THREE DAYS GRACE - Alienation
Zkušená kanadská čtyřka THREE DAYS GRACE má na svém kontě již osm řadových desek, včetně té poslední a dost možná nejlepší, která nese název „Alienation“. Kapela vznikla v době post-mileniálního kvasu alternativního rocku kombinujícího své žánrové atributy s postupy příznačné pro vstřícnější a melodickou formu nu-metalu. Novinka je pravděpodobně dosud jejich nejlepší práce, kterou navíc kritika (Loudwire) oceňuje označením nejlepšího rockového alba letošní sezóny. Kladem této kapely je bezproblémová chytlavost, tah na refrény a snadná, byť ne laciná konzumovatelnost, negativem pak skoro až umělohmotně vycizelovaný zvuk, který je pročištěn od nedostatků a na leckoho může při pozornějším poslechu působit až neživotně. Nicméně nová deska je postavená na chytlavých rockových hymnách s moderním zvukem a své příznivce si určitě bez problémů najde. Za mne jde určitě o srovnatelně dobrou věc s posledním albem LINKIN´PARK.

Asi není třeba připomínat, že tahle kapela se nikdy nedostala do první žánrové ligy, takže svou popularitou ani nikdy nemohla konkurovat světoznámým formacím jako právě výše zmínění LINKIN´PARK, či další kapely podobného ražení jako PAPA ROACH či P.O.D., nicméně právě z novinky je patrné, že jejich skladby mají v sobě nezanedbatelnou chytlavost a útočí podobnými zbraněmi jako význačnější americké grupy. Základem úspěchu je nejen střídmě pojatá kombinace groovy základů a kytar, to vše dozdobeno lehkým odérem elektroniky, nad čímž zní příjemně poslouchatelný vokál Matta Walsta a nově i čerstvě příchozího kytaristy Adama Gontiera. Právě vokální duo celou novinku ozvláštňuje a dělá rozmanitou. Jejich souhra se logicky jeví jako pozitivní prvek vyznění celé desky. Zpěváky lze však nazvat nejméně zkušenými borci v sestavě. V té od začátku fungování THREE DAYS GRACE nechybělo především trio Barry Stock – kytara, Brad Walst – baskytara, Neil Sanderson – bicí.
Kapela se příliš nerozpakuje s hity opatřenými silně chytlavým nábojem a emocemi, ty posléze vygradovává a zdobí pohodově poslouchatelnými refrény. Album zkoumá temná existenciální témata jako izolace, úzkost, závislosti či vztahové životní ztráty, což skladbám dodává právě na silnější emocionalitě. V případě aktuálních songů od THREE DAYS GRACE však nejde o nějakou nucenou hoňbu za co nejvelkolepějšími a nejsrdceryvnějšími nápěvy, ale o poměrně vkusně řešené rock/metalové songy s moderním zvukem a potenciálem zalíbit se. U posluchačů nebazírujících na nějaké progresi a celkově u méně náročných se kapela může velmi sympaticky zapsat, neboť deska je opravdu plná líbivých vypalovaček. Za mne tedy docela pohodová věc. Nic víc, nic míň.
| 26.12.2025 | Diskuse (3) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
![]() |
Stray | 26.12.2025 14:54 |
Jo jo, proběhnou tu žebříčky za rok 2025 stylem, každej redaktor vlastní článek (pokud bude mít někdo jen krátkej rozbor, dá se víc lidí dokupy). První proběhne Tomáš, poskytl jako první vyčerpávající půlkilometrový rozbor věcí co se udály :-), pro čtenáře pastva, pro editora, kterej prolinkovává každej název s příslušnou zdejší recenzí galeje, ale dal jsem to, holt jsem obětoval Pyšnou princeznu. :-)) | |
Pekárek | 26.12.2025 13:43 |
Ano, na přelomu roku bychom měli projít významne žebříčky a s perspektivou CrazyDiamond zrecenzovat pár vybraných kousků, které tam staví vysoko. Rád bych zkusil také něco, uvidíme. Ještě mám nějaké resty... | |
Adam | 26.12.2025 13:23 |
Bezva, konečně první recenze v ČR, díky. Jen poznámka, Gontier je navrátivší se vokalista, s TDG natočil první 4 alba, další 3 pak pouze Walst. A podle Spotify posluchačů a jejich 17M posluchačů v popularitě hravě překonávají jak Papa Roach, tak POD, ale možná to není relevantní matrika... | |

