URNE - Setting Fire To The Sky
Už s minulou a v pořadí druhou řadovou deskou „A Feast Of Sorrow“ o sobě dali britští progresivci URNE znatelně vědět, přičemž jim tehdy pole působnosti poskytla rovněž účast na evropském turné v předprogramu francouzských hvězd GOJIRA. Letošní deska určitě dál posunuje jejich ambice a nabízí zřejmě dosud nejchytlavější a nejkonformnější porci skladeb. Jenže není vše tak světlé, jak by se z prvních vět mohlo zdát. jen dodám, že coby producent na desce s kapelou pracoval osvědčený SikTh alias Justin Hill.
Tak tedy, posun k větší otevřenosti a posluchačské vstřícnosti však nemusí být ani zdaleka vítán každým. Pro někoho (vlastně i pro mne) na letošním albu kapela trochu ztrácí na zajímavosti. Naproti tomu je faktem, že pro širší posluchačské vrstvy může být dnes jejich hudba srozumitelnější. Můj názor je ten, že co do originality vyznění a osobitosti letos URNE prostě slevili ze své laťky a jejich zvuk se mnohem více blíží velikánům moderního metalu, především pak odnožím jako jsou sludge či groove metal.
Deska „Setting Fire To The Sky“ vydaná u Spinefarm Records rozhodně neslevuje z agresivity předchozích prací, spíše je tomu naopak, moderní metalový materiál je naplněn masivními riffy a pasážemi plnými rozervanosti. Vše pak korunují výraznější refrény. Jenže z mého pohledu tomu něco chybí... a to něco je přesah. Skladby poplatné tomuto vývoji staví na přímočařejší formě a nápadnější hymničnosti příznačné spíše pro novodobější nahrávky kapel jako MACHINE HEAD (a nebo právě výše zmínění GOJIRA), v souvislosti s tím dochází však i k úbytku atmosféry. Člověk má totiž neodbytný pocit, jakoby poslouchal prostě nějakou moderní metalovou kapelu pohybující se na území okolíkovaném již dávno většími hráči.
V nových skladbách, které jsou kratší než u starších alb, přibyly vygradované refrénové fáze a s tím souvisí především rezignace na pozvolné budování nálad. Posluchač pozoruje spíše neo-thrash/grooveovou energii než hlubší atmosférické momenty, než pozvolné stupňování napětí a avantgardní hry s temnotou, vše zde naopak budí dojem touhy jít naproti metalovému mainstreamu. Hlas Joea Nallyho se zdá být nalazen na zlepšující se vlny a frontman této trojice je hlasově jistý v celé řadě svých pěveckých poloh, od uřvaných až po některé melodičtější refrénové momenty. Jenže je to všechno mnohokrát slyšené. Pro zajímavost, ve skladbě „Harken The Waves“ jej hlasově podpoří kolega Troy Sanders z MASTODON a je to spojení naprosto logické, neb i URNE mohou leckomu připadat, že mají k těmto Američanům stále blíže.
Už od pozvolného akustického úvodu první skladby „Be Not Dismayed“ má člověk pocit, že poslouchá moderní metalovou desku od ambiciózní kapely, ovšem také od kapely, která ustoupila od osobitějších tendencí vlastní minulosti a najela na uniformní grooveovou notičku. Song totiž záhy graduje, šplhá k emocemi nabušeným vrcholkům a krom odeřvaného refrénu posluchač za vším cítí především onu plakátovou přinasranost, jakou už drahně let vnímal třeba od vokalistů jako je Rob Flynn. Deska se záhy dostává do dobrého tempa a nabídne své skladbové vrcholky hýřící nejen výbušností, ale především i melodikou. Přesně tak je tomu u skladeb „Weeping To the World“, „The Spirit Alive“, „Setting Fire To The Sky“ nebo „The Ancient Horizon“, kde vše jede jak má a člověk nemá pochybností o kvalitě této kapely, zvlášť pak když zvuk je povedený a instrumentální výkony na potřebné úrovni. Sem tam dokonce v některých písních zaujme jiskrné kytarové sólo v neobvykle starosvětském stylu, které, světe div se, do skladeb URNE padne jako ulité.
Kapela ve valné většině nového materiálu prokazuje svou úroveň, bohužel v poslední třetině materiálu jaksi padá řetěz a obdobné postupy ženou URNE do spárů šablonovitosti, uniformity a stále neodbytnější nudy. Pokud se o nějaké nahrávce kapely momentálně stoupající vzhůru dá říct, že působí jakoby byla vytvořena bez risku, je to právě tahle. Britové pravděpodobně neudělali jediný krok bez toho, aby jej ze všech stran nepromýšleli, a tak stylizovali novinku do podoby děl od velikánů aktuálního metalového dění, bohužel na plac oproti předobrazům přicházejí s patnáctiletým zpožděním.
| 18.03.2026 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
