WAVVES - Spun

70%

Vyhlašuji léto a k němu patří pohoda a zábava. Na chvíli opustíme vážné desky vážných interpretů, vypneme hlavu a užijeme si pořádnou pařbu. Kalifornští WAVVES nám přinášejí vrchovatou porci powerpopových hiťasů, které jsou dokonalým soundtrackem pro horké dny. Studené pivko do ruky, volume doprava a jedeme.

Za projektem stojí jistý Nathan Williams, který ho založil už v roce 2008 a postupně z něj vybudoval kapelu. Za ty roky se tam vystřídalo už pár hudebníků, dnes kapela funguje ve čtyřčlenné sestavě. Po hudební stránce je to až úsměvně upřímné, nekomplikované album, které nemá nejmenší ambice si hrát na velké umění. Naopak, bez servítek a naplno do nás sype jednu letní hymnu za druhou. Slyšeli jsme to už tisíckrát? No a? Tak si to dáme po tisícíprvé. A pořádně naplno. Dominantním hudebním stylem desky je powerpop, který je dobarvovaný indie rockem, neopunkem, surf-rockem, garáž rockem nebo noise popem. Zatím jsem slyšel jen jednu starší desku kapely, „Hideaway“ z roku 2021, a ta aktuální se pyšní skutečně kvalitním, velkým a moderním zvukem, dalo by se říci, že až mainstreamovým. Připomíná mi to začátek nového milénia a tehdejší vlnu kapel jako WEEZER, BILLY TALENT, BLINK 182 a podobně. Zřejmě to není náhoda, protože Travis Barker, bubeník BLINK 182, na album přispěl svojí hrou ve dvou písních a taky jich několik produkoval.

Základní mustr písniček je víceméně neměnný. Jasně definovaná melodická linka, jednoduchá a úderná, povědomá a zřejmě už milionkrát slyšená, ale jako droga zabírající znova naplno. Quiet-loud-quiet dynamika, klidnější sloka vybuchující do masivního refrénu. U rychlých songů parádní drive, u pomalejší kousků nostalgická atmoška. Songy kolem tří minut, sloka-refrén-sloka-refrén-mezihra-refrén, konec. Co tady chcete vymýšlet? UPOZORŇENÍ – začíná moje obvyklé vyplakávání, že je to moc dlouhé, slabší povahy můžou přeskočit. To, že jsou si songy docela podobné, jak dramaturgicky, tak melodicky, mi až tak nevadí. Ale délka alba v rozsahu 45 min je o fous víc, než by se patřilo. V prostřední části skutečně deska lehce ztratí drive a koncentraci. Není to žádná katastrofa, ale minus pár songů by přece jen prospělo celkově lepšímu finálnímu dojmu.

Do první třetiny alba se povedlo vybrat skutečně nejlepší materiál. „Spun“, „Lucky Star“ i „New Creatures“ nastolují euforickou atmosféru bezstarostného léta. Každá z nich má svou specifickou tvář, někdy lehce do surf-rocku, jindy víc do hlučného powerpopu. Výjimečně povedená je pak singlovka „Goner“, která by se neztratila ani na albu BLINK 182. Ano, to je přesně jedna z písniček produkovaných a nabubnovaných Travisem. „Gillete Bayonet“ pak svým sonickým drivem nechá vzpomenout na krále všech šílených večírků Andrewa W.K. Naopak hipsterské power balady ve stylu WEEZER evokuje třeba „So Long“ nebo „Big Nothing“. Zajímavá je agresivnější, až do indie hardcore punku zajíždějící „Machete Bob“, melodicky taková NIRVANA pro dvacátá léta. Ambicióznější strukturou pak boduje „Body Sane“, kde máme jak nostalgické nosné téma tak i překvapivě ostré a agresivní výbuchy. V podstatě ale nemůžeme šáhnout vedle, téměř každý song má hitový potenciál. Hymnicky pojaté, hlučné a lehce přístupné songy lezou do hlavy jak po skluzavce v akvaparku. Jestli se tam udrží dostatečně dlouho, to je už na jinou diskuzi. Líbí se mi produkce alba, která jen v náznacích ponechala špetku alternativní špíny, a zaměřila se naopak na jasný cíl – zahltit první signální soustavu posluchače frontálním útokem. Že je to lehce přeprodukované? Neosobní? Ano, a určitě najdeme i další nedostatky, nebo pochybení, přes které náročný posluchač album lehce odsoudí. Jenže tohle není art rocková deska. Ostré kytary jsou sice trochu otupěné, ale pořád dostatečně hlučné, masivní bicí duní jak o život, všechno je přiznané, nic se nemusí sáhodlouze objevovat. Dalo by se říct, že album je poplatné stylovým tradicím a preferencím publika.

Někdy není potřeba věci komplikovat. Přesně takhle se musíme dívat na toto album. Letní jednohubka, která svět nezmění, ale sakra příjemně se s ní žije.

08.07.2025	Diskuse (0)	Tomáš