Boomer Space

Zemřel OZZY OSBOURNE a metalový svět přišel o svou nejikoničtější a nejcharismatičtější postavu.

Obvykle se článkově nevyjadřuji k podobně smutným událostem, zde však cítím, že musím udělat výjimku. Odešla totiž legenda, která zhruba šestapadesát let formovala hudební vkus milionů fanoušků tvrdé hudby po celém světě. V souvislosti s rozlučkovým koncertem jsem patřil určitě ke skeptikům, přišlo mě bizarní nutit starého a nemocného člověka do podobného martýria, rovněž jsem neviděl nic super na tom, že si s podobnou megalomanskou akcí řada lidí z branže tak trochu přihřívá polívčičku. Ozzyho hudbu miluji, a je mi jedno, jestli jde o tvorbu BLACK SABBATH nebo jeho sólovou kariéru. Dost pravděpodobně jsem jej vždy považoval za nejdůležitější osobu na scéně, byť se podle momentální posluchačské chuti mohl na čele střídat s několika dalšími rockovými bohy. Přes tohle jsem naprosto vůbec nezatoužil na stadionu birminghamské Aston Villy být a to, i kdybych snad v daném anglickém městě žil. Stream z onoho večera jsem si projel jen rámcově a velmi rychle až dva dny po akci. Jsem možná moc velkej srab na to jít vědomě naproti podobnému emočnímu masochismu. Pamatuji, jak před necelou dekádou zemřel David Bowie, stalo se tak bezprostředně s vydáním jeho poslední řadové desky „Blackstar“. Na odchodech slavných souběžně s jejich poslední výraznou aktivitou mě přijde něco skoro až démonického. Dnes vím, že Ozzy tu svou rozlučku nejenže potřeboval udělat, ale on jí opravdu chtěl, naposledy chtěl zažít tu energii davu, emoce vyvěrající z lidí vlivem jeho hudby a všechnu tu atmosféru.




 

Poprvé jsem si jeho existenci uvědomil ve svých patnácti, v roce 1990, kdy v televizi běžely na díly rozkrájené záznamy z koncertu rockových hvězd na Moscow Peace Festu uspořádaném v létě roku 1989 v souvislosti s oteplováním vztahů mezi západem a východním blokem. Spolu s Ozzy Osbournem na akci vystoupily ještě kapely BON JOVI, SCORPIONS, MÖTLEY CRÜE, CINDERELLA a SKID ROW. Československá televize tehdy všechny koncerty ze záznamu pouštěla. Z prvního dojmu mne vážně nenadchl. Po pódiu podivně cupitající jednačtyřicetiletý tlusťoch s trvalou, dost pravděpodobně o generaci starší než většina masírků, co tehdy jela v hair-metalu. Týpek, co každou chvíli na někoho mrskne kýbl s vodou a ještě se tomu chechtá. Co to jako bylo? Zajímá ještě někoho tenhle dědek? Odkud vlastně ten chlap přišel? Ani jeho hudba z té televize nějak nevyzněla. V patnácti nějak nemáte náladu jít naproti podobným starým zjevům. Zaujal mne však jeho kytarista, blonďák ve zvonáčích, kterému mohlo být tak okolo dvacítky, a kterej se oblíká řádně zastarale. Co to jako má na sobě? Já mám elastický proužkáče, tak proč nosí zvony? Možná uběhl další rok a o hudbu nějakého Ozzyho Osbournea jsem nejevil naprosto žádný zájem. Zlomilo se to až následkem dvou dalších sílících skutečností či událostí. Tou první byl můj nově objevený zájem o BLACK SABBATH, kdy jsem zároveň ke svému překvapení v mezidobí zjistil, že dotyčný šílenec v té kapele kdysi zpíval. Tou druhou záležitostí posunující mne k Princi temnot bylo vydání jeho šestého sólového alba „No More Tears“, které mne díky fantastickým hymnám doslova sejmulo a dodnes jej možná považuji za vůbec nejvýraznější a nejvelkolepější nahrávku s Osbourneovým hlasem.

 
Až do začátku devadesátek jsem se popravdě vyhýbal prozkoumávání starší rockové hudby, tím myslím starší než rok 1982. Jel jsem v metalu, většinou thrashi, lehce v evropském hejvíku a kalifornském glamu, a do sbírky se dostával čím dál víc i death metal, ale že bych šel dál do historie, to se zhruba do roku 1991 vůbec nedělo. Jenže pak jsem začal sedět ve třídě na průmyslovce v lavici s jedním týpkem, kterej byl spíš hipík než metalista. Vlastně metalista nebyl vůbec. Tenhle spolužák měl navíc ve zvyku po vyučování chodit do půjčovny cd, a díky němu se to zlomilo a já kromě vyložených metalových tvrďáren tehdejší doby začal přicházet na chuť také kapelám jako LED ZEPPELIN, THE DOORS, BLACK SABBATH, DEEP PURPLE a dalším. Samozřejmě že jsem po chvíli do té půjčovny začal docházet s ním a za ušetřené drobné jsem si vždy něco odnesl domů. Přiznám se, že z kapel sedmdesátých let jsem měl BLACK SABBATH vždy nejvýše (jednu dobu v druhé půlce devadesátek jim konkurovali možná snad jen KISS), byť mou první zkušeností s jejich tvorbou bylo tehdy poslední album „Tyr“, kde se samozřejmě Ozzyho hlas vůbec nenacházel. Druhou deskou, kterou jsem od nich poznal, byl však již legendární „Paranoid“ a tehdy se to zlomilo, během let 1991 a 1992 jsem se stal doslova fanatickým příznivcem Ozzyho a hudby BLACK SABBATH a nahrál si od něj prakticky všechna alba s jeho hlasem. Viděl jsem jej naživo minimálně čtyřikrát - určitě dvakrát sólově a dvakrát v rámci BLACK SABBATH (přičemž Iommiho kapelu bez Ozzyho jsem viděl rovněž dvakrát).

 
Jestli někdo tvrdí, že podobně výraznou postavu metalová scéna už nikdy mít nebude, tak je to dle mého pravda. Ozzy byl neopakovatelný a nikdo jej nikdy nemůže nahradit. Už několikátý den se snažím vypořádat s tím uvědoměním, jak velká to je pro svět fanoušků rocku a metalu ztráta. Tolik fantastické hudby. Díky za všechno Ozzy, byl si skvělý a nejlepší!! (R.I.P.)


25.07.2025Diskuse (10)Stray

 

miki
27.07.2025 22:06

Odišiel velmi zvláštny človek,je to neuveritelna suhra okolnosti,ktorá ho vystrelila medzi nesmrteľných.Nebyť toho koncertu a veľmi skoreho odchodu neviem či by to malo taký ohlas.Videl som ho iba pri reunionu Black Sabath 1997.Bolo tu pekne napísané,že
odchádza generácia a je otázka času,keď to bude oveľa rýchlejšie a častejšie.Pravdepodobne vela kapiel sa vypne k nahrávaniu albumov a kocertovaniu pretože nevieme kedy???? Taká otázka do pléna,ako by to vyzeralo s Ozzym bez Sharon?_

 

Pekárek
26.07.2025 13:02

Ještě tak, dvě max tři věci by se ti mohly líbit. Pro mě ideál hlavně kvůli velikosti a prostředí. Pořád mi do toho něco leze. Příští rok z toho udělám prioritu. Sestava slušná.

 

Stray
26.07.2025 12:43

Vidíš, to jsem nedomyslel.:-) Byl to jenom příklad, když jsem si prohlížel program a zjistil, že pro mne tam není znovu takřka nic.

 

Pekárek
26.07.2025 12:29

Tak já si hlavně myslím, že lidem, co chodí na ETEF, jsou lidi, kteří někde na netu zkratkovitě vykřikují, že nemají rádi ETEF, úplně u prdele.:-)


Btw letos mě fakt sere, že jsem tam nebyl. Dodheimsgard bych si dal, ale je tam toho víc.

 

Stray
26.07.2025 11:30

Digitální doba je vážně depresivní, mně tedy určitě nevyhovuje. Skrz sociální sítě si řada jouzků jenom dokazuje, že někam patří a že jejích hlas má sílu. Řada lidí už funguje jenom ve zkratkách. Někomu přes net nadavaj a ani neví, jaký je to člověk. Vlastně o to nestojí. Stačí třeba napsat, Nikdy jsem nemusel ROOT. Nikdy bych nejel na ETEF nebo na Brněnskou bouři, a v kombinaci s tím, že o člověku někdo něco řekne, tu máme zárodek toho, že seš pro řadu lidí cíl.

Mezi desítkou nej alb Black Sabbath mám sedm s Ozzym, řada prvních sedmí Ozzyovek, tu a tam doplněna prvními dvěma Diovkami a Headless Cross. Tyr bojuje statečně o to desáté místo s debutem, Techničák Ecstasy mám na devátém, mám to album rád, Sabotage je osmá. Ozzy byl hlavně Black Sabbath, ale solovky dokázal udělat stejně skvělé, tady je to řada prvních sedmi. Ozzmosis mám na pátém místě, Blizzard Of Ozz je čtvrté, Bark ať The Moon třetí, The Ultimate Sin druhé, vrchol je No More Tears.

 

Kuklač
25.07.2025 21:51

Ozzy .....legenda legiend. Jeden z idolou mojho detstva....nechcem sa dozit dna ked tu uz nebudu Bruce, Rob, Biff, James.........a dalsi. Milujem heavy metal a je mi strasne smutno.....

 

Pekárek
25.07.2025 21:49

Tohle je pěkný a dost autentický, měl jsem to podobně. Ten koncert z Ruska, ano:-), stejný dojem. Průlom přišel se Sabotage, kterou měl nahranou jeden kámoš. Pro mě stále nejlepší album ze staré éry BS. Jako první sólovku jsem pak slyšel Bark, ta mě zaujala. No More Tears následně představovalo jednoznačný průlom, samozřejmě hlavně díky těm riffům.:-)

Kropis, Kubýk - zajímavé postřehy, vzpomínky...



 

Kropis
25.07.2025 16:44

Hezký článek a s tou první části úplný souhlas, nakonec jsem to docenil až zpětně a rozlučkový koncert určitě zajdu do kina, pokud bude možnost. Ale jinak především závidím tolik možností vidět Ozzyho a Sabbathy.
Dreamer není srágora, Ozzy tyhle balady uměl :) Každopádně vhodná doba na to není, ale občas se mi chce trochu zafilozovat na tím, jaký kult Ozzy očividně byl, když se k jeho umrtí teď vyjadřuje každý jouda. Přitom se s Ozzym táhne spousta kontroverzí a to zejména s tím, že odíral spoluhráče atd. Teda spíše jeho management, přišlo mi, že Ozzy se toho nějak nezúčastní. Třeba i ten Lemmy, jehož smrt zasáhla spíše jen naší komunitu stojí za některými jeho hity a troufnu si říct, že to většina neví.
Holt ikona a charisma, nedávno jsem si koupil jeho obrovský box všech vinylů za dost peněz, takže ještě opráším jeho autobiografii, udělám si kafe do hrnku ozzyho a vrhnu se na vzpomínání. Pro mě je Ozzy především solo, v rámci Black Sabbath je to samožejmě ikonické, ale Dio u mě vede, ale to je stopro tím, že jsem jiná generace.
A poznámka na okraj, jsem zvědavý, co Sharon a kolektiv vymyslí, protože nevěřím, že se teď nerozjede další mánie, posmrtných desek, kompilací, výběrovek, výročních edicí, knížek atd. Snad aspoň něco z toho bude hodnotný obsah pro fanoušky.

 

sanntrik
25.07.2025 15:46

Ten koncert mal určite zmysel už len z toho dôvodu že Ozzy si to očividne užíval a keby mohol tak vyskočí z toho kreslá a pobehoval by ako za mlada:-)Na budúci rok si to môžme vychutnať v kine.

 

Kubýk
25.07.2025 13:55

Už když zemřel Lemmy, bylo hmatatelné, že se blíží konec jedné (pro mě) generace, ale bylo mi 25, ještě jsem si smrt tolik nepřipouštěl, byť jsem za Lemmyho nejednu sklenku vypil a bylo mi líto, že odešel.
Teď, po téměř deseti letech, odešla další taková persona, ale tentokrát už to vnímám tak trochu jako začátek konce jedné éry, teď už budou "jen" umírat ty další. Jsem trochu rád, že nejsem sám, kdo se tomu obrovskému boomu ohledně rozlučkového koncertu spíš vyhýbal (sám jsem z něj neviděl zatím nic, než fotky), byť mu ve světle toho, jak brzy poté umřel, přeju, že se toho dožil a zažil to ještě jednou naposledy.
Samozřejmě jeho smrt se okamžitě stala virálem, lidi najednou zjistili že existoval někdo jako Ozzy Osbourne, sdílejí srágory typu Dreamer, nebo hlášky z trapné TV show The Osbournes, nevěda, jaký skutečný význam jeho existence pro tvrdou muziku a subkultury/žánry měla. Dnešní digitální věk je fakt depresivní.

Ale z té lepší stránky, nikdy nezapomenu na pocit, jaký jsem zažil, když jsem poprvé slyšel hudbu Black Sabbath. Jednalo se o skladbu Sabbath Bloody Sabbath a totálně mě to uhranulo. Byla to taky první skladba, kterou jsem se doopravdy kvalitně naučil na kytaru, když pominu Paranoidy, Smoky a podobné.
Stejně silně na mě zapůsobilo, když jsem si poprvé cíleně pustil Ozzyho sólově (myslím, že šlo o nějakou kompilaci), protože jako první se na mě vyhrnuly hymny Crazy Train a Mr. Crowley. Byť jsem byl v té době už slušně odkojenej Queenama a Brianem Mayem, poprvé v životě jsem slyšel takovou kytarovou hru :-)
Na DVD jsem doma pak měl Live at Budokan a asi nedopočítám, kolikrát jsem to v té době metalového objevování viděl.

No nic, jen jsem si chtěl trochu nostalgicky zavzpomínat! :-)

 

 

 

 

TOPlist