https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_there_is_nothing_left_to_lose_recenze/3979https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_there_is_nothing_left_to_lose_recenze/3979nobody@nothing.com (Tomáš)Jestli je druhá deska FOO FIGHTERS poznačena bolestivým pozadím vzniku, u třetího zářezu „There Is Nothing Left To Lose“ panovala všeobecná pohoda, kterou pak kapela znovu zažila až o mnoho let později s některými novějšími deskami. Říká se, že krize přejí umění a kreativitě, ale to samé musíme teď přiznat i té pohodě, protože tady máme 100% důkaz, že to funguje. Po skončení turné k albu „The Colour And The Shape“ a odejití kytaristy Franze Stahla, zůstali FOO´s triem. Dave v té době bydlel v Los Angeles, ale po pár měsících ho zdejší pozlátko, umělost, nabubřelost a neupřímnost přestaly bavit a rozhodl se pro návrat do rodné Virginie. Plán byl jednoduchý. Koupí si barák s velkým sklepením, ve kterém si postaví domácí studio a zde s kapelou nahrají další desku. Kapela souhlasila. Zároveň se vyvázali z kontraktu u Capitolu a tím pádem byly víceméně bez závazků. Takže i bez tlaků, bez kontroly, bez termínů. Se stavbou studia jim pomáhal kamarád Adam Kasper, který se zároveň stal i spolu-producentem desky. Adam byl pravým opakem Gila Nortona, producenta druhé desky FOO´s. Nechával kapele maximum prostoru, nezasahoval do dramaturgie skladeb, zaměřoval se primárně na technický aspekt nahrávání a snažil se zachytit muziku co nejvěrněji. Takže opět pohoda.Zatímco druhá deska byla pro Davea hodně osobní, teď se tematicky více odvázal a snažil se reflektovat svět kolem sebe. Samozřejmě se opět objevily i songy čerpající z osobních prožitků a zkušeností, třeba singlovka „Learn To Fly“, ve které se snaží popasovat se svojí letitou fóbií z výšek a létání obecně. Častým tématem je showbusiness, zřejmě i na základě zkušeností ze života v Los Angeles. „Stacked Actors“ jako přímá kritika Hollywoodu a posedlosti kulturou celebrit, „Ain´t It A Life“ oslavující pohodový život na jižanském venkově jako kontrast shonu a stresu v Los Angeles nebo nádherná „Aurora“, vzdávající hold minulému životu v Seattlu. Pohoda a optimismus se naplno promítá nejen do atmosféry desky, ale i to jednotlivých songů. „Next Year“ se svojí téměř vánoční náladou vypráví o novém začátku plném pozitivních očekávání. Nahrávací proces připomínal letní prázdniny partičky kamarádů. 4 měsíce, kdy se všichni nastěhovali do baráku nad studiem, společně tvořili a po večerech grilovali a popíjeli pivko. Absolutní svoboda, přátelství, užívání si života. Předpřipraveného materiálu bylo relativně málo, většina songů vznikala přímo na místě. Dave měl opět celkem jasnou představu, kam se chce s další deskou posunout. Cíleně směřoval do ještě více mainstreamového pojetí tvorby. Ubralo se z agresivity, přidalo se na melodičnosti. Vyhráli si se songwrittingem, díky čemuž vznikla kolekce do detailu propracovaných písniček, které jsou možná až překvapivě konzervativní. A je na tom něco špatně? Samozřejmě že není! Reakce některých fanoušků a hudebních kritiků, že se „zaprodali“ a stala se z nich „komerční“ kapela, je nechávali v klidu. Tak nějak s tím počítali, proto i ten název alba „Nemáme co ztratit“.Kam se teda kapela stylově posunula? Pořád je to poctivý devadesátkový alternativní rock, s přesahy do hard a soft rocku, post grunge, powerpopu nebo punkrocku. Deska je nabitá zpěvnými stadionovými hymnami. Střídají se zde velkolepé, burácivé rockové konstrukce a jemnější, pohodovější kousky s ležérní atmosférou. Místo činu - sklep, byl vše, jen ne zvukově vyladěným studiem. O to větší uznání patří Adamu Kasperovi, protože deska zní fantasticky. Poctivé analogové nahrávání a improvizované studio vyústily v příjemně syrovou a zároveň krásně živou a přítomnou zvukovou konstituci. Cítím zde odkazy na hard rockové velikány sedmdesátek a osmdesátek. Tady se nic nepředstírá. Tohle chce být velká rocková deska se vším všudy. Dave zde výrazně ubral ze svého křiku a řevu a více se zaměřil na normální zpěv. Je to evidentní kontrast proti druhé desce, kde šel se svými vokály až na dřeň. Teď, až na pár vyhrocenějších momentů, jako „Stacked Actors“ nebo „Breakout“, si jede popíkovské nápěvky, netlačí na pilu a jeho hlas si tak můžeme vychutnat v plné parádě. Je uvolněný, paleta nálad je rozsáhlejší a vysloveně si to užívá. Co se týče bicích, tak pro Taylora to byla první větší zkušenost se studiovou prací. Předtím byl primárně živým bubeníkem. Zatím si ale ještě úplně nevěřil, a proto zhruba polovinu songů nabubnoval Dave. Rozdíl ale člověk nepozná, všechny songy znějí fantasticky.Ke konci nahrávání Dave opět začal řešit otázku druhého kytaristy. Ve studiu zvládl kytary nahrát v pohodě sám, ale věděl, že na turné potřebuje mít vedle sebe dalšího borce s kytarou, který mu pomůže docílit typický zvuk FOO´s. Byli, jsou a budou kytarovou kapelou, s velkým a mohutným zvukem. A na to potřebuješ mít alespoň dva kytaristy. Zorganizovali teda regulérní konkurz. V průběhu dvou týdnů se jim tam vystřídalo přes 30 zájemců, někteří dle vzpomínek kapely byli i dost evidentní pošuci. A jedním z posledních frajerů byl jistý Chris Shiflett. Pocházel z punkrockového undergroundu, což Davea silně oslovilo. Dokonce později zjistili, že hodně let dozadu Chris se svojí tehdejší kapelou otvíral jeden koncert pro SCREAM, ve kterém bubnoval Dave. Chemie prakticky okamžitě zafungovala a FOO´s byli opět kvarteto. Bylo jasné, že dlouho nezůstanou ani bez kontraktu. Z různých nabídek zvolili RCA Records. A label se skutečně snažil. Zřídili oficiální kapelní web, dostali je do různých televizních pořadů a propagovali je, jak mohli. Kapela pokračovala v tradici vtipných videoklipů, kdy zejména „Learn To Fly“ a „Breakout“ jsou vysloveně luxusní kousky. Překvapivě, zejména teda pro kapelu, dostali dokonce dvě Grammy. Za desku, nahranou v improvizovaném studiu ve sklepě. Prodejní čísla pak přesáhly tři miliony kopií.Kromě notoricky známých singlů obsahuje album i spousta dalších výborných skladeb. Třeba hned úvodní, syrová a agresivní „Stacked Actors“. Ze začátku jsem se sice divil, proč jí vybrali jako otvírák desky, ale teď jí milují se vším všudy. Zasněné, téměř psychedelické pasáže se zde střídají s naštvanými výbuchy vzteku, song je doslova přeplněn spoustou na první poslech nesourodých zvuků, zmutovaných kytar, vazbení, screamo pasáží. A do toho téměř jazzová basa Natea. Výborná je i „Gimmie Stitches“, která svým houpavým riffem připomíná jižanský hardrock sedmdesátkového ražení. Tvrdý post-grungový riff se v „Live-in Sky“ potkává se soft rockovou melodičností a je to kouzelná kombinace. Krásně zasněná „Headwires“ střídá jemný shoegaze a mohutný syrový hard rock. A závěr? Dle nejlepších tradic si sem FOO´s nechali propracovaný a členitý konstrukt, který je etalonem klasického rocku. „M.I.A.“ roste, otevírá se, přidává další kapitoly. V mezihře si vezme trochu času, zvyšuje napětí a pak otevře stavidla a končí v nádherné katarzi. Symbolicky dojezd, v pár taktech samotných bicích, je už jen třešničkou na dortu. Pro FOO´s bylo následné turné citelným posunem. Jeli společně s RED HOT CHILLI PEPPERS a hráli velké arény. A desítky tisíc fanoušků s nimi zpívali jejich songy. Sám jsem měl štěstí je na tomto turné vidět, když jsem léto roku 2000 trávil jako student na letní brigádě v Americe. Sice hráli před RHCP, ale zdaleka nebyli v pozici předkapely. Jejich set byl prakticky plnohodnotný a byli hodně divocí, hluční a bezprostřední. Ve vynovené sestavě působili totálně cool. Moderní rockové hvězdy. Když si Dave a Chris vzali Gibsony Explorer, případně „Véčko“, bylo to až esenciální zhmotnění alternativního rocku závěru milénia. Turné bylo intenzivní a po dvou měsících neustálého koncertování se na kapele začaly projevovat známky únavy. Žili sice svůj velký rock´n´rollový sen, ale ten má samozřejmě i své stinné stránky. Alkohol se stával součástí každodenního fungování, rostlo napětí, výkony nebyly zdaleka vždy perfektní. V nejhorší situaci se postupně ocitl Taylor, který začal koketovat s drogami. Spirála se nekontrolovatelně roztáčela a že to neskončí dobře, bylo nabíledni.https://www.crazyDiamond.cz/dream_nails_you_wish_recenze/3977https://www.crazyDiamond.cz/dream_nails_you_wish_recenze/3977nobody@nothing.com (Tomáš)Indie-punkové dívčí kvarteto DREAM NAILS jsem objevil pár let dozadu s jejich druhou deskou „Doom Loop“ (2023). Partička z Londýna vycházela při definování svých pozic z historických odkazů politického punku, hnutí riot grrrl a silně akcentovala i v dnešní době moderní témata queer identity. Řekněme si to na rovinu, na pivo by se mnou rozhodně děvčata nezašla, protože jsem starý bílý hetero konzervativní dědek, ničící planetu neustálým vyvážením svého tlustého zadku v autech pro zábavu, ale hudebně jsme si celkem sedli. Podobné punkové úderky s moderním indie zvukem a nádechem tanečních beatů jsou v posledních letech na ostrovech velice populární. A mě to zase baví poslouchat při kruizování v těch zlých zlých autech.Ale srandičky bokem, ať už s jejich politickými postoji souhlasíme nebo ne, zaslouží si uznání minimálně za snahu a pracovitost. Jsou typickým produktem DIY scény, kde nic nedostanete zadarmo. Všechno si musíte vydobýt vlastní pílí, cílevědomostí a nasazením. Když se teda objevila letošní novinka, neváhal jsem a pustil se s vervou do ní. A okamžitě jsem znejistěl. Tady je něco jinak. Dost jinak. Ironické a pichlavé skladby, vystavěné kolem těkavých melodických struktur, plné deklarativních zpěvných linek, často připomínajících spíše burcující projev na politickém meetingu než klasické písničky, zde najednou nejsou. Deska je naopak velice melodická, zpěv „normální“, zvuk temnější a výrazně kvalitnější. Nedošlo k omylu? Ověřuji, jestli mám v sluchátkách správnou desku. Všechno sedí. Co se stalo?Tak za prvé, z kvarteta je trio. Základní powertrio v klasickém obsazení kytara-basa-bicí osiřelo po odchodu už druhé zpěvačky v pořadí, a tak to zkusily jen ve třech. Zpěv si vzala na starost basačka Mimi Jason a nemůžu si vynachválit toto rozhodnutí. Mimi je výborná zpěvačka, která skutečně zpívá. Má velice příjemný hlas, nesnaží se být za každou cenu drsná, teatrální nebo punkově sarkastická. Právě naopak, nejsilnější je v momentech, kdy zpívá klidně a uvolněně. V několika písních nese její projev stopy shoegazové estetiky a funguje to na jedničku.Kapela se ve svém projevu odpoutává od punkové škatulky a roztahuje křídla. Někdy zní alternativně rockově po vzoru PIXIES, jindy hypnoticky post-punkově, umí ale být i hravá ve stylu new-wave, nebo až dream popově něžná. Zvuk je hutnější a zemitější, pořád ale jasně alternativní. Plně si vystačí v kombinaci kytara-basa-bicí, aniž bychom měli pocit nedostatečné prostorovosti nebo plochosti. Důležitým základem je skvělá spolupráce rytmické sekce. Syrovější bicí a mohutná, dopředu vytažená basa, tvoří pevný základ, kolem kterého pak kytara nabaluje další vrstvy. Škála kytarových zvuků dávno opustila indie-punkové teritorium. Najdeme zde vše od čistých tónů až po špinavé, téměř grungeové bahnění. Jestli bych měl vybrat pár podobně znějících kapel, tak z ostrovů bych sáhnul nejspíše po LAMBRINI GIRLS a zpoza velké louže třeba MANNEQUIN PUSSY.Songwritting jako takový musím opět jen a jen chválit. Už na předešlých deskách bylo pár náznaků, že kapela má velký potenciál. Stavidla kreativity zde otevřely naplno, nebály se vpustit do písniček více popové lehkosti a výraznější melodičnosti a výsledek je více než pozitivní. Nejvíc se to projevilo v závěrečné „A Sign“, která mi až vyrazila dech. Jednak bych podobný indie rockový dream pop od DREAM NAILS nikdy nečekal, jednak je ten song prostě dokonalý. Pohoda se zde potkává s krásou, tohle je skutečně vyšší dívčí.Ačkoliv tematicky kapela neopustila úplně svoje politické zaměření, více prostoru dostávají otázky týkající se aktuálního světa obecně. Technologie, komplikovanost života, ztracenost člověka v moderní společnosti, odolnost jednotlivce a jeho každodenní boj o přežití. S tím souvisí obecně vážnější atmosféra jednotlivých skladeb. Vynikne to hned u několika songů, jako jsou „Organoid“ nebo „The Information“. Osobně se mi nejvíc líbí hloubavější kousky, kde si kapela více vyhraje s atmosférou. „Zeros“ je třeba krásně oživená lehkými klávesovými vsuvkami, trumpetami (!) anebo akustickou kytarou. Temně agresivní „The Spirit Does Not Burn“ je už prakticky alternativním rockem, „Pack My Wax“ pak zasněným post-punkem. Reminiscence na taneční hopsavost najdeme třeba v „Move Like An Animal“. Je to taková alternativnější feministická verze ranných FRANZ FERDINAND. Rytmickou hravostí a roztěkaností oplývá i „This Is Water“, která jí ale kombinuje ze zemitějším garage rockovým zvukem.Personální změny jsou pro kapely vždy rizikovým podnikem. Pro DREAM NAILS to ale dopadlo nejlepším možným způsobem. Nová energie a dynamika, kterou tato transformace sebou přináší má absolutně pozitivní dopad na projev skupiny jako takové. Parádní hudební posun vpřed, jen tak dál a houšť.https://www.crazyDiamond.cz/deep_purple_splat_recenze/3976https://www.crazyDiamond.cz/deep_purple_splat_recenze/3976janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Koho by napadlo, že se DEEP PURPLE ještě někdy vytasí s takto vitální deskou? Mne tedy rozhodně ne. Stalo se, novinka „Splat!“ je prvotřídní hardrocková jízda, která má v sobě všechno – energii, nápady, spousty skvělých skladeb, dokonce i onoho typického kapelního soundu poznamenaného častými vstupy hammondů a jejich soubojů se sólovou kytarou se zde dost často dočkáme. Vypadá to, že britská legenda dnes zapomněla na důchod a naopak natrefila na novou žílu plnou entusiasmu a nadšení, což se dá rovněž přičíst nástupu nového, o generaci mladšího kytaristy Simona McBridea, jehož herní styl je podstatně blíže ke hře Ritchieho Blackmorea, než tomu, co v řadách DEEP PURPLE skoro tři dekády předváděl Steve Morse. Ony i klávesy Dona Aireyho dnes zní jaksi nespoutaněji a tento zkušený borec se tak čím dál více jeví plnokrevnou náhradou za fenomenálního Jona Lorda. Jestli je „Splat!“ nejlepší deskou kapely za hodně dlouhou dobu, nechám na každém. Třeba měl Morseův abstraktní, americky šťavnatý, grooveový styl hry u řady posluchačů také úspěch. Osobně si však lebedím právě zde a to po hodně dlouhé době, neb nové skladby jsou kombinací aktuálního pohledu na žánr s živelnějším pojetím sedmdesátých let. Vlastně to slyším tak, že „Splat!“ je nejsilnější deskou Párplů za celou dobu mého aktivního poslouchání jejich hudby, tedy minimálně od počátku devadesátých let.Současné skladby fungují komplexní hymny upomínající na slavné časy někdejší sestavy II z počátku sedmdesátých let, kterým bylo vlastní charisma a ono tolik potřebné vábivé pnutí. To ještě nedávno hudbě DEEP PURPLE po dlouhá léta chybělo. Dočkáme se zde tak jednotlivostí týkajících se nesporně nápaditých nosných linek, jejich gradace a propojení s „nenucenými hovory“ mezi výraznou klávesovou složkou a neméně pozoruhodnou kytarovou prací. Právě dnešní stavitelé melodiky McBride a Airey spolu uvnitř skladeb komunikují snad nejlépe, co u této kapely pamatuji. Rovněž zpěvák Ian Gillan, ačkoliv již dávno nemůže využívat svého výstavního ječáku z mládí, působí dnes hodně ve formě a vnáší do skladeb zaujetí a tenzi. Zkrátka už od úvodního svižného hymnu „Arrogant Boy“ máte pocit doslova probuzení legendy, jakoby rázem všechno stanulo na místech, ze kterých to nemělo nikdy vybřednout. Dvojka „Diablo“ je dost možná jednou z vůbec nejsilnějších hymen novinky, jakkoliv jí možná schází dravost předchozí „nové hvězdy dálnice“, ale i tak dokáže vyrážet dech souhrou melodií a grooveové složky, či komunikací mezi kytarou a klávesami.Co se týče chytlavosti, mou další favorizovanou položkou je zde song „The Only Horse In Town“, což je další vynikající skladba upomínající na slávu sedmdesátých let, na tolik potřebnou okázalost a heroismus nejen někdejší tvorby DEEP PURPLE, ale celé ostrovní hardrockové školy daného období. V pochodové „Sacred Lord“, skladbě s nápadnou inklinací k skotskému folklóru, se znovu blýskne Simon McBride a vystřihne zde skutečně strhující part, který dokáže píseň náležitě posouvat. Přes svůj snový a díky klavíru klasický začátek, je nakonec asi nejdrsnějším a nejvíce psychedelickým songem této kolekce píseň „Guilt Trippin´“, ale je to právě tahle věc, kde mne hlas Iana Gillana svým zabarvením sedí se vším všudy. Docela progresivní záležitost, u které bych se nikdy nenadál, že si ještě něco podobného DEEP PURPLE risknou složit a vyjde jim z toho bomba. Parádní, proměnlivá a nadžánrově odvážná jízda, u které bych netipoval, že za ní stojí chlápci, z nichž některým je již osmdesát. Třináctiskladbový a do detailu vyladěný celek se sice drží starých tradic a podstaty hard rocku, ale je schopen i něčeho navíc. Dokáže zacházet s nápady a melodiemi opatřenými neobyčejnou lehkostí a mladistvějším přístupem k věci. Deska samozřejmě obsahuje i spousty dalších povedených položek než výše zmíněné, včetně bezproblémově chytlavé písně „The Rider“, o něco dramatičtější jízdy plné kouzlení dvou služebně nejmladších členů - „The Lunatic“, s euforičností zacházející „Jessica´s Bra“, či krásně zaobleného titulního kusu na závěr, který v sobě koncentruje hodně z předností z letité tvorby DEEP PURPLE. Takže, co vám mám závěrem o této novince Párplů říct? Snad jen, že jsem tuhle kapelu, navrátivší se v takto úžasné formě, již nečekal. Je poznat, že si sestava starých harcovníků s novým kytaristou sedla a ten mnohem více navazuje na Blackmoreovský odkaz zlaté etapy legendy. Skvělá deska se vším všudy!https://www.crazyDiamond.cz/zztop_pardubice_enteria_arena_6cervence2026_koncert/3973https://www.crazyDiamond.cz/zztop_pardubice_enteria_arena_6cervence2026_koncert/3973nobody@nothing.com (Gazďa)Jako u nedávného koncertu AliceCoopera se ani v případě ZZ TOP nepovažuju za pravověrnéhofanouška. Ale podobně jako u detroitského démona tak nějakpozoruju i tyhle texaské bluesmany celý svůj život. Rozhodně takbyl důvod se na ně konečně vypravit i live. Zajímavé je, že stejně jakohororový dědeček poctili Česko vousáči svou návštěvou dosudpouze sedmkrát, naposledy před sedmi lety. Frekvence to nenívalná, čekal bych víc. O to větší důvod tedy vyrazit nakoncert, který může být klidně v našich vodách tímposledním. Billymu Gibbonsovi táhne na sedmasedmdesát, a kdo ví,jak dlouho se mu bude chtít ještě harcovat po světě. I když…bluesmani mají tvrdé jádro a dost často to táhnou, dokud jimtělo finále neřekne ne. Během pardubického klání jsme sebohužel museli obejít bez bubeníka Franka Bearda, což jsemzjistil až v průběhu koncertu. Hlavu bicmana mi totižzakrývaly činely, ale to mlácení mi přišlo na téměřosmdesátníka nějak moc energické. Kvůli zdravotní indispozicibyl Frank na turné nahrazen technikem Johnem Douglasem, který tyhlezáskoky pro svého šéf čas od času dělal i v letechdřívějších.Kde už loučení proběhlodefinitivně, je u basisty Dustyho Hilla, který odešel hrát bluestam nahoru v roce 2021. Za čtyřmi strunami jej naživonahradil rovněž jeho technik, v tomto případku ElwoodFrancis. Náhrada solidní. Disponuje nejen podobně impozantnímvousiskem, ale také muzikantskými dovednostmi a minimálně takovýobčasný pozorovatel jako já nepozná rozdíl. Kacířskésamozřejmě je, že se nenarodil v Texasu. Naštěstí to bylov také stoprocentně jižanském Kentucky. Vousatci neměli předkapelu, což jena jednu stranu škoda. Protože kdo jiný by měl dělat osvětu aukázat Evropě nějaké nové mladé americké bluesmany? Na stranudruhou – pro nás, co jsme přijeli na otočku z Prahy, nebylonutné ten zájezd nějak moc protahovat. V pardubické EnteriaAreně jsem byl poprvé, stejně tak jsem vlastně ani nikdy pořádněnebyl v Pardubicích. Hala je poměrně příhodně situovanáasi dva kilometry příjemnou chůzí od vlakového/autobusovéhonádraží. Vstup byl organizován přehledně, jen uvnitř se nedaloprakticky nic objednat. Fronty na pivo asi u dvou píp na celou haluvypadaly, jako když přivezli za komunismu lego a přímo na plošese nedalo koupit vůbec nic. Ještěže nešlo o dlouhý koncert.Mělo se začínat v osm večer,ale jelikož chodí bluesmani vždycky pozdě, tak se startovalo o půldeváté. Musím přiznat, že jako mladému mi tyhle pozdní začátkynevadily a přišli mi normální. Dnes mi to přijde nedospělé anedůstojné. Když vezmu, že tam zbytečně čekalo půl hodinu7000 lidí, tak to dělá asi 145 zbytečně ztracených dní,protože si tři nějací prďolové nejsou schopni nastavit timemanagement. Tři prďolové, kterým navíc platíme nemalé peníze.Polehčující okolností bylo, že můj zpáteční rychlík užv tuto chvíli hlásil tři čtvrtě hodiny zpoždění, takjsem aspoň nemusel odcházet dřív. Okolo mne se to v publiku hemžilotričky ZZ TOP, Harley Davidson, LYNYRD SKYNYRD, ale viděl jsem iKREATOR nebo SLIPKNOT. Ze zaplněné haly bylo znát, že Texasané unás fanoušky mají. Podobně jako v případě mnoha dalšíchlegendárních interpretů, které jsem v poslední doběnavštívil, tvořily základ starší ročníky, ale s výraznýmpoměrem mladých a teenagerů. Publikum mi alespoň vepředu mocživé nepřipadalo, naštěstí kolem mě bylo pár energičtějšíchjedinců, kteří se snažili koncert trochu rozhýbat. Fascinujícíbylo i po mé pravici stojící duo týpků, kteří si už značněobveselení přinesli pro každého zásobu dalších tří piv, abybyli po půl hodině zas na suchu. Kam to ukládali, je záhadou. Titaké nevydrželi stát na místě, ovšem ze zcela jiných příčin.Kostru setlistu ZZ TOP nemění desítkylet a je plný osvědčených položek, což je pro fanouška méhotypu zcela v pořádku. Stejně tak to myslím přivítal izbytek haly. Začínalo se „Got Me Under Preassure“z nejúspěšnější desky „Eliminator“ (1983), které seprodalo asi 15 milionů kusů a ke které jsme se v průběhuvečera vrátili ještě třemi superhity „Sharp Dressed Man“,„Gimme All Your Lovin´“ a „Legs“, jež okolostojícívětšinou nadšeně hýkali nahlas. Z mých dětských let mideska utkvěla hlavně klipy se spoustou sexy oblečených, ale nesexyženštin, chlupatými kytarami a až otravně všudypřítomným1933 Fordem Coupé. Show prakticky žádná, sice estetickyposkládané Marshally, ale bez obrazovek, za pódiem jen plachtazobrazující barevnou posprejovanou zeď se jménem kapely. Dobře,je to blues, ale spíš mi to zavání snahou uspořit co nejvícedolárků. Nakráčel jsem jako obvykle dopředu, tak jsem mělsolidní přehled, ale ti vzadu asi moc neviděli. Ono se toho stejněna pódiu moc nedělo. Bubeník jel jednoduše kupředu bum/čvacht aoba vousatci se většinou pohybovali v okruhu pár čtverečníchmetrů od svých mikrofonů. U tohoto typu koncertu se fakt vyplatíbýt vepředu. Problematický byl i zvuk. Letitá otázka, zda se dá koncert blbě nazvučit, i když hrají jen tři nástroje, byla konečnězodpovězena. Lze to. Gibbons měl jako správný šéf kytaru dostnahlas, basa byla pod tím taková rozplizlá a matná a nejmíňbyly slyšet bicí. Zvuk byl tedy seřazen zcela dle hierarchietrojice a podle hesla - Silnější pes…Průšvih to nebyl, spíš to zněloodbytě, ale v kombinaci s dobrou muzikou šlo i taknakonec o dobrý koncert. ZZ TOP moc plodní v tomto tisíciletínejsou. Od časů skvělého alba „Rhythmeen“ (1996), které jsemsjížděl jako teenager, vydali jen tři desky. Tu poslední přitompřed čtrnácti lety. Smrtí basisty Dustyho Hilla v roce 2021se studiová kariéra dvojitých zet asi uzavřela definitivně aGibbons produkuje jen sólovky. Až na „I Gotsta Get Paid“z poslední kolekce „La Futura“ (2012) se setlist tedyskládal ze samých starověkých až pravěkých kusů. Hodně měbavilo stařičké blues „Jesus Just Left Chicago“, výšezmíněné hitovky nebo svižné čipernosti „Pearl Necklace“ a„My Head´s in Mississippi“. Gibbons i na svůj věk vše odehrálspolehlivě a i hlasově byl v pohodové formě. Většinouzpíval stylem svého typického chrapláku, ale při hitovce „Legs“přešel do čistého vokálního rejstříku a prokázal, že je ive svém věku technicky vynikajícím a tónově sebejistým „normálním“ zpěvákem. Hlavní část programu trvala přesněhodinu a pak následovali čtyři přídavky, z nichž finálníklasika „La Grange“ (zpopularizovaná nesčetněkrát ve filmech) potvrdila, že je stále jedním z největších odpichův rockovém světě vůbec. Škoda matného zvuku a nijakéshow. Ale i tak nám ZZ TOP předvedli zač je v Pardubicíchblues. https://www.crazyDiamond.cz/moonspell_far_from_god_recenze/3972https://www.crazyDiamond.cz/moonspell_far_from_god_recenze/3972janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Novinka portugalských vlkodlakůMOONSPELL nebude v jejich dlouhé diskografii patřit knejlepším počinům, na druhou stranu ani k těm nejhorším. To tvrdím, protože mám jejich rockovější polohy vlastně rád. I když to má háček, mohou totiž odhalit i slabiny této kapely. O albu „Far From God“ bych nejspíše řekl, že se vzdaluje metalovémuprostředí a posluchači předkládá kapelu zacházející mnohemvíce s gothic-rockovými motivy, než s metalovými. Jakoby deska reprezentovala ve srovnání s alby „The Antidote“ a „Memorial“ zcela opačný pól tvorby MOONSPELL. Máme zde co dělat s minimalistickou produkcí a pročištěnějšími strukturami. Některé skladby v sobě nesou náznak chytlavosti, jiné více hrají na atmosféru, ale všechny jsou v podstatě přímočaré. I když sympatické vykročení do mírnějších oblastí vlastního světa Portugalců odhaluje skutečnost, že na všechny ty veterány ostrovní gotické školyosmdesátých let, počínaje THE CURE, přes SIOUXSIE AND THE BANSHEES a THE MISSION, konče třeba u FIELDS OFTHE NEPHILIM, kapela z Pyrenejského poloostrova nikdy nebude mít. Čím to je? Mnoha věcmi. Určitě zvýšenou nepůvodností, menším počtem neobyčejných nápadů a v neposlední řadě také nepříliš všestranným hlasem Fernanda Ribeira.Když v propagačních materiálech právě Fernando tvrdí, že se MOONSPELL touhle deskou po mnohaletech ticha vrací k prapodstatě rockové gotiky, jež mnohdy jižbyla v různých podobách v jejich skladbách přítomná, mám poposlechu alba z autora pocit když ne zvýšeného sebevědomí, tak alespoň nadnesenosti, a z onoho vyjádření cítím spíše marketingový náhled na věc. Na „Far From God“ setotiž neděje vůbec nic, co by již nebylo v minulosti této kapely ke slyšení. Jde o zcela typické a spíše měkčí album Portugalců.Rockovější kabátek zbavený pompy ahlukového balastu sice temné kapele sluší, ale ta po skladatelskéstránce nemá v zásobě dostatečné množství perel. Není však všechno současné zahaleno šedí. Rozhodněosvěží úvod desky v podobě dvou skladeb s určujícím cinkavýmzvukem kytary Ricarda Amorima - otvírák „Cross Your Heart“ a předevšímtitulní hymna „Far From God“, posléze se však deska dostane doúdržbového módu a jaksi nemá energii vybřednout z průměrnéhonastavení. Asi nejcharismatičtější skladbou je ve výsledku temná meluzína„The Great Wolf In The Sky“ s doprovodným hlasem hostující zpěvačky Alicie Nurho,a pak snad ještě následná „Your Promise Of Light“, kterou považuji za asi nejbytelnější moment celé desky. Určitý problémtohohle alba shledávám v jeho malé energii, konzervativnosti aspíše mírném naturelu, který určitě nejde naproti poutánípozornosti či dokonce probuzení posluchače. Třeba vyklidněná„For The Love Of Mortals“ vlastně odráží všechno, co novinkahlásá, neb mám ze skladby pocit, že by se klidně mohla nacházet v pozdním, relativně vyžilém repertoáru irských U2. Problém není ve vyměklosti, ale v menšímmnožství silných motivů a hitových skladeb, než bych na albu Portugalců, hovořících dnes o svém velkém návratu ke gotice, očekával.Závěrečná „Reconquista“ má býtrozmáchlou oslavou kapely samotné, jako tomu bylo svého času usongu „Full Moon Madness“, já však i zde postrádám nějakýnápad a slyším jenom prezentaci dávno slyšených postupů, kterése nacházely v minulosti. Tohle rozhodně žádnývelký návrat není, na druhou stranu ani vyložený průser, neb jekapela se svými osmi novými songy k posluchači šetrnější aupřednostňuje pragmatické hledisko věci. To se odráží i v méně emotivním projevu samotného Ribeira. Ještě zbývá dodat, že dílo je zkrášleno povedeným coverem s malbou od Eliaha Kantora.https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_the_colour_and_the_shape_recenze/3971https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_the_colour_and_the_shape_recenze/3971nobody@nothing.com (Tomáš)Já vím, že to bude znít jako milionkrát omílané klišé, ale tak to prostě je. V době osobních katastrof a vnitřního rozkladu kapely, kdy se na nich valila jedna krize za druhou, se zrodilo perfektní album. Album, které je z pohledu komerčního úspěchu nejvýš v celé diskografii. Album, které výrazně posunulo hudební tvář kapely. Album, které přineslo několik fantastických songů, dodnes hraných na všech koncertech. Album, kde je „Everlong“ – dost možná nejvíc nejlepší písnička FOO FIGHTERS obecně. Je to zajímavý a spletitý příběh, pokusím se ho teda rozklíčovat. FOO FIGHTERS se jejich eponymní debut z roku 1995 docela povedl a bylo jasné, že nezůstane solitérem. Kapela se etablovala, aktivně koncertovala, měla i slušný komerční úspěch v rámci alternativní scény. Už následující rok proto začaly přípravné práce na další desce. Zatímco debut byl „one man show“ Davea Grohla, který ho složil, zaranžoval i nahrál, tentokrát se mělo poprvé jednat o skutečně kapelní projekt. Samozřejmě Dave nadále zůstával dominantním autorem hudby i textů, ale zbytek kapely se taky aktivně podílel na skládání. Když pak v listopadu 1996 všichni zamířili do venkovského Bear Creak Studios ve státě Washington, což byla původně velká stodola, byla to i jejich první zkušenost ze společného nahrávání. A věci zdaleka nešly hladce.Dave Grohl měl o připravované desce docela jasnou představu. Plánoval opustit syrové a silně alternativní polohy debutu a vykročit bez bázně a hany směrem k mainstreamovým vodám. Tím myslím samozřejmě rockový mainstream, který v polovině devadesátých let ovládaly styly jako alternativní rock, post-grunge střídající grunge, pop punk a začínající nu-metal. V podstatě skoro všechny tyto žánry v různých variacích najdeme už na debutu, takže dramaturgicky se žádná revoluce nechystala. Co se ale změnit mělo, byl zvuk a celkový výraz nahrávky. „Punková“ estetika měla být nahrazená plnotučným, moderním a kvalitním zvukem. A s tím jim měl pomoc jistý Gil Norton. Proč právě Gil Norton? Tento anglický producent byl totiž podepsaný pod deskami PIXIES, které následovaly po debutu. Takže „Doolittle“, „Bossanova“ a zejména „Trompe Le Monde“, kterou Dave Grohl velice obdivoval. Spolupracoval ale i s dalšími významnými jmény jako ECHO & THE BUNNYMEN, THROWING MUSES nebo CATHERINE WHEEL. Gil dodal desce takový lehký britský poprašek, který svými sonickými odstíny zjemňuje typicky americkou zvukovou dravost a zemitost. Když si třeba poslechnete právě zmiňované CATHERINE WHEEL, budete hned doma. První fáze nahrávání byla vše, jen ne úspěšná. Živelná kapela, která více než technickou perfekcí excelovala nadšením, narazila na vysoce organizovaného profesionála Gila, který nemínil ohledně kvality dělat nejmenší kompromisy. Kapelu prakticky až terorizoval s cílem vyždímat z nich co nejlepší výkony. Zejména si zasedl na rytmickou sekci. Bubeníka Williama Goldsmithe a basáka Nata Mendela přejmenoval na „rhytm-less section“ (ne-rytmická sekce), nutil je poctivě cvičit a zlepšovat svoji hru. William údajně u jednoho songu udělal 96 nahrávek. Napětí samozřejmě rostlo. Spokojený ale nebyl ani samotný Dave, kterému při bicích chyběla větší energie a drive. Než se kapela s blížícím se koncem roku rozjela na vánoční pauzu, dorazil do studia dopis pro Davea. Byly to rozvodové papíry. V té souvislosti mu soud zablokoval účet, plus ztratil přístup do svého domu. Musel proto spát ve spacáku u starého kamaráda v obýváku. Do toho ho navíc štvalo, jak se nedařilo nahrávání. Poslouchal první dema a věděl, že takhle to nepůjde. Na svátky se vrátil do Virginie za mámou a zakousl se do práce. Napsal dva nové songy, „Everlong“ a „Walking After You“ a ujasnil si, že se celý materiál musí předělat. Tím se dostáváme k záležitosti, která docela jasně demonstruje, že tento na první pohled otevřený, milý a bezprostřední maník není zdaleka tak nevinný, jak to někdy vypadá. Při cestě k dosažení svých cílů dokáže být i silně kontroverzní. Posuďte sami. V lednu a únoru 1997 se do studia Grand Master v Hollywoodu dostavili jen Dave a Gil. Dave začal nahrávat nové songy, které složil i prázdninách. Najednou to znělo všechno správně. Gil ho proto motivoval, aby pokračoval. Pak řešili, co s původními nahrávkami. Možná to nebyl cílený plán, ale zvrtlo se to. Dave se posadil za bicí, že zkusí nahrát nějaký song. Zvolil „Monkey Wrench“ a po naladění to sfouknul na první dobrou v perfektní kvalitě, která zní i dnes z desky. Od toho pak byl už jen krůček k tomu, aby kompletně znovu nahrál všechny bicí party, až na dva songy z původních session. Následně se připojili Pat a Nate a v průběhu jednoho měsíce desku v podstatě nahráli znovu. Gil byl spokojený. Jednak se mu líbil nový materiál, ale zároveň konečně našel uspokojení i v provedení toho původního. Všichni podvědomě cítili, že se rodí velká deska. Umíte si představit jinou reakci Williama, než že to bral jako podraz a s kapelou seknul? Nevím, co čekal Dave, ale evidentně to neměl promyšlené do důsledků. Kapela totiž zůstala bez bubeníka. Což je trochu problém, když se chystáte vydat desku a podpořit jí aktivním koncertováním. Headhunting musel začít prakticky okamžitě. Jedním z borců, kterým Dave zavolal byl jistý Taylor Hawkins. Znali se z různých festivalů, protože Taylor byl součástí živé kapely Alanis Morissette a v době vydání debutu FOO FIGHTERS s ní byl na světovém turné. Dave neměl iluze, že by Taylor vůbec zvažoval vyměnit lukrativní flek u světové hvězdy Alanis za béčkovou alternativní kapelu, spíš sondoval, jestli nezná nějakého jiného bubeníka, který by se k FOO´s mohl eventuelně připojit. Proto bylo překvapením, když Taylor odpověděl, že on by to vzal. Tady je počátek celoživotního partnerství a propojení těchto dvou maníků, kteří se stali zároveň nejlepšími přáteli. Jo a mimochodem, Taylor byl fantastický bubeník. Přesně ten typ, kterého FOO´s potřebovali. Taylor naskočil do kapely v dubnu 1997. Na desku tak oficiálně ničím nepřispěl, ale už se podílel na nahrávání několika songů, ze kterých se staly b-side. Sotva se vyřešila otázka bubeníka, nastala krize na jiné pozici. Pat Smear po jedné z prvních zkoušek s Taylorem oznámil Daveovi, že hodlá kapelu opustit. Necítil se na další světové turné. Zůstal alespoň do září, kdy jeho místo převzal Franz Stahl, bývalý spoluhráč Davea z domovské hardcorové kapely SCREAM. Abychom tohle téma už uzavřeli, Franz pobyl v kapele asi rok, ale nikdy do ní úplně nezapadl. Nate a Taylor to nakonec řekli přímo Daveovi a ten byl postaven do nezáviděníhodné situace. Franz byl jeho dobrý kamarád, ale FOO´s zase jeho životní projekt. Musel si mezi nimi vybrat. Asi tušíte, jak to skončilo. a co mají FOO FIGHTERS čich, jsou úvodní singly nových desek. „Monkey Wrench“ je přesně tou bombou, která po iniciaci nemilosrdně vleze do hlavy všem v dosahu. Punk-rock kombinovaný s post grungem, lehce rozpoznatelný riff, živelný drive, popíkovsky jemné refrény, hardcorové vyvrcholení. Že jsou bicí fantastické, to snad ani nemusím zmiňovat. Že Gil vysochal z Nata vynikajícího basáka, to je taky slyšet. Ale co na této desce exceluje, to jsou kytary. Sice hrají jen Dave a Pat, ale těch vrstev je tam tolik, jako by každý z nich byl několikrát naklonovaný. Masivní kytarové stěny se na nás valí téměř z každého songu. Borci se chvíli doplňují, chvíli přetahují, chvíli spolupracují, chvíli mezi sebou bojují. Krásně je to slyšet v „My Hero“, kde se sonické kytarové stopy různě kříží, vystupují a ustupují přes sebe, prolínají se a tvoří obrovské elektrizující vlny. Ve zmíněné skladbě vynikne ještě něco dalšího. Brutální bicí. Vždy jsem tušil, že to nemůže být jen jedna linka a skutečně. Jsou tady spojené hned dvě. První klasicky ze studia, pro druhou ale postavily bicí vzadu na krytém parkovišti, aby dosáhly co nejprostorovějšího zvuku. Dave si u většiny songů vyhrál s efektní quite-loud-quite dynamikou, doplněnou o výrazné melodie. V podstatě mohli šáhnout pro jakýkoliv song, každý z nich má hitový potenciál. Energie z nich tryská, Dave řve z plných plic. Často si půjčuje výrazivo i z učebnic stadionového rocku. Velké refrény, kytarové nájezdy při přechodech z klidnějších pasáží, dravé a agresivní bicí. Anglická stopa je zaznamenaná i v mixu, o který se postaral Chris Sheldon, který produkoval nejlepší desky THERAPY?. Tady vše podřídil velkoleposti. Album skutečně doslova exploduje v jednotlivých písních, přitom všechny nástroje jsou krásně čitelné a vybalancované. Jestli bych měl vypíchnou pár dalších skvělých songů, tak volím „Wind Up“ a „Enough Space“. První je hravější, plná různých breaků a skvělých riffů. Druhá je parádním post-grungovým space rockem, a mohla by fungovat jako soundtrack ke startu kosmické rakety. Přechody mezi hlučnými a minimalistickými klidnými pasážemi jako by imitovali dosažení oběžné dráhy a odpojení motorové sekce s následným vplutím do ticha nekonečného vesmíru. Výborná je i závěrečná „New Way Home“. Trpělivě budovaná, na první poslech nenápadná skladba, se postupně otevírá do grandiózního, vše pohlcujícího finále. Největší perlou je ale bez pochyb už v úvodu zmíněná „Everlong“. Produkčně extrémně propracovaný song je plný zajímavých vychytávek. Skvělý úvodní riff, který Dave málem zahodil, protože se mu zdál velmi podobný riffu skladby „Schizophrenia“ od SONIC YOUTH. New wave atmosféra slok, kombinovaná s vybuchujícím stadionovým refrénem s ikonickými bicími party. Nová láska Davea, Louise Post, kytaristka z kapely VERUCA SALT, která přes telefon (byly akorát na turné) nahrála doprovodné vokály. Že je tam neslyšíte? Jsou umně schované. Jednak dubluje hlavní new wave riff, když tu jeho specifickou mazlavost dodává právě ona, zpívající jednoduché „do-do-do-do“, jednak pak z hloubky mixu kryje záda Daveovi v refrénu. Je až skandální, že singl se po vydání nestal hitem na první dobrou. Když ho pak ale Dave zahrál v Show Howarda Sterna jen akusticky, lidstvo konečně prozřelo. Tohle je přesně song, který klidně může zahrát cimbálovka a pořád bude geniální. Elektronicky, bossanova, dechovka, symfonický orchestr, jakákoliv verze bude prostě skvělá. „The Colour And The Shape“ je dodnes nejprodávanější deskou FOO FIGHTERS. V Americe dosáhla desáté místo v prodejních hitparádách a prodalo se jí hodně přes 2 miliony. Celosvětově se dnes blíží už pěti milionům. Taky vám název alba přišel vždy podivný? Z čeho to vzniklo? Tour manager kapely měl zálibu v nakupování v různých vetešnictvích. Jednou přitáhl bowlingovou figurínu, bílou se dvěma horizontálním červenými pruhy. Když se ho kapela ptala, proč to kupoval, odpověď zněla, že má rád tuhle „barvu a tvar“. Další zajímavost je ve slově „colour“. V americké angličtině se používá verze „color“, tady přidali „u“, aby to odpovídalo britské angličtině, jako pocta a poděkování Gilu Nortonovi. Druhá deska katapultovala FOO FIGHTERS do rockového mainstreamu. Zrozena v těžkých porodních bolestech, vyrostla v perfektního zástupce moderního alternativního rocku. FOO FIGHTERS už nebyli jen vtipná partička z druhé nebo třetí ligy, teď se s nimi už muselo vážně počítat. https://www.crazyDiamond.cz/free_throw_moments_before_the_wind_recenze/3970https://www.crazyDiamond.cz/free_throw_moments_before_the_wind_recenze/3970nobody@nothing.com (Tomáš)Je zajímavé sledovat, jak emo-rockové kapely stárnou. Zejména když se bavíme o emo-punk-rocku, který je uvěřitelný, když vám ho servírují naštvaní mlaďoši, ale s postupujícím věkem interpretů hrozí chycení do pasti patetičnosti a trapnosti. Řešením je nezůstat zamrzlý ve stejném výrazivu, jako když je vám dvacet. Lehce se to řekne, ale ne každý dokáže stárnout (hudebně) s grácií. Máme zde ale naštěstí nejeden příklad, že to jde. JIMMY EAT WORLD, SUNNY DAY REAL ESTATE, nebo domácí CHRPY. A do této partie bez váhání zařadím i FREE THROW z Nashvillu v Tennessee. „Moments Before The Wind“ je šestou řadovkou pětice, která je na scéně už čtrnáctým rokem. Nejsou to teda ještě žádní staříci, ale přece jen už docela dávno opustili svá dvacátá léta života. Divokost a nekompromisnost postupně, desku za desku, mění za větší melodičnost, propracovanější aranže a vážnější atmosféru. Někdo by je mohl osočit, že se přibližují mainstreamu, že už nejsou dost alternativní a syrový, že jedou rutinu. Těžko s tím polemizovat, fakta sedí, ale já vidím sklenku poloplnou – nic z výše zmíněného bych jim nevyčítal, právě naopak. Beru to jako atributy dospívání, zrání, fokusu na kvalitu. FREE THROW si vytvořili relativně brzo svůj typický rukopis. Midwest emo rock kombinovaný s pop-punkovým drivem a melodičností, přitvrzovaný screamo pasážemi a kytarovými kudrlinkami, tolik typickými pro math rock. Díky tomu byla jejich tvorba vždy svěží a zajímavá, měla tah na branku a bavila. Dalším poznávacím znakem je specifický hlas zpěváka a kytaristu Coryho Castra. Ačkoliv je to celkem velký kus chlapa, při zpěvu působí jako patnáctiletý hošan, který jen nedávno prošel hlasovou mutací. Umí ale i pořádně zabrat a když zařve z plných plic, tak to hezky řeže uši. Aktuální materiál více než kdy předtím sází na atmosféru. Najdeme zde songy pro FREE THROW absolutně typické, ale zároveň kapela postupně vystrkuje svoje tvořivá chapadla i do dalších stylových teritorií. Narazíme na pohodový indie popík, nebo třeba na post-rockové elementy, citlivě zakomponované do emo-rockových základů. Deska působí na první dobrou vyklidněnějším dojmem než starší alba, ale rozhodně to není žádné nudné loudání. Ve finále zde najdeme v podstatě jen jednu baladu. Zvukově se jedná bez debat o zatím nejkvalitnější kousek v diskografii skupiny. Tady není co vyčítat. Zvuk je plný, pestrý, bohatý a hřejivý. Pryč je syrovost a alternativní nedokonalost ranných nahrávek. Tohle je kvalitní, moderní rocková deska, která si pořád zachovává svoje stylové atributy v plném rozsahu, ale zároveň se nestydí být téměř mainstreamová. Mít rovnou tři kytaristy není pro emo-rock úplně typické, FREE THROW je ale nemají jen na parádu. Bohaté aranže, spousta vyhrávek, paralelních kytarových linek, ornamentací, zvukových odstínů, to všechno společně přispívá k typickému zvuku kapely. Co mě baví ale ještě více, jsou (překvapení!) bicí. Zach Hall je jednoduše skvělým muzikantem. Cíleně se vyhýbá zbytečně virtuóznímu stylu, nepředvádí se, nesází do songů velkolepé orgie přechodů a breaků. Jde na to z opačného konce. Jeho hra vypadá na první pohled relativně jednoduše a přímočaře, když se na ní ale více soustředíme, zjistíme, jak dokonale nás oblafnul. Je totiž extrémně aktivní, do dramaturgie jednotlivých písní propašoval kvanta malých překvapení. Kratičké breaky na nečekaných místech uprostřed slok, změny tempa, malé ozdůbky, které rytmiku neskutečně nakopávají. Vytváří tak ve skladbách dynamické napětí a neustálými malými „šťouchanci“ udržuje tempo v živelné rovině. A do toho mohutný kopák, který je v mixu vytažený do popředí tak, že nás fackuje přímo do ksichtu. Nemusím asi zdůrazňovat, že nedostatek drivu se zde skutečně nekoná, zejména když se k tomu připojuje i hutná, téměř metalová basa. Tematicky se zmiňovaný Cory Castro na desce vypořádává se dvěma zásadními zlomy ve svém životě. Je to téměř příběh ve stylu jing a jang. Rozpad dlouholetého vztahu a zároveň zjištění, že se stane otcem. Skutečně je to i cítit, jednotlivé songy oscilují mezi prosvětlenější a pak naopak potemnělou, smutnější atmosférou. Dospělejší songwritting se projevuje i v trpělivějším budování a gradaci písniček, které nás nejednou překvapí zásadními zvraty a postupným vnitřním vývojem. Jestli bych měl vyzdvihnout nejlepší skladby, tak určitě volím otvírák „MissingNo.“ s nádhernou smutně-euforickou náladou, pak zřejmě nejvíc typický song „Mike Nolan’s Weekend“ s punkrockovým drivem a indie rockovou „Floaroma Town“, která je už melodicky skutečně totální popík. Skrytou perlou desky je pak „Deviancy“, schovaná hluboko v playlistu, ale naznačující (doufám) možné budoucí směřování kapely. Post-hardcorová strukturu, post-rockové elementy, tajemná nálada, naléhavost kombinovaná s dravostí. Jestli máte rádi AFI nebo BRAND NEW, tak tohle je přesně v tom duchu. FREE THROW nám letos servíruje zatím nejsilnější kousek v rámci své diskografie. Transformace, kterou kapela postupně prochází, působí velice přirozeně a uvěřitelně. Nesnaží se za každou cenu předstírat, že navždy zůstanou mladí, na druhou stranu ale nepodlehli moru jménem „pojďme experimentovat (ideálně se synťáky…)“. Snad jim tento přístup vydrží i do budoucna. https://www.crazyDiamond.cz/alice_cooper_florian_grey_plzen_logspeed_arena_30cervna2026_koncert/3968https://www.crazyDiamond.cz/alice_cooper_florian_grey_plzen_logspeed_arena_30cervna2026_koncert/3968nobody@nothing.com (Stray/Gazďa)Vždy pro mne Alice Cooper patřil mezi podstatné umělcereprezentující historii amerického hard rocku. V éře jeho komerčně velmiúspěšných desek „Trash“ a „Hey Stoopid“ jsem mu velmi fandil a posléze sisehnal i podstatnou část jeho diskografie a byť na současných albech hvězda skoro osmasedmdesátiletého rockera ažtolik nezáří, pořád vyhodnocuji svůj vztah k tomuto fenoménu jako velmi vřelý.Je to bez jedné sezóny již třicet let, co jsem zažil z první řady jeho první koncert v České republice, tehdy v éře odeznívajícího grunge anástupu nu-metalu propagoval po třech letech ticha svou Bestofku, vydanou snad jen díky vypořádání se s tehdejším vydavatelem, a jeho show působila vlastně docela civilně. Absentovaly v níprakticky i ty nejvýznamější fláky z tehdy nedávné etapy glam-metalu, nyní to však byloo něčem jiném a mistr rozhodně neopomíjel hymny z časů své spolupráce s Desmondem Childem a celý večer pojal grandiózně. Show to byla v Plzni velkolepá a kapela tvořená samými esy doslova perlila. Ještědodám, že Alice dnes doprovází pětice muzikantů, kterou tvoří skvělá britská dvaadvacetiletá kytaristka Anna Cara, dále pak stabilní kytarový střelec a frajer Ryan Roxie,další výtečný krotitel šesti strun Tommy Henriksen, baskytarista Chuck Garric aza bicími sedí Glen Sobel. To, co tahle sestava předvedla v rámci mistrovishow poslední červnový den, bylo prostě úžasné a při všech těch hymnách jihla snad i ta nejblbějiozvučitelná hokejová aréna v republice, která se ten večer velmi rychleměnila na dusný železobetonovo-skleněný hangár (dále tímto písmem Stray).Nejsem fanouškem Alice Coopera. Nikdyjsem ho moc neposlouchal, spíš jsem tak nějak věděl, že tu je.Samozřejmě znám ty největší hity i některé klasické flákyze semdesátek, tomu se nejde vyhnout. Jde každopádně o fenomén,který jsem minimálně jednou v životě chtěl zažít.Z různých citací a rozhovorů ho považuju za inteligentníhoa zajímavého člověka. A táhne mu už pomalu na osmdesátku,takže vzal zavděk příležitostí, kdy se letos otočil v našem pátém největším městě (no teda Gazďo, našem čtvrtém, ČTVRTÉM, největším městě a dotahujeme třetí Ostravu, pozn.Stray). Viděl jsem ho asi před deseti letys HOLLYWOOD VAMPIRES, ale sólo nikdy. Čas to napravit. Plzeň už začínám považovat zasvůj druhý koncertní domov. Od začátku června jsem se tam vydaluž potřetí a po osmi letech znovu na koncert do místní hokejovéarény. Neschopnost některých promotérů dát jasně asrozumitelně návštěvníkům vědět, na jakou akci si zakoupiliza poměrně velký peníz lístky, je ale nepochopitelná ažabsurdní. Tady musím chválit Obscure nebo Pragokoncert, kteříudávají i orientační konec koncertu. Pro návštěvníka, kterýse dopravuje vlakem nebo autobusem stejný večer zpět přesrepubliku, je to neocenitelná věc. Naopak globální LiveNation sechovají jako amatéři a na fanoušky kašlou. Vstupenka hlásala„Doors 19:00, Alice Cooper 20:00“. Nic víc. Stejně tak nicdalšího na stránkách prodejce. Žádná předkapela tedy, říkámsi, a hledám na internetu průměrnou délku současných koncertůrockového démona, abych měl nějakou představu o návratu. Tyhleplány berou za své, jakmile se protlačím dlouhou řadounávštěvníků do plzeňského zimáku, který by se ale dnes mělpřekřtít na Tropický skleník (Gazďa). Na rozdíl od německé napůl goth-rockové, napůl kabátoidnípředkapely FLORIAN GREY měla hlavní hvězda večera zvuk již na hodně slušné úrovni,jakkoliv jsem přesvědčen, že v Plzni hokejovou halu nazvučit zvládne jenopravdový mistr, kterého dnes zjevně Mr.Cooper měl v týmu. Set předkapely byl po zvukové stránce doslova tragický, plnýruchů, dozvuků, ozvěn i celkové matnosti a zahuhlanosti, to všechno se měnilo s nástupem právě Aliceovishow, během které se tahle stránka večera prakticky neuvěřitelně zlepšila. Cooper nic nezdržoval a vsadil na řadu velkých fláků vlastní historie, v nichž předváděl parádníshow, působil vitálně a zpíval jako v časech největší formy, doprovázen výtečnými výkonysvých instrumentalistů, zvláště pak vynikající souhrou kytarového triumvirátu,kde se nade vše vyjímala právě blonďatá kráska Anna Cara. Podobně šikovnoukytaristku může mistrovi závidět nejedna velká rocková instituce, to mi věřte.Za pódiem visí plachta a není na níjméno dědečka z Detroitu. Aha, změna plánu, tedy. Zjevnězde budu déle… Zařadím se tedy do další dlouhé fronty naobčerstvení, abych to tu v tom horku přežil. Opět chybalávky, paní za kasou mi oznámí, že prodávají vodu jenrozlévanou, lahve jsou zakázány. Tohle nebudu podporovat, opouštímfrontu a jdu se napít z kohoutku na záchod. Na ploše pakpořadatelky rozdávají vodu zdarma, aby lidé v rozžhavenémprostředí neumdlévali. V každém z půllitrů majínalité asi dvě deci vody. Neptejte se mě proč, asi to vymyslelisoudruzi z NDR. Do Logspeed Areny jsem vešel s klidembuddhistického mnicha, po chvilce na akci Live Nation mám dát chuťprůchod hněvu jako temný Sith.Černá plachta visící nad pódiemnese jméno FLORIAN GREY, což je, jak jsem se při čekánív mobilu dočetl, kapela mixující německé a českémuzikanty. Čtveřice přehrála asi deset skladeb – zdálo se –solidního goth rocku. Bohužel zvuk byl minimálně vepředu takhrozný, že se toho o moc víc k vystoupení říct nedá.Kluci se celkem snažili, ale podmínky v hokejové hale tenden prostě nepřály nikomu. Naštěstí je Alice Cooper nejenzpěvák a muzikant, ale také bavič, vypravěč, herec a kouzelník.Svými magickými schopnostmi tak vykouzlil nejen přijatelnějšípodmínky v areně (po západu slunce už to akvárkonevyhřívaly paprsky seshora), ale také mnohem plastičtější apřehlednější zvuk. A musím uznat, že i s osmdesátkou nakrku Vincent Damon Furnier stále válí. Vzhledem k tomu, žena osmdesát vypadá nebo se do toho věku stylizuje už tak čtyřicetlet, tak ho nevnímám jako staříka. Spíš jako bezvěkou a věčnouhororovou postavu, do které se stylizuje. Podobně jako u KingaDiamonda. Jelikož zjevně uzavřel smlouvu s ďáblem, tak je idnes schopen v klidu utáhnout téměř dvouhodinový koncert.Koncert Aliceovy družiny se skládal jak ze skladeb jeho nejslavnějšísedmdesátkové etapy, mezi kterými nechyběly věci jako „No More Mr. Nice Guys“, „I´mEighteen“, „Billion Dollar Babies“, „Muscle Of Love“ nebo v závěru koncertuvypuštěné pecky jako „School´s Out“, „Under My Wheels“ či balada „Only WomenBleed“, tak samozřejmě velké hity z přelomu osmdesátých a devadesátých letjako „House Of Fire“, „Spark in the Dark“, „Hey Stoopid“, „Dangerous Tonight“, „FeedMy Frankenstein“ s vyvrcholením celé akce u megafláku „Poison“. Právě v těchtomomentech se české obecentsvo chytalo nejvíce a dalo mistrovi poznat, že právětahle etapa je zde velmi oslavována a chtěna. Z tohoto důvodu, i z důvodu monumentálnějšía současné bohatší obrazové i zvukové show na mne tedy současný Aliceův výstup působil o dost lépe, nežonen památný  první koncert na našem území, konaný v hokejové hale na Výstavišti v letní Praze roku 1997. Zkrátka vynikajícízážitek se vším všudy, bez jakékoliv úlitby komukoliv, kdo považuje tohoto interpreta za artikl dávné minulosti. Ostatně, bavily mne i songy z novějších etap jako „Dirty Diamonds“ a „Brutal Planet“. Po celý večer tak šlo obdivovat ono nasazení, kterým se tento stařík prezentoval.Pokud si mám vybrat z různýchpoloh tatínka shock rocku, tak ukážu na první polovinusedmdesátek ohraničenou deskou „Alice Cooper Goes to Hell“(1976). Tedy klasické hardrockové období, které mi přijdeskladatelsky nejsilnější. Tvořilo zhruba polovinu koncertníhosetu, včetně skladeb původní kapely ALICE COOPER, jejíž jménopozději Vince Furnier převzal. Ne vždy šlo o celé písně, někdypouze o úryvky. Ale i zkrácená „Going Home“ jen v podáníkapely stála za to. Druhý středobod vystoupení se pak točilokolo počátku devadesátých let s veleúspěšnými deskami„Trash“ (1989) a „Hey Stoopid“ (1991), což jsou právě taalba, kdy jsem coby malý kluk začal Aliceho poprvé vnímat. Jakodítě mě zejména bavila „Poison“ se všemi těmi barevnými asexuálně nabuzenými latexovými kočkami a musím uznat, ženaživo má ty správné koule i dnes. Stejně jako třeba „Houseof Fire“, která zazněla v první části koncertu a šlo oprvní věc, která dostala publikum do opravdového varu. Minimálněpod pódiem bylo hodně mladých i dětí a zjevně staré pákypřitáhly své ratolesti. Tím pádem bylo na place místy výraznědivočeji, než by člověk čekal na koncertě osmdesátiletéhotýpka. Zejména při dalších superznámých flácích „HeyStoopid“, „Feed My Frankenstein“, „School´s Out“ nebopřídavkové „Smells Like Teen Spirit“. Cooper mimochodem prokázal, že věkje opravdu jen číslo. Celý koncert bez mrknutí oka ustál. Nikdynebyl nějak geniální zpěvák a jeho výraz věkem neutrpěl, ikdyž bez podpory zpívající kapely by to samozřejmě nebylo ono.Víc než pouhým muzikantem je ale šamanem, který publikum dostávádo varu svou samotnou přítomností i kousky, které na jevištiprovádí. Jde především o vynikajícího baviče a vypravěče akoncert není hudební produkcí, ale divadelním představením.Horror show, vaudeville, kabaretová poetika. Chvíli jsmev blázinci, pak zase na popravišti. A uprostřed toho postavahororového tatínka, který nám – neposlušným a zlobivým dětem– připomíná, že když je „School´s Out“, tak přicházejímnohem nebezpečnější a temnější věci. Velmi zábavný apříjemný večer. Ač nefanoušek, tak jsem se ani chvíli nenudil.Jediná věc, nad kterou bych se v negativním kontextu jako Plzeňák chtěl pozastavit, je tak výběr místa konání akce. Jak známo, Plzeň má obrovský letní amfiteátr, který je pravidelně využívám snad jen několikadenní akcí Metalfest a občas (opravdu jen velmi občas) se v něm koná i nějaká většíkoncertní událost (před lety třeba Robert Plant, Sting apod.), ale dle mého tomísto není využíváno až tolik, jak by si bývalo zasloužilo. Přestože je vhodnépro letní akce, má vysokou kapacitu a celkově působí pohodovým dojmem, z nějakého, mne neznámého důvodu, se u nás většina letních koncertů cpe do naší zvukově a klimaticky problémové hokejové haly.Nerozumím tomu. Co je tohle za pořadatelskou politiku, když je zhrubasedmitisícový dav dorazivší ve čtyřicetistupňovém vedru na Alice Coopera (v minulosti se v hokejové halekonaly i koncerty kapel jako ZZ TOP, DEEP PURPLE nebo JUDAS PRIEST) nahnán do skleníku s teplotou přesahující pětatřicítku a nedýchatelnýmvzduchem? Vždyt už jenom díky tomuhle je dojem z akce chtě nechtě taktrochu devalvován. Navíc naše hokejová hala je sice skvělá a kultovní, co se týče hokeje, ale prokulturní akce většího významu prostě nemá onu akustickou kvalitu, takže by bylo příště lepší sezamyslet, jestli organizování velkého rockového koncertu podobné legendy právěna tomto místě, je opravdu nezbytné a komu prospívá. Dovedu si prostě představit celou řaduvábnějších prostředí pro tento jinak opravdu nevšední kulturní zážitek.https://www.crazyDiamond.cz/all_them_witches_house_of_mirrors_recenze/3962https://www.crazyDiamond.cz/all_them_witches_house_of_mirrors_recenze/3962nobody@nothing.com (Tomáš)Partička ALL THEM WITCHES z Nasvillu v Tennessee zraje jak víno. Nebo spíš jako bourbon v dubovém sudu. Ingredience měli od začátku namíchané správně. Jen to potřebovalo čas, aby se obrousily hrany, propojily elementy, vycizelovaly chutě a roky zrání tomu nakonec dodaly tu správnou esenci dlouhověkosti. Letošní desku „House Of Mirrors“ proto považuji za jejich zatím nejpropracovanější a nejdotaženější zářez, který je navíc opatřen špičkovým zvukem, citlivou produkcí a funguje jako extrémně pevný monolit.Když se vrátíme na začátek, už od první desky „Our Mother Electricity“ (2012) měla kapela celkem jasně definované základní kameny své tvorby. Svůj mix psychedelie, hard rocku, stoner, se špetkou blues, americany a heavy metalu krok za krokem vybrušovala, jak po dramaturgické, tak i po zvukové stránce. Postupně se propracovali k velice specifickému stylu a zvuku, který se pro ně stal charakteristickým a který bych si v návalu vlastní kreativity dovolil označit za „psychedelický voodoo rock“.Poslední deska před letošní novinkou, „Nothing As The Ideal“ (2020) byla tuze povedená a posouvala tvorbu kapely ze silně psychedelického podhoubí k ráznějším a přímočařejším kouskům. Přitvrdili, zrychlili, dodali materiálu kvalitnější zvukovou péči a ze skladeb vytesali velice soudržný konstrukt, který udělal výraznou výhybku směrem k sludge rocku/metalu. Posun můžeme dát do souvislosti i s odchodem klávesáka Allana Van Cleava, kdy se kapela rozhodla pokračovat jako trio a na desce skutečně téměř žádné klávesy neslyšíme. Allan se sice po třech letech do sestavy vrátil, v roce 2024 ale pro změnu kapelu opustil zakládající člen, bubeník Robby Staebler. Naštěstí i s touto krizí se partička vypořádala a v obměněné sestavě opět mírně posunula výhybku s cílem probádat nová hudební teritoria.Co se na desce (opět) povedlo, dokonce možná ještě líp než na předchozích albech, je atmosféra. Ta hraje extrémně důležitou roli v celkovém vyznění hudby ATW, a je tou kouzelnou ingrediencí posouvající jejich tvorbu do další kvalitativní úrovně. Americký jih, dusivé horko, těžký stojatý vzduch, vlhkost. Všude přítomní komáři, husté a neprostupné lesy, plné močálů a různé havěti, která nás chce primárně pozřít ke snídani, obědu nebo večeři. Mozek žadoní o kyslík, nohy máme těžké a oteklé, zoufale hledáme bezpečný úkryt a trochu ochlazení. Realita a blouznění se začínají nebezpečně prolínat. Zdá se nám to vše, nebo je to skutečnost? Propadáme se dál do spirály halucinací, a naši čtyři průvodci námi dokonale manipulují. Můžeme se na ně spolehnout? Myslí to s námi dobře?Jak už jsem nakousl, deska se pyšní skvělým, nebojím se říct že až fantastickým zvukem. Absolutně soudobý a moderní, ale zároveň poctivě starosvětský. Ten závan starých časů evidentně pochází z místa, kde deska vznikala. Blackbird Studio v domácím Nashvillu se pyšní důrazem na „vintage“ nahrávací hardware, který citlivě propojuje s moderními technologiemi. Zřejmě i proto je seznam jejich klientů více než sáhodlouhý a žánrově pestrý. Přestup k major labelu kapele rozhodně přinesl pozitivní body.Dominují zde samozřejmě kytary, které znějí plně a hlučně, nebojí se být agresivní a špinavé, nebo naopak hravé a hřejivé. Bicí jsou nekompromisně dunivé a mohutné, hezky vytažené do popředí. Měkčí, ale zvukově bohatá basa, svojí mírnou rozplizlostí zvýrazňuje tíživou atmosféru dusivého jižanského horka. A pak tady máme klávesy. Obvykle je beru jen jako doplněk a nevěnuji jim zbytečně moc pozornosti, zde by byl ale podobný přístup velkou, velmi velkou chybou. Sám jsem ji téměř udělal. Oči mi otevřel až aktuální živý záznam kapely z KEXP. To, co předvádí klávesák Allan Van Cleave je čirá extáze. Žeru jeho oldschoolový zvuk na pomezí pozdních šedesátek a začátku sedmdesátek. Obdivuji chytrost jeho partů, které citlivě dodávají kytarovým základům neskutečně zajímavou šťavnatost a vyplňují každou prázdnou skulinku ve struktuře jednotlivých skladeb. A adoruji nesobeckost a velkorysost, s jakou své klávesové vyhrávky ukryl v mixu, bez nejmenší snahy na sebe strhávat pozornost. Do popředí vystupují jen na krátké chvilky, jinak je musíme pozorně a soustředěně hledat. Vždy je tam nakonec najdeme, bez nich by ale songy působily nekompletně a jako holé.Samostatnou zmínku si zaslouží zpěv basáka Charlese Parkse. Jeho hluboký, klidný a sametový hlas působí hypnoticky. Uklidňuje nás, zároveň v něm ale tušíme něco temného. Svým zpěvem rozehrává představení s nádechem okultismu, tajemný obřad, který nás postupně pohlcuje. Výborně tak doplňuje jednotlivé skladby, které se taky rozvíjejí jen velice pozvolna. Nikdo nikam nespěchá, líně se převalujeme, opatrně nakukujeme do dalších a dalších kapitol. Nenápadnost, s jakou nás písničky postupně ovládají, je do detailu promyšlená a nic neponechává náhodě. Přitom je materiál v porovnání se staršími deskami relativně přístupný a melodický. Samozřejmě pomohlo i zkrácení skladeb, které v minulosti byly někdy až na hranici akceptovatelnosti.První část alba je hlučnější a přímočařejší. Najdeme zde skvělý otvírák „Red Rocking Chair“, který se lhostejně vlní jako jak horký vzduch uprostřed bažin, aby nečekaně explodoval do mohutných sludgových riffů. „Culling Line“ je hozená do zeppelinovského kabátku, trochu blues, trochu hard rock v jemně psychedelickém přelivu. Americana a jižanský bluesrock pak zdobí „Aethernet“. Nejrychlejším kouskem desky je „Hold Up, Say What?“, která dokazuje, že kapela za to umí pořádně vzít. Špinavá basa udává takt, zbytek kapely se ale taky nenechá zahanbit. Když se pak skladba po krásné jemné mezihře rozjede do ještě rychlejšího tempa, je z toho parádní rocková jízda se vším všudy. V druhé půlce se ubere z tempa i tvrdosti, více se zaměří na atmosféru, nálady a barevnost jednotlivých písniček. A každá je silná jak sama o sobě, tak skvěle fungují i pohromadě. „Turn On The Light“ je blízká QUEENS OF THE STONE AGE, „Angel On The Wayside“ pak svojí hravosti míří až někam k THE DOORS. Výborný kouskem je i hloubavá „The Welterweight“ nebo houpavě vláčná závěrečná „Saturn Song“.Poslední pražský koncert ALL THEM WITCHES jsem propásl (tuším, že se vyprodal, než jsem rozhýbal svůj líný zadek). Tohle se nesmí opakovat! Kapela je ve vynikající formě a dovolím si tvrdit, že i na vrcholu tvůrčích sil. Parádní deska, parádní muzika. Už jen doufat, že nám jí dovezou představit i naživo.https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_nejocekavanejsi_koncerty_letosniho_rocniku_gazda_koncert/3964https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2026_nejocekavanejsi_koncerty_letosniho_rocniku_gazda_koncert/3964nobody@nothing.com (Gazďa)Snad nebude takové vedro, jaké byloteď. To je moje jediná obava z letošního ročníku festivaluBrutal Assault. I při nižších teplotách to jsou pro mě ve stanučtyři dny v srpnovém pekle. Těžce snáším vedro, zatímcov zimě nepotřebuju většinou topit. Jsem tak nastaven. Užbrzo ráno tak nemůžu ve stanu v létě být, a člověk tohotak moc za ty čtyři dny nenaspí, když někdy ty nejlepší kapelyv Jaroměři končí až ve dvě v noci.Letošní ročník bych označil zaantihvězdný. Jako tři největší září na plakátech BODYCOUNT, PRIMUS a WARDRUNA. Nic z toho žádné supernovy nejsou aani se žádná z těchto skupin nedá označit úplně zametal. Pevnostní klání roku 2026 je tak trochu antitezí loňska,které hvězdami naopak překypovalo: GOJIRA, KERRY KING, MASTODON,DIMMU BORGIR, OPETH, FEAR FACTORY, PARADISE LOST. Ne že by tovadilo. Letošek považuju opět za silný a velmi dobře obsazený.V některých případech se budu muset opravdu hodně škrábatna hlavě, abych vymyslel, kterému pódiu dát přednost. Přemýšlím,že bych dokonce přijel už v úterý večer, kdy se u nás pomnoha letech objeví geniální němečtí zástupci pohřebníhodoomu AHAB. Viděl jsem je jednou v Německu a byl to vynikajícíkoncert. Kvadraturu kruhu pro mě představujebohatostí obsazení hlavně čtvrtek. Už středa ale stojí za to.Thrashové hody, kterých je Brutal letos plný, odstartují užkrátce po poledni ONSLAUGHT. Britští thrasheři loni vydali dalšídesku, a ještě ji u nás nepředstavili. Podobně mají novinkyARMORED SAINT nebo METAL CHURCH. Z nabídky progresivistů tohodne určitě nevynechám Američany ELDER, kteří letos vydalirovněž solidní album, stejně jako si zopakuju Faeřany IOTUNN, sekterými jsem měl tu čest už na jaře v Modré Vopici. Konecdne pro mě bude blackový, kdy nevynechám trojici TRIPTYKON, AMENRAa BATUSHKA.Čtvrtek přináší minimálně dvaneřešitelné problémy. A to překrývající se sety pěti kapel,na které se letos nejvíc těším. Americký meloblackový projektBLACKBRAID mi jede doma v posledních letech hodně často a doČeska tento temný indián zavítá vůbec poprvé. Jenže co s tím,když prakticky ve stejný čas začne na hlavním pódiudeathmetalová symfonie od WALTARI. „Yeah! Yeah! Die! Die!“ slavíletos 30 let a jaroměřská pevnost má být jediným místem, kdeji blázniví Finové předvedou celou. Navíc Hatakka a spol.přetékají i do setu belgických progresivních postmetalistůPSYCHONAUT, kteří nyní při částečném odpočinku THE OCEANpřevzali pomyslnou korunu tohoto subžánru. Podobně se kryjí setyšpičkových švédských doomerů DRACONIAN a heavy rapperů BODYCOUNT. První mám hodně rád, druhé bych aspoň jednou v životěrád viděl. Jde ale celkově o příjemné problémy trenéra, kterýmá víc výborných brankářů a teď si jen vybírá, kteréhopostavit. Z death metalu mě ten den lákají hned dopoledníCRIPTIC SHIFT a BAEST a naopak i půlnoční DEICIDE, takže to budeopravdu dlouhý den. Nevynechám ani black/thrash AURA NOIR ablackgaze ALCEST. Odpočinout si půjdu na „klidnější“ finskéstálice AMORPHIS. Pátek přináší další překryv,tentokrát thrashový a v podobě CORONER versus VIO-LENCE.Neviděl jsem zatím ani jednu partu, ale dám přednost Švýcarům,kteří loni po dvaatřiceti letech vypotili vynikající desku.Podobně kvůli znovuzrozeným OLD MAN´S CHILD vynechám půlnočníset MARDUK. Přestože je znám jen letmo, chci zkouknout i PRIMUS, okterých vím desítky let, že existují. Konečně hodlám vidět iKATATONII, která mi z nejrůznějších důvodů dosud unikala.Z thrashe určitě půjdu na Australany MORTAL SIN, z blackupak na produkci první desky BEHEMOTH, pro kterou se Nergal bůhvípročmísto vlastní skvadry spojil s islandskými Misþyrming.I závěrečná sobota vypadá hodněnašlapaně. Jedním z největších lákadel festivalu jsou promě norští progresivní meloblackeři BORKNAGAR, ale jejich set sena minutu kryje s CRADLE OF FILTH. Sbohem, Dani… CANDLEMASSzas vstupují jako do polských deathařů VADER i do americkýchpostblackerů DEAFHEAVEN, v tomto případě to asi nechám namomentální náladě a situaci na place. Blackmetalový čajv progresivním pojetí si nechám určitě naservírovat i odNěmců RUINS OF BEVERAST a thrash zas od Američanů DEMOLITIONHAMMER. Zklidnit hormony půjdu odpoledne na své oblíbenémelancholické melodeathová Finy INSOMNIUM. A pokud mi ještě budousíly stačit, tak svou letošní festivalovou sezónu zakončím vetři v noci satanisty v CARPATHIAN FORREST. Uff, zasoučasného počasí nevím, jestli se mám těšit, nebo bát…https://www.crazyDiamond.cz/a_perfect_circle_praha_forum_karlin_2cervence2026_koncert/3967https://www.crazyDiamond.cz/a_perfect_circle_praha_forum_karlin_2cervence2026_koncert/3967nobody@nothing.com (Tomáš)Letošní rok to mám zatím s koncerty na štíru. Ne že by do Prahy přestaly jezdit zajímavé kapely, které bych rád viděl naživo, ale prostě v Praze nejsem já. A když už jsem, tak akorát těch pár dní právě žádný koncert není. Když ale někdy z jara oznámili koncert A PERFECT CIRCLE, navíc ve Fóru Karlín, neváhal jsem ani vteřinu. No, možná vteřinu ano, protože cenová politika promotéra Live Nation se mi zamák nelíbí. Ano, máme svobodný kapitalismus, takže každý může rozhodovat vlastní peněženkou, nemá cenu si stěžovat. APC jsem ještě neviděl, chtěl jsem je vidět, musel jsem holt akceptovat podmínky. Byl to zároveň úplně první koncert APC v Čechách. 25 let čekání skončilo. Protože před koncerty si maximálně projdu diskografii kapel, nestuduji žádné stránky se set listy, nekoukám záznamy na YT z předešlých vystoupení v rámci turné, tak i teď jsem se vydával do Fóra Karlín spíš jen s několika tušeními, které se nakonec i naplnily. Příjemným bonusem pak bylo zjištění, kdo bude předskokanem. Jehnny Beth. Že vám to nic neříká? Nejsem překvapen. Pro mě to ale byla trefa do černého. Jehnny, původem Francouzka, v minulém desetiletí vedla skvělou britskou kapelu SAVAGES. Stihli vydat sice jen dvě desky, ale obě vynikající. Jejich mix post-punku a noise rocku byl skutečně velice originální, navíc se obě desky pyšnily famózním zvukem. Jehnny loni vydala sólovku „You Heartbreaker You“, kde se posunula více směrem k alternativnímu a experimentálnímu rocku.Do slušně zaplněného Fóra Karlín přicházím těsně před osmou, která byla anoncovaná jako začátek koncertu. Kupuji pivko, jdu na svoje obvyklé značky za zvukařem, napíšu pár zpráv a skutečně pár minut po osmé zhasínají světla. Ještě předtím zazní upozornění, že v průběhu koncertu se nesmí fotit a natáčet, které se pak bude ještě několikrát otravně opakovat. Je to smutné, že to dospělo až takto daleko, ale co naděláš, doba je taková. Každopádně Jehnny vchází na pódium v přiléhavých a vyzývavých červených šatech, což je absolutní opak jejího dlouhodobě budované image v SAVAGES. Tam působila jako neatraktivní mužatka, krátké ulízané vlasy, mužské oblečení, anti-ženské vyzařování i pohyby. Jednoduchá sestava kytara-bicí-basa za jejími zády se s chutí pustila do nás. Zvuk byl ze začátku trochu roztěkaný. Všechny nástroje šlo slyšet slušně, ale nějak se nedokázaly správně propojit do vyladěného celku. Postupně se to sice zlepšovalo, ale zdaleka to nebylo perfektní. Nad tím vším ale kralovala Jehnny. A to po všech stránkách. Vizuálně i akusticky. Aktivní a specifické pohybové kreace, vstřícná komunikace s publikem a zejména fantastický hlas, tím vším si postupně fanoušky krok za krokem získávala na svoji stranu. Charisma z ní vysloveně sálala, a když si v některých písničkách šaty mírně odhalila, způsobila i jemné erotické dusno. Hudebně bych její produkci popsal jako průsečík ranné PJ HARVEY a NINE INCH NAILS. Syrový alternativní rock říznutý noisově zabarveným industriálem. Nebylo to vůbec špatné. Sice bych si podobnou produkci užil víc v menších prostorech (třeba v Roxy), ale vzrůstající reakce publika po každém songu dávaly najevo, že předskokan byl zvolen správně.Po krátké úpravě pódia byl ale už čas na hlavní hvězdy večera. Protože se sestava APC, kromě ústřední dvojice Howerdel-Keenan průběžně obměňuje, byl jsem zvědav, s kým budu mít ten večer tu čest. První zásadní informaci jsem získal ještě odpoledne, a to, že za bicími sedí opět Josh Freese. Zakládající člen a famózní bubeník. Sestavu pak doplňovali basák Matt McJunkins a druhý kytarista/ klávesák Ken Andrews, jinak též člen kapely FAILURE, od níž si APC na svojí druhou desku vypůjčili song „The Nurse Who Loved Me“.APC začali svůj set zvolna, otvírákem z druhé desky „The Package“. Ve Fóru Karlín jsem už zažil nejeden zvukově skvělý koncert. Rovnou prozradím, že APC se prakticky od prvních tónů dostávají na pomyslné bedny mého seznamu. Zvuk byl prostě dokonalý. Všechno krásně čitelné, vybalancované. A zejména perfektně propojené do jednoho skálopevného celku. Z celého vystoupení sršela absolutní profesionalita. Od dramaturgie, přes vizualizaci, dokonalé muzikantství až po zprostředkování zážitku. Maynard hned na úvodu požádal fanoušky, aby zapomněli na mobily a vydali se s kapelou na společnou hudební cestu. A tak se i stalo. Jeho další komunikace pak už byla nulová, přesně jako v případě koncertů TOOL. Až v závěru poděkoval, představil kapelu, udělal promo pro podzimní turné svého dalšího projektu PUSCIFER. To jsem ale tušil, že to tak bude, stejně tak jako ten skvělý zvuk. A tušil jsem i to, že hlavní část set listu se bude točit kolem poslední desky „Eat The Elephant“, které už letos táhne na osm let! Není to moje oblíbené album, na druhou stranu musím uznat, že naživo ty songy fungují lépe. To, co je na albu až moc uhlazené a produkčně vypulírované, je při živém hraní příjemně hloubavé s psychedelickým nádechem, a když dojde na bouřlivější pasáže, tak to má fakt koule. „Disillusioned“ nebo „The Doomed“ asi nejlepší. Pak trochu váhám, ale tuším, že zařadili i pár novinek, protože některé songy jsem vůbec nepoznával. Vypadá to, že se chystá nová deska. Před měsícem už vypustili i nový singl „Starless“, který samozřejmě taky zazněl.Výrazně živější reakce publika ale byly k dravějším starším skladbám. Když pominu cover „Imagine“ z podivného alba „eMOTIVe“, tak rozhodně kralovala druhá deska. „Weak And Powerless“ nebo „The Ousider“ rozespívali i jinak relativně vyklidněnou, a jen jemně se pohupující masu fanoušků. Napomáhala tomu i kapela samotná. Stage rozdělený do dvou pater ponechal spodek pro Billyho a basáka Matta, kteří aktivně využívali celou jeho šířku, měnili si pozice a dodávali performanci určitou dynamiku. Billy vypadá pořád stejně jako před 25 lety. Strýček Fester po dvou kůrách ozempicu. Horní patro pak bylo zleva vyhrazeno Kenovi, který byl, stejně jako Maynard uprostřed, celou dobu ve stínu. Maynardův hlas téměř nestárne. Možná už jeho fantastické řevy nedosahují délky, které dokázal vysoukat před 25 lety, ale pořád zpívá par excellence. A stejně jako na koncertech TOOL, i zde předvádí jen minimální pohybové kreace. Ty jsou někde mezi začínajícím epileptickým záchvatem a lehkou mozkovou mrtvicí, nic nového, ale baví mě to pořád. Napravo pak, hezky nasvícený a evidentně v dobré náladě, za svojí velkou soupravou, kraloval Josh. Superlativy na jeho hru se mi hledají těžko, je to jeden z mých TOP10 nejoblíbenějších bubeníků, a přesně tak fungoval i ten večer. Krása střídala nádheru.Z první desky nakonec zaznělo jen pár věcí. Překvapila „Rose“, která není klasickou koncertní hitovkou, za což dávám hodně plusových bodů. Naopak singlovka „3 Libras“ byla totálně přearanžovaná, a trvalo mi celkem dlouho, než jsem pochopil, co to vlastně hrají. Znělo to jako industriální remix původní písně. Na jednu stranu mě mrzí, že nehráli původní verzi, na druhou musím uznat, že i tohle mělo své kvality. Na úplný závěr si pak nechali jasný hit a jeden z mých nejoblíbenějších songů obecně – „Judith“. Povedený večer to byl. Samozřejmě bych si přál vidět APC ideálně na turné k druhé desce, ale je to, jak to je, a já rozhodně nebyl zklamaný.Fotografie pouze orientační.https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_foo_fighters_recenze/3963https://www.crazyDiamond.cz/foo_fighters_foo_fighters_recenze/3963nobody@nothing.com (Tomáš)Kdo by si v roce 1995 pomyslel, kam to ten usměvavý podivínský bubeník NIRVANY jednou dotáhne. Pro mě bylo nepochopitelné, proč v nové kapele hraje na kytaru a zpívá, když přece má sedět vzadu za bicí soupravou a bušit do ní jako o život. Kdo ale Dava Grohla znal trochu lépe, rozhodně překvapený nebyl. Od dětství ve Washingtonu D.C. totiž tento hudební maniak hrál na různé nástroje, a ještě jako teenager začal skládat i vlastní písničky. Některé si občas i nahrál jako demáče. A dva songy, které se nakonec objevily na debutovém albu, mu dokonce pochválil i samotný Kurt Cobain, když mu je ještě v dobách NIRVANY představil.Nic z toho by se ale nestalo, kdyby v dubnu roku 1994 ze dne na den nenastal tragický konec jedné z největších hvězd scény ze Seattlu. Hudebně osiřelý Dave Grohl neměl žádný plán B. V jeho životě nastalo prázdno. První týdny překonával šok a bolest z Kurtova odchodu, stáhnul se do ústraní a snažil se jen přežít. Dříve nebo později se ale musela objevit otázka, na kterou bylo nutné najít odpověď. „Co dál?“ Daveovi bylo 25 let, život před sebou, žádné závazky, nějaké peníze už vydělané. Vždy snil o vlastní kapele, o vlastních písničkách. Neměl co ztratit. Vrhnul se teda do nového projektu pěkně po hlavě. Vzal materiál, jehož většinu napsal v časech před-nirvánovských, nebo když už si tam plnil bubenické povinnosti. Přihodil pár songů, které složil až po smrti Kurta a jako správný punkáč vyrazil do studia.Jestli jste si všimli, tak používám pořád jednotné číslo. Není to omyl. Do studia dorazil skutečně sám. DIY filozofie mu nebyla cizí, vyrůstal přece ve washingtonské hardcore komunitě. V Robert Lang Studios v Seattlu NIRVANA nahrála svůj poslední song „You Know You´re Right“, to místo znal a pořád bydlel ve stejném městě. Rozložil si aparaturu, připravil si nástroje a bez zbytečného filozofování se šlo na věc. S pomocí producenta Barretta Jonese ze sebe v průběhu šesti dní v říjnu 1994 dostal heroický výkon hodný obdivu. Tempo bylo šílené, studio bylo jeho revírem. 3-4 songy za den. Nejdřív bicí. Pak přesun do vedlejší místnosti a basa. Další místnost kytary. Rychlé občerstvení a pokračuje se dalším songem. Takhle to šlo čtyři dny, poslední dva pak nakonec dodělal ještě vokály. Většinu materiálu použili z prvního náběru, dotáček bylo minimum, když tak spíše doplňovali další stopy, třeba když přidávali dodatečné vrstvy kytar. Každý song zabral zhruba 45 minut práce. Pořadí, v jakém se nahrávalo, je to stejné pořadí, co si můžete přečíst na zadní straně coveru. No jo, prostě devadesátky.Původní plán byl, že se vyrobí jen sto vinylů. Dave pak ještě skočil do copy centra a nechal udělat i sto kazet, které rozdal známým a kamarádům. Netrvalo dlouhou a v hudební komunitě se začal šířit menší hype ohledně tohoto nového projektu. Eddie Vedder z PEARL JAM v rámci svého rádiového programu v lednu 1995 pustil do éteru dvě skladby. Kolem „kapely“ začaly kroužit vydavatelství, která zacítila businessový potenciál. Grohl si plácnul s Capitol Records co se týče distribuce, ale album samotné vyšlo pod jeho vlastním labelem Rosswell. Zajímavý název, že? Za chvíli to začne dávat větší smysl.Původní nahrávky byly ale pořád hodně syrové a potřebovaly finální mix. Jsou k dispozici na YT a skutečně znějí silně „demoidně“. Učesání proběhlo v The Shop studiu v Arcate v Kalifornii. Nešlo ale o žádné přehnané polírování, prostě se jen lehce obrousily nejostřejší hrany. Nahrávka si nadále zachovala odzbrojující přímočarost, patřičnou alternativní syrovost i určitou romantickou atmosféru nezávislé začínající „kapely“. Čím začít u jejího popisu? Zřejmě (nepřekvapivě) bicími. Dave je famózní bubeník. Neskutečně energický a silový, zároveň ale technicky precizní a samozřejmě i velice nápaditý. Dovolím si tvrdit, že jeho skutečný potenciál se poprvé ukázal až právě zde. Na deskách NIRVANY bubnuje fantasticky, ale byl trochu sešněrovaný songwrittingem Kurta. Tady a teď to jsou všechno jeho songy. Psal je pro sebe, přesně dle svých preferencí. Dunivé bicí táhnou desku silou celého depa parních lokomotiv. Energie úderů nás přibíjí k zemi, tempo nás pak táhne prachem a špínou a parádní přechody a breaky námi lomcují ze strany na stranu.Překvapivě potentní jsou i basové linky. V rámci možností si vyhrál s barvou zvuku, a i samotné party jsou plné zajímavých nápadů. Vynikající práci odvedl i s kytarovými party. Spousta zvuků, zajímavých riffů, melodických motivů. Vyhrál si s jednotlivými vrstvami a zpětně snad i chápu, proč aktuálně chce mít v kapele tři kytaristy. Zajímavě se Dave popral s vlastním vokálem. Tohle byla věc, která ho silně znejišťovala. Ačkoliv už v NIRVANĚ občasně přispíval doprovodnými vokály, přece jen je to úplně jiná liga utáhnout hlavní zpěv. Nebyl zvyklý na svůj hlas. Nebyl přesvědčený o jeho kvalitách. Proto i v mixu je mírně upozaděný. Aby mu dodal větší sílu, často vokální stopy nejen dubloval, ale v některých písních jsou rovnou čtyři.Když už bylo vše hotovo, nahráno, zmixováno, připraveno, znova se objevila stará známá otázka „Co dál?“. Někdy v době dokončování alba Daveovi zavolal manažer Toma Pettyho, kterému z kapely odešel bubeník. Nabídnul mu záskok při živém vystoupení v pořadu Saturday Night Live (SNL). Jen blázen by to nevzal, a Dave blázen není. Akce dopadla na výbornou a Tom následně přišel s nabídkou, aby se Dave připojil ke kapela na celé turné k desce „Wildflowers“. Byla to obrovská příležitost, která se naskytne možná jednou za život. Dave jí však s díky odmítnul. Rozhodl se zariskovat a vydat se vlastní cestou. Chtěl být svým vlastním pánem, jít s vlastní kůží na trh. Takhle to prostě cítil. Je to asi i pochopitelné. Máme zde ale menší problém. Nahrát album zvládnul sám, ale ani on není takový machr, aby všechny nástroje pokryl sám i při živém hraní. Potřeboval složit kapelu.Uveřejnil teda inzeráty a začal dělat pohovory a assessment centra, aby zjistil, kde se kandidáti vidí za 5 let. Samozřejmě že vám blbnu hlavy. Prostě se rozhlídnul kolem a oslovil několik kolegů z branže. Rytmickou sekci se mu povedlo získat z další kapely ze Seattlu, z emo-rockových legend SUNNY DAY REAL ESTATE. Byla to šťastná náhoda, protože zmiňovaná skupina se v této době rozpadla a bubeník William Goldsmith a basák Nate Mendel byli k dispozici. Dave poslal demo i starému parťákovi z NIRVANY, Patu Smearovi. Ten neváhal ani vteřinu a taky se připojil. Už se nám to hezky rýsuje, chtělo by to ještě nějaký název.Co Dave věděl od počátku bylo, že z toho nechce dělat svůj sólový projekt. Nechtěl, aby tam svítilo jeho jméno a všichni to srovnávali s NIRVANOU (jako by tomu mohl uniknout…). Chtěl jít s kůži na trh, ale bez předsudků a stereotypních přirovnání. Sám za sebe, nebo spíš za svoji kapelu. A pro kapelu teda potřeboval to zmiňované jméno. Protože je mírně posedlý tematikou UFO, zalovil právě v těchto vodách. Našel zde název pro svůj label – Rosswell, a následně i pro kapelu samotnou. Američtí letci v průběhu druhé světové války občas hlásili setkání s podivnými neznámými létajícími objekty, kterým dnes říkáme UFO. A slangově si je nazvali jak? Správně, FOO FIGHTERS. Ve stejném duchu je pak i cover desky. Podivná pistolka patří Bucku Rogersovi (americký sci-fi seriál), nafotila to pak první manželka Davea, fotografka Jennifer Youngblood.Na desku se nakonec dostalo 12 songů a musím říct, že je to kvalitativně velice vyrovnaná kolekce. Kdo by to řekl, že původem bubeník, přijde s takhle vyspělým songwrittingem. Ačkoliv je nahrávka zvukově pevně ukotvená na alternativní scéně, dramaturgicky zde více než jasně probleskují popové tendence. Silný důraz na melodickou stránku, společně s relativně konzervativní strukturou jednotlivých písniček, jasně naznačují, z čeho Dave čerpá inspiraci a kam zřejmě bude směřovat do budoucna. Stylově zde dostáváme pestrou směs od sladkého indie popu, přes alternativní rock, post-grunge až po punk rockové a někdy až téměř hardcorové nářezy. Přesto deska výborně drží pohromadě a posluchač nemá pocit, že by to snad byla kolekce náhodně nalezených písniček. Hodně tomu napomáhá silný drive, a i určitá syrovost songů, ze kterých cítíme bublající neklid, návaly energie i nefalšovanou upřímnost. Deska je skutečně hodně osobní, spontánní a urgentní.Hned několik písniček řadím do zlatého fondu kapely a mnohé z nich jsou i dnes stabilní součástí koncertních playlistů. Můžeme klidně začít u parádní singlovky „I´ll Stick Around“, která se nese na doznívající grungové vlně. V textu se Dave vypořádává s Courtney Love a jejími nároky na pozůstalost NIRVANY. Agresivní refrén, kde řve „nic ti nedlužím“ mluví sám za sebe. V podobném duchu je hozená i „Alone – Easy Target“, která přidává propracovanější strukturu, a ještě hutnější zvuk. Krásným kouskem je zasněná „Floaty“. Psychedelií šmrncnutý space rock, který ale opět nese i stopy grungeové zemitosti. Líbí se mi i „Exhausted“, která se svojí proměnlivou atmosférou skvěle hodí na závěr desky. V „X-Static“ se objeví jediný host, který přiložil ruku v dílu. Ve studiu se v té době motal Greg Dulli, kytarista THE AFGHAN WHIGS. Bezprostřední Dave se ho zeptal, jestli si chce taky zahrát, a už měl kytaru v ruce a jelo se. Love songem, věnovaným jeho tehdejší manželce, je slaďoučká „Big Me“. Je to sice blbůstka, ale s povedeným textem a nakažlivou melodií. Do hardcoru pak zamíříme s „Weenie Beenie“ nebo „Wattershead“.Nemůžeme asi říct, že by deska byla komerčním trhákem hned po uvedení na trh v červenci roku 1995. První týden ale šlo přes pult 40 tisíc kopií, a dosáhla na 23. místo v prodejním žebříčku. Do dnešních dnů se jí už prodalo přes 2 miliony kousků. Takže si na sebe bohatě vydělala. Co bylo ale důležitější, etablovala FOO FIGHTERS na alternativně rockové scéně a nenápadně nastartovala kariéru jedné z největších institucí současné kytarové muziky.https://www.crazyDiamond.cz/basinfirefest_2026_spalene_porici_24-27062026_koncert/3966https://www.crazyDiamond.cz/basinfirefest_2026_spalene_porici_24-27062026_koncert/3966nobody@nothing.com (Stray / Mauglí)Osobně mne stačily necelé dva dny ze čtyř, abych shledal letošnífestival ve Spáleném Poříčí fyzicky nejnáročnější hudební akcí, u jaké jsem byl kdy coby divák a posluchač přítomen. Sluncežhnulo do travnaté pláně s absencí stínu, teplota atakovala čtyřicetistupňovou hranici a vzduch na kopci nad malebným městečkem by se dal doslova krájet, nebylo tak divu, že jsem zde setrvával jen u těch vystoupení,která mne předběžně zajímala. Zůstat uvnitř areálu po celý den, bylo prakticky na metál.Osobně jsem nejprve vzdal čtvrteční program, který mne původně přišel dost možnánejzajímavější, jenže na poslední chvíli odřeknuvší Američané W.A.S.P. jsou pro mne až tak prominentnízáležitostí, že mě skrz zklamání z jejich absence k cestě na místo konání pak srovnatelně nenalákali ani SUICIDAL ANGELS,ani posléze vychvalovaní DEATH TO ALL. Ono se to má s americkými kapelamiprostě jinak a je zjevně složitější dotáhnout jejich anabázi do úspěšnéhofinálu, protože ještě před Blackiem Lawlessem to s Basínem vzdali ithrasheři z Bay Area - FORBIDDEN, respektive pro mne druhá nejočekávanějšíkapela jarní soupisky akce. Ke čtvrtečnímu dni by zde tedy něco mohl říct pouze kolega Mauglí, kterýna rozdíl ode mne přijel na místo a zůstal zde po celou dobu (Stray).Čtvrtek - 25.červnaLetos nás na Basínu, tak jako každoročně, čekala celá řada zajímavých vystoupení, přestože soupiska festivalu se mohla oproti předcházejícím ročníkům jevit jako o něco slabší. Tento dojem pak, bohužel, ještě umocnilo odřeknutí několika kapel, z nichž většina aspirovala na významné články jednotlivých hracích dnů. Nejvíc to odnesl čtvrtek, ze kterého postupně odpadla hned trojice amerických kapel - thrasheři FORBIDDEN, blackmetalová UADA a pouhý den před startem festu, pro leckoho nejočekávanější položka, legendární W.A.S.P.. Pro úplnost se ještě ze soboty odhlásili DIETH s Davidem Ellefsonem. Hned při příjezdu na rozpálenou louku se na nás valí hromový hluk vyluzovaný norskou death metalovou úderkou BLOOD RED THRONE. Tahle kapela, založená Danielem Olaisenem (ex-SATYRICON), se poctivě drží žánrových atributů a obejde se bez nějaké další výraznější nadstavby. Následující HIGH PARASITE přinesli se svým doom/gothickým přednesem příjemné zvolnění, něco melodických okamžiků a zajímavou atmosféru blízkou hudbě švédských TIAMAT. Další v pořadí byla DOGMA, což jest dívčí band stylizující se do rolí hříšných řádových sester a jejich pódiová prezentace tak byla pro většinu osazenstva vyloženou pastvou pro oči. K vidění byly lascivní pózy v dokonalých kostýmech, které více odhalovaly než skrývaly, na sličných tvářičkách vyjímající se corpse paint hodný samotného Kima Bendixe, a to vše doplněno mrtvolně bílými očními čočkami. Pop metalové písně ďábelských jeptišek se vlastně poslouchaly docela dobře, u některých se dokonce na povrch draly hitové ambice, jen nebýt slabšího pěveckého projevu vrchní abatyše. Nejvíce to bylo logicky slyšet u coveru Like A Prayer od Madonny, ale jinak jako na holky docela dobrý  ;-)  Xlll. STOLETÍ podali jako vždy velmi dobrý výkon, jen by už tedy měli alespoň částečně obměnit svůj setlist. Před rokem na Brutalu totiž odehráli naprosto totožný set, jen teď vynechali předposlední skladbu Karneval. Vítanou změnou bylo, že bicí Pavla Štěpána (který do toho dával jako vždy maximum) byly nazvučeny pěkně nahlas, takže to nakonec mělo i slušný koule. Pokračujeme až athénskými jezdci SUICIDAL ANGELS. Řízný thrash metal inspirovaný ponejvíce ikonami SLAYER není sice nic až tak originálního, ale jejich vlastní songy mají náboj, gradaci a jsou dokonale vystavěné. Poslouchalo se to v podstatě samo a nejen hitovka Bloody Ground byla důkazem kvality. Kdyby v line-upu zůstali FORBIDDEN, kteří mají vlastní nezaměnitelný rukopis, bylo by to určitě super, avšak pro mě byli SUICIDAL ANGELS neméně dobrou alternativou, u které jsem se skvěle bavil. Němečtí FREEDOM CALL se dostali na letošní soupisku až na poslední chvíli jako náhrada za W.A.S.P. (společně s ARAKAIN) a byla to věru hodně slabá záplata. Pidlikavé, cupitající kytárky po vzoru raných HELLOWEEN či BLIND GUARDIAN se daly ještě jakžtakž přežít, ale jak začali s těmi nadmíru veselými nápěvy a bujarými refrény, vyklidili jsme v zájmu vlastního zdraví bojiště a šli se před tou lavinou cukrkandlu schovat do pivního stanu.DEATH TO ALL platili, nejen pro mě, za nejžhavější železo tohoto dne. Pokud bych si předtím pomyslel, že když uvidím tento projekt celkově již popáté, tak mě to už nemůže nijak zvlášť překvapit, tak víc bych se asi seknout nemohl. Jakékoliv pochyby byly totiž ihned rozmetány v samotném zárodku, když se z intra začala vynořovat klasika Infernal Death z debutového alba. Během následujících jedenácti songů byl nadšený dav doslova uchvácen virtuozitou dokonale sehrané sestavy, nadčasovostí skvělého materiálu, a to vše za vydatné podpory mohutného masakrujícího zvuku. Chuckovu genialitu tato čtveřice předkládala s naprostou bravurou a lehkostí a jednotlivé songy tak publiku servírovala jako na stříbrném podnose. Chirurgicky vyvážený setlist obsahoval minimálně po jednom zástupci z každého alba, pouze ze Symbolic se čerpalo čtyřikrát (včetně na území ČR dosud nehrané Empty Words) a dvakrát pak ze Scream Bloody Gore a Spiritual Healing. Hned po doznění této smrtící vichřice jsem měl naprosto jasno v tom, že letošní ročník mi už nic lepšího nabídnout nedokáže. DEATH TO ALL totiž nejsou jen tak nějaký band či projekt, to je prostě instituce! Bravo! Čtvrteční večer jsme pak uzavřeli s českou metalovou legendou ARAKAIN. Jelikož jejich kytarista a principál Jirka Urban byl zdravotně indisponován a zúčastnil se jen jako nehrající kapitán v backstagi, odehráli tak svůj set pouze s jednou kytarou. Čekal jsem, že to bude hodně znát, ale Mirek Mach se toho nezalekl a hrnul to tam hezky od podlahy. Takže ve výsledku z toho byl nakonec fajn koncert, když zazněli například letití Strážci času, hitovka Adrenalin nebo klasika Proč. A když pak celá louka v 1:35 sborově odzpívala finální Apage Satanas, mohli jsme se v klidu odvalit do hajan (Mauglí). Pátek - 26.červnaV pátek si beru v práci dovolenou a dokopávám se k cestě na místo již krátce před polednem, neboť mne ten den v Poříčí zajímají především britští hejvíkáři z TAILGUNNER, aktuálnísupernova ostrovní melodické metalové scény, jež vzhlíží do osmdesátých let, k ikonám stylu. Brzkého příjezdu jsem v žádném případě nelitoval,neboť Angláni vládli opravdu znamenitou muzikantskou výbavou a v precizním provedení vystřihli dynamický set, který by se dal nazvat slavným přeletem na křídlechorlů. Kapela se držela osmdesátkové image a zpěvák byl opravdu famóznímfrontmanem, jenž se vizuálně nacházel někde na spojnici mladého Axla Rose aBruce Dickinsona, zatímco vokálně byl inspirován daleko spíše Michaelem Kiskem. Těchzhruba devět skladeb z vynikajícího alba „Midnight Blitz“ mělo všechnopotřebné, co jen metalový koncert podobného typu mohl nabízet - strhující tempa,neustálé kytarové vyšívání, rozmáchlé melodie, bojovné pózy a spoustu nadšení. Následovali metalcoreověji postavení CAGE FIGHT reprezentujícímodernu v rámci tvrdé hudby. U mikrofonu průměrnému projektu vizuálně dominovala screamující rudovlasá roštěnkav roztrhaných punčochách a se spoustou kérek. Šlo vlastně o kapelu, co prostěneměla žádné nápady a vrstvila jedno klišé za druhým. Po třech skladbách jsemshledal jejich program docela protivným a šel se podívat k stánkům. Ovšem aninásledující thrashmetalový veteráni z Německa DARKNESS nezaujali, naopakjsem si uvědomil, že tuhle kapelu jsem předdvěma lety viděl na Thrash Nightmare v Písku. V podstatě průměrnáold-school žánrovka, u které odmítám hledat lupou pozitiva. Odcházím tak okolo třetí na místníkoupaliště a do areálu se vracím až na slavné PARADISE LOST, se kterými je tostran koncertů vždycky jako na houpačce. Po několika průměrnějších vystoupeních jsem zdejší set shledat uspokojivým, neboť byl sestaven převážněz největších hitů halifaxské pětice, a tak si řada devadesátkových nostalgiků mohlapřipomenout stěžejní fláky staré etapy. Vlastně šlo o prověřený průřez tvorbou, ke kterému kapelapřistoupila se zodpovědností, avšak i s rutinou. Nick Holmes tentokrát pěldobře a střídal hlubší vokál z echt doomového období, s jeho zpěvnějším, na jakýbyli posluchači zvyklý v dark/gothic etapě přelomu milénia. Kapela velmi dobře šlapala, atak jediné, co mne ve výsledku znepokojilo, byl vízor kytaristy GregaMacKintoshe, který od posledně dost drastickým způsobem zhubl. Anabáze ostrovních legend tvrdé hudby v Poříčí pokračovala, protože záhy pódiumopanovali další titáni extrémní scény, tentokrát grindcore vládci – NAPALM DEATH. V sestavěscházel, stejně jako naposledy na Brutale, baskytarista Shane Embury, ale nanasazení a celkovém vyznění to prostě nebylo znát. Birminghamská čtveřice toprostě do davu nasypala a před pódiem se v tom parném večeru doslovazvedaly oblaka prachu, vznášející se nad hlavami pohybově aktivních jedinců, komíhajících sebou v rámci dvou circle pitů. Tomuhle koncertu nescházelo prakticky nic, to říkám navzdory faktu, že nejsem úplně cílovkou pro podobný typ tvrdéhudby, přesto mě však tento výstup strhnul. Speciální pochvalu by zasloužil především frontman Barney, který, jako již tradičně, po pódiu běhal jako šíleneca nedbal ani nelidských podmínek v obrovském vedru, jež panovalo i za soumraku. Zkrátka se zdedokonale vyždímal. Takhle vypadá výkon hodný profesionála. Se soumrakem přišli na řadu američtí alternativci, DROWNINGPOOL, respektive kapela, která se dostala na světlo zhruba v éře nu-metalu,avšak hraje ještě dnes s velkou porcí profesionality, a sice něco mezi groove metalem a post-grungem. Vystoupení mělo velkécharisma a zvuk byl velmi dobrý, hutný, průbojný a čistý, v tomtosměru šlo dost možná o vrchol večera, což ještě umocnil skvělý výkon frontmana,jež se ve výsledku ukázal být i hodně zajímavým zpěvákem. Na opačném pólu se nacházelglam-metalový kabaret STEEL PANTHER, jež sice oslnil svou potřebou připomenouthorečku zdobných glam-metalových hřív z osmdesátých let minulého století, ale nic nad rámec základního nepředal. Chlapcům prostěchybí pořádné skladby, a tak je shledávám prostě jen nějakým revivalem určitéhoobdobí v rámci historie rocku a metalu. Kapela často zmiňujev souvislosti se svou činností slovo zábava, ale já se v rámci poslechu potřebuji dotknout taky něčeho navíc, zkrátka a dobře, jejich skladby bych v klidu domova nikdyneposlouchal a jejich produkce budí dojem stokrát převařené vody podávanés velkou slávou. Promiňte, já raději originály. (Stray)Po opravdu povedené taškařici zvané STEEL PANTHER, kdy po pódiu namísto hitů pořád jen poletovaly nějaké klobouky, jsme to pro dnešek chtěli již definitivně uzavřít. Nakonec jsme se ještě rozhodli, z důvodu spravení chuti, počkat na posledního interpreta, jímž byla bavorská blackmetalová GROZA. A dobře jsme udělali! Fascinující byl již jejich nástup, kdy všichni jednotně oděni v černém a s kápěmi opatřenými plentou přes obličej zaujímali své pozice. Hodně potemnělá scéna se neustále topila v mlze a v palbě stroboskopů. Bylo možno registrovat pouze zlověstné siluety protagonistů. Když se pak v tomhle prostředí nesl jejich velmi kvalitní atmosférický black noční krajinou, byl to velice silný zážitek. Napadá mě u nich hlavně jedno slovo, a to profesionalita. Dokonalá pódiová stylizace, skvělá sehranost a silné songy - a taky jediná kapela na festu, která dokázala vyhodit pojistky v celém areálu. (Mauglí)Sobota - 27.června V sobotu přicházím do areálu až se začátkem VENOM INC. Tahle vzdáleně příbuzná formace k anglickým blackmetalovým legendám už más nimi jen jedno pojítko, kterým není nikdo jiný, než zpívajícíbaskytarista Tony Dolan. Ten kdysi v roce 1988 v řadách VENOM vystřídal Cronose anahrál s nimi tři řadové desky, včetně výborné „Prime Evil“. Tenhle chlapna mne na pódiu dělal dojem správného týpka staré školy, který má metalovou muzikudoslova zažranou pod kůží. Tony Dolan je navíc vážně postavička, z fleku bymohl hrát v historických filmech postavy nejrůznějších žalářníků, bachařů,alkoholu hovících žoldnéřů nebo středověkých katů. VENOM INC mají na svém kontědvě řadové desky a zatímco u první „Avé“ byli v sestavě přítomni ještě Abaddon s Mantasem,dvojku „There´s Only Black“ zažil v sestavě už jen Mantas. Nyní se dal Tony dohromady s novými spoluhráči - kytaristou Belethem a bubeníkem JXN. Na Basínu to triumimořádně dobře šlapalo a tak jsme měli co dělat s nadupaným a ve výbornémzvukovém provedení odehraným setem inklinujícím k hrubému a gruntovnímu heavy metalu po vzoru MOTÖRHEAD. Na každém postu je v této kapele výbornýmuzikant, zvuk VENOM INC. se však opírá především o skvělou souhru všech muzikantů a jejich autenticitu. Z repertoárutěch skutečných VENOM zazněli v závěru jen dvě vypalovačky „Live Like AnAngel“ a „Black Metal“, před tím pak song „Parasite“ z éry, kdy byl Dolanjejich součástí, a samozřejmě spousta skladeb z obou dosud vypuštěnýchalb. Z mého pohledu jeden z vrcholů celého festivalu. Čeští TRAHIR, jejichž set byl předznamenán dramatickým motivem zesoundtracku k filmům o Conanovi, jsou na stanové stage ten večer navlečeni dokuriozních aerobních elasťáků, ovšem i hudebně trojice demonstruje svůj přerod k prosvětlenosti. Konkrétně zesabatovského prostředí k melodickému 80´s hard rocku a glam metalu.Podstatným se ukázalo, že to kapele uspokojivě hrálo a ta dokonce i nápady do svých skladeb dokázala vnést. Vydržel jsem na nějakých šest písní, které bych nazval neúplně dokonalými, ovšem se znatelnými stopami nadějnosti. Pokud nepříliš činná pražská kapelasvé aktivity zbytelní a získá jistotu v každém aspektu své činnosti, pakse můžeme dočkat zajímavých věcí. Jedním z headlinerů sobotního večera se stali brněnštíROOT. Jejich zhruba hodinový koncert se vydařil, ačkoliv jej Big Boss dleočekávání absolvoval již v sedě a za drobného hlasového přispění některýchze svých spoluhráčů, zejména pak Igora Hubíka. Nutno však říct, že má legendární frontman nyní kolem sebeskvělé spoluhráče, ti nedovolili poklesnutí laťky a tak skladby ROOT měly v sobě stále bouřlivost i starosvětskou náladu. Průřezový set měl hodně povedený zvuk, umocněný výbornouinstrumentací, což záhy kapele vyneslo aplaus a dokonce skandování fanoušků „BigBoss, Big Boss…“, na což Jiří nečekaně ukázal svůj momentální nadhled: „Kdo je to Big Boss? Toho neznám! Tenmusí být asi hodně namyšlenej, když si nechá říkat Big Boss…?“, areálem na to zněly věci jak z nejslavnější etapy přelomu milénia, tak se ROOT prostřednictvímněkolika klasik vrátili ke svým kořenům reprezentovaným debutem „Zjevení“. Finská APOCALYPTICA odehrála v roli headlinera ten večer solidní koncert, který byl celý věnován předělávkám skladeb od METALLICY. Pokud kdysi s albem orchestrálních předělávek od největší metalové kapely světa slavili Finové úspěch (ano, je to již neuvěřitelných třicet let), pak koncert prokázal, že oprávněně, byť dojem určitého kýče nešlo po nějaké chvíli odbourat. Osobně jsem však jejich koncert vzal bez problémů a alespoń se ujistil, jak vděčným tématem je stará tvorba právě METALLICY. Členové APOCALYPTICY prozradili, že chystají pokračování tohoto projektu, tedy druhý díl se symfo-covery hetfieldovců. Z chystaných věcí zazněla jedna skladba, jejíž poslech byl zážitkem vskutku kuriózním, a to myslím v kladném slova smyslu, neboť její název zní - St.Anger! I přes o něco slabší soupisku letošního ročníku jsem tak odcházel z akce spokojen a nadále nevylučuji účast i na nadcházejícím ročníku. Pořadateklé přesvědčili, že i přes obtížné podmínky stran počasí (čtyřicetistupňová vedra) dokáží připravit plně profesionální a velmi dobře šlapající akci. Snad jen ty odřeknuvší americké kapely mrzí. Zvlášť pak mne, pro kterého jsou USA nejdůležitější zemí rockové a metalové hudby. S velkým náskokem! (Stray) https://www.crazyDiamond.cz/khemmis_khemmis_recenze/3960https://www.crazyDiamond.cz/khemmis_khemmis_recenze/3960janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Coloradská čtveřice KHEMMIS nepatří na poli epického heavy/doommetalu mezi zelenáče, naopak, pohybuje se na scéně již více než dekádu. Svůj styl staví s pečlivostí a jejich alba svědčí o vývoji, zdokonalování i kontinuitě. Nejedná se však o hudbu pronedočkavce, k odhalení všech krás jejich songů určitě potřebujete delší čas na vstřebání. Chytlavost je zde zakomponovaná do skladeb, které oplývají patřičnou proměnlivostí, ať už snovou aurou či hutností, ale nevyhýbají se zároveň ani progresivně metalovému prostředí. Skladby KHEMMIS mohou oslovit nejenfanoušky kapel jako SPIRIT ADRIFT, ale třeba i někoho, kdo tíhne k hudběšvédských velikánů z OPETH. Majestátní zvuk, závoje melancholie, klenuté melodické linky, tovše je zde vystavěné v sounáležitosti s prvotřídní instrumentací. I díky tomu dnes KHEMMIS platí za nepřeslechnutelnouzáležitost, které aktuální doba přeje. Myslím, že v posledních letech se neobjevilo příliš stále relativně neznámých, avšak kvalitních kapel. Novinka, přestože jde o dílo eponymní, je již jejich pátou řadovoudeskou. Minulá alba na sebe sympaticky navazovala a držela se zažitého stylu, tím myslím nejenhudební stylizaci, ale i kreslené obálky, které vždy utvářely okolo bandu poutavou auru. Pokud se něco na nové desce změnilo, mohlo by se jednat o modernizaci vyznění a celkově zlepšenou zvukovou stránku díla. Možná můžeme mluvit i o širším stylovém záběru, kdy všechny songy vlastní proměnlivé struktury a v řadě z nich se nachází jak klidnější fáze, tak snad nejtvrdší riffové pasáže, jaké kapela dosud dala dohromady. Na prostoru dvaačtyřiceti minut se nachází osm gruntovních kompozic, reprezentující uměleckou stránku metalové hudby dneška, jež nepopírá žánrové tradice a působí přírodně. KHEMMIS se však určitě nestanou záležitostí pro každého, na to se zde pracuje s rafinovaností a s úctou k historii tohoto druhu hudby. Kapela okolo posluchače ovíjí pavučinuzádumčivosti, melancholie a kouzelné epiky, až ten prostě buď  nadobroprodlehne nebo nebude osloven nikdy. Novinka působí jako silné a semknuté dílobez nápadných vrcholů. Výpravnost a pohádková aura jsou z nahrávky znát již od prvotního cvalu„Invocation Of The Dreamer“, skrze který je navozena ona fantaskní a nespoutaná nálada. Dvojka „Corpsebloom Garden“ působí velmi ambiciózně a přinese do zvuku kapely více progresivních prvků. Melodickénápěvy se zde totiž střídají s growlovými momenty, to vše na podkladě zdobnéhoinstrumentálního koberce, jež je této americké čtveřici tolik vlastní. Trojka „Grief´s Reverie“ patří bez diskusí k nápadným ozdobám alba. Song nabídne až osudovou uhrančivost apatří k nejlepším a nejdojemnějším momentům, a to i přestože v něm coloradská kapela svádí osobní boje s touhou vyrovnat se titánům světového kalibru jako MASTODON čiOPETH. Následuje singlovka „Beneath The Scythe“, což je píseň, kterou můžeme považovat v únosné míře za nejchytlavější anejatraktivnější flák. Kapela jako vždy udržuje umělecký ráz vyznění, ale nade vše v tomto z počátku svižném songu ční výrazná melodická linka, která svědčí ve prospěch lehkosti a ujasněného směru. Ve skladbě přecházející z živější první púlky v hypnotickou a snovou druhou, KHEMMIS působí vlastně nejpřímočařeji. Parádní epickýheavy metal, kde se propojuje výborné skladatelské řemeslo, instrumentálníkvalita a smysl pro dramatično, nic víc, nic míň. Vyznění kapely pomáhá i střídání vokálníchlinek mez dvěma kytaristy Philem Pendergastem a především Benem Hutchersonem.Prostorovost a velkolepost zvuku je však rovněž dána prvotřídní rytmikou, kterou mají nasvědomí Zach Coleman u bicích a nově příchozí basák David Small, pro kterého jenová deska první nahrávkou KHEMMIS s jeho účastí. Jestli mne něco na této výborné desce trochu schází, je to schopnostvětších kontrastů, byť je v rámci zvuku a výrazu kapely zjevná rozdílnost mezi poklidnějšími a dravými chvilkami. Jako příklad dám akustický úvod hymny „Tomb Of Roses“ nacházející se v blízkosti dobrodružných výprav plných oslavného naladění a majestátnosti - „Carrion King“ nebo„Benediction Tones“. V těchto obtěžkanějších hymnách epické nastavení KHEMMIS dosahuje zřejmého vrcholu. Kapelu z Denveru posiluje rovněž příjemně poslouchatelný anepřepálený vokál Bena Hutchersona, který bytelný songwriting a celkovoutěžkotonážnost odlehčuje a dělá tak skladbový terén prostupnějším. Osobně si myslím, že by bylov silách této kapely, to celé ještě více posunout k melodice apřímočarosti, ale už tak je zjevné, že má za sebou metalový milník, který se ukazuje být jednou z nejsilnějších žánrových nahrávek letošního roku. KHEMMIS swtaví okolo sebe prostředí, kde se bude příznivec metalových tradic zkrátka cítit jako doma. https://www.crazyDiamond.cz/dimmu_borgir_grand_serpent_rising_recenze/3965https://www.crazyDiamond.cz/dimmu_borgir_grand_serpent_rising_recenze/3965hackl@volny.cz (Pekárek)Jak jsem párkrát psal nebo naznačoval, hlavně nemít žádná očekávání, tedy ne ta pozitivní. DIMMU BORGIR mě přestali bavit ve chvíli, kdy jsem si je začal plést s THERION.:-) Nic proti Chrisovu ansámblu, ale příklon kreativního dua Silenoz/Shagrath k symfonickým aranžmá na desce „Abrahadabra“ byl i na jejich poměry nestřídmý, což nedokázal kompenzovat ani jinak slušný materiál. Současně mi chyběl vklad, který do kapely vnášeli někteří bývalí spoluhráči. Ano, Hellhammer byl sice na „In Sorte Diaboli“ dostatečně „jinaký“, ale v podstatě tehdy představoval jen nouzové řešení. Novinka naštěstí vychází v době, kdy moje averze vůči podobnému přístupu i personální politice definitivně ustoupila. Svou roli v tom sehrála též poslední alba CRADLE OF FILTH, a tedy i zvědavost, jakým způsobem se k „problému“ klasického blackového symfa postaví tradiční skandinávská konkurence. Nemíním dlouho chodit kolem horké kaše, DIMMU BORGIR natočili masterpiece. Pokusím ve stručnosti nastínit proč.Tak především, podařilo se jim složit velmi dobrý materiál, kterému navíc pomohla neuvěřitelně dobrá produkce. Tentokrát jsem nečetl žádné rozhovory ani tiskové zprávy. Už během prvního poslechu však bylo jasné, že kapela při tvorbě „Grand Serpent Rising“ vsadila na „svůj“ (black) metal v jeho přirozenosti. Kláves, případně smyčců je sice stále dost, ale mezi nimi a vlastním kompozičním jádrem panuje rovnováha, až symbióza, přičemž žádný ze zvolených synth rejstříků nepůsobí rušivě. Stěžejní úlohu mají variace doprovodných kytar, vokál a v podstatě dokonalé bicí. Studiová práce Fredrika Nordströma a dalších šla uvedenému záměru evidentně naproti. Po zvukové stránce se vsadilo na transparentní a také vzdušnější výraz s vcelku přirozeně znějícími, nesrovnanými bicími. Kolem středových frekvencí kytar zůstává dostatek prostoru jak pro zmíněné klávesy, tak zlovolný Shagrathův vokál.Výsledkem je velké metalové album, které v mých uších alespoň částečně kompenzuje absťák z nedostatku takových děl, jaká v daném ranku vycházela zhruba v letech 1985 až 1992. Krok zpět ke zkušenému producentovi, který stojí mimo jiné za zlomovým albem „Puritanical Euphoric Misanthropia“, se jeví dost konzervativně, nicméně logicky; tedy rozhodně vedle možnosti nechat se doprasit třeba od oceňovaného Arthura Rizka (viz poslední WORM). Výsledek každopádně předčil očekávání. DIMMU se takřka na miligram dostalo všeho, co potřebovali. Že by si hostující basák Victor Brandt (FIRESPAWN, WITCHERY) zasloužil o chloupek přidat? Možná, či spíš ne, a tím také má potenciální kritika produkce-zvuku definitivně končí.Jednoduše řečeno, Norům se s „Grand Serpent Rising“ na poli symfonického black metalu(!) povedlo zhruba to samé, co CORONER dokázali na „Dissonance Theory“. Pro novinku je vedle zkušenosti a muzikálnosti příznačné ukázkové plynutí, a navzdory vší dramatičnosti i citelný vnitřní klid. DIMMU BORGIR neservírují záplavu nápadů (záplavu nuancí ano) ani okatou progresi, jen sebe samotné, ovšem ve vynikající fazóně a bez nutkavé snahy o dramatičnost. O tom, zda někde něco očividně přebývá, by se dalo diskutovat, osobně bych vypustil jen pár repetic. Nechce se mi vypisovat něco o prémiovém produktu, komerci, jež překonala sama sebe, o profesuře z kolektivního aranžmá nebo o špičkové, griegovsky pojaté animé music, na to cítím z aktuálního materiálu příliš mnoho emocí a také temnoty. Uvedené emoce však nesouvisejí s leitmotivem, spíše se samotnými tvůrci. Jakoby si pánové v druhé půlce devadesátých let ulívali některé kvalitní nápady na horší časy a vytáhli je až teď, když už si s nimi ví rady a práce na podobném materiálu jim přináší opravdovou rozkoš. Důležitá není původnost, když se posluchači dostává úchvatná práce se žánrovými standardy v rámci jedinečné staré formy. Tohle dnes v příslušném žánru nenabízí nikdo!Cesta k uvedenému závěru pár poslechů trvala. Něco ve stylu: „hm, to ujde; hm, docela dobrý; ty jo – vlastně dost dobrý; vynikající; bomba!“ Není divu, „Grand Serpent Rising“ má téměř sedmdesát minut a přes totální melodické struktury se nepodbízí. Počáteční dojem byl každopádně pozitivní. Plynutí, klid, zkušenost. První polovina, završená černou hitovkou „Slik minnes en alkymist“, vládla. Postupně jsem si začal uvědomovat, že přehrávání nedokážu vypnout ani poté, resp. že poslouchám spokojeně dál, co tóny zmíněné hitovky dozní, a že mě onen temný symfonický celek baví nejvíc ve své úplnosti a prokomponovanosti, od monumentálního intra „Tridentium“, až po přírodní a snad ještě lepší outro „Gjǫll“. Jen pro dokreslení, již do samotného intra byla vtělena třívětá mini-suita. Smyčce se zde po chorobném brnkání postupně přetavují do kaskádových kytarových ploch, pod nimiž se ozývá klavír, za nějž by se nestyděl ani maestro Necrocock.Následuje „Ascent“ a s ní klasické polohy z nejlepších časů kapely, završené sólem Kjella Karlsena aka „Damage“, hosta od personálně spřízněných CHROME DIVISION. I jeho další sóla patří do top kategorie (např. v „The Exonerated“). Shagrath zpívá na jistotu a po emoční stránce dost přesvědčivě, což nesráží ani občasný hospodský refrén, jako například v následující „As Seen In The Unseen“. Náležitou produkční péči zřejmě dostal každý jeho vstup. Samostatnou kapitolu představují bicí Daraye. Dotyčného jsem vnímal jako nádeníka do počtu. V reálu materiál posouvá ještě o jeden level vzhůru. Zaplaťpánbůh za tu dynamiku a činely! V druhé polovině se nepolevuje. Ani zde nechybí hitové momenty. Transformace osobnosti skrze romantické vyhlídky do temných propastí a zasněné pohledy na mystickou symboliku se zde každopádně dokonává. Podle outra tipuji, že se povedla. Spekulující člověk konečně mizí v temnotě, zatímco řád světa a příroda, ze které se nedokázal radovat, zůstávají.Nač se vlastně zabývat temnou stranou, když si člověk může užívat takových desek. Vida, použil jsem množné číslo. DIMMU BORGIR natočili mocné album, pro mě dalšího vážného kandidáta na desku roku, ale CRADLE OF FILTH nespláchli. Za mě nejen remíza, ale hlavně blacková odlišnost, které se prostě nedá odolat. Jen pro úplnost dodávám, že živě Norové vážně umí, bylo by tudíž chybou je propásnout!Přesné bodování 87 %.https://www.crazyDiamond.cz/metronome_2026_praha_letiste_letnany_19-21cervna2026_nedele_koncert/3959https://www.crazyDiamond.cz/metronome_2026_praha_letiste_letnany_19-21cervna2026_nedele_koncert/3959nobody@nothing.com (Gazďa)Za tropického vedra se v Prazeuskutečnil jubilejní desátý ročník festivalu Metronome. Poobsazením nejsilnější sobotě přišla rovněž zajímavá neděle.Sobotní Nick Cave byl pro mě hlavním tahákem festivalu, ale kdyžuž jsem měl lístek, tak proč nezajít další den i na Stinga.Opět interpret, kterého vnímám už od dětských let, jehož největší hitovky zná asi každý. Počasí přidalo ještě párgrádů, takže jsem dorazil až někdy okolo páté, kdy začínalobýt přeci jen snesitelnějiMá lenost, vedro a pro mě obecněneznámí další vystupující festivalu předznamenali, že jsempřed shlédl pouze jednoho dalšího interpreta. Šlo o divnostjménem DON WEST. Jestli jste nikdy neviděli prototyp samožerapřímo z továrny, tak doporučuju právě tohoto napumpovanéhoAustralana. Rovnou přiznávám, že ze mě hovoří i trochazávisti, neb takto vypracované svalstvo a celkově dokonaloupostavu bych samozřejmě toužil také mít. Ale čeho je moc, tohoje příliš. Kluk má za sebou jednu desku a tváří se jako mistrsvěta amoleta. Takový Zlatoslav Lokhart od našich protinožců…Špulení rtů, vláčné „cool“ pohyby a okatý narcismus nahranici parodie naštěstí zachraňuje solidní hudba. West hrajeklasický soul a publiku nedostižně vzpomínajícímu na Amerikuzlatých šedesátých let přináší přesně tu dávku nostalgie,jaká je potřeba. Stačilo zavřít oči, zapomenout na tupochodující slizkost před sebou a poslouchat starou dobrouprověřenou muziku. Zároveň musím dosvědčit, že minimálněpro část ženského publika byla tato show atraktivní i vizuálně.Například pro kamarádku Petru, která by snad přišla pozdě i nasvého oblíbeného Stinga. STING je svým vystupováním antitezípředchozího nafukujícího se žabáka. Sice jedna z největšíchhudebních superhvězd (díky prodeji hudebních práv napříkladnejlépe placený hudebník roku 2022), ale jinak normální obyčejnýtýpek, co má v ruce basu a taky u toho tak trochu zpívá. Užjako malý jsem miloval THE POLICE s jejich funky a reggae rytmy azajímavými bicími i aranžemi. Mistrova sólová dráha mě nikdytolik nebavila, je průměrnější a přijde mi tak trochu bezvýrazného šmaku. Chybí mu aranžérský a rytmický protipól,kterým byl bubeník Stewart Copeland. To platí i pro jeho živávystoupení, která bývají introvertní a zamyšlená. Sedí to aledo jeho image chlápka v triku, co zpívá a hraje na basunějaké ty písničky. Oproti sobotnímu Caveovi, který jeopravdu špičkovým performerem a lítal ze strany na stranu, šlo ovýrazně klidnější vystoupení. Přišli, viděli, zahráli. Showprakticky žádná, na obrazovce vzadu se míhaly buď nějakétvary, nebo tam kamery přenášely podobizny hudebníků.Vystupovalo se v „policejním“ složení, tedy jen ve třech:kytara, bicí, basa/zpěv. Pryč jsou doby větších ansámblů,k téhle hudbě to není třeba. Šest strun obstarával BritDominic Miller, se kterým Sting spolupracuje už od začátkudevadesátých let. Za bicími uznávaný studiový hráč ChrisMaas, jenž hrával třeba s kapelou MUMFORD & SONS. Vypíchnulbych zejména Millera, který řadu na první pohled jednoduchých,ale fakticky náročných kytarových partů obstarával s citema spolehlivě. Když máte jen jednu kytaru, a navíc nazvučenouv čistém spektru, tak je slyšet každá chyba a každézaváhání. Nevšiml jsem si ničeho. Sting ve svém repertoáru přílišnesahá po nějakých deep cuts a nevadí mu hrát každý večer tynejvětší hity stále dokola. To se týká jak písní ze sólovéčásti kariéry, tak songů z dávného katalogu THE POLICE.Začátek koncertu tak přinášel jedno zlato za druhým.Odstartovali jsme vypalovačkou „Message in a Bottle“ a přes „If I Ever Lose My Faith in You“ se dostali k „Englishman in NewYork“ a „Every Little Thing She Does Is Magic“. Mezi tuhlepřehlídku největších úspěchů vklínil i novou „I Wrote Your name (Upon my Heart)“, která si s nimikvalitou ani odpichem v ničem nezadala. Nemá smysl abychvyjmenovával všechny další hity, kterých se nám tenhle večerdostalo. Z těch nejznámějších věcí mistrovy tvorby jichbyla většina. Mezi těmi méně svítivými bych vypíchnul „Drivento Tears“, ze které kapela udělala solidní a zábavný jam.Nebyl to tak strhující koncert jako Cave o den dříve, i kdyžhudebně je mi Sting bližší. Oheň chvílemi hořel, chvílemiplápolal. Můj bratranec Honza označil vystoupení za „mazácké“.Z jeho pohledu se hudebníci nepředřeli a odehráli to dobřea profesionálně, ale bez větších emocí. Já to vidím trochujinak – tihle tři Britové to hrají přesně tak, jak to cítí.Nic nehrotí, nikam se necpou. Dělají, co je baví. Přesto jsem si vzpomněl na svůjnejlepší zážitek spojený s tímhle interpretem. Bylo tov roce 2018 a obstaral si tehdy parťáka do showmanskérole. Do Fora Karlín přijel se Shaggym, s nímž vydali ve stejnémroce společnou desku. Shaggyho hudbu neposlouchám, nezajímá mě,ale tehdy to dokázal rozpumpovat, jak bych ve spojení se Stingemnikdy nečekal. Koncert jak sviňa. Tohle letos v Prazenenastalo, ale šlo o přirozené, milé a i dostatečně energickévystoupení.https://www.crazyDiamond.cz/acid_row_magie_nenapadnych_veci_rozhovor/3958https://www.crazyDiamond.cz/acid_row_magie_nenapadnych_veci_rozhovor/3958nobody@nothing.com (Stray)S aktuální deskou se v květnu vytasili i tachovsko-pražští stoner-rockeři z ACID ROW, kapela hýřící neustálými aktivitami, která má na svém kontě dokonce sošku z hudebních cen Anděl, kdy zde před dvěma lety zabodovala jejich předchozí deska. Kapela nadále potvrzuje stabilní formu a jasný směr, zároveň neopomíjí vývoj, a tak je novinka  „Magic“ v rámci tuzemského rockového prostoru znovu dílem ambiciózním a poctivě vystavěným. Nejen o něm jsem vedl rozhovor se všemi třemi členy Alexem Fonarem (zpěv, baskytara), Dominikem Klesou (kytara) a Radkem Bacíkem (bicí).Máte venku novou desku s názvem „Magic“,jakou magii máš stran vašeho aktuálního titulu na mysli? Panujes nahrávkou spokojenost? Jak ji slyšíš ve vztahu ke staršímpracem?Radek: Já bývám k vlastní tvorběsuperkritickej, takže s ní nejsem skoro nikdy úplně spokojen.Nicméně tady jsou tracky, který si dokážu užít jen tak jakoposluchač, to mi dělá velkou radost a beru to jako známku, že seto povedlo.Alex: Za magické považuji cokoliv co jeneviditelné, ale přitom mocné, jako například náš slavnejposlední rytíř. Jeho příběh je téměř neznámý/neviditelný.Pro nás to má ale ohromný význam. Až takovej, že se stalústředním symbolem celého alba. Z naší strany je tam, řekl bych, jak spokojenost, tak vědomí, že jsou věci, který půjdou příštěudělat zase o kus lépe.Přijde mě, že jste zpřímočařili výraz, ale zároveň jste docílili větší intenzity. Byl vůbec předem dán nějaký směr? Vznikalo album spontánně a snadno a nebo jste bylivystaveni nějakým zádrhelům?Alex: Je to tak. Přímočarejší určitěje. Hlavním motivem bylo asi ubrat v BLACK SABBATH a přidat v MELVINS aobecně grungeových prvcích. Album vznikalo kontinuálně dva roky,ale během jednoho víkendu dostalo finální tvar. Každý z nás siněco průběžně skládal, psal do šuplíku atd., následně jsmez toho vybrali to nejlepší a pak jsme to začali pimpit.Nahrávali jste u Amáka v Golden Hive,jak bys popsal v jeho studiu strávené dny? Jak dlouho jste deskunahrávali? Měli jste již dopředu vše hezky připraveno a nebo setrochu experimentovalo? Jak podstatný byl právě studiový technik?Dominik: Myslím, že tentokrát jsme bylipřipraveni velmi dobře, proto celkově nahrávání netrvalo takdlouho. Nástroje byly za pár dní a pak už se jen občas po večeršlo něco dozpívat. Experimenty už necháváme spíš zkušebně.Skvělá dusárna  má na novince název „Power Of Magic“, o jakou sílu tedyjde a jak vnímáš tenhle váš song? Já osobně jako pojítko svaší minulosti a taky trochu s kořeny?Radek: Já si tímhle songem hrozněventiluju moje stavy totální frustrace a bezmoci z věcí, kterýnás v kapitalistickým systému všechny ovlivňujou, ale ne všichnije dokážou vnímat nebo si je spojí úplně špatně a jdou samiproti sobě. A tahle “magická moc” mi dává jen obrovskouúzkost, protože s tim nedokážu nic moc dělat, jen o tom dělathudbu a mít kecy, který skoro nikdo nechce poslouchat.Reprezentuje song „Wizardkind“ váš aktuální vývoj? Jakoby totiž vypadl z americké alternativněrockové revoluce přelomu osmdesátých a devadesátých let, neb zněho cítím záchvěvy původního grunge, ale také určité zvukya postupy využívané posléze pouštními krotitely z KYUSS. Co otéhle skladbě můžeš prozradit?Dominik: Za sebe jsem se v kytarovém riffuhodně inspiroval v „Green Machine“ od KYUSS. Je to oboje postavený nahutnym down-pickingu s fuzzem.Radek: Chtěli jsme složit něco, co zníjako MOTORKY. Nikdo z nás na motorce nejezdí, ale myslim, že sepovedlo.Kdo je vlastně tím poslednímrytířem, okolo kterého se všechno motá v songu „The LastKnight“?Dominik: Je to taková zapadlá postavičkamalých lokálních dějin. Chlápek co žil na přelomu 19. a 20.století v Pošumaví a měl velkou oblibu v historii, hlavně vrytířství. A to až tak, že se rozhodl jako rytíř žít, koupilkus tvrze a začal si tvořit svůj maličkej hrad. Pak ale přijelináckové s nějakejma blbejma kecama o tom, že pohraničí patříjim. Tak se tadyhle náš hrdina Josef Menčík rozhodl, že jepotřeba bránit svou vlast a vyjel proti tankům v rytířskýzbroji na koni.Pořád hrajete stoner-rock, jen světšími zkušenostmi. Považujete se za tradicionalisty a nebospíše muzikanty nakloněné k změnám? Radek: Já třeba stoner/doom miluju, alemyslim, že je to schéma potřeba narušovat, aby to nebyla nuda.Ve vaší aktuální tříčlennésestavě hrajete už přes pět let, přijde mě, že jste si sedli,máte taky ten pocit? Čeho si nejvíce ceníte na tomto společnémobdobí?Dominik: Toho, že jsme se ještěnepovraždili.Co chystáte v nejbližší době? Mátenějaké větší plány nebo vize do budoucna a nebo prostě jenzapojíte aparáty a budete hrát až do úmoru, dokud vám budoukluby otvírat dveře?Alex: Chceme udělat doomovej cover songuod Britney Spears.Vaše nejoblíbenější albavšeobecně? Vaše nejoblíbenější songy a alba od BLACK SABBATH?Co zrovna posloucháte?Alex: Za mě to jsou např. SLEEP – „HolyMountain“, MELVINS – „Houdini“, LED ZEPPELIN – „Led Zeppelin“. Mojenejoblíbenější songy od BLACK SABBATH jsou např. „Symptom Of TheUniverse“, „Into the Void“, „Rock ‘N’ Roll Doctor“, „Megalomania“.Obecně mě dost baví ty tracky, kde je Ozzyho vokál naštvanější(například z alba „Sabotage“). Momentálně poslouchám např.CHEMICAL BROTHERS, THE HEAVY EYES, MINAMI DEUTSCH a nebo napříkladkolekci BROWN ACID.A jak si žijí Tachováci v našem hlavním městě? Možná nejde jen o konzumaci lahváčů dovezených manažerem nabyt, ne? Dodatečná omluva, už mám také třetí pivo.Dominik: Cože? Manažeři jsou od toho, abynám vozili lahváče? Proč mi to nikdo neřekl dřív?Radek: Šárko, zařiď kurva lahváče nabyt hned! Ale já jsem z Prahy!Dominik: Omluvit by ses měl za to, že mášTEPRVE třetí pivo!!!Alex: Začni strašlivě lejt Honzo!Radek: Cojeeeeeeeeeee?!https://www.crazyDiamond.cz/system_of_a_down_hypnotize_recenze/3956https://www.crazyDiamond.cz/system_of_a_down_hypnotize_recenze/3956nobody@nothing.com (Tomáš)Když SOAD v květnu 2005 vypustili desku „Mezmerize“, málokdo tušil, že nám dávají jen půl roku. Ano, jen šest měsíců na to, abychom do ní pronikli, naposlouchali si jí, nabažili se jí. Je to dost? Je to málo? Filozofování o ničem bylo utnuto v listopadu stejného roku, kdy nás oblažili další deskou, jež byla v podstatě jednovaječným dvojčetem zmiňovaného alba. Nesla název „Hypnotize“ a byla opět více než povedená. Začnu možná neobvykle, art workem. Obě desky mají velice povedené covery. Temnější barvy deklarují příslušnost k heavy muzice, zároveň ale nepracují s typickými metalovými motivy, jakými jsou příšery, hororové výjevy nebo sci-fi scenérie. Jsou laděné spíše do psychedelické a avantgardní nálady. Autorem je Daronův táta, Vartan Malakian. Nejde ale jen o samotné covery CD (LP v této době dosáhli svého prodejního dna, ani nevím, jestli alba na tomto typu nosiče byla vůbec vydána). Digipak verze obou CD mají v sobě zakomponovaný přepojovací modul, díky kterému jedním pohybem vznikne dvojitý digipack s propojeným artworkem. Byla to i pro mě novinka, hned jsem si to zkusil a hele, po dvaceti letech od vzniku desek jsem se něco nového naučil. Okolnosti vydání „Hypnotize“ v podstatě kopírovaly o půl roku staršího bratříčka. Takže rovnou na první místo, 320 tisíc kopií hned první týden, a už na konci roku 2005 deska dosáhla na platinu. Celkově sice čísla nepřekonaly předcházející desku, ale přes 3 miliony prodaných nosičů není vůbec špatný výsledek. Zopakuji svůj údiv z recenze předchozího alba – tohle není žádný mainstream rock. Tohle je šílená muzika! Prostě občas i v matrixu nastane chyba. Buďme za ni rádi. Ještě jsme se nepodívali, jaká témata tentokrát SOAD na obou albech řeší. Asi nebude překvapením, že se opět často zabývají kritikou společenských jevů, od válek, kriminality, drog až po politický systém a zneužívání moci. Nezapomněli znova připomenout i historickou traumu arménské genocídy. Tomuhle tématu se členové kapely mimochodem aktivisticky věnují i mimo muziku, takže je rozhodně nelze podezřívat z „levného marketingu“. Střílí i do vlastních řad – pop kultura, celebrity, pozlátko Hollywoodu, falešná sláva. K tomu navíc přidávají kritiku médií, které cíleně devalvují inteligenční úroveň populace ve jménu zisku. Novinkou je pak větší důraz i na osobnější témata, vzpomínky na dětství, pocity osamělosti a izolace, ale i destrukci přátel způsobenou drogami. Rezký úvodní song „Attack“ je poctivou tradiční skladbou SOAD. A ono to úplně stačí. Druhá „Dreaming“ je pro změnu dovedená do extrémů z obou stran. Z metalového pohledu je to totální mlátička, agresivní, šílená, z popové stránky až přeslazená a lepkavě kýčová a afektovaná. Tím neříkám, že je to špatně, spíš že kapela zde zkouší, kam až může zajít. Naopak skvělou jednohubkou je „Kill Rock´N´Roll“. Ta se s tím vůbec nemaže, jde rovnou k věci, ale stejně nezapomene i na menší hravou mezihru. Těžké váhy pak začínají s titulní „Hypnotize“. Hutný valivý riff, krásně klenutá melodie, akustické vsuvky, velká paráda. Tohle klidně mohli nahrát SOUNDGARDEN nebo ALICE IN CHAINS. Ale to by se museli přihlásit do kurzu arménské folkové muziky. Protože by to nebyli SOAD, aby tam něco z jejich tradic nepropašovali. Když bicí s basou přejdou do hypnotické hopsavé rytmiky, otevírají prostor pro Daronovy kytarové vyhrávky a cingrlátka. Zvuk „Hypnotize“ je stejný jako u „Mezmerize“. Nebo minimálně já tam větší rozdíly neslyším. Logicky by tam ani být neměly. „Hypnotize“ je možná trochu temnější a agresivnější, s čím jde ruku v ruce menší počet „velkých“ hitů. Obě nahrávky jsou velice vyrovnané i když je srovnáme vzájemně. Opět to jen dokazuje, jak silným skladatelským obdobím tyto roky pro SOAD byly. Nebudu raději ani spekulovat, čeho jsme se mohli dočkat, kdyby kapela neskončila tak, jak skončila. Dalším povedeným kouskem je i „Tentative“. Dramaturgicky možná není nijak objevná a drží se klasických postupů kapely, ale zajímavý je hlavní riff s krásně protaženým dojezdem. Daron svůj rukopis rozšiřuje o další finesy a dokáže přicházet pořád s novými nápady. Na SOAD extrémně dlouhou skladbou je „Holy Mountains“. Uznejte, pět a půl minuty? Má v sobě určitou vznešenost, odpovídající názvu („svaté hory“). I bláznivé crossover prvky jsou zde pod přísnou kontrolou a dávkované s rozvahou. Absťáku pak dají volný průchod ve „Vicinity Of Obscenity“, ve které se vracejí k oblíbenému tématu kolem potravin a jejich různých kombinací. Skladba je to tak šílená, že ani nenacházím správná slova, jak jí popsat. Stylově je tam snad všechno, na co si člověk vzpomene. Je to dobré? Není. Je to návykové? Je. „She´s Like Heroin“ není zbytečně tvrdá, a to se mi líbí. Kytary zní téměř indie nebo garage rockově a skladba hezky odsýpá. Poctivou rockovou baladou klasického střihu je nádherná „Lonely Day“. Obvyklá klišé, která při podobných skladbách připravují na autory nespočet pastí, zde kapela přeskakuje s lehkostí sobě vlastní a umně balancuje mezi gradujícími emocemi a přeslazeným projevem klasického půlnočního rockového „oplodňováku“. Deska končí v posmutnělém duchu s další pomalejší skladbou „Soldier Side“. Symbolika je zde dovedena do absolutna. V první skladbě „Attack“ se války startovaly, zde se ukončují. Vojáci se vracejí zlomení, opuštění, odvržení a celá euforie, s kterou do války nastupovaly, je najednou jen mlhavou vzpomínkou. V roce 2006 přichází menší šok. Nebo větší? Není asi úplně běžné, aby kapela, která v jednom roku dosáhne dvakrát na první místo v žebříčku prodejnosti, další rok oznámila pauzu. Když je prakticky na vrcholu. Ovládla mainstream a zachovala si veškerou vážnost a uznání i z metalové a alternativní komunity. To se nestává často. Ještě snad dodám, že Serj přiznal, že to byl právě on, kdo primárně inicioval tuto pauzu na dobu neurčitou, protože byl jednak vyčerpán intenzivním koncertováním a nahráváním, a taky se zintenzivnily rozbroje mezi ním a Daronem ohledně dalšího směřování kapely. Dlouho mu ten klid ale nevydržel, už následující rok přichází se svojí první sólovkou „Elect The Dead“. Daron si pro změnu založil projekt SCARS ON BROADWAY, který lze s mírnou nadsázkou považovat za ideové pokračování SOAD. Přidal se k němu i bubeník John Dolmayan a mě teda jejich tvorba baví výrazně víc než komplikovanější, artově avantgardní eskapády Serje. Jinak paradoxně SOAD právě tento rok opět vyrazili na turné, a hrají dokonce v Německu i Polsku, bohužel nás opět vynechali. Jestli ale dokážou kreativní neshody hodit za hlavu, to fakt netuším. Jak jsem psal na začátku seriálu, moc tomu nevěřím, ale rád bych se mýlil. https://www.crazyDiamond.cz/metronome_2026_praha_letiste_letnany_19-21cervna2026_sobota_koncert/3957https://www.crazyDiamond.cz/metronome_2026_praha_letiste_letnany_19-21cervna2026_sobota_koncert/3957nobody@nothing.com (Gazďa)Pražský Metronome se letos přesunul z příjemného anetradičního prostředí na pražském Výstavišti na letňanské letiště. Chápu. Festivalchtěl někam růst, a tak se spojil s LiveNation. Osobně mi to přijdeškoda, protože Výstaviště je skvělé místo s geniem loci a festival tam mělsvé neopakovatelné kouzlo. Velkým plusem byly také okolní stromy a zeleň, kterév parném létě návštěvníkům umožňovaly dostatek míst k úkrytu. Plac uletiště v Letňanech pod širým nebem je fajn, ale splývá tos jakýmkoli jiným obdobným prostorem. A zrovna v těch třicetistupňovýchvedrech, která padla na jubilejní desátý ročník, by stromy a stín bodly. Metronome není festival, na který by hodně lidí jezdilo navíce dní. Jde spíš o vícerodenní jednodenní akci. Většinou si lidé vyberouoblíbeného interpreta a na toho se vypraví. Okolo placu nevznikají stanováměstečka, Praha nabízí dostatek ubytovacích kapacit, festival nefestival. Z jednohodne tak není možné úplně poznat, jak je festival úspěšný. Jelikož tu lidénebydlí, tak se tu také neprotočí tolik jídla. Nebyl jsem na prvním pátečnímdni, ale sobota večer s nejsilnější sestavou se zdála být zaplněna slušně.Myslím, že deset až dvanáct tisíc lidí se na Cavea a spol. do Letňan vypravilo. Stánkys občerstvením byly plné a lidi se, jak je zvykem, „festivalově“ rozcapili pocelém prostoru. Řada vytáhla deky a povalovala se v trávě a klábosila iběhem největších hvězd. Takový příjemný piknik za doprovodu dobré hudby. Stylově není Metronome přehlídkou primárně pro mě. Indie popa rock, elektronika nebo soul není to, co by mi doma jelo. Letošní návštěva takpro mě byla o třech tradičních jménech. Vzhledem k přehršli koncertů, nakteré teď chodím, jsem se vykašlal na nějaké objevování neznámých jmen a rozhodlse vsadit na jistotu. Letmo jsem si poslechl největší hit od Toma Odellas více než miliardou zhlédnutí na YouTube a uklidnil se, že v prvnípáteční den na akci opravdu nemusím. Do autobusu číslo 136, který mi komfortně jede doLetňan přímo do baráku, jsem tak nasedl až po čtvrté hodině odpolední v sobotu.Panovalo příšerné vedro. Meteorologové hlásili prolomenírekordů na 39 stanicích ze 171, což byl další z důvodů, proč jsem sevypravil na festival později. Nejsem tak schopen říct, jak byl plac zaplněn na vystoupením mě neznámých projektů jako KennyHoopla, Balu Brigada nebo Judeline. Mým prvnímzážitkem tak bylo sledování poněkud přebuzené produkce SLOWDIVE, což je jakjsem se dočetl legenda shoegaze. Formace asi víc pro kolegu Tomáše. Těžkohodnotit z letmého zážitku, u tohoto typu hudby je myslím nutný opakovanýposlech. Mně to přišlo jako performance zcela vystihující význam názvu. Tedypomalé a utopené. Pro neznalého se během tropického vedra stala jejich produkce málo zajímavou, líně tekoucí řekou odnikud nikam. Oživení přinesli následující MANIC STREET PREACHERS, kteříměli pod hlavním pódiem i v parnu solidní návštěvnost. Levičáčtí Velšané měprovázejí celý můj hudební život. Kdysi na začátku devadesátých let jsem jakomalý chlapec čekal netrpělivě u videa, abych nahrál v neděli o půlnociklipy z Hedbanger´s Ball. A jelikož tehdy někdo srovnával MANIC STREETPREACHERS s GUNS N´ROSES, tak jsem stočil jejich „From Despair to Where“.Nebyla to přímo osudová láska, ale už mě nikdy nepustili, i když od nich nežeruzdaleka všechno. Spíš tak dvě tři věci z každého alba. Koncertně jsem sejim také nijak nevěnoval, když jsem je dříve spatřil vlastně jen jednou. V roce 2002hned při jejich první návštěvě. V Malé sportovní hale bylo – jak jinak –dusno a vedro a kapela svou hodinu a půl na pódiu odzívala. Jelikož předtím dvasvé české koncerty zrušila, tak jsem to od těchto salónních levičáků považovalza hodně nelevicově arogantní gesto. A jak tak koukám i dnes, tak tos jejich návštěvami v našich krajích není valné. Na to, že to semmají, co by kamenem dohodil, ráčili do Česka zavítat dosud jen pětkrát. Aledost vzpomínání…V sobotu v Letňanech to bylo více než dobré. Sedmapadesátiletýfrontman James Dean Bradfield zas nabral nějaká kila, ale na kytaru pořád válí.Speciální zmínka zaslouží jeho zpěv. Tenhle malý Napoleon nikdy nebyl předmětemoslavných ód na kvalitu hlasu, ale je to možná tím, že na tenhle typ oslavneklade důraz sám a nestaví svůj um na odiv. Prostě takzvaně týpek, který šumlákytaru a taky u toho trochu zpívá… Jde každopádně desítky let o jednohoz vůbec nejlepších rockových zpěváků s charakteristickou barvou hlasui velkým vokálním rozsahem. Když si tak v mysli prolétnu ty desítkykoncertů letošního roku, tak svým zpěvem bere Bradfield stříbro hned zaDickinsonem. Letňanský koncert ukázal, že věk je v jeho případě opravdujen číslo. Hlasově prostě létal nahoru a dolů o oktávy, tak lehce, jako kdybyse pohyboval ve stavu beztíže. Vynikající výkon. MSP hráli hlavně ze starších desek,ale také zazněly dvě věci z loňské „Critical Thinking“, kde se singlovka „Decline And Fall“ ukázala jako jedna z největších pecek koncertu. Došlou ina mou oblíbenou „From Despair to Where“, kterou nehrají zas tak často. Závěr bylnaopak tradiční a v podobě majestátní „If You Tolerate This Your ChildrenWill Be Next“ inspirované velšskými dobrovolníky, kteří vyrazili bojovat proti fašistůmve španělské občanské válce roku 1939. Koncert za jedna a pro mě osobněvynikající reparát za dvacet let starý nemastný, neslaný český debut. Přesunuli jsme se následně před vedlejší malou Cupra Stages vystaveným vozem, kde příslušná automobilka sponzorovala vystoupenínastupujících mladých hvězd. Producent a multiinstrumentalista Corin Roddick azpěvačka Megan James nepatří mezi ty juniorní, přeci jen už jsou na scéně oněco déle. Jejich projekt PURITY RING má za sebou už čtyři desky svěžího anápaditého elektro-popu. Ta polední je jakýmsi imaginárním soundtrackem neexistujícíRPG hry a tomu odpovídalo i jejich ošacení s maskami a kostýmy. I když jimmuselo být dost vedro, tak maximálně využili možností technicky skvěle vybavenéstage, která umožňovala 3D animaci. Nejde o můj typ hudby, ale znělo to dostdobře. Přítelkyně mého bratrance nás jakožto velká fanynka NickaCavea už ale táhla pryč, aby zaujala co nejlepší místo pod pódiem předkoncertem hlavní hvězdy. Já však chtěl ještě minimálně trochu očichat oklahomské alternativní rockery THE FLAMING LIPS. Ti nejsou žádní nováčkové, na scéně sepohybují od roku 1983, mají na kontě tři Grammy a v Oklahoma City je ponich pojmenovaná ulice. Frontman Wayne Coyne je také výtvarník a na jejichvystupování je to znát. Spousta různých rekvizit serepetiček a převleků. Kritikby to označil za psychedelický cirkus. Já dodávám, že jde o cirkus zábavný apříjemný. Největší události k deseti letům Metronome byl koncertNICKA CAVEA a jeho kapely THE BAD SEEDS. Nicka vždycky miloval můj bratr, kterýse tváří, že nemá rád intelektuály, ale přitom čte a poslouchá skoro samé inťouše.Australan hodně jel i mezi inťouši u nás ve třídě na gymplu. Prostě jsem ses ním potkával od mládí, nikdy mě ale nenapadlo jít na jeho koncert. Předněkolika lety jsem si nakonec řekl: oukej, tak až příště přijede do Lucernynebo do Archy, tak tedy zajdu… A pak jsem jako blázen koukal, že vyprodává O2 arénu. Tenhle velký prostor mi pro jeho intimní hudbu přišel tak nepatřičný, žejsem se toho před dvěma lety odmítl účastnit… Od té doby jsem tak nějakvstřebal, že už je dávno velká hvězda a že nepřijede do malého klubu a rozhodlse to akceptovat. Metronome tak byl logickou volbou. Festival pod širým nebem mipro tento typ koncertu navíc přijde jako vhodnější aranžmá než umělávelkolepost obří haly. Návštěvou jsem si potvrdil tři věci. Jednak, že to fakt neníhudba úplně pro mě. Druhak, že když jsi fanoušek, tak ho opravdu žereš. Za třetí,že je to opravdu skvělý performer a dokáže tisícihlavý dav snadno ovládnout. Iv tom vedru napochodoval v obleku s kravatou a dokonces vestičkou a hned se pustil do pobíhání ze strany na stranu. Měl hned ulidí jakousi běžeckou dráhu, která mu dovolovala obhospodařovat zblízka prvnířady na obou stranách pódia, čehož pravidelně využíval. Jeho oblíbeným aněkolikrát opakovaným kouskem bylo stát přímo v davu na rukách fanoušků ačást písní odezpívat v tomto jistě atleticky náročném postoji. Leckdovepředu si tak hvězdu osahal, neb Nick není žádný stydlín a podávání rukous fandy také patřilo k jeho standardní výbavě. Takhle se chováfrontman, takhle se dělá koncert! Z velkého bandu mu svou rozjařeností sekundoval hlavnědruhý hlavní skladatel Warren Ellis. Ten je sice o sedm let mladší než Cave,ale vypadá tak o sto let starší. Cave s nabarvenými černými vlasy,elegantní, bezvousý, s vizáží agenta Coopera. Ellis divoký, dlouhovousý adlouhovlasý, rozcuchaný a šedivý je jeho antitezí, opravdový vrahoun Bob. Ellisstřídal nástroje, občas jen tak zkopnul mikrofon nebo někam odhodil smyčec apak čekal, až mu ho nějaký bedňák přinese (moc z něj na konci nezbylo).Jeho oblíbenou zábavou bylo drnkat na housle jako  na kytaru, ani to myslím nebylo moc slyšet…Jinak THE BAD SEEDS tvoří ansámbl čtyř černých zpěvaček a jednoho černého zpěváka,bicí, spousta perkusí, xylofon, basa, kytara a klávesy. A křídlo, za které cochvíli principál zasednul.      Setlist tvořilo dvacet písní, a to jak nové věciz posledních alb, tak dávné klasiky. Znal jsem skoro všechny. Byl jsem,jak je mým zvykem, většinu koncertu vepředu, a tak jsem mohl pozorovat reakcipublika z první ruky. Hodně lidí skotačilo při letitých klasikách jako„Mercy Seat“, „Papa Won´t Leave You Henry“ a úplně nejvíc asi při „Red RightHand“, ale pozitivně reagovalo i v čerstvějších „Bright Horses“ nebo„Rings of Saturn“. Je sympatické, když máte fanoušky, kteří poslouchají celouvaši diskografii. Můžete být i odvážnější při výběru písní. Že se toho mistrnebojí, ukázal závěr hlavního setu, kterým byl čtrnáctiminutový kolos„Hollywood“ z předposlední desky. „Skončíme velmi, velmi dlouhou písní.Ale nebojte se, jednou to skončí. Radili nám, ať ji na festivalech nehrajeme,ale znáte to…“ To úplně nejlepší byl ale finální přídavek. Kapela odešla,mistr zasedl sám za klavír a spustil něžnou baladu „Into My Arms“. Dokonalost.Jen kvůli tomu bylo dobré zajít. Přestože tenhle typ hudby tolik nemusím. https://www.crazyDiamond.cz/violet_grohl_be_sweet_to_me_recenze/3955https://www.crazyDiamond.cz/violet_grohl_be_sweet_to_me_recenze/3955nobody@nothing.com (Tomáš)Grohlovic familie mi letos dělá samou radost. Taťka Dave vydal se svojí bandou velice slušnou desku „Your Favorite Toy“ a mezitím jeho nejstarší dcera Violet průběžně vypouštěla singly, jeden lepší než druhý. Doufal jsem ve slušné EP, dostal jsem rovnou skvělé album. Já jsem musel být letos vážně moc hodný (Já jen že si to nepamatuji, ale počítá se výsledek, že). To, čím mě oslovily už jednotlivé singly, byla přímočarost písniček. Žádné hraní si na velké umění, předstírání vlastní důležitosti, filozofování. Jen poctivý alternativní rock, se základy evidentně v devadesátkách, a s moderní produkcí. Violet vsadila na relativně jednoduché, ale melodicky výrazné songy, které lezou do uší samy. Přitom ale nejsou nijak vtíravé a působí naprosto přirozeně. Sama uvádí jako jeden z hlavních inspiračních zdrojů kapelu THE BREEDERS, ale v její muzice se mihne i spousta jiných stínů. PARAMORE, VERUCA SALT, HOLE, prostě rockové veličiny vystavěné kolem ženského elementu. Produkce desky je skutečně špičková. Na první dobrou jednoduché songy jsou plné různých kudrlinek, které ale nikdy nenabourávají přirozený drive skladeb. Citlivě dodávají písničkám šťávu, aniž by na sebe strhávaly zbytečně moc pozornosti. Špičkový zvuk, který se nebojí být ani patřičně špinavý, ani naopak krásně čistý. Stylově zde Violet skloubila vše od alternativního rocku, punku, new wave, grunge, industrial až po koketování s elektronikou. Skladby málokdy přesáhnou tři minuty, proto deska výborně odsýpá. Zároveň jsou pestré a jasně odlišitelné, takže se skutečně nenudíme. Violet má krásný hlas, který je dominantou desky. Je z něj cítit její mladost, zároveň je ale silný, pevný a sebevědomý. S oblibou využívá mírně ležérní polohu, která dodává songům parádní atmosféru uvolněnosti a nenucenosti. Další velké plus pak dávám za vokální harmonie. Ty jsou skutečnou ozdobou songů. Chytře vymyšlené, citlivě zakomponované, okouzlující. Je vidět a slyšet, že si s písničkami vyhrála, chtěla jim dodat další vrstvy. Přitom klidně mohly zůstat jednoduché a syrové, protože už v základu jsou fakt povedené. Violet dokáže být přesvědčivá ve všech polohách, které ve svém songwrittingu navštíví. Samozřejmě nejvíc vynikají rychlejší věci, které mají silný tah na branku, výrazné melodické linky a zajímavé zvukové zabarvení. Otvírák „Thum“ je skvělým příkladem podobné skladby. Mohutný špinavý riff, kombinovaný s jemnějšími, téměř dreampopovými pasážemi, vytváří neodolatelný konstrukt. Ještě rychlejší tempo nasazuje „Bug In The Cage“, která měkčí kytary kompenzuje neskutečnou sevřeností a drivem. Úplným noise punkem je pak šílená jednohubka „Cool Buzz“. Tohle bych si skutečně uměl představit v repertoáru THE BREEDERS. Více do grunge je pak hozená „595“ s valivější rytmikou a rozplizlou melodií. Povedená je i houpavá „Last Day I Loved You“, která se drží blíže klasickému alternativnímu rocku. Do industrialu zabrousíme v „Often Others“. Song zní v rámci zbytku kolekce minimálně neobvykle, možná až lehce nepatřičně. Vůbec to ale není špatné. Nejpopovější věcí je rozhodně „Big Memory“. Tohle je soft rock jak z učebnice. Nevinně vtíravý, kvalitativně nekompromisní. Závěrečná dvojice písniček „Pool Of My Dreams“ a „Plastic Couch“ ubere z tempa a zamíří částečně i do elektronických vod. Jestli se vám líbí sólovky Hayley Williams z PARAMORE, tak v podobném duchu to zde rozehrává i Violet. Komplikovanější struktura vyžaduje trochu více pozornosti, ale songy jsou to taktéž výborné. Pracuje se nápadně s atmosférou, rozšiřuje se zvuková paleta, je tu více prostoru na postupnou gradaci. Violet nebude sedět v koutě. A nezůstane ani ve stínu taťky Davea. „Be Sweet To Me“ je sebevědomá deska dospělé osobnosti, která zpívá sama za sebe a nepotřebuje žádné protěžování. Jako dcera známého muzikanta to určitě nemá lehké a bude zde spousta porovnávání, ale za mě je to úplně zbytečné. Violet si jede vlastní hudební život a zatím je to skutečně vzrušující. https://www.crazyDiamond.cz/rock_for_people_letiste_hradec_kralove_14cervna2026_nedele_koncert/3954https://www.crazyDiamond.cz/rock_for_people_letiste_hradec_kralove_14cervna2026_nedele_koncert/3954nobody@nothing.com (Gazďa)Neděle byla hlavním důvodem, pročjsem si loni okamžitě po oznámení line-upu pořídil na Rock forPeople lupen. Loňský koncert IRON MAIDEN během současné Run ForYour Lives Tour byl skvělý a já si chtěl tuhle show ještěminimálně jednou užít. Předpokládal jsem, že budu musetvyrazit někam za hranice, ale štěstí se na Česko usmálo i druhýrok za sebou. Neděli navíc organizátoři vyšperkovali supportem vpodobě dalších zástupců klasického metalu. Nebylo o čempřemýšlet.Počasí nám přálo. Teplo aslunečno, ale ne vedro, pravidelný příjemný stín z mraků.Ideální pro festival. Cesta vlakem z Prahy proběhla podleplánu, festivalový bus jezdil spolehlivě a po krátké procházceuž stojím před největším pódiem, kam se chystají nastoupitlegendární QUEENSRŸCHE. Tedy kapela, které jsem nikdy nepřišelna chuť. Ani v období jejich největší slávy, ani v dalšíchletech poté. Čas od času jsem protáčel nejslavnější desku„Operation Mindcrime“, ale nic to se mnou nedělá. Naživo jsemje viděl v Hradci poprvé a jen jsem si potvrdil, že toopakovat nemusím. Věřím, že to spoustu lidí baví, ale já tamslyším jen průměr. Navíc mě hned uzemnil i velmi hlasitý ařezavý zvuk, který zvukař vůbec neodhadnul. Naštěstí s sebouměla kamarádka Zuzka další sadu špuntů navíc, jinak bych muselasi plac opustit. Ani jinak mě tento svět antiutopiální digitálníoprese laděné do vizuálního hávu rozpadlých gotických katedrálnijak neohromil. Kýč jak hrom, intelektuálně i vizuálně.Uznávám, že frontman Todd La Torre zpívat umí a jeho ječák jeskutečně impresivní. Není to ale typ zpěvu, který by ve mnezanechával libé pocity. Navíc se v tomto případě společněs pronikavými kytarami kvůli přeřvanému zvuku zařezávalaž do masa. Držíme ale poctivě vartu až dokonce a pak se po krátké zdravici s Mauglím a jeho kamarádemMartinem jdeme uklidnit na jedno z vedlejších malých pódií,kde vystupují THE LILACS z Wiganu v severozápadníAnglii. Příjemná chytlavá jednoduchá britská tříakordovkadává naším uším kýženou porci auditivního oddechu. Kdo máterád tenhle typ hudby, doporučuju. Po chvíli klidu ale zas nanějaký čas do hluku. SLEEP THEORY z Memphisu hrají takovýten metalcore, kdy do vás chvíli buší neuvěřitelný řev, abyho hned prostřídaly sladké zpívánky jak od nějaké sladkobolnépopiny. Metalcore nebude, až na výjimky (ICE NINE KILLS!), nikdy žánr promě a opět se mi dere na jazyk slovo „kýč“. Američané nápadymají, není to blbé a ve stanu se lidé asi celkem baví. Je to aletaková vyumělkovaná teenagerská hudba, aby se i ti co mají rádipop mohli na chvíli cítit drsně. Ještě hůř snáším LOATHE nadruhé největší stagei. Jakýsi metalcore kombinovanýse shoegaze, kde se zpěvák věnuje pouze screamo zpěvu (tedyprostě furt jen řve). Rychle pryč… Sakra. Budu vypadat jako zapšklýmorous, ale ani další vystupující jsem si moc neužil. Tentokrátjsem ale netrpěl nesnesitelným hlukovým útokem, a tak jsemvydržel déle. ALTER BRIDGE jsou kapela Mylese Kennedyho, známéhoze spolupráce se Slashem. Takže o důvod víc, abych jim dal šanci.Poctivě jsem je i před festivalem proháněl ušima. Do chlapcůpražilo západní slunce, na pódiu muselo být neskutečné vedro,ale i tak odváděli profesionální výkon. Myles s image ošlehaného romantika s pochroumaným srdcem opěvovalpříjemným zastřeným hlasem všechny možné stíny lásky.Výsledek? Pár věcí dobrých, jinak sladkobolný rozplizlý… ehmkýč. Zatímco GOTTHARD žeru, tady to nějak nedrží. Asi bystačilo, kdyby skládali lepší skladby. Když je tam nápad, jsoupak i ten patos a ty rozervané pohledy víc uvěřitelné. Solidní míru spokojenosti takpřinesli až podvečerní SAXON. Dvojka klasické vlny britskéhometalu osmdesátých let je pořád v neuvěřitelné formě,což je obdivuhodné zejména v případě Biffa Byforda. Bezněj by to nefungovalo. Podobně jako Dickinson je na tom Biffhlasově stále bezvadně a nezaostává za výkony klasickéhoobdobí. Ve svém tradičním černém pseudovojenském kabátě jakoskutečný maršál dirigoval svou kapelu i lidi pod pódiem. Tamstovky džínových bund s nášivkami prokazovaly, že doHradce dorazila tradiční česká heavymetalová fanouškovskáskvadra, která Saxóny využila jako neoficiální předkapeluhlavních hvězd dne. Bylo to i trochu škoda. IRON MAIDENvystupovali krátce po svých britských souputnících, a tak řadanávštěvníků vyklidila pozice s předstihem, aby zaujala conejlepší místo na druhém konci areálu. Včetně mě… SAXONjako obvykle vybírali zejména z klasických desek osmdesátýchlet a z loňské noviny, ale dostalo se i na některé pozdějšízástupce z počátku devadesátek nebo i alba „Sacrifice“ z roku2013. Mně osobně potěšila „Dogs of War“ z velmi silnéhostejnojmenného alba (1995), které by klidně sneslo vícerokoncertních zástupců. Dost dobrý koncert.Následující vystoupení IRON MAIDENbylo vrcholem nejen hradeckého festivalu, ale pro mou maličkost icelého letošního koncertního klání. Loňské vystoupeníželezné panny v Letňanech v rámci stále probíhajícíhoturné považuju za jejich vůbec nejlepší koncert, který jsemzažil (bylo jich sedm) a letošek se mu vyrovnal. Skvělý setlist,profesionální výkony všech, dokonalý Bruce, výborná show aúžasné projekce na velkou obrazovku za pódiem. Samozřejmě bychsi jako letitý fanoušek v ideálním světě představovalještě trochu ambicióznější seznam písní, který by obsahovalvícero skrytých klenotů. S tím jsem se ale smířil užloni. Na druhou stranu, když člověk pozoruje to nadšení lidu při„Run to the Hills“ nebo „The Trooper“, tak prostě chápe,proč tyhle songy Ajroni hrajou. Setlist „Run for Your Lives“ jetak svým způsobem geniální. Dostatek méně hraných věcí,které přinášejí blaho dlouholetým fandům. A zároveň náložtěch klasik, které znají i méně důkladní zájemci. Toutotaktikou dvojitého zásahu dokáže kapela zaplňovat opakovaněplacy s kapacitou desítek tisíc diváků. Letos jich bylo navyprodaném Rock For People čtyřicet tisíc. Loni ve vyprodanýchLetňanech ještě o dvacet tisíc víc. V setlistu se až na jednu drobnouzměnu oproti loňsku nic nezměnilo. Místo „Clairvoyant“zařadili pánové stejně starou „Infinite Dreams“, kteránebyla hrána od roku 1988. Jinak se jelo úplně stejně. Rozpařilinás méně hrané klasiky z di´annovských let „Murders in aRue Morgue“, „Wrathchild“, „Killers“ a božsky provedená„Phantom of the Opera“. Následovala střední část s několikadlouhými progresivními a opět spíše vzácnějšími kusy jakozmíněná „Infinite Dreams“, pak „Rime of the Ancient Mariner“a „Seventh Son of a Seventh Son“. Dvě poslední považuju zavrcholy celého koncertu. Výborné animace tu doplňovaly skvělývýkon soustředěné kapely a tyhle epické nikam nespěchajícíkusy pak měly dostatek času vytvořit pod hradeckým nebemhypnotickou magickou atmosféru. Jako kdybychom se skutečněproháněli na plachetnici v arktických mořích nebo naamerickém západě v devatenáctém století. Mezitím námBritové coby mezichody servírovali nejrůznější hitovky, aby sebavilo celé diváctvo. Hlavní nálož všech těch nejznámějšíchvěcí přišla ale logicky na konci sedmnáctipísňového setu, kdyse lidé dočkali všech těch známých klasik. Grandiózní fináleobstarala Smithova hymna životního optimismu „Wasted Years“,která tuhle roli plnila i na předchozím turné. Maximálníspokojenost z maximálně vydařeného koncertu. Už aby tu bylizase…https://www.crazyDiamond.cz/social_distortion_born_to_kill_recenze/3952https://www.crazyDiamond.cz/social_distortion_born_to_kill_recenze/3952janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tahle americká punk-rocková kapelapatřila v devadesátých letech k popředním představitelůmkalifornské scény. Neměla však nic společného s milionovými komerčními úspěchy mladších a  „veselejších“ formací jako GREEN DAY nebo OFFSPRING, spíšetíhla k poctivějšímu garážovému projevu naplněnému vášní a lehce dozdobenémustreet-folk-bluesovým feelem. Předně je třeba říct, že SOCIAL DISTORTION již existujíosmačtyřicet let, což z nich činí na západním pobřeží USA jednuz nejstarších žánrových formací. Novinka „Born To Kill“ jevšak prvním jejich albem po patnáctileté tvůrčí pauze. Proč byla ta pauza tak dlouhá, se zmíním záhy. Profanoušky žánru je vydání nového alba určitě událostí, zvlášť kdyžv životě kapely předcházely vlekoucí senepříjemné skutečnosti. Frontman Mike Ness se totiž léčil zrakoviny hrtanu, kterou po mnoha letech pravděpodobně již překonal. Když taknovinku poslouchám, jeho chráplák zde rozhodně neztratil svojecharisma a deska tak příjemně šlape bez sebemenších zádrhelů a to i když kapela postupem času dává přednost spíše zádumčivějším polohám. Podstatné jsou však kvalitní skladby. SOCIAL DISTORTION se i po letech drží svého hymnického rock´n´rollového stylu a na svém zvuku takřka nic nemění, to je myslím skutečnost, na kterou je třeba brát ohled v prvé řadě. Opravdu nejde o band, který by si v písních vystačil se dvěma akordy.Největší předností alba „Born ToKill“ je jeho nekašírovanost a autenticita vyjádření. MikeNess působí v každém aspektu svého hlasu velmi jistě. Texty sesice pohybují na vlně nostalgie, což je vzhledem k věku hlavního aktéra a ostatních muzikantůpochopitelné, ale mezi všemi životními prohrami, vytrvalostí anadějí, je cítit upřímnost a autoři působí vždy bez potřeby využívat prvoplánovýchtahů. Hudebně album stojí na osvědčeném mixu punk rocku,rock´n´rollu, blues a americany. Úvodní dvojice skladeb patří k nosným hymnám. Pecky „Born To Kill“a „No Way Out“ nabízí energické riffy a chytlavé refrény,zatímco skladby jako „Tonight“ nebo „The Way Things Were“ukazují citlivější stránku kapely, která využívá komornějších rejstříků. V nich se navíc letos SOCIAL DISTORTION udomácňují. Duet s Lucindou Williams v písni „Crazy Dreamer“ patří k nejzajímavějším momentům alba.Naopak slabinou se jeví, že deska vlastně příliš neriskuje.Pokud by jste čekali výrazný vývoj zvuku nebo experimenty,nedočkáte se jich. Také coververze „Wicked Game“ od ChriseIsaaka s tímto směrem souvisí, song, který se vám bude zdát od první chvíle povědomý působí totiž docela dlouze a zbytečně. „Born To Kill“ má na tosklidit pozitivní ohlasy a to především od letitých fans amerického punk rocku. Deska totiž svou energií a náladou připomínázlaté období devadesátých let, kdy SOCIAL DISTORTION vydávalisvé nejznámější desky. Materiál říká hlavně - Jsme tu stále s vámi a v dobrém rozpoložení! - což jako vitální připomínka existence stačí.https://www.crazyDiamond.cz/beat_praha_O2universum_18cervna2026_koncert/3953https://www.crazyDiamond.cz/beat_praha_O2universum_18cervna2026_koncert/3953hackl@volny.cz (Pekárek)Některé hudebníky chcete vidět, i kdyby měli hrát jen banality. Pokud však mohou předvést své umění v rámci komplexnější hudby, tím lépe. I druhá – dalo by se říci novovlnná – etapa v tvorbě KING CRIMSON s sebou podobnou příležitost pochopitelně nese. Na nabídku zhlédnutí pražské zastávky projektu BEAT, jenž uvedenou etapu interpretuje, jsem tedy ihned kývl, ačkoliv ke skalním fandům zmíněné prog legendy nepatřím. Považte sami: Adrian Belew, Tony Levin, Steve Vai a Danny Carey, podobná profesorská sešlost na jednom pódiu představuje cosi neodolatelného. Když se pak ke všemu připočte fakt, že věkový průměr dotyčných přesahuje sedmdesát let, člověk by neměl ani chvilku váhat, koupit lupen a urychleně začít naposlouchávat alba „Discipline“, „Beat“ a „Three of a Perfect Pai“.Něco podobného si zřejmě řeklo docela dost lidí, protože O2 universum bylo ve čtvrtek prakticky zaplněné a také náležitě dychtivé. Ostatně BEAT už nějaký ten pátek fungují, a u InsideOut jim dokonce vyšlo živé album, lakonicky nazvané „Live“, jež mělo být v podstatě přehráno i v Praze. Skoro by se dalo hovořit o koncertní podpoře živého alba:-) Pravdou je, že BEAT byli zrození ke koncertování. K natočení nového materiálu z řady důvodů, které si každý domyslí, nejspíš nedojde. I když u lidí z KING CRIMSON asi nelze vyloučit nic. Zmíněná živá nahrávka tudíž plní zejména funkci artefaktu a pozvánky na výjimečnou show. V O2 universu se ovšem – minimálně podle triček – sešla daleko pestřejší všehochuť příznivců rockové hudby, mezi nimiž bylo nemálo metalistů. Nechyběli fanoušci TOOL, kterým se Danny zas tak často neukazuje. Pestřejší mezigenerační mix (cca 30-70) dorazil i díky němu, čemuž nasvědčovala mohutnost reakce publika při jeho nástupu na pódium.Představovat lokaci je zbytečné. Po organizační stránce vše šlapalo. Jen po vystoupení se v předsálí řešil nějaký incident. O dohru přetahované o jednu z odhozených Dannyho paliček asi nešlo, již dříve z ní odstoupil ten slabší, resp. rozumnější. Co se týče zvuku, zdůrazňuji, že z pohledu kapely jsem seděl úplně nahoře vpravo. Sound, který sem dosáhl, byl silný, někdy však až příliš. Hlubší frekvence se v něm během tvrdších pasáží srážely, na což trochu paradoxně doplácely také bigbítově nazvučené bicí, jimž by svědčil podstatně komornější (jazzovější/funky) přístup. Kdejaká nuance se tak mohla ztrácet. Rovněž Vaiova kytara působila zpočátku v některých doprovodech méně výrazně. Dostatek prostoru měl naopak Adrianův silný hlas i kytara, která se přeslechnout rozhodně nedala.:-) Zemité tapping hrátky Levina zněly po celou dobu dokonale. V druhé polovině večera byl zvuk ještě o chlup lepší, alespoň chvílemi. Ale možná šlo jen o záležitost pocitovou, nebo o důsledek volnějších hudebních forem a gradace, která vystoupení navzdory přestávce nechyběla.Vše tedy začalo přesně dle avizovaného plánu. Po krátkém uvítání, následovaly hlavně pecky z alba „Beat“ a poté i „Three of a Perfect Pair“. Levin čaroval, přičemž střídal Chapmana s klasickou baskytarou, samozřejmě došlo i na funk fingers, současně vypomáhal s doprovodnými vokály a klávesami. Zatímco Vai hrál spíš skromně v pozadí, pódiu vládl Belew. Stran zpěvu nemíním hnidopišit. Jeho výkon byl určitě velmi dobrý a zaslouží si velký respekt. Společně s Levinem je bezesporu nejvýznamnějším zprostředkovatelem dobového odkazu a soundu KING CRIMSON. V této souvislosti stojí za připomenutí, že Levin letos v červnu oslavil osmdesátiny(!) a Adrianovi táhne na sedmasedmdesát. Dotyční nesporně oživují ono kouzlo, přičemž Vai s Careym se snaží o to, aby vyzařovalo co nejefektněji a také rockověji. Do služeb materiálu dávají svůj unikátní styl a energii. Fakticky tedy jde z jejich strany o výpomoc, ale nikoli o pouhou přehrávku.Vaie šlo za Frippovými party cítit, dokázal však i výtečně komunikovat s Adrianem. Nebál bych se hovořit o solidní chemii. Když budu lehce cynický, napíšu, že Vai je hráčsky tak daleko, že dokáže zahrát i podobnou chemii.:-) Na druhou stranu, autistické pojetí Frippa je mu bytostně cizí, a ani se o ně nesnažil. Vai je muzikant, nikoli herec a BEAT i díky němu zas takovým revivalem nejsou. Proto také v druhé polovině vystoupení, v rámci protahované „The Sheltering Sky“, došlo na klasické virtuózní sólo; radost poslouchat. Carey bubnoval s rock/metalovým drivem, tudíž rovnou sám za sebe, žádné vymakané a zvukově neotřelé fusion ve stylu hračičky Bruforda se nekonalo. Pro někoho ztráta, pro někoho přínos. Belew s Levinem to tak každopádně chtěli. Myslím, že Vai ani Carey nehrají v BEAT jen kvůli svým jménům, ale především pro své nevšední hráčské schopnosti a vlastní hudební cítění. Když nemáte Frippa, musíte mít přinejmenším Vaie. Dotyční „nováčci“ ten večer nejenže dokázali vše podstatné „zahrát“, ale přidali i něco svého, kvůli čemuž do Universa zamířilo nemálo lidí, kteří zklamaní být nemohli.Zpětně lze jen těžko říct, co bylo vrcholem první půle, zda chvíle experimentální či písničkovější jako třeba v „Heartbeat“. Pocitově se jednalo o neutuchající proud hudby od muzikantů jakoby mimo prostor a čas. Ona jednoduchost a zábavnost v provedení přitom se znalostí věci a schopností všech zúčastněných působí dost zavádějícím způsobem. Jak už jsem naznačil, druhá část koncertu, v níž došlo i na skladby z desky „Discipline“, se mi zdála ještě lepší. Popsaný proud se stal kompaktnějším, přestože zahrnoval více experimentálních poloh a sólových výstupů. Danny plnil spíš roli perkusisty, každý nástroj tím pádem dostal víc prostoru. Atmosféra gradovala, přestal jsem se soustředit na jednotlivosti, dokud mě nevytrhlo Belewovo mocné zvolání: „I like it!“, ze závěru „Intediscipline“. Uznalé publikum se pak dočkalo přídavku. V podstatě (proto)metalová „Red“ asi zaznít musela. VOIVOD? Vsadím se, že v mládí určitě neposlouchali jen „21st Century Schizoid Man“:-). Skvělý večer!https://www.crazyDiamond.cz/system_of_a_down_mezmerize_recenze/3950https://www.crazyDiamond.cz/system_of_a_down_mezmerize_recenze/3950nobody@nothing.com (Tomáš)Otázka za 100 bodů. „Mezmerize“ / „Hypnotize“ – je to dvojalbum? V jazyce německém je krásný výraz, který poskytuje dokonalou odpověď. JAEIN. Což je něco jako „ano i ne“. Všechno si to ale vysvětlíme a uvedeme na pravou míru. SYSTEM OF A DOWN byli začátkem nového tisíciletí k nezastavení. Druhá a třetí deska přišly v rychlém sledu po sobě, kapela byla na vrcholu a nezpomalovala. Tvůrčí krize? Nenechte se vysmát. Tady nic takového nehrozilo. Je fascinující, jakou studnicí nápadů kapela vládla a s jakou chutí se chtěla posouvat ve svém hudebním vývoji dál. Jakoby ani nevnímali svojí pozici globálních superhvězd, která jde ruku v ruce s velkými očekáváními, mediální pozorností a samozřejmě i tlakem ze všech stran. Paradoxně s externím podněty kapela problém neměla. To, kde to začínalo skřípat, byly vztahy uvnitř. Není se ale čemu divit, v SOAD se potkaly čtyři výrazné osobnosti, které se postupně vyvíjeli, profilovali, a ne vždy měli stejné představy o budoucím směřování kapely. Hlavním zdrojem vzrůstajícího napětí byl vztah Serje a Darona. Zatímco na prvním albu měly role ještě víceméně jasně definované, Daron Malakian se staral o hudbu, Serj Tankian o texty, postupem času se tyto dva světy začaly víc prolínat.Na „Toxicity“ a její mladší sestře „Steal This Album“ jsme si mohli všimnout větší zapojení Darona do zpěvu, i když zatím spíše v různých podpůrných nebo lehce parodických pasážích. A nezůstalo jen u toho. Pustil se i do textů. Serj, který v minulosti před SOAD hrál zejména na klávesy, se pro změnu začal více věnovat kytaře a přicházel s vlastními hudebními nápady. Ze začátku to brali oba pozitivně. Bude více textů, bude více muziky, bude z čeho vybírat. Jako už milionkrát předtím u jiných kapel se zde ale nakonec taky objevily „umělecké neshody“. Zatímco Daron chtěl primárně rozvíjet aktuální výraz kapely, ale s tím, že primárně zůstanou v metalových a crossoverových vodách, Serj měl ambice více experimentovat. Táhlo ho to k jazzu, k výraznější orchestraci, k symfonicky laděným věcem, ale třeba i ještě výraznějšímu napojení na klasický arménsky folk. Jestli si můžu dovolit poskočit o pár let dopředu a upřít pozornost směrem k jejich sólovkám, přesně k tomuto to na nich dospělo. Zatímco Daron pořád hraje metal „SOAD“ ražení, Serj vydává alba pestřejší, více artově laděné, sahající zvukově i dramaturgicky do výrazně širšího okruhu stylových inspirací. A za mě jsou někdy možná až moc překombinované… Vraťme se ale zpátky do roku 2004. Kapela připravila opět kvantum nového materiálu. Zatímco ale na předchozích deskách tvořili vždy společně, teď byly evidentní určité odstředivé tendence. Zmiňované „umělecké neshody“ jsou nejvíc evidentní v sérii songů, kde se Serj vůbec neobjeví, nebo maximálně jako vokální podpora Darona. Materiál je to ale rozhodně pestrý, a to i ve srovnání s prvními deskami. Kapela se opět nebála experimentovat, použít vše od funky, přes punk rock, až po black metal. V některých momentech sice můžeme mít lehký pocit nedostatečně soudržnosti kolekce, ale kvalita jednotlivých songů je opět znamenitá a finální dojem je veskrze pozitivní.Ještě vám dlužím slíbené rozuzlení otázky za 100 bodů z úvodu článku. Uděláme to následovně – já vám řeknu, jak to bylo, a každý si můžete udělat vlastní názor, jestli to je, nebo není dvojalbum. SOAD původně skutečně plánovali desku vydat jako dvojalbum. Pak se ale zamysleli, a řekli si, že to udělají jinak. Dvojalbum je vždy velká porce muziky. Je náročná na pozornost fanoušků. Já taky málokdy poslouchám dvojalbum jako celek. Aby teda fanoušky nezahltili, a tím nezanikli některá důležitá poselství, rozhodli se alba vydat samostatně, s půlroční pauzou. To mělo umožnit fanouškům dostatečně naposlouchat první část, a následně se se stejnou vervou věnovat i části druhé. Výsledkem bylo, že SOAD jako jeden z mála interpretů v historii dokázali v rámci jednoho roku dvakrát dobýt první místo prodejních statistik. Technicky se to teda bere jako dvě samostatné desky. Deska začíná zvolna krátkou intro skladbou „Soldier Side“. Paralelní zpěv Darona a Serje, tíživá atmosféra, smrtelně vážné téma. Náznaků, že tohle nebude žádné odlehčené párty album, je zde více než dost. Singlovka „B.Y.O.B.“ to pak odpálí naplno. Tohle je těžká schizofrenie, která musela zamotat hlavu nejednomu „mainstreamovému“ posluchači. Jestli „Chop Sue“ z „Toxicity“ byl šok, tady jdou SOAD ještě do větších extrémů. Black metal, crossover, soft rock. Riffy, breaky, tempo jak na houpačce, melodie, skřek. Přiznám se, že i na mě je to už moc a nikdy jsem si tu skladbu zvlášť neoblíbil. Zajímavě se tam ale prolínají vokální linky Serje a Darona. Dělba práce zdaleka není jednoznačná, Daron se často dostává do popředí a Serj naopak ustupuje do podpůrné role. Jak říkám, totální chaos. Víc mě baví konzervativnější (v rámci stylu SOAD) „Revenga“, kde si můžeme všimnout šťavnatější zvuk Daronovi kytary, směřující k modernímu hard-rocku, kombinovaný s krátkými sekanými riffy typickými pro ranní heavy metal. K tomu přidali napětí, pár temnějších meziher, výraznou melodickou linku a je z toho parádní skladba. „Cigaro“ se s tím moc nepáře a drtí nás v old school stylu SOAD. Poctivý crossover, intenzivní, šílený, krátký, nekompromisní.Zatím máme každou skladbu pojatou téměř jako duet. Vokální zapojení obou pěvců je skutečně intenzivní, a i když na „hrací čas“ zřejmě pořád vede Serj, Daron se evidentně posouvá na pozici plnohodnotného (druhého) zpěváka. Tahle kombinatorika a spolupráce mě baví moc. Skladbám to dodává další úroveň pestrosti, rozehrává zajímavé dynamické interakce dvou hlasů, které se efektně doplňují a ukazuje vyzrálejší songwritting a vývoj skladatelství kapely jako takové. Pokračujeme folk-metalovou „Radio/Video“. Samozřejmě to není žádné ezoterické blouznění, ale hopsavý rytmus v klidnějších pasážích a orientální melodické kudrlinky dodávají skladbě kouzelnou atmosféru. Na to pak kapela naroubovala poctivé, intenzivní a agresivní metalové nájezdy. Výbornou věcí je i nu-metalová „This Cocaine Makes Me Feel Lik“. Je to poprvé, kdy zde neslyšíme Darona (možná jen v pár zmutovaných skřehotáních), zato se ke konci z mixu nečekaně nečekaně klavír. Pod producentským vedením Ricka Rubina kapela podobně jako na „Toxicity“ rozšiřuje plejádu použitých hudebních nástrojů, které jsou ale často tak genericky vrostlé do skladeb, že se musíme velice soustředit, abychom je dokázaly vypreparovat. Jestli byla první polovina alba více než slušná, tak druhá posouvá kvalitativní laťku ještě výše. „Violent Pornography“ opět pracuje s typickou hopsavou rytmikou skombinovanou s velice zpěvným a silně popovým refrénem. Skladba je hravá i vážná zároveň, opět zde dominuje mazlavější a zemitější zvuk Daronovi kytary, který není primárně tak ostrý a bodavý jako na předchozích deskách, ale zní řekněme dospěleji. „Question!“ je pak bombastickou hitovkou, vystavěnou po vzoru hloubavějších skladeb jako „Spiders“ nebo „Aerials“ z prvních desek. Tato poloha SOAD se mi vždy líbila nejvíc. Je to tvrdé, je to temné, je to tajemné, je to zapamatovatelné. A zejména to baví. Gradace skladby je drásavě intenzivní, emoce v nás víří, kapela přidává další a další elementy a šroubuje napětí až na hranici nesnesitelnosti. Víc do groove metalových vod směřuje „Sad Statue“, jež se ale překvapivě zlomí do nádherného refrénu, který by jim mohla závidět nejedna pop-rocková kapela.Přesahy do popových melodických konstrukcí jsou na „Mezmerize“ zatím ze všech desek SOAD nejodvážnější a zacházejí nejdál. Ale nepůsobí to lacině, ani nepatřičně, uměle nebo naroubovaně. Právě naopak. Lehkost a nenucená samozřejmost, s jakou kapela tyto prvky do svých skladeb integruje, je obdivuhodná. V mozku nám zřídí přepínač, na kterém jedním cvaknutím mění polohy pop/metal, jako když si hrajete doma se světlem. Zároveň deska opět posouvá hranice pestrosti ve všech oblastech – stylu, dramaturgie, zvuku, nálad. „Old School Hollywood“ se svým disco-synthovým začátkem je hodně velký úlet. Skladba plná různých vesmírných synťákových zvuků je hodně šílená a na první dobrou těžko stravitelná, ale když jí ohlodáme na kost, je to pořád výborný kousek. Baladická „Lost In Hollywood“ je pak další perlou desky. Dominantním vokálem se blýskne Daron, který zde ukazuje, že ani vážnější pěvecké polohy mu nejsou cizí. A Serjovi doprovodné vokály jsou už jen takovou třešničkou na dortu. Tihle dva borci společně povyšují skladbu do extraligy emotivnosti. Instrumentace je zde skutečně jen v roli komparzu. Jakým pojmem SOAD v roce 2005 byli, demonstruje nejlíp asi komerční úspěch desky. Po vydání v květnu 2005 okamžitě zamířila na první místo prodejnosti a jen za první týden se prodalo 450 tisíc kopií. Zamyslete se prosím. Tohle není mainstreamový rock. Tohle je šílení crossover. Doteď nechápu, jak se se svojí ulítlou muzikou mohli stát tak populárními. Každopádně deska je dnes už multiplatinová, se svými více než 4 miliony prodaných nosičů se řadí hned na druhé místo za „Toxicity“ v rámci diskografie SOAD. https://www.crazyDiamond.cz/hecate_enthroned_the_corpse_of_a_titan_a_lament_long_buried_recenze/3951https://www.crazyDiamond.cz/hecate_enthroned_the_corpse_of_a_titan_a_lament_long_buried_recenze/3951nobody@nothing.com (melounek)V době svého mládí, v polovině 90. let minulého století, jsem po hudbě vyžadoval, aby byla dostatečně tvrdá, nekompromisní, ale zároveň melodická, nepříliš komplikovaná a rychlá. Nepřekvapí proto, že mými favority v té době byly kapely řadící se do ranku melodičtějšího či symfonického black metalu. Alba CRADLE OF FILTH, DIMMU BORGIR, DARK FUNERAL a dalších jsem tehdy kupoval, aniž bych je předtím byť jednou slyšel. Kultovní „Hraběnku Báthoryovou“ od zmíněných CRADLE jsem měl dokonce v několika verzích, což při mých tehdejších (ne)příjmech byla věc nevídaná. A právě v oné době jsem dal také na doporučení a poslechl si debut britských HECATE ENTHRONED, skupiny, o které jsem před tím nikdy neslyšel a nic o ní nevěděl.Album „The Slaughter of Innocence, a Requiem for the Mighty“ z roku 1997 mi doslova učarovalo, což bylo s ohledem na personální i hudební spřízněnost právě s ranými CRADLE OF FILTH asi logické. Poněkud zastřený, ale dostatečně přehledný zvuk (produkce Andy Sneap), melodické kytarové linky, zastřešené výraznými náladotvornými klávesami, nápadité bicí a zpěv/řev/skřehot, který jsem obdivoval a vlastně ho bral jako další hudební nástroj, společně utvářely mimořádně kompaktní celek, v němž bylo všeho tak akorát. Proud esoteriky, který nešlo přerušit před odezněním posledního tónu. Masterpiece, s nímž si zub času neví rady. Mimochodem, detektor kvality v podobě husí kůže potvrdil nadčasovost díla i při aktuálním poslechu. HECATE ENTHRONED nikdy nevystoupali z hlubšího undergroundu. Nic na tom nezměnila ani další alba, ani dočasný příklon k death metalu.Od vydání jejich posledního studiové počinu, který spatřil světlo světa koncem května 2026, dělí mé oblíbené „Requiem“ téměř 30 let. A hned na začátku musím předeslat, že „The Corpse of a Titan, a Lament Long Buried“ mě dokázalo vrátit zpět do doby, kdy stál symfonický black metal v popředí mého zájmu. Byť od vydání debutu ušlo kytarové duo Nigel Dennan/Andy Milnes společně s baskytaristou Dylanem Hughesem dlouhou cestu, lemovanou kvalitními alby, poznávací prvky zůstaly – koncepčnost, melodičnost, dokonalá atmosféra, která posluchače pohltí. Úvodní intro ho uvede do světa starých britských bájí a legend, doby předkřesťanské, a to pomalu, klidně a sebejistě. To vše jen proto, aby byl v bezprostředně následující skladbě „Spirits Stir Within Our Ancestors Tombs“ rozdrcen nosným kytarovým riffem, dokonale fungujícím s melodickým partem kláves. Lavina, která se přenese do hitového refrénu. Osmiminutová suita v polovině zvolní a vrací se k atmosféře intra. Zároveň tím připraví prostor pro návrat úvodního riffu, který ji s jednoduchým, nicméně pohlcujícím klávesovým motivem dožene až k monumentálnímu konci, jenž v úplném závěru přivádí posluchače do intimní sféry dávných věků.Následující „The Arcane Golem“ vysoce nastavenou laťku s přehledem udrží. Frenetický řev Joea Stampse dokonale ladí s melodickou instrumentální složkou. Člověk se neubrání srovnání pěveckého partu s hvězdným Hreidmarrem z legendárního počinu „New Obscurantis Order“ francouzských ANOREXIA NERVOSA, přičemž Stamps rozhodně nevychází z pomyslného duelu hůře. Ke zmíněné instrumentální složce pak už dodám jen tolik, že když jsem si jako posluchač při prvním poslechu novinky v duchu přál, aby skladba pokračovala určitým směrem (nekomplikovaně, nedisharmonicky), dostal jsem přesně to, po čem jsem toužil. Mohlo by se zdát, že jde o podbízení se posluchači, ve skutečnosti však daný motiv zazní jen na okamžik a do uvedené skladby zapadá naprosto přirozeně. Skvělý a nikoli výjimečný moment.Vedle nesporné technické vyspělosti muzikantů a souhry celé kapely tvoří silnou stránku alba skladatelské kvality, zrcadlící se v citlivé práci s dynamikou skladeb. Melancholické, akustické pasáže postupně vrstvené kytarami a klávesami ústí v dramatické nástupy, které působí silněji právě proto, že nenastupují uspěchaně či mechanicky, ale jen v těch správných okamžicích. Podobné prvky působí nejen v rámci jedné skladby („Steed of the Still Water“), ale i mezi nimi navzájem („Pwca“ a následné „Deathless in the Dryad Glade“). Album tak neuspává, nesplývá v nudný monoliticky blok, naopak svou epikou baví až do samotného konce, po kterém máte chuť prožívat vše znovu. Lepší důkaz skladatelské vyzrálosti netřeba. V poslední části alba se dočkáme zběsilé „A Gallery of Rotting Portraits“; závěr pak obstarají dvě sedmiminutové hymny „The Boreal Monastery a „Into a Vale of Endless Snow“, která svým uklidňujícím outrem celé album dokonale „dovypráví“. Kruh se uzavírá.HECATE ENTHRONED stvořili v podobě „The Corpse of a Titan, a Lament Long Buried“ staromilské, současně však živoucí blackmetalové album, hodné 21. století. Navazují na něm nejen na zdařilou minulou desku, ale i na své nejlepší chvíle z minulosti, a to bez toho, aby je banálně vykrádali. Jinak řečeno, skládají hudbu, která je i po x letech baví a naplňuje. Na výsledném díle se něco takového musí citelně a velmi pozitivně podepsat. Fakticky se jedná o žánrový top, čemuž odpovídá i vysoké hodnocení.