TAILGUNNER - Midnight Blitz

80%

Máte pocit, že klasického heavy metalu není nikdy dost? Pak jste zde správně, zvláště pak v případě mladé kapely TAILGUNNER, jež díky svému novému albu drží praporec síly a melodie zatraceně vysoko. Ačkoliv se tihle Britové zaštiťují odkazy na hnutí NWOBHM, neřekl bych, že jejich hudba s šestačtyřicet let starým hnutím na Ostrovech, dost pravděpodobně zažehnutým generací jejich dědečků, zvlášť souvisí, spíše mne jejich písně připomínají zpěvnější formu heavy metalu, oblíbenou díky HELLOWEEN nejen v Německu, ale také díky určitému návratu žánru na výsluní ve Skandinávii zhruba v období pozdních devadesátech či přelomu milénia. Přestože je novinka „Midnight Blitz“ vcelku kvalitně zhotoveným metalovým řemeslem, druhým dechem dodávám, že produkce K.K.Downinga a smlouva s renomovanou agilní stájí Napalm Records ještě nemusí značit originalitu. Jestli něco totiž TAILGUNNER chybí, je to schopnost vymanění se z množiny vzájemně si podobných melody heavymetalových kapel, kterých se, zvláště v posledních letech, objevila celá řada. 

Tento kvintet nabízí především vzdušnější podobu stylu, kde je kladen důraz především na výrazně zpěvné refrény a celkově bezproblémovou poslouchatelnost či povědomou zdobnost, která zde dostává přednost před urputností, výraznými riffy a celkově surovější kytarovou prací. Dostáváme tak špičkový stadiónový metal plný melodií, který rovnoměrně dělí prostor mezi speedařinu a hymničnost, navíc kapela vše dokáže tunit špetkou hair-metalového aroma. Jestliže pravověrný  heavymetalový žánr slavil největší boom v osmdesátých letech a i hudba tohoto mladého anglického kvintetu na tohle období odkazuje, přijde mi, že jejich písně mají daleko blíže k reunionu slávy evropského power metalu z poslední čtvrtiny devadesátých let.

Deska „Midnight Blitz“ je druhým řadovým počinem této kapely, ta na něm předkládá hodně obstojný songwriting, vokální a instrumentální kvalitu, nicméně pořád není zcela schopná těmto věcem vtisknout osobitý rámec. Řemeslně skvěle zhotovených, ale na druhou stranu zcela neoriginálních počinů vychází dnes v rámci melodického heavy metalu povícero, vždyť vzpomeňme třeba loňské, vysoce ceněné album Švédů AMBUSH. Zpěvák Craig Cairns je určitě výtečným frontmanem a jeho hlas oplývá patřičnou silou i rozsahem, takže se nebojí nadechnou k opravdu dlouhým a klenutým refrénům, bez diskusí jde o tahouna souboru. Kytarová dvojice Rhea Thompson a Zach Salvini se jeví rovněž velmi zdatně a je schopná ve skladbách parádně vyšívat. Album tak považuji za velmi povedené ve svém ranku a to zejména díky hitovému potenciálu, parádnímu muzikantskému vkladu všech zůčastněných, jejich nasazení a obecně melodickým nápadům, jež tvoří zdejší skladby. Navíc rytmická sekce - Thomas Hewson (baskytara) a Eduardo Mariotti (bicí) působí skvěle sehraně a zdravě nabušeným dojmem.

TAILGUNNER v rámci zdejších deseti skladeb střídají klasické melody-metalové kvapíky se stadiónovými hymnami a působí u toho velmi přirozeným dojmem. Songy odkazují na instrumentálním heroismem rozumně sycené rockové borectví starosvětského pohledu na styl. Tohle je věc rozhodně kladná. Když se tak albem podesáté probírám skladbu po skladbě, prakticky o žádné nemůžu říct, že by byla slabinou. Naopak, takřka každá zde má hitový potenciál. Dostáváme tak přehršel výborných momentů, které slouží skvělé poslouchatelnosti. Je jedno, jestli někdo dává přednost kvapíkovým věcem jako je zde titulní staccato výpad „Midnight Blitz“ umístěný hned na úvod, noblesní speedařina „Follow Me In Death“ zvedající emoční potenciál nahrávky, či přelet nad vrcholky divoké krajiny ve válečné zóně „Barren Lands And Seas of Red“, jež má pro mne v rámci finálního refrénu opravdové kouzlo. Tak jako tak autoři vždy trefují střed terče. Pokud dáváte přednost stadiónovým vyřvávačkám, pak doporučuji songy jako „Tears In Rain“ nebo „Dead Until Dark“, jejichž chytlavá pompa rovněž dokáže zvedat tep. Třešničky na melodicky metalovém dortu se posluchač dočká skrze majestátní metalovou baladu „War In Heaven“, která i skrze svůj patos dokáže dojmout snad i tu emočně strožejší část posluchačstva. Opravdu jedinou slabinou aktuální tvorby TAILGUNNER je tak podle mne univerzálnost a určitá podobnost s některými dalšími předními kapelami melodického žánru. Tomu se však v tomto hudebním ranku vyhnout již vážně nelze.

11.02.2026	Diskuse (8)	Stray janpibal@crazydiamond.cz