SOULFLY - Chama

70%

Mít na stará kolena slušně fungující rodinný podnik není špatná věc. V rámci managementu panuje větší důvěra a angažovanost, neboť se sleduje shodný cíl – správa, zabezpečení a rozmnožení dědičného majetku. Pokud vše klape tak jak má, můžete osekat personální náklady a investovat třeba do lepších technologií. Na druhou stranu, co když někteří ze zainteresovaných příbuzných danému oboru zas tak moc neholdují nebo nevykazují shodný talent jako zakladatel rodinné obchodní tradice. Podobné otázky se mi začaly honit hlavou ve chvíli, kdy jsem si přečetl aktuální soupisku SOULFLY, v jejímž základu figuruje už jen otec a syn.

Jde o projev zoufalství, nebo zdravé sebedůvěry podložené silným materiálem? Mimochodem mezi četnými hosty se příjmení Cavalera vyskytuje taktéž dvakrát. Jasně, SOULFLY byly od počátku kapelou Maxe Cavalery, jenže v ní hráli talentovaní hudebníci, kteří dokázali něco víc než jen přehrávat svěřené party či natočit pár vsuvek. Uvedená éra je, jak se zdá, definitivně pryč. Jméno kapelníka však stále připouští možnost vzniku solidních kolekce skladeb ve specifickém metalovém stylu. Důvod je zřejmý, takřka veškerá dosavadní tvorba ústředního protagonisty totiž vykazuje přinejmenším solidní úroveň. Pro úplnost dodávám, že svého času jsem cestu k nu-metalovým „pralesním rytmům“ hledal dost dlouho a megaúspěšné „Roots“ stále po chvíli vypínám; nejpozději těsně před polovinou.:-) Vlastně bych se k této zlomové nahrávce mohl zas po čase vrátit. Uvidíme.

Již téměř třicet let jsou základem produkce SOULFLY houpavé groovy riffy a Maxův vynikající zpěv. Někdy přibylo více rytmů, někdy zas tradičního metalu, který po delší dobu reprezentovala hra výborného kytaristy Marca Rizza. Proč připomínám notoricky známé? Protože nové album „Chama“ se ke popsanému základu vrací zas o něco více, lépe řečeno vše nepodstatné se zde ořezává. Výsledek není vůbec špatný. Čerstvému materiálu, možná trochu paradoxně, dost napomáhá utopená produkce Artura Rizka. Dotyčný nejenže představuje zmíněnou technologickou investici navíc, ale vlastně by mohl být považován za dalšího člena kapely, neboť se postaral i o některé kytary. Výsledný zvuk se k současné poloze kapely opravdu hodí. Jde sice primárně o metal, současně však máte pocit jakoby domorodci v Amazonii či na filmové Pandoře ve svém hudební projevu celkem přitvrdili. Na postu producenta je přitom uveden i Zyon Cavalera. Dobře:-), v tom případě jde o debut jako víno a v budoucnu o dotyčném v souvislosti se studiovou prací ještě uslyšíme.

Novinka „Chama“ tedy nabízí doslova hmatatelný groove. Kromě kytar ho utváří hlavně Maxův vokál a masivní bicí Zyona, který hraje tak, jak si aktuální výraz SOULFLY žádá. Rozevlátě, s důrazem a bez zbytečných fines, ovšem nikoli jednotvárně či strojově. Pakliže dotyčný bývá za svou hru kritizován, v kontextu vyznění novinky se něco takového jeví být naprosto zbytečným. „Chama“ díky Zyonovi houpe opravdu dobře, takže produkce ani nemusí nic rovnat či zastírat, což také nedělá. Co se týče zpěvu, skoro na každé desce nějakých zasloužilých borců by se dnes mohlo spekulovat o tom, jak se nám ti zpěváci, kteří už jednou byli na dně, dokáží „předsmrtně“ zlepšit.:-) Dobrá životospráva asi dělá fakt divy.:-) Zanechme však zbytečných spekulací. Jeden z trademarků kapely prostě šlape na sto procent, akcie Cavalerovců tudíž prudce rostou. Nějakou zvláštní kytarovou exhibici jsem nezaznamenal, tamhle (nu či thrash) metal, tuhle hc, k tomu koňská dávka groovu, sem tam něco vypískne nebo se ozve slušné sólo. Zkrátka, co nedodal Max, dodal Rizk, případně některý z hostů. Za zmínku bezpochyby stojí účast „pana FEAR FACTORY“ – Dina Cazarese v asi nejlepší nebo spíš nejvíce hitové skladbě „No Pain = No Power“.

Nemohla by takhle vypadat celá deska? Ne, nemohla. Žádná tragédie se ovšem nekoná. Naopak, aktuální kolekce řeže vskutku dobře a na celou řadu způsobů. Jednotlivé skladby tvoří pestrou skládanku, v jejímž středu žhnou v souladu s jejím portugalským názvem pořádné plameny. Někdo v nich vidí dystopii, či dokonce realitu hořících slumů (favel), ti romantičtější zas vatru s křepčícími domorodci, kteří se svým rituálem snaží oddálit apokalypsu. Obě uvedené polohy se na „Chama“ slévají. Výsledná atmosféra působí přesvědčivě, přestože se přikládá výhradně recyklovaným palivem.

Hm, teď jsem oslovil AI, která mi sdělila, že se album volně točí kolem příběhu chlapce z brazilských favel, který hledá v chaosu svého prostředí „vnitřní jiskru“ a následně se vydává do Amazonie, aby svou novou aurou oblažil i původní obyvatele. Poslech mi napovídá, že jeho fyzická i duševní pouť byla celkem náročná a bouřlivá. Kdo by ho s něčím takovým neposlal do prdele, že ano?:-) Ale nakonec náš hrdina evidentně došel klidu a míru. Možná v rauši, možná ve smrti. Schválně, soustředěně si párkrát poslechněte závěr titulní skladby a sami uvidíte, k jaké verzi se přikloníte. Hodnocení jsem tentokrát zaokrouhlil směrem dolů, Maxovi fanoušci si mohou desítku klidně přihodit a svět, byť má nejen podle SOULFLY na kahánku, se v žádném případě nezboří. Palec nahoru!

05.12.2025	Diskuse (3)	Pekárek hackl@volny.cz