SYSTEM OF A DOWN - System Of A Down

90%

Pouhých 8 let a 5 desek stačilo SYSTEM OF A DOWN na to, aby se navždy zapsali do hudební historie a stali se jednou z nejpopulárnějších kapel v žánru heavy muziky. Více než 10 milionů prodaných desek mluví za vše. Ačkoliv nadále sporadicky koncertují, já osobně jsem už ztratil všechny iluze, že se ještě někdy dočkáme dalšího řadového alba. Nesmírně rád bych se ale v této předpovědi mýlil…

Asi není úplně typické, aby kapela, zejména z Ameriky, byla národnostně vyhraněná. V případě SOAD tomu tak ale je. Arménské podhoubí zde hraje velice důležitou roli. Zpěvák Serj Tankian a bubeník John Dolmayan se sice narodili v Bejrútu v Libanonu, ale ještě v průběhu raného dětství přesídlili do Los Angeles. Kytarista Daron Malakian a basák Shavo Odadjian jsou sice narozeni v Americe, ale opět arménským imigrantům. Daronova rodina pochází z Iráku, Shavova přímo z Jerevanu. V Glendale, což je součást Los Angeles, žije jedna z největších arménských komunit mimo vlastní domovinu. Zde se výše zmiňovaní borci v polovině devadesátých let dali dohromady. Tři z nich sice chodili na stejnou základní školu, ale v jiných letech, takže se potkali až později, když různé jejich kapely sdílely zkušebny. Serj byl o pár let starší od ostatních, v době vzniku kapely měl za sebou už studium na univerzitě, různé džoby, dokonce chvíli měl i vlastní softwarovou firmu. A hrál na klávesy. V roce 1992 Serj a Daron zakládají s dalšími dvěma borci uskupení SOIL, kam přizvali i Shava. Ne jako hudebníka, ale jako business managera. Tohla formace mělo ale jepičí život a odchodem basáka a bubeníka po roce fungování zaniká. Osiřelá dvojice přesvědčila svého manažera, aby se chopil basy, sehnali nového bubeníka Ontronika Khachaturiana a tak se zrodili SYSTEM OF A DOWN.

Kapela v začátcích fungovala v tradičním DIY módu. Nejdřív hrávali po zkušebnách pro pár kamarádů, ale to samozřejmě zdaleka nemohlo naplnit jejich ambice. Dostat se však do klubů nebylo vůbec jednoduché. Promotéři požadovali alespoň nějaký demáč, na ten však zatím kapela neměla prostředky. A bez hraní v klubech si na ně ani nemohla vydělat. Trochu začarovaný kruh, že? Dalším specifikem klubové scény pro neznámé kapely, když už jim teda laskavě daly možnost vystoupit, byla nutnost odkoupit část lístků, aby měl klub jistotu, že neprodělá. Shavo byl ale velice neodbytný manažer. Neustále obvolával kluby, každý den, znova a znova. Jeden z promotérů už toho měl dost, tak jim prostě dal jeden termín. Zařadil je do programu k šesti ska kapelám. Na začátek ale museli prodat za sebe 75 lupenů. No problem, zmobilizovali svoje kamarády a prodali jich 150! Tím dnem byl 28. květen 1995, a místem The Roxy Theatre v západním Hollywoodu.

Věci se tím daly do pohybu. Ještě v tom samém roce nahráli svoje první demo. Dalo se koupit v malém nezávislém hudebním krámku, kde je kamarádi kapely postupně vykupovali a rozdávali děckám zdarma na ulici. Zároveň skupina začala pravidelně hrát v dalších tradičních klubech jako Whisky a Go-Go nebo The Viper Room. Díky svému specifickému pojetí metalu se rychle propracovávali do pozice lokálních undergroundových hvězd. To se ale taky mělo rychle změnit. Dvě důležité věci napomohly v této době SOAD k cestě na vrchol.

Za prvé se vytvářelo příznivé prostředí pro podobný styl hudby. Grunge se v mainstreamu vyčerpal a jedním z nových směrů, který měl ovládnout uši mladých fanoušků muziky (a peněženky jejich rodičů), byl nu-metal. KORN už měli venku album, DEFTONES byli hned v závěsu, LIMP BIZKIT se pomalu rozehřívali. Tvrdá muzika se prosazovala i v denních rotacích na MTV, hlad po podobných kapelách rostl. Druhým faktorem byl legendární Rick Rubin, který navštívil jeden z jejich koncertů. Tento známý, obdivovaný, ale i zatracovaný producent měl slabost pro různé neobvyklé věci, často balancující až na hranici muzikální úchylnosti a taky v propojování zdánlivě neslučitelných hudebních stylů. A když viděl arménské lidové motivy a tance kombinované s tvrdými metalovými riffy, byl unešený. Okamžitě kapele nabídl spolupráci, a dokonce i smlouvu pod svým vydavatelstvím American Recordings. Kolem kapely už v té době ale kroužily i jiná vydavatelství, která se je snažila přetáhnout pod sebe. Po několika jednáních s různými labely ale členové SOAD pochopili, že Rick bude pro ně ten správný partner a akceptovali jeho nabídku.

Někdy v této době se finalizovala i sestava kapely, když za bicími musel Ontronika, který si zranil ruku, vystřídat výborný John Dolmayan. A šlo se nahrávat debut! Je k zamyšlení, jak by album asi znělo, kdyby ho neprodukoval právě Rick Rubin. Jeho obrovské zkušenosti se stylovou fúzí a posouváním hudebních hranic byly devizou k nezaplacení. Když si připomeneme inspirační zdroje jednotlivých členů kapely, najdeme tam věci jako SLAYER a METALLICU, pak BLACK SABBATH a KISS, ale i THE BEATLES a dokonce BEE GEES. Na první dobrou působili dojmem hardcore úderky, vystupovali v různých šílených kostýmech a pomalovaní. Stejně tak jejich muzika byla syrová, naštvaná a zejména úplně chaotická. Potkával se v ní agresivní metal, rytmika silně ovlivněná arménským folkem, sociálně kritické texty a teatrální zpěv plynule oscilující od operních poloh až k brutálnímu growlu. Jestli to chceme nazvat nu-metalem, tak klidně. Ale je to velice svérázná odnož nu-metalu, silně říznutá crossoverem, folkem, a dokonce i popovou melodikou.

Na začátku zmiňovaný arménský původ v historii kapely není jen prázdná floskule nebo póza. Kapela se k němu aktivně hlásí, projevuje se v jejich muzice a výrazně i v jejich textech. Trauma „arménské genocidy“ z období první světové války v komunitě pořád rezonuje. I staří rodiče všech členů kapely tím byly nějakým způsobem postiženi, je to zapsané v kolektivním vědomí arménské komunity a bolest se předává z generace na generaci. Kapela se k této události často vrací nejen v textech, ale i ve svém politickém aktivismu.

Hudebně se arménské tradice nejvíc projevují v rytmice songů. I já jsem hned poznal, když jsem SOAD objevil, že tady je něco jinak. Hopsavý rytmus, orientální zdobnost, zvýrazněná teatrálnost, exotické melodické postupy. Plus zdůrazněný dialekt v Serjově zpěvu. I když tady mám podezření, že je to trochu hrané, protože když si s ním poslechneme jakékoliv interview, mluví anglicky velice hezky a bez přízvuku. Tak či onak, počítá se výsledek, a tam je to prostě další faktor, který dělá kapelu zajímavou.

Jak se tedy povedl debut? Na výbornou! Legendární Sound City Studios v Los Angeles, Rick Rubin jako producent a Sylvia Massy jako zvukový inženýr. Že vám to jméno zní povědomě? Sylvia produkovala první EP a pak taky první desku TOOL. Když si porovnáme zvuk „Undertow“ (1993) a debutu SOAD, určité paralely tam najdeme. Proti nu-metalovým souputníkům je zvuk SOAD méně nabubřelý, sevřenější a bližší alternativnímu metalu. Nejedou na vlně brutální podladěnosti, jsou řezavý a ostrý, i kdy samozřejmě umí taky některé pasáže pořádně zahustit.

V textech, kterých jediným autorem (až na jednu kooperaci s Daronem) je zatím Serj, se naplno projevuje vážný přístup kapely, která chce svojí muzikou nejen bavit, ale i předávat důležitá poselství a otevírat komplikovaná témata. Války, drogy, náboženství a samozřejmě zmiňovaná genocida, to vše zde najdeme. I tím se liší od svých souputníků, kteří se více zaměřovali na existencionální záležitosti své vlastní generace a zdaleka neměly tak výrazný přesah do celospolečenských fenoménů.

V rámci 40 minut nám SOAD předkládají relativně pestrou kolekci, která je kvalitativně velice vyrovnaná a výborně odsýpá. Zvuk je velice slušný, ale pořád zůstal spíš v té alternativnější části spektra. Což je jen dobře. Určitá syrovost a jemná neučesanost materiálu dodává na autenticitě a naléhavosti. Ve finále to byla i první zkušenost těchto mladíků, jimž bylo jen lehce přes 20 let (kromě Serje), s profi studiem a nahráváním. Kapele se zároveň povedlo hned u debutu velice jasně specifikovat svůj rukopis – dramaturgicky, textově, a ve finále i zvukově. Tyto atributy pak budou na dalších deskách už „jen“ rozvíjet a mírně modifikovat.

Máme zde jednak tvrdší přímočařejší věci, čerpající z thrashe a groove metalu, jako třeba „Suite Pee“ nebo „Know“, které se s tím moc nemažou a valí do nás poctivé plnotučné riffy, často podpořené frenetickým řevem Serje. Přesto i sem kapela dokázala zakomponovat specifickou hopsavou rytmiku, díky kterým songy znějí jednoduše jinak než písně žánrových kolegů. Hravost a žánrová nespoutanost vyniká v písních jako „Suggestions“, která na ploše necelých tří minut projde tolika proměnami jak tempa, tak nálad, že člověk nechápe, jak to tam všechno dostali. Exceluje přitom Serj, který působí jako dokonalý hlasový chameleon. Teatrálně ironizující štěkání, čistý a jasný zpěv, operetní pasáže. Je to všechno tak šílené, až je to vlastně perfektní.

Více ke klasickému rocku s klenutou strukturou tíhne ponurá skladba „Spiders“. Z klidných baladických poloh se otvírá do velkolepých ploch, plných tíživé atmosféry a vážných nálad. Hardcorové vlivy registrujeme v „Soil“. Štěkaný text a nekompromisně ostré riffy jsou zabijácké. Masivní riff a drtivá rytmika pohání výbornou „War“. Ke konci alba se objeví i pár experimentálnějších kousků jako „Mind“, „Peephole“ nebo „CUBert“. Dokazují, že kapela se absolutně necítí svázána žádnými žánrovými pravidly a v rámci hudebního směřování preferuje tvůrčí svobodu. K tématu arménské genocidy se ještě vrátí v závěrečné „P.L.U.C.K. (Politically Lying, Unholy, Cowardly Killers)“. Zde se povedlo skloubit majestátnost historického odkazu s frustrací a naštvaností z jeho ignorace a bagatelizace do vynikající skladby, která i bez zavnímání tohoto hlubšího poselství maximálně baví.

Cover alba zdobí fotka rozevřené ruky, která byla inspirovaná podobným motivem z antifašistického plakátu německé komunistické strany z roku 1928. Má symbolizovat odpor vůči nespravedlnosti. Jak říkal originál, ruka má pět prstů a s těmito pěti prsty musíme uchopit nepřítele. Díky debutu akcie SOAD začali povážlivě stoupat. Předskakování SLAYER nebo IRON MAIDEN, turné s FEAR FACTORY a INCUBUS. Zatím se ale prosadili jen na metalové scéně, v mainstreamových hitparádách se deska nedostala ani do první stovky, přesto že se jí postupně do dnešních dní prodalo už kolem 4 milionů kopií. To všechno byl ale jen začátek.

30.05.2026	Diskuse (0)	Tomáš