VENOM - Into Oblivion
Netřeba už dávno pochybovat o významu severoanglických VENOM na historické mapě metalové hudby, zvlášť pak je u nich ceněna role průkopníků a praotců v rámci počátku evoluce tvrdé hudby, kdy to byli právě oni, kdo dal prvotní impuls k posunu heavy metalu do jeho tvrdších a divočejších mutací. Hydře zvané VENOM patřila především první polovina osmdesátých let, kdy alba „Welcome To Hell“ (1981) nebo „Black Metal“ (1982) zažehla prvotní blackmetalový plamen a vše okolo nich působilo nově, divoce a mysticky. Jejich zhoubou se však záhy stala relativně nízká potřeba se výrazově a muzikantsky posouvat, a tak se o nich v podstatě dá říct, že jejich hudba postupem let zkrátka ustrnula v čase.
Dnes již mnoho dekád nejsou žádnou významnou hybnou silou na scéně a většina jejich novějších alb působí při nejlepším průměrným dojmem. Nicméně stále čas od času vypustí nový materiál, se kterým se žít bez problémů dá. Někdy se opravdu jedná o vcelku slušné dílo („From The Very Depths“), většinou však jde o hodně přežitý, nenápaditý a svým způsobem průměrný vzorek primitivního hudrování. Novinka „Into Oblivion“ patří určitě v rámci portfolia kapely k zdařilejším věcem a svým způsobem se z pozdní éry vyjímá. Většinou svých alb jakoby se totiž VENOM zasekli na klišé a pouze jimi naplnili svůj vlastní předobraz a to bez potřeby sdělit ještě něco navíc. Novinka je však o něco výše, neboť pozornému posluchači neunikne snaha o to, znít alespoň trochu nespoutaně. Byť má Cronos nyní již dlouho kolem sebe spoluhráče na velmi obstojné úrovni, pořád o novější tvorbě nelze mluvit v superlativech.
Pozitivem nového alba, při jeho snaze znít především jako VENOM, je solidní dávka energie, divokost, svižné tempo a celkově rock´n´rollová špína, kterou je jejich pravěký black metal nasáklý a která se zde valí ze všech koutů. Druhou pochvalnou věcí je autentický syrový a hutný zvuk, který jde ruku v ruce s kvalitními hráčskými výkony a jednolitou atmosférou. Jde tak o album, jaké si fanoušek starých nahrávek VENOM mohl v podstatě jenom přát. Hlučný a punkovou agresivitou nahuštěný metal z tohoto aktuálního počinu, umocněný velmi slušnou kytarovou hrou Johna „Rage“ Dixona, spolehlivou a v rámci možného i pestrou prací jeho parťáka od bicích Danyho „Dante“ Needhama a samozřejmě přítomností zatvrzeléhou tahouna, hlavního strůjce značky a démonického křiklouna Conrada „Cronose“ Lanta, má nakročeno k tomu stát se asi nejlepším albem kapely od osmdesátých let.
Rozhodně nejde o stylový milník, který by mohl konkurovat jejich nejzásadnějším deskám, zkrátka VENOM zde jen seskupili skladby, které působí živelněji než na několika předchozích počinech a dostali do nich také nějaké nápady. Způsob jejich prezentace zůstane již navždy neotesaným old-schoolem, protože prostě kapele ani o nějaké změny vlastní receptury nejde. Solidní je už začátek v podobě titulní, našlapané písně „Into Oblivion“, kde hlasový projev Cronose dokonce připomene Genea Simmonse. Asi nejvitálnější jízdou je zde rychlá vypalovačka „Lay Down Your Soul“, přesně takový rychlý a ponurý rock´n´roll kdysi utvářel jejich značku a tak těší, že s naprostou přirozeností se do tohoto módu trojice dostává i dnes. Skladba „As Above So Below“ možná upoutá pozornost fans netradičně využitými změnami temp a nápadně zpěvným dramatickým chórem, ale mne z nějakého důvodu více vyhovují méně rafinované, svižnější kusy jako „Death And Leveller“ nebo „Kicked Outta Hell“, které bez pochyb naplňují podstatu téhle kapely. Devízou všech skladeb je bytelný zvuk, opírající se o dobré hráčské výkony, sóla patřící mezi nejvíce oblažující momenty a celkovou nápaditost v rámci vytýčeného.
| 19.05.2026 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
