SABATON, FLOOR JANSEN, MAJESTICA, SCARDUST - Plzeň, Lochotínský amfiteátr, 3.června 2026

Jsem jediný autor na tomto webu, který má SABATON opravdu rád. Asi je zbytečné tu nějak víc rozepisovat, co jsou zač, a vysvětlovat, proč se mi líbí. Málokterá kapela vzbuzuje takové emoce a natolik dělí posluchače na tábory fandů a odpůrců. Téměř sto dvacet příspěvků v diskusích k recenzím posledních tří desek toho budiž důkazem. Já patřím k fandům a obdivuju schopnost kapely psát roky a roky líbivé a jednoduše zapamatovatelné melodie. Stejně jako se mi líbí jejich úzce vyprofilované zaměření na střízlivě pojatá válečná témata – například oproti textům jiných partiček pojednávajících o světonenávisti nebo létajících střevech a podobných ptákovinách, čehož si v metalu také dosti užijeme. I tak jsem nad návštěvou tohoto čtyřkoncertu váhal. O dva dny později začínal na Lochotíně Metalfest a absolvovat uprostřed týdne další výlet na otočku z Prahy do Plzně? Moc se mi do toho nechtělo. Nakonec jsem odhodil lenost a příslušný lupen zakoupil. Kdybych tenkrát ale tušil, že bude na stejný večer později nahlášen do O2 Universa MASTODON, volil bych Američany a pohodlí svého domovského sídliště.

SABATON se našemu hlavnímu městu na posledních turné vyhýbají, a dvě předchozí návštěvy českých zemí proběhly v Ostravě. Obě jsem vynechal. Zaprvé považuju nejnovější dvě desky za solidní, ale nijak světoborný standard. Zadruhé se setlist v porovnání s dřívějšími tour – až na povinné zařazení novinek – nijak zvlášť neproměňoval. Pro letošní letní evropské turné nicméně promotér sliboval větší obměnu hraných písní. Lákadlem pro mě byla i další trojice vystupujících, které jsem zatím neměl tu čest vidět. Dorazil jsem akorát načas. I když sice stále nešlo v pravém slova smyslu o Metalfest, na místě byste to nepoznali. Festivalové pódium, stejné stánky, stejný způsob registrace. A také stále stejně chaotický (respektive žádný) způsob organizace front u dobíjecích míst, kde někteří poslušně stojí dlouhé fronty, zatímco druhá polovina je bezostyšně z boku předbíhá. Záchodů je pořád málo a ochranka je pořád neuvěřitelně milá. Beru si čip, dávám si Plzeň za 90 Kč a prodírám se k oblíbenému klidnějšímu místu vepředu napravo od pódia.

V Plzni se začínalo brzy a první SCARDUST na pódium naběhli v 17.30, kdy už byl Lochotín solidně zaplněn. Nedokážu to odhadnout, ale tipnul bych si nějak k osmi tisícům lidí. Izraelité disponují kvalitní vokalistkou s širokým rozsahem, která je schopna se pohybovat stejně dobře v hlasovém jako v hrudním rejstříku. Noa Gruman mi připomíná Adrienne Cowan ze SEVEN SPIRES, i když ta k tomu všemu ještě doplňuje growl. Hezky se kroutila a pracovala s publikem, zatímco se vedle mě hned na začátku nějaká fetka s dredama (opilý nebyl) začala jako nějaký derviš točit dokola a mávat a kopat okolo a vrážet do lidí. Pak naštěstí unavená sklesla na zem. Festivalová sezona tedy opravdu začala, tohle na běžných koncertech nepotkáte… Zpět k muzice. Bohužel až na zpěvačku nejsou jinak SCARDUST ničím originální. Mírně progresivnější klávesový symfo-metal s trochu bláznivějšími aranžemi, ale bez výraznějších skladatelských idejí. Problémem celého večera byl také zvukař, který měl zjevně příliš citlivý sluch, a aby si ho nepoškodil, udržoval volume preventivně nepochopitelně dole.

Z podobného stylového ranku vychází i MAJESTICA. Jde o projekt někdejšího kytaristy SABATON Tommyho Johanssona, který opustil své chlebodárce, aby se plně věnoval tomuto tělesu, kde navíc ještě trénuje hlasivky. Během let jsem si je občas poslechl, ale nikdy tam neshledal nic, abych se jim musel věnovat obšírněji. Dobře zahraný a solidně poskládaný rychlý powermetal s Tommyho intenzivním ječákem. Viděl jsem je prvně a naživo je to funkční a hezky od podlahy. Musím také uznat, že v některých případech jsem slyšel i nápady. Třeba v úvodní naspeedované „Power Train“ z poslední desky nebo starší melodické „Above the Sky“. Hned od začátku bylo jasné, že tahle parta má u publika podporu. Lidi nejen vepředu, ale i výš v Lochotíně, nadšeně tleskali do rytmu a skandovali, což kontrastovalo s trochu bezkrevnou reakci na SCARDUST. Kapele dokonce pomohl i zvukař, který zapomněl ztlumit hlasitost, a MAJESTICA tak měla ze všech nejvyrovnanější zvuk večera. Solidní. Fandové pištivých vokálů (k nimž nepatřím) si mohou připsat bod navíc.

Z předkapel mě jednoznačně nejvíc táhla nizozemská vokalistka FLOOR JANSEN. Jedna z nejlepších současných zpěvaček vůbec (nejen v metalu) teď v rámci odpočinku domovských NIGHTWISH pilně touruje a loni jsme ji mohli vidět i v Česku na Masters of Rock (nebyl jsem). Během své kariéry si prošla řadou projektů, takže má naživo z čeho vybírat. V Lochotíně tak během pětačtyřicetiminutového vystoupení tahala jak z klobouku sólových věcí a repertoáru slavných Finů, tak stařičké fláky AFTER FOREVER nebo REVAMP. Hned tři věci z devíti byly z připravované nové desky a v Plzni jsme byli jedni z prvních, kteří je měli tu možnost slyšet. Zněly slušně a oproti klasikám nepůsobily jako chudé příbuzné. Od NIGHTWISH jsme se dočkali prověřených cajdáků jako „Nemo“, bohužel ne kusů z poslední desky „Yesterwynde“ (2024), která sice není žádná pecka, ale nikdy na koncertních pódiích nezazněla. Zvuk měla Floor asi nejblbější ze všech, nepochopitelně potichu, působilo to až surreálně. Během produkce to naštěstí anti-mistr zvuku trochu vytáhl.

Zatím tedy nic moc SCARDUST, napumpovaná MAJESTICA a rozpačitá Floor. Co hlavní hvězdy? SABATON přitáhli na lochotínské pódium největší tank, který kdy stál na jakémkoliv jevišti. Šlo o maketu britského typu Mark z první světové války, na jehož vrcholu trůnil bicmistr Hannes Van Dahl se svou baterií. Jinak se jednalo o klasickou „patriarchální“ metalovou show. Spousta světlic, ohně, petardy, nějaké ty kostýmy a silácká gesta. Plus fórky s pitím piva, špičkování mezi členy, krteček, Brodénova čeština. Celkem vtipné. Funguje to.

Jako zavádějící se ukázaly informace o nějak proměněném setu. Jedinou změnou – a z mého pohledu jasně negativní – bylo opětovné zařazení obvyklých a stokrát slyšených písní jako „Ghost Division“ nebo „Swedish Pagans“, které na minulém turné chyběly. Šlo fakticky o zcela tradiční setlist, který Brodén a spol. obehrávají poslední roky, jen okořeněný o čtyři skladby z novinky. Já jako milovník obměněných setlistů jsem si užil aspoň tyhle. Zatímco „Crossing the Rubicon“ se asi v budoucnu neuchytí, „Hordes of Khan“, „I Emperor“ a zejména „Templars“ s hitovým potenciálem fungují velice dobře. Templáře, myslím, budou hrát roky a hodně života vymáčkli i ze zmíněné písně o Napoleonovi.

Jinak jsem tyhle dvě hodiny upřímně trochu prozíval. Zvukař to zas na začátku nepochopitelně ztlumil a kytary nebyly takřka slyšet. Teprve ve druhé hodině koncertu někdo příčetný asi vyrazil dveře do kabiny, spráskal ho a otočil kolečkem doprava, takže to začalo znít jako metal. V závěru jsme se tradičně dočkali skvělé „Far from the Fame“ o českém leteckém maršálu RAF Karlu Janouškovi, kterého komunisté po válce uvěznili. Skladba, kterou hrají pouze v Česku, je energická a skotačivá. Co ji tak ale třeba nahradit podobně efektivní „lokální“ písní „1648“ o dobývání Prahy na konci třicetileté války? Zahrát ji umějí, ale v Česku nám ji nepochopitelně předvedli jen jednou během turné roku 2015. Osvěžila by i polská rychlovka „40:1“, která zazněla o pár dní dříve v Gdaňsku. Opravdu musíme mít po stopadesáté páté „Primo Victoria“? Podle reakcí lidí okolo mě asi ano… Narváno bylo v Lochotíně, jak na Metalfestu nikdy nepamatuju.

Polehčující okolností bylo, že jsem SABATON několik let neviděl, ale i přes můj fanouškovský vztah mě tento večer neuspokojil. Ne nasazením a profesionalitou, ale nudným set-listem, který by potřeboval obměnit. Možná mě to celé už přestalo bavit… Příště naštěstí zas v Praze, kam se hodlají vrátit příští rok.