STORMWITCH - The Beauty And The Beast

80%

Jestli něco odhalila čtvrtá řadová deska „The Beauty And the Beast“ od německých metalových melodiků STORMWITCH, tak jednak touhu kapely po navýšení právě oné melodiky a zdobnější aranžerské práce, za druhé s tím související reakce jejich fanouškovské základny na tyto tendence, a sice na dva protichůdné směry. První skupina fans hovoří o albu z roku 1987 jako o vrcholném, kdy se kapela přiklonila sebejistě na stranu zdobnosti a dodala chytlavé skladby, které se zároveň trochu vzdávaly metalové urputnosti, ta druhá vnímá desku právě jako ústup od dravého kytarového směru prvních tří alb. Deska však slavila úspěch a po komerční stránce kapelu ještě posunula, byť řeči o menší intenzitě i hustotě nápadů zpětně vnímám vlastně jako oprávněné.

Členové kapely, tehdy aktuálně vymóděni hair-metalovými účesy a barokními ohozy, zřejmě naposledy vystupovali pod svými anglickými pseudonymy, takže zpěvák Andy Mück, byl zde naposledy uveden jako Andy Aldrian, skladatelsky nejaktivnější kytarista Harald Spengler se zde nejenže rozloučil se svým uměleckým jménem Lee Tarot, ale po následujícím albu „Eye Of the Storm“ z roku 1989 navždy opustil i svou milovanou kapelu, druhý kytarista Stefan Kaufmann (nepléct s klasickým bubeníkem od ACCEPT) zde stále trval na svém přízvisku Steve Merchant, bezprostředně po nahrávání alba odcházející baskytarista Thomas Gleisberg byl v bookletu naposledy uveden coby Ronny Pearson a konečně bubeník Peter Langer, který to se STORMWITCH táhl až do poloviny devadesátých let, pořád lpěl na poangličtělém jménu Pete Lancer.

Deska „The Beauty And Beast“ platí stále za velmi vyspělé dílo osmdesátkového německého heavy metalu a lze o ní říct, že představuje STORMWITCH stále ve vrcholné formě. Samozřejmě, na skladbách byl znát větší příklon k aranžerské zdobnosti, reprezentované třeba tu a tam využitým klávesovým partem (viz třeba titulní song či „Emerald Eye“) a melodiemi, steně jako úbytkem rychlosti, dravosti a agresivnějšího pojetí z časů, kdy se STORMWITCH na začátku kariéry inspirovali u ostrovních kovových bandů z NWOBHM. Tohle všechno lze přičítat pouze logickému muzikantskému vývoji. Devízou kapely byl fakt, že ta poutavé nápady v zásobě stále měla a jejich nové zdobnější skladby prostě fungovaly a dokázaly přitáhnout ke kapele nové fans.

Za očekáváním trochu zůstal úvodní flák „Call of the Wicked“, jako dravější skladba na úvod totiž song působil trochu suše a stroze a neměl v sobě velkolepost rychlých a tvrdých skladeb minulosti. Naopak jako vynikající se ukázal titulní song „The Beauty And The Beast“ se svou pohádkovou aurou a jasnou deklarací melodického směru. Se songy na tomto albu to však bylo nahoru a dolu, takže ne v každé chvíli si deska udržela svůj vrcholný potenciál. Skvěle se povedla třeba zdobná „Emerald Eye“, která sice slevila z tempa, ale po stránce harmonické výstavby a melodiky patří k nejlepším okamžikům. Jako klasika osmdesátých let je dávno chápána i romantická balada „Tears By The Fireflight“, která rovněž patří k nejzdařilejším položkám. Na tuhle věc dostala kapela opravdu pozitivní odezvu, a tak byla často řazena do koncertního programu. 

Mezi silné věci osobně řadím i song s pirátskou tématikou „Tigers Of the Sea“, ano, v roce 1987 nebyli RUNNING WILD jediným bandem, který s podobným prostředím koketoval, v případě STORMWITCH to však bylo jen prostřednictvím jedné skladby. No a velmi oblíbenou se nakonec stala i výpravnější válečná jízda „Russia´s On Fire“, prostřednictvím které německá kapela, jako jedna z vůbec prvních západních metalových družin koncertujících za železnou oponou, provedla svou originální zdravici směrem ke svým ruským příznivcům.

Deska stále patří mezi nejlepší alba těchto Němců, byť mezi příznivci původního dravějšího směru je chápána jako první ústup. V každém případě jde o oslavovanou klasiku německého heavy metalu osmdesátých let, na které STORMWITCH, stále ve výborné formě, odprezentovali svůj nemalý skladatelský a umělecký potenciál.

19.01.2026	Diskuse (4)	Stray janpibal@crazydiamond.cz