TATA BOJS, PAN LYNX - Plzeň, Festival na ulici, náměstí Republiky, 18.srpna 2025

V rámci tradičního srpnového Festivalu na ulici v centru Plzně jsem zašel v pondělí na vystoupení dvou kapel, hrajících na hlavní stagi na náměstí Republiky. Z letošní desetidenní nabídky jsem si tento večer vyhodnotil jako ten nejzajímavější a šel to prostě omrknout, o co tedy šlo? Jednak zde hrál stále relativně nový projekt Michala Skořepy PAN LYNX, kde zmíněný muzikant realizuje své vlastní hudební vize a nápady, takže jím režírovaná artová věc působí, že s ní od základu souzní, a to aniž by se někam tlačil či někoho přesvědčoval o své jedinečnosti. Hlavní kapelou pondělního večera na náměstí byli stálice z TATA BOJS, které jsem od začátku nultých let již několikrát shlédl (naposledy to bylo však někdy v období po albu „Kluci kde ste“, což už je taky hezká řádka let). Jak tedy večer probíhal?

Předně je třeba říct, že zvuk byl perfektní u obou vystupujících. Krátce před sedmou večerní se však na vystoupení PANA LYNXE lidi teprve na náměstí seskupovali a v počtu zhruba pěti stovek, zde rozprostřených po ploše náměstí, poslouchali onen avantgardně rockový neprvoplán, tu přibližující se ne až tolik náročnému uchu, jindy naopak nápadně deklamující jinakost. Občas i vcelku záludně znějící party originálního projektu však vesměs bavily. Tvrdím záludně, neboť Michal Skořepa před sebe nestaví žádné hranice a působí v rámci žánrového ukotvení své hudby dostatečně eklekticky, kdy je schopen míchat ve skladbách hardrockové prvky s grungem a ten zas s vlivy rockové avantgardy nebo dokonce s jazzem. Ačkoliv jde o band v klasickém rockovém složení, zajímavost zvuku tohoto projektu umocňují také klávesy. Na rozdíl od loňského vystoupení na Basinfirefestu to teď nebyl zvukově provar a vše bylo krásně čistě slyšitelné a efektně dynamické.

Frontman výtečně zpívá, má v sobě i jistý performerský talent a dokáže lidi zaujmout a do koncertu vtáhnout. Jeho komunikaci vyhodnocuji jako vkusně aktivní, ale nevtíravou. Band PANA LYNXE je na každém postu zastoupen solidním muzikantem a tak má Michal dostatek prostoru věnovat se posluchačům a různě vystoupení ozvlášťňovat. Z jeho repertoáru vhodnocuji zhruba čtyři skladby jako zapamatovatelné a povedené, jde především o songy „Cililynx“, „Kdo se bojí, musí do lesa“, „Parawolizovanej“ a v závěru vystřiženou mantru „Výlety do temnoty“. V publiku vnímám velkou spoustu povědomých obličejů motajících se zde okolo hudebně-klubového prostředí a celkově je poznat, že koncert docela zaujal. Po právu. Jedinou slabinu PANA LYNXE tak zatím slyším v tom, že v repertoáru nemá až tolik výrazných písní hitovějšího charakteru. Některé nenápadnější kusy tak působí jako přežmoulaný balast z právě se vyjevivších slovních hříček.  Instrumentální i vokální kvalita zde určitě je, schopnost pódiově zaujmout každopádně také, silné skladby - no řekněme, že jsou zde stále rezervy. A taky nevím, proč maj skoro všichni naši umělecky nasměrovaní rockeři stále potřebu vázat svou tvorbu na PRAŽSKÝ VÝBĚR. Nakonec tedy došlo i na solidně odehranou předělávku jejich klasické pochutiny z osmdesátých let - „Snaživec“.

TATA BOJS se za těch minimálně patnáct let, co jsem je neměl potřebu vidět, také docela proměnili. Už to není ta rozjuchaná, akční partička, co propojuje kytarovou alternativu s prvky tanečního prostředí, ale vyzráli v mainstreamově koncipovanou záležitost, působící o něco uvážlivějším dojmem. Pohybu na pódiu sice ubylo, ale Mardoša stále mezi skladbami zrychleně až roztržitě komunikuje s davem. Milan Cais už za bicí sedá jen výjimečně a kapela tak po většinu svého setu využívá koncertního bubeníka, zatímco on sám se věnuje své frontmanské pozici jako hlavní zpěvák. Řadu novějších skladeb z jejich repertoáru jsem vůbec neznal, ale šlo říct, že jsme dostali poměrně inteligentní pop/rockový mainstream, čerpající převážně z prostředí Nové vlny, byť hozené do světa TATA BOJS. Strojové rytmy se tak v jejich skladbách mísily s krotčeji stavěným kytarovým podložím a klávesami, přičemž songy dost stály na civilně pojatých zpěvových linkách a na typicky hravých textech. 

Pokud bych měl konkrétně zmínit nějaké skladby, které si ještě vybavuji z hodně dávna, tak to byla hitovka „Nadčasová“, dále pak „Opakování“ a „Elišce“. Protože však vystoupení proplouvalo v jedné rovině bez výraznějších vzruchů, opustil jsem náměstí před ukončením show, a tak jsem přišel o nějaké to hitové finále, pakliže zde mezi půldesátou a desátou nějaké bylo. Netuším tedy, jakými songy byl koncert zakončen a zdali ještě došlo ke gradaci jeho atmosféry. Na náměstí Republiky se pod věží chrámu sv. Bartoloměje nakonec sešel početný zástup asi dvou tisícovek posluchačů, kteří, jak věřím, si koncert TATA BOJS v pohodě užili a odcházeli spokojeni. Za mne šlo o vyladěný koncert zkušené kapely, který sice nebyl bůhvíjak živelný, ale měl obstojný zvuk a potenciál chytlavosti. Jsem rád, že se u nás podobně veřejné akce konají, člověk aspoň může furiantsky zahlásit - Přijeli k nám umělci z hlavního města, to u vás nemáte!!:-)