Daemona jsem poslouchal před měsícem. Bavilo. Na novinku se těším, podle recenze by to mohlo alespoň trochu jiné, což je vlastně úspěch. Čekal jsem, že s Daemonem začala fáze kreatorizace:-)

Novinku zatiaľ nehodnotím, potrebujem čas na poslúcha, vstrebanie a vynášanie súdov. Dal som si ale spätne predošlého "Daemona" a zisťujem, že ma to baví. Možno preto, že je viac priamočiary a možno aj trošku do Death metalu... Sam som prekvapený, zapínal som ho s predsudkom, že nebude baviť a po čase preladim.
Recenzia inak pútavo napísaná, pekne sa to číta. Keď sa to približuje kvalitou k poslednému MARDUK, tak dupľom mam chuť sa do toho pustiť až čas len trochu dovolí.

Díky za názor. Do vydání Liturgy Of Death mne žádná jiná deska MAYHEM ani moc nebavila. Novinka u mne dost změnila přístup, ty starší desky jsem si tedy poslechl zpětně, Chimera tak nějak dobrý, Grand Declaration jsem nikdy nerozuměl, asi je to dobrý pro progresivce, ale já v tom nenacházím tu emoci, co bych chtěl, desky jako Ordo et Chao nebo jak to je? + Esoteric Warfare + Daemon mne skoro vůbec nebaví, jedinej výraznej posun jsem tedy zaznamenal s albovým debutem De Mysteris Dom Sathanas, u kterého mne to najednou naskočilo a vše mi bylo znenadání jasnější, pokud pominu novinku, tak vážně asi jejich nej deska je De Mysteriis. To EP Wold´s Lair Abyss asi také dobrý, proveden jen letmej poslech, celkově však bez vztahu a odžitosti napříč diskografií. Liturgy je první deska, u které to mám, že vyšla, poslechnuta a hned líbí. Pokud nějaké album black metalu z posledních let může být výš, tak asi ten MARDUK Memento Mori.

Po opakovanom posluchu baví. Čo zamrzí, je minimálny posun oproti minulosti, hlavne keď bola novinka vždy silne odlišná od predchodcu. Teloch a Ghul jednoducho nie sú tak vyrazni hráči a ani skladatelia ako Blasphemer. Už Démon príliš okato evokoval Der Mysteriis. Na druhú stranu je Liturgy veľmi kvalitný žánrový materiál, produkčne skvelo ošetrený a zábavný. Akurát trocha príliš stavil na istotu a postráda moment prekvapenia. O žiaden žánrový míľnik ani najlepšiu blackovu nahrávku za posledných desať rokov sa samozrejme nejedná. Na druhú stranu sa napriek hore uvedenému nejedná ani o žiadne sklamanie a pokiaľ pristúpime na to, že pohodlní "fotri" z Mayhem už šokovať a experimentovať nebudú tak si nahrávka 80% v rámci žánru obháji. Dlhoročný fanúšik môže samozrejme 10% ubrať a pokiaľ scénu až tak nesleduje 10% pridať.