svých slovenských pseudo problémů a příběhu a občas do toho dostávali takovou zvláštní lidovkovou vyhrávkovost. Mentálně zcela mimo můj záběr! ONE MACHINE - kapela co zaujala dusivou US-power pózu a jela bez výraznější vrcholků svůj válec ala NEVERMORE a SABBAT Mourning has Broken, zpěvák v elastických teplákách si bzjevně myslel, že jest Dickinsonem. OVERKILL - můj desátý koncert - Ellsworth je zabiják, velký respekt. Řežba. V sále circle pity, pozitivně reagovali mladí, zejména generace new wave thrashers, pro ně je ta kapela očividně ještě větší kult. V sále 45 stupňů a dýchatelno jako ve filipínském bordelu. dával jsem přednost oranžádě před pivem.

Stray - Verni nejspíše stále šetří operované rameno, zřejmě se objeví až ve Státech a Kanadě na šňůře s Diamondem. Včera též poprvé u nás s Klingem za bicíma, dobrej bombarďák. Viděl jsem pouze Overkill, předkapely mne nelákaly, jejich tvorbu vůbec neznám, se zájmem si přečtu tvůj celkový report, pokud bude. Teplota v klubu na hranici snesitelnosti, Overkill vynikající, Blitz v parádní hlasové kondici, ten chlápek v tomto směru vůbec nestárne.

Stray: som nadšený, ešte tie Psychotic Waltzy rozobrať "do šróbky" a príde odmena,
tlieskam ... pre mňa Into the Everflow naj

Já pro tu Prahu vždy spojím víc věcí. Včera návštěva Luxoru a koupě knihy Marka Lanegana, první setkání s wuxiou za účelem výměny cd, ode mne šli k němu čtyři céda LIFE OF AGONY, od něho ke mně první čtyři PSYCHOTIC WALTZ + doladěno poslední řadovkou ESGMEQ. Sednul jsem si na jedno do té horní restaurace na Novej scéně Národního divadla jako hrdinové seriálu "Devadesátky" a pozoroval pouliční ruch, OVERKILL samosebou vyvrcholením - největší zajímavostí, že jsme v Čechách zažili první koncert bez DD Verniho. Nevím jaké má problémy, ale turné za něj jede Christian Giesler ex-KREATOR. Meet factoty = klub bez ventilace/klimatizace - tedy peklo, přesto strhující set, který gradoval Elimination, Evil never Dies či In Union We Stand.

Dnes transfúzka - už se blížím zlatej plaketě, chybí asi pět odběrů. Dám si klidovej den s čtením a psaním reportu. V práci logicky volno.

Stray: To zní sakra dobře, zas trošku lituju, že se mi do Prahy nikdy nechce :)

Overkill v Meetfactory masakrujici. Hráli i Deny The Cross z 87. 100 minutovej namrd. Narvano.

Boy je pro mne nej deska U2. 10/10.

U2 - Boy - tyto staré alba neznám, ale když to všude chválí, tak jsem to teda zkusil, není to špatné, ale hardcore U2 fanda ze mě asi prostě fakt nebude
Metallica - 72 seasons - vrátil jsem se k tomu asi po roce, je to dlouhéééééé, nedá se to fakt najednou uposlouchat. Zkrátit na trochu víc než polovinu a byl by to fajn album.
Biffy Clyro - Opposites - sehnal jsem 2CD verzi, tímhle albem končí jejich neprůstřelná 3 albová série, fantastický album (a ne, Tatáči fakt nic podobného nedělají)

Já teda taky nejsem žádný die hard Pink Floyd maniak, ale kromě The Wall mám taky nejvýš ty věci ze 70tek. To jsou taky jediné CD které mám, plus Division Bell, který je celkem nudný, souhlasím. The Wall mi vždycky přišla už jako překomplikovaná deska, kde ego zastínilo talent.

Stray: Hele, odkoukáno v pohodě. Jen mě to nedostalo. Málo zahuštěný velký prostor. Nebo tak něco mě napadá. Je to na diskusi a další zkouknutí. Každopádně není prdel udělat takový film. V tom respekt.

Pekárek: To jsem tedy čekal, že tě to vezme víc.

Kropis: Já nevím, možná k Floydům přistupuješ blbě. Řešíš jednotlivce. Já otázky, tohle album je tohohle a tohle tamtoho vůbec neřeším. Alba vnímám jako celek od souvislý kapely. Ta historie, hádky a rozchody se v sedmdesátých letech přeci ještě neudála, ta kapela fungovala jako celek. Gilmour má na Animals asi nejkrásnější kytarové party, ta deska je jako atmosférický dokument snímající krajinu v mírném pohybu. Mám rád i první dvě desky z psychedelické éry A Piper At the Gates Of Dawn 67´a A Saucerful Of Secrets 68´. Vrcholné období reprezentují čtyři desky za sebou - Darkside Of the Moon 73´, Wish You Were here 75´, Animals 77´a The Wall 79´. A že je každá deska jiná? No to je přeci dobře. Podle mne se Waters vydal na The Wall úplně ze všeho, vše co vzniklo dýl, už beru jako dojezd. Division Bell ... u toho jsem kdysi usínal, nyní ok, ale na mne je to synonymum právě hudby, kterou považuju trochu za nudu, v sedmdesátkách tam bylo určitě ještě něco navíc. Ve sbírce mám i ty soundtrackové desky More a Obscured by Clouds. Dčeska, kterou nemusím je Atom Heart Mother 70´.

spajk: Kociánová je mi nesympatická. Ne tím co říká za názory, ale jak je podává. Je to o energii co z dotyčné jde, kdysi na Nově to byla přeci hezká holka no ne? To samé mám u té partičky z tzv. Nejlepšího Podcastu - ty pánové si tam akorát mastí ega a po pěti minutách jsem nucen vypnout, zkoušel jsem to dvakrát. Nejde vůbec o názory, nejde o vzhled těch jedinců, jde o energii a tón v jakém se to celé nese. A přitom ty bilboardy na Václaváku s Chirurgama z dovozu mě vůbec nepobuřují, naopak mne baví.:-))

Mâdl u Dědka v pohodě, u Krause nebyl a U kulatého stolu měl tu alobalovou čepici a zakazoval komunisty :-) vypnul jsem po 5 minutách...
Už chybělo jen triko s Havlem, aby byla absurdita podtržena na maximum.
Chápu, že první jméno výkonného producenta je Standa Bernard. To je skutečný bojovník za svobodu projevu. Angažuje se u Vávrova SOSP a chodí ke Kociánové do Radia Universum. O jeho konzervativních názorech není pochyb.
Mádl přemlouvá bábu, fandí kariérnímu komunistovi na Hradě a určitě uznáva plka Foltýna.
Tak kdo je tady skutečný bojovník za svobodu projevu?
Ale filmy točí dobré. Pojedeme k moři bylo fajn, Na střeše se Švehlíkem vynikající a Vlny asi jeho top.
Jedinej kdo to nechválil, byl historik Blažek. Asi tam budou nějaké filmařské licence, jak se dneska říká.
Mně o tom vyprávěl táta. Pochází z Prahy. Bylo mu tenkrát 17 let. Jaké prasečiny tam dělali ti negramoti z asijského jihu SSSR. To se Mádl ještě držel zkrátka.

Stray: Takže si mám poznamenat Pink Floyd - Animals? Já od nich mám rád asi jen The Wall. Bohužel musím říct, že tato legenda mě míjí velkým obloukem. Zeď je dílo Waterse, možná to je ten problém, že mě nebaví Gilmour... otázka. Mimochodem další baskytarista spadající do mého pomyslného žebříšku významných baskytaristů Roger Waters. A taky Milan Špalek :)
Spajk: Bohužel mám problém brát tyto lidi vážně a strašně mi to snižuje zážitek, když vím, co je Mádl za blázna. Jeho poslední rozhovor byl na úrovni alobalové čepice z Futuramy.
Začal jsem číst autobiografii Billy Idola, v druhé kapitole popisuje, jak sdíleli studio s Motley Crue/Vince Neilem a byly to tam jedny velké orgie s pornoherečkama. Zase po dlouhé době někdo, kdo se s tím nesere a prostě píše všechno hezky natvrdo.
Billy Idol je po Thin Lizzy další interpret, který tu není úplně popsaný a probraný, ale pro mě naprosto zásadní figura společně s jeho dvorním kytaristou Steve Stevensem. Nejlepší album jednoznačně Rebel Yell, ale pere se s Charmed Life a je to jeden z umělců, který má co říct i v současnosit, protože jeho poslední 2 EP jsou majstrštyk a jeho poslední singl Bitter Taste řadím k naprosté klasice. Kdo nezná, to si nejde.
Zklamání roku:
Marty Friedman - Drama, bohužel ne, opakování Scenes nejde a sympatie stranou, tohle je fakt slabota.
Category 7 - fakt jsem se snažil, John Bush je jeden z mých nejoblíbenějších metalových zpěváků, ale když nejsou nápady, tak to dobrý vokál neutáhne. Obě desky 50-60 %, odkládám a třeba čas ukáže.

Vlny, byl jsem na nich dnes. Nejvíc se mi líbilo překrytí hraného a archivního. Dialogy mě moc nebraly ani hlavní hrdinové. Líbil se mi Bareš, Celkově na první tak 60-70. V zahraničí dle mého bez šance. Ale je dobré, že to vzniklo, o fašistech v Československu a internacionální pomoci.:-)

Mádl ohromně překvapil. Taky jsem nadšen, všechno tam zaklaplo, navíc ten famózní dramatickej spád, to u české produkce nebylo dekády obvyklé. Tenhle film byl hrozně potřeba. Pořád si ale myslím, že přeprat tu současnou horu společenské apatie je nadlidský úkol. Vlny by si prostě zasloužily ještě větší ohlas na domácí půdě.