VILLAGERS OF IOANNINA CITY - Venceremos
Před nějakým časem jsem měl pocit, že je téhle kapely všude plno. Neustále jsem někde o nich něco viděl. Nevěnoval jsem jim ale moc velkou pozornost. Ač každoroční návštěvník Řecka, tak jsem o městě Ioánnina nikdy neslyšel a heslo na wikipedii, které mluví o folk rockové kapele, mi také chtivé sliny na jazyk nepřineslo. Poslechl jsem si jednu dvě skladby z předchozího alba „Age of Aquarius“ (2019), a tím to skončilo. Kapela nezaujala a odložil jsem ji, abych se věnoval něčemu jinému.
Přesto ve mně toto jméno zaseklo drápek toho typu, že jsem nedávno sáhl po zářijové novince a nemohl být víc překvapen. Změnil jsem se já, nebo se změnili tihle Řekové? Myslím, že B je správně, a jestli bych někoho označil za kvalitativního skokana, byli by to právě oni. Pro jistotu jsem si několikrát znovu poslechl předchozí desku, abych se o tom napevno přesvědčil. Ty tam jsou zamyšleně doomové a točité kompozice s místy hodně zdůrazněnými temně folkovými pasážemi. Současná deska je rychlejší, přímočařejší a svou cíleností míří rovnou na solar plexus. A přestože nelze dřívějším skladbám upřít skladatelský šarm a nápad, novinka je v tomhle ohledu o značný kus jinde.
Ioánnina je sice mě neznámé, ale historií velmi bohaté stotisícové město na západě Řecka v kraji Epiros, jež sousední s turisticky oblíbenými iónskými ostrovy Korfu, Kefalonia nebo Zakynthos. Nejslavnějším zdejším rodákem je zřejmě vynikající antický vojevůdce Pyrrhos, podle kterého vzniklo rčení o Pyrrhově vítězství. Jméno „Vesničané z města Ioánnina“ tak nedává moc smysl. Kapela pro něj ale měla důvod. Jednak se jím snaží distancovat od té velkoměstské řecké kultury zosobněné Athénami nebo Soluní,, jednak chce podtrhnout regionální základ jejich hudby, ve které se objevují i tradiční či zde běžně používané lidové nástroje jako klarinet, kaval nebo dudy (ano, dudy nepocházejí ze Skotska, ale mají antický původ).
Pozor, když tu mluvím o folkových vlivech, tak nejde o nějaké zpívánkové skotačení a rozpustilé juchání. Základem hudby řeckých venkovanů je západní rock až metal, jen obohacený zdejším jihobalkánským kořením. Deskou „Venceremos“ anglosaské žánry objímají ještě přímočařeji, aniž by ale zapomínali na svou minulost. S tou se nejsilněji pojí hned úvodní příznačně nazvaná skladba „Home“ alias desetiminutová psychedelie. Zde cítím nejvýraznější most k předchozím deskám. Rock obohacený dark folkovými melodiemi se zpěvnými dudami, ale zároveň hnaný pinkfloydovskými syntetizátory. To další dvě kompozice už se od minulosti odpoutávají více a jsou jednoznačněji rockovější až metalovější. „Ghost in the Sky“ začíná dokonce riffem podobným „The Dying Breath of a Sacred Stag“ od BLACKBRAID, aby se následně oděla klasickými heavy metalovými postupy i vokálem. Tyhle metalové vlivy nicméně nejsou poznatelné na první dobrou, jelikož se rytmicky i zvukově celou dobu pohybujeme někde na pomezí temné elektroniky a osmdesátkových YES. Tak přirozeně dokážou Řekové skloubit různorodé vlivy do jedné úchvatné a neuvěřitelně chytlavé muziky. To už opravdu uběhlo sedm a půl minuty? Stejně skvělá je následující „Venceremos“, kde frontman Alex Karametis opět ukazuje, jak uhrančivým a přesvědčivým je zpěvákem. Znovu přímočarý úderný rytmus, silné melodie a výrazně zpěvný refrén i bridge, který i tuhle píseň řadí mezi nejlepší z celého roku. Bez všeobjímající barevné produkce přirozeně zvýrazňující rockové/metalové nástroje i ty lidové by ale účinek nebyl zdaleka takový.
Podobně začíná i čtvrtá „The Ruiner“, která ale
není tak přímočarou jízdou a střídá úderné rychlé sloky s
přemítavějšími pomalými refrény, které si berou z psychedelie
a post rocku to nejlepší, aniž by sklouzávaly k přílišně
nudné introspekci, což bývají občas slabiny těchto žánrů.
Stejně poskládaná i přesvědčivá i je následující „No
Fear“. Deska plyne a jednotlivé skladby se přirozeně přelívají
jedna v druhou, jako kdyby se jednalo o nějaké velkolepé pásmo.
Vyměnit pořadí a nemělo by to tu působivost. Jak je možné, že
dvanáctiminutová „Here and Now“, vůbec nenudí, i když
prakticky stále opakuje stejné motivy? Villagers jsou totiž mistři
aranží a postupného vrstvení atmosféry a údernosti.
Minimalisticky v této skladbě staví tříminutové akustické
intro, aby to následně rockově odpálili. Člověk ani
nepostřehne, že k prvnímu refrénu se dostaneme až v polovině
páté minuty. Mám tu ještě jedno srovnání z jiného soudku.
Těmihle mistrnými dynamickými hrátkami s několika základními
nápady (i temným goth zvukem) mi Řekové připomenou THE SISTERS
OF MERCY, kteří také dokážou jet „Vision Thing“ deset minut
dokola a skladba stále graduje.
Jak to shrnout? VILLAGERS OF IOANNINA CITY se touto deskou posunuli z psychedelického post-stoner dark folkrocku směrem k jednolitějšímu a uchopitelnějšími rock/metalovejšímu tvaru, aniž by ztratili cokoliv ze své originality. Doplněno o skvělou skladatelskou, aranžérskou i produkční práci máme před sebou jednu z nejlepších desek letošního roku a pro mě osobně tu kvalitativně nejvíc překvapivou. „Venceremos“ znamená ve španělštině a portugalštině „zvítězíme“. Řeckým vesničanům se to na tomhle albu povedlo.
| 05.11.2026 | Diskuse (0) | Gazďa |
 |
