SWIM SCHOOL - Swim School
U skotských kapel mě vždy fascinuje jejich nádherná angličtina při zpěvu, z které při rozhovorech přecházejí do podivného jazyka, kterému téměř vůbec nerozumím. Nedej bože, když s nimi ještě interview dělá skotský novinář… To je pak hotové spiknutí s cílem, aby jim ti hnusní Angličani nerozuměli ani slovo. Neměli jim prostě toho modře pomalovaného Mela Gibsona rozčtvrtit! Naštěstí hudba mluví univerzálním jazykem a tady je vše jasné. SWIM SCHOOL vydali výborný debut, kde kombinují moderní ostrovní indie rock s civilním shoegazem v melancholickém dreampopovém přelivu.
Kapela z Edinburghu vznikla už v roce 2018. Původně kvarteto prošlo několika personálními změnami, chvíli bylo zredukované i na trio, ale dnes opět funguje ve čtyřčlenné sestavě. V jejich čele stojí zpívající kytaristka Alice Johnson, jejíž výrazný hlas tvoří jasný poznávací znak skupiny. Svou barvou a stylem se nachází někde mezi Ellie Rowsell z WOLF ALICE a Hayley Williams z PARAMORE, s lehkým přibarvením od Rachel Goswell ze SLOWDIVE. Asi nebude náhoda, že právě tyto kapely Alice uvádí jako své hlavní hudební vzory. Skupina postupně vydala tři EP a několik samostatných singlů. Od začátku měla slušně našlápnuto a kvalitu své produkce ještě krok za krokem cizelovala. Zároveň s tím si budovala solidní jméno nejen na domácí skotské scéně, ale v podstatě i po celé Británii. A letos (2025) dozrál čas na debut. Jen aby bylo všem jasné co kupují, vtipně na cover desky umístili i hlášku „This Is The Debut Album“. Nic jiného. Přitom oficiálně je album eponymní. Skvělý nápad.
Co dělá album (potažmo i kapelu) zajímavým, je schopnost kombinovat historické odkazy s aktuálním prostředím. V jejich muzice se tak kloubí odkazy na osmdesátkový post-punk a gotický rock, nádech devadesátkové atmosféry spolu s grungeovou zemitostí a moderním zvukem současného indie rocku. A skvělá Alice tomu dodává korunu. Ano, její hlas možná nevládne rozsahem zmiňované Ellie Rowsell, ale má krásnou barvu a vyzařuje z něj jistota a zaujetí pro věc. Úplně přirozeně se umí dreampopově vznášet, nebo naopak přitlačit na pilu a být důrazná a dravá. Zároveň má cit pro melodie, které jsou chytlavé, ale nevtíravé. Znějí nám trochu povědomě, ale zase ne příliš, takže to není žádné vykrádání služebně starších kolegů. Je to vše o atmosféře, o sdílených melodických postupech, náladách a směřování. Povedl se i samotný zvuk nahrávky. Technicky na vysoké úrovni, se zachováním alternativního nádechu. Přesně takto to mám rád.
Album otvírá skvělý mix alternativního rocku se shoegazem v podobě skladby „Heaven“. Jasný vokál ve sloce, v refrénu se pak mírně zamlží a zvýrazní emotivní rozměr songu. Bicí jedou v hypnotické módu, jednoduchou, ale jasnou a pevnou rytmiku. V jednotlivých odstínech rozeznáme i trochu postpunku nebo gothic rocku. Když se více zaposloucháme do kytar, zjistíme, že jsou zespoda celkem drsné a ostré, ale následně v mixu sonicky zamlžené. Klobouk dolů před produkcí. A když už jsme u toho, tak se nebojme jmenovat, kdo za to může. Iain Berryman. Není to jejích první spolupráce, měl prsty a uši už i v předešlých EP SWIM SCHOOL. Evidentně jim spolupráce jde od ruky, protože dokáže z kapely vydolovat její potenciál a podat ho nenásilnou a velice efektivní formou. Mimochodem, nejedná se o žádného amatéra. Ian v minulosti spolupracoval s nejedním velkým jménem, například právě WOLF ALICE, KINGS OF LEON, ARCADE FIRE nebo Hozier.
Většina songů nepůsobí dojmem prvoplánových hitů a posluchači se otevírají postupně. Jedinou výjimkou je relativně přímočará hitovka „On And On“, která směřuje do britpopových vod. Jestli je zbytečně vtíravá, nebo naopak dokonale popově přístupná, nechám na každém. Já volím možnost B. U zbytku kolekce se zvukové výrazivo střídavě překlápí někdy více k ranné indie gothice THE CURE („Green Eyes“), melodičtějšímu shoegazu („Alone With You“, „Always On My Mind“, „Crimson Red“), nebo více sonickému alternativnímu rocku typickému pro konec devadesátek („Say It All“). Závěrečná „Am I Good Enough Now“ pak dokazuje, že se kapela nebojí ani komplexnějších konstrukcí. Klasicky pojatý dramatický song na závěr v sobě nese určitou dávku teatrálnosti, kdy se z pomalého začátku dějově rozvine do bouřlivého finále, kde zejména bicí jsou úplně utržené z řetězu a spolu s mohutnou basou nám servírují působivé představení.
SWIM SCHOOL věci neuspěchali. Svůj velice silný katalog skladeb budovali postupně a společně s tím si vyjasňovali i svůj projev směrem k unikátnímu vlastnímu obrazu. Debut je pak přirozeným naplněným jejich ambicí.
| 07.01.2026 | Diskuse (0) | Tomáš |
 |
