TIGERS JAW - Lost On You

80%

Pensylvánští TIGERS JAW jsou řazeni ke čtvrté vlně amerického emo-rocku. K jejich rané tvorbě jsem se ještě nepropracoval, ale poslední dvě desky mě hodně bavily. Osobně bych je za ryze emo kapelu ani neoznačoval, jejich přesahy do indie a alternativního rocku jsou totiž velice výrazné. Možná i díky tomu vytvořili zajímavý rukopis, který jim pomáhá se odlišit v rámci široké scény mezi desítkami podobných kapel.

Letošní novinka „Lost On You“ je hodně povedeným kouskem. Kolekce je dramaturgicky pestrá, songy jsou opatřené špičkovým zvukem a celkově působí album velice sebejistě a vyzrále. Pětičlenný ansámbl disponuje hned dvěma zpěváky. Máme zde klávesačku Briannu Collins, která svým jemným hedvábným hlasem často podporuje druhého vokalistu a kytaristu Bena Walshe, ale některé písně zpívá i přímo ona sama. Barva jejího hlasu je jako stvořená pro zasněnější, vláčnější songy se shoegazovým nádechem. Ve finále i hlas Bena není nijak ostrý nebo drsný, takže se vzájemně výborně doplňují a dodávají tím skladbám emotivní hloubku.

Celá deska je pojata v mírně transcendentální atmosféře. Je to zajímavý koncept, kde se relativně ostré, někdy až téměř agresivní kytarové party a dunivé bicí, potkávají s hloubavými melodickými linkami. Textově se točí kolem významu času jako takového. Změn, které přináší, vývoje člověka, společnosti, a vlastně i světa samotného. Po 20ti letech na scéně to už taky nejsou žádní floutci, takže je pochopitelné, že i mentálně je to táhne ke komplexnějším tématům.

Někdy může zvuk sice působit překvapivou syrovostí garážového rocku, ale technicky je ošetřen na špičkové úrovni. Kytary znějí masivně, jsou hezky navrstvené, a i v mixu jim byla přisouzena velice dominantní pozice. Tohle je poctivá kytarová deska se vším všudy. Prostorově výrazné bicí v grungeovém stylu a hezká mohutná basa skvěle tvrdí rytmiku. Zpěv je pak mírně upozaděn, akorát dost na to, aby na sebe nestrhával všechnu pozornost a nesl se na vlnách kytarových zvuků. Na co jsem zapomněl? Jasně, klávesy. Ty jsou zde pevně definované do podpůrné role a přesně tak to mám rád. Nenápadné, ale přesto důležité. Songům dodávají zajímavé texturu a šťavnatost. Producent Will Yip odvedl výbornou práci. Evidentně TIGERS JAW potáhl směrem k hutnějšímu zvuku, kterým obdařil loni i skvělé desky SCOWL nebo SUPERHEAVEN.

Co mě při poslechu „Lost On You“ vždy napadá jako první, je sebejistota kapely. Tady se nekoná žádné experimentování nebo hledání správné cesty. Takhle prostě zní skupina, která přesně ví, co chce. Deska je maximálně konzistentní, bez kvalitativních výkyvů. Jak rychlejší, tak pomalejší songy, všechny mají svou vnitřní sílu a jasné místo v konceptu. Jestli zde chceme mluvit o „emo“ rocku, tak ten zde nestojí na řezavých kytarách, neustálých změnách tempa nebo vyhrocených vokálních pasážích. Tady je to o hloubce sdělení, o poselství ukrytém v písních, které v nás zůstává ještě dlouho po poslechu. Přináší spíš pozitivní a uvolňující pocity než úzkost klasického emo rocku.

Ať už se pohybujeme ve středním tempu jako třeba u emotivní „Primary Colors“, nebo se zvýší otáčky jako u dravější „Head Is Like A Sinking Stone“, kapela vždy staví primárně na výrazných melodiích, podpořených poctivou zvukovou stěnou. Vysloveně krásné jsou skladby, kde hlavní vokál přebírá Brianna. „Anxious Blade“ nebo „Breezer“ v sobě mají určitou zasněnost, která je podpořena jejím hřejivým hlasem. Výborným kouskem je i poctivý indie rock „Ghost“, košatější „Staring At Empty Faces“, kde Brianna a Ben efektivně spolupracují, v emo rockovém stylu našlapaná „Light Leaks Through“, nebo trochu nenápadná závěrečná „Lost On You“, která ale boduje parádní nostalgickou atmosférou.

TIGERS JAW aktuální masivnější rockový zvuk maximálně sluší. V kombinaci s vyzrálým songwritingem, špičkovou produkcí a hřejivou atmosférou nám tak kapela přináší svoje nejlepší album. Přesně takhle má znít moderní indie rock. Smysluplný, svěží, technicky vyspělý.

15.05.2026	Diskuse (0)	Tomáš