TESTAMENT - Para Bellum

80%

Přes pět let trvalo, než se kalifornští TESTAMENT odhodlali k novému albu. Třináctému v pořadí, s jasným a okamžitě rozpoznatelným rukopisem kapely, ale rovněž také nahraným s touhou po posunu a s otevřeností k novým extrémnějším horizontům. Výsledek je jako vždy prvotřídní a stojí za to. Není náhodou, že kapela z Bay Area znovu přitvrdila, působí velmi koncentrovaně a ještě jakoby začala nasávat impulsy z jiných metalových subžánrů a to aniž by ztratila vlastní tvář. „Para Bellum“ patří mezi nejtvrdší a nejzběsilejší alba diskografie TESTAMENT a upevňuje sounáležitost kvintetu s extrémní scénou. 

Je poznat, že dnes kytarista Eric Peterson drží kormidlo v TESTAMENT snad nejpevněji od konce devadesátých let. V oněch blackově laděných vichrech a místy až deathmetalových výbojích lze jasně vystopovat právě jeho hudební chutě, kdysi využívané v rámci jeho bočního projektu DRAGONLORD. Virtuóznější z kytarové dvojice, Alex Skolnick, možná letos trochu ustoupil do pozadí, nicméně ve většině skladeb jeho sóla nechybí a s baladou „Meant To Be“ (jedinou položkou, u které je napsán jako většinový autor), plnou akustiky i orchestrace, dostáváme další povedený, atmosférou smutku překypující ploužák do zlaté pokladnice TESTAMENT. Baskytarista Steve Digiorgio patří už dlouho do sestavy TESTAMENT hýřící pouze kvalitou, zde se opět postaral o prostorovější feel skladeb, umocněných studiovou prací skvělého Jense Bogrena, ale co mě na novince doslova nadchlo, je parádní hra bicmana Chrise Dovase. Pro něho je album premiérou v řadách těchto thrashových legend, a nutno říct že premiérou zvládnutou nad očekávání dobře.

Novinka potvrzuje především stabilně vysoký potenciál souboru, jeho touhu dělat stále razantní a velmi aktuálně pojatou thrashmetalovou muziku, kde nebude nouze o moderní zvukovou složku a aktuálně znějící motivy, ale také o velký nadhled, což se ukazuje v schopnosti současné sestavy překonávat stylové bariéry. Hned v úvodní „For The Love Of Pain…“ posluchač čelí momentům, u kterých opravdu váhá, zdali náhodou ti TESTAMENT nenajeli na nekompromisní blackmetalovou notičku. Mrazivé kytarové výboje správně hučí vystužovány tremoly a zabijácká tempa nepoleví pod smrští Dovasových úderů. Tohle jsou momenty, jaké kapela snad ještě nepředvedla. Jde tak dost pravděpodobně o nejpřekvapivější začátek desky, jaký jsem od Američanů dosud slyšel a ti jakoby zde proklamovali, že jsou dnes připraveni doslova válčit. 

Následuje jedna z nejlepších věcí novinky, s předstihem zveřejněná „Infanticide AI“, která nejenže ukazuje kapelu v přetrvávající formě a schopnou vývoje, ale také svým důrazným thrashem upozorňující na hrozby současného světa, které tkví, mimo jiné, také ve ztrátě kontroly nad Umělou inteligencí. Chuck Billy křičí v plném nasazení a dává vzpomenout na své zběsilé začátky. Spojujícím článkem nového alba jsou skryté hrozby současného světa, tkvící ve ztrátě soukromí a technologické evoluci, jež se může stát snadno zneužitelnou. Nepoklidné duše TESTAMENT odhalují i v dalším předběžně vypuštěném singlu, kterým je parádně našláplá střednětempá riffovačka „Shadow People“, která ukazuje pravé DNA kapely, což je doloženo rozmáchlým refrénem. Song vyobrazuje noční můry člověka uzavřeného ve svém paranoidním světě obklopeného všudypřítomnými hrozbami. 

Přes sedm minut trvající krásná balada „Meant To Be“ možná nemá úplně stejně velké charisma jako některé znamenité ploužáky minulosti TESTAMENT, ale i tak zde song platí za skvělé osvěžení, které umožňuje albu znít různoroději. V rámci dramaturgie alba jde sice o skvělý moment, který je plný naděje a svým ekologickým textem nutí k zamyšlení nad budoucností, ale dle mého měl být song umístěn až v druhé polovině desky, neb svou písničkovější podstatou celou tu počáteční vřavu přibrzdil. I tak ale slušná záležitost s tradičně výborně zpívajícím Billym a parádně hrajícím ansámblem v čele s Alexem Skolnickem.

Následují dva rychlé a svým vyzněním drsnější kusy „High Noon“ a „Witch Hunt“, kde se TESTAMENT ukazují v nabušené riffovité podobě a svými rychlejšími tempy a prostřednictvím rovněž Billyho growlu manévrují až skoro do deathmetalových vod. Asi nejintenzivnější a nejgrooveovatější fáze alba, která potěší spíše příznivce extrémnější podoby hudby této kapely. Mým dalším favoritem je skladba „Nature Of the Beast“, která naopak reprezentuje skoro až heavymetalovou stránku TESTAMENT, inspirovanou jejich velkými vzory z dávnověku. Každopádně mne zde berou ony uvolněné kytarové běhy a odlehčená melodika, inspirovaná především u proto-metalových formací sedmdesátých let jako THIN LIZZY, UFO či především MOTÖRHEAD. 

Následující „Room 117“ je zkrátka zdařilý song těch nejklasičtějších TESTAMENT. Tuhle skladbu charakterizuje určitá proměnlivost a strukturální pestrost, takže zde dochází i na obměnu temp a dojde i na pozvolnější atmosférickou mezihru v druhé půlce. O něco tvrdší je další méně nápadný kus, který však do výsledné skládačky znamenitě zapadá. Mám na mysli skladbu z politickým podtextem „Havana Syndrome“, která se také jeví co do struktury pestře. Nekompromisním nářezem se stal povedený titulní song „Para Bellum“, který v závěru stvrzuje bouřlivost současné etapy. TESTAMENT sice nechodí do studia zas až tak často, ale když se tak stane, vždy dodají pro ně zcela typickou, ale jinak nadstandardní kvalitu. Ne nadarmo jsou považování za jednu z nejrespektovanějších kapel ve svém žánru, čehož je novinka důkazem. Přestože jsem příznivcem spíše oněch klasických a méně extrémních kapitol jejich historie, nepochybuji, že novinka je dalším vynikajícím zápisem.

21.10.2025	Diskuse (6)	Stray janpibal@crazydiamond.cz