WALG - VI

90%

Nizozemská blackmetalová scéna nepatří k těm, které by plnily titulní stránky metalových plátků s takovou samozřejmostí jako severská trojka. Formace WALG si ale už několik let drží pověst jednoho z nejlepších těles evropského melo-blackového/melo-deathového undergroundu. Kvalitou své produkce i její frekvencí by z podzemí měla už dávno vystoupit. To se zatím neděje. Projekt Nizozemců Roberta Koninga a Yoricka Keijzera je totiž pouze studiovým tělesem, které nejezdí turné a nekoncertuje ani sporadicky na festivalech. Je to velká škoda, protože Koning je jedním z nejlepších současných skladatelů tohoto typu hudby a jeho plodnost je těžko uvěřitelná. Blackmetalový underground je sice plný hyperaktivních samotářů, ale to, co předvádí tenhle kreativní mozek hraničí s obsesivní mánií. To potvrzuje i nejnovější zářez do pažby této beneluxské ručnice.

WALG vznikli v roce 2021 uprostřed pandemického bolehlavu a jako kdyby se pro ně od té doby nic nezměnilo. Koning píše skladby doma v obýváku, pak nahraje všechny nástroje a požádá kamaráda Keijzera o přidání vokálů. Nenahrávají dohromady, nemají stálé spoluhráče. Nechodí mezi fanoušky, netestují si své songy na živých vystoupeních. Jako kdyby pandemická uzavřenost a introvertnost byla tím, po čem tahle kapela-nekapela touží. Jakmile zmíněné kolečko skládání-aranže-nahrávání-deska doběhne, začnou nanovo. Pohybují se dlouhodobě frekvencí jedné kvalitní desky ročně. Tam kde žánrově příbuzní DIMMU BORGIR potřebují na jedno nemastné neslané album osmiletku, tam je schopen Koning za kratší dobu vyplodit několikanásobně víc několikanásobně kvalitnějšího materiálu.

A doběhli i mě. Než jsem si stačil uvědomit, že jsem zapomněl odrecenzovat jejich pátou kolekci, je tu další. Před sebou máme už šestou desku za šest let a WALG s ní pokračují tam, kde přestali s pětkou. Melodický black metal založený na zběsilých kytarách, tremolech kombinovaných s thrashově sekanými riffy, rychlé rytmice a chroptivém Keijzerově vokálu. Základem jejich úspěchu jsou smrtící a velmi chytlavé blackové přímočaré jízdy obohacené o vrstevnatou hloubku, která, přestože má daleko k symfonickým hrátkám, se svou atmosféričností dotýká až jakési filmové velkoleposti. Master a mix Merijna Middelweerda je čistý a přehledný a jsou na něm velmi dobře slyšet veškeré nástroje, aniž by působil přeleštěně a digitálně plastikově. Z nahrávky přes zvukovou preciznost stále dýchá potřebná divokost a syrovost. Vytknul bych naprogramované bicí, ale spíš kvůli tomu, že jsem obecně jejich nepřítelem a kapela je prostě kapela. Samotný automatický bubeník na kolekci působí přirozeně a je zakomponován citlivě, takže si ho člověk ani nemusí všimnout. Zvuk má organický charakter, ze kterého je cítit lidská ruka, nikoli pouze chladný editační software.

Plusem je setrvání u nizozemštiny. Tenhle drsný a nemelodický skřehotavý jazyk dává skladbám specifickou hrdelní drsnost a autentickou patinu. Vokálnímu výkonu Yoricka Keijzera umožňuje mateřština vysokou míru teatrálnosti a zpěvnosti, která je u tohoto typu zpěvu výjimečná. Keijzer do mikrofonu plive žluč, zoufalství i hněv, která skvěle pasuje k epickému charakteru hudby. V momentech, kdy Keijzer frázuje v rychlých pasážích, působí texty až jako středověké kletby. Na rozdíl od předchozích kolekcí zde WALG ve větší míře využívají i čistého zpěvu, a to ve výjimečných a organicky zakomponovaných případech, zejména ve volnějších pasážích, kdy se Koning rozhodne zběsilé jízdy alespoň na chvíli zpomalit.

Jako koření, se kterým se neplýtvá, ale jen dochucuje, pak využívá čas od času pro obarvení zvuku i neobvyklejší nástroje jako flétna, housle, mandolína, a dokonce i tahací harmonika nebo jednou jakési elektronické kvákání. Jen pro zpestření, nic, co by měnilo charakter divoké hudby. K BORKNAGAR nebo zmíněným DIMMU BORGIR mají velmi daleko, i když je Nizozemci řadí mezi své vzory. Kdybych měl přirovnat, aby si člověk udělal představu, tak bych projekt zařadil někam mezi HELLRIPPER a BLACKBRAID. K prvním svou nespoutanou divokostí a vysokou jakostí thrashových riffů, ke druhým všeobjímající chytlavou melodičností. S oběma pak mají společnou kvalitu, která je staví na piedestal toho nejlepšího, co je možné v melodickém black metalu na současné scéně nalézt. Vypichovat nebudu žádný z osmi songů tohoto stopážově ukázněného čtyřiatřicetiminutového souboru. Každou chvíli se mi totiž líbí nějaký jiný.

WALG pokračují v bezpečném osvědčeném modelu a přinášejí další velmi dobrou kolekci. Líbilo by se mi, kdyby opustili automatické bubeníky, složili pořádnou kapelu a vydali se konečně na turné. Na druhou stranu, když jim tento model funguje a baví je, proč ho měnit. Je to jejich věc. Co je však nejdůležitější – i přes jejich neuvěřitelnou albovou frekvenci tahle zběsilá kadence chrlivosti dosud nesežrala svou vlastní kvalitu.

27.07.2026	Diskuse (1)	Gazďa