https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_know_your_enemy_recenze/3614https://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_know_your_enemy_recenze/3614nobody@nothing.com (Tomáš)Pokrok nezastavíš. V roce 2000, když PEARL JAM vydali „Binaural“, ho kamarád na koleje přinesl na MC kazetě. Jako sedmou kopii sedmé kopie. Ale v roce 2001 jsme novinku MSP už poslouchali rovnou z CD, dokonce originálního. Hned jsem byl upozorněn, že je to pořádná porce muziky. A že zároveň kapela otočila kormidlo svého směřování opět směrem k alternativním vodám.Než se samotné album dostalo na pulty obchodů, odehrála se jedna kuriozní a zároveň kontroverzní událost. Je zajímavé, jak jsme jí vnímali my v našem středoevropském prostoru s naší historickou zkušeností, a jak samotná kapela a její domácí fanoušci. V únoru 2001 MSP vystoupili na Kubě. Ano, na „Ostrově svobody“. Bylo to poprvé od revoluce v roce 1958, kdy Fidel Castro převzal moc, co západní kapela, a ještě k tomu rocková, zde vystoupila. Ač můžeme mít pochopení pro lehce romantické představy západních levičáků o socialistickém ráji, ať už na Kubě nebo ve střední a východní Evropě, jejich naivita ohledně režimu je naopak až do očí bijící. Samozřejmě se na koncert vetřel sám velký Fidel a pak si z kapely udělal pěkné promo opičky. Co si pak myslet, když zpívají „Freedom Of Speech Won´t Feed My Children“ (svoboda slova nenakrmí mé děti) z bezpečí hnusného kapitalizmu, kde si na rozdíl od politických vězňů, hnijících v kubánských vězeních, můžou svobodně říkat a zpívat co chtějí…Vraťme se raději k muzice. MSP obecně rádi dělají dlouhé desky a tady chtěli jít ještě o krok dál. Jejich původní představu, že stvoří dvě alba, kde každá část bude mít trochu jiný zvuk a atmosféru, ale budou vydané ve stejný den, neschválilo vydavatelství. Takže trochu improvizovaně nakonec vznikla jen jedna deska, která je hodně dlouhá, stylově rozháraná a zároveň i trochu (dost) nevyrovnaná. Místo jedné osobně pojaté a jedné více politicky zaměřené desky tady máme jejich mix a je to lehce matoucí. Po burácející velké rockové kolekci „This Is My Truth Tell Me Yours“ se kapela vrátila opět do více alternativních poloh se syrovějším a kompaktnějším zvukem. Jakoby se zalekli úspěchu a toho, že se stávali mainstreamem. Oni, kluci z Walesu, pocházející z pracující třídy. Zároveň se nechali inspirovat spoustou hudebních stylů, což se odráží v pestrosti alba. Jestli je to jeho silnou, nebo naopak slabou stránkou, vlastně ani sám nevím. Každopádně se sesekáním playlistu o několik podivných kousků bych si poradil bleskurychle. Původní pracovní název alba dokonale ztělesňuje myšlenkové pochody kapely – „No Strings“ (bez smyčců). Měl to být symbolický návrat k prapůvodní konstelaci, jak zvukový, tak obsahový. Zaběhaný tvořivý proces byl lehce inovován, když James přispěl na desku jedním textem a na oplátku pak Nicky jeden song nazpíval.Výběr otvíráku se tentokrát povedl na jedničku. Nabušená vypalovačka „Found That Soul“ překvapí svým špinavým, téměř stoner rockovým zvukem. Nervózní klavír v pozadí hypnoticky kliká na jedinou klávesu a šponuje klaustrofobickou atmosféru. Doteď si pamatuji ten šok, když jsem to slyšel poprvé. Tohle skutečně není ta uhlazená mainstreamová kapela, kterou jsem očekával. Další pecka je hned následující „Ocean Spray“. Čistá a vyklidněná sloka s posmutnělým nádechem se prolíná s garáž rockově-noisovými instrumentálními vsuvkami. A do toho sólo na trumpetu, no to mě podrž. Už jsem si na to za ty léta zvykl, ale je to fakt úlet. Výborná je i další napumpovaná pecka „Intravenous Agnostic“. Zvukově někde na průsečíku třetího a čtvrtého alba, s parádními agresivními bicími Seana, které song ženou zběsile kupředu. Gazďova oblíbená „So Why So Sad“, kterou kapela na prvním českému koncertu v roce 2002 (kde jsem byl taktéž) jaksi zapomněla zařadit to playlistu, mě nikdy ke srdci zvlášť nepřirostla. Je to takový moderní, lehce přesládlý, BEACH BOYS model 2001. Spousta vokálních harmonií, šedesátková atmosféra, kvanta podivných nástrojů vydávajících podivné zvuky. Jako zatím neobjevený producentský talent minimálně lokálního významu bych z ní udělal syrovější a rychlejší věc, postavenou na téměř punkrockových kytarách se špetkou post punku, pak by to bylo jiné kafe. Zato následující „Let Robeson Sing“ je jedním slovem nádhera. Čistá, jasná, nádherně vystavěná. Mimochodem pan Paul Robeson byl americký černošský aktivista, hudebník, herec, spisovatel a sportovec. College rock po vzoru R.E.M.? Ano, to MSP umí taky.Máme zde „The Year Of Purification“ s nádherným vybrnkávaným riffem, sevřeným alternativně rockovým zvukem konce osmdesátých let a suchými přímočarými bicími. Na albu ale najdeme i různé podivnosti. „Wattsville Blues“ zpívaná právě Nickym je totální crossover, mixující blues, elektroniku, new wave i taneční rytmy. „Miss Europa Disco Dancer“ je přesně to, co říká název – disco. Tož ano, i komunistický režim vždy podporoval v Československu spíše tento styl hudby než kytarové máničky, takže to bude asi levicově správné. Ale poslouchat se to nedá… Naštěstí do správných hudebních sfér nás vrací „Dead Martyrs“. Osmdesátkové indie/punk/new wave je osvěžující a sympatické svým předstíraným lo-fi zvukem. Skvělá je i „His Last Painting“, další čistá a klasicky pojatá rockovější skladba, která by se neztratila ani na „This Is My Truth…“ Tyto přímočaré melodické konstrukce Jamesovi jdou výborně. „My Guernica“ už lo-fi nepředstírá, ale naplno servíruje. Bohužel poslouchat to 5 minut, zejména když ani song samotný není nijak zázračný, je spíše utrpení. „The Convalescent“ se vrací k osmdesátkové atmosféře a překvapí zajímavou dramaturgií. Košatá struktura je plná překvapivých zvratů, hammondky a synťáky dodávají šťávu a Seen je opět vynikající se svými dunivými bicími. Výborně soudruzi, to je správný alternativní rock. Procítěná baladická „Royal Correspondent“ má taky své kvality a klidně by zde už album mohlo končit. Ale nekončí. Šestiminutová „Epicentre“ je trochu mdlá, ale jako b-side by hanbu neudělala. „Baby Elian“ taky není úplně marná, syrovější alternativní rock. Zmiňovaná „Freedom Of Speech Won´t Feed My Children“ je pak hudebně relativně nezajímavou obžalobou amerického ekonomického imperializmu. Takže 75 minut, včetně pár minut ticha a hidden tracku v závěrečné skladbě. Není to málo.Album vychází v březnu a setkává se se smíšenými reakcemi. Není se co divit. Pro spoustu fanoušků, které kapela naverboval zejména s posledními dvěma deskami, to musel být šok. Místo hymnického stadionového rocku dostali docela alternativní kolekci, navíc stylově rozervanou, plnou politických témat. No nevím jestli přesně tohle chce poslouchat ta opěvovaná working class po práci v hospodě. Teď jen spekuluji, ale takové „Cigarettes and Alcohol“ od kolegů z Manchesteru u nich zřejmě rezonuje víc. Samozřejmě se to odrazilo i na prodejích, které se k dnešku pohybují kolem 600 tisíc kopií. Za největší slabinu alba považuji jeho nevyrovnanost. Z mého pohledu jsou tam prakticky jen výborné, nebo pak zbytečné písničky. Průměrných je minimum. Líbí se mi ale alternativnější zvuk v kombinaci se zachovanou melodikou, ke které se dopracovali na posledních albech. Zároveň velice oceňuji osobní integritu všech členů kapely. Přes obrovský úspěch, který si plně zasloužili, zůstali těmi obyčejnými kluky z Walesu, s kterými se sice neshodnu na politických tématech, ale na pivko bych s nimi zašel kdykoliv a rád.V roce 2002 pak THE MANICS připravili první výběr greatest hits s názvem „Forever Delayed“, které se i velice dobře prodávalo, aktuálně je to už přes milion kopií. A právě na turné k této výběrovce poprvé zavítali do Čech, konkrétně do pražské malé sportovní haly. Předskakovali jim READY KIRKEN, které jsem tam taky viděl poprvé. Já byl spokojený, protože jsem jejich rannou tvorbu neměl zdaleka tak naposlouchanou, a fokus byl právě na singly a největší hity. https://www.crazyDiamond.cz/snakes_snakes_snakes_syk_recenze/3617https://www.crazyDiamond.cz/snakes_snakes_snakes_syk_recenze/3617nobody@nothing.com (Tomáš)Polsko a Poláky obecně mám vážně rád. Ale jejich hudební scénu vůbec neznám. Teda kromě obligátních BEHEMOTH, kteří se ale úplně míjejí s mým hudebním (ne)vkusem. Proto bylo pro mne překvapivé zjištění, že zajímavá kapelka SNAKES SNAKES SNAKES pochází právě z Polska. Konkrétně z Lodže. To zjištění vlastně přišlo náhle se čtvrtým songem jejich debutové desky „Syk“, kde najednou zpěvačka začala zpívat „po polsku“. Do té doby její angličtina nezavdávala nejmenší příčinu pochybností, že jde o ostrovní kapelu. Její zpěv mi pak lehce evokuje Ritzy Bryan z mých oblíbených velšských THE JOY FORMIDABLE. Hudebně se jedná o moderní alternativně rockové album, které pracuje s pestrou paletou stylových inspirací, vyznačuje se slušným zvukem a kvalitní produkcí. A navíc výbornou zpěvačkou v osobě Žanety Zawierta.Mám upřímně rád podobné debuty. Je z nich na první dobrou slyšet obrovský skladatelský talent kapely, je z nich cítit velký kus práce, snahy a poctivosti, kterou do něj vložili. Zároveň si zachovává tu auru debutu, který nás okouzlí, ale pořád má v sobě tu nevinnost „amatérizmu“, nezkaženého ještě drsným hudebním průmyslem. A kde ještě tu a tam slyšíme věci, které potvrzují, že kapela je zatím ohledně studiové práce „panenská“, ale rádi jim to odpustíme, protože i tohle přispívá k finálnímu dojmu z alba. Komu by se nelíbila polština, nemusí se bát. V mateřském jazyce kapela zpívá jen dva songy z dvanácti.Z debutu „Syk“ mám dojem, že kapela se ještě formuje. Zatím nenašla svojí definitivní polohu, svůj finální výraz. Pracuje s různými zdroji inspirace, zajímavě je kombinuje, ale ještě zde nemáme finální produkt. To nemyslím vůbec špatně, naopak. Taky existují jen tři roky. Už jsou tu více než jen náznaky vlastní cesty, po kterých se kapela v budoucnu zřejmě vydá, ale ještě si napomáhá berličkami z minulosti, které si vypůjčuje od slavnějších kolegů. Myslím, že je to úplně přirozený proces. Jinak zajímavá historka z natáčení – jak těžké je dnes vymyslet originální název kapely? Téměř nemožné. (no možná ještě některá slova z klingonštiny jsou volná…, i když kdoví, nerdi mají už taky dost kapel). Každopádně i v Arizoně existuje kapela s téměř totožným názvem, akorát jsou hadi v jednotném čísle a za každým je ještě vykřičník.Co nám teda hadi z Polska servírují? Tak na začátek zde máme náznak konceptuálního konstruktu. Intro a outro, obě ambientně pojaté, pracují s heslem „This Is/Was Sick“, které se odráží i v názvu samotného alba, které je v podstatě fonetickám přepisem slova „sick“ (chorý, nemocný) do polštiny. Dávám hned plusové body, hrátky s jazykem já rád. A začíná se skutečně v docela „nemocném“ stylu. Industriálně laděná „Fck It“ je skvělým otvírákem. Heslovitý zpěv, nabušený rytmus, temná, možná až lehce strašidelná atmosféra. Všímám si hned skvělých živých bicích, mohutné basy a zajímavé práce s elektronickými zvuky. Moderním alternativním rockem s atmosférickým nádechem v refrénu je pak skladba „Love“. Svým jemným zpěvem ve sloce a nádherným, až dream popovým vlněním zde exceluje Žaneta. Vytváří tím zajímavý kontrast proti syrovým bicím a zkresleným kytarám. První song v polštině „Ty“ nechá vzpomenout svým kytarovým riffem a atmosférou na THE KILLS. Slušný anglický text by skladbu ještě více pozvedl, protože jak melodicky, tak dramaturgicky je tuze povedená. Velice zajímavá, a nejen zde, je aranžerská práce s podpůrnými elektronickými zvuky. Skvěle doplňují kytary a přidávají skladbám další rozměr, tajemný nádech i post industriální náladu. Neradostná „Grey“ je úplná temnota, opět kombinující jemný zpěv s téměř noiseovým hlukovým konstruktem. Zejména když skladba v závěru nabere sílu a rozjede se naplno, je to velká paráda. Tady mi připomněli starší tvorbu našich MANON MEURT, kteří se taky umně pohybovali na hranicích alternativního rocku, noise a shoegaze. Hopsavější rytmus a pozitivnější atmosféru nabídne „Fcking Difficult“. Svým syrovým zvukem a drivem pro změnu připomenou ranní tvorbu DEAD SARA. „Stupid Man“ je přímočarý garage rock ve stylu britských BLOOD RED SHOES. Jeden hypnotický riff, masivní refrén, alternativní nálada. Skvělá věc do malého klubu, kde eruptivní výbuchy hluku zajistí dokonalou lobotomii. Zklidnění pak přináší „Stalemate“ s neskutečnou atmosférou a nádhernou melodií. Skladba o vztahu muže a ženy dokonale vystihuje jeho proměny a vývoj v čase. Žaneta zde exceluje v servírování emocí. Svým hlasem hladí, zvedá varovný prst, komentuje i lituje. Závěrečná plnohodnotná „Eyes“ (úplně poslední „That Was Sick“ je už jen 25 vteřinová zvukové outro) má zřejmě nejblíže zmiňovaným THE JOY FORMIDABLE. Psychedelický nádech, ostré sonické kytary, atmosférický zpěv. Zejména kytarový zvuk je zde úplně fantastický, pohlcující, živý a intenzivní.Velmi příjemný debut. Kapela se nebojí spojovat alternativní rock, industriál, syrový garage rock, psychedelii nebo dream-pop a utvářet z nich vlastní hudební tvář. Věřím tomu, že má dobře nakročeno a může z ní vzniknout velice originální formace.https://www.crazyDiamond.cz/alice_cooper_the_revenge_of_alice_cooper_recenze/3619https://www.crazyDiamond.cz/alice_cooper_the_revenge_of_alice_cooper_recenze/3619janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když tak novou desku této legendy poslouchám, daloby se o ní říct, že nejde v kariéře Vincenta Furniera o niczávažného. Jedna chytlavá vypalovačka („Wild Ones“) je zdeobklopena staromilsky znějícím rockovým materiálem, který je za přispění produkce Boba Ezrina prezentován, tu v docela obstojném,jinde i na boogie reminiscence sedmdesátých let v docelapostradatelném duchu. Asi nějak tak by se dalo letmo shrnout novéalbum kapely ALICE COOPER. Proč tvrdím kapely? Protože zpěvákvystupující pod pseudonymem Alice Cooper po jednapadesáti letechzjistil, že by bylo dobré konečně realizovat nové album spolus bývalými spoluhráči z kapely, jež mu v minulostipřinesla slávu a udělala jméno, a kterou v roce 1974 již jako úspěšná rocková hvězda rozpustil, aby se soustředil pod stejným jménem již výhradně na svou sólovou dráhu. Proč k nápadu s účastí svých dávných stejně starých parťákůAlice dospěl až nyní, po více než půlstoletí odloučení, jevšak ve hvězdách.Sice nevím komu se chce hlavní aktér pomstít, ale novinka znovuobnovené sestavy dostala název „TheRevenge Of Alice Cooper“ a reprezentuje spíše dřevní stránku zpěvákovy kariéry. Při jejím poslechu mne však napadá odpověď, jestli oni tonakonec nebudou právě jeho fanoušci. S posledních alb jsme si sice zvykli na spíše průměrné skladatelské výkony, se kterými sikolikrát neví moc rady ani dvorní šikovníček Ezrin, ale na umělce formátu Alice jeprostě jedna hitovka na desce trvající padesát minut dost málo, no ne? K čemu je tedy vlastně znovusetkání s bývalými parťáky, kdyžzde marně čekám na něco, co by se mohlo alespoň vzdáleněblížit kvalitám alb z oněch sedmdesátek jako „Killer“, „School´s Out“ či „BillionDollar Babies“? S kytaristou Michaelem Brucem,basákem Dennisem Dunawayem, bicmanem Nealem Smithem a pravděpodobněi s duchem sedmadvacet let zesnulého druhého kytaristy Glena Buxtonase tedy Alice odebral do studia, aby stvořil desku, která mělapředevším rozdmýchat třpyt starých časů. Jenže já zdeprostě hledám marně cokoliv, co by se přiblížilo i tomu průměrnémuz oné původní etapy. Když si tak připomenu, jak trystně vyzněloněkolik posledních desek jeho sólové kariéry, vůbec se nedivím Aliceovu zkoušenínových vzorců s přizvanými staronovými kámoši. Vlastně mě u něho přijde, že čím je starší, tím častěji chodí do studia, na rozdíl od jiných veteránů je ale ta pravděpodobnost, že z něho také vyjde se skvělým matrem, vlastně minimální. Nebýt docela zdařilé předcovidové desky „Paranormal“, řeklbych, že všechna jeho alba z posledních patnácti let stála zastarou bačkoru.Novinka si sice drží přirozeněrockový ráz a retro stylovou formu, ani producent se nesnaží zvukkapely modernizovat a i přenášet do nových dní, ale výsledek zaklasikou sedmdesátých let výrazně zaostává. Neříkám, žejsem čekal něco jiného. Když si člověk uvědomí, že tihlemuzikanti se svým věkem blíží osmdesátce, je třeba naopaksmeknout. To říkám, abych nepůsobil, že se zde snažím pro změnu za něco pomstít Aliceovi já. Z mého pohledu se zde povedla hymna „Wild Ones“, kterápřed sebou všechno hrne, aniž by ztratila osvěžující lehkosta svůj hitový potenciál. Bohužel jde zjevně o jedinou položkusvého druhu. Nadějné kusy jako „Up All Night“, „One NightStand“ nebo „Blood On The Sun“ svědčí o stále ne úplněvyhasnutém potenciálu, ale v množině čtrnácti songů jde vpodstatě o menšinové záblesky. Jasně, že tomu již chybí onamladická dravost. O přehnané nápaditosti také zrovna nemůže býtřeč. Zůstaly tedy alespoň zkušenosti a přesvědčivě as nadhledem podané řemeslo.Většina skladeb vycházíz klasického boogie a rock´n ´rollového prostředí a ctíepochu, v jaké se odehrávala nejdůležitější částkariéry této kapely. Do seznamu skladeb byla zařazena také jednavypalovačka („What Happened to You“) s rozdováděnounáladou a výrazným partem barového piána. Tahle věc zůstalav šuplíku po zesnulém Glenu Buxtonovi několik dekád a jeho spoluhráči jitedy oprášili. Celek pak vlastní příjemně úhledný ráz a ctíhistorický odkaz minulosti značky, na což dával štempl právě Bob Ezrin. Ale ani sebezkušenější producent a studiový machr nemusíbýt schopen vytáhnout všechno. Někdy se prostě dostaví materiál, se kterým nejde dělat skoro nic.Alespoň že zvuková stránka albana mne dělá dojem velmi přirozené, autentické nahrávky, kdenení místo pro nějaké umělé tunění či jakýkoliv náznakmoderny. Opačnou věcí je údržbovější podoba řady skladeb,které spíše nudí a projekt nijak neposouvají. Zde uvedu jakopříklad, jak skladbu, která desku zahajuje („Black Mamba“), taki tu, která jej končí („See You On The Other Side“). Vesrovnání s klasikou je tohle dílo rozpačité, ve srovnání sněkolika předchozími alby naopak tak nějak fifty fifty. Otázka je, cokdo očekával, nebo zdali očekával vůbec něco. Hezký zvuk, hezkýobal, jedna hitovka, zbytek boogie balast, berte nebo nechte být.https://www.crazyDiamond.cz/fear_of_god_within_the_veil_recenze/3620https://www.crazyDiamond.cz/fear_of_god_within_the_veil_recenze/3620janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Deska, která nahání až hrůzu! Navíc od donedávna pro mne osobně zcela neznámé kapely. Značí však jeden z mých velkých retrospektivních objevů poslední doby. Před týdnem zdeproběhla recenze na debut kalifornských thrasherů DÉTENTE z roku1986 a právě zpěvačka z této kapely Dawn Crosby o čtyři rokypozději zakládá novou kapelu FEAR OF GOD, v jejíž albovéprvotině z roku 1991 zhudebňuje všechny své ženské běsy (rozpadlé vztahy, závislosti, prostituci, trýzeň a sociální vyloučení) a albem „Within the Veil“naplňuje po okraj umělecký potenciál této vesměs neradostné, ale charismatické kapely, která možná mělana to stát se v měnící se éře raných devadesátek o dost vlivnější a inspirativnější než senakonec stalo. Čtěte každopádně dál.Už jste někdy slyšeli o pojmech jako atmosférickýthrash nebo avantgardní metal s prvky thrashe, groovu a gotiky?Leckdo by dneska album označil prostě jen za ovlivněné dobovým závanem grunge a nic by neřešil,ostatně je i pravda, že všechny ty fóbie, pláče, hněvy, co zdepo emoční stránce ze skladeb proudí skrze hlas Dawn Crosby, sedají v historii americké scény srovnat snad jen s temnějšímiokamžiky tvorby seattleských ALICE IN CHAINS a především s tím,co světu v první půlce devadesátých let skrze své niterné peklo ukazoval Layne Staley.FEAR OF GOD ani zdaleka neměli tak čitelný songwriting, ale ta míraodevzdání a skvělých okamžiků tohohle, v ryzí podstatě děsněprogresivního alba se nedají ničím zastřít.Stylově bych kapelu pořád řadil asi ke škatulce thrash, ale nešlo by v žádném případě o jehoklasickou linii, napadají mne tak možná jen sanfrancisští FORBIDDEN ve svémnejexperimentálnějším období poloviny devadesátých let. Ta druhá stránka této kapely je rockovější, hypnotizující, temná a nahání opravdu strach. Těch kapel, se kterými bychzvuk této děsivé hydry spojil, opravdu existovaly pouze jednotky.Lze říct, že kapela míchala surový pouliční metal ranýchdevadesátek s ponurou atmosférou gotiky, špinavého grunge ajakousi psychedelickou avantgardou. Výsledek však vyznívá velmilákavě a svou sílu dokáže odhalovat dlouhodobě a velmipozvolna. Jde tak o typické představitele nového, hybridněpojatého metalu devadesátých let. Blízko se mohou nalézat kapely příbuzné k post-hair-metalovým SAIGON KICK, ale také k jižzmíněným ALICE IN CHAINS, v některých momentech lze dokoncemluvit i o JANE´S ADDICTION. Každopádně FEAR OF GOD vlítli na scénu v době nejintenzivnějších proměn scény, v horečce hlubokých a bytostně nových trendů, a svůj, ehm, stále ještě metal natiskli spíše směrem, jakým se posléze ubíraly hybné formace typu TOOL, TYPE O NEGATIVE či právě ALICE IN CHAINS.Kapela po celou devítiskladbovousbírku dokazuje, jak velký tenkrát měla potenciál stranmuzikantských výkonů. Dawn Crosby zde působí chvíli jako rozuřenáfena, aby vás zároveň v další pasáži chlácholila ospalýmhlasem plným odevzdání a snové blaženosti. Momenty hypnotické duševní nepřítomnostise v jejím případě střídají až s krvežíznivými výpady. Porozparáděných a pestrých osmdesátých letech si jenom člověk u tohohle kusu muziky mohl říct, a platí to dost možná na celou tehdejší Severní Ameriku - Taktady mejdan skončil! - na místo věčných párties se do popředí dostala kriminalita, rozpadyvztahů, společenské deprivace, nemoci a distribuce drog. Střet stímhle albem, a to mi věřte, bolí jako pád na mokrém asfaltovém parkovišti vrámci nějaké noční městské periférie. Hlavně si dát pozorna střepy z prázdných lahví a také na zanešené jehly. To zoufalství je až hmatatelné apocit z něho vás nepustí po celou dobu poslouchání téhle, jinakvlastně anti-hitové, desky.Řekl bych, že právě tady se střetávátalent a odevzdání uměleckému výsledku s čistým šílenstvím.Pokud by mě nyní někdo řekl, že Dawn Crosby byla ve své době jednou znejlepších a nejautentičtějších metalových zpěvaček, okterých se svět nikdy nedozvěděl, rozhodně bych neměl důvodprotestovat. Znáte naštvané řvaní Courtney Love na albech HOLE?Znáte projev všech metalových, metalcoreových či hardcoreových screamerek čigrowlerek posledních dvou až tří dekád? Tak přesně takhle tahle harpienezní. V jejím hlase je více skutečné osobní intenzity arozmanitosti, Dawn v písních totiž dokáže odhalit sebe a to navzdory svých nejslabších míst. Ona vlastně do téhle deskydokonale otiskla sebe, a bylo tak úplně jedno, zdali na vás útočískrze pošmourný groovy vál „Betrayed“, žadoní o pozornost vpozvolně se rozjíždějící „Emily“, která poté vybuchne doděsivého thrashového dusotu, nebo svůj vrchol předvede skrzesong „Wasted Time“, kde ji vydíte drásat se ze svéhoheroinového zajetí.Jestli se ptáte, proč tedy tahlekapela nikdy neprorazila, pak mou teorií je, samozřejmě krommožného osobnostního nastavení vůdkyně této smečky závisléna tvrdých drogách, že FEAR OF GOD prostě nedělali úhlednéskladby a neměli tak šanci se dostat do význačnějších médiía to ani jako řada v budoucnu úspěšných alternativců či nastupujících grungerů.Zkrátka a dobře, Dawn Crosby nedělala kompromisy a buď netoužilaa nebo neuměla dělat hudbu určenou širšímu poli posluchačů. Ztéto desky je pak především cítit osobní hledisko, kterézastává vysokou míru autenticity. Jenže být to jen o tomhle, nemluvil bych zde o povedené desce. Jde o sakra dobřezahraný metal, v kontextu raných devadesátek i metal velmimoderního ražení, který v onom roce 1991 mohl předběhnout dobuklidně i o pět let. Co se týče instrumentace, tak nejnápadnější jezde především kytarová hra skvělého Michaela Carlina. Jehosmysl pro strukturu, pro každý detail celku a přiživování onéděsivé atmosféry, jdoucí k posluchači především skrze hlas hlavní aktérky, jefantastický. Možná je škoda, že se kapela v této své vrcholné době neodhodlala stvořit takénějakou jemnější a hitovější věc, protože o pár let pozdějiuž na to Dawn patrně neměla nejen takto talentované spoluhráče,ale ani prostředky, pozici u vydavatelství, nebo vůli dál vůbec v životě fungovat. Jejich další album „Toxic Voodoo“ (1994) bylo tuctovým moderním metalem dané doby a ani zdaleka takneoslnilo, a tak debut „Within The Veil“ svou komplexností zůstalnezopakován a odkaz kapely jaksi vyprchal se smrtí zpěvačky, kekteré došlo v roce 1996 vlivem předávkování. Mít FEAR OF GOD nějaké skutečné hity, hodnotil bych určitě výše.https://www.crazyDiamond.cz/lawitch_doggod_recenze/3616https://www.crazyDiamond.cz/lawitch_doggod_recenze/3616nobody@nothing.com (Tomáš)I v parném létě se občas obloha zatáhne, a někdy dokonce zlé čarodějnice blesky a hromy vykouzlí. To je pak ideální čas pustit si třetí desku amerických čarodějnic z Los Angeles s názvem „Doggod“. Asi mají taky dost práce s vařením různých lektvarů a přípravou kouzel a zaklínadel, protože ačkoliv fungují od roku 2011, nenašly si čas na více alb. Trojice amazonek v klasické sestavě kytara-basa-bicí, neboli Sade Sanches, Irita Pai a Ellie English budují svojí hudbu primárně z garage rockových základů, které jsou čarovně doplněné psychedelií, blues, country, indie rockem a nejnověji i post punkem. Svou atmosférou a zvukovou barevností mi při prvním poslechu připomněly ALL THEM WITCHES, se kterými se do určité míry potkávají právě na tajemné psychedelické náladě.Desku točily v Paříži a je z ní cítit evropské DNA, které se ve formě goticko-postpunkového osmdesátkového vlivu promíchalo s jejich desert/garage rockovými kořeny. Evoluce opět stvořila něco nového, něco zajímavého. Zároveň se kapela lehce odrazila od svého genericky lo-fi zvuku a ačkoliv jejich písně mají do vypulírovaného a technicky špičkového zvuku pořád hodně daleko, přece jen jde o rozumný kompromis mezi těmito dvěma extrémy. Proti předchozí desce „Play With Fire“ (2020) je novinka temnější a intimnější. Je to typická náladová deska, kterou neposlouchám kdykoliv, jen když se trefím do té správné konstelace Merkuru a Saturnu. Pak mě ale její síla doslova okouzlí.Otvírák „Icicle“ nám hned bez okolků svým atmosférickým intrem představí novou, goticko-postpunkovou tvář kapely. Jakoby oživly ranné songy THE CURE nebo SIOUXSIE AND THE BANSHEES. Další novinkou v projevu kapely jsou synťáky. Aby ne, ty prostě k takovéto muzice patří. Jemně podbarvují extrémně sevřené a komprimované kytary a bicí, dodávají muzice další úroveň temnoty a tajemnosti. Zajímavá je basa, hluboká, ale příjemně měkká. Přechody u bicích pak skutečně znějí jakoby se natáčely v menším studiu začátkem osmdesátých let. Jejich suchý a tupý zvuk je totální retro. Rychlejší song „777“ pracuje se zajímavě kombinovaným riffem, kde se střídá přímočará a ostrá indie rocková část s rozmělněnou, téměř shoegazově zvukomalebnou. Zpěv Sade je velice úsporný, dynamicky nevýrazný a monotónní, vláčně líný. Výborně tím doplňuje atmosféru skladeb, zdůrazňujíc jejich odtažitou intimitu a minimalizmus. Zmiňované ALL THEM WITCHES zřejmě nejvíc evokuje šestiminutová „I Hunt You Pray“. Pomalu se rozvíjející, psychedelií nasáklá košatá skladba je jak bloudění noční pouštní krajinou, kde nás straší kvílivé kytarové elementy jako podivné zvuky z temnoty. Basa je zde více v popředí, v pozadí opět zemité synťáky, deo toho minimalistické bicí. Jen zavřít oči a nechat se unášet. „Eyes Of Love“ je naopak vykročením z temnoty do světla. Zřejmě nejpozitivnější skladba získává svůj náboj zejména z uvolněného zpěvu s romantickým nádechem a z hravě pojaté kytarové části. Dravým tempem oplývá „The Lines“, naopak do poklidnějších vod nás zavede „Lost At The Sea“, která je pojatá akusticky, jen s perkusemi. Kouzelně hypnotická atmosféra bezvětří někde uprostřed oceánu je zachycena naprosto dokonale. Titulní „Doggod“ je nejsilnější reminiscencí starší tvorby kapely. Špinavý garage rock je vkusně zjemněný vlnivými synťáky. Za mě nejlepší song je pak závěrečný „SOS“, kde je vše a ještě k tomu i špetka krautrocku. Je i více melodický, má skvělý existenciální text, dynamicky je propracovanější a má i celkem drsný drive.31 minut, víc není třeba. Jak zmiňuji výše, není to muzika na každý den, někdo může (oprávněně) namítnout, že je i lehce jednotvárná. Její rozumně vybalancovaná lo-fi estetika působí osvěžujícím dojmem v záplavě zvukově dokonalých alb, její retro nádech připomene ranné osmdesátky, ke kterým se i já vlastně postupně a zpětně nyní propracovávám. Typicky chladná atmosféra zamlženého britského gotického post-punku se mísí s horkým a extrémně suchým klimatem americké pouštní scény a vytváří neopakovatelnou zvukovou scenérii.https://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_this_is_myTruth_me_yours_recenze/3604https://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_this_is_myTruth_me_yours_recenze/3604nobody@nothing.com (Tomáš)Recenzedruhé desky PLACEBO začínala vzpomínkou na letní brigádunedaleko Oxfordu v Anglii, kde rádio dokola hrálo několikaktuálních singlů. Na konci léta se k nim přidala i novinkaod THE MANICS. První singl z jejich páté desky má sicedlouhatánský název „If You Tolerate This Your Children Will BeNext“, ale to je jen malá nedokonalost na jinak dokonalé skladbě.Plným právem zajistil pro kapelu historicky první Nr. 1v britském singlovém žebříčku. Osobně ho považuji zanejlepší song MSP, za jeden z nejlepších songů devadesátek,a v podstatě i jeho dvě b-sides jsou tak fantastické, žečlověk nechápe, proč se nedostaly na samotný album.Po skvěléma velice úspěšném albu „Everything Must Go“, kde se MANICSTREET PREACHERS po zmizení kytaristy Richeyho Jamese Edwardseznovuzrodili, bylo jasné, že kapela se v novém stylovémukotvení našla a opustila nezávislou (undergroundovou) scénu.Přiblížili se k mainstreamovému britpopu/rocku, aniž by všal dělali kompromisy (jestli pomineme, že s věkem dostali trochurozumu a přestali se navážet do všech na počkání). Kam se tedavydají dál? Poprvé pracovali komplet od začátku jen ve trojici. Už zde nebyly žádné staré texty Richeyho, žádné rozpracovanésongy. Směr udaný čtvrtým albem chtěli dotáhnout do ještěgrandióznější a velkolepější hymnické konstrukce. Dovolím sizaspekulovat, že je možná lehce ovlivnilo i koncertovánís OASIS, od kterých nasáli aroma bouřlivých stadionovýchhymen s velkým zvukem, silným akcentem na výrazné melodie atextům o každodenním životě. Ačkoliv se zpětně kapela někdy o„This Is My Truth…“ vyjadřuje s lehkým despektem, beroucto jako až moc výrazné vykročení směrem k bezobsažnémupopu, a jak uvidíme dál, něco pravdy na tom bude, ale ty songyfungují. Jsou úderné, jsou chytře popově vymyšlené, majídrive a jsou určené pro velké publikum arén a festivalů. MSP užnejsou klubovou kapelou, teď hrají pro desetitisíce. A ti sichtějí zabékat, zaskákat a pořádně se vyblbnout. Dejte lidemco žádají!Album sepyšní krásným zvukem, který je plný, majestátní a bohatý. Jemainstreamově vyhlazený, ale zároveň burácivý a strhující.Kapela si ve studiu vyhrála, nešetřila orchestrací a nebála seani programované elektroniky. Producentskou práci opět odvedl DaveEringa, s kterým kapela spolupracovala už na druhé řadovce„Gold Against The Soul“. MSP měli ambice dobýt rockový Olymp aDave je v tom plně podporoval. Punkové a glam rockové kořenyzde prakticky nenajdeme, „čo bolo, to bolo, terazky jsme mainstreamrock“. Nickyho texty byly tentokrát výrazně „user-friendly“,a duo James-Sean z nich dokázalo vytvořit parádní songy.Melodické, hymnické, zpívané, a ne štěkané jako na prvníchalbech. Ano, i tohle patří k mainstreamu. Menší výhrady mámk dramaturgii a set listu. Se znalostí většiny b-sidestrochu nechápu, proč se na album dostalo až tak moc pomalejšícha zádumčivějších skladeb, zatímco vynikající dynamické songyputovaly na druhé strany singlů. Ne že by ty zmíněné pomalejšípísně byly špatné, právě naopak, ale zejména v druhépolovině alba se jich sejde pohromadě víc než dost a deska lehceztrácí drive. Ze stejného ranku je i poznámka k otvíráku„The Everlasting“. Výborný song, ale proč ho nedat někam dohloubky playlistu a na jeho místo nenasadit nějakou burácivoupecku? Název desky je pak převzatý z projevu jistéhoAneurina Bevana, Labouristického poslance za Wales. Kapela přecejen nezapomněla na svůj proletářský původ. Startovací„The Everlasting“ naplno odkrývá všechny esa alba. Nádhernýzvuk kytar, měkká a hřejivá basa, fantastické bicís perfektními dunivými kotly, jasný zpěv vytažený hezkydopředu, teatrální orchestrace. Dokonale vybalancované,ambiciózní a velkolepé. Předchozí deska „Everything Must Go“sice už vykročila k mainstreamovému rocku, ale pořád sidržela svůj alternativní nádech. Zvukově je kompaktnější,sevřenější, více alternativně laděná. Teď jsou všechnastavidla otevřená, zvuk desky je jak rozvodněná řeka zaplavujícícelý prostor kolem. V podstatně si ani neumím představithrát tyto songy v malém klubu. Další připomínka pracujícítřídy je „If You Tolerate This Your Children Will Be Next“. Jeto heslo z náborového plakátu z doby občanské války veŠpanělsku ve třicátých letech. Z celé Evropy se hlásilidobrovolníci do takzvaných Interbrigád, které podporovalylevicovou vládu v boji proti Frankovým povstalcům. A samotnéheslo je myslím docela univerzální, a div se světe (bohužel)pořád aktuální. Song samotný je geniální. Ledově chladné, vesmírné kytarové zvuky, výborná basová linka, výrazné bicís nezaměnitelnými přechody. Já to říkám pořád, Sean jenenápadný chlápek v pozadí, malý vzrůstem, ale bubenickýmitalentem obr. Mrazivá atmosféra táhnoucí se celou skladbou jedusivá a skličující, navíc podpořená i vynikajícímvideoklipem. No věřili by jste, že o ní uvažovali jako o b-side? Až třetí skladba konečně obrací náladu do pozitivnějšíhovyznění. Naprogramované perkuse v intru vytváří zdánítanečního kousku, ale jasný vybrnkávaný riff nás vrací zpětdo rockových vod. „You Stole The Sun From My Heart“, to jakovážně? Primitivní přeslazený love song of MSP? Ano vážení,všechno je to pravda, a přesto je to po všech čertech výbornáskladba. Tenostrý a říznývpád když James nakopnekytarový pedál na začátku refrénu, to sonické burácení, tabudovaná velkolepost, všechno to dokonale kompenzuje lehce povrchnítext. MSP si to jednoduše můžou dovolit, není to žádný kalkul,jejich integrita pramení z jejich historie a je skálopevná.Rockovou katedrálu pak doslova postaví v „Ready For Drowning“.Orgán zakomponovaný do skladby je až nadpozemský, stejně takkytary vrstvené do výšek nejvyšší věže, z které Jameszpívá svým procítěným a naléhavým hlasem. Zpět k zeminás přivede „Tsunami“, další jednoduchá a přímočaráhymna, která je dělaná jasně pro stadiony. Skladba možná lehcebalancuje až na hranici kýče, ale za mě to nakonec ustojí ajednoduše baví. Posmutnělá „My Little Empire“ nechává opětvyniknout spolupráci basa-bicí se silnou podporou violoncella.James jim dopřává hodně prostoru a se svou kytarou jen lehcekrouží kolem, stroze dávkujíc zajímavé textury a elementy. Pakuž následuje nálož pomalejších songů, které samy o soběnejsou špatné. Každá má svoje kvality a specifické kouzlo, alejak se seskupí, klade to vyšší požadavky na koncentraciposluchače. Výjimečně povedená z nich je „Born A Girl“.Skladba postavená jen na syrové elektrické kytaře bez efektu alehké orchestraci dává vzpomenout třeba na „Glycerine“ odBUSH. V podstatě ale na albu nenajdeme žádnou nepovedenouvěc. Kapela evidentně opět bojovala se skladatelským přetlakem,13 zářezů, 63 minut, nic pro padavky. Proto si myslím, žezejména druhou půlku alba měli stimulovat několika důraznějšímisongy. Sonická „Nobody Loved You“ ke konci desky to sama prostěneutáhne. A to se vážně hodně snaží, kytary zde řežou možnánejostřeji ze všech písní, nádech syrovosti prostupuje připoslechu celým tělem. Když uždokola zmiňuji ty b-sides, pojďme se na ně rychle taky podívat.Věřte mi, stojí to za to. Začneme u dvou podpůrných songůprvního singlu „If You Tolerate This…“. Máme zde nabušenékombo „Prologue To History“ a „Montana/Autumn/1978“. Jedensong lepší než druhý. První z nich odpálí klavírní„riff“ doprovázený aktivními bicími. Intenzivní zpěv mudodává šťávu a drive. Ještě svižnější tempo pak nasadídruhý kousek, který je zároveň ostřejší a přímočařejší.Za mě rozhodně perly, které měly být na desce. Na „TheEverlasting“ pak zazní vynikající duet s hostující Sophií Ellis-Bexter, která pár let na to udělá úspěšnoupopovou kariéru. Její hutný a plný hlas výborně doplňujeJamese a podporuje naléhavou atmosféru. Slušná je i vláčnější„Valley Boy“, líně rozkvétající do klasické velké hardrockové skladby. Album povydání v září 1998 debutovalo na prvním místě v Angliia dle mluvčího Virgin Megastores (síť obchodů s hudebníminosiči) se jednalo o nejlépe prodávanou desku roku. V průběhuroku 1999 už prodeje oscilovaly kolem 3 milionů kopií a do dneškaje to už přes 5 milionů. Nic podobného se už MSP nepovedezopakovat. Kapela se díky němu definitivně usadila v nejvyššílize kytarové muziky minimálně v Evropě. https://www.crazyDiamond.cz/detente_recognize_no_authority_recenze/3613https://www.crazyDiamond.cz/detente_recognize_no_authority_recenze/3613janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Už jste někdy slyšeli o kalifornské ryze thrashmetalové kapele poloviny osmdesátých let zvané DÉTENTE? Já donedávna nikdy. Zvláštní. O to větším překvapením pro mne bylo zjištění, že šlo o poměrně dravé a nabušené těleso, které se jistým způsobem vyjímalo z průměru, neboť v sobě vlastnilo určitý emoční náboj a frackovitost, které do jejich zvuku proudily skrze přítomnost tehdejší nespoutané front-woman a zakládající členky Dawn Crosby, excentrický to živel, jež tuhle divoce znějící kapelu stran působení na losangeleské scéně táhl. Kapela byla založena již v roce 1984 dvojicí Dawn Crosby (zpěv) a Dennis Butler (bicí), tudíž patřila mezi starší vlnu žánru. Na rozdíl od jiných formací však jejich metalový výraz dost těsně koketoval také s punkovou sférou, což vnímám spíše v rovině nálad ze skladeb vyplývajících, než přímo postupy. Šlo každopádně o metal, jenže tak nějak surově uchopený. Nečekejte zde však hráčskou ledabylost, spíše intenzitu a zapálenost. Muzikantské výkony jsou velmi slušné a třeba kytaristé se občas ukážou i bleskovým chaotickým sólem, které se jeví v tom maelstromu riffů nakonec dosti smysluplně. Vyznění DÉTENTE plnému hněvu a hysterie vcelku přidává i rozeřvaný a správně nakřáple uječený pěvecký projev samotné Dawn Crosby.  Po celé řadě personálních změn, jež se udály během prvního roku fungování kapely, se jejich sestava ustálila na pětici, kterou kromě výše zmiňované (v roce 1985 dvaadvacetileté) divoženky tvořili tito hudebníci – bubeník Dennis Butler, kytaristé Ross Robinson (ano, jde o toho pozdějšího producenta KORN, SEPULTURY, MACHINE HEAD a jiných groove-metalových velikánů z postupujících devadesátek) a Caleb Quinn, a konečně baskytarista Steve Hochheiser. Psal se tedy podzim roku 1985 a DÉTENTE upevňovali své postavení na kalifornské klubové scéně, často koncertovali s kapelami jako EXODUS, POSSESSED či DARK ANGEL a snažili se prosadit. Vlastně působili dost jako kapela plná příslibů. Nakonec tedy podepsali kontrakt s vydavatelstvím Roadrunner Records, tehdy začínající malou nizozemskou stájí, jež se starala poměrně agilním způsobem i o distribuci svých nahrávek po Evropě. První album DÉTENTE vyšlo v létě roku následujícího a dostalo název „Recognize No Authority“, čímž chtěla kapela dát zjevně najevo své opovržení kontrolou ze strany veřejných autorit. Nahrávka to byla velmi navztekaná a přímočará, obsahovala desítku agresivních válů postavených na neoblomném kytarovém riffingu, drtících rytmech a frackovsky nasupěném hlase Dawn, jež už tehdy věděla poměrně dost o alkoholu a dost možná i jiných návykových látkách (ostatně zpěvačka zemřela v roce 1996 na selhání jater vlivem užívání drog v pouhých třiatřiceti). Proč to tedy DÉTENTE nakonec nevyšlo a kapela se rozhádala krátce po své debutové desce? Vždyť zběsilé songy jako „Russian Roulette“, „Shattered Illusions“, „Blood I Bleed“ nebo „Vultures In the Sky“ svědčily, dle mého, ve prospěch zajímavosti a určitém neoposlouchaném přístupu, vzdáleném technicistním manýrům evolučních procesů scény. Tohle bylo zkrátka syrové jádro žánru, který se nacházel v roce 1986 na svém vrcholu a rozhlížel se kudy se vyvíjet dál. Přes solidní výkony kytaristů, přesvědčivou rytmiku a ohněm sršící zpěvačku, byla kapela možná také partou smolařů, kterým vstup do hudebního byznysu od prvního krůčků zkrátka nevyšel. Debutová deska se záhy po vydání v podstatě rozplynula a zájem (mimo Německo a Nizozemsko, kde se údajně v roce vydání prodávala slušně) o ní vlastně z dlouhodobého hlediska ani nenastal. A to vydavatelství z počátku kapelu proklamovalo jako jednu z největších nadějí nového rychlého a tvrdého kovu. Dost možná za nevelkou viditelnost formace mohl také neuspořádaný životní styl samotné zpěvačky Dawn. Hlavní problém nastal, když byli nuceni bezprostředně po vydání debutu zrušit očekávané evropské turné, to když bubeník a spoluzakladatel Dennis Butler utrpěl při autonehodě těžké popáleniny, které si vyžádaly více než tříměsíční hospitalizaci. Uvnitř kapely došlo záhy ke konfliktu, který nadějný rozjezd kapely uťal. Zatímco kytaristé Quinn a Robinson a také baskytarista Hochheiser si založili vlastní kapelu CATALEPSY (název zvolek dle jedné ze skladeb), Dawn Crosby zůstala s Butlerem a ještě tři roky držela jméno DÉTENTE při životě. Bez větších úspěchů a vidiny alba. Crosby si poté v roce 1990 založila kapelu FEAR OF GOD, se kterou se jí podařilo docílit dokonce o něco umělečtějšího rámce, neboť šlo o kombinaci thrash metalu s temnou avantgardou vycházející z gothic sfér. Je to znát především z debutového a mnohými velebeného alba „Within The Veil“ vydaného v roce 1991 u Warner Bros. Ani tato kapela však nijak zvlášť neprorazila, byť se její start jevil vlastně velmi nadějně a zmíněný debut představuje originální pojetí zaoceánského metalu, někde na hranici mezi alternativou plnou ponuré atmosféry a grooveovější podobou thrashe.https://www.crazyDiamond.cz/running_wild_blazon_stone_recenze/3611https://www.crazyDiamond.cz/running_wild_blazon_stone_recenze/3611janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Ten rok a půl mezi vydáním „Death or Glory“ a následujícířadovkou „Blazon Stone“ byl pro fanouška RUNNING WILD jako věčnost. Ještěže mne v průběhu té dobyčekalo postupné objevování spousty nenaposlouchaného metalu, mnohdy tvrdšího ražení, no a taky vyšla za tu dobu celá řada fantastických novinkových alb, které jsem měl možnost v průběhu roku 1990 poslouchat, jednak díky síti kamarádů, spolužáků aznámých, druhak díky prodejcům co tehdy tato alba za peníze nahrávali na kazety. Gramec či CD přehrávač jsem tehdy v patnácti letech zkrátka nevlastnil, muselo stačit kazetové dvojče. RUNNING WILD se najaře roku 1991 vrátili s deskou, kterou fanouškům vzkázali, že zůstávají věrni svémuzvuku a léty vypilovanému stylu. Zvuk „Blazon Stone“ sice nebyl až tak bohatý jako u „Death OrGlory“, produkce byla opravdu o něco surovější a rychlá, ale zároveň nebylo třebakapele cokoliv vyčítat. Od začátku mně přišlo, jakoby zde kapela o něco přitvrdila ataké zrychlila, zkrátka šlo znovu říct, že Rolf Kasparek využil bohatých zkušeností asvou novinku opatřil vyzněním, které čerpalo z řady etap minulosti kapely. „Blazon Stone“ působí jako přirozené pokračovánícesty a jako dílo  kapely, která je již přesvědčená, že našla svou parketu a nepotřebuje jižpříliš hledat. Možná právě i tohle si řada metalových fans vysvětlila jako slabinu (kdo ví, možná jsem byl mezi nimi). Ano, zde poprvé RUNNINGWILD působili tak, jakoby se již nepotřebovali posouvat. Měli osobitý zvuk, který dosvého heavy metalu nasál i vlivy speed metalu, přičemž jim nešlo upřít, že od řady kapelz této stylové větve se dokázali vymezit. Ve výsledku je „Blazon Stone“ veliceslušnou heavymetalovou deskou, která v konfrontaci s většinou Hard N´Heavyscény počátku devadesátých let obstála. Při pohledu na otevřenost, ambice a jistou formu hledačstvípředchozích alb, však tahle věc zůstala pro insidery tak trochu za očekáváním.V konfrontaci se všemi předešlými alby mám desku z roku 1991 spíše na kvalitativním levelu prvníchdvou alb – „Gates To Purgatory“ a „Branded And Exiled“.     Vyznění desky „Blazon Stone“ možná také ovlivnilo, žepřítomná sestava muzikantů spolu nebyla až tak dlouho a v kapele, běhemtéto hektické doby, nevládla zrovna pohoda a jistota, což se záhy opět projeviloněkolika odchody. Bubeník AC každopádně nedosahoval kvalit Iana Finlaye, a tak novinka nepůsobila, i přes svou tvrdost a agresivní ráz, zdaleka tak promakanějako „Death Or Glory“. Axel Morgan, byť zjevně velice slušný kytarista, fungoval spíše jako principálův kytarový sparingpartner, který šéfovi přenechává prostor kdykoliv se blíží nějaký nosnýmoment, košatá vyhrávka či stěžejní sólo. O RUNNING WILD se tak s čím dál větší pravidelností začalo mluvit jako o bandu jediného muzikanta, který stojí za veškerým děním a bezjehož vůle nic není. Až na několik málo momentů včetně povinné a znovu poutavé instrumentálky, se zde basová kytara Jense Beckera neměla moc šancipředvést a byla ponechána kdesi vespod. Ostatně Jens ještě v roce1991 zvednul kotvy. O nějakých šest let později však naskočil ke konkurenčnímGRAVE DIGGER, součástí jejichž sestavy je až do dnešní doby. Album startuje honosná titulní hymna „Blazon Stone“ s klasicky fanfarónskýmúvodem v podobě kytarové vyhrávky simulující vojenské večerní troubení. Song posléze nabírá na síle a tempu až se doslova utrhne ze řetězu. Na podobně výrazné vstupy do svých alb začínali mít od alba „Death Or Glory“ RUNNINGWILD zkrátka patent. I tento majestátní titulní kus tak splnil předpoklada stal se výtečným otvírákem. Deska sebou nesla všechny ingredience, zekterých kapela posléze čerpala hodně dlouho dobu. Možná díky tomu tohle album považuji za to první, od kterého se Piráti začali opakovat. Jako v pořadí druhápřichází poměrně nudná a lze říci i vyčpělá skladba „Lonewolf“, kterou považuji zaskladbu, jaké by si v osmdesátých letech hamburští snad ani netroufli zařaditna desku, určitě tedy ne do role druhé skladby v pořadí. Tenhle song je zde vážně do počtu a symbolizuje pro mne jistý ústup z pozic,co se tedy týče songwritingu RUNNING WILD. Naopak „Slavery“, jakkoliv jsem z ní v doběvydání rovněž nebyl nadšen, představuje výživnější porci pirátského speedmetalu. Čtvrtá „Fire And Ice“ nás přidržuje stále u průměrnějšího módu této kapely, věc beznápadnějšího kouzla podtrhuje dobové zjištění, že s RUNNING WILD to v roce1991 bylo jako na houpačce. Jenže záhy přichází jeden z vrcholů, kterýmje famózní svižná jízda „Little Big Horn“, jejíž tématem je slavnáseveroamerická bitva mezi bílou kavalérií a kmenem Siouxů.  Hymna „Little Big Horn“ má ostatně velmi chytlavýhlavní riff a taktéž silný refrén a jedná se tak o jeden z nejlepších songůtéto desky. Po vkusné instrumentálce „Over The Rainbow“, jinak také obsahující dominantní baskytarovézdobení, na jaké jsme byli v časech zdejšího působení Jense Beckera zvyklí, přichází na řadu asi nejsilnější song této desky - „White Masque“.Bouřlivost téhle skandované jízdy upalující pustou krajinou je vystavěna skrze historické téma týkající selegendární lupičské postavy z období Baroka a song tak přes svounačechranost upaluje na vlně melodických zpěvavých linek a kytarových kejklíjako splašený panský kočár pronásledovaný bandou pobudů. Zemitá  „Rolling Wheels“ mně přijde poměrně dostnevýrazná a to i ve srovnání s jinými nepříliš melodickými a ne zrovnarychlými songy, které stavěly na hrubších riffech, grooveovějším jádru a těžšímtempu. Naopak dobře se jevila svižná jízda „Straight To Hell“, která patřilaprávě k těm písním, díky kterým se v devadesátých letech RUNNING WILDzačali řadit spíše do speedmetalového ranku. Tento trend výrazného převládánírychlejších věcí posléze pokračovat až zhruba někam k albu „Masquarade“,jež je možná považované za vůbec nejtvrdší práci kapely. Mě osobně naopak hodnězaujala „Bloody Red Rose“, což byl typický zpěvný melodický vál se všemipozitivními atributy tehdejší tvorby. Závěrečná „Heads or Tails“u mne prakticky vyšuměla, neboť jsem byl koncem alba vždy už tak nějak unavený, a to hlavně díky neustálému střídání nadějných a skvělých songů s průměrnými, takže míra soustředění u této poměrně dlouhé desky s časem vždy slábla. V rámci bonusovýchskladeb se stala perloupíseň „Billy The Kid“, jak název napovídá, šlo o song zavádějící nás doprostředí Divokého západu a hlavní postavou je legendární pistolník.  Ještě zde byla samozřejmě střednětempá dusárna „Genocide“, ale šlo pouze o předělávku skladby od irských THIN LIZZY. „Blazon Stone“ je určitě dalším silným albem od RUNNINGWILD. Bohužel však deska přišla po řadě vyloženě geniálních alb, kterésymbolizovaly největší vzepětí této kapely v zlatých časech germánského heavy metalu, ať už co se týče skladatelské úrovně, tak co se týčevyznění a popularity. Je prvním albem v řadě, od kterého se zvuk německémetalové úderky již příliš nevyvíjel. RUNNING WILD ještě nějaký ten roknahrávali kvalitní alba, ale už jim zkrátka scházel moment překvapení, a právětento aspekt věci schází i „Blazon Stone“. Jde o přímočarou speedmetalovou jízdu přinášející typický, létyvypilovaný styl kapely, ale nic nad plán. Jde o album, kde se nachází nějakých pět nebo šest velmisolidních fláků, ale jinak je třeba říct, že zde už kapela stanula mírně zavlastním zenitem. Laťka však vězela stále hodně vysoko.https://www.crazyDiamond.cz/wet_leg_moisturizer_recenze/3607https://www.crazyDiamond.cz/wet_leg_moisturizer_recenze/3607nobody@nothing.com (Tomáš)WET LEGsvým eponymním debutem v roce 2022 pořádně rozvířili vodyindie rockové scény. A když píšu pořádně, tak myslím fakthodně moc. Start z prvního místa albového žebříčku domav Británii, 14. místo v Americe, dvě sošky Grammy,spousta ocenění doma. A všechno si to zasloužili, album byloskutečně vynikající. Pětice z Isle Of Wight se letospřipomíná druhou deskou a změny jsou evidentní úplně ve všem.Od image kapely, která z intoušsky, hipstersky, šíleně trendya vágusovského modelu přesedlala do téměř uniformně a sterilněbílé, vysportované vizáže zpěvačky a kytaristky RhianTeasdale, až po zvuk a dramaturgii songů. Zatímco debut bylsbírkou přímočarých indie rockových vypalovaček, kterépůsobily neskutečně svěže a aktuálně, novinka je výrazněexperimentálnější, zvukově pestřejší a stylověrozkročenější. Nebudu vás zbytečně natahovat, debut podle mězůstal nepřekonán, ale „Moisturizer“ v žádném případěnení špatná deska. Prvnísingl „Catch These Fists“ mě na jaře trochu vystrašil a chvílimi trvalo, než jsem mu přišel na chuť. Podobně to bylo i s těmidalšími a upřímně jsem měl trochu obavy, jak nakonec bude znítcelá deska. Nechal jsem se nachytat svými očekáváními, kterési představovaly další album ve stylu debutu. Více jsem se snadani nemohl mýlit. Ačkoliv se o produkci opět staral Dan Carey,který spolupracoval třeba i s FOALS nebo FONTAINES D.C.,výsledek zní jakoby to nahrávala úplně jiná kapela. Prvnídojem je určitá chladnost a odtažitost. Zatímco debut bylhřejivý, hravý a ironicky uštipačný, novinka je vážnější aspíše sarkastická. Působí až post moderním dojmem, neosobně,nejasně. Stylově zde narazíme na pestrou směs od post punku, přesnew wave, indie pop/rock, a celé to je zahalené do specifickéartové mlhy.Otvírák„CPR“ buduje potemnělou atmosféru skrze mohutnou basu,doplněnou pak o new wave refrén s falzetovým zpěvem. Zvuk jebohatý, máme zde i elektroniku a synťáky a i kytary jsoupřekvapivě ostré. Z úplně jiného soudku je „Liquidize“.Klasický intoušský indie rock, relativně jemný a přímočarý,postavený kolem výrazné melodické linky. „Catch These Fist“se točí kolem kvílivého kytarového motivu, který je hypnotickýa otravný zároveň. Songu ale dodává jasnou charakteristiku.Trojice původně jen nádeníků pro koncertní turné,kytarista/klávesista Joshua Mobaraki, basák Ellis Durand a bubeníkHenry Holmes, se postupně stala plnohodnotnými členy kapely a ti připřípravě alba již fungovali spolu se zakládajícím duem,zmiňovanou Rhian a druhou kytaristkou Hester Chambers. A byl torozhodně dobrý krok, protože tahle sestava šlape výborně.Joshua dodává přes klávesy zvuku na barevnosti, Ellis má cit projednoduché a výrazné basové linky a Henry je výborný bubeník.Jeho styl je docela tvrdý, nebojí se hrát ostře, sází tamagresivní přechody a táhne kapelu z hipsterských cajdáčkůvstříc rockovějším vodám. „Davina McCall“ je jemnějšímelancholická věc ve stylu skotských TRAVIS. Výrazné bicí jíale nenechají sklouznout do rozplizlé slaďárny. Skvělý sound má„Jennifer´s Body“, připomínající FOO FIGHTERS kolem alba„One By One“. Song sice možná není po dynamické stráncevýrazný, ale má zajímavý přízemní drive. Povedla se inásledující „Magnetout“ s mazlavým zvukem kytar aheslovitým refrénem. „Pond Song“ je pak hozená do osmdesátkovéestetiky po vzoru THE CARS, která se v závěru rozjede dopřekvapivě mohutného rockování. Minimalistický synth-pop„Pokemon“ díky slušnému tempu taky není špatný. A vzápětíhned nejtvrdší kousek kolekce, „Pillow Talk“. Špinavá aagresivní píseň někde na pomezí stoner a garage rocku s prvkygrunge je tuze povedená. Parádní kytary, parádní bicí.Závěrečná trojka songů je trochu slabší, nebo možná spíšene tak výrazná. I když závěrečná „U And Me At Home“ sesvým psychedelickým nádechem a zajímavým vlnivým riffem vestylu devadesátkových RIDE má svoje specifické kouzlo.Songy sepohybují kolem rozumných tří minut a kolekce díky tomu slušněodsýpá. Stylová otevřenost může někomu vyhovovat, někomunaopak ne. Já myslím, že to ustáli relativně slušně a až natrochu nudný závěr mě to jako celek baví. Ve zvuku nacházímeodkazy na osmdesátky i devadesátky, ale zároveň album zní veliceaktuálně a moderně. Bude rozhodně zajímavé sledovat, kam sebudou WET LEG dále vyvíjet.https://www.crazyDiamond.cz/sodom_the_arsonist_recenze/3612https://www.crazyDiamond.cz/sodom_the_arsonist_recenze/3612hackl@volny.cz (Pekárek)Když Angelripper v roce 2016 vyhodil ze SODOM kytaristu Bernemanna a bubeníka Makku, moc sympatií si tím u mě nezískal. Chápu, že se mu (jeho) kapela mohla zdát lehce zacyklená. V čem? V jakési metalové perfekci, plynoucí z technické vyspělosti spoluhráčů, jejichž hra se svým pojetím i určitou barevností stále více vzdalovala zčernalým proto-thrashovým kořenům. Zůstává však otázkou, zda se něco nedalo řešit citlivěji. Každopádně teď, po devíti letech, se dá říci, že mu záměr v podobě sázky na dřevní pojetí nejspíš vyšel. Po komerční stránce rozhodně. Novinka „The Arsonist“ totiž dosáhla na čtvrtou pozici německého albového žebříčku, přičemž podobné úspěchy slavila i jinde. O bleskovém vyprodání tří tisíc kusů limitovaného boxu nemluvě. Říká se, hlas lidu, hlas boží! Natočili však SODOM desku, která si takové přijetí zaslouží? Nebo jde jen o kombinaci dobrého marketingu, nostalgie nemalého množství starších posluchačů a jejich zvýšeného očekávání v důsledku delšího odstupu od solidního předchůdce „Genesis XIX“. Svou roli mohla sehrát též slabá či slábnoucí konkurence. Jednoznačnou odpověď asi neposkytnu. Přes řadu poslechů jsem totiž stále v procesu hledání záchytných bodů. Pozitiva už se jasně rýsují, na druhé straně se nelze zbavit určitých pochybností, které se bohužel týkají i kvality samotného materiálu. Návštěva aktuální koncertní šňůry by mohla napovědět více. Zejména tehdy, pokud by se během ní hrálo nejméně šest nových věcí, což ovšem není příliš pravděpodobné. Zkusím tedy nejprve uvést pár chaotičtějších postřehů, nebo radši otázek a poté z nich něco vydojit. Okatá inspirace SLAYER mi v některých momentech vadí, protože SODOM by neměli znít jako SLAYER. Němce mám nota bene výše. Jenže, když Tomovi to tak krásně arayovsky řve. S tou přepálenou nasraností, rámující poslední alba americké thrash legendy, naštěstí neotravují celou hrací dobu. Ostatně, Bernemann do své sofistikované a melodičtější kytarové hry ony zámořské prvky vkládal také. Stačí si poslechnout titulní skladbu z poslední „benermannovské“ desky „Decision Day“. A do toho ty analogové bicí. Proč? Aby zvuk virblu odpovídal dynamice každého úderu, kopák svým duněním přebíjel kytary a hajtka plynule syčela jak Lombardovi, promiňte Witchhunterovi? Mimochodem o jeho nápodobu se nynější bubeník Tony Merkel celkem sympaticky, avšak zatím spíš neúspěšně snaží. Skutečně na něco takového potřebujete analogové pásy? A proč se stejným způsobem nenahrávaly i zbylé nástroje. Přežila vůbec všechna ta analogová nádhera konvenční mix a mastering? Nejsem si jistý. Není navíc trochu problém v tom, když má každý ze skládajících o dost jiný přístup k tvorbě? Ve výsledku tu tedy máme jakousi nesourodou směsici, „SeasonpostSeason" SLAYER, obyčejného thrashe, starého heavy/speedu a punku. Nejde však o nesoulad jen zdánlivý? Uvedená směska přece nese scelující punc či nákazu SODOM. Nejsme nakonec někde u syrovějšího „Better of Dead"? To přeci není špatné album, že?:-) Dvě samostatné, neustále jedoucí doprovodné kytary mají každopádně velké(!) kouzlo, sóla také nejsou k zahození. Jen kdyby ty kytárky hrály o chlup silněji. Tom se tentokrát svou čtyřstrunkou prezentuje skromněji, takže by ho ani moc nezastiňovaly. Je celek zvukově špinavější, nebo prostě jen nedotažený? A dokázal bych něco napsat ke každé skladbě? Asi ano, což je dobrý signál. Tak co si z výše uvedeného odnést. „The Arsonist" je velmi dobrou deskou, která za stávající situace asi nemohla znít lépe. Kapela ze sebe odevzdala maximum. Vyniká zejména Tomův zpěv. Vokální rozpětí mezi šílenou jízdou „Trigger Discipline“ a rokenrolově laděnou speedovkou „A.W.T.F.“ mi imponuje. Žádná pěvecká retro hvězdička se dotyčnému ani neblíží. Tohle je prostě německý chlapák:-), vymírající druh. Nelze vlastně závěr o absenci relevantní konkurence na postu zpěváka vztáhnout i na celek? Jak jsem už naznačil výše, onen prodejní úspěch s tím možná souvisí. Co v dnešní době postavíte proti takové desce? Škoda těch kytar, místo vražedných poryvů občas slyším jen silnější vítr, tedy alespoň z Bandcamp streamu. Nicméně nemůžu vyloučit, že zde chybí jen to, co sám tolik zatracuji, tedy moderní čistoskvoucí tlak. Na nové desce mě zatím hodně baví zhruba polovina songů. Zbytek však rozhodně nezatracuju. Nejradši mám valivou polohu a pestrost „Twilight Void" a temnotu ze „Scavenger“. Na slayerovské pasáže, ale i na celé skladby nesoucí se v uvedeném stylu, jako třeba  „Return to God in Paris“ či již zmíněná  „Trigger Discipline“, jsem si rychle zvykl. S opakovanými poslechy zas nečekaně vyrostl speedmetalový tribut „Witchhunter“, který jsem původně považoval spíš za blbost. V té načernalé jednoduchosti, přímočarosti a syrovosti se skrývá více, než by člověk čekal. Uvedený závěr nakonec, a celkem nepřekvapivě, platí pro vyznění celé desky. K textům a intenzitě hudby, která je provází, se pak dá vypíchnout následující: Pusťte si pár rychlejších věcí jako soundtrack k jakémukoli válečnému videu, zachycená agrese rázem řádově posílí. SODOM přesně v duchu výborného obalu znovu nabízejí hlavně vraždění, utrpení, šílenství, devastaci a zoufalství, prostě válečnou apokalypsu v plné parádě, a znovu jsou přesvědčiví. Doufám, že do budoucna zůstane jen u toho mrazení během soustředěného poslechu. Ale co už, nic se nemá přehánět. Ani temné myšlenky. Carpe diem! Partě zažraných thrashmaniaků proto „The Arsonist" doporučuji i jako skvělé album na pořádnou pařbu. SODOM po více jak čtyřiceti letech zkrátka opět vládnou. Síla desky, nebo slabost doby? Definitivní verdikt ponechávám na čtenáři. Výsledné hodnocení proto pojímám spíš alibisticky a v kontextu tvorby. Fanoušci ať si klidně desítku, případně rovnou dvě přihodí. Snad něco časem přihodí i Angelripper a spol. Některá Tomova vyjádření totiž naznačují, že by se „The Arsonist“ mohlo stát labutí písní. Tak uvidíme. https://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_everything_must_go_recenze/3593https://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_everything_must_go_recenze/3593nobody@nothing.com (Tomáš)Ztráta jednoho z členů musí výrazně poznamenat každou kapelu. Zřejmě se vynořuje spousta otázek, na které není jednoduché najít odpověď. Zabalit to? Pokračovat dál? Přejmenovat se? Doplnit partu o nové posily? U MSP to muselo být ještě složitější, protože Richey byl pořád „jen“ nezvěstný. Hledali ho, pátrali po něm, doufali, že se znova objeví. Dokonce i v rozhovorech pro média zbytek kapely zoufale vysílal signály, které by snad mohly najít adresáta. Prosili, aby alespoň dal vědět, že žije, že je v pořádku, i kdyby se už do kapely nechtěl vrátit. Komunikace to byla ale bohužel jednosměrná, a ze světa se nic nevracelo, zůstávalo jen ticho a prázdno.Po několika měsících v nejistotě se kapela musela konečně domluvit co dál. I díky podpoře a požehnání od Richeyho rodiny se rozhodli pokračovat. Zároveň cítili, že musí udělat důležitý krok do budoucnosti. Byli pod drobnohledem fanoušků i médií a nechtěli ustrnout ve světě posledního alba „The Holy Bible“. A po prožitém traumatu potřebovali i pozitivnější náladu a výhled do budoucnosti. Tohle všechno se mělo postupně přetavit do dalšího alba, které mělo být jiné, a které kapelu posunulo do vyšší ligy a ta za něj sklidila uznání ze všech směrů.Texty pro nové album jsou opět od dvou autorů – máme zde 5 songů, které napsal Richey ještě přes svým zmizením, zbytek dodal Nicky. O hudební stránku se pak opět postarali James a Sean. Zejména James se rozhodl změnit svůj přístup. Místo agresivních a přímočarých songů chtěl nechat tentokrát songy více dýchat, dát jim větší atmosférický nádech, a i zvukově se posunout z ostrých a syrových poloh do více klasicky rockových. Experimenty omezil na minimum, zaměřil se na výraznější melodie, v podstatě se dá říct, že vzal britpop na milost. Jak sám přiznal, chtěl být součástí mainstreamu, a tomu vládl právě britpop. Jako producenta si zvolili Mike Hedgese, zejména kvůli jeho práci se SIOUXSIE AND THE BANSHEES. Chemie fungovala výborně, Mike velice rychle pochopil, jakým směrem se kapela plánuje posunout a maximálně je v tom podporoval. Nahrávání na jednom starém zámečku ve Francii bylo plné pohody a kreativity. Všechno se to samozřejmě otisklo do nahrávky samotné, která je zatím nejpozitivnější a nejpřístupnější položkou v diskografii. Čistější zvuk, propracovanější melodika, dokonce i civilnější image kapely, přitahovaly pozornost směrem k hudbě samotné.Očekávání ze všech stran byla samozřejmě velká a kapela byla dá se říct pod drobnohledem. Jak se vypořádají s absencí Richeyho? Budou pokračovat v tom, co dělali, nebo přijdou s něčím novým? A budou to pořád ještě THE MANICS? Všechny tyto debaty a spekulace kapela utnula drasticky a nezvratně tím nejlepším možným způsobem. V dubnu vypustila první singl „A Design For Life“, který byl jasnou trefou do černého. Jeden z jejich nejlepších songů v historii byl předurčen stát se hitem a dodnes dokáže rozezpívat desetitisícové davy na festivalech. Je v něm vše, co fanoušci na kapele milují – text o životě pracující třídy, povznášející riff, dramatický refrén. Zvuk je krásně čistý a jasný, výrazná orchestrace dodává emotivní hloubku, houpavý refrén je strhující. A v některých slokách jakoby se Nicky, který je pod textem podepsaný, snažil přeneseně i uzavřít kapitolu existence kapely s Richeyem. „We don´t talk about love/We only want to get drunk“ (nemluvíme už o lásce/chceme se jen opít) symbolicky posouvá život dál, k běžným, každodenním tématům. Podobnou symboliku pak nacházíme i v titulní skladbě a zároveň názvu samotného alba - „I just hope you can forgive us/But everything must go“ (doufáme, že nám dokážete odpustit, ale všechno musí jít dál). Žádají o odpuštění fanoušky (nebo Richeyho?), že to nezabalili, že pokračují, a že se i změnili. Ale to je život, a ten musí jít dál. Kapela se skutečně změnila prakticky ve všem. Po traumatu nastala katarze. Ačkoliv měla trojice obavy z reakcí fanoušků i tisku, honili se jim hlavou pochybnosti, jestli směr, kterým se vydali je ten správný, přijetí bylo veskrze pozitivní. Bylo by malicherné a nefér to přičítat jen humbuku kolem kapely „jejíž kytarista zmizel beze stopy“, nedej bože nějaké společenské lítosti. Album se totiž skutečně povedlo a zaslouží si plné uznání.Akustický začátek „Elvis Impersonator – Blackpool Pier“ se svou uvolněnou letní atmosférou a šumícím mořem v pozadí nás zmate svou nekonfliktní pozitivitou a když pak odpálí velký a hlučný refrén, máme možná až pocit, že jsme si pustili novou desku OASIS. Kde jsou revoluční hesla? Kde je to vyhrocené burcování z minulých desek? Tohle je přece klasický mainstreamový stadionový rock. A sakra dobrý! MSP si našli novou tvář, která je sice přiblížila brit-popu, ale pořád zůstala jedinečná. Nejsou tak hulvátsky hluční a přízemní jako OASIS, ani tak hipstersky hraví jako BLUR, dokonce ani tak glamově zasmušení jako SUEDE. Své kořeny v klasickém hard rocku přetransformovali do moderního, civilního zvuku, který se nesnaží ohromit, nechce posouvat hranice, chce být jen poctivý a uvěřitelný. Přesně jako kapela sama. A nebojí se občas zkusit něco nového. Překvapivá trumpeta v „Kevin Carter“ nás nejdřív zaskočí, ale ve finále to vůbec není blbě. „Enola – Alone“ je další song s velkým stadionovým zvukem, kde se povedlo krásně naplnit předsevzetí Jamese, aby písničky byly nadýchanější. Nikam se nespěchá, melodika je vláčnější, nechává instrumentální stránku, aby nám zahltila smysly. Tuctový song v nejlepší slova smyslu, který prostě funguje. Proti předchozímu albu jsou bicí v mixu opět na úrovni, kterou si zaslouží. Jasné, čisté, hezky čitelné. A Sean se opět snaží a jde mu to výborně. Titulní „Everything Must Go“ mě nikdy úplně nebrala, zřejmě kvůli komplikované rytmice ve sloce, protože zbytek songu je slušný. Dýchá z něj euforická atmosféra a dramatická stylizace. Smutná balada „Small Black Flowers That Grow In The Sky“ je opět něco, na co od MSP rozhodně nejsme zvyklý. Produkce je v tomto případě totálně mainstreamová, dalo by se říct že až poprocková. Ve výrazně pozitivním duchu se naopak nese „The Girl Who Wanted To Be God“, kytarovou hrou ve sloce lehce podobná SUEDE, v refrénu pak opět bohatě zdobená orchestrací. Skvělý riff má „Removables“, kde se kombinace primárně akustické sloky a špinavého hlučného refrénu blíží trademarku PIXIES, včetně typických krátkých sól a přechodu téměř do řevu v závěru. Výborná je i další singlovka „Australia“. Euforická, sonická, nadupaná, přímočará. Zajímavá je i „Interiors“ kombinující new wave rytmiku sloky s velkým stadionovým popěvkem refrénu. V pozadí máme opět, tentokrát schválně trochu schovanou orchestraci, která ale přidává na objemu a zemitosti songu. Dalším pozitivním kouskem je pak „Further Away“. Tyto běžné, dramaturgicky jednoduché a čitelné songy na tomto albu kapele prostě jdou parádně od ruky. Na nic si nehrají, poctivé řemeslo na prvním místě. Grandiózní závěr pak obstará „No Surface All Feeling“. Znova ukáže melodicky přívětivou stránku kapely, doplněnou o velký a hlučný hudební konstrukt.12 songů, 45 minut. Tady je svět v pořádku. Nic nechybí, nic nepřebývá. Album vychází v květnu 1996 a fanoušci namlsaní singlem „A Design For Life“ vzali prodejny útokem. Start z druhé příčky prodejních hitparád, ještě rok po vydání byl album pořád v TOP 5, a nakonec se v TOP 100 udrželo 104 týdny. Tohle byl pro kapelu definitivní průlom. Dokázali to. Kritiky byly taky vesměs pozitivní, sbírka různých ocenění rostla geometrickou řadou. NME to ve své recenzi označila jako „zvuk kapely, která je v rozkvětu“. Album vyzařuje skutečně velkou vnitřní sílu, vyrovnanost a pozitivitu. Tady hraje skálopevná kapela, která ví co chce, baví jí to a navíc to i umí. A vedlejším efektem nově vydobyté pozice byl i obnovený zájem o její první desky, kterých se dodatečně prodalo dalších několik set tisíc kousků. Samotného „Everything Must Go“ se nakonec prodalo přes dva miliony kopií. Skupina samozřejmě pokračovala i v koncertování, s tím, že nadále nechávala připravit na stage ještě jeden mikrofon navíc. Pro Ritcheyho. Předskakovali OASIS, což jim otevíralo dveře k dalším novým fanouškům. Bohužel to fungovalo jen v Británii, protože plánované společné turné v Americe skončilo ještě než vůbec začalo. Bratři Gallagherové se opět dostali do fáze totální nenávisti a tím pádem se vše zrušilo. Další pokus dobýt Ameriku opět nevyšel. Byla to ale jen malá kaňka na obrovské vlně úspěchu, na které aktuálně MSP plavali. https://www.crazyDiamond.cz/zemrel_ozzy_osbourne_a_metalovy_svet_prisel_o_svou_nejikonictejsi_a_nejcharismatictejsi_postavu_asyl/3615https://www.crazyDiamond.cz/zemrel_ozzy_osbourne_a_metalovy_svet_prisel_o_svou_nejikonictejsi_a_nejcharismatictejsi_postavu_asyl/3615nobody@nothing.com (Stray)Obvykle se článkově nevyjadřuji k podobně smutným událostem, zde však cítím, že musím udělat výjimku. Odešla totiž legenda, která zhruba šestapadesát let formovala hudební vkus milionů fanoušků tvrdé hudby po celém světě. V souvislosti s rozlučkovým koncertem jsem patřil určitě ke skeptikům, přišlo mě bizarní nutit starého a nemocného člověka do podobného martýria, rovněž jsem neviděl nic super na tom, že si s podobnou megalomanskou akcí řada lidí z branže tak trochu přihřívá polívčičku. Ozzyho hudbu miluji, a je mi jedno, jestli jde o tvorbu BLACK SABBATH nebo jeho sólovou kariéru. Dost pravděpodobně jsem jej vždy považoval za nejdůležitější osobu na scéně, byť se podle momentální posluchačské chuti mohl na čele střídat s několika dalšími rockovými bohy. Přes tohle jsem naprosto vůbec nezatoužil na stadionu birminghamské Aston Villy být a to, i kdybych snad v daném anglickém městě žil. Stream z onoho večera jsem si projel jen rámcově a velmi rychle až dva dny po akci. Jsem možná moc velkej srab na to jít vědomě naproti podobnému emočnímu masochismu. Pamatuji, jak před necelou dekádou zemřel David Bowie, stalo se tak bezprostředně s vydáním jeho poslední řadové desky „Blackstar“. Na odchodech slavných souběžně s jejich poslední výraznou aktivitou mě přijde něco skoro až démonického. Dnes vím, že Ozzy tu svou rozlučku nejenže potřeboval udělat, ale on jí opravdu chtěl, naposledy chtěl zažít tu energii davu, emoce vyvěrající z lidí vlivem jeho hudby a všechnu tu atmosféru. Poprvé jsem si jeho existenci uvědomil ve svých patnácti, v roce 1990, kdy v televizi běžely na díly rozkrájené záznamy z koncertu rockových hvězd na Moscow Peace Festu uspořádaném v létě roku 1989 v souvislosti s oteplováním vztahů mezi západem a východním blokem. Spolu s Ozzy Osbournem na akci vystoupily ještě kapely BON JOVI, SCORPIONS, MÖTLEY CRÜE, CINDERELLA a SKID ROW. Československá televize tehdy všechny koncerty ze záznamu pouštěla. Z prvního dojmu mne vážně nenadchl. Po pódiu podivně cupitající jednačtyřicetiletý tlusťoch s trvalou, dost pravděpodobně o generaci starší než většina masírků, co tehdy jela v hair-metalu. Týpek, co každou chvíli na někoho mrskne kýbl s vodou a ještě se tomu chechtá. Co to jako bylo? Zajímá ještě někoho tenhle dědek? Odkud vlastně ten chlap přišel? Ani jeho hudba z té televize nějak nevyzněla. V patnácti nějak nemáte náladu jít naproti podobným starým zjevům. Zaujal mne však jeho kytarista, blonďák ve zvonáčích, kterému mohlo být tak okolo dvacítky, a kterej se oblíká řádně zastarale. Co to jako má na sobě? Já mám elastický proužkáče, tak proč nosí zvony? Možná uběhl další rok a o hudbu nějakého Ozzyho Osbournea jsem nejevil naprosto žádný zájem. Zlomilo se to až následkem dvou dalších sílících skutečností či událostí. Tou první byl můj nově objevený zájem o BLACK SABBATH, kdy jsem zároveň ke svému překvapení v mezidobí zjistil, že dotyčný šílenec v té kapele kdysi zpíval. Tou druhou záležitostí posunující mne k Princi temnot bylo vydání jeho šestého sólového alba „No More Tears“, které mne díky fantastickým hymnám doslova sejmulo a dodnes jej možná považuji za vůbec nejvýraznější a nejvelkolepější nahrávku s Osbourneovým hlasem. Až do začátku devadesátek jsem se popravdě vyhýbal prozkoumávání starší rockové hudby, tím myslím starší než rok 1982. Jel jsem v metalu, většinou thrashi, lehce v evropském hejvíku a kalifornském glamu, a do sbírky se dostával čím dál víc i death metal, ale že bych šel dál do historie, to se zhruba do roku 1991 vůbec nedělo. Jenže pak jsem začal sedět ve třídě na průmyslovce v lavici s jedním týpkem, kterej byl spíš hipík než metalista. Vlastně metalista nebyl vůbec. Tenhle spolužák měl navíc ve zvyku po vyučování chodit do půjčovny cd, a díky němu se to zlomilo a já kromě vyložených metalových tvrďáren tehdejší doby začal přicházet na chuť také kapelám jako LED ZEPPELIN, THE DOORS, BLACK SABBATH, DEEP PURPLE a dalším. Samozřejmě že jsem po chvíli do té půjčovny začal docházet s ním a za ušetřené drobné jsem si vždy něco odnesl domů. Přiznám se, že z kapel sedmdesátých let jsem měl BLACK SABBATH vždy nejvýše (jednu dobu v druhé půlce devadesátek jim konkurovali možná snad jen KISS), byť mou první zkušeností s jejich tvorbou bylo tehdy poslední album „Tyr“, kde se samozřejmě Ozzyho hlas vůbec nenacházel. Druhou deskou, kterou jsem od nich poznal, byl však již legendární „Paranoid“ a tehdy se to zlomilo, během let 1991 a 1992 jsem se stal doslova fanatickým příznivcem Ozzyho a hudby BLACK SABBATH a nahrál si od něj prakticky všechna alba s jeho hlasem. Viděl jsem jej naživo minimálně čtyřikrát - určitě dvakrát sólově a dvakrát v rámci BLACK SABBATH (přičemž Iommiho kapelu bez Ozzyho jsem viděl rovněž dvakrát). Jestli někdo tvrdí, že podobně výraznou postavu metalová scéna už nikdy mít nebude, tak je to dle mého pravda. Ozzy byl neopakovatelný a nikdo jej nikdy nemůže nahradit. Už několikátý den se snažím vypořádat s tím uvědoměním, jak velká to je pro svět fanoušků rocku a metalu ztráta. Tolik fantastické hudby. Díky za všechno Ozzy, byl si skvělý a nejlepší!! (R.I.P.)https://www.crazyDiamond.cz/pulp_more_recenze/3603https://www.crazyDiamond.cz/pulp_more_recenze/3603nobody@nothing.com (Tomáš)Kdyžkapela vydá novou desku po 25 letech, zavání to vždy trochumožným zklamáním. Nebo nenaplněnými očekáváními. Nebov nejhorším případě absolutním nezájmem posluchačů.Naštěstí u nové desky sheffieldských legend (nejen) britpopuPULP se nic z toho nenaplnilo. Nebudu vám lhát, není tojejich nejlepší zářez, ale myslím, že se jedná o důstojnýnávrat. Jarvis Cocker prostě kolem sebe potřebuje tento ansábl,aby krotil jeho intelektuálně depkoidní tendence, které se najeho sólovkách zhmotňovali do neposlouchatelných artových,sebelítostivých, utahaných a uplakaných konstrukcí. „More“je v přímém kontrastu k výše zmíněnému úplněnormální, v podstatě příjemná deska. A že jim to pořádšlape i naživo dokazují záznamy z letošního Glastonbury.Z deskyje slyšet uvolněnost a radost z hraní, která jí dodávápohodovou atmosféru a nekonfliktní povahu. PULP byly vždyspecifičtí, a pořád jimi zůstali. Zařadit je v devadesátkáchdo hlavní vlny britpopu byla buď lenost tehdejších žurnalistů,nebo možná vychytralost jejich vydavatelství, ve snaze svézt sena vlně popularity. Ano, určitě k němu měli blízko, ale užjen fakt, že začátky kapely sahají až do roku 1978, dává tušit, že za nimi bude ještě něco jiného. Na staršíchnahrávkách najdeme skutečně vše možné, od post-punkovýchvlivů, přes new wave až k art popu a indie rocku.Nejdůležitější deska „Different Class“ z roku 1995,společně se svým předchůdcem „His´N´Hers“ (1994) a nástupcem „ThisIs Hardcore“ (1998), jsou v podstatě esencí hudebníhovývoje kapely, kde je vše, co PULP reprezentují, tak jak je dnesznáme. Je na nich ta intoušská hravost a jinakost, jsou tady jakfantastické přímočaré indie-popové hitovky, tak artově košatéskladby pro náročného posluchače. A zejména je zde Jarvis sesvým typickým projevem, kterého si s nikým nespletete. Umírecitovat, umí ironicky zpívat, umí freneticky strhnout stadionovédavy, ale umí být i citlivý, křehký a zranitelný. A zejménateatrální. Vzpomeňte si, jak dokáže prožívat v podstatě(ironicky) povrchní hitovky jako „Common People“ nebo „Disco2000“.Podobněvelké hity na novince nenajdeme a upřímně jsem je tam anineočekával. 30 let mezi jejich nejslavnější nahrávkou a letošnínovinkou je prostě propast, kterou nám věk, doba a ani osobnostčlověka nedovolí překročit. PEARL JAM už taky nenahrají další„Even Flow“. Co ale u podobných kapel vždy velice ocením, je,když dokážou stárnout s grácií a na úrovni. A PULP todokázali. Album rozhodně nepůsobí jako ospalé dílo důchodců,kteří si potřebují trochu přivydělat, protože opět zdražilomlíko. V některých pasážích naopak mají energie, že byse ty songy klidně mohli objevit na jejich devadesátkových albech. Deska je špičková po zvukové stránce. Moderní dospělý indierock, ne moc ostrý, ale ani sterilní. Odpovídající vážnostiinterpreta. K tomu slušná produkce, která se kapelu nesnažízbytečně směřovat někam, kam nepatří, ale v podstatěrozvíjí její odkaz. James Ford zde odvedl výbornou práci. Jehozkušenosti napříč žánry, od moderního indie rocku, přespopové desky, až po elektronické kapely, se zde naplno zúročily. Víme, že to jsou PULP, oni vědí, že my víme, my víme, že onivědí, že my víme, a já vím, že tak je to správně. Je tosamozřejmě zmodernizované pro rok 2025, ale velice citlivě apřiměřeně. Výsledkem je, že album se vážně příjemněposlouchá, netlačí na pilu, nechá nás lehce zavzpomínat nakrásné devadesátky (já byl ještě dost mladý, takže si jepamatuji, na rozdíl od těch, co je skutečně „žili“), alepřitom je pořád maximálně aktuální. Dokonce i jeho 50ti minutovádélka zde není až tak násilná. Musím se přiznat, že jsem sitoho všimnul asi až při třetím poslechu, i to víceméněnáhodou. Letnípohodu navodí pozitivní otvírák „Spike Island“. Dostane se nám vše, na co jsme u PULP zvyklý – orchestrace, synťáky, alei poctivé kytary. I následující dramaticky-tajemná „Tina“nese jasný rukopis kapely. Své oblíbené téma sexuality Jarvisřeší v lehce úchylně slizké „My Sex“. Je mu sice užčerstvě přes šedesát, ale pořád zní stejně naléhavě aodhodlaně jako na nejslavnějších albech. Až někam do disko vodzamíří tanečně pojatá „Got To Have Love“. V rámcipestrosti na albu samozřejmě najdeme i pomalejší a hloubavějšískladby jako je třeba výborná „Slow Jam“ s náznaky funkyrytmu a zároveň soulovým nádechem, promyšleně budující svouspecifickou atmosféru až do grandiózního finále. Nostalgická„Background Noise“ má krásné houslové party, „PartialEclipse“ nás naopak okouzlí svojí pozitivní melancholií.Křehká závěrečná „A Sunset“ nás pak nechá zavzpomínat ažna indie folkové začátky kapely. PULP sevrátili na scénu s důstojným albem. Víc k němu asinení potřeba dodávat.https://www.crazyDiamond.cz/running_wild_death_or_glory_recenze/3610https://www.crazyDiamond.cz/running_wild_death_or_glory_recenze/3610janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Zřejmě každý fanoušek metalové hudby má ve svém srdci album, najehož první poslech a nadšení z něho vyplývající nikdy nezapomene. Těchalb může být dokonce v životě každého metalisty celá řada, ale pak je zde u někoho možná jenom to jedno jediné, jehož bezprostřednost a schopnost překonání očekávaných met vygenerovala skrze první poslech absolutní míru euforie, která se už vlastně nikdypotom u žádné jiné nahrávky nezopakovala. Zkrátka láska na první poslech! Pokud budu mluvit za sebe, u mne je tím albem právě jízda „Death Or Glory“od německých RUNNING WILD, kterou jsem si okolo vánoc roku 1989 přineslnahranou na obyčejné kazetě HF-Sony z burzy (pro názornost: má sbírka tehdy čítala asi jen dvacet kazet, tedy maximálně jen čtyřicet zahraničních metalových alb z osmdesátých let). Protože jsem tou dobou již zhruba rokposlouchal předchozí dvě řadovky této kapely, které jsem měl ostatně ve velkéoblibě, natěšenost byla obrovská. Co se tedy stalo? „Death Or Glory“ u mne okamžitě předchozí dvě alba překonala. A to šlo o věci, jež jsem velmi intenzivně poslouchal a vzýval. Na tenpocit, když se zde úvodní skladba „Riding The Storm“ zlomí do svižnějšího tempa a nabírá majestátních kontur, tak ten ve mně praktickyzůstal navždy a prakticky rozhodl o tom, jakému hobby se budu v dospívání věnovat. No co vám budu vyprávět, rybaření to určitě nebylo. Dost často si na tu chvíli vzpomenu, a sice v tom smyslu, že se sám sebeptám, zdali ještě dneska mohou mladí fanoušci něco podobného zažívat unovinek svých oblíbenců, sám jsem dnes, bohužel, emočně už roky vcelku netečný i k novinkám kapel, které chovám dlouhodobě v největší oblibě a které si stále kupuji. Na konci osmdesátých let byla u nás však úplně jiná situace, ten hlad po tvrdé hudbě proceděné sem pracně ze západu byl enormní. Každou i blbě nahranou nahrávku jsme vítali s otevřenou náručí, pořád jsme si půjčovali kazety, měnili fotografie kapel, vyprávěli si o nových objevech, a právě do této hektické doby hamburští  vlítli ze sousedního NSR v obrovském laufua fanoušky mého věku (tedy teenagery přecházející zrovna ze základní školyna střední) učarovali především originálním zvukem svého heavy metalu, který sestával stále zřetelněji jejich trademarkem, jenž si nebylo možné splést s nikýmjiným. Možná jsem se k této kapele dostal právě v té nejvhodnější anejeruptivnější době, kdy získala na svojské invenci a ještě se nestačilazřetelně opakovat, jak se samozřejmě začalo dít hned zkraje a v průběhu následujících devadesátýchlet. Jestliže deska „Under Jolly Roger“ fascinovala urputnou nařachaností a temnotou, „Port Royal“ bylovelkým příslibem k cestě za vlastním překonáváním bariér a více melodickým, avšak i progresivnějším rámcem tvorby RUNNING WILD (tehdy to ještě v souvislosti s jejich hudbou nebyl protimluv), pak „Death Or Glory“ je dokonalou sbírkou historizujících, osudových válečných hymen. Tak schválně,napadlo by vás někdy, jak skvěle se dá zhudebnit pochod pěších pluků z dob Napoleonských válek v rámci bitvy u Waterloo? Tahle deska si s podobnými nelacinými aspekty metalového songwritingu dokázala poradit s obrovskou grácií. Bezpochyby jde o to nejlepší, čeho byli RUNNING WILD kdy schopni. Byla zde jak energie prvních alb, tak charisma plavebpod pirátskou zástavou, ale i kouzelná melodika a neotřelost chorálů Královského přístavu.Tím člověkem, který kromě Rolfa Kaspareka dokázal této nahrávce vdechnoutvlastní život, byl především německý producent s českými kořeny Jan Němec. Ve svémhannoverském studiu se nebál výzev a RUNNING WILD vyloženě posunul na nejvyššílevel kvality, jaké byli za celou dobu schopni. Pro pořádek si připomeňme sestavu tehdejší posádky, ta se samosebou po následujícím turné kapitánovi hned rozsypala. Tou dobou byli na palubě korábu vedle Rock N´Rolfa ještě druhýkytarista Majk Moti, basák Jens Becker a nově také anglický bubeník Ian Finlay, především právě Finlayův herní přínos se ukázal být v rámci této nahrávky jedním z klíčových ukazatelů. Základemúspěchu celého procesu byli především velmi dobré skladby, které RUNNING WILDtehdy ještě dokázali složit a neváhali je na pás dostat v co nejbombastičtějšímprovedení. Nešlo však o kýč typu powermetalových úderníků přelomu milénia, šloo nahrávku s duší, s prostorovým zvukem, tepající náladou i vnitřním kouzlem, nahrávku precizní v každém detailu, kde každý song opravdu dýchal svobodně a bylnezaměnitelným dílkem výsledného puzzle. Desce rozhodně nechybí jistá poetickáaura, čehož je docíleno duchapřítomnou prací na každém jednom detailu a využitím celéřady aranží, ať už jde o kytarové zvuky, sóla, úseky obohacené závojem kláves nebosbory a podpůrné vokály. Není tajemstvím, že se v roli back-vokalisty nahráváníúčastnil i Ladislav Křížek, jehož hlas se údajně nachází ve sborech písní jako „Marooned“nebo „Battle Of Waterloo“. Ten se tou dobou zrovna připravoval na nahrávánídebutové desky jeho nového projektu KREYSON „Anděl na útěku“, která vznikala pod stejnýmproducentským dozorem rovněž v Hannoveru bezprostředně po „Death Or Glory“. Na téhle nahrávce RUNNING WILD se zkrátka povedlo úplněvšechno. Samozřejmě, to podstatné se ukázalo v schopnostiskladeb získat si své fanoušky trvale a v hlubší míře. Hrdinná jízda skrz mořskoubouři v rámci úvodní „Riding The Storm“ je vlastně nemírněnou oslavou svobody, kde postoj „smrt neboslávu“ se vlastně odrážel do celé tehdejší tvorby této, ve své době jediné pravověrnépirátské kapely. Je zjevné, že podobné songy i u větších šajb opravdu nevznikají každý rok. Pronejednu kapelu (včetně právě RUNNING WILD) může jít dokonce o vůbec nejlepšímoment jejich kariery. Skladba s výraznou ústřední melodií, pestroukytarovou výstavbou a skvostným refrénem byla, dle mého, zkrátka dokonalá adodnes pro mne symbolizuje velikost tohoto alba. Záhy následoval štíhlejší song „Renegade“,který působil vždy trochu pouličně, byť prostoupen cinklátkovým heavymetalem, přidržoval kapelu stále na dosah civilnějšímu cítění. Znovu však v něm dostáváme pestroukytarovou výstavbu, všudypřítomný pocit lehkosti umocňovaný pestrou pracírytmické sekce a vědomím, že tahle kapela již definitivně našla svůj vlastní hudební jazyk. S tajemnou „Evilution“ se znovu dostavilo ono osudové mrazení, neboť codo dynamiky tahle dokonalá píseň dokázala vtáhnout a svůj politický podtext týkajícíse bezpráví zkrášlit výbornou instrumentací a gradovaným napětím. Neméně zdařilá se ukázala být i čtyřka „RunningBlood“, začínající dojemným vstupem kytarové akustiky a pomalejším tempem, zekterého se pak dokázala rozpřáhnout k emotivnímu přeletu nad historickou etapoulidstva ovlivněnou zvěrstvy páchanými inkvizicí a církví svatou. Další ukázka životní formy. Tradičně poutavá se ukázala být i následující instrumentálka„Highland Glory (The Eternal Fight)“ prokazující výborný potenciál všech muzikantů z tehdejšísestavy a prostě na stav, že tehdy zkrátka u RUNNING WILD všechno neuvěřitelně zaklaplo. Jednou z mých nejoblíbenějších skladeb se nakonec stala „Marooned“, bičována bouří a vojenskou přítomností na palubě kořistichtivé fregaty, naplnila onu podstatu kapely opěvující témata válečných plaveb. Svou melodikou,chytlavostí a tajemnou aurou patří bezesporu k vynikajícím položkám v rámci celého portfolia hamburských dobrodruhů. Coby singl nakonec vyšel song „Bad To The Bone“,chytlavá záležitost plně reprezentující zdobné stylové pojetí tehdejšíchRUNNING WILD, která, podobně jako „Renegade“ tíhla spíše k reálnějším obrazům.Skladba je věnována válečným zločincům čekajícím na svůj osud a z toho plynoucíspravedlivou odplatu. Hlavní myšlenka možná poukazuje na fakt, že výčitky svědomí se dost možná netýkají každého. Zprvu poměrně nápadná věc má název „Tortuga Bay“. Jde o ryzí, ostrou vypalovačku v rychlém tempu, kterou žene dominantní kytarový riff,ale také Rolfův zápal do témat spojených s obdobím pirátských válek v Karibskýchmořích, čemuž k dokonalosti opět pomáhají skvělé instrumentální výkony a znamenitá studiová práce. Titulní „Death OrGlory“ je Motiho masterpiecem. Zahájena miniaturní introdukcí, nás skrze štěkot loveckých psů arozkřáplý zvuk nějaké podivné trumpetky přenáší na myslivecký hon kamsi doskotské vrchoviny, a má všechny parametry krásné práce nesoucí zdobnou barokní pečeť této kapely. Zkrátka další z honosných hymen s typickým kytarovým zdobením a rozevlátým refrénem. Vrchol však přichází až nakonec, neboť píseň „Battle Of Waterloo“ jakoby posluchače svou autenticitou, invencí, poutavou výstavbou, melodikou, ale atmosférou, zavedla přímo do epicentra bitvy, mezi pochodující šiky armád Napoleonské éry. Famózní záležitost ve všech ohledech, jaká už nebyla překonána. Přestože RUNNING WILD i nadále ještě zhruba dekádu nahrávali poměrně slušná, z počátku stále ještě velmi slušná alba, a devadesátá léta se jim tak podařilo přežít, přeci jen se v rámci své tvorby počali opakovat a kouzla tvorby z konce osmdesátých let již nikdy nedosáhli. Po albu z roku 1989 a následném evropském turné ze sestavy definitivně odešel kytarista Majk Moti a Kasparek se v nedobrém rozešel i s bicmanem Ianem Finlayem (údajně finanční neshody). Dvojici v druhé půlce roku 1990 tak nahrazuje kytarista Alex Morgan a bubeník říkající si AC. Nově přestavěná kapela v časech eruptivního painkillerovského roku krátí fanouškům čas na vyhlížení albového nástupce prostřednictvím maxisinglu  nazvaného „Wild Animal“, ale jde jen o dietní chod, kde se nachází tři nové skladby a nějaká ta relikvie minulosti. Co tedy od RUNNING WILD přijde po té dlouhé, kruté zimě, kdy bylo naše sídliště zasypáno sněhem a člověk v teple domova z nekvalitně nahraných kazet hltal nejednu albovou laskominu vydanou na podzim jinak velice plodného  roku 1990?https://www.crazyDiamond.cz/colours_of_ostrava_2025_ostrava_dolni_vitkovice_koncert/3606https://www.crazyDiamond.cz/colours_of_ostrava_2025_ostrava_dolni_vitkovice_koncert/3606nobody@nothing.com (Gazďa)Už druhým rokem jsem zavítal na částfestivalu v průmyslovém areálu Dolních Vítkovic uprostřednaší moravskoslezské metropole. Prostor Vítkovických železárenzahrnuje bývalé ocelárny, koksovny a vysoké pece a je svýmgenotypem zcela specifický. Vzhledem k jeho kontinuálnímuvyužívání v průběhu roku nejde o prostor unikátně spojený sColours of Ostrava. Tanečníci sem jezdí na Beats for Love,metaleros na Ostravu v plamenech, milovníci alternativníhorockpopu a world music na Colorsy. Každopádně magický areál,který stojí za návštěvu i sám o sobě. Jde svým způsobem osymbol jedné zhasínající éry. Uhelný průmysl u nás postupněkončí – letos zavřela Dětmarovická elektrárna, poslednívozík z černouhelného dolu (ČSM) vyjede příští rok a pokrachu Liberty už máme v Česku funkční vysoké pece jenv Třinci. Návštěva impozantního vítkovického kolosu nástak přenáší do ne tak vzdálených časů, kdy bylo hornictví aocelářství srdcem zdejšího regionu. Při poslechu hudby tunestojíme ani na štěrku ani na písku, ale na strusce.Návštěvníkům hudebních klání pak vysoké pece, koksovny aveškeré další průmyslové zařízení poskytuje jak dostatekstínu, tak možnost alternativního vyžití. Nehledě na to, žekoncerty v tomto prostředí jsou jednoduše působivé. Letosjsme byli ve čtvrtek a v pátek. ČtvrtekHlavním důvodem naší návštěvybylo vystoupení dědečka rocku a punku IGGYHO POPA. James NewellOsterberg junior je přezdívaný Iggy podle své první kapelyIguanas a Pop, jelikož to podle něj znělo dynamicky. Naproducírování ve Vítkovicích měl zpěvák vyhrazenu pouhouhodinu. Docela málo na to, že šlo možná o tu hlavní hvězducelé čtyřdenní přehlídky. Nevím, zda hrály roli peníze, neboto Iggy při svých 78 letech drží raději kratší, ale podle jehoenergického třeštění na pódiu to na to druhé nevypadalo.Rozhodně nám ukázal, že punks not dead. Jak je jeho zvykem,vystupuje nahý do půl těla. Kde byly kdysi dokonale vypracovanésvaly, je dnes stařecké vetché tělo, které nám ale Iggys pravou punkovou otevřeností stále rád ukazuje. Jedna nohakratší než druhá, což mu ale ani dnes nebrání v rozvernémkřepčení a autenticita byla znát z celého jeho vystoupení.Žádná hvězdná aura, jen charisma, radost a pořádná dávkapokory a poctivé muziky, kterou s ním dělají o dvě generacemladší muzikanti. Zazněla dvanáctka dávných hitů jak z jehosólového období, tak z dědečkovy předchozí kariéry s THESTOOGES, plus jedna novinka v podobě „Frenzy“ z dva rokystarého alba „Every Loser“ (2023). Největší nadšenív publiku pak logicky vzbudily ty největší hitovky, tedy „The Passenger“ a „Lust for Life“ ze stejnojmenné desky z roku 1978, na které Pop autorsky spolupracovas DAVIDEM BOWIEM.Nejhezčí a pěkně dadaistický moment pak byl asi, kdyžk principálovi doskákal plážový míč, kterým si pinkalopublikum. Iggy se najednou rozesmál a na jeho obličeji byl vidětzároveň překvapený výraz – „sice nevím, proč se smějutomu, že tu mám balon, ale proč se nezasmát, že jo…“Čtvrteční den nebyl jen o Iggym.Dalším vystoupením, které nás zajímalo, byl koncert zpěvákaFINNEASE, což je starší bratr BILLIE ELLISH a spoluautor všechjejích písní. Čili typický umělec pro tenhle festival –pozoruhodný, ale ne natolik hvězdný, aby se na něj pištělo afandové ho pronásledovali na každém kroku. Má za sebou dvěsólovky, tu druhou z loňského roku, na kterých se vydávácestou přitažlivého ale neprvoplánového popu. Pro mě hudebníobjev festivalu. Chytlavé melodie, svižné písně a solidnítexty. Ohledně pódiové prezentace se ale má tenhlesedmadvacetiletý Američan co učit. Hudebně v pořádku, alevýraz a chování takové klackovité, jako kdyby se na pódiuzastavil jen tak náhodou cestou někam jinam. Trochu nadšení aenergie by neškodilo. Iggy toho měl násobně tolik. I vzhledem k přesunu přesrepubliku do Ovy jsme toho ve čtvrtek tolik nestihli, a tak jsme tenden viděli už jen kusy vystoupení dvou dalších interpretů,v obou případech na velkých pódiích. Závěr koncertuizraelské zpěvačky NOGY EREZ, která hraje chytlavý a celkemzajímavý elektropop, což se ale z oficiálních propagačníchmateriálů festivalu nedozvíte. Nedá mi, abych se na tomto místěnepodělil o krátkou ukázku. „Tahle hudba vám rozhodněneuškodí. I když se prezentuje Noga Erez jako The Vandalist, spíšnež majetek, případně duševní zdraví, vám zpěvačka zničípohled na svět a zažité představy. Noga Erez, to je pokřivenýpohled na dospěláckou realitu optikou dobře vychovávaného, aletrochu rozmazleného a rozzlobeného dítěte. Zběsilá zábavav muzice s hlubokým sdělením v textech. Názor, který neodvracízrak od špatných věcí, které se kolem dějí, zároveň sinechává v sobě jistou dávku poťouchlosti a drzosti a možná imylného úsudku.“ Z tohoto stylisticky kostrbatéhopseudofilozofování těžko pochopíte, co interpretka hraje a pročbyste měli jít na její vystoupení. Vedle navýšení počtuzáchodků je dalším úkolem pro organizátory festivalu omezit propříští ročník tohle vesmírné éterické blouzněnív popiscích k interpretům. Posledním účinkujícím, kteréhojsme ten den kus viděli, bylo francouzské duo JUSTICE kombinujícíelektroniku s diskem a rockem. Elektronika hraje prim, stejnějako propracovaná vizuální stránka. Za dvacet let existencevydali Francouzi čtyři alba a vyhráli Grammy. Předpůlnočnívystoupení bylo hodně nahlas a přišly na něj desítky tisíclidí, my to ale brzy zabalili, jelikož nás ještě čekalatřináctikilometrová cesta do Poruby a nechtěli jsme s nimisoutěžit o to, komu se podaří sehnat taxíka. PátekZatímco Trutnov Open Air nebo Rock ForPeople nabízí pravidelnou porci borců tvrdého žánru, jsouColoursy přísně nemetalové: world music, folk, pop, rock,elektronika. Razí také filozofii vícera méně známýchinterpretů plus na každý den nějakou tu hvězdu, která natáhnelidi i na to ostatní. Těmi byli vedle Iggyho letos také STING(středa), SNOW PATROL (pátek) a CHAINSMOKERS (sobota). Corefestivalu pak spočívá v brouzdání se mezi málo známýmiinterprety z celého světa, kde člověk vydrží třeba jenpár písní, ale zároveň se hudebně-geograficky obohatil a můžepřemýšlet nad tím, co se kde hraje. Pro takový „hudebníturismus“ je dramaturgie i prostředí ostravského festivaluideální. V pátek jsme se tak odrazili od BártovýchILLUSTRATOSPHERE, povečeřeli Katalánce ALVARO SOLERA, dipli siTchajwance OUTLET DRIFT, ochutnali Brita PAULI THE PSM, zanořili sedo Korejce Jung Jae-ila, přebrodili VLADIMIRA 518 a 7KRÁT3, abychomskončili se SNOW PATROL. Dana Bártu a spol jsme využili spíšk aklimatizaci, prvnímu pivu a konverzaci s kamarády aznámými. Zjevně sympatický člověk a držím mu palce s jehoproblémy se sluchem, protože to musí být pro rockového muzikantahrozná pozice. Jeho hudba mě ale nikdy moc nebrala a ani naColoursech se mi nepodařilo si tenhle názor opravit. Z výšezmíněných důvodů bylo vystoupení potichu, ale mně tam chybělataké energie a vlastně i jakékoliv výrazné nápady. Ty má mnohem víc katalánskýkrasavec ALVARO SOLER, jehož koncertu jsme se věnovali naplno.Jedna z těch větších hvězd současného španělského popumá řadu docela chytlavých věcí. Vzhledem k tomu, že alebohužel rozumím těm textům, tak jsem si ho zařadil do kategorieinterpretů, na které se z pohledu děvčat asi hezky kouká,ale celkově jde tak trochu o solidně udělaný a místy nápaditý,ale venkoncem sladkobolný prefabrikovaný tovární plast. Musímale uznat, že naživo to bylo víc než dobré. Během odpoledníhovedra na něj bylo před obřím pódiem plno (tedy nejméně desettisíc lidí) a on si tohle publikum omotal okolo prstuprofesionálním výkonem, veselými songy a sympaticky přirozenoukomunikací s publikem. Podle jeho slov šlo asi o největšídav, před kterým vystupoval a zjevně si koncert užíval on i celájeho multi-kulty kapela, kde najdeme i třeba Japonku nebo Peruánku.Živé vystoupení, ze kterého lidé odcházeli příjemněroztančení a s úsměvem na rtech. Ještě jednu poznámku –bravurně zvládnul i situaci, kdy někdo v obřím davuzkolaboval. Na několik minut zastavil koncert, upozornil mikrofonemzáchranáře a trpělivě čekal a držel publikum v klidu, než sevše vyřeší. Byl jsem jednou u situace, kdy – po kapelouvyprovokované wall of death – nedaleko pódia spadnul a nereagovalčlověk na koncertě jedné z velmi známých metalovýchkapel. A přestože jsme my v publiku jasně dávali najevo, ať toskupina zastaví a zavolá záchranáře, tak nás ignorovali. Velminepříjemný pocit, když máte během hlasitého deathmetalu av naplněné hale přes tuto aroganci upozornit zdravotníky, ženěkdo potřebuje pomoc… Následně jsme se přesunuli na jednoz těch menších pódií na tchajwanské trio OUTLET DRIFT vesložení kytara, basa, bicí, vokály. Na funkovém a rockovémspodku kouzlily s lidovými melodiemi a postupy a bylo to hybnéa živé, ale my se po chvíli zas přesunujeme dál, a to na rapovétrio pod vedením perkusisty hvězd PAULIEHO THE PSM. Kluci dobřetančili a byli veselí, ale hodně věcí jelo z pásku plusšlo o čistý rap, kde se toho melodicky ani jinak příliš nedělo.Pro mě paralelní vesmír. Na hlavním pódiu mezitím zkoušelaJanáčkova filharmonie Ostrava, která se pustila do zajímavéhoprojektu s korejským skladatelem Jung Jae-ilem, jenž seproslavil hudbou k oscarovému „Parazitu“ (2019) a knejúspěšnějšímu netflixovskému seriálu „Hra na oliheň“(2021-). Mistr v bílé košili byl přítomen za pianem přímona festivalu a šlo o příjemné zpestření, ale asi ne o moc víc.Nazvučit ideálně orchestr s klavírem na fesťáku, kde se zevšech možných stran ozývá další hudba a lidé v publikusi povídají, je sisyfovská práce. Slyšet to bylo, ale ne tak abysi člověk nějaké ty jemné detaily dobře vychutnal. Další dvainterpreti byli pro mě opět ze série doplňování hudebníhovzdělání ve spektru, kde se běžně nepohybuju. Rapper VLADIMIR518 a zpěvák 7KRÁT3 spolu natočili desku, která byla i základemprvního stoprocentně nočního vystoupení toho dne. Samozřejmězazněly i jejich sólové hity a obří dav před zdejší druhounejvětší scénou byl myslím spokojen. Jiný rap než v případěpředchozího Paulieho, tady je to za doprovodu živé kapely a nekrabiček, ale pro mě s podobným výsledkem. Proti rapu jakotakovému nic nemám, když se tam děje i něco hudebně. Ale tadytoho ve většině věcí moc neslyším. Texty asi dobré, rappers trikem Judas Priest sympaťák, ale to je pro mě vše. Hlavním lákadlem druhého dne pro násbyla rockovka SNOW PATROL. Atmosférický a elektronikou mírněokořeněný brit-rock, jenž světu učaroval před dvaceti letyhitovkou „Chasing Cars“, která má i dnes na YouTube 400 milionůzhlédnutí. Nejsou ale kapelou jednoho hitu, mají celou řadudalších svižných a nápaditých písní. Přirovnal bych jek lepším COLDPLAY, oproti kterým disponují většíosobitostí a menší dávkou kalkulu a studenosti. Je to takřkaneuvěřitelné, ale šlo po třiceti letech existence o vůbec prvnívystoupení skupiny v Česku, což může být mezi těmislavnějšími britskými interprety rekord. Lídr a jedinýkonstantní člen Gary Lightbody nebyl zpočátku moc ve formě avokální figury spočívající ve střídání běžného hlasu ajemně procítěného falzetu spíš odbýval, což odhalilo, ženaživo spolehlivým zpěvákem není a nějaké hodiny tréninkus učitelem zpěvu by mu prospěly. Postupně se ale naštěstídostal do formy a společně se svými kumpány vystřihl povedenýpůlnoční koncert, který mě nakonec bavil z příjemnéhodvoudne asi nejvíc. Kvalitní repertoár, spolehlivý výkon kapely,přirozený kontakt frontmana s publikem a promyšlená vizuálníshow s intenzivními barvami, které prozářily ostravskou noc.Iggy nás letos zlomil, abychom jeli, ale teprve SNOW PATROL dalinaší návštěvě punc uceleného zážitku. https://www.crazyDiamond.cz/olympic_kdyz_ti_sviti_zelena_recenze/3605https://www.crazyDiamond.cz/olympic_kdyz_ti_sviti_zelena_recenze/3605nobody@nothing.com (Honza H.)V roce 1986 semezi některými fanoušky a hudebními kritiky začalo povídat, že se Petr Janda asi zbláznil. Postarala se oto závěrečná skladba z tehdy vyšlého alba „Bigbít“ s názvem „Jako tele na vrata“.Byl to trochu šok, ne že ne. Ve světě naplno řádila metalová vlna, vycházelajedna (dnes) legendární nahrávka za druhou, nicméně v socialistickémČeskoslovensku byla taková hudba v nemilosti. K zahraničním nahrávkám se tišťastnější (a movitější) dostali jenom pod rukou, a co se týče domácí metalovéscény, žádná oficiálně vydaná nahrávka tehdy neexistovala. Proto byl fanoušektvrdší hudby rád za každý náznak dvou kopáků či tvrdě znějící kytary, oklasických metalových riffech v domácím podání ani nemluvě. A do tohopřišel OLYMPIC s výše zmíněnoupísní. Tvrdou písní. Metalovou písní. Pro jistotu s parodickým textem - kdybyse náhodou skladba neujala, mohl by Janda vzít zpátečku s tím, že šlopřece jenom o vtip. Ale vtip to nebyl, jak se později ukázalo. Pro nahránískladby si Janda tehdy vypůjčil rytmiku z HELLOWEENa musím říct, že Markus Grosskopf a Ingo Schwichtenberg odvedli skvěloupráci…… Tak ne, byli to „jen“ nově příchozí dvoukopákový bicmen Milan Peroutka a vždy „všehoschopný“basák Milan Broum. Vířivouklávesovou divočinou pak vše doplnil další novic v sestavě OLYMPICu Jiří Valenta.  Průzkumný balónekv podobě metalové skladby se ujal i naživo, v publiku OLYMPICu sezačali množit vlasáči. V mezidobí kapela bohužel přišla o tragickyzesnulého druhého klávesáka MiroslavaBerku, který se se svým tradičním stylem hry do nového konceptu OLYMPICu užmoc nehodil. Janda si navíc doma postavil vlastní studio, které nazval, jakjinak, Propast. Z hlediska fanouška tvrdé hudby byly tedy karty probudoucí dlouhohrající počin kapely rozdány více než zajímavě. Oním budoucímpočinem se stalo album „Když ti svítízelená“. Nahráno v roce 1988, z různých důvodů vydané ažv březnu 1989. Album, které jsem měl vždycky rád, především proto, žeobsahuje hit všech hitů, titulní skladbu „Kdyžti svítí zelená“ a neméně populární píseň „Proč zrovna ty“. Po letech nicméně nastal čas na důkladnouposlechovou revizi. Otázek, na které je třeba odpovědět, je celá řada:,Nemám albumv oblibě jenom proto, že tehdy jsem prostě neměl přístup k tvrdšímnahrávkám, a kdybych ten přístup býval měl, o OLYMPIC bych ani koutkem uchanezavadil? Jak vlastně album zata léta zestárlo, nebo naopak vyzrálo, po produkční stránce?  A co zbytek alba, mimo shora zmíněné hity – užse Vám taky stalo, že dvě tři výrazné písně zcela zastínily zbytek alba, jehožkouzlo jste zpětně docenili až po letech? A jak moc je albumvlastně metalové? Pojďme tedy hledatodpovědi. Začíná se titulní skladbou.Koncertní stálicí, které dominuje Jandův chytlavý riff, s vloženým klávesovýmmotivem ze Smetanovy Vltavy. Notorieta, kterou každý musí znát. Hloubkovýprůzkum tedy začíná až s další skladbou „Inkoustová tečka“ – příjemná melodická píseň, při které sedá po předchozím nářezu mírně oddechnout. Následuje skladba „Letní vdovci“, první z textů Pavla Vrby na albu. Tehdy bohuželnebylo zvykem přikládat k vinylům textové přílohy, proto lyrický obsah zapomoci internetu zkoumám do všech detailů až nyní. Nádherná poezie, kterápokračuje i v následujícím ploužáku „Aspoňpoletíš“. Poprvé musím ocitovat: „Máš teď z výšky závraťMáš ji v objetíPád je z výšky návratAspoň poletíš“ Následující píseň „Já někde čet´“ v mýchuších vždy doplácela na to, že už jsem podvědomě čekal na následující „Pročzrovna ty“ inspirovanou „klávesovým“ metalem EUROPE. Chyba, velká chyba. Skladbu povznáší chytlavý kytarový riffne nepodobný tomu z dřívější Jandovy skladby – duetu s Petrou Janů „Jedeme dál“ a opět nádhernáVrbova poezie: „Já někde čet´, je to dost letŽe čin se měří odvahou  A že můj strop si každej snobMůže plíst s vlastní podlahou“ Prozatím pecka za peckou,ale peklo se teprve otevře, a to s úvodní skladbou strany B vinylu - „Lidi“. Píseň táhne dopředudrtivá Broumova basa, která kolem sebe nekompromisně vyhlazuje všechno živé.Ne, není k slyšení milion tónů a přehrávání stupnic, ale právě ve zdánlivěnejjednodušších pasážích se ukazuje Broumova genialita. Což ostatně platí i proJandova sóla. A když se ve zmíněné skladbě přednosti obou propojí dohromady,můžeme zaslechnout jeden z vrcholů alba (ne-li úplně ten nejlepšíokamžik), kdy se k basové lince přidá minutu (!) trvající Jandovo sólo.Jak jsem tohle mohl dříve neslyšet? Zmíněnou minutovou pasáž vracím zpátkyznova a znova, tohle je tvrdá muzika!  Neneprostupná stěna přes sebe navrstvených podladěných kytar, tvrdost nejlípvynikne v kontrastu s melodií.    Po následujícískladbě „Hej ty!“ přichází nařadu druhá „plouživá“ položka alba s názvem „Naděje dvou“. Krásnou baladu opět povyšuje Vrbova poetika,patrně textový vrchol alba: „Dýchám vůni novin dřív než začnu je čístMezi řádky lovím co ten svět může snýstZmoudří, dospěje sfouknou ho s tmouNa dně naděje sháním tu svouNaději svou“  Dvěnejproblematičtější položky se skrývají v závěru alba: „Nulový šance“ a „Každej chvilku tahá pilku“. Oběskladby mně svým charakterem vždycky rušily, respektive stylově neseděly kezbytku alba. Ale už jsem je vzal na milost a docenil jejich kvality. Vlastně jedobře, že jsou zařazeny až v závěru a že nenarušují předchozí průběh alba.„Nulový šance“ se mně vždycky zdály, jak to říct, trochu humpolácké. Až nynímně došlo, že nejsou, jen jsou hodně inspirovány MOTÖRHEAD. :) Ve skladbě lze nalézt inspirace i dalšími dobovýmimetalovými postupy, nechybí tak ani dlouhé hammeringové sólo jak od Eddieho van Halena. „Každej chvilkutahá pilku“ je pojata mírně parodicky (hlavně netypickou polohou Jandovazpěvu), ale její text je vlastně docela vážný, dalo by se říct,sociálně-kritický, a je dnes možná aktuálnější než tehdy. Zde se pro změnu vytáhldruhý textař alba Miroslav Černý: „Kvílí sám nad maloupenzíTy tam jsou úrodnýdnyNemá erární benzínJe to prapodivný Zas šlapu poschodechKe kancelářiA když sem tam pocitmámŽe jsou jen jináčíslaV kalendářiA on tam sedí dál“  Skladbě opětdominuje výrazná Broumova basa a svoji zručnost při práci s hajtkouukazuje Peroutka. Vlastně fajn skladba. Jak intenzivně albumzačalo, o to intenzivněji končí, a to krátkou minutovou speed metalovou etudou „Ukaž, jak umíš rychle hrát“.Jandova pravačka při práci s trsátkem ukazuje rychlost, za kterou by senemusel stydět ani takový James Hetfield.Skladbu si vykládám jako Jandův vzkaz metalovému publiku, který zní asi takto:„Hoši, metal mám rád, mohl bych hrát ještě rychleji, ale já před absolutnímtempem dávám přednost písni, která je za každých okolností na prvním místě.“ Ajá dodávám – opravdu není vše jenom o rychlosti. „Když ti svítí zelená“ je z tohotohlediska dokonalým studijním materiálem pro všechny současné i budoucí tvůrcepísní. Jaké jsou tedyodpovědi na v úvodu položené otázky? Ne, album nemámv oblibě jenom proto, že tehdy moc tvrdších tuzemských nahrávekneexistovalo. O „Když ti svítí zelená“ by moje ucho rozhodně zavadilo i tak. Albumpo zvukové stránce vůbec nezestárlo. Naopak, ve srovnání s dnešní produkčníbídou domácích „obývákových“ PC studií zvuk alba po všech stránkách o to více vyniká- zejména pečlivým mixem (nutno vyzdvihnout vynikající práci s prostorem avyužitím sterea). I zbytek alba mimovýše zmíněné hity je výjimečný. Vlastně co skladba, to perla. Ani jedna nenudí,ani jedna neobtěžuje (což u alb OLYMPICu nebývá vždy pravidlem).Album bych asijako metalové neoznačil. Spíše jako rockové s dominantním množstvímmetalových prvků. Ale kdo jsem já, abych soudil? Podstatné je, co si myslímetalistova Nejvyšší autorita, totiž Encyklopedia Metallum neboli MetalArchives. A ta hovoří jasnou řečí: Kapela byla přijata do Metal Archives nazákladě „Když ti svítí zelená“. Takže asi tak, rozsouzeno :)  Musím říct, žeaktuální „revizní“ poslechy pozitivně překvapily. Že na mě i po těch letechz tolikrát slyšeného a oblíbeného alba vyhřezne ještě tolik doposudnevnímané kvality, bych se nenadál. „Když ti svítí zelená“ se snad už po letechzbavilo občasných ironických úšklebků směrem ke kapelníkovi, že se dal na ten„podřadný“ metal. Kvalita se časem zaslouženě projevila: Nápadité melodie, chytlaváriffařina, snad nejlepší Jandova sóla vůbec, geniální Broum, silné texty, tovše oděné do nestárnoucího zvukového kabátu. Momentálně mojenejoblíbenější album OLYMPICu.https://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_the_holy_bible_recenze/3592https://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_the_holy_bible_recenze/3592nobody@nothing.com (Tomáš)Třetí deska MSP je obecně považovaná za jejich nejlepší dílo. Přesto v prodejích docela propadla. Měla jim otevřít i dveře do Ameriky, což se nepovedlo z interních důvodů. S další deskou se to pak nepovedlo z externích důvodů, ale o tom až příště. Je to zároveň jejich první deska, která zní více britsky než americky. Nerodila se lehce, její obsah taky není sluníčkový. Možná právě proto je nakonec tak silná.Práce na albu začali jen půl roku po vydání druhé řadovky „Gold Against The Soul“. Větší část textů tentokrát dodal Richey, odhadem 70-80%. Nicky v té době zažíval příjemné životní období, oženil se, koupili si baráček, takže možná neměl tolik inspirace a témat. Zato Richey toho byl více než plný. K obvyklým depresím, sebepoškozování a alkoholismu přibyla ještě anorexie. To pak nepřekvapí, co se člověku honí hlavou. Prostituce, konzumní společnost, britský imperializmus, Holokaust a fašismus, sériový vrazi, trest smrti, politická revoluce. Syrová pravda a obraz společnosti i jednotlivce. Žádný romantizmus, žádné předstírání, žádné servítky. A k tomu pak měli James a Sean napsat muziku. Neměli na růžích ustláno, často byli sami zmatení z textů a daly jim fakt zabrat. Hudebně se tentokrát inspirovali v domácích vodách. Temnější nádech alba vychází z post-punkové scény, kapely jako WIRE, GANG OF FOUR, JOY DIVISION, PUBLIC IMAGE Ltd. nebo SIOUXSIE AND THE BANSHEES zde zanechali své stopy, i když to rozhodně není post-punkové album. Je to pořád alternativní rock, tentokrát v post-punkovém závoji. Občas člověk zaslechne i odkazy na industriální rock, nebo i grunge. A na to všechno nasadí polo-sarkasticky, nebo polo-ironicky, titulku „The Holy Bible“. Ano, i tato kniha je plná obětí, utrpení, v podstatě i násilí.Vydavatelství chtělo kapele zaplatit nahrávání na Barbadosu v Karibiku, ale cítili by se jako „odporně dekadentní rockové hvězdy“ a proto to zamítli. Zvolili si přesný opak. Malé a levné studio Sound Space v Cardiffu ve Walesu. O produkci se starala kapela sama s menší pomocí od Steva Browna (produkoval debut). Nahrávání samotné byl únavný a vyčerpávající proces. Richey se na něm moc nepodílel. Ačkoliv se taky motal ve studiu, většinu času byl buď opilý, nebo v depresi, nebo obojí. Velkou pomoc znamenal zvukový inženýr Alex Silva, se kterým zejména James trávil několik dlouhých týdnů zavřený ve studiu. Celý jejich život šel stranou, všechnu energii směřovali do alba. Silva na to po letech vzpomínal hořkosladce. Po skončení nahrávání mu kapela koupila lahev šampusu, s kterou se konečně po nějaké době ukázal doma, aby mu přítelkyně oznámila, že už na něj dál nehodlá čekat a odchází. Jestli si album vyslechla a pak změnila názor a odpustila mu, jsem bohužel nedohledal.Aby už tak temnou, intenzivní, někdy až téměř strašidelnou atmosféru alba ještě více zdůraznili, vložili do písniček spousta pasáží s mluveným slovem, které fungují jako intro do témat jednotlivých songů. Jedná se o výňatky z různých televizních dokumentů o prostituci, anorexii, výpověď matky oběti masového vraha, nebo i z filmové adaptace Orwellova románu „1984“. Aniž bych pořádně tušil, o čem se v písničkách zpívá, jsem z toho konceptu měl vždy husinu. A mám jí i dnes, když už vím, o čem se tam zpívá, a dokonce ještě intenzivnější. A víte co je na tom nejhorší? Že to nejsou vymyšlené věci, hororové příběhy pro bezcílné strašení. Tady se nastavuje zrcadlo lidskému pokolení.Došlo i na změnu image kapely. Kluci (pořád jim je jen kolem 25 let) se shlédli ve vojenském outfitu, dle vzoru jejich oblíbených THE CLASH. Nakupovali si proto různé stylové doplňky v army shopech – maskáčové bundy, námořnické uniformy, barety. Takto vymódění pak dorazili do Top Of The Pops, což byla hudební relace BBC představující novou muziku mládeži. S prvním singlem „Faster“ tam odpálili strhující show, James Bradfield měl ještě navíc přes hlavu kuklu, a k tomu za kapelou ve studiu šlehaly i docela slušné plameny z pyrotechniky. Výsledkem bylo 25 tisíc rozhořčených telefonátů od konzervativněji laděných koncesionářských poplatníků. Docela agresivní song, paramilitaristicko-teroristický outfit a pyrotechnika ve studiu byla výbušná kombinace. Nezapomínejme, že začátkem devadesátek se ještě jen postupně upokojovala situace v Severním Irsku a stín IRA pořád probouzel v lidech neklid.S čím kapela bojuje dlouhodobě, je délka jejich nahrávek. V podstatě se dá říct, že druhý album byl světlou výjimkou. Teď jsme bez pár minut opět na hodině hracího času. Přesto, že je materiál kvalitní a vyrovnaný, není jednoduché to uposlouchat. Zkrácení alespoň o 10-15 minut by sebou přineslo samá pozitiva, ale je to jak to je, není cesty zpět. Slušný otvírák „Yes“ se nese v pochodovém rytmu a je doplněn v podstatě o dva samostatné refrény, jeden rockovější, druhý popovější s mnoha vokálními harmoniemi. Druhý song se šíleným názvem „Ifwhiteamericatoldthetruthforonedayit´sworldwouldfallapart“ je už podle názvu nekompromisní kritikou USA. Temná basa, znepokojující kvílivé kytary a závěrečná, industriálně pojatá mezihra, řežou do živého. „Of Walking Abortion“ je další slušná temnota. Basa, která je na celém albu hodně vytažená dopředu, je tady absolutně dominantní. Až je možná trochu škoda, že bicí jsou v mixu lehce utopené, protože Sean je podle mě nedoceněný bubeník. Na druhou stranu je pravdou, že zřejmě i díky low-cost studiu zde bicí nemají zdaleka tak dobrý zvuk jako na druhém albu, jsou ploché a zamlžené. Singl „She Is Suffering“ je jasná hitovka a moje oblíbená písnička z alba. Konzervativně pojatý song přetéká emocemi. Power balada lehce připomíná temné a velké songy ALICE IN CHAINS, postupně budující své vnitřní drama k velkému finále. „Archives Of Pain“ je pak vysloveně hrůzostrašná. Fatální basa, před kterou není úniku, ostré kytary, dynamické skoky mezi atmosférickou mezihrou a šíleným refrénem, to všechno vyvolává napětí a intenzivní pocit něčeho nedobrého, co se točí ve stínech kolem nás. Parádní sólo v závěru pak rozjede maniakální kolotoč sonické zvrácenosti. Zvukově až někam to teritoria OASIS míří „Revol“. Přímočarý song má slušný drive a obrovský stadionový zvuk. Po krátkém pozitivním nádechu zpátky do deprese. „4st 7lb“ je hranice váhy (st – stone, kámen, stará jednotka váhy, lb – libra, takže dohromady je to ekvivalent 28,5kg), pod kterou dospělý člověk umírá. V intru je použit hlas jedné anorexií trpící mladé dámy z dokumentu, která tam říká, že jí moc na to, aby umřela, ale málo na to, aby zůstala naživu. Je uvězněná mezi dvěma světy a nedokáže se dostat ani do jednoho. Bohužel pár měsíců po odvysílání dokumentu skutečně umřela. Zřejmě v podobné šedé zóně fungoval i Richey. Rozervaná rytmika, nervozita, beznaděj i potlačovaná deprese jsou tu všude přítomné. Pokračujeme agresivní „Mausoleum“, útočící na nás kaskádovým před-refrénem i sonicky pojatým hlavním refrénem. Zmiňovaná „Faster“ se v intru nechala inspirovat FAITH NO MORE a jejich songem „From Out Of Nowhere“, zatímco melodicky a textově u SEX PISTOLS a „Anarchy In The UK“, a to vše propojili s téměř britpopovým refrénem. Jediná klidnější píseň „This Is Yesterday“ je mimořádně povedená a zároveň mezi ostatními působí jako pěst na oko. Pohodový song s línou melodií je pro kapelu totálně atypický. Skvělý post-punkový drive má následující „Die In The Summertime“, které v některých pasážích připomene počátky NINE INCH NAILS nebo MINISTRY. Ještě více do industriálu, jak zvukově tak strukturou, směřuje „The Intense Humming Of Evil“. Temný, neutěšený song s rozplizlou melodikou je hodně experimentální. Zato závěrečná „P.C.P“ je návrat ke kořenům – punkrocková vypalovačka. Živelná, dramatická, hlučná. Prostě facka na závěr ve stylu THE DAMNED nebo BUZZCOCK.Vydání alba bylo naplánováno až na konec prázdnin, s tím, že kapela už materiál postupně představovala od jarních koncertů a připravovala se na velké letní festivaly. V červnu ještě odehráli Glastonbury, pak ale Richey zmizel. Objevil se až po dvou dnech, vyhladovělý, ošuntělý a se spoustou čerstvých ran, evidentně vlastní výroby. Po krátkém pobytu v nemocnici nastoupil na soukromou psychiatrickou kliniku, kde se ho snažili dát dohromady. Aby tyto výdaje kapela mohla pokrýt, odehráli další velké festivaly, třeba Reading a T In The Park, jako trio. Richey se v září vrátil v relativně stabilizovaném stavu, nabral i pár kileček, takže už nevypadal jako chodící kostra, a mohl se tak připojit ke společnému evropskému turné s THERAPY? a SUEDE. Po krátkém vydechnutí začátkem roku 1995, kdy zároveň začali připravovat materiál na další desku, se v únoru měli přesunout do Ameriky. 1. února, v den odletu, se po něm ale slehla zem. Následné vyšetřování bylo plné dohadů, falešných stop a nepodložených předpokladů. Faktem je, že jeho auto se našlo za dva týdny nedaleko Severn Bridge, spojnici mezi Anglií a jižním Walesem. Vypadalo to, že v něm někdo určitou dobu bydlel. Potvrdilo se i to, že už před svým zmizením Richey vybíral z bankomatu přes svojí kartu větší obnosy peněz. Zmiňovaný most je „oblíbeným“ místem sebevrahů, a ačkoliv byl Richey veden oficiálně „jen“ jako nezvěstný, od února 1995 ho už nikdy nikdo živého neviděl. Bylo mu 27 let… Samozřejmě se kolem jeho zmizení, které se kromě hudebního tisku masivně rozmazávalo i v bulváru, v dalších letech vyrojila spousta spekulací. Policie prý vyšetřování zdaleka nevěnovala takovou pozornost, jakou by si zasloužila. Fanoušci v dalších letech přísahali, že potkávali Richeyho různě po světě – jednou na Goa v Indii, jindy na Lanzarotte. Malé pozitivum této nešťastné události je otevření veřejné diskuze o psychických problémech, anorexii, sebepoškozování. Nezavírat před nimi oči s tím, že jsou to jen výstřelky mládeže, aby získali pozornost, a věnovat se tomu seriozně. Finální tečku za celým zmizením pak v listopadu 2008 dalo úřední potvrzení Richeyho jako „pravděpodobně mrtvého“. Amen. https://www.crazyDiamond.cz/istapp_sol_ter_sortna_recenze/3601https://www.crazyDiamond.cz/istapp_sol_ter_sortna_recenze/3601nobody@nothing.com (Gazďa)Občas se objeví hodně pitomý název kapely. Napadlo by vástřeba nazvat svou skupinu Policie? A nejen, že vás to napadne, ale ještě vám toostatní členové schválí. To už je opravdu divné… Přesto se dnes málokdo připoslechu jejich hitovek nad divným názvem pozastaví. Podobně slabomyslné mipřijde nazvat svůj soubor Rampouch. „Tak co kluci… jak bychom se mohlijmenovat?“ „Co takhle Rampouch?“ řekne někdo… „Jo – to je skvělý, vždycky jsemse chtěl jmenovat Rampouch!“ Někomu to prostě v obou případech zřejmě přišlojako dobrý nápad. V norštině to ale zní líp… ISTAPP.Zatímco ale THE POLICE zrodily Stinga a bezpočetsvětoznámých songů, ISTAPP i po dvaceti letech existence hnijí kdesi v mrazivémpodzemí severského blackmetalového undergroundu. A nic na tom nezmění ani novádeska. Čtyři měsíce od vydání jejich čtvrtého alba mají tyhle písničky naYouTube většinou okolo tisíce poslechů. Je to dost málo a dost škoda. Ani Gazďatuhle smečku neznal, až mě na ni upozornil v diskusi náš čtenář Mbody(díky).Podobně jako mají ISTAPP zvláštní název, věnují se tihlechlapci z jihošvédského Mjöviku (populace 59 lidí) dost obskurní tematice.Zpívají a muzicírují totiž o ledu a mrazu. „Globální vyhlazení, zmrzlá půda,trvalá doba ledová, příchod absolutní nuly. Hluboko pod ledovcem sídlí prastarámoc, hluboko pod ledovcem, nádhera ledovcového světa,“ pějí v titulnískladbě poslední desky nazvané „Under jökelisen“ (Pod ledovcem). Opět to znílépe v jejich mateřštině: „Global förintelse, frusen jord, permanentistid, nollpunktens intåg. Djupt under jökelisen, bor en uråldrig makt, djuptunder jökelisen, glaciärvärldens prakt.“ Zvučí to opravdu studeně, drsně,vikingsky. Mrazivá ruka boha sněhu Ullra po nás sahá přímo z podzemníledovcové jeskyně a sevřela nám krk. Vlastně je to poetické a působivé, takžeRampouch – proč ne? Zvučí to opravdu studeně, drsně,vikingsky. Mrazivá ruka boha sněhu Ullra po nás sahá přímo z podzemníledovcové jeskyně a sevřela nám krk. Vlastně je to poetické a působivé, takžeRampouch – proč ne?Na to, že existují dvacet let, je jejich diskografiečítající čtyři tituly skrovná – že by začarovaný kruh mála vydaných desek,který přináší málo posluchačů a ty zase málo desek? Každopádně je to soubor,který stojí za pozornost. A to potvrzuje i nová deska, která přináší melodickýblackmetal té nejvyšší kvality. Její síla se projeví už v úvodní, singlovéa výše zmiňované „Under jökelisen“. Nápadité skřeky ve slokách, dobře vymyšlenékytarové vyhrávky a riffy, atmosférické klávesy a silný a hymnický refrén,který se svou přímočarostí přehoupne až někam směrem ke klasickému heavymetalu. Podobně od podlahy pokračujeme v následující na kytarových tremolech advojšlapce založené „Nifelheim“ o říši (samozřejmě) ledu a mrazu z norskémytologie. Až někam k melobleckovému doom metalu pak míří následující„Grýla“, která je druhým singlem a sice postrádá hymnické pasáže zpívané čistýmhlasem, ale nesnižuje to nijak ani její nápřah ani sílu. Podobně intenzivně se pohybujemenapříč celou deskou, která je v čistě zpívaných pasážích místy hymnická ažv borknagarovském smyslu a kvalitě. Jindy je celková barevnost osvěžována klavírema jednou i houslemi, aniž by to celé ztrácelo typicky blackmetalovounaléhavost. Vypíchnul bych i mix, který je přehledný, ale zároveň v němzůstává i cosi z té pravé hnilobnosti a zatuchliny. Ani jedna skladba nenívycpávkou, všechny stojí za pozornost a mají nápad a švih. Výborná deska. https://www.crazyDiamond.cz/wytch_hazel_v_lamentations_recenze/3599https://www.crazyDiamond.cz/wytch_hazel_v_lamentations_recenze/3599janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Tak tohle je docela parádní prácička, ukteré by se dalo mylně zauvažovat nad rovnicí: WYTCHHAZEL+ důkladná PR masírka = GHOST, nebylo by to však úplněpřesné a k těmto Angličanům spravedlivé, jsou totiž lepší než slavná kapela Tobiase Forgeho. V jejich zvuku heavy metal získává až jemných, detailně prokreslených kontur,působí skoro až hladivě a je zároveň plný hravosti hardrockovýchsedmdesátek. Tento výsledek se však dostavuje, aniž by kapela slevila znároků fanoušků pravověrného ostrovního heavy metalu a šlanaproti komerčním proudům. Zkrátka a dobře, WYTCH HAZEL nejdoucestou prvoplánovosti, své postupy nezjednodušují, ale naopak, zajiných okolností těžkotonážní styl metalové muzikypředkládají s velkou porcí umu a nadhledu. Výborně vyznívala již minulá, dvaroky stará deska „IV: Sacrament“, ale letos na „V:Lamentations“ dostáváme ještě vyzrálejší a skladatelskyzručnější dílo, které snese srovnání s velkými milníkyaktuálního heavymetalového retra. Na WYTCH HAZEL se mi líbí,kterak nepotřebují do svých skladeb zapasovávat banální stylováklišé, ale naopak, pokojně utvářejí svůj vlastní výraz, vekterém se jim hezky žije. Ano, jejich svět má opravdu velkékouzlo. Fakt, že jde o křesťanskou kapelu, jejíž námětyskladeb se týkají duchovních stránek bytí, víry, oddanosti aspirituality, je vlastně podružné. Na své snové pouti využívajípředobrazů svých velkých vzorů a sice pozoruhodných britských(v několika málo případech i amerických) kapel z letsedmdesátých a osmdesátých. Je vlastně jedno, zdali se do jejichpostupů promítají spíše vlivy kapel jako JETHRO TULL, WISHBONEASH, BLUE ÖYSTER CULT, THIN LIZZY, a nebo o něco řevnivější amladší formace z NWOBHM v čele s... ano, samozřejmě IRON MAIDEN.Zvuk WYTCH HAZEL má v sobě znovucharakteristickou snovost a skladby na posluchače metalové hudbymusí působit až zvláštně úhledným dojmem. Své dělá rovněžhlasový projev frontmana Colina Hendry, který podobně jako Forgenesází příliš na emoční stránku a už vůbec ne rozsah, naopak jej posiluje určitévýrazové charisma a vyklidněnost. Opravdu zde nemáme co do činěnís nějakým uřvaným vypjatým ječákem a přebujelými emocemi.Příkladná je výrazová ustálenost a vyrovnanost tohoto kvarteta z Lancesteru.Tounejdůležitější složkou zdejších skladeb jsou znovu kytary, kteréobhospodařuje mozek celé formace Alex Haslam. Především on stavízvuk WYTCH HAZEL do jeho poutavé podoby a vdechuje mu život. Víteto již od úvodní jízdy „I Lament“, která je charakteristickásvým povzbudivě cválavým tempem a parádní kytarovou vyšívánkoupo vzoru starých dobrých IRON MAIDEN. Charakter hudby WYTCH HAZELje však klidný, to je hlavní rozdíl oproto veteránům metalovéhodávnověku. Fakt nemáte u jejich hudby pocit, že posloucháte styl, který vzešel z předměstí a z dělnických čtvrtí průmyslových center staré dobré Anglie. Kapela, skrze vlastní umělecký záměr, dost často přechází až k hardrockovýmmotivům, kde je odhalena, jako bájná středověká krajina předrytířem na cestě do Svaté země, náhle se v těch skladbách ukazuje všechna ta panoramatickákrása. A tak po další svižně rockující vypalovačce „Run ToRace“, s cílem udržet proměnlivost a pestrost díla, dostávají prostor skladby pozvolnějšího a hlubšíhorázu jako „The Citadel“ nebo „The Demon Within“.Další velkou chvílí tohoto alba jerozmáchlá a co do kytarové práce a struktury pečlivě šlechtěná„Woven“, která platí za jakési tajné srdce alba. Mě všakvelmi upoutala, dalo by se říct skoro až uhranula, také následující pozvolnáhymna „Heavy Load“, v níž se zračí ona typická hloubka ačistota projevu právě WYTCH HAZEL. Za jiných okolností by sičlověk řekl, že jde o další doomem načichlou heavy věc povzoru GRAND MAGUS, ale to by byla chyba, protože WYTCH HAZEL ve svémsnažení jdou prostě o poznání dál. Závěrečná erupce„Healing Power“ je dalším z okouzlujících vyvrcholení tétopozoruhodné metalové desky, která se u mne stává albem letošního léta. 80% je plně zasloužených.https://www.crazyDiamond.cz/judas_priest_accept_phil_campbell_and_the_bastard_sons_Mnichov_olympiahalle_13cervence2025_koncert/3602https://www.crazyDiamond.cz/judas_priest_accept_phil_campbell_and_the_bastard_sons_Mnichov_olympiahalle_13cervence2025_koncert/3602nobody@nothing.com (Gazďa)Co se stane, když britské metalové legendy oznámí turné k vůbec nejoblíbenější metalové desce jednoho bezvýznamného redaktora menšího českého webu? Nic. Jelikož se ve stejné době u nás koná Masters of Rock a britští titáni byli na posledních dvou ze tří ročníků, tak je k nám nemá kdo přivézt. Promotéři si přeci nevylejou s vaničkou i dítě a neobjednají si do Prahy v období Mástrů kapelu, která by jim potenciálně tuhle akci vysákla. A jelikož nemůže hora k Mohamedovi, tak musí Gazďa k hoře. Tuše, že se do programu koncert Jidášů v našich končinách nedoplní ani později, jsem si tak již před půl rokem objednal vstupenku na show do Mnichova. A jelikož se koncert konal v neděli, tak ho zároveň využil k víkendové návštěvě a poznávání bavorské metropole.Mnichovská Olympiahalle byla postavena pro gymnastiku a házenou na slavných olympijských hrách v roce 1972 a je součástí architektonicky vkusného olympijského parku v severní části města. Zajímavostí je, že vůbec první koncert zde odehráli v roce 1973 DEEP PURPLE. Je to příjemná část města a v blízkosti se nachází vedle fotbalového stadionu a olympijské vesnice také umělé jezero, tři sta metrů vysoká ikonická televizní věž nebo centrála BMW s muzeem automobilky. Sál má údajně kapacitu 15 000 diváků, což by z něj dělalo takovou mnichovskou O2 Arenu. Rozhodně je to ale prostor působící mnohem intimněji, kde i ze vzdálenějších koutů není k pódiu daleko. Přestože bylo pro mě hlavním lákadlem turné k albu „Painkiller“, vyplodilo vystoupení i další velmi chutné kusy ovoce. Předskokany byli totiž hned dvě legendy. Jednak PHIL CAMPBELL AND THE BASTARD SONS alias pohrobci MOTÖRHEAD, jednak německé legendy ACCEPT. Čekal mě tak jeden z koncertů, na který se nemusím nijak připravovat, ale jen si užívat všech těch příjemných tónů, které dokonale znám. Zajímavé je, že všechny tři formace jsme mohli vidět a slyšet právě na loňských Mástrech a první dvě spolu jely i následné turné, kde se otočily v pražském Sasazu. Někdejší Lemmyho spolubojovník Phill Campbell a jeho synátoři naskočili i v Mnichově jako první. Oproti mástrovskému setu nehráli jen věci od MOTÖRHEAD a je to dobře. Před týdnem jsem tu v recenzi na LYNYRD SKYNYRD popisoval pachuť, kterou tyhle legacy kapely žijící jen z odlesku dávné slávy zanechávají. Bastardi nejsou v důchodu, ale mají ambice. Většinu setu tak tvořily jejich věci a pecky jako „We´re Bastards“ a „Strike the Match“ nepůsobí vedle těch motorheďáckých jako chudé příbuzné. Zní výraz „moderní old school banda“ jako protimluv? Možná… ale přesně takhle na mě Bastardi působí. Špinavý prověřený rokenrol v podání mladých týpků za dozoru ošlehaného vůdce, který čas od času vytáhne nějaké to eso z rukávy své bývalé smečky. Energie, nasazení, přesvědčivost – v těchhle bastardech koluje ta správná motorová krev. Blbé je, že ani se sebevětším nasazením a kvalitou neuděláte dobrý koncert, pokud je na prd zvuk. A to tady byl. Znělo to, jako by se hrálo z poloviny jen na odposlechy, nebo jako by si člověk dal na hlavu sluchátka. Klasická otázka v případě takovýchto hal je, zda se vytvořil zvukový chuchvalec jen vepředu pod pódiem (moje místo), nebo zda byl problém všude. Tohle nerozsoudím, stejně jako nevím, zda to bylo příčinou, že Bastardi odehráli jen krátký program čítající pouhých sedm písní. Ale možná to tak mělo v rámci předskokanství být.ACCEPT jsou stejně jako JUDAS PRIEST kapelou jiného druhu. Legenda, která má stále co říct a vydává i po padesáti letech jednu kvalitní desku za druhou. Celkem jich mají na kontě 17 a poslední solidně našlapanou „Humanoid“ vypustili do světa loni. Koncertní monstrum, kde je dnes po nestárnoucím kapelníkovi Wolfu Hoffmannovi – možná překvapivě – služebně nejseniornějším zpěvák Mark Tornillo. Je tak jasné, kdo je tu vládcem, což kritizoval po svém odchodu v roce 2018 druhý zakládající člen Peter Baltes. Neustále mediální přestřelky mezi bývalými členy patří u ACCEPT ke stejnému koloritu jako u SEPULTURY nebo METALLICY. Myslím, že ale fanouškům může být dneska celkem jedno, kdo tu kromě Wolfa tvrdí muziku. Zbožně si samozřejmě přejeme, aby to minimálně na jedno turné dali dohromady s Udem, ale to se asi nikdy nestane. Každopádně v Američanu Tornillovi našel Wolf dostatečně kvalitní a typem hlasu velmi příbuznou náhradu. A kde jinde tyhle hochy zažít, než v jejich domovině? Bohužel i tady problémy se zvukem pokračovaly, jen bylo všechno víc nahlas. Koncertně jsou Němci každopádně ve vrcholné formě a mnichovští fanoušci jim připravili vřelé domácí přijetí. Jako startovací zážeh do nás pustili novinku „The Reckoning“, rychlý a úderný otvírák z poslední desky. Pak už se v rámci desetipísňového setu hrály hlavně klasiky jako „Princess of the Dawn“, „Fast as a Shark“ nebo „Balls to the Wall“ doplněné o jiné tři novější věci z tornillovského období, včetně další novinky „Straight Up Jack“. Z pódia šla spousta energie obalené do profesionálního výkonu. Tím víc mi pak bylo líto, že jsem si koncert prostě nemohl díky nevyhovujícím zvukovým podmínkám užít. Vepředu bylo také logicky dost našlapáno a vedro, což nepohodu prohloubilo. Spíš jsem vlastně čekal na moment, kdy to skončí a moje ušní bubínky trochu vydechnou, aby byly připraveny na hlavní hvězdy. Jak jsme mohli vidět a slyšet v posledních letech dvakrát na Mástrech a jednou v O2 Areně, tak je Rob Halford v neuvěřitelné hlasové formě, což je pro turné k pětatřiceti letům Painkillera nutným předpokladem. Slova o kvalitě zbývajících hudebníků jsou také zbytečná, jen podtrhnu, co jsem psal už v reportu z loňských Mástrů – i když není Andy Sneap oficiálním členem kapely, tak se na pódiu čím dál víc osměluje a je nejen plnohodnotným hudebním, ale i vizuálním bodem vystoupení. Vystřihnul si i pár sól, kde se ale pořád o 90% z nich postaral Richie Faulkner. Setlist nemohl být z mého pohledu lepší. Naštěstí neměli pravdu ti neznabozi, co prorokovali, že ze slavné desky zahrají jen čtyři kusy. Naservírovali nám jich rovnou sedm a až na „Leather Rebel“ (škoda) a „Metal Meltdown“ (škoda přeškoda) jsme se dočkali úplně všeho. Nicméně se vkrádá myšlenka, že to už fakt mohli rovnou přehrát celou desku. Ale rozhodnutí bylo učiněno a Gazďa byl s tímto výsledkem víc než spokojen. Z nuly na stovku nás poslal už úvodní Robův výkřik v první „All Guns Blazing“, kterou bůhvíproč hráli živě jen při původním turné a pak ještě v roce 2019. Při tom se tahle pecka kvalitou i svou agresivitou vyrovná titulní skladbě, která je naopak omílána pořád. Z pětatřicet let staré desky se pokračovalo se stejnou intenzitou i prostřednictvím následující „Hell Patrol“ a pak se painikillerovky různě střídaly jak s dalšími velkými čísly z historie kapely, tak se třemi kusy z novinky. Z té Jidáši oddebutovaly čerstvé kusy, které na předchozím turné nezněly, a asi největší dopad měla rychlovka s bluesově načichlým refrénem „The Serpent And the King“. Naopak poněkud do prázdna vyznělo oprášení „Solar Angels“ z roku 1981. Našince mohlo potěšit, že během „Night Crawler“ se na velkou obrazovku promítaly záběry černobílé záběry matičky Prahy, kde prim hrál kostel svatého Mikuláše na Malostranském náměstí. Tahle píseň je o jakémsi tvorovi, který v noci slídí po městech a všichni se ho bojí. Dokladuje mimochodem, že ačkoliv hudebně a aranžérsky jsou všechny písně z Painkilleru geniální, tak textově jsou také všechny až na jednu čestnou výjimku úplně blbé a plné těch nejprofláklejších metalových klišé. Když budu chtít u někoho potvrdit – bohužel ve společnosti značně rozšířený – názor, že je metal pro debily, stačí mu odrecitovat nějakou tu painkillerovskou básnivost. Přitom byl Halford vždy schopen stvořit i velmi dobré texty, jen mám pocit, že právě po Painkilleru jich už moc nebylo. Každopádně do Mnichova jsem nepřijel hodnotit filozofické poselství téhle bandy, ale na dobrou a ostrou muziku. Ani u Jidášů se ale problém se zvukem nevyřešil a minimálně první polovina koncertu zas na place pod pódiem bojovala s oním chuchvalcem, kde je slyšet všechno a nic. Pak se to sice nevím proč zlepšilo, ale to už byly mé slechy tak znaveny, že si to jen stěží uvědomovaly. Naštěstí ale bylo publikum minimálně vepředu dostatečně nadšené a u některých písní se zpívaly s kapelou nejen refrény, ale i části slok. Po téhle stránce vše v mnichovské hale klapalo a vystoupení sálalo pozitivní energií. Celkově tak mám rozporuplné pocity, což je vůbec poprvé z mých šesti návštěv Jidášů. Ale jsem rád, že jsem byl, protože tohle turné byla prostě povinnost a já si ho nemohl nechat ujít. Kdyby se po Americe rozhodli ho protáhnout a ještě jednou zamířili do Evropy, tak bych to ještě jednou zkusil. Ale nemyslím. Už toho budou mít asi taky plné kecky.https://www.crazyDiamond.cz/bleed_bleed_recenze/3590https://www.crazyDiamond.cz/bleed_bleed_recenze/3590nobody@nothing.com (Tomáš)Intro první skladby debutového alba texaských BLEED funguje jako dokonalý stroj času do roku 2000. A v podobném duchu se vlastně nese i zbytek alba. Nu-metal a post-grunge resuscitovaný pro aktuální dobu. Tato infuze mladosti zabírá rychle, na druhou stranu nás z nemoci zralosti nevyléčí navždy. Nebo je to snad jen placebo?Jestli jste fanoušky nu-metalové produkce začátku nového tisíciletí, když si tento žánr prožíval svých pět minut slávy, na albu „Bleed“ se vám dostane spousta podvědomě známých ingrediencí. Velký zvuk, velké riffy, masivní zvukové stěny systematicky přerušované sekanými riffy, rozumně dávkované elektronické zvuky a skrečování alá DJ v pozadí, minimum výrazných kytarových sól, zasmušená, lehce depresivní atmosféra. Musím se přiznat, že hnán svou ješitností, jsem si myslel, že jsem z podobné hudby už „vyrostl“. A při prvním poslechu jsem si to i sám sobě snažil namluvit. Vidíš, přesně jako před 25 lety, hrají si na drsňáky, kdo jim to má ještě dnes uvěřit, říkám si. Ten zvuk, ty riffy, ty konstrukty, všechno jsem to už slyšel. Ne ne, na tohle mě nedostanou. Nuže, jak to tak obvykle bývá, Tomáš míní, hudba mění… S dalšími poslechy jsem tam začal objevovat další vrstvy a elementy, které tam jaksi před 25 lety nebyly. A vlastně i ten zpěv je mi nějaký povědomý. A proč furt kývám hlavou do rytmu a pravá noha mi jede, jako bych chtěl vykopnout díru do basového bubnu? Jak zpívají Tatáči – „zvuk je železná košile“.Dvě zmíněné podivnosti – nové elementy a povědomý zpěv – se vyjasnily velice rychle. Personální propojení na jinou texaskou kapelu NARROW HEAD. Ti se snaží kombinovat devadesátkové hudební styly a aktualizovat je pro moderní dobu. Základ jejich tvorby leží v mixu grunge, alternativního rocku a shoegaze. Poslední deska „Moments Of Clarity“ z roku 2023 je tuze povedená. No a BLEED to staví v podstatě na stejném principu, akorát to potáhli do tvrdších metalových vod. Zvukově a stylem riffování zde najdeme odkazy na velikány jako LINKIN PARK, HELMET, KORN nebo MACHINE HEAD. Proti texaským kolegům jsou výrazně agresivnější a se silnějším tahem na branku. To souvisí i s menším vlivem shoegazu (nu-gazu chcete-li), který tady má spíše vytvářet tu „deftonovskou“ atmosféru, zhmotněnou v rozplizlých melodiích a zamlženém zpěvu, lehce utopeném v mixu pod návalem kytarových hluků. Než samotná technická dokonalost nás u kytarové sekce zaujme důraz na drtivý groove, důsledně podporovaný jak mohutnou basou, tak i aktivními bicími. Rytmika se snaží vervomocně do nás natlačit co nejvíc toho hluku, hledajíc každou skulinku v naší hlavě, kudy by to ještě šlo tlakovat. Tvrdosti se dosahuje primárně právě kytarovým zvukem, protože zpěv, až na pár řevů, to hraje jednoznačně do atmosférického vyznění, s lehkým nádechem tajemnosti a psychedelie.Jestli mám hledat i nějaké nedostatky (klídek, album má rozumných 36 minut, takže na délku se dnes vyplakávat nebudu), tak je to určitá jednotvárnost materiálu. Kluci si vymysleli muster, který není špatný, ale berou ho možná až moc dogmaticky. Nevím, jestli je to z úcty k žánrovým tradicím, ale jakoby se báli jakkoliv uhnout stranou, zkusit něco nového, dát tomu větší pestrost. Nebo je to prostě debut, i když už relativně zkušených muzikantů, a v budoucnu se více odvážou. Nebo to jen zase já vidím tu sklenici poloprázdnou, a přitom je možná poloplná. Album je velice soudržné, dalo by se říct až kompaktní. Songy jsou kvalitativně vyrovnané, nejsou zde výrazné výkyvy, přerušení, hluchá místa. Ve finále, když si vzpomenu na svoje preference před 25 lety, přesně tohle bych chtěl dostat na stůl. Napumpovaný album, který mi udělá průvan v uších a hlavě. Staří lidé si furt na něco stěžují…Otvírák „Climbing Down“ má v sobě všechny typické znaky nu-metalu. Agresivní a mohutný zvuk, skrečování, samply, typický suše kovový kopák definující rytmiku. Ještě větší zvukovou stěnu vybudují v „Through The Cylinder“, se zajímavými „kornovskými“ bicími. Více atmosféricky je pojatá „Killing Time“, kde „deftonovskou“ náladu podporují i dobře dávkované přechody mezi čistým zpěvem a řevem. Singlovka „Marathon“ se pro změnu svým zvukem blíží k HELMET. Je velice sevřená, kompaktní a úderná. Místo „helmeťáckého“ štěkání je ale odzpívaná poctivě se shoegazovým nádechem. Z tempa, ale rozhodně ne z tvrdosti, lehce ubere „Cynical“ s více košatější strukturou. Příjemnou náladovkou je „Slip“ se svým houpavým riffem. Jemnější a zasmušený song „Shallow“ nám pro změnu připomene FILTER kolem jejich druhého alba. Do středního tempa zasazená „Take It Out“ pak nezávazně naznačuje možné směry, kterými by se kapela mohla do budoucna rozvíjet. Valivá rytmika, komplexnější struktura, více prostoru na vkládání zajímavých meziher a osvěžujících instrumentálních pasáží.Je to retro nebo snad revival? Jestli ano, tak to funguje moc dobře. Ale i pro odpověď NE dokážu najít několik podpůrných argumentů. Každopádně jsem se podobnými otázkami už před pár lety přestal zabývat. Jsem už z myšlení unavený, nechávám to na pocitech. Buď se mi to líbí, nebo ne. Poslední roky vidíme (a slyšíme) znovuzrození spousty stylu v rockové/metalové muzice, kterou nám předkládají mlaďoši, jež v době jejich slávy ani nebyli na světě. A staví se k tomu opět trochu jinak, z jinou perspektivou, z jiné strany. Buďme za to rádi.https://www.crazyDiamond.cz/running_wild_port_royal_recenze/3600https://www.crazyDiamond.cz/running_wild_port_royal_recenze/3600janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V rámci osobní posluchačskézkušenosti bylo mým prvním albem od RUNNING WILD předchozí„Under Jolly Roger“, ale stalo se tak v časech, kdy už na podzim 1988 vycházela následující deska „Port Royal“. První výše zmíněné dílo mne dokonale sejmulo, takže jsem natěšeně usiloval po měsících shánění tehdejší novinky o možnost srovnání. Obě alba dnes představují klasiku a jsou samozřejmě skvělá, největší zajímavostí provázející jejich konfrontaci je však fakt, že se od sebe tato díla nemohla snad více lišit. S jejich poslechem vlastně sledujeme dokument o překotném vývoji, omračující potenci a tehdejší nápaditosti jedné z nejoriginálnějších heavymetalových formací Starého kontinentu na konci osmdesátých let. Chlapácky nařachaná, temná a bouřliváplavba „Under Jolly Roger“ z roku 1987 jakoby zakončovala ono úvodníobdobí RUNNING WILD a to způsobem, který snad nemohl býtlepší, kdežto o rok mladší album „Port Royal“ představovalo kouzelně dobrodružný výlet za nověse zjevivšími horizonty těch více melodických, pestrých a kompozičně dodetailu pomakaných bukanýrů Kasparekovy družiny. Takže vzhůru na palubu, dálky volají...Mezi nahráváním obou alb došlo v sestavě hned k dvěmapersonálním změnám, ty se obě týkaly rytmické sekce, neboťstávající členové již nestačili potřebám a ambicím raketověse vyvíjející hamburské úderky, o kterou začal být opravduvelký zájem, takže Stephana Borisse střídá nový baskytarista Jens Becker anáhradou za Hascheho je o dost lepší a dynamičtější bicman Stefan Schwarzmann. Vberlínských studiích Sky Track záhy vzniká deska, která otevřepřed kapelou nové obzory a ukáže RUNNING WILD světu v komplexnějšímpodání. Samotní RUNNING WILD si v oněch hektických časech, kdykapela okouzlovala tvůrčím přetlakem a skvělými nápady, tohlealbum produkovali sami, jen za asistence Karla Ulricha Walterbacha,šéfa stáje Noise Records, což svědčilo o tom, že Rolf Kasparek a spol. jižměli jasnou představu o dalším vývoji svého zvuku a směřování. Ve srovnání s chudými produkcemi jejich aktuálnějších albových nahrávek vyznívá „Port Royal“ jako bohatá hudební hostina, kde se nad heavymetalovým obžérstvím v NSR, v rámci spokojeností obtěžkaných osmdesátek, chrastí pouze naplněnými měšci.S příchodem druhého kytaristy MajkaMotiho v průběhu roku 1985 se Rock N´Rolfova kapela (tak si ostatněv osmdesátých letech Kasparek říkal) postupně vyprofilovala jakoúderka chrlící skutečně vynikající kytarové motivy určenéšestistrunným tandemům a právě na album „Port Royal“ jakoby bylo hlavním cílem zachycení oné navýšené barvitosti a melodiky,což šlo rovněž ruku v ruce s méně úpornou strukturou skladeb.Songy se vykazovaly větší hravostí, odlehčenějším přístupem a záplavou nosných riffů i sól, na druhou stranu se po vydání této desky vyrojily i hlasy nepřistupující k tomuto vývoji vůbec pozitivně. Podleněkterých totiž RUNNING WILD na „Port Royal“ ztratili svůjpůvodní břit a tvrdost a začali reprezentovat uhlazenějšíformy metalové hudby. Sám jsem měl na střední škole spolužáka, který nedal dopustit na předchozí tvorbu a tahle věc mu přišla vyměklá, takže mne vždy zásobil hláškama, jakože se na „Port Royal“ Majk Moti své kytary zřejmě jenom drží. Nesouhlasil jsem s ním, ale zasmáli jsme se tomu. Dle mého kapela svou tehdejší „krotkost“ dokázala mistrně nahradit opravdu velkou záplavouskladatelských perel a nápadů. Další velmi důležitou věcí, která se tou dobou u RUNNING WILD změnila byl Rock N´Rolfův zpěv, neboť frontman RUNNING WILDdříve využíval spíše níže položený, drsný hlas, jen tu a tam opatřený nějakým výše položeným výkřikem, nyníjakoby překročil rubikon a celou desku bravurně odzpíval rozevlátým vokálem, který nabízel o dost větší rozsah. Rolf se náhle pouštěl i do trvalých výšek, kterých by možná jen o párlet dříve vůbec nebyl schopen. Netuším, zdali tou dobou začaldocházet na hodiny zpěvu, každopádně ten vývoj byl markantní a vyznění alba prospěl. Deska startující na dlažbě nočního královského přístavu upoutala již svým netradičnímúvodem, kde posluchač v intru slyší kroky na prázdné ulicipřístavního města 17.století a s dotyčným neznámým jedincem pakvstupuje do hostince plného žoldáků, námořníků, šermířů a různých pobudů, kde je mu jedním z těchto ožralů sděleno, kde se právě nachází. Úvod poté v správně nažhaveném tempu rozčísnenosný riff titulního kusu „Port Royal“, hymny vpravdělegendární, která určuje ráz celé tehdejší tvorbě RUNNINGWILD. Chytlavé zpěvové linky, výrazný refrén, spoustakytarového kouzlení a přímočará, ale vytrvale úderná rytmika,to byli Piráti na počátku své nové kapitoly. O něco zemitějšía rockově úderný se pak ukázal být druhý song v pořadí - „Raging Fire“,další adept na znamenitý hit s krátkým sloganemodkazující na onu bojovnost, o které RUNNING WILD tak rádi pěli.Svižná „Into the Arena“ s parádním kytarovým zdobením pakpřímo odkazuje na zbytečná umírání a prolévání krve v rámci historie lidstva,ať už jde o zápolení na život a na smrt pro potěchu mocných vestarověkých arénách, nebo odsouzení na základě nelibosti pro bezvěrce či vyznavače jiné víry než té, která byla v dané době ta správná. Deska pozoruhodně pokračuje skrzdalší a další famózní vypalovačky, takže „Uaschitschun“ připomínající přelet na křídlech orla nad skalisky americké Montany má opět velký potenciál chytlavé neotřelosti, což v ní ještěumocňuje kombinace svižného kytarového riffu s rozmáchlýmRolfovým nápěvem usazeným v ne až tak rychlém pojetí. Naléhavé vyzněnískladby má ekologický podtext a vypovídá o ničení přírodníhoprostředí na severozápadě USA vnímané z pohledu původníhoindiánského obyvatele, po nárůstajícím osidlování těchtoúzemí bílými přistěhovalci z Evropy. Instrumentálka „FinalGates“ je vstupním uvedením baskytaristy Jense Beckera do sestavya rozhodně nejde o banální záležitost. Největší hymnou albase nakonec stala „Conquistadores“, ke které byl dokonce natočenprvní videoklip této kapely, který se posléze pouštěl vHeadbanger´s Ball na MTV.Tohle byla zkrátla pecka od začátku do konce - historické téma odkazující kamsi do španělské Andalusie  dostalo v metalovém světě skvělé zpracování - úderné a nápadité kytary,skvělé zpěvové linky, mnohohlasý skandovaný chorál a celkovýnáboj songu, to všechno byly ingredience přispívající zde k vygradovanému výsledku.Skandovačka „Blown Of Kingdom Come“patřila jednu dobu mezi mé oblíbené skladby, ačkoliv zastává spíše úlohu méně nápadné položky. Řadí se totiž mezi skladby ve středním tempu, které v případě RUNNINGWILD rovněž dokázaly kolikrát zabodovat a vyznění celého albasvým rázem osvěžit. Za hodně poutavou tak považuji právě i tuhleméně nápadnou věc. Protiválečná jízda „Warchild“je naopak svižný chorál, který měl Kasparek v zásobě již odčasů prvních demáčů své kapely v roce 1981. Myslím si však, že se tahlesvižná speedová halekačka do alba „Port Royal“ skvěle hodí,takže pozdržení jejího vydání o nějakých sedm let náhodouhodnotím jako velmi pozitivní věc. Dobrodružná a exotikou karibských moří prostoupená „Mutiny“ reprezentuje onu pestrost, se kterou začali RUNNING WILD pracovat až právě zde na albu z roku1988. Tahle věc obsahuje všechny šlechtěné ingredience jejich nového výrazu, ale i jistý progresivní přesah jdoucískrze panoramatičtější struktury. O slavném anglickém pirátovi18.století vypovídá nejrozmáchlejší položka soupisky,závěrečná „Calico Jack“, obsahující rovněž hypnotizující pasáž rozmluvy lapeného hlavního hrdiny se soudcem, kteráse odehrává jakoby v blouznivém vakuu očistce, kdesi na hranici mezi životem asmrtí. I tahle věc si drží vysokou originalitu a zároveň skvělezapadá do konceptu celé desky. Kapela se po realizaci desky dostala znovu do koncertního laufu, ovšem do sestavy musel rychle naskočit za odešlého bubeníka Schwarzmanna anglický boreček Ian Finlay, se kterým posléze band odehrál řadu štací. „Port Royal“ pro mne představujedílo, které řadím mezi to úplně nejsilnější od této kapely, desku, které se v diskografii této kapely vlastně nic nepodobá a jde tak o určitýpředěl mezi érou starých zemitých RUNNING WILD a těch novějšíchzdobných. S následující deskou šlo o to, zdali se Němci dotknou smrti či slávy. Z dnešního pohledu víme, že šlo spíše o to druhé, neboť se s ní dostavil absolutnívrchol jejich diskografie, ale o tom až příště. A ještě jedna věc na závěr. Na začátku léta roku 1989RUNNING WILD koncertují v Praze, kde jsou nominováni do pozicehlavní kapely na celodenní metalové akci konané na stadióněEvžena Rošického v Praze na Strahově. Jméno německé úderky jetak definitivně upevněno v prostředí tehdejšího Československav období těsně před velkými společenskými změnami. Zřejmě nebylo aktivního metalového fanouška, který by záhy jméno RUNNING WILD tou dobou neznal.https://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_gold_against_the_soul_recenze/3591https://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_gold_against_the_soul_recenze/3591nobody@nothing.com (Tomáš)Devadesátá léta v podání MSP byla velice produktivní. Zejména ve svých začátcích kapela držela frekvenci jednoho alba ročně, pak co dva roky. A nebyly to žádné nevyzrálé rychlokvašky, právě naopak. Po docela slabém debutu následuje série velice slušných desek, z nichž některé můžeme označit i za výborné. Punkové období kapela nechala za sebou a vydala se na stezku alternativního rocku, do kterého se ale nebála přimíchávat různé další stylové ingredience.Za ten rok se sice horké hlavy čtveřice z Walesu neschladili a pořád rádi provokovali, jak na koncertech, tak při rozhovorech, ale při přípravě druhého alba udělali dvě vynikající věci. Nehrotili to - album má rozumných 42 minut. A zvolili správného producenta. Produkci považuji za jednu z nejslabších momentů debutu, přestože na ní je podepsané producentské eso. Teď naopak dostal šanci začínající frajer jménem Dave Eringa, který se motal už u prvních singlů MSP a na debut přispěl klávesy. S těmi pak kapelu podporoval i při živých vystoupeních v letech 1993/1994. Zároveň bude mít prsty ve všech dalších významných albech MSP (kromě „The Holy Bible“).Od úvodního riffu „Sleepflower“ je slyšet obrovský posun v projevu kapely. Moderní, stadionový hard rock čerpající z glam/hair rockových inspirací, zejména od GUNS ´N´ROSES je znova jedním ze základních kamenů. Není už ale tak neurvalý jako na debutu. Směřuje k radio-friendly projevu, který mu později mnozí budou vyčítat. Žádný bezpohlavní pop rock to přitom rozhodně není. Pořád je v něm slyšet živelnost nezávislé scény, dokáže být místy ostrý a pichlavý. Jamesův zpěv je naléhavý a syrový, nemá problém jít až téměř do řevu. Naštvanost, autenticita i naléhavost je z alba pořád cítit, emoce jsou citelné a uvěřitelné. A že jsou v písních zakomponované hammondy nebo orchestrace? A proč ne? Nahrávka je díky nim barevnější a zajímavější, zejména když je navíc užívají v rozumné míře. A nezapomínejme, co vládlo hudební scéně začátkem devadesátek. Ano, grunge se taky otiskl do zvuku alba, i když spíše doplňkově, ne dominantně. Je zajímavé, že stylově jsou MSP výrazně blíže americké scéně, zejména v kontextu doby. Najít v jejich tvorbě ozvěny aktuální ostrovní scény v podobě brit-popu, shoegaze nebo neo-psychedelie je téměř nemožné. A rádi se do kolegů i slovně naváželi. MSP se prostě považovali za rock´n´rollovou kapelu, vyrůstající z punku a klasického rocku, které ideologicky měly vždy blíže k working class, než výše zmíněné intoušské velkoměstské styly. Songwritting je zde obecně vyzrálejší, jak po melodické, tak dramaturgické stránce. Album obsahuje hned několik hitů a ani zbytek songů rozhodně není žádnou vatou. O texty se dělili Nicky Wire a Richey James. Politiku nechali politikům a více se zaměřili na každodenní život a osobní záležitosti. Místo deklarací, globálních signálů a komplexních společenských problémů jsou teď civilní, zachycují aktuální okamžik. Životní melancholie, zoufalství, ale i romantizující pohled na tématiku smrti. Odráží se v nich i postupující rozklad Richeyho osobnosti, jehož boj s depresemi, sebepoškozováním, nebo nespavostí zaháněnou množstvím alkoholu, rozhodně k pohodě v kapele nepřispíval. Zatím ale pořád fungovali relativně normálně, i když temné stíny se už začínaly pomalu objevovat na obzoru.Úvod alba je skutečně hodně silný a nadupaný. „Sleepflower“ je perfektní otvírák. Přímočarý, se silným drivem, výraznou melodikou a jasným riffem, podpořený slušným sólem. Nálada je připravena, můžeme pokračovat. Další hiťas přichází hned v zápětí. „From Despair To Where“ je ambiciózní velká rocková skladba s dramatickým refrénem, orchestrací, hammondy, skvělou basou, prostě vším, co k poctivému klasickému rocku patří. „La Tristessa Durera (Scream To A Sigh)“ je pojata minimálně po melodické stránce více experimentálně, ale pořád si zachovává hitový potenciál a přináší skutečně nádherné sólo. Můj favorit z této desky je „Yourself“. Už tajemně naléhavé intro naznačuje zajímavý vývoj. Mohutná basa a sekaný riff nás přivedou k téměř metalovému, agresivnímu refrénu, který má tendenci ještě zrychlovat a tím ještě víc šponovat napětí, přítomné v celé skladbě. Chvilku na vydechnutí nám dopřeje další jasný hit „Life Becoming a Landslide“. Melancholicky pohodová skladba ve středním tempu je protkaná agresivnějšími mezihrami s kousavě ostrými kytarami, které opět rády vykročí naproti hair rockovým tradicím. Trochu kolovrátková „Drug Drug Druggy“ je nekomplikovaná, ale ani nijak zvlášť zajímavá. Následující „Roses In The Hospital“ je pak docela podivná. Funky rytmus a vtíravá melodika mě nikdy skutečně neoslovily. Na výborné intro „Nostalgic Pushead“ sice nenaváže podobně skvělý song, ale pořád je to velice slušná záležitost. Má drive, je patřičně špinavá a i melodicky se to dá. Zřejmě nejtvrdším songem alba je „Symphony Of Tourette“. Vysloveně metalový riff, rozcuchaná melodika, dokonce i špetku grungové zemitosti zde zaslechneme. Osmdesátkový hair rock pak připomene závěrečná titulní „Gold Against The Soul“. Riff, kytarové nájezdy, swingující basa, rozvláčná melodika, košatá struktura. Přímočarý hiťas to není, ale neposlouchá se to špatně.Po vydání v červnu 1993 začínalo „Gold Against The Soul“ první týden na osmé příčce doma na ostrovech. Prodeje byly celkem slušné, reakce kritiky spíše smíšené. Někomu se stýskalo po syrovosti a vyhraněnosti debutu, jiní naopak ocenili posun k větší komplexitě. Je zajímavé, že kapela se nikdy výrazně neprosadila v Americe, ale zato se jim slušně dařilo v Japonsku. Skupina aktivně koncertuje a buduje si svojí pozici na scéně. Tomu určitě pomáhá i extravagantní image, zahrnující jak šminky a malovátka převzaté z gotické scény, tak i oblíbené vystupování Nickyho v ženských šatech, předstírajícího drag show. Při pohledu zpět kapela sama nemá toto album moc v oblibě. Sice se prý chtěli dostat k velkému vydavatelství, což se jim s debutem povedlo, ale zároveň je to do určité míry semlelo a neměli úplnou svobodu. Nevím, nebyl jsem u toho, ale nikdy jsem neměl pocit, že by album znělo „komerčně“. Zejména v kontextu pozdější tvorby. Podle mě vzali to nejlepší z debutu a vydali se správným směrem. Máme zde lepší riffy, lepší basové linky, lepší kytarový zvuk, lepší basu, jasnější melodie. Něco v těch velkohubých naštvaných mlaďoších nakonec přece jen bude. https://www.crazyDiamond.cz/pandemia_v_urcitem_veku_uz_jde_ego_stranou_rozhovor/3597https://www.crazyDiamond.cz/pandemia_v_urcitem_veku_uz_jde_ego_stranou_rozhovor/3597hackl@volny.cz (Pekárek)Pravda, zezápadních Čech sice už nějakou dobu nepřicházejí ony takřkapravidelné deštivé fronty. Určitou kompenzaci však může totoléto představovat, tedy alespoň pro fanoušky extrémního metalu,deathová smršť, se kterou po třiceti letech existence přišlavelezkušená PANDEMIA. Nahrávky typu „DarkenedDevotion“ vznikají v Česku jen velmi zřídka.Snoubí se v ní absolutní žánrová poctivost a přesvědčivosts citelným feelingem, tvrdostí a navýsost zajímavoumelodickou stránkou. Tentokrát vyšlo prostě vše. O tom, jakklikatá cesta k uvedenému výsledku vedla, jsem se pobavils lídrem kapely, baskytaristou Jardou Friedrichem. Nechce se mi na úvodmoc pitvat Vaši obsáhlou historii, stejně se k ní tak trochudostaneme. Jedno je ovšem zřejmé, momentálně jste asi nejdélečinnou deathmetalovou kapelou v Česku. Jak tedy nejlépevnímat novinku „Darkened Devotion“, jako nový začátek, nebodárek k třicátému výročí, logický vývoj, nebo dosavadnívrchol? Že minimálně jako výsledek tvrdé práce, to samozřejměvím…Hele, asi všechnodohromady, co jsi vyjmenoval! To, jak je nové album kladně přijatofanoušky, je opravdu asi největší dárek k našemu výročí.Další obrovskej dárek je i smlouva s Hammerheart Records!Spolupracovat s těmihle profesionály je opravdu radost! Zároveňse jedna o přirozený vývoj a určitě se jedná i o nejlepšídesku, kterou jsme zatím natočili, o tom není pochyb! Nejvícepráce s tím měl samozřejmě Alex, jakožto hlavní autor celéhokonceptu.Proč vlastně vycházínové album až po desíti letech a po ještě delší době znovus Alexem? Co se dělo od vydání předchozí desky a v jakémobdobí už bylo jasné, že spolu znovu hrajete proto, abyste dalivzniknout nové nahrávce?Tak prvně po nahraníalba „At the Gates...“ v roce 2015 jsem řekl, že už asi dalšíalbum točit nebudeme. Desky se už moc neprodávaly a podmínky kjejich nahrávání se staly obtížnými. Jenže člověk míní aživot mění, že?:-) S Alexem jsme se začali aktivně bavit omožné spolupráci někdy kolem roku 2020, zrovna, když přišla ita „jiná Pandemia“.:-) Došli jsme k tomu, že máme zasechuť si spolu zahrát, do toho jsme řešili i nějaké reediceatd., takže komunikace byla obnovena naplno. Alex mě občas poslalnějakej démáč s rozpracovanejma skladbama a mě bylo jasný, žeasi budeme muset i něco nového natočit, protože nový materiálzněl zatraceně dobře už z těch demáčů! No a od roku 2023, podelší koncertní pauze, jsme začali zase hrát živě. Alex dálskládal a jednoho dne mně volá: „Hele, už to mám celý,můžeme jít točit desku!“ A já mu na to říkám: „Nomoment, to musíme ještě sehnat pořádnej novej label, kterej tovydá i zafinancuje!“ Naše bejvalá dánská firma měla sicepřednostní právo na vydání nové desky, ale potom, co námnabídli „nové podmínky“, jsme s díky odmítli! Jsme totižještě ze starý školy, byli jsme tudíž zvyklí, že si můžemedovolit točit ve velkých studiích jako Propast anebo pracovat sproducenty jako W. Sorychta, A. Classen... No, a světe div se, myjsme podepsali s Hammerheart zatím asi nejlepší deal našíkariéry a ještě s celosvětovou distribucí přes Napalm Records!A v květnu 2025 je nová deska na světě, to je ta cesta k novémualbu, velice stručně...:-)Hodně asi pomohl téžpříchod výborného bubeníka Jakuba Bayera. V recenzi jsem vevztahu k jeho hře moc konkrétní nebyl, ale v řaděmomentů hraje víc než jen potřebný standard…, namátkou měnapadá připojování rytmu během řezavého kytarového zlomu v„Nightmare Paradox“Jasný, Jakub je skvělejbubeník a odvedl opravdu prvotřídní práci! Je mladej,talentovanej a zahraje opravdu všechno, takže maximalníspokojenost.Jakub přišelz rozjetých CUTTERRED FLESH, u kterých už nějakou dobu prozměnu zpívá váš zpěvák Jirka Krš. Jejich kytarista VitalijNovák zas nahrával vaši minulou desku, jde o něco jako symbiózuči přenos energie, třeba z momentálně rozjetýchCUTTERED…?:-) A nekříží zmíněné dvojí angažmá některévaše plány?Nepřišel z CUTTERED,Jakub v PANDEMII hraje od roku 2022 a přidal se k nim asi předrokem. On totiž usoudil že hrát v pěti kapelách je nuda, taknastoupil ještě do šesté, víš?:-) No a Jirka se k nim přidalněkdy v roce 2018, když jsme my ještě koncertně odpočívali, aje tam doteď. A jestli se to někdy kříží? Ano, občas jo....Dalo by se říci, žes Alexem se vrátila i temnota, která nejlépe vystihujepodstatu i aktuální představu PANDEMIE o tom, jak být i v dnešnímsvětě stále svůj a současně opravdu smrtící?Alexův kytarovej rukopisje opravdu nezaměnitelnej, temnej, syrovej a okamžitěrozpoznatelnej, to je jeho grál!Temnota se vrátila,zároveň se však dost rozvinula, celkově jste dost přitlačili napilu, a to ve všech směrech, tj. i v atraktivitě… Nová deska je temná,ale zároveň tam je i lesk pozitivního závanu, kterej rozklíčuješ,když si k desce přiložíš booklet s texty a ponoříš se dojednotlivejch příběhů. Opravdu to stojí za to a získáš tímúplně novej obzor celého konceptu. Témata jsou temná, ale majíi pozitivní vyznění, jako například v „Blessed, BlessedOblivion“.Předpokládám, žeAlex měl při tvorbě novinky významné slovo, na druhou stranupevná ruka basáka a předáka kapely je zde cítit taktéž,výrazné a osobité jsou ovšem i vokální a bicí party. Celýmmateriálem se navíc proplétá masivní baskytara. Tvořili jstetudíž od začátku společně, nebo se jen kreativněji nahazovalakytarová kostra?Ano, myšlenka konceptu aautorství skladeb jde hlavně za Alexem. Hele, když měnaservíroval celej materiál, tak jsem byl opravdu pozitivněpřekvapenej, jak to zní opravdu dobře, a v ten moment se dostávášdo určitého bodu, kdy v určitém věku už jde ego stranou a kdyzjistíš, že ne vždy je vhodné se do něčeho za každou cenušťourat, jen abys tam chtěl taky přispět. Tohle chybí spoustěmuzikantů...:-) Všichni odvedli skvělé výkony a pak už jsme jendolaďovali celkovej sound nahrávky.Za excelentní mix amastering je zodpovědné studio Demigod Recordings, konkrétně pakschopnosti Miguela Teresa. Nic dalšího jsem k tvorbě zvukunedohledal. Znamená to, že se náběry dělaly v domácímprostředí? Zvuk je přitom velice vyspělý, tvrdý a celkemmoderní. Vychází mi tedy, že ke smíchání a masteringu jste pozvukové stránce posílali už velmi pokročilý materiál, kterýbyl parádně ošetřen… Jednotlivé nástrojejsme nahráli v několika rozdílných českých studii a pak to celéposlali na mix do portugalského studia Demigod, které přesněsplňovalo naše požadavky. A výsledek slyšíš sám, zní toopravdu hooodně dobře!:-) Výslednej sound je čistě práceMiguela a Demigod Studios!Byla už od počátkuvaším cílem anihilace suššího thrashovějšího soundu, většímohutnost (hutnost) a posílení temné harmonické složky?Nahrávka má opravdumohutnej sound, vystihl jsi to opravdu přesně, a tohle byl přesněi jeden z důvodů, proč jsme si tohle studio vybrali.Na desce se nacházímocné kytarové stěny. Uvažovali jste někdy, třeba jenkoncertně, o nějaké kytarové posile?Hele, někdy v hlubokéminulosti i uvažovali, ale nikdy nenašli vhodného druhéhosekerníka, takže to už takhle určitě zůstane, když jsme to užzvladli 30 let?:-) Ono, živě to zní více syrově s jednoukytarou, což má také svoje kouzlo.V jaké fázi vásoslovili nizozemští Hammerheart Records a jak proběhla následnádomluva. Zvažovali jste i někoho jiného? Co třeba agilníTranscending Obscurity Records, spjatí právě s CUTTERED, tiby zájem neměli?Určitě jsme neuvažovalio firmě tipu Transcending… My jsme mířili od začátku opravdumnohem vejš a měli jsme jasnou představu o opravdovém metalovémlabelu právě jako je Hammerheart Records, kterej jsme měliparadoxně na seznamu jako číslo jedna! A sázka na jedničku seopravdu vyplatila! Je to team velkých profesionálů a opravdovejchmetalovejch srdcařů, a navíc ta bezkonkurenční celosvětovádistribuce přes Napalm Records... No, není co řešit, naprostáspokojenost! S hudbouvýtečně koresponduje i obálka Giovanni Ponziana. Nějakouvýznamnější spolupráci metalistů s dotyčným jsem všaknedohledal. Jak jste na něj kápli, uvítal vůbec spolupráciv takovém stylu?Hledali jsme opravdovéhomalíře, kterých je dnes na metalovych albech opravdu pomálu....Giovanni splňoval naše požadavky, a přesto že cesta k výslednémuobrazu nebyla jednoduchá – asi třikrát jsme mu to vrátilik předělání, takže mu patří velkej dík i za jehotrpělivost – výsledek stojí za to, obal přesně koresponduje satmosférou celého alba, a hlavně i s textovou stránkou!Předpokládám, žeobal vznikl až dodatečně již podle požadované nálady aleitmotivu a že jste s ním dost spokojení … Tak nějak souběžně sdokončováním alba se intenzivně jednalo i s malířem, byla kolemtoho spousta práce a hlavně Alexovi, kterej odvedl tu opravdunejtěžší dřinu, z toho asi přibyly i nějaké vrásky.:-)Jinak, jak jsem již uvedl, Mr. Giovanni odvedl ve finále znamenitoupráci.Novinka je kratší,každopádně neobsahuje vatu, jen něco jako perfektněvybalancovaný a epičtěji završený příběh. Zbyly v demoverzíchnějaké songy či alespoň použitelné odřezky?Album je dlouhé takakorát, stejně jako naše první alba, kolem půl hodiny je prodeath metal úplně ideální délka. Nahráno je opravdu vše, žádnézbytky nezůstaly.Kladných ohlasů sinelze nevšimnout. Jsou pro vás motivací k rychlejšípřípravě další desky, nebo všemu necháte volnější průběh.Za sebe říkám, že nevyužít takové formy a sestavy, by bylocelkem škoda.:-)Kladné ohlasy nássamozřejmě moc těší a je to takové zadostiučinění, kdyžnové album vyšlo po tak dlouhé době. Teď momentálně věnujemeveškerou energii k propagaci alba, rozhovory, rádia atd. Takže nanové album zatím nepomýšlíme, kolem tohohle nás čeká ještěhodně práce.V průběhu svéhohudebního putování jste vždy usilovali o přesah do evropského,potažmo světového undergroundu. Jména producentů jako Classen,Sorychta či loga některých dosavadních vydavatelů mluví za vše.V uvedeném trendu pokračujete, cítíte v tomto směrupodporu svého nového vydavatele a budete novinku koncertněpodporovat i v zahraničí?Podporu od vydavatelemáme obrovskou, a tím se nám otvírá hodně zajímavýchmožností, samozřejmě desku budeme podporovat hlavně v zahraničí,tak jako tomu bylo vždycky, ale domácí scénu opomíjet rozhodněnehodláme.Jsi jediným členem,který táhnul káru PANDEMIA po celých třicet let. Jak prožívášchvíle, kdy si můžeš být jistý tím, že jste nahráliv podstatě perfektní album, a co bys přál sobě i PANDEMIIdo budoucna? Díky, deska je venkuopravdu krátce na dlouhé hodnocení, ale jak se říká všeprověří čas, že? Teď, až pomine první vlna promotion k novédesce, začnou přípravy a zkoušení na naše výroční koncertyNa ten domácí bych rád pozval čtenáře vašeho zinu. Letos, 11.října v Chebu v KC Svoboda budeme mít velkej koncert k oslavám 30let existence. Zahrajeme velice speciální a ojedinělý set odnašich prvních demo nahrávek až po novou desku, kterou tam ipokřtíme! Jako speciální hosté dorazí legendární švýcarštíMESSIAH, kteří mají neuvěřitelných 40 let a přijedou zahrátjediný exkluzivní koncert v Čechách(!). Můžete se těšitna pecky z alb „Hymn to Abramelin“, „Extreme Cold Weather“ ažpo novou desku. Bude to jedinečný večer a já doufám, že se tamvšichni uvidíme! Předprodej lístků už běží nawww.kcsvoboda.czDíky za rozhovor, DeathMetal Forever!Jarda Friedrich andPandemiawww.pandemia-death-metal.cz https://www.crazyDiamond.cz/lynyrd_skynyrd_praha_o2arena_7cervence2025_koncert/3596https://www.crazyDiamond.cz/lynyrd_skynyrd_praha_o2arena_7cervence2025_koncert/3596nobody@nothing.com (Gazďa)Vlastně jsem si nebyl jistý, na copůjdu. Kapela, ve které už není nikdo z její nejslavnějšísestavy. Poslední desku vydali před třinácti lety. Světové halyobrážejí desítky let s programem složeným z klasickýchalb z první poloviny sedmdesátek, zejména debutu „PronouncedLĕh-nérd Skin-nérd“ z roku 1973 a o rok mladší„Second Helping“. Harcovníci, které baví hrát stále dokolato samé a nemusejí nikomu nic dokazovat? Dávno vyčichlá legenda,které je líto opustit tuhle mašinu na peníze? Originálunejbližší revival, který objevil zlatou žílu? Ať tak nebo tak, nebyla jiná cestanež to jít vyzkoušet. Staré americké klasiky k nám mocnejezdí, jsou zvyklé na poměrně vysoko nastavené ceny vstupenekv USA a výlet do Evropy vnímají jako zbytečně rizikový a finančně méněbezpečný. Je to smutné, ale v Česku nikdy nekoncertovaly kapely jako třeba JOURNEY, GRATEFUL DEAD, FLEETWOOD MAC nebo STYX, které zalouží vždy vyprodávaly velké sály. Hoši z Floridy (pozor– ne z Alabamy) to samé – zatím se u nás otočilijednou v Plzni v roce 2015. Jejich vystoupení v O2 Arenětak doplnilo letošní velmi bohaté české koncertní léto složenéze slavných interpretů, kteří se u nás historicky moc neohřáli.Jižanský rock a moderní blues je něco, co poslouchají spíšmoji kamarádi a spolužáci ze střední, ale kdysi jsem taky dřel„Sweet Home Alabama“ u táboráku a čtyřminutové orgastickésólo ve „Freebird“ považuju za jedno z nejlepších vůbec.Lupeny nebyly zas tak drahé (1500 na stání a 1900 na stání předpódium), příležitost byla, a kdy je zas budeme mít příležitostvidět, že?Odpověď na otázku, zda je schopnotohle těleso vyprodat naši největší halu, se nicméně ukázalajako negativní. Kapacita byla naplněna tak z větší půli apřed horními patry byly zataženy závěsy, aby prostor nevypadalpoloprázdný. Koncert tedy spíš do vedlejšího O2 Universa. Možnáje to tím, že pro mladší ročníky tahle kapela žijící uždesítky let jen ze svého odkazu (na rozdíl třeba od nedávnýchAC/DC) nemá co dát. Čekal jsem spíš starší máničky obéhopohlaví s mírnou převahou mužů, a to se potvrdilo. Mediánnávštěvníků byl určitě přes padesát. Jako rozehřívák nám přistál irskýkytarista Simon McBride, který dnes jinak prohání svých šeststrun s DEEP PURPLE, což možná řada návštěvníků aninevěděla. Během let vyplodil čtyři sólové desky, ale naživohraje i hodně coverů, v Praze konkrétně zazněly „KidsWanna Rock“ od BRYANA ADAMSE nebo „Uniform of Youth“ odosmdesátkových amerických rockerů MR. MISTER. Nevím, jestli muto u českého publika pomohlo, tyhle písničky u nás moc známénejsou a lidé prakticky stejně reagovali na tyhle covery i na jehooriginální věci. Tedy spíš zdvořile, ale nijak nadšeně.Každopádně McBride dokázal, že i v jednoduchém složeníkytara, basa, bicí a zpěv se dá udělat kvalitní blues rock, kterýmá švih, nápad a chytlavé pasáže. Kvalitou skladeb se to možnámísty vyrovnalo i hlavním hvězdám, a kdyby začínal v těchlegendárních sedmdesátkách, tak bychom jeho fláky „King of theHill“, „Show me How To Love“ nebo „Just Takes Time“ řadili meziklasiky. Pro fanoušky tmavé fialové pak kytarista přehrálinstrumentální medley složené z některých těchprovařenějších věcí DEEP PURPLE.Vyběhnutí LYNYRD SKYNYRD na pódiumpředcházelo velkolepě pojaté video z historie kapelydoprovázené světelnou a zvukovou show, aby nám důstojný hlasceremoniáře z pásku oznámil, že přichází kapela z Rockn´rollové síně slávy. Američané mají tuhle velkolepost aumění udělat z komára marketingového velblouda v krvi.Trochu na sílu a pozlátko, ale proč ne. Celkově trochu jiné nežkoncerty, na jaké jsme zvyklí. Jelo se až do přídavků bezprostojů a jedna skladba navazovala ihned na druhou. Kontingentsedmi pánů v čele se zpěvákem Johnny Van Zantem (bráchoupůvodního zpěváka Ronnieho) a dvou doprovodných zpěvačekšlapal jako dobře promazaný strojek a po stránce profesionálníse jednalo o dobře zvládnutý koncert. Kapela jela, kovbojové bylisehraní a mělo to i jakýsi náboj pohodovosti a toho, že takhleto má prostě být. Už třicet let předtím, než se vrátil AdrianSmith do IRON MAIDEN, tihle chlapci proháněli tři kytary, takžejsou mezi sebou perfektně sladěni a právě pasáže vrstvenýchkytarových trojsól a harmonií byly tím nejlepším, co námFloriďané naservírovali. Oproti vycizelované americké show, kdese za poslední desítky let nic nezměnilo, mělo tohle chuť a vůníopravdovosti, rockerství a blues. Jestli někdo očekával divokoujižanskou jízdu, kde teče tequila proudem, musel být zklamán.Ono vlastně kapela nemá moc opravdových rychlovek, většina věcíje ve středním tempu, jen občas se to zrychlí do skočné, a tozejména tam, kde se ty tři kytary pořádně rozjedou. Kdo alepřišel na poctivý bluesrockový koncert, kterým zároveňzatlačil nostalgickou jižanskou slzu, asi odcházel spokojen.Přestože jsem všechny zahrané skladby znal, tak jsem patřil spíšk těm, co se zastavili, aby so odškrtli hlavně „Sweet HomeAlabama“, „Freebird“ a „Tuesday´s Gone“ a čekali, ažzazní těch pár tónů, které si těch několik desítek letbroukáme. Celkově spokojenost tak něco mezi.Šlapalo to, občas se to i solidně rozjelo, ale ambice to někamrozvíjet tu už dávno nejsou. Američané mají pro tenhle typskupin hezký výraz „legacy band“, tedy kapela těžící zesvého odkazu a hrající na nostalgickou notu. Něco jako dobřenastavený jukebox, který spolehlivě pouští písničky, kterémáme rádi. Johnny Van Zant říkal, že „Lynyrd Nation“ teďslaví 50 let a mě se u toho pořád vkrádal obraz toho aligátora,který se občas objevoval na obrazovce za pódiem. Aligátora, kterýse už 50 let nepohnul.