THE PIT, APOTEMNOPHOBIA, REALMS OF CHAOS - Mladá Boleslav, Dům kultury, 18. dubna 2026

Předem varuji, že v případě těchto řádků, týkajících se sobotní mladoboleslavské akce, nejde ani tak o report, jako spíš o poděkování pořadatelům a určitou reflexi aktuální situace jedné nezávislé metalové mini-komunity.

Když před časem skončil klub Farářova Sluj, situovaný do sklepení restaurace-pivnice Rožátov v Mladé Boleslavi, myslel jsem, že nastal konec, že ortodoxnější metalový život zde dostal ránu, ze které se už nevzpamatuje. Naštěstí pan „Farář“ Jiří přemohl kdeco a s pomocí Lorda Vilea čas od času něco pořádá. Zda se blýská na lepší časy, ještě uvidíme. K pořádání metalových akcí se prozatím využívá poměrně netradiční lokace, loutkový sál tamějšího kulturního domu. Přestože mají jeho prostory nejlepší časy dávno za sebou, architektonická jednota a velkorysé řešení všeho možného z něj činí ikonickou městskou stavbu a také potenciální azyl pro nepříliš výdělečné kulturní aktivity. Podobně lze nahlížet i na samotný loutkový sál a jeho zázemí. Zkrátka, jde o poněkud zašlé ale dobově honosné prostředí, ve kterém metal hned tak neuslyšíte, pakliže nepůjde o samosprávou podporovanou akci. Peripetie s vyvoláváním ducha Sluje zrovna v „Loutkáči“ každopádně neznám, výsledek jsem si ovšem znovu užil, tentokrát královsky.

Nevím, co se změnilo, ale přes konkurenci konvenčněji laděného minifestivalu v blízkých Strenicích dorazilo na koncert o něco více lidí než posledně, což bylo příjemné; a vůbec, celý večer měl velmi dobrou atmosféru se spoustou starých známých, fajn pokeců, spokojenosti a kvalitní hudby. Kromě setkání s lidmi, s nimiž se stále cítím spjatý, jsem pochopitelně vyrazil zejména za muzikou, konkrétně za REALMS OF CHAOS, jejichž dvě alba jsem na našem webu, myslím zaslouženě, dost pochválil. Pro mě osobně šlo o jednoznačné headlinery, ačkoliv vlastně předskakovali, a navíc si museli poradit bez basáka. No s tím předskakováním se to ve Sluji zpravidla mělo tak, že každý hrál tak dlouho, dokud měl co hrát a měl ohlas. Mám pocit, že zmíněný zvyk přežil. Řekněme tedy, že dotyční zahráli jako první.

Slovenští deathers, i ve zredukované a obměněné sestavě, naložili přítomným monstrózně. Po zvukové stránce šlo o dost jinou kapelu než z desky, brutální a zároveň thrashově ostrou jako břitva. Martinus je extrémní strunotepec v dobrém slova smyslu. Neskutečná rychlost i přesnost v doprovodu, drsný vokál a zabijácká sóla k tomu. Druhý kytarista mu v absolutním soustředění dokázal perfektně sekundovat. Podobné vysokorychlostní synchro jsem už dlouho neslyšel. No, a pak je tu ještě ten hodně mladý bubeník, tuším Michal. Fakt řezník. Druhé vystoupení a hned spousta fines a groove jak hovado. Absence baskytary nakonec moc nevadila, alespoň s ní zbylé nástroje nemusely válčit. Dvě kytary zahustily prostor dokonale. Hrálo se z obou desek. Z totální smršti, jakou uvedené trio rozpoutalo, běhal mráz po zádech. S Martinusem jsem na margo změn v sestavě později prohodil ještě pár slov. Možná se vše podstatné podaří osvětlit v rozhovoru. Každopádně REALMS OF CHAOS jsou nyní, navzdory personální proměně, schopni podat zničující výkon. Pochopitelně, vždy bude záviset i na kvalitě zvuku.

Ve vztahu ke zvukové stránce mě napadá určitá pivní analogie. Špatný hospodský dokáže zničit i to nejlepší pivo. Myslím, že něco takového pochopí přinejmenším každý metalista-pivař. Mám pocit, že zvuková stránka se v daném sále postupně zlepšuje, i když stále trochu kolísá. Na rozdíl od Sluje už se nepokouším někomu do něčeho kecat. Najdou se však jiní, což může mít i pozitivní dopad, třeba tehdy, když se jinak famózní basák z velmi dobře nazvučené APOTEMNOPHOBIE (tedy myslím, že to byl on) začal věnovat zvuku THE PIT a během svého snažení u zvukařského pultu v jednu chvíli vymazal jejich zpěváka. Dotyčný byl vůbec případ. Zažily jsme chvíle, kdy docílil naprosto perfektního nazvučení, načež ho zase zbytečně narušil a tak pořád dokola. Celkově však odvedl solidní práci s některými vynikajícími momenty. Prakticky to samé lze říci i o produkci zmíněných mexických kapel. Podstatné bylo, že každá předvedla trochu jiný přístup. V produkci APOTEMNOPHOBIE převažovala temnota, hniloba a rozklad; přesně v duchu obálky jejich debutního alba. Zpěvák mě nadchnul, CD zakoupeno vzápětí. Nezklamali ani THE PIT, kteří mimo dalšího výtečného basáka nabídli celkem dost agrese. Staré Švédsko/Finsko prohnané filtrem pravého mexického rouhačství. Večer gradoval a ohlas byl natolik slušný, že pánové nakonec požádali přítomné o crowd selfie.

Co se tedy bude dít v Mladé Boleslavi dál? Nevím, nějaké plány jsou. Sledujte Facebook Farářovy Sluje. Bude-li to a to, a pak tamto, a ještě tohle, snad se v popsaném exkluzivním prostředí dočkáme minimálně několika dalších akcí. Vím, je to trochu sobecké, ale doufám, že samospráva bude, objektivně asi už žádoucí, totální rekonstrukci svého kulturního stánku oddalovat. Podle mého názoru půjde v případě generální opravy o stovky milionů (spíš vyšší), což je dost i na tak bohaté město, takže naděje existuje.:-) Klukům každopádně přeji pevné zdraví, hodně neutuchajícího entuziazmu pro extrémní metal v Mladé Boleslavi a pevné nervy na organizační peripetie a improvizace, které v souvislosti s každou takovou akcí ve Sluji přicházely a nově přicházejí i v Loutkáči. Improvizuji tudíž jsem!:-)