YES - Aurora

80%

Jak správně stárnout jako někdejší legenda? S lékárnickými recepty na tuhle bolístku se v poslední době roztrhnul pytel. Kvalitní desky letos vydali THE ROLLING STONES, DEEP PURPLE a navrátil se Tony Iommi. JUDAS PRIEST a URIAH HEEP tourují jako o život a Jidáši navíc zamíří zanedlouho i do studia. Podobně nezničitelní se zdají londýnští YES. Musím přiznat, že jsem je v posledních letech úplně přestal sledovat, a tak jsem původně ani červnové vydání jejich novinky vůbec nezaznamenal. Před několika lety měli přijet do Prahy a já si koupil lístek, aby byl koncert následně během covidu asi dvakrát přeložen a pak i zrušen. Mentálně se mi tím v hlavě usadil nesprávný dojem, že s kapelou je už konec. A vzhledem k tomu, že z těch velkých progrockových jmen jsem je měl rád možná nejméně, tak se tahle myšlenka pevně uhnízdila v mém podvědomí, aniž bych ji jakkoliv testoval realitou.

S překvapením jsem tedy před pár měsíci zjistil, že je na světě čtyřiadvacátá deska a že jde o výborné dílko. A pak jsem s otevřenou pusou koukal, jak moc aktivní v posledních letech jsou. Touhle činorodostí při vydávání nových skladeb se vyrovnají třeba zmíněným DEEP PURPLE nebo americkým STYX. Mezitím většina jejich dávných progových spolubojovníků už desítky let pouze bezpečně plní stránky historických análů.

YES se nikdy nevyznačovali stabilní sestavou. Naopak. Současný počin je po třiceti letech vůbec prvním, který disponuje stejným obsazením jako předchozí deska. Myslím, že tak nebude škodit, když si připomene, kdo je v dnešní inkarnaci kdo. Tím nejslavnějším jménem je kytarista Steve Howe, který po smrti Chrise Squirea převzal lídrovské i producentské otěže. Howe byl členem sestavy celkem čtyřikrát. Podílel se na klasických rozmáchlých albech sedmdesátých let, pak se dvakrát ve skupině otočil v devadesátkách, aby poslední návrat proběhl v roce 2009 a ten trvá dosud. Druhým známějším jménem je Geoff Downes, který kdysi žhavil klávesy už na albu „Drama“ (1980), je dál členem ASIA a v hudebním starověku spolusložil hit „Video Killed the Radio Star“ od THE BUGGLES. Basista Billy Sherwood dřív pomáhal YES na turné s kytarou a klávesami, aby pak převzal po Squireovi těžké basové žezlo. Za bicími dnes sedí Jay Schellen, který si prošel podobnou podpůrnou rolí na toura v roce 2022 plně nahradil zemřelého Alana Whitea. Důležitým článkem je pak Kaliforňan Jon Davison, který měl nelehkou úlohu stát se nástupcem Jona Andersona za mikrofonem. Podobně jako u Marka Tornilla u ACCEPT se i tady kapele podařilo najít někoho, kdo vládne dostatečně podobným vokálem jako legendární zpěvák, ale zároveň má také vlastní výraz a je dobrým hudebníkem.

Duo Howe a Davison je dnes hlavním hudebním tahounem skupiny a skladatelsky stojí za většinou skladeb novinky. Downes, Sherwood a Schellen ale nezůstávají stranou a mají u některých kompozic zapsán skladatelský kredit. Současní YES mají cosi z progové rozmáchlosti let sedmdesátých i popové hravosti a přímočarosti osmdesátek. Pánové se správně nesnaží obhájit své místo na slunci ani se vyrovnat těm nejlepším deskám z historie. Naopak tam kde bývalí YES kdysi smrtelně vážní a encyklopedicky sucharští, se dnes vyjadřují milou a lidsky teplou muzikou, jež se svou barevností klene až někam k GENESIS nebo BIG BIG TRAIN.

Na tuhle pestrou a příjemnou notu naskakuje už úvodní titulní skladba, která byla zároveň prvním singlem a za níž skladatelsky stojí jak Davison, tak Howe. Jemné údery piana se prolínají s velkolepými symfonickými tahy, které svou čitelností víc připomínají filmovou hudbu než někdejší zamotanosti. „Aurora“ je svěží a zábavná skladba s návykovým refrénem, ve kterém Davisonův tenor přesvědčivě a čistě skáče nahoru dolů jako Královna noci v Kouzelné flétně. Těch sedm minut uplynulo ani člověk neví jak. Skvělý, skvělý zpěvák a výborná skladba, která posluchače hypnoticky zve, aby si poslechli zbytek alba. I další „Turnaround Situation“, tentokrát čistě z pera Davisona, má dostatečný švih a nápad. Howe se tu chápe akustické kytary a dokazuje, že rychle prohánět hmatník nezapomněl. Za třetí „Love Lies Dreaming“ stojí opět oba z hlavního autorského dua a právě tam, kde se Davison s Howem potkávají, bývá síla tohoto alba největší. Začátek písně ukazuje aranžérské a producentské mistrovství, když se tu plynule mísí syntetizátorové, klávesové, kytarové, basové, bicí a orchestrální motivy, aniž by si člověk uvědomil, jak plynule přechází jeden nástroj v jiný při dodržení stejné linky. Vokál se vynořuje až po minutě a půl, ale posluchači nechybí, protože dosavadní instrumentální hudba je dostatečně živá a barevná. Prog, ale veskrze zábavný. Vše opět korunováno vysoce zpěvným refrénem.

Mluvíme o YES, takže musí být na desce i pořádná kláda, a tou je následující třináctiminutovka „Countermovement“. I tady ale vítězí lehkost nad progovou složitostí. Howe se za ty desítky let naučil skladatelsky i producentsky přísně držet tvar skladeb. Hudební nápady se nerozutíkávají a nemají exhibicionistické sklony, ale sledují jednolitou linku a plní svůj účel. Není potřeba si nic dokazovat. Když není nápad silný, musí ven. Pátá „Ariadne“ s ústředním valčíkovým syntetizátorovým motivem ukončuje prvních čtyřicet minut a soubor velmi silných písní. Následují tři kratší črty. Rocková Howeovka „All Hands on Deck“, která připomene přímočařejší věci z rabinovské éry osmdesátých let a „Outside the Box“, která sice začíná příjemnou akustickou částí, ale jež ve své druhé progovější polovině trpí repetitivností nedostatečně silného nápadu. Se závěrečnou „Emotional Intelligence“ se zas věci obrací k lepšímu. Davison opět drží pevně otěže a skladba založená na zpěvné melodii uzavírá album na silné notě. Podobně hravě živý je první bonusový track „Jambustin´“, zatímco druhý „Watching the River Toll“ je opravdu spíš jen bonus pro zájemce.

Některé kapely odcházejí důstojně, jiné přežívají. YES na Auroře nepůsobí jako stárnoucí těleso snažící se dokázat svou relevanci, ale jako skupina energických a nadšených hudebníků, které baví skládat a tvořit. Možná proto, že si už nepotřebovali nic dokazovat, vzniklo i tak živé a autentické dílo. Myslím, že mezi položkami jejich nejnovějšího období jde o soubor vůbec nejsilnější.

11.11.2026	Diskuse (0)	Gazďa