SABBAT - Dreamweaver

80%

Pokud jste se již na sklonku osmdesátých let zajímali o dění na evropské metalové scéně, pravděpodobně jste narazili na zvláštní britskou úderku SABBAT, která se svým thrash metalem docela vyjímala. V jejich případě šlo o hudbu opatřenou nejen nekompromisními riffy, ale také zaťatým pěveckým projevem od obrazotvorností nadaného, úsečné lyriky schopného a historických reálií znalého Martina Walkyiera, jehož mystikou prostoupené protikřesťanské obžaloby pálily jako žhavé uhlíky na ohništích pohanských osad poblíž jižního pobřeží Velkého ostrova. Z mého pohledu může být právě jejich druhé album, jehož celý název zní „Dreamweaver (Reflections Of Our Yesterdays)“, považované za vrchol krátkého, avšak intenzivního portfolia této nottinghamské úderky. Deska vyšla v roce 1989 u německých Noise Records a mladá kapela poskládaná okolo kytaristy Andyho Sneapa (ano, toho současného producenta a koncertního člena JUDAS PRIEST), a rovněž výše uvedeného frontmana, učinila prostřednictvím ní další krok k nemalé autenticitě a umělecké nenapodobitelnosti.

Úderně vybičovaný metal, ve kterém kadenci intenzivního chrlení Walkyierových myšlenek v budoucnu mohli dorovnat možná snad jen suffolkští CRADLE OF FILTH (mimochodem pro Daniho Filtha byli vždy SABBAT jednou z největších inspirací), byl opatřen skutečně děsivou atmosférou vyvěrající z mystických námětů dotýkajících se oblastí pohanství, čarodějnictví a přírodních kultů. Album se však brzy stalo definitivní rozlučkou zpěváka Martina Walkyiera s touhle kapelou, neboť se záhy spojil s odpadlíky od newcastleských PARIAH (před tím SATAN) kytaristou Stevem Ramseyem a baskytaristou Graeme Englishem a s nimi založil později uctívané folk-metalisty SKYCLAD. To se psal rok 1990. Nyní však ještě na chvíli zůstaňme na konci osmdesátých let a sice pouze u řevnivějších SABBAT, kteří právě svým albovým konceptem, založeným na psychologické studii: Cesta Wyrda: Příběhy anglosaského čaroděje, předznamenali vpád Walkyierovy pozdější družiny směrem k historickým námětům, sociální kritice či odporu k čemukoliv mozek vymývajícímu či organizovanému.

Inteligentní a nanejvýš propracované Walkyierovy texty se už zde nejenže vysmívaly pokrytectví křesťanské církve, ale platily za lyricky komplexní umělecká díla. Přestože band v době své existence nebyl nikdy adekvátně doceněn, dnes je celou řadou fajnšmekrů řazen mezi žánrovou špičku své doby, svým naturelem se vyjímající mezi ostatními thrashmetalovými spolky. „Dreamweaver“ je impozantní, intenzivní a mýtickou atmosférou starého světa prostoupené dílo a patří k naprostým klasikám evropského thrash metalu konce osmdesátých let. Zbývá ještě dodat, že sestavu tohoto bandu, kromě zpěváka Martina Walkyiera a kytaristy Andyho Sneapa, tenkrát už čtyři roky tvořili ještě baskytarista Fraser Craske, bubeník Simon Negus, a až v roce 1989 čerstvě příchozí druhý kytarák Simon Jones.

„Klerikální spiknutí začíná, omyjeme vaše hříchy – přišli jsme vás očistit, zbavit vás svobody,

zbavit vás veškerého rozumu, „pravdu“, kterou chcete slyšet, vám sami poskytneme.“

„Jak můžeme doufat, že zachráníme tyto Pohany, když neznáme jejich zvyky?

Jeden z nás musí cestovat na jih – infiltrovat se a získat důvěru.

Teprve když budeme mít znalosti, můžeme dokončit naše plány,

přivítat je v sametových rukavičkách – a pak je rozdrtit železnou rukou… ŽELEZNOU RUKOU.

Můj synu, tvá slova jsou jedinečná, jako písař jsi byl požehnán,

tvé schopnosti a víra v Boha tě kvalifikují pro naše poslání.

Popluješ do jižní Anglie a budeš vyprávět o jejich rouháních,

protože prvním krokem k jejich uzdravení musí být poznání jejich nemoci.“

(SABBAT – „The Clerical Conspiracy“ )

 
SABBAT byli založeni v roce 1985 a po několika demáčích se v roce 1987 dostali ke smlově s německou stájí Noise. Kapela vcelku bodovala právě již svým debutem „History Of a Time To Come“ z počátku roku 1988, jenže to co přišlo na „Dreamweaver“ její snažení posunulo ještě na vyšší level extremity. Asi nikdo nebyl překvapen, když v intru za vypravěčovým tajemným přednesem zněly venkovské zvony, dul vítr a nad mlhavým oparem podzimních polí bylo slyšet krákání vran. Ten výjev starého světa se zdát až enigmaticky snový. Když záhy následoval agresivní nástup skladby „The Clerical Conspiracy“, nikdo nepochyboval, že zde posloucháme zcela originální těleso, jaké na scéně své doby nemělo příbuzného. Plamenná pobídka k boji byla zamýšlena jako obhajoba pohanského purismu, černé magie a platila za opovržlivě vhozenou rukavici k nohám šílené středověké církve. Kytary v podání SABBAT byly nejen rychlé, bojovné a temně majestátní, ale dalo by tvrdit, že od debutové desky za tu sezónu a půl došlo k jejich celkovému zdokonalování ve všech aspektech.

Divoké tempo je záhy přerušeno akustickým songem „Advent Of Insanity“, odehrávajícím se na palubě malé dřevěné bárky plující kdesi poblíž severoanglických břehů, slyšíme šplouchání vlnek, skřípění stěžně i praskání dřevěných prken tvořících trup plavidla. Zde Walkyier dokazuje, že umí ovládat nejen agresivní slovomet, tak jako tomu bylo v jiných skladbách, ale také zpívat v čistších rejstřících po staro-anglickém způsobu, navíc dokáže skladbě svým zpěvem dodat na starodávné děsivé atmosféře. Song vypovídá o myšlenkové pouti uzavřeného jedince vzdalující se každým dnem hájemství příčetnosti a je metaforickým zobrazením hybných procesů dějících se v hlavě jedince, aníž by si on sám něčeho zavádějícího všiml. Tuhle píseň můžeme považovat za historickou předzvěst pozdějšího, delšího a úspěšnějšího Walkyierova působení u folk-metalových SKYCLAD. Dokonalá záležitost ve všech směrech, kde tísnivou atmosféru umocňují kromě šestistrunného nástroje chladně a varovně znějící zvuky houslí.

„Mořský vánek tiše šepotá, jeho píseň se ozývá v tvé mysli,

nechává tě přemýšlet o zítřku a o životě, který jsi opustil.

Obrať svou hlavu k větru, který naplňuje okouzlující plachty

a žene tě k tvému osudu, zatímco tiché sirény kvílí.

Smutný žalozpěv pro cestovatele, drženého v rukou osudu,

tvá budoucnost stojí na přídi, tvá minulost se topí v brázdě.

Jaká je šance na zdravý rozum, když šílenství převezme kormidlo

a vede tě dolů spirálou do svého osamělého království?“

(SABBAT – „Advent Of Insanity“)

K dalším věcem. Song s velmi zvláštním názvem „Do Dark Horses Dream Of Nightmares?“ jakoby definitivně posluchače přivedl do krajiny nepříčetných nočních můr, šlo o drsnou záležitost, surovou a agresivní skladbu plnou zlověstných beatů a ostře řezavých riffů, kde navíc Walkyier působil, jakoby byl posedlý ďáblem. Dokázal totiž co chvíli přecházet mezi různými bizarními postavami, kterým v rychlém sledu propůjčoval svou duši a ony by skrz něho komunikovaly s posluchačem. Další agresivní číslo „The Best Of Enemies“ obsahovalo strašidelným mluveným slovem prostoupený úvod, než se záhy celý rej kytar rozpohyboval do fantastického thrashotance. Záhy, po otočení nosiče na stranu B, následoval zřejmě nejrozmáchlejší song celé desky „How Have the Mighty Fallen“ plný progresivních ambicí, zvratů, vrstev, které se vzájemně prolínají, doplňují a celkově utvářejí skoro až deviantní symfonii. Vynikající je úvod této písně začínající zvukem roje včel, který sílí a postupně přechází do zvuku kytar. Dalo by se takto pokračovat ještě po dalších skladbách, ale myslím, že to není nutné, jde o velmi sevřené dílo.

SABBAT se coby jedni ze zástupců Noise Records na počátku roku 1990 účastnili, spolu se stájovými kolegy KREATOR, TANKARD a CORONER, koncertů u Berlínské zdi, které posloužily k vydání kompilace Doomsday News III: Thrashing East Live a zároveň se celý jejich koncert v nezkrácené podobě objevil na videu pod titulem The End of the Beginning. Jak známo, šlo o poslední zážeh kapely s Martinem Walkyierem v jejích řadách, neboť se lyricky a myšlenkově nadaný zpěvák posléze přesunul k o něco melodičtějším SKYCLAD, u kterých sklízel úspěch takřka celou poslední dekádu 20.století. Kapela SABBAT posléze angažovala nového zpěváka Ritchieho Desmonda, se kterým se ohlásila zkraje roku 1991 na třetím a vlastně vcelku jinak (SABBAT na třetí desce připomínali spíše někoho na způsob hutných power formací typu ARTILLERY, ovšem s pořádně zatvrzelou temnou krustou a absencí melodií) zaměřeném albu „Mourning Has Broken“, jež ve své době totálně propadlo, na což následoval rozpad. První dvě řadové desky však dodnes zůstávají mezi klenoty starokontinentálního thrash metalu druhé poloviny osmdesátých let.

07.07.2025	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz