THE BLACK CROWES - A Pound Of Feathers
Druhdy velmi oceňovaní jižané THE BLACK CROWES se v letech po covidu nadechli k velmi sympatickému comebacku, a tak po krátké době přichází s další deskou „A Pound Of Feathers“, která se mě jeví ještě o něco málo zdařilejší, než byl v době vydání předchozí počin „Hapiness Bastards“. Na to, že z klasické sestavy už jsou v kapele jen oba druhdy rozhádaní, ale posléze smíření bratři Chris a Rich Robinsonové, vše šlape nadmítu dobře a nové skladby působí velmi dobrým dojmem. Chris a Rich se dnes totiž obklopili novými muzikanty, kteří se podílejí na výborně šlapajícím bandu. Možná od konce devadesátých let na tom THE BLACK CROWES nebyli obdobně dobře a nový materiál, vznikající pod producentskou taktovou prověřeného Jaye Joyce v Nashvillu, působí velmi vitálně a autenticky. Tahle deska mě totiž přijde surovější, temnější a o něco více hřmotná než několik předchozích.
Už od úvodního fláku „Profane Prophecy“ je zjevné, že se v ní najede na drásavou stopu rozvířenou odkazem legendárních THE ROLLING STONES. Tenhle song má zkrátka všechno potřebné, co může mít živelná blues-rocková hymna evokuující přelom šedesátých a sedmdesátých let - povzbudivé groovy doplněné zemitými riffy, štěpetající zvuky slide-kytar, chytlavou zpěvovou linku podpořenou mrouskajícími back-vokály a aranžérskou vrstevnatost. Ležérní riffařina „Cruel Streak“ patří ke strožejším věcem s nekomplikovanou zpěvovou linkou podpořenou nosnými kytarovými party, ale následná „Pharmacy Chronicles“ má v sobě potenciál bluesových klasik s výpravným potenciálem. Netvrdím, že jde o song a s ambicemi „stones klasiky“ jako byla svého času třeba „Wild Horses“, ale kouzlo neobyčejného zde rozhodně i tak je. A tak do dálky zní tklivé zvuky hammondů a slide kytar a na dojemnosti songu přidává Chrisova nostalgická zpěvová linka, podporovaná barovým piánem. Tohle je song, jež má potenciál stát se klasikou.
S písní „High And Lonesome“, budící dojem napůl tradicionálu a napůl okouzlující klasiky konce šedesátých let, přichází zřejmě největší banger celého alba. Tohle je zkrátka master-piece jak se patří a skladba, která má prostě všechno podstatné - hitovost, žánrovou diverzifikaci i muzikantskou hloubku, jdoucí ven bez ohledu na generační ukotvení. Sekaný poloakustický riffík jen tak podmazává tajemnou sloku, ale to podstatné se paki děje v rámci gradace k okouzlujícímu refrénu. Jímavá „Queens Of The B´Sides“ budí po ní dojem nadstavbového, i když vkusného apendixu. S dravou hymnou „It´s Like That“ dostáme rtuťovitou dusárnu postavenou na garážových riffech, kterou však do vyšších otáček rozvíjí nejen refrénový chorál, ale také plno instrumentálního a vokálního štěbetání. I následující výpravný vál „Blood Red Regrets“, jež je slyšitelně inspirován odkazem LED ZEPPELIN, svědčí především o výborné formě a připravenosti současných THE BLACK CROWES, kteří, zdá se, prožívají další skvělé období, což by, i vzhledem k jejich dlouholeté nečinnosti, před pár lety ještě nikdo netipoval. Kapela tak potvrzuje především svůj talent a schopnost napsat spousty zajímavých fláků.
Hodně zajímavým okamžikem je pak závěrečná věc „Doomsday Doggerel“ - hypnotizují temný song, na kterém, krom psychedelických kytarových zvuků a ruchů, upoutá onen mocný surový beat a celkově hodně pošmourná atmosféra. Tohle je vynikající zakončení povedeného alba rockerů z Georgie, kteří i v roce 2026 potvrzují, proč byli na začátku devadesátých let považováni za největší naděje a talenty rockové scény v USA. THE BLACK CROWES se prostě vrátili na scénu s plnokrevností sobě vlastní a opravdu silnými songy, které mnohdy překonávají i to, s čím kapele přicházela ve svých stěžejních devadesátých letech a za co byla tehdy oceňována.
| 03.06.2026 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
