WAR ON WOMEN - Time Under Tension
WAR ON WOMEN bude buď macho kapela chlapáků, pro které je ženská jen objektem něčeho (můžete si dosadit dle vlastních preferencí), nebo naopak feministickou sebrankou, bojující právě proti těm macho chlapákům. To je přesně případ této pětice z Baltimoru v Marylandu. A co by tak asi naštvané feministky (oni jsou vlastně v kapele i dva chlapi) mohly hrát? Napovím vám, dreampop můžete vyloučit. Kdo je hudebně tipoval někam do prostředí hardcoru, tipoval správně.
Výraznou tváří kapely je energická zpěvačka Shawna Potter. Pak ještě dvě kytary, basa a bicí. Dá se říct, že klasická sestava. První EP kapela vydala už kolem roku 2011 a to byl skutečně ještě hodně dřevní hardcore téměř podle učebnice. Hned od prvních oficiálních desek ale začala tuto formuli rozmělňovat různými rockovými vsuvkami. Pomalu přidávali hutnější riffy, občas ubrali tempo, vsunuli mezihru. A hlavně se stávali s každou další deskou více a více melodičtějšími. Na textovém poli ale žádné ústupky, jakkoliv byly ty hudební jen a jen k prospěchu věci, rozhodně nedělali. Takže všichni oblíbení nepřátelé levicově orientovaných aktivistů, navíc ještě silně feministicky zaměřených, se postupně dostávají na paškál. Kapitalismus, politická reprezentace, sexismus, patriarchát, rovnoprávnost, práva menšin a tak dále, a tak dále. Přidávají se ale i osobnější témata vztahová, drogové závislosti, neupřímnosti, zneužívání, smrti a ztráty. Tohle je důležitý posun, který vyčleňuje kapelu z kategorie „politický aktivismus“ k širšímu obsahovému záběru a tím i publiku.
Každopádně kapela se po téměř šesti letech vrací se svým čtvrtým albem a za mě je to zatím rozhodně nejpovedenější kousek jejich diskografie. Bublající elektronický začátek nás možná na chvíli znejistí, ale pár vteřin na to už nám do uší vtrhnou pořádně nabroušené kytary a přinasraný zpěv a „Precios Problem“ se transformuje na poctivou melodickou hardcorovou pecku. Zvuk máme velice kvalitní, rozhodně zatím v rámci diskografie nejlépe studiově ošetřený. Stejně tak působí i produkce, která dokáže ve správnou chvíli akcentovat silné stránky kapely, ale nemá potřebu je zbytečně krotit nebo uhlazovat. Když to písnička vyžaduje, tak je tvrdost skutečně intenzivní, když se má ubrat, tak to je skutečně jemné a citlivé.
Odkazy na ranní tvorbu kapely najdeme v rychlých a přímočarých jednohubkách jako „Sponge Sugar“ nebo „Shapes“. Není to špatné, ale úplně stačí pár podobných kousků, které v rámci pestrosti kolekci lehce nakopnou. Vlastně můžeme tohle přirozené přelévání energie, kombinování rychlejších a pomalejších, řekněme hloubavějších skladeb, vyzdvihnout i jako jednu ze silných stránek desky. Působí to totiž velice přirozeně a nenuceně. Překračování stylových hranic není násilné ani umělé. Pestrost kolekce není rušivá, právě naopak, je stmelující. V rámci té pestrosti vyniká právě hlas Shawny, která s absolutní lehkostí odzpívá všechny polohy, rychlosti a intenzity, a navíc přidává kotel emocí. Její hlas je skálopevný a vyzrálý.
Skutečná síla desky je ale v komplexnějších skladbách, kde se kapela vydává do teritorií, kam už v minulosti lehce jedním očkem nakukovala. Teď už dospěla a nebojí se tam skočit naplno. Více melodií, košatější struktura skladeb, inspirace z hardrocku nebo i grunge. Rychlost často vyměňují za hutnost, naštvanost za zpěvnost. Berou si to nejlepší z obou světů, jak z punku, tak z klasického rocku, a doplňují to svým specifickým výrazem. A když už roztahují křídla, tak pořádně. Elektronika. V minulosti něco nemyslitelného. Teď jí citlivě a vkusně v malých stopových množstvích propašovali do jednotlivých písniček, aby jim jako dobrý domácí bujón dodal trochu chuti navíc. A další ingrediencí jsou vokální harmonie. Opět něco, co v minulosti rozhodně nebylo běžné, spíše velice výjimečné. Kam je taky narvat do uřvaného, rychlého a krátkého hardcoru že? Teď se ale prostoru dostává, tak proč to nevyužít. Je to další plus, písničkám dodává šťávu.
Když jsem desku slyšel poprvé, měl jsem pocit lehké schizofrenie. Kam WAR ON WOMEN vlastně chtějí směřovat? Melodický hardcore, nebo spíš moderní hard rock s alternativně rockovými vlivy? Postupně jsem ale zjistil, že je zbytečné klást si tuhle černobílou otázku. Proč by nemohli dělat oboje najednou? Je to snad zakázané? Nefunguje to snad? Někdy si věci komplikujeme sami. Kapela taky prochází nějakým vývojem, a pokud to míří správným směrem, tak není potřeba do toho vrtat. Tohle malé zamyšlení můžu ukončit obvyklým klišé, že se jedná zatím o nejdospělejší a nejvyzrálejší kolekci v rámci jejich diskografie. Ale to klišé je zde skutečně pravdivé.
V „Messages Unsent“ třeba znějí jak THE WARNING na svých ranných (nepřeprodukovaných) deskách. Velký hymnický refrén doplněný velkým riffem, sólem a dunivými bicími. „More Than Muscle“ je moderní melodický hardcore jaký dnes dělají třeba SCOWL nebo GOUGE AWAY. Intenzivní, nervózní a plný napětí. A pak tam střihnou „Serve“, který zní jako kříženec RED HOT CHILLI PEPPERS a PEARL JAM. Alternativní rock s devadesátkovým feelingem. Já jsem maximálně spokojený. A když vám řeknu, že závěrečná „Hunger Stone“ míří až někam k RADIOHEAD, tak mi snad ani neuvěříte. Loopy, jemné kytarové vyhrávky, postrocková atmosféra. A pak exploze a masivní, téměř metalový závěr. WAR ON WOMEN našli ideální balanc mezi svými kořeny a zakomponováním nových elementů do své hudby. Pořád znějí vážně a nekompromisně, ale teď je to i výrazně zajímavější a pestřejší. Výborná deska po všech stránkách.
| 07.10.2026 | Diskuse (0) | Tomáš |
 |
