BRUCE DICKINSON - Tattooed Millionare. Tedy, tohle je parádní deska. V době vzniku jsem ji bral jako relativně neškodné zpestření, ale ona se z toho po všech těch letech vyloupla parádní rocková deska! Od úvodní dramatické pecky Son Of A Gun, přes nostalgickou Born in 58, přes dravou Dive!Dive!Dive! až po báječný cover All The Young Dudes (ten teď poslouchám i na výběrovce MOTT THE HOOPLE). Opravdu příjemně se poslouchající deska a už se těším, až si dnes cestou z práce dám v autě Balls To Picasso.

Nepokouším se proniknout do NAZARETH, můj názor je poměrně jasný. Mám čtyři alba na cd (remastery vinyl repliky vydané 2010) - Razamanaz, Loud N´Proud, Rampant a Hair Of The Dog, víc nepotřebuju, mezi roky 1973-75 měli vrchol, pak šli dolu. McCafferty udělal chybu že to místo po Bonu Scottovu nevzal. Ale jsem rád, páč Brian Johnson je pro kapelu se padesátitisícovou koncertní návštěvou lepší volba, je větší dynamit.

Je tu recka na Hair of the Dog.
https://www.crazydiamond.cz/nazareth_hair_of_the_dog_recenze/1368

Stray jestli se nepletu, zkoušíš proniknout do Nazareth. Předlouho si stačím jen s legendární a zřejmě opravdu nejlepší Hair of the Dog. Testoval jsem snad všechny desky okolo, ale jaksi na nich nemůžu najít žádný impuls, díky kterému bych nasypal pár drobných do další kulaté placatice. Doufám, že se to jednou prolomí :-), ten katalog je hodně velký. PS: debut Freak of Nature je dobrá deska.


DOORS - Waiting for the Sun - další unikát z vysoce nasazené laťky kvality alb Doors. Fakt nedokážu říct, která deska je lepší, tahle sbírka má taky kupu silných songů.
DEEP PURPLE - Stormbringer - dokonale mě sejří všichni odpůrci a pomlouvači tohoto pro mne mistrovského díla. Jestli není dokonalejší než Burn, tak je přinejmenším stejně dobré. Osm z deseti respondentů Coverdalovsko/Hughesovského období ji zatracují a nepatřičně očerňují. Počítám se mezi nejzarytější propagátory tohoto i následujícího díla s Tommy Bolinem. Včera jsem střídající zpívající dvojici identifikoval jako nikdy. Momentálně nejdokonalejší Davidovo album stran vokálních linek.
URIAH HEEP - Fallen Angel - oproti předchůdci ještě patrnější příklon k popu, ale poslední songy-to je pěkně omamná pompézní jízda. Dnes desku hodnotím jako nadstandardní a silně oblíbenou. A Lawton, ten je stejně jako u Lucifers Friend k sežrání.
BOWIE DAVID - Ziggy Stardust - kdysi první Bowie. Dlouho mě to nebralo a nechápal jsem, co na něm ostatní vidí. Časem se to úplně otočilo. Dnes jedna z nejoblíbenějších desek vůbec, hodně songů tu líbá můza geniality. Postupně jeho cd dokupuji do sbírky.
CREAM - Disraeli Gears - Cream mě nikdy nebrali. Nerozumněl jsem jejich adorování a protěžování nad ostatní. Asi to k nim chtělo rovněž dorůst. Teď neochvějný pilíř starých rockových časů. Jack Bruce je nejen famózní basák, ale hlavně zpěvák s mimořádně uhrančivým hlasem.

PHIL COLLINS - ...But Seriously (1989)

BLACK SABBATH - Volume Four 72´
IRON MAIDEN - No Prayer For The Dying 90´
NAZARETH - Rampant 74´
FREAK OF NATURE - Freak Of Nature 93´
DIO - Lock Up The Wolves 90´
NEW MODEL ARMY - Vengeance 84´

LEGS DIAMOND - Land Of The Gun (86)
Trezor bezedné osmdesátkové hudby vydává další poklad. Americký hard AOR v celé své kráse, včetně saxofonových sól a podobných obskurit. Hlavně to nikde nedrhne a neškobrtá a hudba ubíhá přirozeným a volným způsobem. Svoje dělá i perfektní projev zpěváka. Tyhle kapely se neoposlouchají!

https://youtu.be/2k_dsQbL_l8
https://youtu.be/1Mt5r3ETxtM

Tak italského dromedára tedy neznám. A z nových Blue Öyster Cult mám taky velkou radost. Ta kapela má na kontě několik skvostných zářezů, ke kterým počítam i stále zatím poslední Curse o. H. M. V jeho nástupce jsem už vůbec nedoufal.

opäť je prečo žiť: říjen poctí Blue Öystef Cult novym albumom The Symbol Remains

Mám doma italské CAMEL resp britskou kapelu žijící toho času v Itálii.
Zrovna poslouchám.
CAMEL - Under Age (70)

Weather Report jsou spolu s Return to Forever, Alem DiMeolou a Santanou nejšmakóznějším fusion co znám. Styl, ke kterému jsem postupně doputoval a moc si jej oblíbil. Těch vrcholových kapel je ovšem víc.

Horyna: V souvislosti s WR jsem si vzpomněl na poměrně vtipný název závěrečné kompozice prvního alba těchto tuzemců:
https://youtu.be/2LDDmyR0FF8

SCORPIONS - Tokyo Tapes
SCORPIONS - Lovedrive
DANGEROUS TOYS - Dangerous Toys
GLENN HUGHES - Resonate
PRETTY MAIDS - Pandemonium

Valič: výborný výběr, celkem žasnu, myslel jsem, že tu ( v metalovém moři) budu snad jediný sedmdesátkový nadšenec. Jsem rád za každého podobně postiženého :-)
K pár položkám jen telegraficky:
Caravan - jasná volba a jedni z mých nejoblíbenějších. Výborná, sic nejprofláknější deska, ještě radši mám dva následovníky.
Captain B. - pořizoval i psal o nich teprve nedávno. Prostě skvělé.
Matching Mole i Khan - na seznamu nákupů.
Camel - první a vlastně komplet patří k mým top souborům. Nedoceněná kapela, Latimmer umí doslova vykouzlit snovou atmosféru. Éterické, epochální...asi před týdnem jsem jel kompletní discografii, zhruba patnáct desek ve třech dnech, některé i opakovaně.

Včerejší vzorek:
BLACK SABVATH -Sabbath Bloody S. - legendární a stylotvorný je debut a možná ještě lepší dvojka. Avšak svůj vrchol s Ozzym dosáhli Sabbath s touto a následující deskou Sabbotage. Tam přidali hodně nadstavby i techniky, mám je nejradši.
PROCOL HARUM - A Salty God - geniální kapela, každá deska ohromě silná, každý song pevný solitér. Z mnoha hudebních stylů si brali to nejlepší a přetvářeli v jedinečný koktejl pestrosti.
MANFRED MANNS E. B. - Good Earth
THIN LIZZY - Fighting
WEATHER REPORT - Black Market - nejvyšší dosažitelná meta fusion stylu. Ohromě uvolněná jazzující nahrávka, s krutě "troubícím" saxofonem a specifickou atmoškou.
DOORS - Strange Days - jedu je postupně, i když je debut legendární a obsahuje několik nejsilnějších skladeb kapely (taky pár slabších), dvojka mě připadá vyrovnanější a ucelenější. Nejvíc se těším na desky 3 a 4.

Hudbě zdar.

Caravan – In the Land of Grey and Pink (1971)
Flower Travellin´ Band – Satori (1971)
Captain Beyond – Captain Beyond (1972)
Matching Mole – Matching Mole (1972)
Steel Mill – Green Eyed God (1972)
Khan – Space Shanty (1972)
Camel – Camel (1973)
Far Out – Nihonjin (1973)
Steve Hillage – Fish Rising (1975)
Hawkwind – Warrior on the Edge of Time (1975)

MUSE - Absolution (2003)

Jedným slovom - super.

Horyna mě nalákal:
UFO - Phenomenon - skvělá deska

ps: Innocent victim od Juriášů má fakt ujetej obal:) ale song Free me je dobrá tancovačka

Seven The Hardway

Horyna : Měl jsem ke kapele Pink Floyd předsudky a to hodně velké.Jejich začátky se mi také nelíbí ,ale postupem času se to vybrousilo. Deska dark side of the moon všechno změnila a nasledující patří k nejlepšímu v rockové historii. Animals mi přijde nepřistupná a začala to být hlavně kapela Rogera což mi přijde strašné. Gilmour i Mason jsou podle mě skvělý muzikanty Waters samozřejmně taky, ale lidsky je odporný.

Letos je cestování do zahraničí jaksi o drštičku. Naše vlast však nabízí nespočet nádherný míst k odpočinku a regeneraci. Šumavu dlouhodobě hodnotím jako jednu z nejhezčích turistických destinací u nás. S juniorem to tady teď brázdíme křížem krážem. Na dovču volím hudební, léty prověřené jistoty. Do auta a do outdoorového repra, jsem skrze mp 3 nachrlil moře muziky na zpříjemnění zdejších okamžiků. Pro možnou inspiraci dávám do placu seznam klasik ze včerejška:
DEEP PURPLE -Burn
UFO - Phenomenon
URIAH HEEP - Innocent Victim
DOORS - Doors
CREAM -Fresh Cream
BOWIE -Hunky Dory
THIN LIZZY - Nightlife
MANFRED MANNS EARTH BAND - Solar Fire

Long Live Rock n Roll. Vše nej a spoustu kvalitní muziky všem dobrým lidem na tomto webu. PS: odložte pracovní povinnosti a hybaj do přírody :-)

Tak samozřejmě Pink Floyd jsou fenoménem. Pro mne něco jako vůdci a zakladatelé artové muziky. Nemám rád jejich začátky. Teprve nedávno pod touhou rozšíření jejich sbírky, jsem pořídil Atom H. M., ale žádné velké nadšení se nedostavilo. A to ani nemluvím o Barrettově éře. Respektuji je až od Dark Side..., přes Wish, po Animals. To je naprosto gigantická trojice. The Wall beru jako největší artový monolit hudebního věku, naopak Finále Cut odzívám. Kouzlo se znovu dostavuje s dvojicí Gilmourovských nahrávek A Momentary a Division Bell. Jako malý kluk jsem v telce vidívala monstrózní klip k písni High Hopes. Totálně mě uhranul a napevno zabudoval do srdce. Po x letech jsem si k nim konečně našel cestu a vybudoval vztah k podobné muzice, která mne dostala jako obrovská droga. Dnes bych neměnil. Prog rock je cesta životem, láska i víra v jednom. Je v tom touha objevovat stále novou muziku z nevysychající studny sedmdesátých let.

S názorem, o neexistenci velký kapel dneška souhlasím. Hudební svět je totálně jinde. Všeho je moc a snadno přístupné. Zeppelin-ovská aura božstva je pohřbena pod nánosem průměrnosti a komerce. V tomto odvětví byli poslední velcí Porcupine Tree. Ať se daří.