RYBIČKY 48 - Praha, Fórum Karlín, 29.listopadu 2025

Schválně si uděláme seznam položek, které se patří mít na pořádné rockové show klasického střihu. Přiměřeně velká lokace – fajfka. Světelná show – fajfka. Ohnivá show – fajfka. Velká stage – fajfka. Hradba Marshallů – fajfka. Spousta hostů – fajfka. Baskytara kombinovaná s plamenometem – fajfka. Nadupaná show – fajfka. Bubenické sólo – fajfka. Host z publika hrajícího s kapelou – fajfka. Zpívající fanoušci – fajfka. Jestli se mě někdo zeptá, jak by měla vypadat moderní rocková produkce pro 21. století, odpovím bez váhání – tak, jak to dělají RYBIČKY 48.

Filozofické debaty o tom, jestli je to pravý punk, jestli je to komerce, jestli vykrádají KABÁT, jestli jsou trapný, jestli jsou nudní a milion dalších témat zaplněné Forum Karlín v sobotu evidentně neřešilo a fanoušci si prostě přišli užít skvělou show, zabékat si, zaskákat si a prostě vypnout od každodenního shonu a starostí. A někteří skutečně vypli totálně. Už při mém příchodu zhruba 15 minut před startem show (předskokany jsem cíleně vynechal, Jakub Děkan a Pekař prominou, ale nejsem jejich cílovka) jsem potkával překvapivě hodně „životem“ unavených fanoušků, kterým snad i tento report pomůže ve skládání děravé mozaiky vzpomínek na sobotní večer. Vzhledem k tomu, že jsem RYBIČKY 48 začal poslouchat teprve vloni, to byla moje první koncertní zkušenost s touto nesmírně populární kapelou. Sám jsem byl zvědavý, a to i ze sociologického hlediska, kdo jsou jejich fanoušci. Přece jenom kapela začínala před téměř dvaceti lety jako teenagerský pop punk a postupně se přes punk rockové polohy propracovává v dnešní době až téměř k typicky českému big beatu. Nebudu chodit kolem horké kaše, „Rybičky“ jsou ekvivalentem „catch all“ politických stran, takže dnes už v podstatě mainstreamová rocková záležitost, která oslovuje všechny generace napříč populací. A to nemyslím jen věkově, ale i společensky. Od sofistikovaných prošedivělých pánů k rebelujícím mladým wannabe punkerkám, od oldschoolových agro-metalistů k distingovaným dámám v nejlepších letech. Spousta teenagerů, ale i vysloveně děcek s rodiči. Hodně, skutečně hodně osob ženského pohlaví. Víc jsem jich na rockovém koncertě zažil snad jen u CHINASKI. A já se ani nedivím. Každý si tam najde něco pro sebe. Základem jsou dobré songy, se slušnými texty, které mají drive a jsou šité na míru masám. K tomu ta zmiňovaná show, která deklarativně demonstruje svojí profesionalitu. Všechno jede jak po drátkách, každý detail je dotažený, ani nejmenší zádrhel. Velká poklona, ať už máte „Rybičky“ rádi nebo ne, tohle se jim musí nechat. Dělají věci pořádně a poctivě.

Přesně podle rozvrhu se v určený čas ztlumily světla a spustilo intro, přičemž stage zatím zakrývala obrovská plachta. Ta byla stržena s prvními tóny úvodního songu „Big Být“, který je i titulní skladbou nové desky. A jak to funguje na albu, tak to funguje i naživo. Neskutečně nadupaný song způsobil v naplněném Fóru Karlín menší nukleární výbuch. Zvuk od začátku slušný, tady Fórum nikdy nezklame. Výborně byl vyřešený stage, když bubeník byl o patro nad kapelou, takže jsem na něho měl parádní výhled. A protože je Ondra Štorek výborný bicmen, tak se skutečně bylo na co dívat. Jestli otvírák publikum nažhavil, tak hned druhý song je přivedl do extáze. „Já dneska slavím“, včetně hostujících děvčat z kapely HOLKI byl prostě dokonalý. Už jsem zde zažil několik vynikajících koncertů, ale teď to byla skutečně extra třída při pohledu na rozburácený sál. Set list kapela postavila kolem songů z nového alba, prokládaných staršími hitovkami. Ačkoliv ne všechny jejich „hity“ se potkávají s kladnou odezvou mého vkusu („Léto“, „Chtěl jsem tím říct“, „Divokej Ir“…), tak musím uznat, že naživo to funguje celkem slušně a lidem se to prostě líbí. Naopak pozitivně kvituji, že i starší songy z ranných desek, které v době vzniku byly opatřené typicky „měkkým“ pop punkovým zvukem, jsou v dnešní tvrdší, punk rockové zvukové poloze velice funkční a dokonce i údernější. A položky z aktuální desky jsou vysloveně dělané pro haly a velké publikum, takže ty zde fungovaly perfektně. Došlo i na obligátní křest nové desky a hádejte kdo jej spáchal? Ota Váňa! Takže KABÁT evidentně neřeší, jestli „Rybičky“ vykrádají KABÁT. Není potřeba hledat problémy tam, kde nejsou. Mimochodem, při křtu si od vydavatelství převzali i platinové desky za prodeje nového alba. Aktuálně je ta hranice 10 tisíc nosičů, což sice nezní jako extra velké číslo, ale kdo z vás to kamarádi má? Ano, i tohle je výsledkem propracované a cílevědomé práce s fanoušky.

Překvapil mě frontman Kuba Ryba. Je to vynikající zpěvák, který dal celý koncert úplně s přehledem a zde se skutečně žádný punk nekonal. Jeho výkon byl maximálně profesionální, bez nejmenšího zaváhání. Kromě toho je samozřejmě i bezprostředním showmanem, neustále komunikoval s fanoušky a ti mu v podstatě zobali z ruky. Všechno to ale bylo absolutně přirozené a ani na vteřinu jsem neměl pocit trapnosti nebo předstíraného fejkování. Postupně zazněly všechny hitovky od „Emily“, „Slibuju že nebudu pít“, „Vážené dámy“ až po rannou „Ooou“. V závěru programu zařazený song „Zamilovaný / Nešťastná“ je v původní verzi duetem s Bárou Zemanovou, která tam ten večer bohužel nebyla (ale na dalších lokacích turné se objeví), ale ženská část publika se k tomu postavila čelem a plně jí zastoupily. A když píšu plně, tak myslím sakra plně. Takový hukot se jen tak nevidí. Do přídavků si pak kapela nechala svižný punkrock „Tohle je rock´n´roll vy buzny“ a zejména svůj evidentně největší hit „My ještě nejsme starý“, kterého se někteří životem unavení fanoušci středního věku kolem mě dožadovali už od úvodu koncertu. Krize středního věku je svině.

RYBIČKY 48 jsou regulérně v první lize české hudební scény. A já s tím nemám nejmenší problém. Rozvíjí odkaz velkých rockových show se všemi klišé, které k nim patří, a které tak milujeme. A dělají to starosvětsky poctivě, ale zároveň v moderním stylu. Kdo by si to před dvaceti lety pomyslel, kam to tahle parta mladých floutků s beďary a trapnými účesy jednou dotáhne.