RUNNING WILD - Black Hand Inn

90%

V časech, kdy zájem fanoušků tvrdších hudebních odnoží o pravověrný heavy metal se nacházel na nejnižším možném bodě, vyrukovali holštýnští bukanýři RUNNING WILD s albem, o kterém se do dnes tvrdí, že nejenže patří k jejich nejlepším, ale také, že představuje poslední velkou záležitost vzešlou z jejich paluby. Možná s nimi už leckdo nepočítal, ovšem Rolf Kasparek všechny dokonale překvapil velkolepě pojatou plavbou a rovněž také posádkou plnou uznávaných hudebníků. 

Rekonstrukce sestavy se týkala postů kytaristy a bubeníka, kdy za Axela Morgana, se kterým se kapitán ve zlém rozešel (Axel spolu s dalším dříve vyhozeným basákem Jensem Beckerem poté sestavit truc podnik X-WILD), angažoval skutečně velké eso powermetalové kytary, neboť do RUNNING WILD zamířil Thilo Hermann z řad powermetalové kapely RISK. Za bicí se pak neposadil nikdo menší než fenomenální Jörg Michael, tedy jedna z velkých bubenických person evropské metalové scény osmdesátých a devadesátých let. Borec známý svým nejen technicky vyspělým, ale rovněž agresivním a hektickým stylem hry. Jörg do té doby proslul účinkováním u mnoha kapel (kromě jiných třeba MEKONG DELTA, RAGE, HEADHUNTER) a následně, po třech albech u RUNNING WILD nahraných v letech 1994-1998, svá vrcholná léta strávil u Tolkkiho finských melodiků STRATOVARIUS. Jörg Michael samozřejmě dodal vyznění nové desky RUNNING WILD na potřebné energii a jeho artilérie v celém tom reji působila doslova jako uragán. Deska nakonec dostala název „Black Hand Inn“ a šlo o zčásti koncepční dílo vycházející z pověsti ze sedmnáctého století o mladíkovi, který byl nespravedlivě upálen na hranici, ovšem jeho přízrak se, již coby ošlehaný pirát, zjevoval těm, kteří rozhodli o jeho neradostném osudu a připomínal jim jejich hříchy hodné odplaty...

Podobně kvalitních, ryze heavymetalových alb v roce 1994 opravdu příliš nevyšlo. Na svou dobu znělo album hodně dravě a agresivně, čemuž rovněž pomohla posílená instrumentální složka. Kladně však hodnotím i celkový spád desky, která je přes svůj více než hodinový čas, prakticky prostá hluchých míst. Na téhle jízdě totiž střídá jedna parádní a pro vrcholné RUNNING WILD typická hymna druhou, a ta zase další. Deska je tak zhudebněním ideálu, jakého se kapela snažila v rámci devadesátých let a svého, tehdy již značně potlačeného hledačství docílit. Kasparekova družina měla v tu dobu již svůj zvuk pečlivě vypilovaný a šlo jen o to, aby se skladby podařily. Stalo se, musím potvrdit, že je deska doslova narvaná hymnami. Není tedy divu, že se „Black Hand Inn“ stále těší popularitě, protože v sobě skutečně má ono kouzlo neotřelého a velké charisma.

Jak už jsem výše zmínil, kostrou nahrávky je smýšlený příběh z období zaoceánských plaveb a s tím souvisejících dobrodružství. Vypovídá o inkvizicí nespravědlivě odsouzeném mladíkovi, po kterém na hranici zůstala jen „černá ruka“. On, nebo respektive jeho duch, se v paralelní linii stal obávaným mořským vlkem, přízračným korzárem, který se na pevnině zjevoval, aby ztrestal zlo svých soudců a vrahů. Možná za to trochu mohl i historický ráz celého materiálu, že deska nakonec vyznívá hodně temně a má v sobě skoro až pohádkovou auru, každopádně tohle téma, kde jsou v centru dění odhodlání, víra, či touha po spravedlivé odplatě na jedné straně, ale i úskočnost, zloba, či chamtivost nepřátel na té druhé, zaujalo. V roce 1994 nebylo totiž zvykem servírovat podobně romantizující story, doba si žádala strohou realitu.

Hned po intru „The Curse“, které začíná mluveným slovem nastiňujícím zásadní moment konceptu, tedy odsouzení nevinného chlapce, přichází klasická chytlavá vybrnkávačka, která po čase vygraduje v další typickou introdukci RUNNING WILD s chytlavou a neustále kamsi mířící melodií. Rezolutní nástup do dění skrze titulní věc „Black Hand Inn“ je však naprosto strhující, všechny ty rychlé riffy a melodie mne vždy dokonale evokovaly jízdu na saních kdesi ve starém zasněženém Rusku, ale je to mylná paralela, neboť se děj samozřejmě odehrává v přístavním hostinci 17.století mezi pobudy, vyprávějícími si příběh o slavném pirátovi, jež se zde tu a tam zjevuje. Skladba má potenciál velkých vypalovaček historie RUNNING WILD a post otvíráku splňuje dokonale. Výrazný refrén je ostatně samozřejmostí takřka v každé skladbě tohoto alba, brzy si tedy užívám i další jízdy, jež mají rozhodně také co nabídnout – hravě pojatou vyřvávačku o chlapovi se špatnými charakterovými rysy „Mr.Deadhead“, zemitou vypalovačku postavenou na riffech a úsečném refrénu „Soulless“, jejíž obsah napsal sám život, a nebo konečně třeba i svižnou a mimořádně dynamickou věc „The Privateer“, jak už její název napovídal, šlo o skladbu s pirátskou tématikou. Obdivuji ty zvonivé riffy dua Thilo/Rolf a rychlé Michaelovi laufy této vypalovačky. Vynikající záležitost, která později vyšla i jako maxisingl. S další skladbou se však tempo znovu zvolnilo a dostali jsme bytelný flák, tentokrát povedený ve středních tempech - „Fight the Fire Of Hate“. Bojovně nalazená věc by se svou lyrikou vlastně hodila do současné doby plné sociálního neklidu, různých manipulátorů a lidových burcířů, kteří zaručeně ví, kdo za všechno může.

Velkou hymnou této desky se stala majestátní „Phantom Of Black Hand Hill“, která se vrací k příběhu onoho mladíka, po kterém na hranici, kde byl upálen, zůstala jen černá ruka. Od té doby se tak říkalo tomuto kopci, který díky legendám přežíval staletí. Song v sobě má všechny zásadní atributy zvuku RUNNING WILD v jejich vrcholném podání, je rychlý, melodický, s vygradovaným refrénem, spoustou znamenitých kytarových ozdob a celkově špičkovou instrumentací. Věc, která má v sobě drama, chytlavost i spád. Následují tři výtečné a spíše melodičtější kusy, postavené na vášnivých momentech a strhujících refrénech uzpůsobených spíše odlehčenější formě heavy metalu - „Freewind Rider“, „Powder And Iron“ a především „Dragonmen“. Všechny opravdu stojí za to a reprezentují skvělé řemeslo tehdejších RUNNING WILD, kteří stále ještě měli nápady, jakkoliv jejich skladby začaly docela dost znít vzájemně si podobně. Při takto svobodném nalazení, které při poslechu nabíjelo energií, mně to však vůbec nevadilo. První z trojice upaluje s větrem pohazujícím hřívou vraníka, druhá nás přivádí do bitvy na palubách historických galeon a třetí ono válčení posunuje do moderní doby...ani jedna ze skladeb není součástí výše zmíněného konceptu.

Závěrečná, takřka čtrnáctiminutová „Genesis (The Making And The Fall Of Man)“ má dodnes spousty příznivců, ale rovněž i odpůrců. Jde o typickou epickou věc na závěr, o které někdo tvrdí, že nedosahuje úrovně rozmáchlé „Treasure Island“ z předchozí desky, jiní naopak milují její koncept, který nás zavádí do dávnověku, do mytologických příběhů z časů Summerské či Akkadské epochy, kdy v časech onoho úsvitu lidského pokolení si stejně jako dnes jedinec pokládal otázky: Odkud se bereme a kam směřujeme? Pokus RUNNING WILD o zpracování biblicky koncipovaného příběhu, ze kterého si posluchač vezme to, co mu fantasie dovolí, se možná ukázal pro Němce jako velké sousto, ale dle mého tohle nebyla vůbec špatná skladba, zvlášť pak, když se již nikdy později tahle kapela s podobně silným albem nevytasila. Dle mého zde tak skončila, a to definitivně, kapitola oněch prvotřídních a nezaměnitelných RUNNING WILD, kdy Rolfova kapela měla styl, nahrávala vysoce kvalitní desky a získala právoplatný kultovní status. To, že se svým jménem v posledních minimálně dvaceti, spíše však třiceti, letech trestuhodně hazardovala a mrhala jeho potenciálem, je však jinou kapitolou příběhu... ale ten už jde zcela mimo mě.

Pro mne deska z roku 1994 zůstává dílem, které mne ve své době vážně (když ne zachránilo posluchačský život, tak alespoň zaručeně) strhlo, navzdory řadě názorů dobových trendy-škarohlídů, jež se toužili podobného odéru metalových osmdesátek spíše zbavovat. Tenhle ničím nezakalený pramen skutečného metalu možná nebyl realizován pro nikoho žijícího pravidelným sexuálním životem (jak pravil kdysi Roman Holý na adresu dobových RUNNING WILD v jedné z poslechových rubrik časopisu Rock Report, nicméně z jeho vyjádření si již dávno nic nedělám, neb jde stále o dílo, které přesahuje veškeré přízemnostě...!):-)) Tohle je germánský HEAVY METAL v plné polní! Čtvrtá nejlepší deska v jejich diskografii vlastní jejich nejlepší obal a stále platí za to poslední OPRAVDU VELKÉ ALBUM RUNNING WILD!!!

18.09.2025	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz