SABATON - Legends

70%

SABATON jsem se dlouho vyhýbal. Odpuzoval mě název, zněli mi jako někdo, kdo bezostyšně parazituje na BLACK SABBATH. Ve skutečnosti je sabaton jakási kovová rytířská škorně a se sjezdy čarodějnic to nemá nic společného, i když to parazitování na slavnějších kolezích je tu pořád zjevné… Pak jsem kapelu někde párkrát slyšel, ale znělo to jako zahraniční KABÁT, takže jsem jim nevěnoval pozornost.

Po čase se mi ale stalo to, co jsem si později prožil i s POWERWOLF, vůči kterým jsem měl ještě větší rezistenci, respektive jsem na začátku zrovna slyšel ty skladby, které mě i dodnes nechávají spíš chladným. Obě kapely si mě ale pomalu a plíživě získaly a dnes patří SABATON do jednoho z mých vrchních hudebních šuplíků, který pravidelně otevírám a věnuju se mu. Na každou další desku se těším. Vím, že ji nebudu muset točit mockrát dokola, než se mi ty písně zahryznou do hlavy. Stačí si sednout do ušáku, zapnout reprák a jen se nechat ovívat jejich typickými zpěvnými chorály. Švédové z Falunu nedaleko Stockholmu hrají jednoduchou, ale ne blbou muziku. Jestli se říká, že je v jednoduchosti síla, tak je právě tady. SABATON znějí pořád stejně, jen se s jejich rostoucí slávou zlepšuje a zmohutňuje zvuk.

Stylových změn se nedočkáme ani na nejnovější desce „Legends“. Jednoduché konstrukce skladeb v klasické písňové formě, rytmus 4/4, dobrá ale nikoliv spektakulární sóla. Takto napsáno bych mohl skutečně mluvit o Kabátech. Ale čeští klasici pivního metalu prominou, kvalitativní laťkou jsme jinde. SABATON si vypilovali originální a přesvědčivý styl založený na několika kvalitních ingrediencích, které jinde nepotkáme. Jde jednak o charakteristický projev frontmana Joakima Brodéna, který se pohybuje na power metal v netradičním barytonovém registru. Jeho styl zpěvu je uvolněný, přirozený, se sametovým nádechem a veskrze příjemný a libý na poslech. Nešplhá zbytečně vysoko, neječí, ale robustním a chlapským způsobem kouzlí jednoduché a přímočaré melodie. Jde o hlas, který působí mocně a neleze do výšky, ale rozrůstá se do šířky, kde je doplňován ostatními členy kapely, případně na deskách vrstven do chorálů, které stylově dobře sedí s vojenskou tematikou, která je SABATON vlastní. Brodén (mimochodem má po matce české občanství) je hlasem vojáka, který společně s ostatními pochoduje do bitvy. I proto musí být melodie jednoduché a přehledné.

S tím souvisí i bohatý a mocný zvuk celé kapely. Podobně jako u Brodéna se pohybujeme v „barytonové“ poloze, níže než ostatní a tendence je prosazovat tóny hlubší, aniž bychom se přehoupli do extrémnosti podladěných kytar. Zvuková poloha celé kapely je opět přirozená, nenásilná. Bicí mají jemné echo, zároveň je zvuk podbarven takřka neslyšitelnými ale všudypřítomnými a silně atmosférickými klávesami. Jde o zvuk, který se rozléhá, jako kdybychom stáli v barokním kostele. I celková nálada je barokní, plná osudovosti, smrti a boje za pravdu. Texty jsou specifické a ve všech případech se zabývají válečnictvím. Mluví se v nich o známých bitvách, válkách, hrdinech a slavných činech. Na YouTube mají SABATON celý vlastní kanál zaměřený na historii, který pojednává o událostech, kterými se jednotlivé písně inspirovaly. Na rozdíl od někdy zbytných a jindy zcela debilních textů, které se v metalu vyskytují, mají SABATON vždy jasné a srozumitelné téma a bez pochopení textů není zážitek ze skladeb kompletní. Kapela tímhle způsobem získává i nové fanoušky. Vybírají si lokální bitvy nebo hrdiny z různých zemí a pak mohou působit na národní cítění a působit domácky mezi příznivci na celém světě. „Smoking Snakes“ o třech Brazilcích, kteří se odmítli vzdát velké přesile Němců v Itálii v dubnu 1945. „Shiroyama“ o povstání samurajů roku 1877. „Blood of Bannockburn“ o skotském povstání 1841. „40:1“ o statečnosti Poláků čelících německé invazi v září 1939. I my Češi máme své dvě želízka v ohni. Při každém koncertě u nás se hraje „Far from the Fame“ (Daleko od slávy), která pojednává o osudu českého leteckého maršála RAF Karla Janouška, který byl po návratu z války v Británii odsouzen na doživotí komunisty. A pak bohužel takřka nehranou pecku „1648“ o dobývání Prahy Švédy v roce na konci třicetileté války. Pikantní téma, když vezmeme, že je skupina švédské národnosti.

Na novince bohužel žádný „český“ song nenajdeme. I tak je tu toho dost, co stojí za pozornost. Jsou to staří známí SABATON. Po dvou stylisticky sevřenějších (a povedených) koncepčních deskách, které se zaměřovaly jen a pouze na první světovou válku, se Švédové vrací k systému každý pes jiná ves. Ano, je zde sice tematické spojení ve znamení „legend“ světového válečnictví a v dějinách kapely se vůbec poprvé víc noříme do vzdálenější historie, ale Vlad napichovač nemá nic společného s Čingischánem, Juliem Caesarem nebo Senusretem III. Zdá se, že tu máme poprvé silnější push na asijský trh. Z jedenácti skladeb se asijským válečnictvím zaobírají tři, dvě zaměřené na Číňany a jedna na Japonce. Asie je pro SABATON zatím neobjevené teritorium. Do Japonska se už párkrát podívali, v Číně zatím nevystupovali ani jednou. Teď v říjnu poprvé zajeli do Kazachstánu, ale opravdu odemknout nejlidnatější kontinent může být pro kapelu novou výzvou a proč to nezkusit. Druhá největší světová ekonomika skrývá miliardu fanoušků, ale žádné západní kapele se ji ještě odemknout nepodařilo.

Zvukově pokračuje SABATON tam, kde skončil dvěma předchozími alby. Bohatý a plný, ale přesto velmi přehledný zvuk s vyrovnaným podílem nástrojů, kde hrají prim chorálovité vokály. Je to logické. Zatím jsme totiž nezmínili tu nejsilnější zbraň kapely, kterou jsou Brodénovy skladatelské schopnosti. Brodén se narodil s kreativním hudebním střevem a umí tvořit jednu chytlavou melodii za druhou. SABATON není o riffech ani instrumentálních vychytávkách, jde o metalový jukebox, kde se hrají ty skladby, které máme rádi a nemusíme složitě přemýšlet proč… Jelikož je hlavním skladatelem zpěvák, tak je jasné, kde bude i její těžiště. Melodie, melodie a melodie. Ostatní nástroje jsou ve službách vokální linky. I na „Legends“ přišel Brodén s řadou silných skladeb. Na některých písních se hudebními nápady podíleli i další členové, ale to jsou právě ty, které se řadí spíš do kategorie „slabší“. Ne vždy vede demokracie k těm nejlepším výsledkům.

Nejde o nejlepší desku SABATON, skutečnou pecku tu máme možná jen jednu, první singl „Templars“ s opravdu silným zpěvným refrénem, který nelze vyhnat z hlavy. Ale přestože tu je jen jedna zlatá medaile, máme tu vícero stříbrných. Za pozornost stojí „Hordes of Khan“, „I, Emperor“, „Maid of Steel“ nebo „The Duellist“. Slušné, i když ne spektakulární songy. Dobrou zprávou je, že vyložené „fillers“ alias výplně tu nejsou – nejblíž mají asi „A Tiger Among Dragons“ nebo „Lightning at the Gates“, ale i ty obsahují nápady a mají jistou sílu. Pravdou je, že jsem čekal víc, ale po několika posleších se zklamání změnilo v realistické hodnocené, že jde o solidní standardizovanou desku kapely. Pokud by chtěl někdo se SABATON začít, lepší se poohlédnout jinde. Pokud jste stabilními fanoušky, dostanete, nač jste zvyklí, ale nenadchne vás to. Při střízlivém poslechu jde ale o slušnou desku na hranici 60-70 procent. Jsem optimista, a tak volím výše…

13.11.2025	Diskuse (12)	Gazďa