Zemřel OZZY OSBOURNE a metalový svět přišel o svou nejikoničtější a nejcharismatičtější postavu.
Poprvé jsem si jeho existenci uvědomil ve svých patnácti, v roce 1990, kdy v televizi běžely na díly rozkrájené záznamy z koncertu rockových hvězd na Moscow Peace Festu uspořádaném v létě roku 1989 v souvislosti s oteplováním vztahů mezi západem a východním blokem. Spolu s Ozzy Osbournem na akci vystoupily ještě kapely BON JOVI, SCORPIONS, MÖTLEY CRÜE, CINDERELLA a SKID ROW. Československá televize tehdy všechny koncerty ze záznamu pouštěla. Z prvního dojmu mne vážně nenadchl. Po pódiu podivně cupitající jednačtyřicetiletý tlusťoch s trvalou, dost pravděpodobně o generaci starší než většina masírků, co tehdy jela v hair-metalu. Týpek, co každou chvíli na někoho mrskne kýbl s vodou a ještě se tomu chechtá. Co to jako bylo? Zajímá ještě někoho tenhle dědek? Odkud vlastně ten chlap přišel? Ani jeho hudba z té televize nějak nevyzněla. V patnácti nějak nemáte náladu jít naproti podobným starým zjevům. Zaujal mne však jeho kytarista, blonďák ve zvonáčích, kterému mohlo být tak okolo dvacítky, a kterej se oblíká řádně zastarale. Co to jako má na sobě? Já mám elastický proužkáče, tak proč nosí zvony? Možná uběhl další rok a o hudbu nějakého Ozzyho Osbournea jsem nejevil naprosto žádný zájem. Zlomilo se to až následkem dvou dalších sílících skutečností či událostí. Tou první byl můj nově objevený zájem o BLACK SABBATH, kdy jsem zároveň ke svému překvapení v mezidobí zjistil, že dotyčný šílenec v té kapele kdysi zpíval. Tou druhou záležitostí posunující mne k Princi temnot bylo vydání jeho šestého sólového alba „No More Tears“, které mne díky fantastickým hymnám doslova sejmulo a dodnes jej možná považuji za vůbec nejvýraznější a nejvelkolepější nahrávku s Osbourneovým hlasem.
Až do začátku devadesátek jsem se popravdě vyhýbal prozkoumávání starší rockové hudby, tím myslím starší než rok 1982. Jel jsem v metalu, většinou thrashi, lehce v evropském hejvíku a kalifornském glamu, a do sbírky se dostával čím dál víc i death metal, ale že bych šel dál do historie, to se zhruba do roku 1991 vůbec nedělo. Jenže pak jsem začal sedět ve třídě na průmyslovce v lavici s jedním týpkem, kterej byl spíš hipík než metalista. Vlastně metalista nebyl vůbec. Tenhle spolužák měl navíc ve zvyku po vyučování chodit do půjčovny cd, a díky němu se to zlomilo a já kromě vyložených metalových tvrďáren tehdejší doby začal přicházet na chuť také kapelám jako LED ZEPPELIN, THE DOORS, BLACK SABBATH, DEEP PURPLE a dalším. Samozřejmě že jsem po chvíli do té půjčovny začal docházet s ním a za ušetřené drobné jsem si vždy něco odnesl domů. Přiznám se, že z kapel sedmdesátých let jsem měl BLACK SABBATH vždy nejvýše (jednu dobu v druhé půlce devadesátek jim konkurovali možná snad jen KISS), byť mou první zkušeností s jejich tvorbou bylo tehdy poslední album „Tyr“, kde se samozřejmě Ozzyho hlas vůbec nenacházel. Druhou deskou, kterou jsem od nich poznal, byl však již legendární „Paranoid“ a tehdy se to zlomilo, během let 1991 a 1992 jsem se stal doslova fanatickým příznivcem Ozzyho a hudby BLACK SABBATH a nahrál si od něj prakticky všechna alba s jeho hlasem. Viděl jsem jej naživo minimálně čtyřikrát - určitě dvakrát sólově a dvakrát v rámci BLACK SABBATH (přičemž Iommiho kapelu bez Ozzyho jsem viděl rovněž dvakrát).
Jestli někdo tvrdí, že podobně výraznou postavu metalová scéna už nikdy mít nebude, tak je to dle mého pravda. Ozzy byl neopakovatelný a nikdo jej nikdy nemůže nahradit. Už několikátý den se snažím vypořádat s tím uvědoměním, jak velká to je pro svět fanoušků rocku a metalu ztráta. Tolik fantastické hudby. Díky za všechno Ozzy, byl si skvělý a nejlepší!! (R.I.P.)
25.07.2025 | Diskuse (10) | Stray |
![]() |
miki | 27.07.2025 22:06 |
Odišiel velmi zvláštny človek,je to neuveritelna suhra okolnosti,ktorá ho vystrelila medzi nesmrteľných.Nebyť toho koncertu a veľmi skoreho odchodu neviem či by to malo taký ohlas.Videl som ho iba pri reunionu Black Sabath 1997.Bolo tu pekne napísané,že |
Pekárek | 26.07.2025 13:02 |
Ještě tak, dvě max tři věci by se ti mohly líbit. Pro mě ideál hlavně kvůli velikosti a prostředí. Pořád mi do toho něco leze. Příští rok z toho udělám prioritu. Sestava slušná. |
Stray | 26.07.2025 12:43 |
Vidíš, to jsem nedomyslel.:-) Byl to jenom příklad, když jsem si prohlížel program a zjistil, že pro mne tam není znovu takřka nic. |
Pekárek | 26.07.2025 12:29 |
Tak já si hlavně myslím, že lidem, co chodí na ETEF, jsou lidi, kteří někde na netu zkratkovitě vykřikují, že nemají rádi ETEF, úplně u prdele.:-) |
Stray | 26.07.2025 11:30 |
Digitální doba je vážně depresivní, mně tedy určitě nevyhovuje. Skrz sociální sítě si řada jouzků jenom dokazuje, že někam patří a že jejích hlas má sílu. Řada lidí už funguje jenom ve zkratkách. Někomu přes net nadavaj a ani neví, jaký je to člověk. Vlastně o to nestojí. Stačí třeba napsat, Nikdy jsem nemusel ROOT. Nikdy bych nejel na ETEF nebo na Brněnskou bouři, a v kombinaci s tím, že o člověku někdo něco řekne, tu máme zárodek toho, že seš pro řadu lidí cíl.
|
Kuklač | 25.07.2025 21:51 |
Ozzy .....legenda legiend. Jeden z idolou mojho detstva....nechcem sa dozit dna ked tu uz nebudu Bruce, Rob, Biff, James.........a dalsi. Milujem heavy metal a je mi strasne smutno..... |
Pekárek | 25.07.2025 21:49 |
Tohle je pěkný a dost autentický, měl jsem to podobně. Ten koncert z Ruska, ano:-), stejný dojem. Průlom přišel se Sabotage, kterou měl nahranou jeden kámoš. Pro mě stále nejlepší album ze staré éry BS. Jako první sólovku jsem pak slyšel Bark, ta mě zaujala. No More Tears následně představovalo jednoznačný průlom, samozřejmě hlavně díky těm riffům.:-) |
Kropis | 25.07.2025 16:44 |
Hezký článek a s tou první části úplný souhlas, nakonec jsem to docenil až zpětně a rozlučkový koncert určitě zajdu do kina, pokud bude možnost. Ale jinak především závidím tolik možností vidět Ozzyho a Sabbathy. |
sanntrik | 25.07.2025 15:46 |
Ten koncert mal určite zmysel už len z toho dôvodu že Ozzy si to očividne užíval a keby mohol tak vyskočí z toho kreslá a pobehoval by ako za mlada:-)Na budúci rok si to môžme vychutnať v kine. |
Kubýk | 25.07.2025 13:55 |
Už když zemřel Lemmy, bylo hmatatelné, že se blíží konec jedné (pro mě) generace, ale bylo mi 25, ještě jsem si smrt tolik nepřipouštěl, byť jsem za Lemmyho nejednu sklenku vypil a bylo mi líto, že odešel. |