THE HELLACOPTERS - Cream Of The Crap! Collected Non-Album Works Volume 3

80%

Tradiční kompilace „Cream Of the Crap! znovu obsahuje songy vysypané z šuplíků, které nebyly nikdy součástí řadových alb těchto Švédů, ale nacházely se maximálně tak na B stranách singlů, splitkách či EPs. Tahle záležitost na pokračování patří u THE HELLACOPTERS již k tradičnímu folklóru započatému na přelomu milénia. Dlouhé album složené z raritních nahrávek navíc obsahuje i předělávky od rockových klasiků a vzorů. Dnes tedy přichází na řadu již třetí díl souhrnu přebytků, ten se svými třiadvaceti songy navazuje na dvě předchozí kompilace totožného jména, které kapela vypustila na vrcholu svého prvního období, tedy v první pětiletce 21.století. Nutno přiznat, že po dvaceti letech Švédové na starší kompilační počiny navazují se ctí a postupně sesbíraný materiál z albového šerosvěta znovu obsahuje spoustu horoucích skladeb a rock´n´rollových hymen.

První dva díly kdysi obdržely pochvalné recenze a bylo to především tím, že skladby zachované v neučesanějších verzích oplývaly neuvěřitelnou energií a přinášely trochu jiný druh zážitku, než tomu bylo u vyšlechtěnějších songů z tehdy aktuálních řadových alb. Dost pravděpodobně se mluvilo o neučesanosti, opravdovosti a autenticitě, se kterou tito obdivovatelé 70´s rocku, garážového rocknrollu, punku a KISS vždy zacházeli a uměli těchto vlastností docílit. Rozhodně tyto šuplíkové počiny ještě přiživily kultovní status THE HELLACOPTERS. Přestože kapela mezi roky 2008 a 2019 nefungovala, dnes je už opět v sedle, koncentrovaná na své fungování a prostřednictvím dvou nejnovějších alb „Eyes Of Oblivion“ a „Overdriver“ dokládá znovu obstojnou formu. Čas na třetí díl kompilace tak musel chtě nechtě přijít.

I v případě třetího dílu jde znovu o maratón garážového rock´n´rollu a každý moment zde zachycený ctí tradici zvuku ikonické party, jež od počátku své dráhy přísahala na vlivy rock n´rollu sedmdesátých let. Velmi silný je již úvod, protože pro potřeby aktuálního počinu nově zremasterovaný hymnický otvírák „Long Gone Losers“ poskytuje strhující a intenzivní nástup do nahrávky, která co do typů skladeb působí vlastně celkem různorodě. Svižné tempo, nepoklidné barové piáno a ballroom boogie neznající zadýchanost, naopak je zde posluchač oblažen výstavní gradací. 

Dle mého největším vlivem na hudbu Švédů jsou však stále a bezesporu newyorští KISS, které Nicke Andersson obdivuje již od teenagerských let a jejich zvuku rovněž přizpůsobuje vyznění své kapely. Tohle je poznat třeba ze skladeb, jako je zde „Her Strut“, jejíž chybou je snad jenom zbytečné natahování. Obstojně se jeví třeba song „Disappointment Blues“ nebo pulzující garážový rock s příchutí THE STOOGES a hodně dřevních pravěkých KISS - „Freeway to Hell“. Osobně mne dost zaujala i punkově pojatá skladba s názvem „455-SD“, kde kapela opěvuje automobil Pontiac, přesně řečeno jeho model z roku 1974. Prostřednictvím ležernější hymny „Heaven“ se Švédové vydali na koketérii s územím amerického alternativního rocku a musím přiznat, že je to v jejich podání netradiční a zajímavý úhybný manévr.

Kromě autorských písní však album obsahuje i docela dost coververzí, které se mohou stát pro fanoušky zajímavými. Proto-punková věc „American Ruse“ (MC5) demonstruje detroitský sound asi nejvěrněji. Je zde však i zdařilá předělávka klasiky od ALICE COOPERA „I’m Eighteen“. Blíže k uctívaným punkovým kořenům pak mají předělávky dalších žánrových klasik, ať už britských či amerických – píseň „Stab Your Back“ pochází z repertoáru THE DAMNED, kdežto „What’d Ya Do“ byla převzata od THE RAMONES. Prostřednictvím skladby „Pack of Lies“ pětice oživila vzpomínku na své krajany THE NOMADS. Tato skladba graduje do strhujících vícehlasých chórů a je plná znamenitých riffů a vyhrávek. Mezi méně drsné věci s přesahy do popu patří „Little Miss Sweetness“, se kterou původně vešli ve známost THE TEMPTATIONS, tahle skladba svou chytlavostí dokáže terén opravdu prosvětlit. Opakem je flákota „Speedfreak“ odrážejcí syrovou energii svých původních autorů, kterými není nikdy jiný než zuřivci z MOTÖRHEAD. Nechybí ani inspirace jižanským rockem, což zde dokládá „Workin’ for MCA“ od LYNYRD SKYNYRD v o něco výbušnějším podání.

Album tak můžeme brát nejen jako pokračování kompilačního seriálu započatého před čtvrtstoletím nejkultovnější rock´rollovou kapelou - tři, dva, jedna...THE HELLACOPTERS - ale i jako poctu velikánům historie rock´n rollu, hard rocku a punku. Po více než třiceti letech kariéry jsou tihle Švédové stále lídry nespoutané kytarové hudby vycházející z garáží. Stále jim nechybí rock´n´ rollový náboj a zůstávají tak stále důvěryhodní a hýřící svou ikonickou patinou, jakou si kapela udržela po celou dobu fungování.

13.03.2026	Diskuse (7)	Stray janpibal@crazydiamond.cz