THRESHOLD, ANCIENT CURSE, COURSE OF FATE - Mnichov, Feierwerk, 28.října 2026

Jako již tradičně v posledních letech, zkušení britští prog-metalisté THRESHOLD vyrážejí na své krátké podzimní turné a Česku se vyhýbají. Paradoxně na výročí vzniku naší republiky jsme tak zvolili cestu za jejich hudbou a to do největšího bavorského města, Mnichova. Dávno slušně etablovaná ostrovní kapela si letos připomíná pětadvacetileté výročí od vydání svého pátého řadového alba „Hypothetical“ z roku 2001, které na turné přehrává v kompletní délce, a ještě k tomu přidává řadu skladeb navíc. V mnichovském sále Feierwerk je již při našem příchodu slušně plno, takže se v prostoru srovnatelném s pražskou Chmelnicí již od osmé hodiny večerní nachází skoro tři stovky bloumajících lidí. Okamžitě mě bouchne do ksichtu kolorit přítomných. Rapidně převažující věkovou kategorií zde byli totiž šedesátníci, což samozřejmě dávalo tušit, že většina posluchačů musela vyrůstat především na albech kapel jako jsou RUSH, MARILLION, MAGNUM nebo SAGA. Pakliže zde byl někdo ve středních letech, působil vyloženě jako progový nerd.

THRESHOLD si přichystali do svého předprogramu vystoupení hned dvou méně známých kapel, které ctily nevyzpytatelnou žánrovou abecedu. Ráz zvuku norských COURSE OF FATE udával především jehlicovitě vysoký vokál jejich frontmana Eivinda Gunnesena. Seveřané působící na scéně zhruba dvacet let tak platili za nohsledy nejstarších etap tvorby MARILLION a ve víru svého nemelodicky ostentativního art-rocku pluli s mimosmyslovou samozřejmostí. Desek na svém kontě sice nemají mnoho, ale pro subžánrové hloubkaře mohou být zajímavým úkazem. Na druhou stranu o něco starší severoněmečtí power-progeři ANCIENT CURSE představovali spíše tradiční power sebranku nerozpakující se rozčísnout prostor nějakým tím dunivým riffem a bodrým nápěvem. Zatímco na Norech byla zajímavá alespoň určitá snaha o netradičně umělecký výraz, pak čtveřice z Brém představovala ve svém ranku nejtužší powermetalové klišé okresního formátu. Co vám mám povídat, byl jsem rád, když jsem to měl v jejich případě komplet za sebou.

S příchodem uznávaného anglického kvintetu bylo osazenstvo sálu již slušně natěšeno. Výše zmíněné album „Hypothetical“ bylo přehráno prakticky v totožném pořadí jako na nosiči a se zvukem, který se zhruba od třetí skladby blížil dokonalosti. Dokonalá vyváženost všech nástrojů, nepřebuzenost a čistota. Šlo ve všech ohledech spíše o poslechovou záležitost, protože THRESHOLD opravdu nebudí dojem hudebníků, kteří by měli zájem dělat na pódium nad rámec svého muzikantského výstupu také nějakou show. Nejenom že působí ve všech směrech civilně, oni se vůbec nesnaží ani o sebemenší náznak podbízivosti.

Frontman Glyn Morgan si k mému velkému překvapení dokonce nesundal (po celou dobu takřka stominutového koncertu) z hlavy velká „Otíkovská“ sluchátka, až tak moc mu bylo jedno, co si o této ozdobě kdo bude myslet. Tohle jsem určitě u žádného frontmana ještě nezažil. Parádní a svým temperamentem koncert pohánějící bubeník Johannes James byl pro změnu uklizen za plexisklovou stěnu v zadním levém rohu pódia, zřejmě také kvůli zvuku. Kytarista, přirozený suchar a hlavní mozek kapely Karl Groom připomínal spíše vysokoškolského profesora, než člověka odhodlaného dovádět na rockových pódiích. Prostě zde hrál na kytaru a svůj výraz v obličeji po dobu hudebního výstupu neměnil. Jeho souhra s druhým dlouholetým členem, klávesákem Richardem Westem, však měla vysoké parametry a utvářela silnou zvukovou atmosféru koncertu. U baskytary pak šikovný Steve Anderson parádně podporoval tep skladeb a držel kostru vystoupení. Co se týče výkonu zpěváka Glyna Morgana, byl ve svých typických polohách naprosto spolehlivý. Osobně si sice myslím, že jak nebožtík Andrew MacDermott, tak Damian Wilson, vlastnili o něco charismatičtější hlasy, ale ani zde THRESHOLD neudělali krok špatným směrem.

Nad rámec celého alba „Hypothetical“ nakonec THRESHOLD zahráli ještě zhruba dalších sedm skladeb, z nichž na mne nejlépe působila „Consume To Live“ z třiatřicet let starého debutu „Wounded Land“, jejíž dynamický beat mne vždy bavil a naživo dokonale učaroval. Po všech stránkách profesionální výstup určený pro fans, kteří chodí na koncerty vyloženě za poslechem hudby.