To je hrozná hláška, vůbec nechápu popularitu toho Mostu...
AC/DC - Backtracks
AC/DC - Black Ice
AC/DC - Back in Black
a poslední B jako AC/DC - Blow Up Your Video

Držím úhel!
AC/DC - T.N.T.
AC/DC - If you Want Blood

Ten ČAD s "tratolištěm krve, sekery a buzogáně, pohodit ve strouze" - to byly určitě odkazy na texty ČAD, který jsou takhle formulovaný. Asi jako když někdo na fcb INSANIE chce něco říct a použije k tomu citaci z některýho Polyho textu. To celkem chápu. Lajkovat ale článek, kterej jsem si ani neotevřel, tomu už taky nerozumím. Stejně jako takovýmu tomu neustálýmu se plácání po zádech, jak je ta "naše" nebo "naše" sociální bublina nejlepší, my máme nejlepší nášivky a dokážeme vymyslet co nejvíc dehonestující komentář na jinou bublinu. Čím samozřejmě ve své vlastní bublině stoupneme.... je tam ještě někde vůbec místo na samotnou muziku?

Jinak ČAD jsem měl hodně rád v období alba "Súkromná vojna", mělo to spoustu energie a ty sprostoty v textech nebyly prvoplánovaný, naopak přesně vystihovaly to o čem skupina zpívala. Taková věc "Všetko je z Činy" má naprosto dokonalý text, "Varič pika" taky. Ale je to přísně undergroundová záležitost, v poslední době mám pocit, že je to největší kapela na Slovensku, což mi přijde úplně absurdní. Dobrá věc, ale do sklepa. Za mě.

Já bych něco napsal, ale pořád nějak nevím co... :-) po 50 minutách přemýšlení
Jo už vím, takže … když jsem asi před půl rokem napsal recenzi na poslední album ČAD (už nevím jestli jsem tomu dal 50% nebo míň):-), na facebookovém profilu kapely, kde si vystavili odkaz, se pod příspěvek shrotilo asi 50 komentů nejrůznější podoby - od příznivých kde ty argumenty leckdo označoval, že na nich něco je, až po nenávistné, kdy měl autor recenze skončit v tratolišti krve pohozen ve strouze, o tom ale nechci mluvit, spíš mě fascinovalo několik rozborů našeho webu. Příspěvek, který tvrdil, že Crazy Diamond je nejhorší název webu, jaký kdy dotyčný viděl, se ještě dal pochopit, každému zrovna nesedne název charakterizovaný předmětem s nějakou vlastností, mezi hudebními příznivci existují osoby, které mají odpor ke konkretizaci a vyznávají spíše zamlžené významy a slova neznámého obsahu (něco jako ARDVARK nebo nějakej podobnej krkolam, kterej si nikdo nezapamatuje). Horší se mě jevilo hodnocení staffu od někoho dalšího, jakože - tam jsou fakt hrozně divný lidi - nebo - to je blogísek toho šílence - až po - ty diskuse tam stojí za to. Zpětně se tím bavím, ono fakt není možný se zavděčit všem, ale vzhledem k tomu, že tu roky pozoruju docela pohodové osazenstvo diskusí, kde nikdo na nikoho neplive ani se druhému nevysmívá, tak by mě fakt zajímalo, co člověk, kterej tvrdí, že tady jsou divný lidi, vlastně považuje za normální a optimální kolorit? Jestli jako to co bylo na MP před dekádou a dříve, nebo jestli třeba coulové čtenářstvo FullMoonu, které žádný článek ani nepřečte, jenom se jakoby hlásí k nějaké své stylařské bublině? Netuším o co jako komu jde? Je to už dýl než rok, co zde vyšla recenze na něco netradičního, konkrétně na poslední řadovku indie-popové zpěvačky Never Sol, když si to dotyčná vystavila na facebooku a plno lidí jí ten článek lajkovalo (zhruba tak 30 lidí), měl jsem radost, že ta slečna má příznivce, kteří si to taky třeba přečtou, nicméně když jsem se pak podíval do statistik toplistu kolik lidí přes ten odkaz k nám vstoupilo, viděl jsem 4 vstupy, takže výsledek - 30 lidí to holce hrozně srdečně odlajkovalo, ale 4 z nich ten článek doopravdy navštívili. Já se pohybuju asi v úplně jiným světě.:-)

Nejlépe spojit odevšad to nejlepší a vytvořit ideální osobnost - žádný kníratý Wagner, žádný warpaintový satanáš, nýbrž WAGNER ANTICHRIST !!!

spajk: Přece jen, z (ne)mocného Counta Grishnackha si tady děláme legraci poměrně často. I když většinou je to spíš smutné konstatování.

1.Žádnej extrém není moc dobrej, ať už kníratí Vágneři nebo warpainty, obě možnosti svádí web někam, kde jej mít většinově nechci. Chci vyváženost.
2.Dnes měl být Sickyho článek, ale radši si ho šetřím na příští týden, protože autor snižuje pisatelskou aktivitu a je třeba jej opatřit aurou vzácnosti.:-) Chce to prostě ještě nějaký další lidi. Škoda že i Pekárek údajně zvolní.
3.Vývoj jako u sousedů nehrozí. Mě se ani článkové pojetí zde pořád zmiňovaného "modrého" webu nelíbí, neříkám že to platí na úplně všechny jejich členy, ale spíš je to tam občas připomínka stavu, že i intelektuál může být vesměs plytkej.:-)

Valič :na novinku Imperial T. jsem zaregistroval nadšené ohlasy, ale zatím jsem ji neposlouchal, zkusím. Jinak aktuálně:
SAOR - Roots (2013)
Steelswarm – Aspects Of Dissonance (2020)
Orbit Culture - Nija (2020)
Kreator - Coma Of Souls - kupodivu se drží v mém přehrávači už druhý týden :)

Valič: člověče, taky jsem dlouho žil v black-deathovém bludu, ale již jsem prohlédl! Kníratí vágneři jsou nejvíc! Víc kníratých vágnerů!!! :-D

spajk: klid, jsem si jist, že tady nic takového jako MP style nehrozí. A myslím, že narážek na black se tu už taky pár mihlo. Satan, Jehova, Budha, Odin, Alláh...žádný si tu nemůže být jist :-)

ALICE COOPER - Billion Dollar Babies
ALICE COOPER - Welcome To My Nightmare
ALICE COOPER - Welcome 2 Nightmare
STEELY DAN - Pretzel Logic
DAVID BOWIE - Hunky Dory
IGGY POP - Blah-Blah-Blah
ROD STEWART - An Old Raincoat Won´t Ever Let You Down

Ty vaše věčný žvásty okolo rockových kapel. Byly tu někdy narážky na warpaint nebo přiblblýho satana?
Já bych řekl, že NIKDY. Tak zachovejte dekórum a buďte trochu nad věcí, tohle není žádný trendařský Metalopolis!

Stray: Tak to je moc dobře, že se tu i v budoucnu budou občas objevovat články pro nás, pro mladé. Já už měl strach, že to tu po skončení výborného seriálu o AC/DC definitivně ovládnou ti prošedivělí kníráči, o kterých tu v diskusích pořád básníte. :-)

Dokonce jsem přemýšlel o tom, že tu funkci obecního trotla… chci říct místního trolla někomu předám a odejdu na odpočinek. Už jsem připravil i jednoduchý návod, s jehož pomocí by byl můj případný nástupce schopný vygenerovat autentický „Valičův příspěvek“ během několika minut.

Stačí jen odněkud zkopírovat tři krátké odstavce libovolného textu, do každého doplnit jméno nějaké málo známé, ale dobře hodnocené kapely, náhodně vybrané na stránkách typu Metal Storm, Prog Archives nebo Rate Your Music, a nakonec přimíchat několik výrazů jako obskurní, bizarní, kontroverzní, pikanterie, blutwurst, lederhosen nebo panzerfaust. Pokud bude ten nový „Valič“ ke komentářům připojovat odkazy, nesmí zapomenout mezi ty seriózní v pravidelných intervalech přimíchávat pod různými záminkami naprosto irelevantní ptákoviny, např. rozverný klip ujetého tyrolského ansámblu, cover verzi songu od Deicide v podání spoře oděné asijské bubenice nebo ukázku z nějakého zapomenutého filmového klenotu (při výběru by se měl řídit heslem: „Čím větší kozy, tím větší umění!“). Pár názorných příkladů:

https://www.youtube.com/watch?v=xIl4Syah73g
https://www.youtube.com/watch?v=gD7HlcewWR4
https://www.youtube.com/watch?v=5pIAs5wEcg4

Mám tu jeden tip pro místní black metalový kroužek. Zkuste tyhle borce z Prahé.
Jsou to trošku experimentátoři a dostali na druhou desku laso od Metal Gate. Trochu kluky znám, chodíme spolu přes 10 let na jeden soukromý web o hudbě, tak snad prominete malou reklamu :-)
Dámy a pánové VOLUPTAS.

https://youtu.be/wjw3pL4Av1c

DISSECTION - Reinkaos 2006
SATYRICON - Now, Diabolical 2006
SARKE - Vorunah 2009
SARKE - Bogefod 2016
https://www.youtube.com/watch?v=dZcgpTmM9eg

To by bylo fajn....

Tak že bych si vzal na starost ty NECROPHOBIC? Z úcty k památce Davida Parlanda a možná taky nastal čas strčit čumák do něčeho, co moc neovládám? Je potřeba se učit - maximálně mi někdo napíše "dědku, nehraj si na nový koště, co dobře mete", nebo mě ortodoxní fanoušci DARK FUNERAL připíšou na černou listinu.... víc se stát nemůže :) Pozor ... černá listina od fans death a black metalu, to by byla vlastně pocta. Tak jo, dopadne to každopádně dobře!

Stray: Čtu:)
Valič: Six si rád poslechnu. Imperial jsem zaregistroval a také tuny dalšich dobrých desek. Plán zaměřený na konvenční tituly mi vyhovuje, baví mě na tom ta potřeba opakovaných poslechů, které bych jim asi jinak nevěnoval. Když mě něco hodně osloví, přidám. Ale času je prostě málo. Chci také číst a čumět na starý filmy.:)

Třetí člověk dneska, kterej nepochopil, že jsem posluchačem nad žánry a že web chci dělat vyváženě. CARCASS i ENSLAVED patří mezi mé úplně nejoblíbenější kapely současnosti. první mám krom debutu všechno, druhé mám všechno z poslední desetiletky. Ať si každej z členů CD píše co chce, já nikomu klacky pod nohy neházím. Můžu tvrdit, že SOULFLY a AMON AMARTH stojí za vyližprdel, ale pokud to někdo bude chtít psát, proč ne? To by tu jinak nemohly vyjít články na takové zrůdnosti jako DOG EAT DOG nebo CLAWFINGER.:-) SIX FEET UNDER jsem v životě doma neměl ani jedno cédo, ale v tom seznamu podzimních vydání jsem je nechal, práč jsem neodhad jejich momentální bezvýznamnost, říkal jsem si, že to třeba Pekárek bude chtít napsat a tak jsem to tam nechal jako poznámku v kalendáři. Zrovna AOR je u mne styl, kde mám vytípané jen ty historické bestsellery z let 1977-86 a nic dalšího už nechci, prostě mě nové věci tohoto ranku vůbec nezajímaj.

Stray: Celkem překvapivý seznam, já myslel že z říše A.O.R. již není návratu. :-)

Jen mi tam nesedí ti Six Feet Under. Ta kapela je už skoro dvacet let spíše špatný vtip a hůl nad nimi už dávno zlomili i ti nejortodoxnější fanoušci žánru. I ty nejzdařilejší položky v jejich diskografii (podle mě jsou to první tři řadovky a pak alba Undead a Unborn) bych označil pouze za mírný nadprůměr. Nevím jak kdo, ale já bych tam místo nich raději viděl Necrophobic, jejichž novinka Dawn of the Damned by měla vyjít 9. října.

Sicky, Pekárek: A nechce někdo z vás napsat recenzi na ty Imperial Triumphant? Stray by z toho asi moc nadšený nebyl, ale když byl schopný vydýchat Ulcerate, Oranssi Pazuzu a dokonce Igorrra, tak tohle by snad taky přežil. Podle mě je to zatím jedno z nejzajímavějších alb letošního roku, ale je pravda, že tady ho asi moc lidí neocení. Jedná se o avantgardní metal hraný muzikanty se zkušenostmi z jazzových kapel, který bych doporučil hlavně fanouškům Ephel Duath, Lychgate nebo Dodheimsgard.

https://www.youtube.com/watch?v=qPkPY0zK8Yw

Horyna: Nevím, jestli jsi četl můj příspěvek (o stránku dál), ale já jsem ty Gryphon kdysi dávno poslouchal. Taky jsem zmiňoval pár dalších podobně zaměřených kapel. Uznávám ale, že psát sem články kvůli jednomu čtenáři by byla asi blbost (i tu případnou recenzi na výše zmíněné Imperial Triumphant bych tu pravděpodobně četl pouze já). :-)

Stray: z tvého seznamu mě zajímají Deftones, Puciato a Enslaved ostatní ne.

Jinak Pattern Seeking Animals jsem zkusil, na můj vkus příliš uhlazený, sterilní, měkký. Takovej sofistikovanější 80s pop. Muzika musí mít energii, břinčet :) tenhle AOR,to fakt není styl pro mě :)
btw,myslel jsem automaticky, že je to něco ze 70s, ale ona je jak jsem zjistil novinka, možná by to chtělo v textu uvést :))

Hivris: Vy dneska perlíte. Ne není to práce, u určitých kapel se mě posluchacskej záběr dost roztahuje. Jsem schopen poslouchat v jeden den Beatles a Carcass. Z tvrdých kapel si už ale dost vybírám, dvacet jmen z tisíce se mě docela dost líbí.:-) Carcass a Enslaved patří mezi špičku extrému, proto to napíšu velmi rád. Soulfly, Lamb of God nebo Kataklysm bych psal bez chuti a nebo dneska už spíš vůbec.

Pekárek: Ach jo. Čteš to?

Hivris: Debut PATTERN-S. A. je na delší poslechové lokte, ale časem se naplnění dostavuje rovněž. Některé skladby jsem jel po sobě třeba čtyřikrát a pak se postupně posouval dál.

Díky všem za odpovědi na stylový testík.

Spajk: všiml jsem si, že jsi nakupoval první dvoje Steely Dan. Pro mne je téměř celá tvorba této výsostně originální party naprosto úchvatná. Je to fusion na americký způsob mixnuté s popem, muzikálem, dechřinou alá Chicago... Kapelu poslouchám jen krátce, což znamená, že před dvaceti lety jsem je rozhodně neznal a ani bych je tenkrát nedával. Ale zhruba necelých pět let je vnímám velice intenzivně a pouštím opravu často. Prvních šest desek je pro mne za plnou palbu. Vše za 100%. Přesně to, co u mne Stay nechápe :-) Ale tak to mám s 80% discografií u Rush, Yes, Genesis a vlastně i těch menších souborů. U miláčků Marillion je vše - asi sedmnáct alb za 100.

Nesnesl bych vlastnit discografie, ze kterých bych sjížděl jen polovinu a o té druhé si myslel/věděl, že stojí za velkej prd a bodoval je 30-tkou, 40-cítkou.

Fairport Convention hrají folk, folk-rock. Tento styl jsem ve dvaceti absolutně nesnášel (pohrdal jím), podobně jako country (v rádiu často hraní odporní Creedence C. R.), blues, jazz a vlastně skoro vše tolik odlišného od metalu. Jako koření jsem k heavy, speedu, thrashi dával death a black. Dnes to mám zcela opačně. Art, hard a prog kořením kapkami ingrediencí stylů výše jmenovaných. Všechno tvrdší než Maiden (bráno s nadsázkou) nedávám, nemám rád, nezajímá mne, nesnáším to, je mi to odporné (aniž bych se tu chtěl pánů poslouchající tvrdé odnože dotknout). Někdo to může nazvat stárnutí, či zaprděnost, já tomu říkám vývoj. Přesto se v poslední době hlavně díky Crazy Diamond začínám častěji obracet ke své hudební minulosti (tedy jen k té, kterou jsem ještě stále schopen akceptovat, k té melodické) a jsem za to zatraceně rád. Touto cestou tak vlastně děkuji všem účastníkům Crazy Diamond, jelikož tito právě takovou muziku poslouchají a píší o ní především.

Gryphon je navýsost originální soubor. S rockovou muzikou nemají téměř nic společného. Hrají staroanglickou renesanční muziku. Používají soudobé nástroje jako flétny, fagoty, cembala, krumhorny...

Vše vysvětleno viz recka druhého alba Midnight Mushrumps:

Občas člověka přepadne nutkání úniku od klasického rockového schéma. Nemá náladu poslouchat řinčivé tóny kytar, kaskády melodií, bicí salvy měnící tempo hry několikrát za minutu, či plačtivé výlevy zpěváků lamentujících nad neradostným obrazem dnešního světa. V hudebním moři se ještě najde několik ostrůvků, které zůstali před nástrahami moderní civilizace zcela skryty a jeden z nich nese název Gryphon.

Gryphon jsou, přesněji řečeno byli partou nadšenců, kteří našli zálibu v historizujícím pojetí hudebního slohu, čerpajícího z odkazu muziky zakotvené v dobách renesance. V jejich projevu se střetává konzervativní staroanglický model praktikovný na dobové historické nástroje, s moderním progresivním přístupem jež symbolizoval léta sedmdesátá.

V pořadí druhá nahrávka Midnight Mushrumps je drahokamem v diskografii této kapely. A pokud ve snaze obohatit svou domácí sbírku o nový přírůstek na něj někde narazíte, rozhodně neváhejte. Při poslechu takto koncipované hudby se vaše obzory výrazně rozšíří, naleznete nové prameny, nové podněty, vlastně úplně nový muzikologický svět.

Nechte se zlákat na středověkou rytířskou hostinu lemovanou zvukem trubačů fanfár, či chcete raději přihlížet sporu dvou řevnivých prostopášníků, soupeřících spolu na život a na smrt? Když necháte fantasii pootevřená vrátka, můžete spatřit vášnivé pohledy princezen a dvorních dam, které vás budou ze zrovna započaté kejklířské slavnosti lákat na svá útulná lože. Ano, to vše se odehrává pod rouškou tajemství ve vaší bezprostřední blízkosti. Stačí pouze zavřít oči a pustit si nahrávku kapely Gryphon.

Cesta časem o století nazpět právě začíná a dokonalý dvorní kolorit v brilantním aranžmá této hvězdné sestavy je vaším nejvěrohodnějším průvodcem.



ale takovou muziku tu asi nikdo se zdravým rozumem nedá :-)