SANCTUARY - Refuge Denied
Seattle poloviny osmdesátých let ještě nebyl tím městem grunge, co o pár let později. Nicméně se oblast vykazovala silnou metalově undergroundovou scénou, ze které tehdy vzešla nejedna pozdější stálice. Právě v roce 1985, kdy došlo k založení kapely SANCTUARY dvojicí kytaristů Lennym Rutledgem a Seanem Bloslem, už si metropole na severozápadě USA mohla přičíst k dobru průlom takových bandů jako QUEENSRŸCHE či METAL CHURCH, které měly na svém kontě čerstvě vydanou debutovou desku. Stylová orientace pozvolna a od nuly se rozjíždějících SANCTUARY navazovala na dvě výše zmíněné kapely. Šlo jim o to, spojit melodiku a ekvilibristiku klasického britského heavy metalu s agresí nově vznikajícího amerického speed/thrash metalu.
SANCTUARY se do roku 1987 vypracovali v domovském městě mezi stálice klubové scény, avšak na větší krok vzhůru dlouho čekali. Mezi tím do sestavy nastoupil baskytarista Jim Sheppard a bubeník Dave Budbill, ovšem tou nejzásadnější personální událostí byl až příchod Warrela Danea na post zpěváka. Ten se vykazoval naprosto nezaměnitelným vokálním projevem, součástí kterého byly extrémně vysoké falzety ostré jako žiletky a teatrální dramatická vibráta. Warrel Dane svým příchodem okamžitě posunul zvuk souboru o několik levelů výše a kapela záhy přestala hrát předělávky svých hardrockových či heavymetalových vzorů, naopak došlo k nahrávání demosnímků s ranými verzemi skladeb jako „Die For My Sins“, „Soldiers Of Steel“ nebo „Battle Angels“. Tato nahrávka si v undergroundovém prostředí získala ve své době oblibu a rotovala na univerzitních rádiostanicích západního pobřeží. SANCTUARY si velmi brzy vytvořili doslova kultovní status a mladé metalové publikum se o kapele zmiňovalo jako o jedné z úplně nejnadějnějších, nebo také jako o „té kapele s šíleným zpěvákem“.
Když Mustaineho MEGADETH v roce 1987 jeli americké turné a zavítali právě do Seattlu, povedl se členům SANCTUARY doslova husarský kousek, vnikli k Daveovi do hotelu a přesvědčili jej, aby si jejich skladby z dema poslechl. Dave Mustaine byl doslova nadšený, uhranutý neobvyklým hlasem Warrela Danea a rovněž kombinací melodických linek s agresivními thrashmetalovými výpady. Po návratu do Los Angeles o kapele referoval u nahrávací společnosti a brzy řadu lidí z branže přesvědčil. Záhy se rozhodl produkovat jejich debutové album. Jen krátce po setkání s Mustainem totiž SANCTUARY podepisují smlouvu s Epic Records, což byl v osmdesátých letech velký a vlivný major label. Má se za to, že kdyby nebylo Mustaineho intervence a rovněž také diplomacie jeho managera Keitha Rawlse, jen velmi stěží by kdy k podepsání kontraktu na debutovou desku u podobně zelenáčské kapely z americké periférie došlo.
Kapela během nahrávání debutu „Refuge Denied“ ve studiích Stevea Lawsona v Seattlu vrhla všechny síly k dotažení vyznění svých z valné většiny již hotových skladeb a přistoupila k práci s patřičnou intenzitou. Mustaine byl u toho coby zkušený dozor a producent, podporován od mixu ještě Paulem Lanim. Keith Rawls, jež tehdy vedl management MEGADETH, celé nahrávání spolufinancoval. Zkrátka šlo o nahrávání, do kterého se angažovala celá řada v oboru zkušených lidí. Výsledkem tak bylo mimořádně rtuťovité speed/thrashmetalové album plné vynikajících pěveckých i instrumentálních výkonů a rovněž skladeb, které se mezi tehdejší metalovou elitou neztratily. SANCTUARY v žádném případě nepředstavovali tuctový vzorek dobového thrash metalu, naopak jim byl vlastní temně melodický závoj vlastního vyznění, a tak se o kapele hovořilo rovněž jako progresivnější podobě dobového speed/thrash metalu, kterému je vlastní dravost, frenetičnost a intenzita, ale na druhou stranu také skvostné melodické ozdůbky převzaté z heavymetalového prostředí. Poměr mezi tvrdostí a atmosférou byl v případě SANCTUARY rozhodně vyváženější než v případě ortodoxnějších thrashových partiček.
Deska nakonec obsahovala většinu největších klubových klasik, napsaných o dva roky dříve a zaznamenaných na předchozích demosnímcích. Po vydání se z alba rozhodně nestal rychlý bestseller, ale své kultovní místo naopak získávalo postupně. Songy jako rozmáchlá a stran nálady proměnlivá suita držící závěr alba „Veil Of Disguise“, pošmourná „Sanctuary“, hitovými ambicemi v heavy metalu oplývající „Die For My Sins“ nebo vypalovačka plná znamenitě zvládnutých klišé „Soldiers Of Steel“ se staly osvědčenou klasikou raného období kapely a obecně US speedmetalového žánru jako takového. Asi nejdravěji zněla kapela hned zkraje alba, kdy byl v „Battle Angels“ zaznamenán silný vliv dobového speed metalu a u „Termination Force“ působila kapela až tak agresivně, rozjetě a militantně, že nikdo nepochyboval o Mustaineho vlivu. Kapela oplývala skutečně mimořádným instrumentálním know-how a Dave Mustaine si to celé uvědomoval, sám totiž SANCTUARY podpořil kytarovým sólem v rámci předělávky letité klasiky „White Rabbits“ z repertoáru hippiesáků JEFFERSON AIRPLANE.
Pokud se však někde nacházela největší devíza této kapely, byl to především zpěvák. Warrel Dane vtrhl do alba z dalece nejostřejším a nejvýše položeným ječákem, jaký kdy kdo na americkém kontinentě od místní kapely slyšel (snad s vyjímkou floridských polobohů CRIMSON GLORY). Na žádném z jím nazpívaných pozdějších alb už se Warrel nikdy nebyl schopen dostat do srovnatelných výšek a svůj hlas držel spíše v nižších rejstřících. Debutové album SANCTUARY tak dodnes zůstává vynikající referencí špičkového amerického speed metalu své doby a platí za utajený klenot vrcholných epoch metalové hudby, jakkoliv materiál nikdy nepatřil k mainstreamu. Kapela záhy aktivně koncertuje v předprogramech větších hvězd jako MEGADETH, TESTAMENT nebo SAVATAGE, a chystá se na druhou desku.
| 26.04.2026 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
