TURBO - Plzeň, Šeříkovka, 30.prosince 2025

Angažováním zpěváka Radka Zíky do řad plzeňské kapely TURBO se začala před rokem psát nová kapitola této památné rockové formace z města průmyslu a piva. Nejen že zmíněný zpěvák svým hlasem vdechl osvědčené tvorbě novou energii, a ta nyní zní zas o něco rockověji než v letech nedávno minulých, ale hlavně celé to dění na mne dělá dojem, že Langovci skutečně chtějí ještě jednou s velkou parádou udeřit. Když tak pozoruji dění okolo současných TURBO, všechny ty videoklipy s novými singly, cítím ze stavu věcí velkou chuť se ještě alespoń na čas se vší parádou vrátit a ukázat, že na to kapela stále ještě má. Z onoho dění je poznat, že Plzeňáci berou svůj comeback zodpovědně.

Na předposlední den v roce ohlášený koncert v Šeříkovce sliboval show zkušené a dříve hodně populární plzeňské kapely, která se zrovna nadechuje ke svému finálnímu skoku. Vlastně mě ani nepřekvapilo, když jsem se po sedmé večerní přišoural k zmíněnému kulturáku a čekala mne tam u vchodu, za mírného sněžení, asi třicetimetrová fronta na odbavení. Když jsem se tak rozhlédl, shledal jsem, že v padesáti letech patřím určitě k nejmladším příchozím. I tahle skutečnost svědčila o tom, v jaké generaci zanechali TURBO nejzásadnější stopu, jejich nejslavnější éra totiž spadá do.období mého dětství, do osmdesátých let.

Pozvolna se plnící sál nakonec během hodiny dospěl do beznadějně vyprodaného stavu a nejeden pamětník stál uvnitř plný očekávání. Zhruba v půl deváté světla zhasla a začal hodinu a půl trvající koncert, který byl odehrán s kvalitním a čistým zvukem. Skladbám byla sice většinově ponechána autentická podoba z osmdesátých let, ale jistá aranžmá byla pojata o malinko moderněji a s větším drivem i zastoupením kytary. Mě osobně potěšil příklon k zahraničnímu feelu osmdesátých let, scéně AOR a řekněme americkému melody hard rocku dávné doby. Na to, aby kapela něco podobného odehrála a obstála, je potřeba dobrých muzikantů s ambicí, nespokojujících se s odrhovačkami, a ty kolem sebe bubeník a zakládající člen Jiří Lang nyní má. 

Za trojitými klávesami Yamaha stál Miloslav Orcígr, zvuk jehož nástroje dokonale navodil atmosféru osmdesátých let, nikoliv však v tom usedlém venkovském smyslu, u kytary pak Karel Mecner, jehož nástroji byl ponechán v sólových pasážích trochu větší prostor, než tomu bylo u TURBO zvykem kdysi, no a u baskytary dle očekávání Petr „Bob“ Šťastný. Přestože skladby působily o něco více hřmotněji, než byl možná posluchač zvyklý z původních verzí, tím hlavním činitelem, který posunul vyznění TURBO k hard rocku, se stal dle mého zpěvák. Zíkův hlas svou sytostí jako vždy vzýval Párplovské démony, nicméně ve skladbách TURBO se rovněž velkou měrou snažil držet úhlednosti originálů.

Se svou oblíbenou kapelou se tak diváci neměli problém od začátku ztotožnit a dostat se do vystoupení. V sále bylo cítit vzájemné napojení, které potvrzoval fakt, že fanoušci s hudebníky mnohdy zpívali dobře známé texty. Už v první polovině koncertu zazněly hity jako „Krásným dívkám“, „Křídla racků“, „Láska z pasáží“ nebo uhrančivá, na tíživých klávesách postavená „Bez lásky žít se nedá“. Posledně zmíněnou skladbu ostatně řadím k tomu nejlepšímu, co koncert nakonec nabídl. Zazněl i aktuální singl „Vidím tu lásky svý stát“, jehož autorem je současný kytarista KISS Tommy Thayer, jež žije s dcerou Richarda Kybice, původního frontmana kapely. Dobře se zapsal i další hardrockový výboj, do aktuální tvrdší podoby znovunahraná píseň „Sláva“, ke které je na youtube rovněž obrazové zpracování.

Koncert postupně gradoval a kapela v něm zahrála něco málo přes dvacet skladeb. V některých z nich se dokoce ujal hlavního vokálního partu bubeník Jiří Lang (zpíval např. v písních jako „To bude pánové jízda“ nebo „Ve znamení kariéry“), každopádně na Zíkův projev jeho hlas určitě neměl, takže jsem byl vždy rád, že se aktuální frontman vrátil k mikrofonu a vystřelil ve školenějším podání nějaký letitý šlágr, třeba jako v případě balady „Sáro“, nebo hitovek „Andělů se nesmíš dotýkat“, „Přestáváš snít“ nebo o něco novější skladby „Ptáků se ptej“. 

Když konečně přišel na řadu ten největší flák „Hráč“, bylo jasné, že se spolehlivě blížíme ke konci vystoupení. Asi nejmajestátnější hymna z repertoáru TURBO rozhodně v současném podání nezklamala a sál dokonale strhla ve fanfarónský chorál. Po ní přišel čas ještě na notoricky známou „Chtěl jsem mít“ a koncert zhruba po sto minutách dospěl do svého finále. Protože jsem viděl TURBO naživo zcela poprvé, neměl jsem žádná přehnaná očekávání. Návštěvy akce určitě nelituji, naopak , šlo o kvalitní rockové vystoupení ctící u skladeb atmosféru jejich doby vzniku, vystoupení, z něhož mě řada skladeb vyloženě bavila a užil jsem si je. Těším se na albový comeback, protože z kapely je nyní cítit chuť přijít se smysluplným rockovým materiálem, jež může obstát a jsem přesvědčen, že rozhodně nebude působit jako odrhovačky pro vesnické sály!