VOID - Forbidden Morals

80%

Jak bych to nejlépe vyjádřil? Domnívám se, že můžeme hovořit o dvou větvích metalového retra. Ta první přináší hlavně zábavu. Ta druhá, o dost menší, sice také, nikoli však prvoplánově, za určitých okolností zde retro dokonce ztrácí na významu. K něčemu takovému může dojít zejména tehdy, když vybraná metalová odnož nepředstavuje jen prostý cíl nápodoby, ale stane se pracovním nástrojem, který slouží k přetavení původní žánrové formy v plnohodnotný tvůrčí jazyk. Výsledkem pak bývá nekompromisní a uchu lahodící metalová deska s vysokou přidanou hodnotou, navíc načerpanou z vlastních zdrojů. Troufám si říct, že zrovna v případě novinkového alba benjamínků VOID „Forbidden Morals“ lze o podobném úkazu hovořit.

Vše sice začalo až v roce 2019, následná razantní evoluce ovšem evokuje staré zlaté časy. V americkém městě Lafayette (Louisiana) se kolem mladičkého bratrského jádra Logana a Jacksona Davenportových začíná koncentrovat parta talentovaných muzikantů. Všichni žerou hlavně BLACK SABBATH a později i thrashové standardy. Žádné zásadní zkušenosti z jiných kapel, žádný zkušený „strýček“ za zády, jen chemie mezi hodně mladými borci a možný vliv poučeného rodinného zázemí. Jejich představa o tom, jak hrát oblíbený žánr, se postupně ustaluje. Mnohé už naznačil solidní debut „Horrors of Reality“, který Jackson nazpíval v pouhých šestnácti letech. Prudce poslouchatelná nahrávka plná entusiazmu dokládá opravdu velký zápal a predispozice všech zúčastněných. Uvedený potenciál mohl vyústit jen v další příjemnou retro šlehu. Jenže, stalo se přesně to, co se běžně stávalo právě za oněch starých časů. VOID po dvou personálních změnách, z nichž jedna se týkala i Logana, opravdu zabrali a vystřelili o několik levelů výše a zároveň trochu jinam. Netuším, k čemu v kapele přesně došlo ani kdo k čemu zavelel, druhá nahrávka každopádně překvapuje.

Na posunu od thrashového slabikáře k power-thrashové tech smršti má bez diskuse zásadní podíl přístup zpěváka Jacksona Davenporta. Dotyčný nejenže metal miluje, ale má mocný hlas, v němž se slévá něco ze Snakea, mladého Peavyho, Alana Tecchia (mj. HADES, ex-WATCHTOWER), Russe Andersona (ex-FORBIDDEN) a dalších. Pokud si ho za pár let nezničí, může s ním dokázat ještě mnohé. Objektivně lídr a metalový fanatik. Pro mě osobně zjevení. Pozitivní roli určitě sehrála vynikající produkce. Zvuk neohromuje tlakem, jako spíš osmdesátkovou patinou a výbušností. Přesné údaje jsem nedohledal. Některé zdroje zmiňují Wave Theory Studios a v této souvislosti pak kooperaci chlápka jménem Marcus Andre s kytaristou Gabem LeJeunem. V jiných zas problesklo jméno docela vytíženého studiového inženýra Christiana Donaldsona. Za zásadní nicméně považuji, že dominantní bylo ponecháno dominantním, aniž by tím celek jakkoli trpěl. Jackson exhibuje přesně ve stylu výše zmíněných pěveckých es a minimálně z desky působí dost přesvědčivě, takřka bez limitů. Přes občasnou heavymetalovou manýru neztrácí rebelské ostří. V harmonizujícím echo-oparu mu konkuruje ohňostroj dvou kytar, zahrnující jak divoké riffy, tak četná melodická sóla. Kytarovou jízdu dua Gabe LeJeune/Chris Braune odpaluje vynikající rytmika, o změny tempa není nouze. Báječně čitelná hra namakané baskytary Blakea Adamse a vražedný sound bicích Aarona Landryho tvoří pomyslnou třešničku. Dojem plamenů permanentně šlehajících z temné kobky působí neodbytně.

Precizní seskládání doprovodu a posazení vokálu na piedestal koresponduje nejen se zvolenou formou, ale také s faktem, že v podobě „Forbidden Morals“ se posluchači dostává dramaticky vyprávěného koncepčního alba. Gotizující příběh o jednom rumunském hradu a zvědavém vetřelci, který snadno vniká do jeho útrob, a nejen díky legendární postavě „Napichovače“ má pak problém dostat se ven. Zkrátka, temnota čeká. „Odvážíš se vejít!? Pokud ano, budeš ponoukán, pokoušen, strašen a obluzován...“ Něco takového rozhodně doporučuji, zvlášť v předvolebních časech.:-) Takže jako východisko tu máme temnou story jako od…, dál nehodlám napovídat.:-) Řekněme, že mladí Američané, inspirovaní tou správnou temnotou, nenabízejí jen zběsilý technický thrash plný melodií, ale i atmosféru, díky které ukazují konkurenci typu EXMORTUS záda. Koho temnota moc nezajímá, mohl by ocenit výtečnou práci s absolutním heavy/thrashovým základem, ústící svou zběsilostí a náročností až někam k technickým deskám od TOXIK, HEATHEN či REALM. Zmínit lze však také první album powermetalistů SANCTUARY nebo první dvě studiovky CRIMSON GLORY.

Důležité je, že celý ten uragán má nějaký vývoj, který graduje (nebo je rozmělněn, záleží na názoru) ve víc jak desetiminutové kompozici „Beneath... Lives the Impaler“. Nezbytností je krátké ponuré intro, po němž následuje trojice skladeb, která na mé tváři spontánně vyvolala onen spokojeně-debilní úsměv. V případě „Judas Cradle“ lze dokonce hovořit o hitovce. Nechybí ani baladizující poloha zprostředkovaná naléhavostí „By Silver Light“. Zkrátka třičtvrtěhodinka hudby, jež tu dlouho nebyla a o to více mi chyběla. VOID nejsou žádní hledači, netrápí posluchače bezbřehou fúzí vedoucí odnikud nikam, natož monotónní disonancí. Nebojím se je označit za milovníky dávné éry a hudby, jíž svým nekompromisním přístupem vdechují nový život. Predikcí se radši zdržím, doufám totiž, že mají ještě vše před sebou a že se jim od renomovaných Shadow Kingdom Records dostane všemožné podpory. Album „Forbidden Morals“ v mých uších každopádně atakuje devadesátiprocentní hranici, neboť by bylo peckou, i kdyby vyšlo kolem roku 1989. Raději se však budu držet při zemi, alespoň zatím. Není špatné nechat si nějakou rezervu pro případ, že dorazí ještě lepší časy. Neváhejte a dejte těmhle cucákům šanci.:-)

03.10.2025	Diskuse (11)	Pekárek hackl@volny.cz