THRASH NIGHTMARE XII. - Písek, Divadlo Pod Čarou, 10.-11.října 2025

Dvanáctý ročník letos zaznamenala metalově undergroundová přehlídka Thrash Nightmare v Písku, kde organizátoři zajistili během dvou dnů vystoupení hned čtrnácti kapel z devíti zemí. Dlouho dopředu vyprodaná a v metalovém undergroundu prestižní akce znovu proběhla přesně dle svého harmonogramu a nabídla jak vysoce kvalitní, žhavé kapely v plné síle, rekrutující se z ranku rychlého metalového old-schoolu, tak vlastně i řadu průměrnějších uskupení.

Jako někdo, kdo stojí vně metalově undergroundové scény a nevezme z tohoto prostoru úplně všechno, jsem tedy přišel, abych tzv. proséval a odděloval zrno od plev (pokud to mohu tak s nadsázkou nazvat) :-) a třeba pro sebe i něco dosud neznámého objevil. Celkově vzato jsem zde letos zažil tři koncerty, které mne vyloženě nadchly (všechny tři proběhly až druhý den akce, v sobotu), několik tak nějak vcelku slušných a pak několik, které mne vlastně moc nezaujaly. Sál byl znovu plný metalových nadšenců, z nichž vysoké procento připadalo na cizince přijíždějící do jihočeského města nejčastěji z Rakouska a Německa. Dle mého vládla mezi návštěvníky spokojenost a vše se tedy odehrávalo v tradičních kulisách hudebního fandovství a z něho vyplývajících skutečností. Když bych to shrnul co nejstručněji - akce se povedla!

Pátek 10.října - rozehřívací den bez vrcholů

Do sálu vcházím v průběhu vystoupení polských black-thrashers DRAGON a kapelu shledávám nikterak originální a ve všem, co hraje a jak se prezentuje, vlastně generickou. Opravdu neoriginálnímu pojetí pošmourné rubanice nepomáhá nejen průměrná a strohá skladbová výstavba, ale ani nepříliš velká nápaditost. Zvuk to celé v páteční den také příliš neposouval, takže nebylo důvodu u DRAGON setrvávat déle než na tři skladby. Podobné akce, plné stylově vzájemně si docela podobných kapel, mají, dle mého, tu jedinou výhodu, že posluchač porovnává a následně pozná, které kapele to ve výsledku opravdu hraje, a která se naopak s koncertem spíše pere. Letos jsem na festivalu zažil několik vystoupení, které vystřelily jako blesk a dokonale strhly, tohle ale rozhodně nebyl případ DRAGON.

O německých pekelných thrasherech NOCTURNAL vedených přes dvě dekády jejich kytaristou Danielem Cichosem jsem před akcí zauvažoval jako o možných černých koních festu, navzdory faktu, že tahle, v mezích metalového undergroundu stále se držící, kapela párkrát prodělala nějakou tu personální obměnu a stran vydávání alb se za to čtvrtstoletí existence opravdu nepřetrhla. Jejich nejuznávanější nahrávkou se jeví zřejmě debut „Arrival Of The Carnivore“ z roku 2004, ale když si tak člověk projede i jejich další věci, těch novot tam pak příliš nenalézá. NOCTURNAL určitě nezklamali, ovšem ani zásadně nijak nenadchli. Je pravda, že působili o dost lépe než DRAGON a na rozdíl od nich měli o něco čistší zvuk a celkově lépe svištěli. Za mne asi vrchol pátku, byť ten den celkově považuji spíše za rozjezdový. To pravé přinesla až sobota.

Prvním větším jménem soupisky bylo v polovině osmdesátých let zrozené porýnské komando DARKNESS, které zde zaútočilo pravověrným thrashem na slušné úrovni, ale ne až na tak slušné, aby to celé přineslo i osobitou nadstavbu a zanechalo trvalejší dojem. Myslím, že na omlazené sestavě (z původních členů je přítomen již jen bubeník Andreas Lakaw a pak snad ještě debutovou desku pamatující kytarák Arnd Klink) bylo dokonce poznat, že kapela dlouhé roky stála. K nové dlouhodobější aktivitě se DARKNESS odhodlali totiž až po roce 2015. Název této kapely si ještě pamatuji z konce osmdesátých let, kdy měl jejich debut „Death Squad“ na scéně slušné renomé a leckdo z nás jej měl nahraný na audio kazetě, byť jsem tyto Němce posléze zcela pustil ze zřetele a věnoval se jiným kapelám. Při poslechu jejich produkce se tomu nedivím, toho osobitého přesahu tam moc nebylo. Za mne tedy slušný thrashový old-school, ale na druhou stranu nic navíc. Nic po čem bych si řekl, tohle jsou ti DARKNESS, takhle nezní nikdo jiný. Je jasné, že z německé scény osmdesátých let měli šanci dál růst ti lepší.

Velmi oceňuji nadšenectví, zapálenost a celkové burcířství frontmana od HIRAX Catona W. de Peny, který je ve své energické show až tak moc „inside“, že zapomíná, že v tom souvislém chuchvalci minutových riffových úseků, střídaných s hromově zrychlovaným ukončováním skladeb a jejich znovuzačínáním by se mohl také někdo odhodlat dokonce hledat skladby.:-) U bezskladbového bordeloidního koncertu HIRAX mě přišlo, jako když sound padajícího kredence dělá kulisu k divadelnímu představení borce, co si založil živnost na dynamické gestikulaci, valení bulev, ukazování do davu a emotivním burcování. Chvíli jde o zábavu, ale poslouchat se to moc nedá.:-) HIRAX jsou za mne neposlouchatelná záležitost, takže už vím, proč kapela vzešlá z pradávné generace METALLICY na rozdíl od jiných nikdy nepovyrostla ani o píď.

Sobota 11.října - naprostá bouře

Do Divadla Pod Čarou přicházím krátce po čtvrté odpolední, kdy již je akce v plném proudu. Mexičané PHANTOM budili pozornost již jenom svým původem. Nic méně to, co kapela získávala na image, pohodlně ztratila nepříliš zdařilou tvorbou, která jevila známky neoriginálních speed/thrash klišé a průměrnosti. Holt, když se zpívající kytarák J.C.Garcia, v každém detailu svou image nápadně připomínající Toma Arayu z období alba „Hell Awaits“, doopravdy vidí jako Tom Araya, ještě to neznamená, že kapela bude hrát tak dobře jako SLAYER. Němečtí MEGATHÉRION přenesli na pódia surový old-school black metal s jednou kytarou, což v rámci letošního ročníku působilo docela netradičně. Přišlo mne letos, že ten stylový rozptyl vystupujících byl užší než v případě minulých dvou ročníků. Vzory u staré tvorby severoanglických VENOM každopádně tahle druhá kapela vokalisty od CRUEL FORCE Michaela Dalla nezapře. Chlapci z MEGATHÉRION se zatím studiově moc nepředřeli, protože maj na svém kontě jen jednu sedm let starou EP nahrávku. 

Se startovním výstřelem vystoupení brazilských black-speedmetalers EVILCULT pro mne konečně začala písecká akce fungovat. Naprosto špičkově ošetřený zvuk, který překonal vše, co bylo do této chvíle letos k slyšení, neuvěřitelné nasazení celé čtveřice, neustálé pobíhání muzikantů po pódiu bylo slazené s jejich pohyby čas od času seskupených do bojových formací, a především naprosto strhující songy. Tohle byli EVILCULT, kapela, u které věřím, že má to nejlepší právě před sebou. Lucas je výborný lídr, který na sebe přebírá krom křiklounské role ještě tu precizně zvládnutou kytarovou, a nezapomíná v písních často sólovat, neděje se tak však nad rámec nutného. V souznění s druhou kytaristkou Hell Bordini mu to skvěle svědčí. Právě Helloisa dodala vystoupení šmrnc svým mladistvým zápalem a autenticitou. Z počátku jsem se chvíli sám sebe ptal, jestli tenhle druhej kytarák není náhodou holka, neboť mě přišel na kluka až moc líbivej :-), přičemž jak set běžel stále vpřed, postupně jsem získával jistotu, že jde opravdu o ženu, což jsem si posléze potvrdil na internetu a celkově si oddechl. Výborný koncert!

Klasičtí black-thrashers, jací dost často vystupují právě v Písku, to byli i o generaci starší SLAUGHTER MESSIAH. Od pohledu zkušená kapela, jejíž členové neponechávají nic náhodě a dodržují poctivou zbrojnošskou image s koženými ohozy, nábojnicovými pásy a velkým množstvím kovových pyramid a hřebů. Jenže hudebně byli tito Belgičané, kteří mají za sedmnáct let existence na svém kontě jen jedno album, o třídu slabší než Brazilci. Za mne určitě ne až tak zajímavé vystoupení, které bylo kompatibilní se vším, co na akci znělo. Po vlámské čtveřici přichází naprostý vrchol celého ročníku, a sice vystoupení dortmunských již několik let se na světlo deroucích hvězd německého speed/thrashe současné doby VULTURE.

Pětice VULTURE dala jasně najevo, že dnes v thrashmetalovém žánru, či v jeho melodičtější speedové modifikaci, patří mezi světovou špičku a to i mimo undergroundový prostor. VULTURE tedy potvrdili, že skvělá úroveň všech jejich čtyř řadovek, v čele s poslední albovou věcí „Sentinels“ z podzimu minulého roku, není žádnou náhodnou anomálií, ale kapela má doopravdy potenciál meřit se ve vší vážnosti s úplně nejvýznačnějšími žánrovými značkami. Ačkoliv jejich koncert trval celou hodinu, ubíhal neskutečně rychle a kapela využívající skvělé hráčské úrovně všech členů sázela jednu skvělou hymnu za druhou, přičemž ty z posledního alba - jmenovitě třeba „Unhallowed And Forgotten“, „Oathbreaker“ nebo „Realm Of the Impaler“ -  jednoznačně převládaly a choráloval je s kapelou nejeden Germán. A když hromotlucký frontman Leo Steeler, svým hlasem připomínajícím v určitých momentech projev někdejšího zpěváka EXODUS Paula Baloffa, v závěru vystoupení zavelel ke coveru „A Lesson In Violence“, byl rozbouřený písecký sál doslova v jejich hrstech. V setu zazněl i aktuální singl „Power Thrash“, který je aktuálně opatřen vtipným videem a lze jej považovat dost možná za první vlaštovku z nadcházející řadovky. Za mne VULTURE předvedli nejlepší vystoupení letošního roku a jedno z nejlepších, které jsem zde za těch pár posledních ročníků viděl. Není divu, že i organizátoři se vydali zapařit na pódium a skočit si do davu. Celkově se mi během akce líbila ona zdejší sounáležitost a spolupráce, kdy nikdo nedovolil, aby se zde někdo zranil. Jakmile se někdo vydal skočit si z pódia, ostatní pod ním dělali všechno pro to, aby si dotyčný neublížil. 

Na italské legendy metalového undergroundu NECRODEATH jsem se docela těšil, zvlášť když mělo údajně jít o jejich definitivně poslední show za 40let na scéně. Jenže vystoupení letité kapely v sobě nemělo příliš speciálnosti a vlastně co se nápadů i vyznění týče, na mne dělalo dojem docela obyčejné thrashmetalové show se špetkou nějaké abstraktní alternativy, deathu a groovu. Spíše devadesátkově a mileniálně koncipovaná záležitost, která letos představovala asi největší zdejší zvláštnost, rozhodně nedala vzpomenout na památný old-school thrashový debut „Into the Macabre“ z roku 1987. Nebyl to špatný výstup, ale ani nijak extra nadprůměrný. V tuto chvíli jsem byl z dlouhého postávání tak unaven, že jsem si musel jít před HELLBUTCHER na chvíli někam sednout a trochu pošetřit síly. Vystoupení švédských headlinerů za to ostatně stálo a představovalo další ze skvělých počinů a vrcholů celé akce.

Po právu aktuálně vzývaní Švédové HELLBUTCHER byli zřejmě největšími hvězdami letošního ročníku a svou pověst divoké a nespoutané metalové show, která se drží výrazných žánrových propriet, inspirovaných u raných děl DESTRUCTION, SODOM či KREATOR z poloviny osmdesátých let, zde pouze potvrdili. Osobně jsem si je na Brutal Assaultu nechal utéct, ale o to více jsem se těšil v Písku. Kapela vzniklá před třemi lety na troskách legendární tlupy NIFELHEIM neúnavně drtila všechny přítomné, dostávala sál plný headbangers do varu a svým nihilistickým black/thrashem doslova masakrovala. Vystoupení s velmi slušným a čistým zvukem pouze stvrdilo vysoký potenciál souboru, který má dosud na svém kontě pouze bezejmennou, a nutno říct že vynikající debutovou desku. Ta zde byla přehrána prakticky celá, vytuněna nějakými přebytky od vzorů či předchůdců. Šílený řezník Per Gustavsson celý výstup kapitálně řídil a jeho band doslova způsoboval bouři. Většina přítomných tak mohla odcházet ze sálu okolo půlnoci naprosto vyšťavená a spokojená... díky sobotě mám za to, že šlo o další výtečný ročník.