Boomer Space

TRNY A ŽILETKY - Fungování mimo definice žánrů (rozhovor)


Ohledně aktuálního vydání čtvrtého alba vyškovských TRNY A ŽILETKY, které se navíc jeví velmi povedené, bylo pro mne prioritou vyzpovídat členy kapely a na materiál si s nimi zevrubně posvítit. Kromě Deseda se odpovědí chopili i jeho dva spoluhráči Majkl a A2V a vznikl tak, troufám si říct, výživný text, který vnáší na uvažování hudebníků, pohnutek které provázely vznik díla a názorů na jeho jednotlivosti, nové světlo. Zde je tedy rozhovor.


Máte venku čtvrtou řadovku. Deska dostala název „Je nutné zabít beránka“. Co byste řekli, že je jejím hlavním mottem nebo pojítkem všech skladeb? A jak jí v kontextu celé vaší diskografie vnímáte?


Desed: Pojítkem jsou hudební vkus a schopnosti Majkla a A2V. Myslím si, že tohle album má přesně ty parametry, které jim sedí, taky dostatek hutnosti, valivosti a je velmi kompaktní. Vnímá tak současnou hudbu, ale klaní se i starým bardům, u kterých jsi vždycky poznal, kdo na albu hraje a kdo zpívá. Oni totiž nebyli generičtí a byli jasně rozpoznatelní. Album a možnost podílet se na něm vnímám s vděčností.


Majkl: Každé naše album je aproximací pocitů, pohybů a sil, které na nás působí v časech jeho vzniku, takže je každé výjimečné, každé je jiné, přestože všechny vycházejí z pevně daných hodnot a neměnných veličin. „Beránek“ je v pořadí čtvrté album, kde naše charakteristické rozrůzňování složitějších forem dostoupilo svého prozatímního vrcholu. 


A2V: Jen velmi stručně, je jiná než předchozí alba a pořád jsme to my. Když nad tím tak přemýšlím, asi se tam potkalo to nejlepší z minulosti a k tomu něco navíc z toho, jak jsme k nové tvorbě přistoupili. 




Album vznikalo ve studiu Davos a vlastní parádní moderní sound. Bylo od začátku jasné, kde budete nahrávat a v čem slyšíte hlavní devízi místa nahrávání aktuálního materiálu?


Desed: Ano, okolo volby studia se vůbec nevedly nějaké polemiky. Jde o třetí album zpracované Mistrem Otynem a za mě nepociťuju jakoukoliv potřebu to měnit. U Otyna se mi libí, že jeho nahrávky obsahují takový druh zvukové „špinavosti”, která je mým uším lahodící, dál u něj nenarážím na jakoukoliv sterilitu, nebo umělost. Jeho nahrávky vykazují vysokou míru lidskosti. A tohle neplatí pouze pro T&Ž, ale obecně na nahrávky z jeho studia. Další věci jsou, že je Vyškovák, tak jako já, a v neposlední řadě je můj dobrý kamarád, čehož si velmi vážím. Apropo, poslechněte si zvuk videí z Brutal Assaultu, který je jeho prací a uvědomíte si, že máte tu čest s nesmírně nadaným a schopným člověkem.


Majkl: Za tu dobu, po kterou spolupracujeme s Otynem, jsme společně došli k jakési zenové podstatě, tedy hlubokému porozumění, kdy jsme potlačili všechny rozpory a paradoxy bez toho, abychom si vzájemně způsobovali utrpení, takže naše „kroky“ neomylně mířily opět jeho směrem. Možná se budu historicky opakovat, ale Otyn je velmi šikovný a zkušený zvukař, který, a vesmír to tak chtěl, je zároveň naším sousedem a kamarádem z mokré čtvrti. 


A2V: Když něco funguje, proč to měnit? Se zvukem předchozího alba jsme byli maximálně spokojeni. Už máme dané nějaké postupy, které jsou lety prověřeny. Umíme si vyhovět a když máš ve studiu člověka, kterého neunavuje zabývat se našimi připomínkami, výmysly a požadavky, tak je to značka ideál. Víš, že ho občas nasereš, ale nakonec to stejně dopadne happyendem a to je prostě fajn.



Můžete vzájemně představit všechny členy kapely a to podstatné, co hudbě vašeho projektu dodávají? Každý má nesporně svou důležitou úlohu. Jestli se nepletu, máte dnes ve svých řadách i nového člena.


Desed: Majkl je hudební a zvukový mozek T&Ž, chorobný milovník podladěných kytar, čím víc, tím lépe. Sběratel vinylů a hudby obecně, většinou z ranku starého death, black metalu a thrashe, nicméně má přehled i o všem novém, co se v hudbě děje. Jeli i Majkl mozek, tak A2V je pronikavou inteligencí s vytříbeným vkusem, výborným instrumentalistou i zpěvákem, kýženým kořením do kuchyně T&Ž, taky zpochybňovatelem a citlivým kontrolorem kvality. Přišel k nám během prací na třetím albu, takže nováčkem už není. Paull Black - vynikající bicman, ranař, neúnavný vtipálek, excelentní showman a koncertní hráč. V soukromí velmi šikovný pracant, milovník piva, zeleného kouření, motorek a jižanského rocku.


Majkl: Já bych to, když dovolíš, hodně zjednodušil a pomůžu si Baconovým souslovím o „podivnostech v proporcích“. Dokud se dokážeme vzájemně překvapovat a přivádět v úžas, vzniká ve více úrovních ta požadovaná mimořádná krása a potom je úplně jedno, kdo a jakým množstvím přispívá. A2V už není nový, ale jsme rádi, že je s námi. A nejen pro jeho mimořádnou úroveň hudební intuice, ale také zkušenosti a zdravý rozum.




Nové album přichází tři roky od předchůdce „Třetí hlas“. Vznikalo postupně po celou tu dobu a nebo šlo spíše o postupný proces? Když byste obě alba srovnali, v čem slyšíte největší rozdíly? Předpokládám, že s novinkou vládne spokojenost.


Desed: Jestli se nepletu, tak rok od „Třetího hlasu“, který vyšel v roce 2022, neposlal Majkl jakožto hlavní skladatel ani tón, až jsem se tomu divil, protože do té doby posílal více skladeb, než jsem vůbec mohl zpracovat. Před dvěma lety poslal první nástřely písně „Mezi pátým a šestým patrem“ a už tehdy bylo jasné, že ubude blast-bicích a půjdeme cestou valivé mohutnosti. Oproti minulosti zde došlo v některých případech k úplnému rozbití skladeb a jejich opětovnému znovuzrození, což se v minulosti nikdy nestalo. Když byl tehdy problém, tak píseň defakto zmizela ze světa. Pečlivost a spolupráce mezi jednotlivými členy na „Beránkovi“ byla až autistická.


Majkl: Já osobně jsem si po třetím albu musel hudebně odpočinout. „Třetí hlas“ byl pro mě náročné album. Práce na hudebních základech „Beránka“ tak začala až po nějakém čase, ale potom už opravdu šlo o postupný proces…ve standardních vztažných soustavách v zakřiveném časoprostoru 😊. Nedokážu pojmenovat rozdíly, ale zatímco „Třetí hlas je „filmové“ album, „Beránek“ je intenzivní a drásavou kolekcí. Snažili jsme se tomu přizpůsobit i jeho zvukovou podobu.


A2V: Já jsem se ke kapele připojil na začátku tvoření materiálu pro „Třetí hlas“. To album bylo více koncepční, možná hůře uchopitelné a nebál bych se říct, že víc pro metalové „fajnšmekry“. Ale prostě jsme ho tak chtěli udělat. Tehdy mě napadla myšlenka v podstatě většinu písní propojit různými zvukovými předěly, které měly vzbudit v posluchači nějakou náladu, představivost, fantazii. Kluci na to kývli a já jsem si to mohl zrealizovat. Z mého pohledu tak vzniklo něco vyjímečného a originálního. Na druhou stranu možná na úkor toho, že to prostě nebylo pro každého. Nová deska je víc přímočará, víc na solar. Myslím, že když už byl hotový první song, všichni jsme cítili, že to tak bude. Jednoduše, působí na mě víc „písničkově“.



Svým vyzněním, atmosférou a textovými náměty budí „Beránek“ až strach, zároveň však dokáže vábit svým přímočarým tahem a schopností skladby gradovat. Existoval nějaký předběžný záměr, udělat desku trochu více chytlavou a otevřenou více stylům? 


Desed: Myslím, že záměr, který se nám postupně vykrystalizoval, byl, aby bylo album kompaktní, majestátně valivé, aby všechno tak říkajíc lícovalo, spolupracovalo. Kdybych uměl kočírovat chytlavost, tak jsem možná bohatej, ale pravdou je, že žiju v omylné bublině a pracuju, bavím se písněmi, do té doby, dokud u mě nevyvolají pocit, že jsou v mých očích krásné. Taky je pravdou, že je pro mě velmi důležitá spokojenost spoluhráčů, kteří se na albu podílí. Pokud albu nevěří, tak svým způsobem ovlivňují pozdější události okolo něj a celkové sebevědomí alba.


Majkl: Rozhodně bylo záměrem udělat přímočařejší skladby, spíše klasické rockové struktury, kde by bylo možno uceleně, jednodušeji a efektivněji dávkovat intenzitu či zdůraznit hlavní poselství. Já si plně uvědomuji, že v dnešní době je to v metalovém žánru téměř heretický anachronismus, ale my jsme se po (strukturálně) náročném „Třetím hlase“, potřebovali znovu ukotvit.  Otevřenost stylům patří k našim hlavním znamením a ani tady jsme před sebe nekladli žádné mantinely. 


A2V: Hlavní skladatel je Majkl. Snad se na mě nebude zlobit, když řeknu, že je velmi talentovaný. Navíc má neskutečný záběr, takže u něho si nemůžeš být nikdy jistý, co příjde. A to je fajn, to mě baví. 


Já osobně totiž u vás letos vnímám mírný ústup od blackmetalových prvků a naopak touhu udělat album jako temnou, ale stále extrémní skládačku. Jak vlastně slyšíte svůj aktuální vývoj?


Desed: Já vlastně nikdy neřešil, na jakém druhu hudby pracuju, neumím definovat žánr, není to pro mě důležité. Chápu, že vydavatel, nebo publicista potřebuje nějak popsat, nebo ohraničit styl hudebního díla, ale já byl vždy mixér všehudby a zajímalo mě pouze, jestli mě nahrávka pohlcuje, baví a chce se mi na ní spolupracovat.


A2V: Toto vlastně navazuje na předchozí odpověď. Jak bude hudebně deska v základu vypadat, je hlavně Majklovou zásluhou. Od čeho se to v čase odvíjí, nejlépe řekne on. Přijde s kvalitně ukutým železem a my ho jen pozlatíme, ozdobíme vzory a navoníme nějakou rajcovní voňavkou. Za mě, jsem strašně rád, že jsem součástí kapely, jejíž každá deska je trochu jiná. Že se nestagnuje a nepřešlapuje na místě. Nebojíme se zaexperimentovat a někam to posunout. Vždycky jsem obdivoval kapely s takovýmto přístupem a vždycky jsem to i já chtěl takto dělat. Před zahájením práce na nové desce jsme se Majklem lehce dotkli v našich rozhovorech toho, že by jsme chtěli, aby byla zase trošku jiná. Aniž by jsme se o tom tehdy nějak víc bavili s Desedem, jeho první nápad byl tak mimo všeho dosavadního, že jsem si říkal, že snad  musí mezi námi existovat nějaké propojení,  že máme dost podobný pohled na věc. Zkrátka to jde tak nějak samospádem beze slov.




Jakým způsobem TRNY A ŽILETKY skládají? Jste kapelou, kde autorství hudby připadne u konkrétní skladby spíše jednotlivci a nebo do procesu vzniku hudby zasahuje celá kapela?



Desed: Autorství hudby je vlastně výhradně Majklovou záležitostí, prakticky postaví základní kostru písně včetně nástřelů bicích a do kostry pak ostatní vkládají svoje. Paull Black (bicí) neměl kvůli pracovnímu vytížení čas se autorsky podílet a tak k měl k vymýšleným bicím pouze jemné připomínky. Žádná z písní nevznikla tzv… „džemováním“, ale každý si po své ose nahrál své „suché“ party do základu a pak se vše poslalo Maestru Otynovi a ten udělal svou nekompromisní práci. Prakticky jsme se pohromadě potkali pouze na dvoje focení, na natočení klipu a teď se potkáme v širším týmu na oslavu nového alba, jakmile budou hotové vinyly.


Majkl: Už jsem to zmínil výše. Ve výsledku je to dílem nás všech bez ohledu na to, kdo a kolik čeho donesl. Pořád funguje to, že se vzájemně ovlivňujeme, výsledné vyznění je vždycky podřízeno celku a bez vzájemné součinnosti nemůže nic vzniknout. Aristotelova teorie příčinnosti. Takhle to je. 


A2V: Většinou je to stejný model, který se zajel a dobře funguje. Majkl přijde s více či méně hotovým songem. Na něj nabalujeme každý svým příspěvkem další vrstvy, až příjde finální výsledek, nad kterým panuje všeobecná spokojenost. Mým úkolem je udělat k songu zvukovou a melodickou nadstavbu, která podpoří atmosféru a melodiku. S Majklem jsme se docela slušně sžili, takže já vím, kdy mu do toho nemám zasahovat a kdy mně on má nechat prostor pro mou práci. 


Desede, jak bys zhodnotil vývoj svého vokálu od prvního alba projektu? Nyní slyším až bolestnou naléhavost a prakticky více čistého hlasu, který přijímá spíš emotivní křik na úkor blackového krákoru.


Desed: Tak nad tím jsem vůbec nepřemýšlel, u mě je zvykem si píseň opravdu třeba 100x pustit, musím vědět o každém detailu a pak se začnou objevovat melodie a výraz. Taky mám jakousi „vývojovou vadu” způsobenou poslechem hudby už více než 40 let, kdy se záměrně vyhýbám vzorcům, které by se z první nabízely. Nejde mi o originalitu za každou cenu, jen hrozně nerad dělám, to co dělá většina. To co se líbí všem, mě většinou tak nějak automaticky neláká. Výraz emotivní křik se mi líbí, většinou mě napadaly vokály „na hranici příčetnosti” a celkem se mi hodilo, že jsem písně zpíval postupně a tak jsem nemusel rozvrhovat hlasové síly, ale mohl je použít naplno, skoro až do selhání.


Znovu otázka na tebe. Texty jsou tvojí parketou. Hned v úvodní skladbě „Číslo 0“ se do centra dění dostává jakýsi charismatický mesiáš, co můžeš o námětu této sugestivní skladby říci? 


Desed: byla za tím moje představa, objevivšího se člověka, který prokazatelně přežil smrt (Chuck Norris to nebyl) a vrátil se z onoho světa do světa živých. Nešlo o podvodníka, nebo pomateného jedince. Okamžitě se stal hvězdnou první velikosti, všichni se s ním chtějí potkat a mají pro něj milióny otázek, ale on zůstává převážně tichý a mluví jen velmi málo. Na celém světě vznikají skupiny, které jsou mu fanaticky oddáni, ale i odpůrců a zpochybňovačů jsou celé armády.


Blackmetalový wind pro mne na novince reprezentuje asi song „Sedmkrát“, možná je opravdu nejblíže vašemu dřívějšímu albu „Podměstí“. Můžeš zde přiblížit námět této skladby a jak velkou roli pro vás stále hraje „černý kov“?


Desed: Černý kov máme rádi, ale je pro nás jen jedním, byť důležitým dílkem do mozaiky. Souhlasím s tvrzením, že „Sedmkrát“ by na minulou desku skvěle zapadl, ale taky se nám dokonale hodí jako druhá píseň do „Beránkova alba”. Píseň je o člověku, který se měl dobře, ale neustále si na něco stěžoval. Po té, kdy do něj při bouřce uhodil blesk, se stal lidským majákem, který svítil na cestu nebohým. Od tohoto údělu se mohl oprostit jen tehdy, kdyby dokončil píseň všech písní. Takovou, která by se emotivně dotkla každé živé bytosti.


Majkl: Nás baví brát si elementy z mnoha žánrů, black metal byl a je jedním z nich. Je nám blízko. Někdy temnotou, atmosférou, někdy surovostí. 




Naopak grooveově či nu-metalově působí „Až do krve“, rozhodně jedna z nejchytlavějších věcí alba, v jejímž textu se objevuje i slogan, který dal celému albu název. Vnímáte song jako stěžejní či naopak jako úkrok stranou z vašeho normálu?


Desed: Slogan „Je nutné zabít beránka” zarezonoval velmi hluboce a tak se stal názvem. V hlavě se mi okamžitě zrodil vizuál alba, který se s pomocí přátel podařilo realizovat. Spolu s červenými prvky, které vymyslel Berry (vydavatel) na mě působí nervózně magicky. Stěžejní song na albu nemám, nejvíc se mě dotýkají písně „Sedmkrát“ a „Číslo 0“, ale mám rád i všechny ostatní, bez výjimek.


Majkl: Je to jedna z barev na paletě. Zrovna se urodila taková, jaká je, ale vůbec bych ji nenazýval stěžejní ani úkrokem. Řekl bych, že tady jsou všechny stejně důležité. Jestli je chytlavá? Nevím - vnímání je subjektivní poznávací proces.



Asi nejvíce patosu zachycuje rozmáchlý chorál „Hájemství“, na druhou stranu jde asi o nejzpěvnější věc. Jde o námluvy jedince se smrtí? Jak vůbec tenhle flák slyšíte?

Desed: „Hájemství“ na mě působilo už jako samotná hudba nejvíc introvertně ze všech písní. Textově pojednává o nutkavém hledání štěstí a možnosti v tomto stavu setrvat co nejdéle. Což není vůbec snadné.



Jak si ceníte songu „Veteráni temnoty“, kterou považuji za jeden z nejdramatičtějších hymnů od vás a kdo jsou oni veteráni temnoty? Pobudové, co skrze vlastní sebejistotu a nesounáležitost s okolním světem skončili na konci pelotonu?


Desed: „Veteráni temnoty“ temnoty byl text původně napsaný pro DARK GAMBALLE, ale přestože jsme s Deadym (kytara DG) napsali 15 verzí písně, tak se jí za mě nepodařilo uchopit tak, abych byl s ní spokojený. A tak text čekal uložen v šuplíku, až jsem jednoho rána měl v mailu nový song od Majkla / A2V a do něj příběh skvěle zapadl. Každý, kdo kdy hrál v nějaké tvrdší hudební skupině, by se v něm mohl alespoň z části najít.


Majkl: Hudebně jsou „Veteráni temnoty“ takovou temnou baladou, kterou vzdáváme hold našim super oblíbencům TYPE O NEGATIVE. Je to existencionální věc s jistými autobiografickými prvky. 


A2V: „Veteráni temnoty“ je podle mě jeden z nejlepších songů, který kdy TRNY A ŽILETKY napsali. Patří k mým nejoblíbenějším napříč tvorbou a určitě je v mých TOP 3 z nového alba. Kdyby jsme byli stát, dost pravděpodobně by to byla naše hymna.




„Mezi pátým a šestým patrem“ byla oproti desce vypuštěna s předstihem. Jak tenhle song v rámci celku hodnotíš a co se děje právě mezi pátým a šestým patrem?



Desed: Píseň je o člověku, který nastoupil jednoho dne do výtahu a už ho nikdy nikdo neviděl, stal se totiž duchem výtahu, kde zažíval neuvěřitelné lidské mini příběhy, rozuměj takové, co se stačí udát během jízdy do zvoleného patra. Výtahy jsou mocná magická místa, která mě od dětství fascinovala. Jsem totiž dítě narozené v paneláku za tzv.porodního boomu v sedmdesátých letech minulého století.



Mou nejoblíbenější skladbou je samozřejmě „Transfuze“, kde doslova žeru onen bagroidní riff, jeho hustotu, celkově pak moderní sound, ať už kytar či rytmiky. Song pravděpodobně pojednává o nespoutaných lidských živlech, kteří dříve konají, než myslí o důsledcích svých činů. Můžeš prozradit něco o vzniku této skladby a jak jí v rámci celku slyšíte? U mne jasný hit číslo jedna!



Desed: „Transfuze“ je za mě trošku odlišná oproti ostatním písním na albu. Téměř každý má v krvi i kapku té dračí, která je výbušná, určité situace řeší přehnaně, nebo zbytečně agresivně. Nebo něco řekne, až pak teprve přemýšlí o dopadu svých slov a představte si člověka, který dostal plnou dávku dračí krve.  „Transfuze“ byla jedna z posledních skladeb, kterou jsme na album napsali. Text byl původně součástí jiné, kterou jsme nakonec vyhodili, prostě i po x-pokusech neměla parametry, aby mohla být na albu. Byli jsme na sebe hodně tvrdí. Po té Majkl poslal nástřel současné „Transfuze“ a slova sedla tak, že jsem je prakticky nemusel upravovat. Prostě byla jako stvořena právě pro ni. Těžká cesta přinesla dobrý song. Asi by mě nikdy nenapadlo, že zrovna tento song bude někdo považovat jako hit číslo jedna. A v tom je hudba krásná a proto ji milujeme …



„Potrava“ naopak nabízí technokratický chlad a vybízí k děsu z vývoje společnosti, kdy se spousta lidí zaměřuje pouze na to povrchní okolo sebe a hlavně pouze na sebe. Dost možná nejdepresivnější kousek, stran vývoje společnosti až distopický. Co bylo ohnutkou k nasání podobného songu? Stejně jako u některých výše zmíněných songů, zde slyším až hardcoreovou naléhavost.



Desed: Majkl poslal snad jen minutu a půl dlouhý úsek skladby, okamžitě mě napadl heslovitý text ze současné doby a v tu chvíli zasáhl A2V, ty nápady včetně zpěvu rozstříhal, následně slepil a vytvořil kostru současné podoby písně. Majkl několikrát dopsal další možná hudební pokračování a dopiloval ji do konce. Tato skladba prošla několika mixy, až do doby, kdy zavládla konečně spokojenost. Dala nám docela zabrat.



Děkujeme za zajímavé otázky, přejeme tobě i Crazy Diamondu věčnou slávu, sílu a trvanlivost.



18.11.2025Diskuse (0)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

 

 

 

TOPlist

 



Jakékoliv využití obsahu a kopírování článků je bez souhlasu autorů zakázáno. Copyright © CrazyDiamond.cz 2025 designed by Stray. RSS, RSS - Diskuse