TRNY A ŽILETKY - Je nutné zabít beránka

80%

Občas člověk natrefí na album, jehož poslech v něm vyvolá skoro až strach. A právě jednomu z nich se zde nyní pověnujeme. Letos na tuzemské metalové scéně nevyšlo asi nic zajímavějšího. TRNY A ŽILETKY přicházejí právě v těchto dnech se svou čtvrtou řadovou deskou nazvanou „Je nutné zabít beránka“ a stylově ne zrovna snadno zařaditelný projekt se znovu nezpronevěřuje svým zásadám dodat moderně znějící, neprvoplánově metalovou a hodně temnou desku, která bude schopná posluchače uhranout a to nejen svou energií, ale i znamenitými texty odhalujícími nejrůznější temná zákoutí i pohnutky lidské mysli.

Už předchozí alba jako dvojka „Podměstí“ nebo trojka „Třetí hlas“ byla oceňována pro svou hloubku a umělecký aspekt věci, který skrze metaforické obrazy v textech a výtečný temný sound měla potenciál zařadit se mezi to nejlepší, co v metalové muzice u nás v posledních letech vznikalo. S novinkou dostáváme prakticky totožnou kvalitu, ta hudba si bere podnětné prvky z ranků jako je black metal, groove metal či post-hardcore a spojuje je v moderní tvrdě metalovou bouři, která z projektu činí na naší scéně originál. Jedna věc se však určitě změnila k lepšímu, skladby jsou chytlavější, míří přímočaře na cíl a jejich textové pointy si s posluchačem méně hrají na schovávanou. Z aktuálních textů je, v porovnání s předchozí deskou „Třetí hlas“, zkrátka snadnější určit, co konkrétně má jejich autor na srdci. Mám z nových skladeb pocit většího propojení s posluchačem a to bez nepatřičné podbízivosti.

Zvuk ze studia Davos je doslova hromový, Majklovy riffy bagroidně duní, rytmy Paula Blacka mají správnou prostorovost a z grooveovějších pasáží, které zde v podstatě převládají, jsou schopné tu a tam přejít i do blackové sypačky. Desedův hlasový projev má zde v sobě bolestnou drásavost nedávno zesnulého Tomase Lindberga (především AT THE GATES) a žene songy na území niterného prožitku. V jeho nekašírovaném přístupu je více post-hardcore řevu než extrémně metalových póz a novému albu to přidává nejen na živelnosti, ale hlavně na autenticitě.

Velmi silnou stránkou novinky jsou samozřejmě texty, které doslova magnetizují. I díky nim chuť do dalšího poslouchání neopadá. Snad už od druhého poslechu jsem mezi devítkou skladeb identifikoval ty, které mne přišly jako temné metalové hity. Šlo především o songy „Veteráni temnoty“ a „Transfúze“, tyto dvě vypalovačky mne padly do noty jako první a právě ty považuji za největší ozdobu alba. První, díky existenciálně laděnému textu, odhalujícímu nepsané zákonitosti proudu života a skutků, které stigmatizovaný jedinec činí a naplňuje s nimi svou karmu, a druhá se popasovává s divokými neklidnými dušemi fungujícími tzv. bez brzd a chodícími mezi námi. 

„Transfúze z krve dračí způsobuje v žilách neklid. 

Zbytečně moc odvahy, řežu hned, až pak měřím. 

Drak je vzhůru, hrajeme hru,

co si nepamatuju, to se nestalo.

Potřebuju medicínu, 

mám smůlu, pamatuju si na všechno.“

(„Transfúze“)

Chytlavost skoro až nu-metalu má v sobě i houpavá „Až do krve“, tedy píseň, ve své lyrické složce narážející na postupné zpohodlnění člověka moderní doby, ztrácejícího přirozenou dravost a schopnost přežití v surovějších naturálních podmínkách. Píseň, dost možná i v souvislosti se svým tématem, patří k těm nejučesanějším songům alba. Naopak podobu varovných výkřiků z černočerné tmy má song „Sedmkrát“, což je black metalem prostoupená vánice a nekompromisní jízda. Zpěvněji se jeví námluvy se smrtí v songu nazvaném „Hájemství“, kterému nechybí nutná špetka patosu. Ten stojí v protikladu k mrazivě chladnému zobrazení „Potrava“, skladbě, zaobírající se povrchností, odlidštěností a prázdnotou moderní rychlé a unifikované společnosti, chtě nechtě odsouzené k úpadku.

I díky větší přímočarosti, chytlavějšímu naturelu skladeb a parádním textům je pro mne deska „Je nutné zabít beránka“ výtečným počinem, na kterém TRNY A ŽILETKY zužitkovali vše, co již předesílali na předchozích albech. „Třetí hlas“ před třemi lety sice působil dost možná umělečtěji, ale pod jeho slupku se šlo, v mém případě, dostat obtížněji. Možná to však bylo způsobeno jen tím, že jsem v době jeho vydání zrovna nebyl naladěn na podobný druh hudby. Ona obtížnější průchodnost zde letos není a tak mám pocit, že kapela vyladila novinku správným směrem.

10.11.2025	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz