https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/life_of_agony_ugly_kid_joe_xskull8_plzen_serikovka_8listopadu2025_koncert/3721https://www.crazyDiamond.cz/life_of_agony_ugly_kid_joe_xskull8_plzen_serikovka_8listopadu2025_koncert/3721nobody@nothing.com (Gazďa/Stray)Vlastně by mě nikdy nenapadlo, že UGLY KID JOE uvidím. Rozpustile zábavná skejťácko-metalová kapela vystřelila na začátku devadesátek rovnou na vrchol hitem „Everything About You“ a nadupaným EP „As Ugly As They Wanna Be“ (1991). Ipíčko sázelo jeden trumf za druhým a i následující dlouhohrající debut „America´s Least Wanted“ byl solidní. Kapela těžila ze skladatelského střeva kytaristy Klause Eichstadta a z přirozeného projevu charismatického frontmana Whitfielda Cranea, na své silné začátky však navázat nedokázala a po dvou dalších albech to v roce 1997 zabalila. Tak nějak jsem zaznamenal, že to hoši v roce 2010 dali znovu dohromady, ale pozornost jsem jim nevěnoval, takže jsem si ani nevšiml, že už mezitím třikrát zavítali do České republiky. Koncert v Kulturním domě Šeříkovka jsem tak bral jako šanci na reparát a jedinečnou příležitost potkat se po mnoha letech s bývalkou a zjistit, jak se má.Myslím, že se jí vede dobře. Ze dvou nových desek a jednoho EP jsem nic neslyšel, ale ty čtyři čerstvější songy, které v Plzni zahráli, bez problémů zapadli do staršího materiálu. Craneovi to pořád zpívá dobře a na pódiu byl opravdu zábavný, stejně rozpustilý, jako si ho pamatujeme ze začátku kariéry. Byla to moje premiéra v Šeříkovce a doufám, že se sem zas brzy vrátím. Sympatický kulturák s kapacitou 700 osob byl slušně zaplněn. Zdálo se, že značná část publika tu byla i kvůli borcům z Kalifornie. Ovšem i ten, kdo přišel za jinými, musel podlehnout Craneovu vtipu a schopnosti manipulovat s davem. Také zbytek kapely se zdál v klidu a v pohodě, a my tak byli svědky koncertu souboru, který je už třicet let za svým zenitem, ale nestresuje se tím a hodil se do pohody. UGLY KID JOE jsou pravý americký rock n´roll a nešvindlujou. Žádné samply, echa a předtočené věci. Co zní na pódiu, se rodí na pódiu. Sympatický přístup, a jelikož jsou za ta léta dokonale vyhraní, tak tyhle podvůdky stejně ani nepotřebujou. Publikum během necelé hodinky dostalo, na co přišlo. Začínalo se „Neighbour“ a „Panhadlin´Prince“, končilo „Everything About You“ a během setu zazněla i slavná cover Harryho Chapina „Cats in the Cradle“. Zas tolik se mi do Plzně nechtělo, ale kvůli těmhle pánům jsem moc rád, že jsem byl.Uglíci byli středobodem mého plzeňského večera a nacházeli se i ve středu jeho časové souslednosti. Před nimi dostali půl hodinku slovinští metalcoristé XSKULL8. Metalcore moc nemusím, i když Slovincům neupírám melodičnost a schopnost stvořit chytlavý song – fanouškům žánru bych doporučil třeba „A Better You“ nebo „Leaves Are Falling“. Ale prostě tenhle styl není až na výjimky (ICE NINE KILLS!) pro mě, i když to nebylo vůbec blbé. Ale spousta věcí z pásku, v tom jsou Ugly prostě upřímnější a lepší. (Gazďa)Vlastně jsem na koncert šel především kvůli nim. Kalifornské UGLY KID JOE si pamatuji z dob dospíváníjako pětičlennou usměvavou kapelu, kterou v éře grunge a crossoveru udělalypředevším dva úspěšné singly „Everything About You“ a pak samozřejmě „Cats In the Cradle“,kapelu, která jak optimisticky a s elánem v letech 1991 a 1992 vlétlana scénu, tak z ní v druhé polovině devadesátých let naopak v tichosti zmizela.Co tedy ukázal plzeňský koncert? Především to, že současní UGLY KID JOEabsolutně nic nehrotí, jakoby šlo v jejich případě o okresní zábavovou kapelu, která přijela pobavit pársousedů a ještě ke všemu sama sebe. Neměl jsem z nich absolutně pocit, žetu máme co do činění s bandem, jehož songy kdysi figurovaly v celosvětovýchrockových charts, naopak, vše bylo prosté kašírovanosti a hvězdných manýr. Co na jejich koncertu bylo nejpozitivnější? Že jsem v jeho průběhu shledal, že to kapele stále skvěle šlape a ta má ve svém arzenálu daleko víceskvělých songů, než ony dva známé šlágry. Především pak v pomalejších kusechšlo poznat, že UGLY KID JOE mají talent na skvělé melodické linky podpořené striktněkytarovou vozbou. Whitfield Crane, připomínající barvou hlasu Vince Neila z MÖTLEY CRÜE, je stále ve výborné hlasové formě. Naprosto civilní a zvukově čisté vystoupení „kluků od vedle“, z nichž těm nejstarším táhne na šedesát. Co na tom, že pochází z pláží v kalifornském letovisku Palo Alto. (Stray)Vůbec největší hvězdou večera byla newyorská alternativně metalová/grungeová parta LIFE OF AGONY. Ani zde nejsem cílovka. Poctivě jsem to před koncertem naposlouchával a něčemu i přišel na chuť. Kapela má za sebou šest desek, dva rozchody, přičemž kdysi u se nich (během jedné z těch nestabilnějších period) krátce za mikrofonem objevil i sám Whitfield Crane. Letošní turné se koná ke třicetinám jejich druhého alba „Ugly“ (1995) a jeho tóny v Šeříkovce zaznamenávaly úspěch u většiny publika hned od začátku. O polovinu menší týpek nalevo ode mě s vizáží subalterního úředníka se změnil v neurvalého neandrtálce a neustále do mě během svého introvertního poga strkal, aniž by si to pravděpodobně vůbec uvědomoval. I já si to celkem užíval, ale asi po půl hodině jsem se rozhodl k odchodu. Bylo to poté, co se front(wo)man Mína (Keith) Caputo, který trávil většinu času namáčknutý na zábrany v prvních řadách a v těsném kontaktu s lidmi, obořil na jednoho z fanoušků přede mnou. „Nechceš mi ten mobil strčit do prdele? Mám se tady svlíknout, abys mi mohl vyfotit řiť?“. Chápu, že nemusí být nahrávání každému příjemné, ale když jste rocková hvězda, tak by vás to nemělo překvapovat. A když nechci, tak se to dá říct i slušně. Navíc je to srabárna – protivník nemá mikrofon, a tak se nemůže bránit. Bylo to mimochodem to jediné, co nám tento arogantní prďola během večera dosud sdělil. Ne že by mě to zas tak vytočilo, ale i vzhledem k tomu, že tuhle muziku tolik nežeru… Kouknul jsem na hodinky, zjistil, že ještě stihnu poslední vlak do Prahy, a pak se vydal na tramvaj. Nemusím být všude.Brooklynské LIFE OF AGONY jsem naživo viděl již potřetí a pokaždé se tak stalo, aniž bych o to přímo stál. Co dost možná ani nepřekvapilo, KeithCaputo byl znovu někým jiným než u poslední koncertní zkušenosti.:-) Dnes se údajně znovu hlásí ke svému původnímu mužskému pohlaví a takneoholen přicupital v růžové zimní čepici a jal se dostat set své kapelydo obrátek. Hned jak jsem jej viděl, napadla mne ikonická hláška herce Leoše Suchařípy - „Co je to za člověka?“. Před lety ve Futuru, kde hráli LIFE OF AGONY spolu s PRONG, byl totiž ženou - Mínou, dnes je zase všechno jinak. OK, každého hráče věc. Jedeme dál.:-) Plzeňský koncert se konal v rámcišňůry, která připomíná třicetileté výročí druhé řadové desky „Ugly“ a tomu byltaké přizpůsoben set. Co se Newyorčanům rozhodně nedalo upřít, byl specifickydusivý avšak čistý sound a naprosto prvotřídní sehranost, kdy v jejich zvuku bylidentifikovatelný každý detail. Šlo poznat, že jde naživo o mimořádně zručnoukapelu, která si vypěstovala svůj specifický zvuk, o kapelu, která drží za všech okolností pohromadě, zvlášť pak, když má kamarád problémy. Vždyť baskytarista Alan Robert a kytarák Joey Z. to s LIFE OF AGONY táhnou odsamotných počátků a bubenice Veronica Bellino se jeví jako velice sympatická a šikovná mašina. Jejich koncert tak byldocela výživnou připomínkou devadesátých let, kdy do popředí zájmufanoušků tvrdé hudby šly spíše alternativně znějící bandy nebo kapely z crossoverovéa hardcoreové scény. Nic víc, nic míň. https://www.crazyDiamond.cz/trny_a_ziletky_je_nutne_zabit_beranka_recenze/3719https://www.crazyDiamond.cz/trny_a_ziletky_je_nutne_zabit_beranka_recenze/3719janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Občas člověk natrefí na album,jehož poslech v něm vyvolá skoro až strach. A právě jednomu znich se zde nyní pověnujeme. Letos na tuzemské metalové scéně nevyšlo asi nic zajímavějšího. TRNY A ŽILETKY přicházejí právě v těchto dnech se svou čtvrtouřadovou deskou nazvanou „Je nutné zabít beránka“ a stylově ne zrovnasnadno zařaditelný projekt se znovu nespronevěřuje svýmzásadám dodat moderně znějící, neprvoplánově metalovou a hodně temnou desku,která bude schopná posluchače uhranout a to nejen svou energií,ale i znamenitými texty odhalujícími nejrůznější temná zákoutí i pohnutky lidské mysli. Už předchozí alba jako dvojka „Podměstí“nebo trojka „Třetí hlas“ byla oceňována pro svou hloubku a uměleckýaspekt věci, který skrze metaforické obrazy v textech a výtečnýtemný sound měla potenciál zařadit se mezi to nejlepší, co vmetalové muzice u nás v posledních letech vznikalo. S novinkoudostáváme prakticky totožnou kvalitu, ta hudba si bere podnětnéprvky z ranků jako je black metal, groove metal či post-hardcore aspojuje je v moderní tvrdě metalovou bouři, která z projektu činína naší scéně originál. Jedna věc se však určitě změnila klepšímu, skladby jsou chytlavější, míří přímočaře na cíla jejich textové pointy si s posluchačem méně hrají naschovávanou. Z aktuálních textů je, v porovnání s předchozídeskou „Třetí hlas“, zkrátka snadnější určit, co konkrétněmá jejich autor na srdci. Mám z nových skladeb pocit většíhopropojení s posluchačem a to bez nepatřičné podbízivosti.Zvuk ze studia Davos je doslovahromový, Majklovy riffy bagroidně duní, rytmy Paula Blacka majísprávnou prostorovost a z grooveovějších pasáží, které zde vpodstatě převládají, jsou schopné tu a tam přejít i do blackové sypačky. Desedův hlasový projev má zde v sobě bolestnou drásavostnedávno zesnulého Tomase Lindberga (především AT THE GATES) a žene songy naúzemí niterného prožitku. V jeho nekašírovaném přístupu je více post-hardcore řevu než extrémně metalových póz anovému albu to přidává nejen na živelnosti, ale hlavně na autenticitě. Velmi silnou stránkou novinky jsousamozřejmě texty, které doslova magnetizují. I díky nim chuť do dalšího poslouchání neopadá.Snad už od druhého poslechu jsem mezi devítkou skladebidentifikoval ty, které mne přišly jako temné metalové hity. Šlo především o songy „Veteráni temnoty“ a „Transfúze“, tyto dvě vypalovačky mne padly do noty jako první a právě ty považuji za největšíozdobu alba. První, díky existenciálně laděnému textu, odhalujícímu nepsanézákonitosti proudu života a skutků, které stigmatizovaný jedinec činí a naplňuje s nimi svou karmu, a druhá se popasovává s divokýmineklidnými dušemi fungujícími tzv. bez brzd a chodícími mezi námi. „Transfúze z krve dračí způsobuje v žilách neklid. Zbytečně moc odvahy, řežu hned, až pak měřím. Drak je vzhůru, hrajeme hru,co si nepamatuju, to se nestalo.Potřebuju medicínu, mám smůlu, pamatuju si na všechno.“(„Transfúze“)Chytlavost skoro až nu-metalu má v sobě ihoupavá „Až do krve“, tedy píseň, ve své lyrické složce narážející na postupné zpohodlnění člověka moderní doby, ztrácejícího přirozenou dravost a schopnost přežití v surovějších naturálních podmínkách. Píseň, dost možná i v souvislosti se svým tématem, patří k těm nejučesanějšímsongům alba. Naopak podobu varovných víkřiků z černočerné tmy má song„Sedmkrát“, což je black metalem prostoupená vánice a nekompromisní jízda. Zpěvnějise jeví námluvy se smrtí v songu nazvaném „Hájemství“, kterému nechybí nutná špetkapatosu. Ten stojí v protikladu k mrazivě chladnému zobrazení „Potrava“,skladbě, zaobírající se povrchností, odlidštěností a prázdnotou moderní rychlé a unifikované společnosti, chtě nechtě odsouzené k úpadku.I díky větší přímočarosti, chytlavějšímu naturelu skladeb a parádním textůmje pro mne deska „Je nutné zabít beránka“ výtečným počinem,na kterém TRNY A ŽILETKY zužitkovali vše, co již předesílalina předchozích albech. „Třetí hlas“ před třemi lety sicepůsobil dost možná umělečtěji, ale pod jeho slupku se šlo, vmém případě, dostat obtížněji. Možná to však bylo způsobenojen tím, že jsem v době jeho vydání zrovna nebyl nalazen na podobný druh hudby. Onaobtížnější průchodnost zde letos není a tak mámpocit, že kapela vyladila novinku správným směrem.https://www.crazyDiamond.cz/roxette_praha_o2arena_6listopadu2025_koncert/3720https://www.crazyDiamond.cz/roxette_praha_o2arena_6listopadu2025_koncert/3720nobody@nothing.com (Gazďa)Na ROXETTE jsem vyrůstal.V zamilovaných ploužácích v deseti letech na lyžácíchve stylu Sněženek a machrů. S prstem na spoušti červenéhotlačítka rec u video recordéru v deavadesátkách, kdy jsmepoprvé začali chytat MTV. V prepubertálních odpoledníchs tehdy tak populární a všudypřítomnou deskou „Joyride“(1991) na umaštěné stočené kazetě. Přestože jsem jim běhemlet přestal věnovat detailní pozornost, tak jsem se ke švédskémuduu čas od času vracel a minimálně jedním očkem sledoval, codělají, a druhým uchem dával šanci minimálně jejich singlům.Udržovali si kvalitu. ROXETTE zosobňují ten nejkvalitnějšípoctivý poprock. Ne jedna, dvě, tři, ale desítky nezapomenutelnýchmelodií a písní, které nejen rozpláčou srdce, ale takéstimulují duši. Vedle ABBY a moderního metalu ten největšíhudební dárek, který dalo Švédsko světu. Když je potřebasáhnout po kvalitní a neprvoplánové, ale přitom přímočaré ajednoznačně srozumitelné písni o lásce, není třeba hledat dál.Z tohoto zprofanovaného žánru dokázali Per Gessle s MariíFredriksson vykřesat nejen jiskru, ale přímo plamen opravdovosti.Daleko od sladkobolnosti a kýče dokázali tohle věčné témazhmotnit a opentlit ho skutečnými city, a to jak v pomalýchbaladách, tak i v skočných rockových sonzích. Jednyz opravdových legend pop music. Marie už není mezi námi, na konciroku 2019 zemřela na rakovinu. Per šel dál. Pokračoval ve svýchsólových projektech a vydal desku pod hlavičkou PG ROXETTE.V minulém roce se pak odhodlal v plném vzkřísit původníznačku, když na palubu povolal úspěšnou švédskou zpěvačkuLenu Philipsson a vyrazili na turné. Letos na začátku listopadu,takřka na mé narozeniny, přijeli do Prahy. Přišel tak časnasadit nostalgické brýle a vydat se dávné vzpomínkykonfrontovat s realitou…Předskakující Kláru Vytiskovou jsempřeskočil ne z důvodu, že bych proti ní něco měl (vůbecjejí hudbu neznám), ale že jsme se předtím zakecali na večeři.Nakonec tak tak stíháme samotné ROXETTE a hned po zaplutí dosedaček sektoru 114 si říkám, že do této části O2 Areny užnikdy. Jelikož mám metr devadesát, tak jsem tu hodně namačkán anavíc jsme v části, kde sedím bokem a musím si vykroutitkrk, abych viděl na pódium nebo se všelijak vrtět, abychnezatuhnul. Zážitek mi to tentokrát až tolik nezkazilo, ale kdybybylo víc kapel, trpěl bych. Takže příště opět na plochu, doklubového patra nebo někam dozadu či nahoru, ale hlavně abych mělpódium před sebou a ne bokem. Úderem deváté se za jevištěmobjevil nápis Roxette, kapela neformálně nakráčela na pódium aspustila „The Big L.“, jeden ze singlů z alba Joyride a jednaz těch rychlých rockových věcí, které dobře šlapou.Obava, že to nebude fungovat, padá, stejně jako nostalgickébrýle. V hale se prostě hraje dobrá a živelná muzika, nenínad čím bádat. Per Gessle vypadá zdálky stejně jako v roce1990 (asi si barví vlasy) a Lena Philipsson zpívá spolehlivě.Doprovodní muzikanti se sice – jak Per připomene připředstavovačce – skládají dost často z lidí, kteříjsou s ROXETTE už od začátku, ale já je vidím poprvév životě. Prostě další dvě kytary, basa bicí, klávesy adoprovodná zpěvačka. Show veskrze žádná, nějaká ta instantnísvětla a vzadu se během večera vedle loga vystřídá pár dalšíchobrázků (proč tam byla slůňata?). Je to o muzice…Philipsson není kopie MarieFredriksson. V některých polohách je jí podobná, ale jejíhlas je zastřenější, temnější. Nemá také to křehkévzezření jemné štíhlé blondýnky ani onen tklivý pohledvelkých zasněných očí. Je to sexy samice, ne něžná androgynnívíla, kterou byla Marie. Místo jemného akvarelu tvrdéchiaroscuro. Mariin rozněžnělý hlasový, tělesný i všeobecnělidský rozměr dodával skladbám melancholický čtvrtý rozměr,který dobré, ale venkoncem prosté texty povyšoval na nadpozemskémodlitby o lásce. To Leně chybí, ale možná právě proto si jiPer vybral. Třeba nechtěl druhou Marii. Zpěv i pódiovouprezentaci ale tahle dáma zvládá solidně a je důstojnýmzáskokem. Setlist je složen skutečně z těchbest of věcí a já si v první polovině koncertu trochupřekvapivě víc užívám ty méně blyštivé z pozdějšíčásti kariéry, k nimž nemám takový vztah jako „OpportunityNox“, nebo „She´s Got Nothing On (But the Radio)“. Celkově máale z první půle asi nejlepší vajb dávný hit „DressedFor Success“. Některé páry z vyšších pater v tudobu podlézají pásku a pronikají do zadní části plochy, kde jevolný plac a tancují tam, aby je ochranka s baterkou postupnězpacifikovala a zas vykázala zpátky nahoru, což se během večeraobčas opakuje. Největší hity jsou napěchoványjeden za druhým nakonec, což se ukazuje jako logické a funkční.Publikum je ve varu a poslední skladby tak i v našem sektorustojíme a pokoušíme se v tom kopci mezi sedačkami držetrovnováhu. Překvapivě nešlapala má vůbec nejoblíbenější„Joyride“, kterou provedli v nemastném neslaném střednímtempu a bez charakteristického pískání. Stejně tak mocnefungovaly opakované pokusy kapely rozezpívat halu, kde seprojevila typická česká srabskost a neochota se falešnýmkvílením shodit před sousedem. Závěr byl každopádněfantastický. „The Look“ rozvlnila celou halu, aby ji následná„Queen of Rain“ zklidnila do toho typicky melancholickéhoroxeťťáckého světobolu. Vůbec nejsilněji ale působil dalšíz přídavků. „Listen to Your Heart“ má trochu z obého,něhu i svaly. Skvělé melodie, působivý text, silná, silnípower balada. Večer dlouho vypadal jako dlouhý a standardně dobrýsex, kde ale nepřicházelo vyvrcholení. Nakonec jsme se dočkali apřišel i orgasmus.  https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_gish_recenze/3718https://www.crazyDiamond.cz/the_smashing_pumpkins_gish_recenze/3718nobody@nothing.com (Tomáš)Billy Corgan je bezpochyby mozkem a duší THE SMASHING PUMPKINS. Mě ale vždy více zajímalo tepající srdce. A tím je Jimmy Chamberlin. Fantastický bubeník, bez kterého by kapela nikdy nebyla úplná, který její muziku posouval ještě o krůček blíže k dokonalosti. Je v mém all time TOP5 bubeníků a nikdy z něj nevypadne. Prošel si různými životními zvraty, naštěstí své démony přemohl a vrátil se krýt záda Billymu. Tato dvojice je bezpochyby základní kostrou kapely, která stála v čele alternativní revoluce začátkem devadesátých let a která i dnes, po více než třiceti letech dokáže přicházet se zajímavými alby.Chicago, rok 1988. Mladík Billy Corgan pracuje v obchodě s deskami, kde potkává kytaristu jménem Jamese Iha, se kterým spáchají kapelu. Pojmenují se THE SMASHING PUMPKINS, Billy jako šikovný multiinstrumentalista si bere na starost basu a o rytmus se stará bicí automat. Jejich tvorba má blízko k psychedelickému rocku a ke smutné gotice dle vzoru THE CURE, automat tomu pak dodává i nádech elektroniky podobně jako u britských NEW ORDER. Po jednom z koncertů se Billy seznamuje s D´Arcy Wretzky, ze které se vyklube basačka, po jejímž nástupu do kapely se Billy může vrátit ke kytaře. O pár měsíců později pak společný kamarád Billymu dohodí Jimmyho, který už od svých patnácti let hraje s různými kapelami, dokonce se kvůli tomu vykašlal i na studia. Akorát že je to kovaný jazzman, který kromě toho má blízko ještě k latino a brazilské muzice, ale prakticky nezná alternativní rock. Kdo se učil řídit na Škodě 120, zvládne každé auto. Kdo umí bubnovat jazz, zvládne určitě alternativní rock. Jimmyho styl ale do songů vnáší novou úroveň dynamiky, spoustu energie a tvrdosti. Uplakaný, ponurý, „smutný“ rock se pod údery jeho paliček v přímém přenosu mění ve výrazně živější a agresivnější formu života. První společný koncert finální sestavy nese datum 5. října 1988. Pak už věci hýbaly relativně rychle kupředu. První singl „I Am One“ vydali na lokálním labelu, další „Tristessa“ už pod značkou SubPop. Bylo to zároveň jejich první setkání s Butchem Vigem, v jehož studiu dva songy na singl za dva dny nahráli. Vzrůstající popularita souboru vyústila ve smlouvu s nezávislým labelem Caroline Records a budget 20 tisíc dolarů na nahrání debutu. Protože si s Butchem sedli, bez váhání se vrátili na místo činu do Smart Studios v Madisonu, Wisconsin. V prosinci 1990 se pustili do práce.Mezitím si už Dýně stihli vytvořit specifickou vlastní hudební tvář. Ačkoliv je Chicago třetím největším městem v Americe po New Yorku a Los Angeles, z pohledu hudební scény bylo vždy v jejich stínu. Díky tomu zde vyrostla unikátní hudební kultura, která si jela po vlastní ose a nebyla až tak moc ovlivněna tím, co se děje v populačně-kulturních centrech na pobřežích. Dýně do své tvorby promítali výrazný psychedelický element, který se jasně projevoval i v jejich oblečení v té době. Vypadali jako parta moderních hipíků. Zároveň měli blízko k shoegaze, kdy zejména album „Loveless“ od MY BLOODY VALENTINE silně ovlivnilo Billyho tvorbu. Ten měl ale zároveň rád i BLACK SABBATH, takže ani tvrdší hardrockové, někdy až téměř metalové elementy nebyly výjimečné. No a protože obecně v té době nastupoval u mladé generace hudebníků do popředí alternativní rock v různých formách a podobách, ani Dýně se mu nevyhýbali. V jejich tvorbě se zajímavým způsobem prolínají všechny výše zmíněné vstupy.Písně mají často velice košatou strukturu, kde jednotlivé kapitoly oscilují na úplně opačných pólech. Chvíli se na nás valí intenzivní alternativní rock, někdy až s metalově tvrdými pasážemi, aby se za okamžik převtělil do zasněného, klidného a na ornamenty plného kytarově ambientního rozjímání. Je to jak jízda na horské dráze, plná překvapení, zatáček, pádů do hlubin, výbuchů euforie ale i absolutního uvolnění. Při psaní písniček prý Billy experimentoval s LSD. Dávalo by to smysl. Tím vším nás provází jeho unikátní hlas, který svým specifickým zabarvením a kvílivým a drásavým výrazem nemusí nutně každému vyhovovat. Ať už ho milujete nebo nenávidíte, jedno se mu musí nechat - Billyho zpěv si s nikým nespletete.Když už jsme u Billyho. Nebyla to jednoduchá povaha. Snoubil se v něm mimořádný hudební a skladatelský talent, jako hráč kromě bicích (to nepotřebuješ, když máš v kapele monstrum jménem Jimmy) zvládal velmi fundovaně i další nástroje, a ještě navíc byl perfekcionista s velice jasnou představou, jak by měla jeho hudba vypadat. Na druhou stranu měl silně dominantní sklony, nebyl právě mužem kompromisů a ani jeho psychická stabilita nebyla bez výhrad. Každopádně kromě songu „I Am One“, kde je jako spoluautor uveden i James Iha, je debut kompletně jeho dílo. No a teď se toto velké ego v Madisonu potkalo s dalším specifickým týpkem Butchem Vigem. Ten sice působí jako nekonfliktní miláček, ale jeho posedlost dokonalostí při nahrávání je snad ještě extrémnější než Billyho. Přesto, že si tihle dva hodně sedli, nemohl být v jejich startovací pozici při natáčení větší rozdíl. Billy sice přesně věděl, jak má nahrávka znít, ale jeho zkušenosti ze studia byly limitně blízké nule, a i jako hráč se řídil více citem a instinktem, než pravidly hudební vědy. Butch naopak vůbec nezasahoval do hudebního konceptu a kapelu nikam netlačil, ale zakládal si na tom, aby cokoliv co nahrají, znělo perfektně. Nástroje dokonale naladěné, party zahrané bez chyb, zpěv v tónině. Takže zatímco Billy věnoval spoustu času hledání ideálního zvuku jednotlivých nástrojů, Butch pak trval na perfektním provedení. Příklad. Ve skladbě „Rhinoceros“ zpívá Billy v ambientní pasáži zasněně „she knows, she knows“. Nahrávali to osm hodin! Butch nutil Billyho zpívat tuto část dokola, než byl konečně spokojený. Přitom taková blbost že?Je zajímavé, že Billy cíleně nechtěl, aby měla nahrávka mohutný a velký studiový zvuk. Právě naopak. Chtěl jí mít velice suchou a živou, něco, co vás udeří přímo do ksichtu. Líbila se mu produkce Ricka Rubina, který měl právě tento specifický rukopis. Ono ve finále ani Butch od toho neměl daleko. V té době byl pořád v undergroundu se pohybujícím „malým“ producentem, který sice měl už slušné jméno na alternativní scéně, ale rozhodně nepracoval na žádných mainstreamových deskách. Jak mám rád práci Steva Albiniho, tak Butche mám ještě radši. Na rozdíl do puristicky syrového Albiniho se totiž nikdy nebránil využívat možnosti studia, ale zároveň dokázal zachovat živelnost kapel, i když už zněly skutečně jako „produkované“ a ne jen „nahrané“. Zpátky k debutu „Gish“. Zmíněný budget dvacettisíc dolarů postačoval asi na dvacet nahrávacích dní. Díky průtahům při hledání ideální zvuku a nahrávání co nejvíc dokonalých partů bylo brzo jasné, že to nebude stačit. V rámci jedné z krátkých pauz proto Billy otevřel toto téma s lidmi z vydavatelství. Když jim přehrál ukázky z dosud připravených skladeb, bez váhání mu schválili navýšení rozpočtu o dalších desettisíc dolarů. Už tady ale najdeme kořeny velice kontroverzního počínání Billyho, které nemohlo mít ani teď, ani do budoucna, žádný pozitivní efekt na fungování kapely samotné. Když totiž některé party Jamese a D´Arcy nebyly na odpovídající kvalitativní úrovni, Billy neváhal vzít do ruky jejich nástroje a nahrát je znova sám. Na jednu stranu velké uznání za jeho technickou virtuozitu a talent, na druhou stranu, jak se ti dva asi tak měli cítit? Tím, že jsme u debutu, kde byla celá kapela pod silným stresem, neznali finesy studiové práce a tak nějak se všichni učili, to prošlo ještě bez větších konfliktů. Billy se v jednom videu na YT sice obhajuje, že i demo nahrávali více méně jen s Jimmym, protože ostatní neměli čas, náladu nebo motivaci, takže teď dělal vlastně to samé, ale tak nevím no.Album otevírá parádní beat Jimmyho bicích. Krásně dunivé kotle, jasný a přímočarý rytmičák. Následně se přidává riffující basa, téměř shoegazově rozplizlé kytary a když kapela usoudí, že jsme připraveni, napere do nás hlavní riff. „I Am One“ osciluje mezi tvrdšími, téměř glam metalovými pasážemi a více alternativnějšími polohami, aniž by ztrácel svůj živočišní drive. Billyho přihodí navíc i slušné psychedelické sólo. Singl „Siva“ je ještě lepší. Fantastický zvuk nosného riffu, kombinovaného s dalším téměř metalovým kytarovým elementem je neodolatelný a definuje typický zvuk kapely. Song je košatější, s několika až dream popově pojatými ambientními pasážemi, z kterých se ale vždy prudkým útokem vrací do hlavní nosné linky. Asi nemusím zmiňovat Jimmyho, který jede jak atomový reaktor, kterému se zaseklo chlazení. Zmiňovaná „Rhinoceros“ je více než šestiminutový epos na pomezí rockové balady, psychedelického blouznění a shoegazového vlnění. „Bury Me“ je hozena více do groove alternativního rocku, opět včetně skvělé instrumentální pasáže, kdy se kolem drtivé rytmiky můžou kytary vyblbnout do syta. „Crush“ je slaďákem, ne úplně špatným, ale řekněme že ani ničím výjimečným. „Suffer“ pak více experimentálnější kousek, opět spíše na zpestření, než že by to byl rozený hit. „Snail“ nás naopak vrací do první ligy songwrittingu. Pomalu bobtnající kousek má grungový nádech, rozmáchlou strukturu a kouzelně nostalgickou atmosféru. Slušná je i „Fristessa“ s typickým vláčným riffem opět mířícím do více groove poloh. „Window Paine“ je dalším psychedelickým kouskem, který se soustředí více na instrumentální orgie než melodickou strukturu. Jemný, téměř indie folkový nebo dream popový kousek „Daydream“ sice zpívá D´Arcy, ale autorem je Billy. Song inspirovaný MY BLOODY VALENTINE je obohacen jemnou orchestrací a stylově ukončuje desku. Billy jí původně chtěl nazpívat sám, ale byl už tak vyčerpaný z nahrávání, že to nabídnul právě D´Arcy, a jak sám po letech říkal, klaplo to perfektně. Já jen dodám, že D´Arcy možná není geniální zpěvačka, ale její hlas má zajímavou barvu, který písničce dodal atmosférické kouzlo.V květnu 1991 se „Gish“ dostává na pulty obchodů. Stává se tak jakýmsi předvojem alternativní revoluce, která se pak naplno rozhoří koncem léta a začátkem podzimu toho roku. Album sbírá pozitivní recenze a stává se malou senzací v alternativních kruzích, univerzitních rádiích a má i slušné prodeje. Za první rok se přehoupnou přes stotisíc kopií, postupně se dopracuje v Americe až ke Zlaté desce. Po vydání alba následuje intenzivní čtrnáctiměsíční turné, na kterém předskakují třeba RED HOT CHILLI PEPPERS, JANE´S ADDICTION nebo i GUNS´N´ROSES. Sice se jim díky tomu daří oslovit nové fanoušky a vybudovat si silnou pozici na alternativní scéně, ale zároveň to má zničující dopad na jednotlivé členy kapely. Začněme hned tím nejtragičtějším. Jimmy spadl hluboko do spárů drogové a alkoholové závislosti. Bude se to s ním táhnout několik dalších let a vyústí to až v jeho vyhazov. Billy se pro změnu potýká s depresemi, bydlí v garážích a píše nové písně pro další album. James a D´Arcy si spolu začnou, nedopadne to a v průběhu turné pak procházejí nepříjemným rozchodem. Jak už to tak často bývá, z něčeho velice nehezkého, téměř až tragického, ale může vzniknout něco krásné, někdy až geniální. Jestli to bude i případ Dýní uvidíme za týden.https://www.crazyDiamond.cz/biohazard_divided_we_fall_recenze/3717https://www.crazyDiamond.cz/biohazard_divided_we_fall_recenze/3717janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V klasické sestavě a s čerstvým albem na kontě se po dlouhé době vracejí na scénu newyorští hardcore burcíři BIOHAZARD.Nejde však jen tak o nějaký běžný návrat, jakých slyšíme spousty, ale je poznat, že kapela, která má asi největšízásluhu na přiblížení hardcoreové hudby širším posluchačskýmvrstvám včetně metalového mainstreamu, v sobě našla skutečně dlouhodobý impuls k nastartování nové kapitoly. Tohle bylo poznat již z koncertů, které novéřadovce předcházely. Deska „Divided We Fall“ tne do živého a útočí s tím, codost pravděpodobně ona dlouholetá fanouškovská základna kapelynejvíce žádala. Navazuje se totiž na nejslavnější obdobíprvní poloviny devadesátých let, kdy vyšla taková díla jako„Urban Discipline“ (1992) nebo „State Of The World Address“ (1994), a přidáváse ještě o něco dravější aktuální feel, jež působí tak trochu plněji amoderněji. Nemáme co do činění s deskou, která by stavělapouze na nostalgii, to je myslím základní hledisko hodnoty novýchskladeb.Chemie z nejslavnějších časů je ze skladeb přímo hmatatelnáa vokální spolupráce mezi navrátivším se Evanem Seinfeldem a vytrvalým tahounem Billym Graziadeim navozuje nejen vzpomínky nastaré časy, ale nese sebou i novou pouliční energii a zapálenost.Zde se opravdu nehraje na laciné alibismy, ale útočí s plnou polní. Ostatně právě Seinfeld se dostal do vynikající formy. Je pravda, že kdyby kdokoliv ze čtveřice netoužil pro natočení tohoto alba, nic by nevzniklo, takovou semknutost dnes BIOHAZARD reprezentují. O zvuk se tentokrátpostaral osvědčený Matt Hyde a ten odvedl opravdu dobrou práci. To tvrdím navzdory faktu, že jsem nikdy nebyl nějakým zapáleným příznivcem tohoto druhu hudby.Nechybí typické silácké slogany a úderné překřikovačky výšezmíněného dua, tradičně bytelná rytmika spolehlivého Dannyho Schulera, anivřeštící kytara sólového kytaristy Bobby Hambela, dalšího zpoznávacích znamení původního line-upu BIOHAZARD, jenž vhistorii této kapely dlouhou dobu také chyběl. BIOHAZARD u skalníchhardcoreových fans asi nemají stejně hodnotné postavení jako jinélegendy HC scény AGNOSTIC FRONT či SICK OF IT ALL, ale jejich hodnotase ukazuje v potenciálu bez okolků zacházet s hymničtějšíchytlavostí, jaká je pojítkem spíše s metalovým prostředím. Právě comebacky, kdy letitá kapela vsadí na přímočarou chytlavost, mě však dávají smysl.Jak už jsem výše zmínil, BIOHAZARD se kdysi postarali opopularizaci hardcore u metalových fans a dnes útočí přímočařeskrze tříminutové vypalovačky s notně vygradovanými slogany. Jetak pro mne obtížné na nové desce ukázat na nějaký plonkovější moment. Tože má kapela hlad po vlastní muzice, dokázaly fanouškům již předběžněvypuštěné věci jako „Fuck the System“ či „Forsaken“,jenže s vydáním alba zde dostáváme další skvělé hymny, které jsoudůkazem vzrůstající formy souboru – chlapácká „Death Of Me“ patří k nejnápadnějším kouskům, neuvěřitelně autentická „Eyes On Six“, jejíž lyrickálinie drsňácky swinguje a má potenciál budoucí velké klasiky, pro změnu řeší nitro člověka odkázaného v džungli metropole pouze na sebe. Dále je zde třeba zmínit určité vnitřní pnutí, které zeskladeb BIOHAZARD kdysi přímo sálalo a právě tahle věc se zde vyskytuje inyní. Třeba zrovna v případě songu „Eyes On Six“ jde o popis stavu, kdy musí být člověk na ulici ve střehu, v americkém vojenském slangu totiž něco podobného značí mít oči i vzadu, vědět co se děje za mými zády, zachovat si ostražitost. Tohle všechno rovněž dokonale splňuje další z chytlavých hymen s nápadnýmsloganem „War Inside Me“, která, jak je pro BIOHAZARD typické, řeší různé vnitřní emoční pochody jedince. Hodně se povedla „Tear Down The Walls“ s disciplinovaně secvičeným vícehlasým vyřváváním a klasicky zpomaleným rytmem. Závěrečná chorálovačka „Warriors“je pak niternou oslavou vytrvalosti i pospolité podstaty tohoto hardcore bandu z Brooklynu, který tu může být s námi ještě řadu let. Tak schválně si tipněte, jaký český film byl v Americe kdysi uveden pod totožným názvem jako vlastní tohle album od BIOHAZARD? Ano, Divided We Fall patří Hřebejkově MUSÍME SI POMÁHAT, i to je vlastně výmluvné. Mám radost z toho, že se návrat této kapelevydařil a ta dodala album, které není jen polovičatým dovětkem diskografie, či stínem jejich zásadních děl, ale silným začátkem nové etapy.https://www.crazyDiamond.cz/captain_kaiser_belgian_boy_recenze/3715https://www.crazyDiamond.cz/captain_kaiser_belgian_boy_recenze/3715nobody@nothing.com (Tomáš)Miluji ty okamžiky, když se dostanete k albu kapely, o které jste nikdy neslyšeli, jen podle vágního popisku je máte hozené do škatulky, která by mohla být zajímavá. Tak si to člověk pustí a doslova mu to vyrazí dech. Přesně to se přihodilo u alba „Belgian Boy“. Jeho syrová energie mě doslova nakopla. Podle zvuku, v kombinaci se stylem nahrávky, jsem to odhadoval na nějakou britskou partu s neznámým a zvláštním přízvukem. Proč ne, ono se to teď docela nosí, neskrývat svůj původ ani co se týče dialektu. O to větší bylo moje překvapení, když jsem si je hodil do Googlu. Země původu – Belgie, hudební kořeny – punk. No, ani jedno z toho bych teda netipoval. Ale pěkně popořádku.Pětice z regionu kolem Antverp je na scéně desátým rokem a deska „Belgian Boy“ je jejich čtvrtým zářezem. Když jsem se podíval na jejich starší klipy na YT, tak skutečně v minulosti byli klasickou punkrockovou kapelou, s možná až pub punkovým nádechem. Každopádně nic objevného, ani extra zajímavého. V aktuální poloze se ale kapela odklonila do výrazně jiných vod, jak zvukově, tak dramaturgicky. Jednak je aktuální kolekce znatelně dospělejší a řekněme i vážnější. Tohle jsou songy, které „něco“ řeší, na rozdíl od minulosti, která se primárně věnovala pití piva a paření. Stylově se mi při poslechu okamžitě vynořila paralela s britskými THE VIRGINMARYS. Syrové, energické písničky na pomezí garáž a alternativního rocku, které jsou někdy živené i punkovou nespoutaností, a zároveň silně reflektují i melodickou stránku. Je to drzé i rebelské, ale přitom vlastně i téměř popové. Poctivý rock´n´roll. A nezůstali jen u něho. Někdy můžeme zaslechnout i stopové množství post punku ve formě klávesových ploch, tlakové kytary melodického hardcoru ve stylu amerických GOUGE AWAY nebo DRUG CHURCH, moderní alternativní rock po vzoru FOO FIGHTERS nebo dokonce i s post-hardcoreovou atmosféričností krajanů BRUTUS. Když jsou kvalitní suroviny a dobrý kuchař, jídlo se musí podařit. A přesně to se stalo v případě „Belgian Boy“.Album se pyšní velice povedeným zvukem. Přesně ve stylu výše zmíněných kapel. Technicky precizní a zároveň deklarativně alternativní. Je ostrý a řezavý, maximálně autentický, správně natlakovaný, moderní a zajímavý. 11 songů na ploše 41 minut je ideální formát pro tento typ muziky. První půlka alba přináší dravější songy, mezi nimiž vyniká skvělý singl „Roadkill“ s výrazným dravým stadionovým refrénem. Na INTERPOL nechá vzpomenout „Room Service“ s krásně tajemnou atmosférou. Že se CAPTAIN KAISER nebojí ani komplexnějších konstrukcí dokazuje „William“, který začíná jako tvrdší alternativní rock a postupně se mění v nostalgický emo rock. Proměna je to ale naprosto přirozená, nenásilná a proběhne na ploše necelých čtyř minut. Přitom má člověk pocit, že poslouchá minimálně sedmiminutový rockový epos. To jsme už ve střední části alba, která trochu ubere z tempa a více se zaměřuje na práci s atmosférou. Ale pozor, nejsou to žádné cajdáčky, pořád se bavíme o patřičně tvrdých skladbách, kde kytary dokážou být pořádně ostré a rytmika skálopevná. Zajímavě je pojatá titulní „Belgian Boy“, která je rozdělená na intro a samotnou skladbu. Intro má ale téměř stejnou délku, pracuje se už s finální melodií, ale je to celé hozené do post-hardcoreové atmosféry s industriálním nádechem, k čemuž je přidána sekce s pískaným motivem. Zní to šíleně, ale funguje to. Hlavní část skladby je pak už „klasicky“ rocková, efektivně střídající klidnější pasáže s agresivními výbuchy refrénu. Na pozadí ostrých kytar si pak můžeme všimnout klávesové plochy, dodávající celku zajímavý klaustrofobický rozměr. Závěr obstará téměř osmiminutová skladba „Playground“ s hostujícím krajanem, který si říká NOVASTAR. Song má několik kapitol, prolíná se zde moderní alternativní rock, klidnější, téměř ambientní pasáže s jemným psychedelickým nádechem, na což naváže parádní energický závěr, kde je jemná melodie nemilosrdně drcena kytarovými stěnami.CAPTAIN KAISER je jedno z největších letošních překvapení. Z Belgie mám ve své kolekci jen pár kapel, ale tihle borci s aktuální deskou získávají čestnou pozici. Silná deska bez slabých míst, s citlivě vybalancovaným mixem tvrdosti a melodičnosti, se spoustou zajímavých nápadů a korunovaná velkou dávkou autenticity.https://www.crazyDiamond.cz/halestorm_bloodywood_praha_velky_sal_lucerny_3listopadu2025_koncert/3716https://www.crazyDiamond.cz/halestorm_bloodywood_praha_velky_sal_lucerny_3listopadu2025_koncert/3716janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Na počátku listopadu se centrum Prahyotřáslo pod náporem pozitivní rockové energie, které si stran vibrací patrně mohli všimnout i obyvatelé hlavního města, nacházející se toho večera na stanici metra Můstek. AmeričtíHALESTORM totiž přijeli propagovat svou aktuální desku „Everest“ a během svého vystoupení neponechali nic náhodě.V rámci posledních tří let to byl jejich čtvrtý koncert u nás. Solidní počet koncertních návštěv na Američany, co říkáte? Kapela okolo charismatické Lzzy Hale je tak dnes již zkušenou stálicí na celosvětové hardrockové mapě a já jí velmi držím palce. Nejdřív ale všechno popořadě. Když před osmou hodinou rozduněliVelký sál Lucerny indičtí předskokané BLOODYWOOD, prostor předpódiem se teprve plnil a rozhodně to ten večer nevypadalo na plnýbarák. Balkóny zůstaly uzavřené a plocha nejznámějšíhokoncertního sálu v republice působila i během koncertu HALESTORMz třetiny nevyužitá. Co se týče předkapely, nešlo o nicobjevného, zkrátka si představte tribální groove metal po vzoruSOULFLY, kteří jakoby se snažili o drsnější podobu hudby LINKIN´PARK a znovu by kdesi zapomněli melodiku. Prim udávaly rytmy,nu-metalové deklamace, hutné grooveové motivy a potřeba publikumrozeskákat. V té živelnosti bylo z mého pohledu více snahy nežskutečné zajímavosti. Indové šamansky hopsali podporováni zesílenou rytmickou složkou, valili oči, usmívali se svými nateklými rty a vybízeli svou pozitivitou dav ke spolupráci. Schválně tedy ochutnejte jejich poslednídesku „Nu Delhi“, která je poctou městu jejich původu, a udělejte si představu sami. Co se živelné kapele nedalo upřít, bylo rozhodně nadšení, u toho vše začínaloa také vlastně končilo. Nutno přiznat, že tahle v našich zeměpisných šíkách exotická kapela zpoměrně nemetalové země nějaký ten ohlas měla a lidi vlastně bavila. Na mne to však nějak nezabíralo.Nová deska HALESTORM, na jejížpodporu kapela jede současné turné, posluchačskou obec rozděluje.Já osobně se spíše přikláním k verzi, že jde v případě„Everest“ o jejich skladatelsky a produkčně nejvyzrálejší anejlepší počin. Čtveřice z Pensylvánie je si toho vědoma,protože ten večer z novinky zaznělo hned devět věcí. S úderem deváté večerní konečně naběhla na pódium Lzzy Hale doprovázená jejívěrnou družinou a po dobu devadesáti minut nás měla doslova vhrsti. Sympatická zpěvačka ukázala širokou paletu svýchmuzikantských schopností, od dravě odeřvaných songů, podojemnější čísla, která si tahle zpívající kytaristka bezproblému doprovodila dokonce hrou na klávesy. Zvuk působilnepřepáleně, v každém okamžiku čistě a interakci mezimuzikanty a pražským publikem nešlo nazvat jinak než jako velmivřelou, nesoucí se v dobré náladě. Lzzy už dávno nemusí nikomudokazovat, že je sakra skvělou rockovou zpěvačkou a pravýmtahounem současné americké Hard N´Heavy. Vedle klasických a létyprověřených jistot jako „Love Bites (So Do I)“ a „I MissThe Misery“ stál koncert především na skladbách z novinky.Dočkali jsme se tak třeba skladby „Darkness Always Wins“,prostřednictvím které se zpěvačka vypořádává se svýmidémony, krásné a tak trochu starosvětské balady „Shiver“,nebo třeba vzpomínky na nedávno zesnulou metalovou legendu Ozzyho Osbournea, kterému kapela věnovalasvůj song „How Will You Remember Me?“. V přídavcích, jež patřilyk nejvygradovanější fázi koncertu, došlo i na aktuální skladbové perlyjako „Everest“ či až soulově jemnou „Like a Woman Can“. To potvrzovalo, že kapela svým aktuálním věcem hodně věří. A dělá dobře. Vrcholem se pak stala skladba „I Am On Fire“, jež symbolizovala stav,jakoby se ten večer odehrál dost možná právě na ohni.Návštěvnost v Lucerně mohla být opravdu vyšší, ale kdo přišel, troufámsi říct, že nelitoval a dostal přesně takový rockový koncert,jaký byl očekáván. Velká spokojenost.https://www.crazyDiamond.cz/castle_rat_the_bestiary_rozhovor/3713https://www.crazyDiamond.cz/castle_rat_the_bestiary_rozhovor/3713janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Pod producentskou taktovkou Randalla Dunna (SUNN 0))), WOLVES INTHE THRONE ROOM) a posíleni znamenitým mixem od Jonathana Nuñeze(TORCHE) staví američtí CASTLE RAT na druhém albu „TheBestiary“ svůj pomník metalu, který je od základu ovlivněn světemfantasy, komiksy, literaturou Sword and Sorcery a vším, co čpíkouzly, magií, mystikou i nadpřirozenem. Nutno říct, i díky rusovlasékrysí královně Riley Pinkerton jim to nadmíru sluší a působí v houfu relativně nových jmen velmi nápadně. Oproti rok starémudebutu „Into The Realm“ jde po skladatelské stránce o zlepšení,byť především forma provedení stále určuje celkový ráz kapely a výrazně originálních záchytných bodů se v rámci písňového obsahu posluchačnedočká, i kdyby se týden modlil u křišťálové koule. Kapela vystoupila v červnu na největším tuzemském festivalu Rock For People a před pár týdny také v pražském Café v lese, což svědčí o tom, že již dříve byla zaznamenána borci z promotérských týmů. Já osobně jsem obě vystoupení propást, na letišti v Hradci Králové jsem byl naposledy před šestnácti lety a ve zmíněném pražském klubu dokonce nikdy. Uvidíme, zdali půjde do budoucna o kometu a nebo budeme mít co do činění s něčím trvanlivějším.Znovu se pohybujeme na území doom/heavy metalu a skladby, mimochodem vzájemně si dosti podobné, vzývají ducha starých časů ranýchosmdesátek. Riffy mají únosnou hutnost, hlas alabastrové válečnice neztrácí na odhodlání analéhavosti, ale, pokud pominu vizuál, stále mne zde schází něco speciálního, po čembych si dokázal kapelu více vyčlenit z řad podobnýchretro-metalových souborů. Tak trochu sice u CASTLE RAT slyším spřízněnost sněmecko-švédskými LUCIFER, americké souputníky SPIRIT ADRIFTvšak považuji za výživnější projekt. Svou nápadnou imageCASTLE RAT deklarují spřízněnost také s filmovým prostředím,jaké ve své době představovala díla typu Barbar Conan či RudáSonja. Chválím zde tak spíše estetickou stránku věci a smyslpro vizuál, než bůhvíjakou muzikantskou vynalézavost. Většinaskladeb se příjemně poslouchá, byť jejich pozvolně se sunoucíráz nahrává celkovému slití díla do jedné polohy.Co se na „The Bestiary“ povedlo, je rozhodně zvuk, kterýokolo jadrného hlasu Riley ovíjí kytarově podlazená hájemství,v nichž vyniknou zajímavé detaily. Ať už jde o nepřepálenou,avšak údernou rytmiku, zajímavá, nikoliv však častá kytarovásóla, či emoce, které se nacházejí ve zpěvaččině projevutáhnoucím celý projekt. Desce rozhodně chybí hitové skladby,což z ní činní spíše krmivo pro fanoušky stojící mimometalový mainstream a pro někoho, kdo si libuje jen v určitékonkrétní retro metalové formě, ze které se mu příliš nechce. Nad rámec albového průměru se tak vyjímají snad jen dvě skladby- rozmáchlý doomový pochod „Wizard“, jenž byl zjevně inspirovaný diovskýmiBLACK SABBATH a jeho podivuhodný klip naopak pohádkovým fantasy hájemstvím,jaké bylo v módě především v sedmdesátých letech, a pak samozřejmě krásná suita „Crystal Cave“, přecházejcí z komorní polohy do epičtější, citlivě zdobená orchestrací i naléhavým zpěvem. Pakliže způsobí poslech nějakého zdejšího songu „zimomriavky“, je to právě tento. Celkově však projekt vnímám tak, že nápadnější stránkou věci je zde vizuál, image, marketingová stránka věci a z toho plynoucípředvádění se po pódiu, než hudba jako taková.Koncerty kapely údajně svědčí o tom, že divadelní prvek jedalší nezanedbatelnou stránkou CASTLE RAT, prostřednictvímkterého chce kapela vyprávět velké rytířské příběhy a budovatsvůj fantasy svět. Budoucnost CASTLE RAT však nevypadá úplněmarně, tedy pokud trochu zapracují na skladbách samotných apodaří se jim napsat nějaký ten banger. Jsem zvědav, co dáledostaneme od newyorského bandu, kde si zpěvačka říká Krysíkrálovna, kytarista se situuje do role Upířího hraběte,baskytarista je Morovým doktorem a bubeník vystupuje pod přízviskemVševidoucí druid. Tuhle čtveřici postav ještě na pódiu doplňujetanečnice v převleku za Krysí smrtku. Za mne jde o poměrněsolidní doom/heavymetalové retro vzhlížející ke komiksovékultuře druhé poloviny dvacátého století, mytologii, bájím anadpřirozeným fantasy tématům. Nerad bych někoho podceňoval, potenciál zde určitě je. Stran vizuálu dokonce dost velký. Pro mne je tohle však zatím ozdůbka, sezónní šperk, ale to se možná o GHOST, kdysi před patnácti lety, říkalo také! Nechme se překvapit.https://www.crazyDiamond.cz/absu_ancient_trivax_praha_futurum_8prosince2025_koncert/3714https://www.crazyDiamond.cz/absu_ancient_trivax_praha_futurum_8prosince2025_koncert/3714nobody@nothing.com (Info)Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/946Ticketmaster a goout: https://goout.net/cs/absu%2Bancient%2Btrivax/szccrxx/Legendární black/thrash metalová formace ABSU se vrací na světová pódia! V rámci série koncertů na oslavu 30. výročí vydání legendárního alba The Sun of Tiphareth na podiu doplní Proscriptora veteráni řecké blackové scény Zemial, čímž společně poskládají impozantní koncertní sestavu - to vše 8. prosince ve Futurum Music Bar.ABSU je americká metalová kapela pocházející z Texasu, která vznikla na počátku 90. let. Je známá svou unikátní kombinací black metalu, thrash metalu a prvků progresivní hudby, kterou sama označuje jako „mythological occult metal“. Texty kapely jsou silně inspirované mytologií, okultismem, mezopotámskými a keltskými legendami a také magickými systémy, zejména učením Aleistera Crowleyho. Ústředním členem je multiinstrumentalista, zpěvák a bubeník Proscriptor McGovern, který byl po téměř celou dobu existence hlavní tvůrčí silou kapely – psal texty, podílel se na hudebních kompozicích, určoval koncepční směřování a byl i jejím výrazným vizuálním symbolem.Kapela debutovala v roce 1993 albem Barathrum: V.I.T.R.I.O.L., které zaujalo extrémní energií a temnou atmosférou. Jejich druhé album The Sun of Tiphareth (1995) si získalo uznání fanoušků i kritiky díky promyšlené kompozici a výraznému propojení hudby s konceptuálními příběhy. Vrcholem rané tvorby se stalo třetí album The Third Storm of Cythraul (1997), které posílilo pozici ABSU jako jedné z nejvýraznějších kapel amerického black metalu. Tu následovalo v roce 2001 album Tara. Následně kapela prošla několika změnami sestavy, ale Proscriptor zůstal jejím tvůrčím jádrem a hnacím motorem.Po kratší pauze se ABSU vrátili s novou energií a v letech 2009 a 2011 vydali alba Absu a Abzu, která představila modernější zvuk, ale zároveň si zachovala charakteristické mystické prvky. V lednu 2020 Proscriptor oznámil, že kapela se oficiálně rozpadá, přičemž důvody byly spojené s vnitřními neshodami a odchodem několika členů. Proscriptor však ve své hudební dráze pokračuje a zůstává klíčovou postavou spojenou s odkazem ABSU, ať už prostřednictvím nových projektů, nebo speciálních koncertů připomínajících tvorbu této kultovní formace.https://www.crazyDiamond.cz/orbit_culture_gaerea_atlas_praha_roxy_27rijna2025_koncert/3710https://www.crazyDiamond.cz/orbit_culture_gaerea_atlas_praha_roxy_27rijna2025_koncert/3710nobody@nothing.com (Gazďa)Dvě nastupující hvězdy tvrdšího moderního metalu násobšťastnily v předsvátečním pondělí, kdy byl potenciál návštěvnosti vzhledemk probíhajícímu prodlouženému víkendu omezený. Přesto se Roxy vyprodalo.Svědčí to o solidní přitažlivé síle těchto souborů. Nebo možná jen metalisténejezdí na chaty ani na dovolenou… Jelikož já jsem na možnost využítprodlouženého víkendu zapomněl, vyrazil jsem do tohoto většinou těsného avydýchaného klubu bez mobilního signálu i já. ORBIT CULTURE už jsem párkrátviděl, zbylé dva vystupující soubory byly mou osobní premiérou.ATLAS se před potenciálními fanoušky hodně skrývají. Nefigurujína Encyclopaedia Metallum (divné!) a vzhledem k jejich univerzálnímu názvujsou na internetu těžko dohledatelní. Prakticky nic se o nich nedozvíte ani najejich facebookových stránkách ani na YouTube profilu. Ještě že máme umělouinteligenci. Té se podařilo najít, že vznikli v roce 2013 a mají za sebou dvěalba, z nichž to poslední vyšlo před čtyřmi lety. Máte smůlu, hošani,našli jsme vás... V Roxy dostali na poměry první předkapely hodně štědrých40 minut. Tipnul bych, že to mohlo být i leností hlavních hvězd, jelikož ORBITCULTURE měli předepsáno pouhou hodinu deset. Tajnůstkářská internetováintroverze ale není u ATLAS naštěstí způsobena nekvalitou hudebního materiálu,který je funkční. Post rock/metal protažený mixérem deathcorového zvuku a breakdownů.Finové mají cit pro melodii a jejich post-core není samoúčelně drsný a temný. Jeto opravdu hudba, nejen výron maskulinity. Čekal jsem výplach ušních bubínků,ale Roxy bylo kupodivu nazvučeno na příjemnou hlasitostní úroveň, i kdyžkvalita zvuku nebyla nic moc. Činely, činely a pak zase činely a místo dvoukytar se ozýval jen takový valivý šum. Přitom do ohrádky zvukařského pultu, kdeseděli dva, by se vešlo menší stádo koz, takže tihle týpci měli rozhodně dostprostoru předvést lepší výkon. Společně se světelným pultem zabíral technickýsupport třetinu zadní části sálu. Klidně se tam místo toho mohli vměstnat dalšífanoušci. Čtyřicet minut s ATLAS nicméně uběhlo příjemně a responzepublika byla dobrá. Své fanoušky tu mají.  Jaký je rozdíl mezi „supportem“ a „special guest“? Pět minutnavíc. Portugalské post-blackery jsem slyšel z pásku poprvé někdy loni a naprvní dobrou se mi zaryli do uší. Už nevím, jestli to byla „Hope Shatters“ nebo„World Ablaze“, ale byl jsem nadšen. Měl jsem pocit, že se mi do rukou dostala ona„další velká věc“. Udělal jsem si playlist, poslouchal ty věci pořád dokola,ale nadšení se postupně vytratilo. Moment očekávání vystřídal moment zklamání… Toužiljsem, aby se prvotní pozitivní dojem někam rozvíjel, leč se nestalo. Ty skladbynejsou špatné, jen skladatelsky průměrné. Zvukově i klipy a vizuální estetikouelegantní a bohaté, ale obsahově zaměnitelné. Naživo jsem původně chtělPortugalce zkusit už na letošním Brutal Assaultu, ale dal jsem nakonec – is vidinou podzimního pražského koncertu – přednost PARADISE LOST. Takžejsem si premiéru odbyl až v Roxy. A přestože jsem všechny zde prezentovanéskladby slyšel doma minimálně desetkrát, tak jsem poznal jen pár pasáží. Materiáldobře udělaný, ale hudebně nijaký. Naživo ale GAEREA ukázala, že is tímhle omezeným repertoárem se dá udělat velké divadlo. Portugalcivysekli strhující a energií pulsující koncert s fascinující vizuální stránkou,kde hrál hlavní roli jakýsi rozpůlený světelný kruh, kde se jednotlivé čtvrtky v různýchbarvách rozsvěcovaly a pak zase zhasínaly. Druhým protagonistou byl vysokýhubený zpěvák, ze kterého nebylo možné spustit oči, kterak se tenhle čahoun různěkroutil a hopsal a celkově připomínal třtinu ve větru se klátící. Nemůžu říct,že tancoval dobře, spíš se tam tak třepal, ale bylo to pozoruhodné a tohle jsemv metalu zatím neviděl. Divní jsou všichni. Čtveřice je oblečena dokostýmů připomínajících dlouhé černé punčochy, které mají přetažené přes hlavu,takže jim není vidět do obličeje. Asi to má nějaký hlubší význam týkající seanonymizace a depersonalizace, ale tohle jsme už viděli mockrát. Zbytečnámanýra. Frontman si také mohl odpustit všechny ty „fucky“, to do blackmetalunepatří. GAEREA se ale každopádně podařilo rozdovádět publikum tak, že sez crowdsurfingu stal rychle stagediving a možná nějakých deset osobpostupně vylezlo na pódium, aby si skočili. Až jsem si říkal, že se to možnázvrhává až moc, ale ochranka to nechávala být. Načež samozřejmě zareagovalas typickou čecháčkovskou tupolebostí. Když se to už trochu zklidnilo, takto začala „řešit“ a pak i o přestávce vyváděla vytipované lid za pomoci chvatůven z publika. Holt svou práci tihle blbouni nejapní dělat neumí, ale o tovíc hrají Potěmkina, když to už není potřeba. Až na tyhle trapnosti vynikajícíkoncert s hezkou vizuální stránkou v omezených podmínkách, i kdyžhudba průměrná.Pozice „next big thing“ je prorokována i Švédům ORBITCULTURE, ale i tady si myslím, že půjde o nenaplněné touhy. Na rozdíl od GAEREAto není slabou hudbou. Ta je dobrá, ale pro hvězdnou kariéru nestačí dělatsolidní písně, kapela se musí rozvíjet a zaujmout i něčím dalším (punčocháčepřetažené přes hlavu nejsou nutné). Holt… není jednoduchý chlebíček dnešníhomuzikanta. Hodně práce a odříkání v sektoru, kde už dnes nejsou peníze akde většina účinkujících chodí ještě do normální práce.  Tak jako tak se ORBIT CULTURE zasekli a vyvíjetse přestali. Rychle za sebou vydávají obdobně znějící desky, z nichžletošní „Death Above Life“ je slabá – jak riffově, tak melodicky.  Snad jen úkrok stranou, když na předchozíchse kapele dařilo zajímavě kombinovat thrashovou údernost a přímočarost,melodeathovou atmosféričnost s deathcorovými breakdowny a těžkotonážním zvukem.Ve všech těchto žánrech se pohybuje hlasově i kapelník Niklas Karlsson, kterýje v čistém rejstříku označován za novodobého Jamese Hetfielda, alenaživo je to víc o murmuru. Své fanoušky si každopádně ORBIT CULTURE získávají a jejichoblíbenost roste. Viděl jsem je na jejich dosavadních třech pražskýchkoncertech a ten balónek se postupně nafukuje. V roce 2022 jako prvníz předskokanů k IN FLAMES v Malé sportovní hale, pak loni v plnéAkropolis a letos ve vyprodaném Roxy. Naživo to bývá pořádná smažba a takové tobylo i v pondělí. Obří circle pit, stěny smrti… jako kdyby byl na pódiuinstalován generátor, který roztáčel vlnobití v sále. Fakt, fakt dobráatmosféra. Zvukově to opět nebylo dokonalé, zase hodně bicích a hlavně virbl. Problémempro mě byl ale hlavně setlist. Z šesti kusů – tedy poloviny – z nové deskynepřesvědčil ani jediný. Tím víc vynikla síla a nápřah zbylé šestice, kdekralovaly „I, the Wolf“, „While We Serve“ a závěrečná „Vultures of the North“.Tohle jsou ORBIT CULTURE v plné síle, tohle chceme slyšet. V menšímíře se tak opakovalo, co u GAEREA – slabší hudba byla vyvážena výborným živýmvýkonem. Publikum stále žere Švédům z ruky, ale otázkou zůstává, kam se vydajídál. Poslední deska je zablouděním do slepé uličky. https://www.crazyDiamond.cz/morcheeba_praha_morcheeba_26rijna2025_koncert/3708https://www.crazyDiamond.cz/morcheeba_praha_morcheeba_26rijna2025_koncert/3708nobody@nothing.com (Tomáš)Neděle 26. října byla v Praze sychravá, upršená, s nepříjemně studeným větrem. Člověk byl venku za chvilku promrzlý a otrávený. Naštěstí se v SaSaZu servíroval dokonalý lék – MORCHEEBA. Už po prvních písničkách mě kapela omotala sametovou pohodou, která mi prohřála celé tělo až do morku kosti. Můžu si odškrtnout další kapelu ze seznamu „musím vidět“, která mi roky z různých důvodů unikala. A teď už vím, že to byla chyba. Velká chyba. Většinou sice chodím na hlučnější koncerty, ale jejich klidná krása mě totálně uhranula.Dodnes si pamatuji, jak jsem se o kapele MORCHEEBA dozvěděl. Spolužačka Petra, s neskutečně modrýma očima, je měla jednoho dne sebou ve walkmanu/discmanu. Dokonce si pamatuji i to, že to bylo na druhém poschodí naší fakulty, na chodbě vedle výtahu. V té době měli venku druhé album „Big Calm“ (1998), díky kterému prorazili do mainstreamu a které je zřejmě jejich nejlepším kouskem. Aktuální turné podporuje letošní novinku, už jedenáctou řadovku „Escape The Chaos“, která je taky velice slušná. Až je možná škoda, že v rámci setlistu nedostala více prostoru, zahráli z ní tuším jen 3 songy. Na druhou stranu chápu, mají už 11 alb (i když na dvou z nich Skye absentovala), a lid si žádá i hity.V SaSaZu jsem byl zatím jen jednou, před mnohými lety a na firemní akci. Takže koncertně to byla premiéra. Musím souhlasit s postřehy kolegy Gazďi ohledně nešťastné dispozice vstupu do hlavního prostoru, který je hned vedle pódia, takže od prvních metrů se prodíráte hutným davem. Nevím, jestli byl koncert vyprodaný, každopádně sál byl plný, a to hodně. Já si našel místo až vzadu za zvukaři a i tady byla hlava na hlavě. Věkově dominovali fanoušci v rozmezí 30-50 let, vysloveně mladé lidi člověk prakticky neviděl. Důležitější je ale zvuk. Tady to pro mě byl jeden velký otazník a fakt jsem netušil, co čekat. Moje nejistota se rozplynula prakticky hned u prvního songu, a po mírném doladění už kvalita zvuku byla stabilně více než dobrá. Jedinou připomínku bych snad měl ke kytaře, kde bych jí o fous stáhnul, aby více zaplula mezi ostatní nástroje. Takhle nad ně až příliš dominantně vyčnívala. Ale to už jsem vysloveně hnidopich.MORCHEEBA vznikla ještě v polovině devadesátých let a turné je vlastně i oslavou třicátého výročí existence kapely. Trio tvořené zpěvačkou Skye Edwards spolu s bratry Rossem a Paulem Godfreyem, je dnes už jen duem, když poslední ze zmíněných kapelu opustil v roce 2014. Samozřejmě si na živá vystoupení sebou berou i další muzikanty, v tomto případě sestavu doplnil bubeník, basák a klávesák. Kapela z Folkestone v Anglii je řazena k trip-hopové vlně, která v tomto období výrazně rezonovala v mainstreamu. Legendy jako PORTISHEAD, MASSIVE ATTACK nebo TRICKY přinášely zajímavý hudební koncept kombinující elektroniku a živé nástroje v temných, často až neútěšných, poklidných downtempo písních. V tomhle se MORCHEEBA už v té době trochu vymykala. Až na první album „Who Can You Trust?“ (1996) je totiž její muzika primárně pozitivní. Vytvořili si vlastní styl, ve kterém trip-hopový hudební základ kombinují s výrazně popovou melodičností a příjemnou atmosférou. Hlavní roli zde hraje nádherný hlas Skye Edwards. Věčně usměvavá zpěvačka, která i tento večer vyzařovala absolutní pohodu a kladné emoce, má nenuceně uvolněný projev, hřejivý hlas a specifický styl zpěvu. Svým hlasem hladí, nespěchá, zpívá jemně a citlivě. Její vláčné melodické linky jsou až hypnotické. Co mě na druhou stranu překvapilo, kolik prostoru si ve skladbách nárokuje kytara Rosse Godfreye. Ano, jsou samozřejmě slyšet i na nahrávkách, což je další rozdíl proti zmiňovaným kolegům ze scény, kteří dávají větší prostor elektronické muzice. Toto byl ale koncert regulérní kytarové kapely, která si elektronikou a samply jen vypomáhala. Dokonce i část zvuků, které jsem vždy považoval za počítačově generované tam Ross vyluzoval ze svých kytar. Styl jeho hraní zahrnuje pestrou škálu stylů od indie popu, přes silně psychedelické pasáže odkazující až někam k PINK FLOYD, mnoho bluesově zabarvených sól, až někam k jižanskému country rockovému vybrnkávání, případně k občasným noisovým vsuvkám. S oblibou používal slide, který v kombinaci s echem a hallem a spoustou dalších efektů vytvářel překrásnou zvukomalbu. Ta v kombinaci s relativně jednoduchým a civilním pódiem, vyzdobeným pár většími pokojovými kytkami ve stylu tropické zimní zahrady a nápaditým osvětlením, měla za cíl ještě více zdůraznit pohodovou atmosféru. A dařilo se na výbornou. Primární fokus tím pádem zůstával na muzice, která navozovala stavy absolutního uvolnění, téměř až relaxace. V některých písních se kapela trochu více odvázala, takže vyzněly až překvapivě „tvrdě“, ačkoliv tento výraz při popisu muziky MORCHEEBA není úplně adekvátní.Publikum přesně vědělo, proč tam ten večer bylo a od prvních písniček aktivně spolupracovalo s kapelou. Zahráli všechny významné singly, ať už „Trigger Hippie“, „The Sea“, „Otherwise“, „Part Of The Process“, z novějších třeba výbornou „Blood Like Lemonade“. Překvapivá, hned ze dvou důvodů, byla nejznámější hitovka „Rome Wasn´t Build In A Day“. Jednak jsem jí čekal buď na závěr základní části, případně jako přídavek, a oni ji umístili docela hluboko v setlistu. A taky se u ní hezky rozdivočili. Kytara chytala až grungeové odstíny, kapela hrála jak o život a ta milá indie popová písnička, která svojí geniální dramaturgií a melodií baví i po těch více než 20ti letech, byla nečekaně ostrá a hlučná.Celkově jsem měl z koncertu velice příjemné pocity. Z kapely byla cítit upřímná radost z hraní, publikum jí to pak vracelo plnou silou. Slušný zvuk, vkusná scéna, příjemné osvětlení, reprezentativní set list. MORCHEEBA je ve vynikající formě naživo, stále nahrává více než slušná alba, dokonce se z alternativně popových vod opět vrací k více trip-hopovým polohám.https://www.crazyDiamond.cz/arctic_monkeys_suck_it_and_see_recenze/3709https://www.crazyDiamond.cz/arctic_monkeys_suck_it_and_see_recenze/3709nobody@nothing.com (Tomáš)Začněme hned názvem. Ne, není to žádná prasárna, i když to tím zavání. „Suck It And See“ je v anglické angličtině zaužívaná fráze ve smyslu „zkus to a uvidíš“. V prudérní Americe ale raději název alba přelepili černou nálepkou s názvem kapely, aby náhodou nepohoršili nějaké teenagery, kteří se po ranném nákupu v krámu se zbraněmi na cestě do školy, kterou se rozhodli vystřílet, ještě stavili koupit nějakou správnou motivační muziku. Ne že by teda ARCTIC MONKEYS byla jejich cílová skupina.Takže zkusíme a uvidíme. „Suck It And See“ je trochu zapomenuté album. Zůstává schované ve stínu kontroverzního „Humbug“ a následující bomby „AM“. A není to vůbec fér! Je to bez debat skvělá deska. Jedno se musí nechat, „Opičáci“ jsou pracanti. Za těch pár let pracovní kariéry jedou v podstatě non-stop. Buď nahrávají, nebo jsou na světovém turné, nebo skládají, a tak pořád dokola. Opět dodrželi dvouletou periodu, takže v podstatě po skončení turné k „Humbug“ složili a nahráli pokračování. Kudy se teď vydají? Nikdo netušil a po zkušenosti s třetí deskou se nikdo ani moc neodvažoval tipovat. Alex začal skládat songy pro novou desku už v létě 2010 v Brooklynu. Následně si na podzim kapela dala soustředění v Londýně, kde nápady rozpracovali. Na intenzivní, šestitýdenní předprodukční fázi se ke kapele připojil i James Ford, který měl desku produkovat. Ale byl víc než jen producentem, v podstatě se za ty roky stal něčím jako pátým členem ARCTIC MONKEYS. Požíval velkou důvěru kapely a proto akceptovala i jeho dramaturgické zásahy a připomínky ke skladbám, pomáhal s aranžemi a samozřejmě dohlížel i na pracovní disciplínu. Ne že by s ní „Opičáci“, na rozdíl třeba od o generaci starších kolegů RADIOHEAD, měli nějaké výrazné problémy. Když se teď hrabu v historii kapely, s lehkým překvapením si uvědomuji, jak „nudná“ tato parta z pohledu definice rockových hvězd vlastně je. Globální hvězdy, které ale nedoprovází prakticky žádné skandály. Drogy, holky, chlast, rozmlácené hotelové pokoje, rvačky, dokonce ani tolik oblíbené pomlouvání jiných kapel a kolegů z branže. Prostě obyčejní kluci, kteří žijí muzikou. To se zrcadlí i v jejich přístupu k nahrávání. Principiálně odmítají velká bombastická studia a naopak cíleně hledají menší prostory, které jsou ale něčím zajímavé. Při rozhodování, kde natočit „Suck It And See“ se chtěli vrátit do slunné Kalifornie. První volbou byly studia Shangri-La v Malibu, ale neklaplo to termínově. Náhradní řešení ale rozhodně stálo za to. Sound City Los Angeles. Legendární studio, kde FLEETWOOD MAC točili „Rumours“, NIRVANA pak „Nevermind“, a kromě toho zde vznikly desítky dalších legendárních alb. Mírná (spíš už větší) ošuntělost interiéru, který vypadal prakticky stejně už od sedmdesátek, byla součástí genia loci místa. Přesně tohle ale hledali. Koncept nahrávání, který kapela nosila v hlavě totiž odpovídal stylu Stevea Albiniho – živé, syrové a naturální, s minimem studiových triků a dodělávek. Mělo se pracovat s přirozeným zvukem prostoru, který by posluchače vtáhnul do děje způsobem, jako by skutečně seděl hned vedle hrající kapely. Ford partu rozmístil v nahrávací místnosti hezky do kruhu, aby na sebe přímo viděli a jelo se. Každý den jeden song. Tři nahrávky, z nichž se vybrala ta nejpovedenější. U několika songů Alex přezpíval vokály, někdy se zdvojovaly kytary, sem tam doplnily perkuse nebo kytarové sólo. Velká změna proti „Humbug“, kde se naopak s produkcí, nahráváním i technickými možnostmi studia, doslova vyblbli. „Suck It And See“ mělo být proti předchůdci přístupnější a přímočařejší ve všech aspektech. Odlehčená atmosféra, jednodušší dramaturgie skladeb, prosvětlenější, téměř street rockový zvuk. Nebudu tvrdit, že je album syrové, protože není. Mělo znít živě, to se myslím povedlo na výbornou, ale rozhodně technicky kvalitně. Alex při skládání poslouchal hodně bardy jako David Bowie, Nick Cave nebo Lou Reed. Zejména vliv posledně jmenovaného, ať už ve formě typického zvuku „New Yorkského“ old school indie rocku, nebo i frázování a melodiky, je v několika skladbách nepřeslechnutelný. Hned u intra otvíráku „She´s Thunderstorms“ pochopíme, že zvukově bude deska výrazně přístupnější a řekněme jemnější a pozitivnější než těžká „Humbug“. Cinkavé kytary zasazené do šedesátkové melodické struktury navozují atmosféru prosluněné pohody. Na podobné vlně pokračuje i „Black Treacle“ s krásně skreslenou basou. Dokonce i Matt hraje na svoje poměry relativně „jemně“, svojí bicí soupravu spíše jen hladí. Nejsou to sice žádné geniální songy, ale poslouchají se příjemně a odhalují novou stránku kapely, která se opět ve svém vývoji posouvá. Přitvrdí ale následující „Brick By Brick“, kde si hlavní vokál vystřihl právě Matt. Atmosférou i zvukem jsme se teď posunuli více do sedmdesátek a stylově právě k Lou Reedovi. Song má několik úrovní, které se dynamikou výrazně liší, a i tato pestrost mu dodává plusové body. A teď nastupuje nejsilnější část alba. „The Hellcat Spangled Shalalala“ je opět hozena do pohodičky v zasněné atmosféře, ale dokáže si i slušně rozjet a odsýpat. A za ní hned největší pecka alba „Don´t Sit ´Cause I´ve Moved Your Chair“. Parádní intro se zajímavým kytarovým elementem, nástup výrazného stoner hlavního motivu, překvapivá tvrdost, a to ještě zdaleka není vše. Když vypustí refrén, to je extáze. Matt ho aktivně pohání skrze bicí, fantastický zvuk kytar, výborné vokály. Tohle se vážně povedlo. Ještě více přitvrdí „Library Picture“. Ta zní jako song z období druhého alba ale se syrovějším, více rockovějším zvukem. „All My Own Stunts“ přichází s dávkou fajnové psychedelie, která není zbytečně rozplizlá, ale správně kombinovaná s melodickým základem. Už na „Humbug“ jsem si všiml, že v podobných polohách je kapela extrémně silná. Chytře vybalancovaný alternativní rock s psychedelickými prvky přináší v jejich podání skutečně kouzelné songy. Nenápadné, odsouzené se nikdy nestát hitem, ale jednoznačně vynikající. Zpátky do indie popových vod nás vezme „Reckless Serenade“. Jednoduchý song, který nic nekomplikuje a tím vítězí. V závěrečné třetině albu trochu dochází dech, takže zkrácení o jeden, dva kousky by ničemu neuškodilo. Třeba i titulní píseň „Suck It And See“ má sice celkem hezký, surf rockový zvuk, ale je trochu nemastná neslaná. Zachrání to alespoň závěrečná „That´s Where You´re Wrong“, která má slušný indie rockový drive, pozitivní atmosféru i silnou melodii.Album se po vydání v červnu 2011 doma v Británii opět ocitlo na Nr.1, i když za první týden se prodalo „jen“ 82 tisíc kopií. V kontextu předchozích alb lehké zklamání. Je zajímavé číst, jak „Suck It And See“ rostlo v čase. Ne každá recenze v době vydání byla zdaleka jen pozitivní, ale retrospektivně se ke kvalitám alba vrací víc a víc pisatelů. Já osobně ho považuji ze velice povedené dílo, které možná neobsahuje tolik výrazných hitů jako předchozí desky, ale zároveň svojí odlehčeností a další zvukovou evolucí kapely, představuje v rámci diskografie specifickou a unikátní kolekci. https://www.crazyDiamond.cz/dirkschneider_and_the_old_gang_babylon_recenze/3712https://www.crazyDiamond.cz/dirkschneider_and_the_old_gang_babylon_recenze/3712hackl@volny.cz (Pekárek)Nikdy nepodceňuj Uda; ať už točí sestavu jakkoliv, dodávám. Sestavu ACCEPT, dodávám; přesněji řečeno ACCEPT v širším slova smyslu, tedy těch pravých ACCEPT.:-) Na úvod poměrně drsný výkop, že? Faktem však zůstává, že škálou a kvalitou svých aktivit ve mě dotyčný stále dokáže probouzet pozitivní očekávání, a nejlépe tak navazovat na přístup, který mám se zmíněnou německou legendou a jeho následnými projekty spjatý již od let osmdesátých. S debutním albem projektu DIRKSCHNEIDER & THE OLD GANG „Babylon“, jsme tedy pořád na stejném písečku, ale zas jednou došlo ke změně chemie. Pro někoho dokonce citelněji, než bývá obvyklé.Určitou roli zde sehrál usedlejší přístup enormně zkušených „starých pánů“, kteří určitě nevystupují pod novou hlavičkou jen pro to, aby nahráli nové album U.D.O. Změna soundu je spíš decentní, nicméně evidentní. Aktuální materiál zní nadýchaněji, pompézněji, epičtěji a zároveň klidněji. Další rozdílový prvek představuje hlas Manuely Bibert. Zapomněl jsem snad na něco? Pochopitelně, na angažmá dalšího ztraceného syna, vynikajícího kytaristy Mathiase Dietha, který s U.D.O. nahrál první čtyři desky, považované dnes za klasiku. Stručně řečeno, do jisté míry povinná profi-hra na drsnější heavy metal načas skončila s posledním řadovým albem Udovy družiny „Touchdown“. Trio Udo Dirkschneider, Stefan Kaufmann, Peter Baltes si tedy pracovně vydechlo, aby se kreativně nadechlo. Poté do světa protřelých obchodníků se starožitnou solingenskou ocelí přizvalo sexy výpomoc a vše vyztužilo explozivní sólovou kytarou. Výsledkem je, chvilka napětí, tramtadadá… zase „ten jejich“ heavy metal. To znamená znovu vzorný nástup na nezničitelnou linii ACCEPT – U.D.O., byť prezentovanou v uvolněnější a zdobnější poloze, typické pro diethovskou desku „Faceless World“, kterou jsem svého času vnímal jako progresivní. Uvedený odkaz berte s velkou rezervou, ale nemohl jsem si pomoci. „Babylon“ totiž také nezuří ani netlačí, ale v prvé řadě příjemně plyne a současně nabízí výborné skladby s pěknými, až magickými momenty či momentkami, z nichž nekape ocelářský pot. Hlas Manuely osmdesátkový celek nejen obohacuje, ale rovněž posouvá do dnešních dnů. Chytrý tah.Nynější projekt nevznikl ze dne na den, jeho základní genezi se pokusím vylíčit pohledem zvenčí. Pomůže mi s tím Mathias, který v rozhovoru pro web Chaoszine uvedl zhruba následující. Byl poslední, kdo se ke zmíněné partě, zahrnující i Svena Dirkschneidera, připojil, kdo byl takříkajíc „(znovu)acceptován“. Podle něj se vše začalo odvíjet od spolupráce Stefana a Petera s Udem na experimentálnějším počinu U.D.O. „We Are One“, na němž se také objevila Manuela. Jak už víme z příslušné recenze na posledně zmíněnou nahrávku, poprvé po dlouhé době se právě zde Udo a Peter znovu studiově protnuli. V daném období vznikla i píseň „Where the Angels Fly“, která měla být původně součástí zmíněného alba, i když v poněkud jiné verzi. Později se k ní natočil „kamarádský“ videoklip, který byl fanoušky velmi dobře přijat (aktuálně těžko uvěřitelných 11 milionů zhlédnutí). Nahrávací společnost si toho všimla a objevil se nápad zkusit další projekty. Tehdy se zrodil plnohodnotný koncept DIRKSCHNEIDER & THE OLD GANG. Ve spojitosti s hledáním kytaristy navrhl producent (U.D.O.) Martin Pfeiffer ostatním, aby zvážili někoho, s kým už dříve spolupracovali. Konkrétně měl Martin říci Stefanovi a Udovi toto: „Pokud dáváte dohromady všechny tyhle staré kluky, můžete se buď zeptat Wolfa Hoffmanna a reakce bude jasná, nebo si musíte vybrat někoho jiného. Jediný, koho znám, je Mathias.“ Jelikož jim bylo známo, že se dotyčný už mnoho let živí jako právník, vyvstala logická otázka: „Umí ještě hrát?“ Pak Stefan Mathiasovi zavolal a pozval ho na večeři. Stefan miluje vaření. Připravil velký steak a všechno možné. Na konci hezkého večera a povídání o všem možném mu učinil onu nabídku, na kterou Mathias vzápětí kývl. „Tenhle projekt se mi moc líbí, protože stejně jako na „Faceless World“ si můžete hrát se vším možným. Není to kapela, od které nahrávací společnost očekává něco konkrétního nebo v níž jste omezeni svou specifickou historií a očekáváními. Samozřejmě, v prvé řadě jde o dobrou hudbu, heavy music a tak dále. Ale kromě toho, že je Udo jako vždy jedinečný, máte tu Manuelu a zpívá i Peter – což je opravdu skvělý zpěvák“, dodává ke všemu Mathias. Následuje obvyklá chvála o jedné z nejlepších věcí, na které kdy dělal. Celý obsáhlý rozhovor určitě doporučuji k přečtení. Nabízí zajímavý pohled z druhé strany. Předmětem jsou všechny možné události, včetně peripetií kolem vzniku a klasického období U.D.O. či reunionu ACCEPT. Je z něj zřejmé, že Mathias dokáže být nad věcí i diplomatem (právníka poznáte:-)) a že si novou kooperaci užívá. Jo, málem bych zapomněl, hrát tedy opravdu nezapomněl.:-)Pro svůj sólový rozlet dostal ideální podmínky. Především perfektně vybalancovaný zvuk, který společně s bohatším aranžmá dává vzpomenout období kolem roku 1990. Kytary v rámci něj působí velmi vzdušně, stejně tak četné sbory. Nechybí klávesy. Navzdory pár netradičním prvkům, jako třeba hammondkám a funky kytarovém doprovodu v „Dead Mans Hand“, vítězí tradice. Mathias už pochopitelně není takový divoch jako před pětatřiceti lety, stále však sóluje mistrovsky. I nyní by se v pohodě mohl stát rovnocenným duelantem Andyho LaRocquea. Každá ze skladeb od něj dostává minimálně jeden krásný šperk. V takové „Blindfold“ zastínil vše. Ostatní v žádném případě nezaostávají, Udovi to zpívá pořád náramně, škoda, že méně obvyklé polohy užívá jen zřídka, zní v nich opravdu dobře. Sólově si v pár věcech zazpíval i Peter. Jeho výkon se mi nechce blíže komentovat:-), k celku ovšem patří. V závěrečné „Beyond the End of Time“ nám tak rázem rezonují tři sólové hlasy. V daném případě nejde o nic menšího než o „Princess of the Dawn“ nové, temnější emo éry. Uvedená skladba zároveň obstarává skvělé vyvrcholení druhé, o chlup slabší, poloviny alba. Ta první ve mně vyvolala nadšení, protože „jde dál“. Vida, další paralela s „Faceless World“.Takže tu máme nejméně sedm vynikajících skladeb, mezi které řadím i baladu „Strangers in Paradise“. Jasně, Udo by měl už konečně natočit album posmutnělých duetů a přizvat si na něj plejádu metalových zpěvaček. Jenže podobné refrény prostě nerostou na stromech. Vraťme se však do reality „Babylon“. Zbytek alba představuje hodně vysoký standard. Výše jsem psal něco o linii ACCEPT – U.D.O., po více posleších, mohu být myslím konkrétnější a uvést dvojici nahrávek „Faceless World“ – „Eat the Heat“ a posunout ji do současnosti. Zenit let osmdesátých se zde slévá s tepem dnešní doby a aktuální formou starých parťáků, kteří jednou budou scéně sakra chybět. Absolutně jsem nečekal, že zrovna Udo se svými kumpány ještě zamíchá mým letošním top 10, možná 5. Stalo se.https://www.crazyDiamond.cz/wind_rose_orden_ogan_angus_mcsix_praha_meet_factory_21rijna2025_koncert/3707https://www.crazyDiamond.cz/wind_rose_orden_ogan_angus_mcsix_praha_meet_factory_21rijna2025_koncert/3707nobody@nothing.com (Gazďa)Chcete zajít na zábavný koncert, kde budete spokojeně křepčit nebo halekat? Máte rádi chytlavou a nekomplikovanou hudbu, která ale vůbec není primitivní? Milujete Tolkiena, ale víc než vyfintěným melancholickým elfům jste vždycky fandili zemitým trpaslíkům? Pak jste určitě zamířili třetí říjnový týden do pražské MeetFactory, kde se konal sraz ne srpů, ale cepínů a kladiv.První pražské headlinerské vystoupení WIND ROSE bylo cca dva měsíce vyprodané, což se pro tyhle powermetalové Italy rovná synonymu velkého úspěchu, vždyť do tohoto prostoru byli při své poslední pražské návštěvě před deseti lety (Hansi, už je čas…) natlakováni i BLIND GUARDIAN. Je možné, že jsme svědkem zrození další powermetalové legendy, jaké má náš zdejší německo-český prostor tak rád.Už když jsem podle kolejí kráčel do tohoto svou venkovskou schránkou dezolátně působícího smíchovského místa, cítil jsem tu příjemně veselou a optimistickou atmosféru. Jako kdyby podél cesty tekla medovina, ze které se všichni napili a zvedlo jim to náladu. Nový (nejde napsat moderní) powermetal nás opíjí svou přímočarou nekomplikovanou silou. Jak je ale v tomto stylu zvykem, tak u toho balancuje na hraně. Pár kroků a můžete spadnout do propasti trapnosti. Když ale člověk odhodí předsudky a napije se medoviny, tak to zvlášť na koncertě začne splývat.První ze tří powermetalových ansámblů toho večera byl přesně ten, který by byl pro mě v běžném čase za hranou. Ale tady jsem medovině podlehl a nekomplikovaně se bavil. ANGUS McSIX není vůbec můj šálek čaje, ale mělo to energii jako prase. Podobně jako hlavní hvězdy večera, i tihle se převlíkají do kostýmů. A jde okolo nich celá story. Působí to jako Masters of the Universe - meče, lasery, čarodějové, kápě, svaly. Vymyslel to před čtyřmi lety někdejší zpevák GLORYHAMMER Thomas Winkler a frontman ORDEN OGAN Sebastian Levermann. Winkler mezitím odešel, aby trávil víc času s rodinou, ale víc než důstojně ho nahradil majitel dalšího solidního ječáku Sam Nyman. Koncepčně jde o nějaký příběh boje dobra se zlem, kde Nyman zajišťuje roli prince Jasoně. Levermann tu obstarává kytaru a navlečený do kostýmu hlavního zlouna, jakéhosi Skeletora ve filtršatech. Bububu. Hned od první písně je celá MeetFactory na nohou a skanduje se, tleská a tančí. Zjevně nás čeká dobrá párty, mává se meči, hrozí, chvilku na pódiu běhá dinosaurus. Zní to přiblble, ale funguje to. Písně jsou solidní, výkony dobré, jen trochu víc vzduchu by to chtělo, prosím.V narvaném sále je vlhko a nedýchatelno, přesunuju se tedy následně blíž k pódiu (nalevo, do míst, kde jsou otevřená vrata ze zákulisí). Táhne tu sice zima, ale je to tu o 100% lepší než dusno a vedro ve zbytku sálu. Občas se říká, že je některá kapela nedoceněná a u ORDEN OGAN to opravdu platí. Výborná hudba, dobré nápady, prvotřídní provedení. Z nějakého důvodu to ale prostě neklaplo, měli by být velcí, ale nestalo se. Stejně jedou dál a pořád vydávají nadprůměrné desky. Na rozdíl od Anguse i trpaslíků nemají jasnou story ani nehrají divadýlko. Jasná image vystavěná na konkrétním fantaskním příběhu je v dnešním power metalu velké plus. Němci však dělají „jen“ hudbu, ale dělají ji dobře. U nás jsou častými hosty, takže jsem je viděl za poslední roky už poněkolikáté. Nejvýš stavím vystoupení na loňském Meltafestu probíhající ve velké síle za končícího deště, ale ORDEN OGAN nezklamou nikdy, je to kvalita obsahem i provedením. Energeticky se oproti předchozím předskakujícím trochu ubralo, ale zase se zvedla kvalita předváděného materiálu. Jde většinou o středně rychlé powermetalové hymny s chorálově zpěvnými refrény. „Order Of Fear“ bylo překřtěno jako loni na „Order of Beer“, což umožňilo aktivnější vokální participaci publika, tentokrát se dokonce místo refrénu zpívalo rovnou „Pivo, pivo, pivo“ v češtině. Neznalému čtenáři to může připadat jako buranská camraláda, ale byla to legrace. ORDEN OGAN jsou celkově odlehčení a pohodoví, ale nijak vtíravým způsobem, prostě parta kámošů, co vyrazila na turné po okolí. Jestli nás GHOST nebo IRON MAIDEN žádají o vypnutí mobilů během vystoupení, tihle na tom jsou naopak. „Náš management nám říká, že naše sociální sítě nestojí za nic, tak prosím tuhle píseň natočte na mobil a někam to hoďte…“ Tři čtvrtě hodinka dobré hudby i zábavy odplynula až příliš rychle.Jsou to právě italští WIND ROSE, kteří ukazují Němcům, jak na to a rychle se derou tam, kde by ORDEN OGAN už měli dávno být. Tykají si se sociálními sítěmi, mají funkční marketing a všichni na scéně je už znají – prostě „ti trpaslíci“. Jestli se nepletu, jak by řekl Sam Hawkins, tak pozorujeme rodící se hvězdu na začátku jejího diagramu posloupnosti. Při své první historické návštěvě Prahy v rámci headlinerské pozice vyprodali rovnou MeetFactory. Pokud budou takhle pokračovat, tak budou za pár let stejně velcí jako POWERWOLF, kterým tu loni předskakovali a roztancovali tenkrát celou sportovní halu. Podobně záživné a energické bylo i tohle vystoupení. V publiku se míhali nafukovací cepíny (dvěma z nich jsem dostával zezadu občas do hlavy), medovina tekla proudem a trpaslíci nahoře na pódiu i pod ním byli rozjaření a v bodré náladě. Jak v tomhle vedru vydržel tlustý principál Francesco Cavalieri ještě křepčit navlečený v brnění a houních, je mimo mé chápaní, ale jelo se naplno. Loňská deska „Trollslayer“ patří k těm spíše slabším, ale hrály se z ní ty lepší věci, včetně superrychlého otvíráku „Dance of the Axes“ a hymnického zavíráku „Rock and Stone“, který halekala celá hala. Zejména první polovina koncertu byla natlakována muzikálně skvělými čísly a diváctvo na vrcholu blaha. Pak se trochu zvolnilo a ukázalo se, že dávné věci jako „The Returning Race“ nebo „To Erebor“ už prostě nemají tu hudební sílu, kterou jsou schopni trpaslíci schopni vytvořit dnes, ve třetím věku. Jako úkrok mimo pak působila pocta Ozzymu „Shot in the Dark“, která se svou přímočarou popovostí do úderných trpasličích powermetalových rytmů a riffů vůbec nehodila. Finální plejáda největších hitů však opět MeetFactory zválcovala. Jednu negativní poznámku ale mám. Cavalieri je opravdu špičkový frontman a bavič, ale s jeho zpěvem naživo to není kdovíjaké. Což je v rámci kapely založené na velkolepých chorálech docela problém. Dokonce to vypadá, že jsou na tom lépe zpívající kytarista Claudio Falconcini a basista Cristiano Bertocchi. Otázkou je, zda by to vůbec šlo bez doprovodných sborových vokálů z pásku a jestli na ně Italové nespoléhají až moc. Tady jsou POWERWOLF minimálně o jeden den běhu vlčího stáda napřed.https://www.crazyDiamond.cz/helloween_beast_inBlack_praha_02arena_24rijna2025_koncert/3706https://www.crazyDiamond.cz/helloween_beast_inBlack_praha_02arena_24rijna2025_koncert/3706nobody@nothing.com (Gazďa/Stray)Patnáct tisíc šest set diváků. Tolik čítala návštěvnost vyprodané O2 Areny. HELLOWEEN oslavili 40 let nejen velkolepě a v plné parádě, ale také v plné síle. Nostalgie byla mezi fanoušky v Libni cítit na každém kroku, méně už na pódiu, protože na něj vyběhla kapela, která nežije ze svého odkazu, ale jede směle dál. Poslední deska „Giants & Monsters“ je druhým albem „Pumpkins United“ a je mimořádně povedená. Z HELLOWEEN je cítit pohoda, radost z hudby a vystupování. Pryč jsou šarvátky a půtky, dnes jsou dýně spojené a silné. (Gazďa)Až po strop do posledního místečka zaplněná pražská O2Aréna ukázala, jak velké oblibě se němečtí HELLOWEEN v našichkončinách dlouhodobě těší. Ano, Češi tyhle rozverné a zábavné Dýně prostěmilují. Už od druhé poloviny osmdesátých let tomu tak je a včasech úspěšného reunionu Pumpkins United a dále se tahle skutečnost má šanciprojevit ještě mnohonásobně více. Možná to někomu bude znít nadneseně,ale vůbec dnes není od věci srovnání s IRON MAIDEN nebo JUDASPRIEST. Ten večer se stal bombastickou oslavou čtyřicátinvýsostně originální, vlivné a zároveň úspěšné melodickémetalové grupy, která dodala metalu nejen na panoramatickékráse, ale mnohdy bodovala i svou odlehčeností a bezstarostnýmhumorem. (Stray)Přiznávám, že nejsem jejich velký fanoušek, tenhle power metal šmrcnutý německý kabaretem jde spíš mimo mě. To neznamená, že i tady nemůžu hrát na nostalgickou notu. HELLOWEEN byla vůbec jedna z prvních metalových skupin, kterou jsem kdy slyšel. Kdysi ve druhé půlce osmdesátek bratranci z Moravy dotáhli kazetu z jedné strany popsanou EUROPE „The Final Countdown“ a z druhé strany prostě HELLOWEEN. Sjížděli jsme to u babičky na prázdninách a nevěděli (a dodnes to nevím) o jakou desku šlo. Pravověrným uctívačem jsem se ale nestal, na rozdíl od těch, kteří tvořili v zaplněné O2 Areně většinu a jimž zářili oči v očekávání něčeho velkolepého a neopakovatelného.Zatímco se blížilo vystoupení švédských předskokanů BEAST IN BLACK, mohl jsem obdivovat ten famózní výhled na celý prostor největší tuzemské haly. Stran předkapely, jak se záhy ukáže, půjde o směšně kýčovité a tuctové těleso, snažící se spojit euro-metalovou bodrost s čímsi, co připomíná nejspíše tvorbu někoho jako DJ BOBO. Nic pro mne, songy přeplněné podkresy a optimistickými refrény, mne vážně nezaujaly. Vlastně bych řekl, že jsem jen stěží někdy slyšel něco horšího. Mám to tak takřka stejně se všemi aktuálními melodiky, kterým právě HELLOWEEN vždy unikali, co do autenticity, na sto honů. Povzbudivé vzrušení před jejich koncertem tak pouze rostlo, ...  První porcí večera se stali disco-powermetalisté z Finska BEAST IN BLACK, které uprostřed turné před několika dny náhle opustil kytarista Kasperi Heikkinen. Tuhle nepříjemnost řeší druhou kytarou z pásku, což je vzhledem k celkovému objemu samplů u téhle kapely trochu jedno. Trumfy tu jsou, skladatelský um šéfa Antonyho Kabanena, který má prvotřídní schopnost pro chytlavé motivy a melodie, a pak vokalista Yannis Papadopoulos výborně ovládající jak jemnou až žensky znějící polohu, tak pronikavý a i ve výškách velmi silný „power“ ječák. Ani zde nejsem opravdovým fandou, ale je to dobře udělané, zahrané a hlavně rychle to leze do hlavy. Kroky Františka Janečka v metalovém hávu. Kdysi jsem nad nimi trochu ohrnoval nos, ale stačí odhodit zábrany a bavit se. Bitevní bestie je u nás dost oblíbená, což podporuje neuvěřitelnou pracovitostí (osm návštěv za čtyři roky). Prakticky se jim nelze vyhnout, takže jsem je viděl už počtvrté – buď jako předskokany nebo na festivalech. Přehrálo se dvanáct kusů, z toho dvě novinky z připravovaného alba, z nichž zejména „Enter the Behelit“ je pecka, jak se patří. Publikum v první polovině sálu ochotně spolupracovalo a bavili se myslím všichni. Ideální pro rozpálení plotny, než se bude servírovat druhá část menu.Pozitivem dlouholeté tvorby HELLOWEENje, že když se řekne jejich jméno, ne každému z prvního plánunaskočí stejné obrázky, stejné songy či totožné období. Za těch fantastických čtyřicet let, které právě tímtoturné kapela oslavuje, se jejich hudba dostávala do řadyrozličných forem, kdy v každém období zastával dominantnější roli vždy trochujiný přístup ke skládání a k celkovému vyznění. To myslímještě posílilo jejich cenu a zajímavost. Někdo přísahá nanespoutanou divokost Kaie Hansena, jiný je omráčen čarokrásnýmipřelety Michaela Kiskeho na křídlech orlů, no a pak je zde už spousty let početná skupina, která sází na zemitější, alezároveň výsostně melodický potenciál tvorby s Andim Derisem. Aťuž patříte ke kterékoliv skupině, stejně se patrně všichnishodneme, že naším nejoblíbenějším členem téhle hamburskégrupy zůstává Marcus Grosskopf.V roce 2022 přivezli HELLOWEEN na stejné místo bombastickou show s velkou projekcí a bicími umístěnými uprostřed obří svítící dýně, ale k oslavě svých čtyřicátin ji ještě překonali. Člověk měl pocit, že není na koncertě, ale někde v Disneylandu, kde přechází od jedné atrakce ke druhé. Celkem osm led obrazovek, světýlka, ohně, konfety, 3D projekce, ohnivá stěna. Opravdový německý kabaret ve formě Gesamtkunstwerku. Nevím, kdy jsem viděl naposledy něco tak velkolepého. Každá píseň měla samozřejmě vlastní vizualizaci, z nichž u některých mě doslova padala čelist. Jako hned druhá byla do setlistu například zařazena třináctiminutovka „The King for a 1000 Years“. Neobvyklý a ambiciózní krok, ale i díky proměně arény do gotické katedrály s rotující rozetou nenudila ani na chvíli. I díky podobným vizuálním orgiím jsem se bavil i u těch písní, které doma se zívnutím přeskakuju. Vystoupení trvalo dvě a čtvrt hodiny a uteklo jako voda, ani náznak nudy. Hrálo se hodně z osvědčených desek z osmdesátých let a pak tu a tam něco z toho a něco z onoho. Neztratila se silná novinka, kde třeba Gerstnerova „Universe“ nebo Derisova „A Little is a Little Too Much“ už znějí jako moderní klasiky, které by se mohly v repertoáru udržet i do budoucna. Sympaticky působily i „komické“ vložky dua Derris/Kiske, kteří místo rivality mezi písněmi občas bezstarostně klábosily. Sice spíš svými nešikovnými pokusy o žerty připomínali Pata a Mata a vtipné to bylo jen v rámci mantinelů německého humoru, ale ukazovalo to pohodu, která u dýní teď panuje. Spokojená O2 Arena dostala to, pro co si přišla.Po celý koncert hlavních hvězd šlaz pódia neuvěřitelně pozitivní nálada a fanoušci to samozřejměvycítili a kapele to se vším všudy vraceli. Na dramaturgii celého setu a způsobu,jakým si jednotlivý hudebníci z dnes již sedmičlenného tělesapředávali štafetu, či spolu v rámci skladeb i mezi nimi kooperovali, bylo vidět, že všechnyneshody minulosti HELLOWEEN již překonali. Dnes se kapela těší zeskvělého období, tahne za jeden provaz, má na svém kontě další povedenou desku aprávě začala projíždět svět s jednoznačně nejbombastičtějšíshow vlastní historie. Fórky mezivokálním duem Deris/Kiske mezi skladbami připomínaly spíše střípky z nějakéhovarietního představení a jen umocňovaly ten fakt, že zde máme co dočinění s kapelou, která má již své roky a chce si tu parádu hlavně užít. Z mého místa byl zvuk po celou dobu koncertu vynikající, takže se trojice kytar opravdu nepřebíjela a vše zde bylo takřka dokonale sladěné.Z albové novinky „Giants And Monsters“zazněly hned čtyři kusy a všechny dokonale pasovaly do proudu dění se starým, prověřeným materiálem. Včetně tří letošních singlů byla tedy k slyšení ještě balada„Into The Sun“. Myslím si, že právě nové skladby se u fanouškůznamenitě ujaly a některé z nich opravdu mají na to uchytit se vkoncertním hit-listu kapely natrvalo. Dočkali jsme se dvou divokýchsongů z Jericho období, zde odkřičených vybuzeným Kaiem Hansenem, dále pak opravdu velké spousty nejznámějších šlágrů z prvních dvou dílůStrážce (nejvíce zaujala do aktuálního setu překvapivě zařazená jízda „Twillight Of the Gods“ a pak samozřejmě má oblíbená „I Want Out“) a občas dostal prostor i nějaký ten derisovský hit, tennejvětší („Power“) zazněl pak v přídavku vedle takovýchperel jako „Eagle Fly Free“ nebo „Dr.Stein“. Uprostřed setu došlo i na akustické intermezzo tvořené dvěma zkrácenými baladickými songy, přičemž každý z nich odzpíval jiný zpěvák. Když Andi Deris pěl v krásné „In The Middle Of the Heartbeat“,doprovázel jej Michael Kiske na akustickou kytaru, u famózní osmdesátkové balady „TaleThat Was n´t Right“ tomu bylo úplně naopak. Z dlouhýchskladeb bodovala jak památná „Halloween“, doprovázená hororovou animací velmi se hodící k neutěšeným instrumentálním rejům, tak do programu neočekávanězařazená „The King Of 1000 Years“, která v aktuálním živémprovedení ještě doznala na vyšší bombastičnosti. Každý jedensong byl doprovázen zcela originálním obrazovým doprovodem a v mnohých momentech tak vizuál ve spojení s muzikální složkou platil za fantastickou imaginaci umocňující dojem z koncertu. Co se týče set listu, v několikadetailech bych byl pro změny. Chválím tu spoustu věcí z osmdesátých let,jakž takž nemám nic ani proti výběru čtyř skladeb z aktuálníhoalba, ale u songů z derisovských etap bych rád oželel „We Burn“i „Hell Was Made In Heaven“, místo kterých bych volil radši„If I Could Fly“, „Sole Survivor“ či „Perfect Gentleman“,čímž dávám najevo, že s tímto zpěvákem mne více bere hitová než speedmetalová stránka HELLOWEEN. Naproti tomu zařazení„Power“ a hlavně „Hey Lord!“ hodnotím jako skvělé.Pozitivně překvapila i „The King Of 1000 Years“ , u které bychnikdy neřekl, jak naživo rozkvete. Ve výsledku byl tohle parádní koncert od jedné z největších evropských metalových kapel všech dob, která, doufejme, tuhle jízdu ještě nějaký ten rok potáhne.https://www.crazyDiamond.cz/the_cascet_lottery_feel_the_teeth_recenze/3705https://www.crazyDiamond.cz/the_cascet_lottery_feel_the_teeth_recenze/3705nobody@nothing.com (Tomáš)Veteráni melodického hardcore z Kansas City v Missouri, kteří jsou s kratšími nebo delšími přestávkami na scéně už od devadesátek, se letos připomněli novým albem „Feel The Teeth“. Nebudu předstírat, že jsem je znal, protože ve zmíněných devadesátkách narazit na podobnou klubovou kapelu z tehdy okrajového žánru mohli možná Pražáci, ale rozhodně ne teenageři v malém okresním městě v polozapomenutém regionu. Náš hlavní zdroj muziky v té době byla MTV, ať je jí satelitně-kabelová země lehká, a tam vládly úplně jiné kapely. Každopádně dnes máme ty internety a tak člověk objeví spoustu zajímavé muziky. A THE CASCET LOTTERY je vážně příjemná kapelka, která mi sedla hned s prvním poslechem. Zatím jsem se v jejich historii propracoval jen k předchozí desce „Short Songs For End Time“ (2020) a pár starším songům na YT, každopádně i tento menší vzorek názorně demonstruje kontinuální vývoj jejich tvorby, ať už z pohledu zvuku, nebo i dramaturgicky. Zatímco zmíněné předchozí album bylo docela ostré a tvrdé, aktuální deska přichází s klidnějším přístupem, kde se více prostoru dostává melodickému pojetí songů na úkor agresivity a pestřejší zvukomalbě.Kvarteto v klasickém složení Nathan Ellis (zpěv, kytara), Gene Abramov (basa), Jeff Gensterblum (bicí), Terrence Vitali (kytara, doprovodné vokály) reprezentuje typickou tvář kapel, které začínaly před téměř třiceti lety, prošly si různými fázemi hudebního vývoje, personálními změnami, rozpady i návraty. Zřejmě pro věkovou spřízněnost mě v dnešní době jejich tvorba oslovuje úplně přirozeně. Rozumím jim, dokážu pochopit jejich přístup a baví mě jejich aktuální poloha. Ano, obrousili trochu hrany, nejsou už zdaleka tak nekompromisní jako za mlada. Všechno není černobílé, život nám nabízí padesát odstínů šedi. Každopádně základní myšlenka zůstala, akorát se to teď prezentuje řekněme decentněji, ale o to více zajímavě. Nebojí se sáhnout pro inspiraci do různých škatulek, modulovat svůj zvuk s pomocí inspiračních vlivů ze široké škály alternativně rockových kapel a zároveň nezapomenou, že máme rok 2025. Jejich zvuk se modernizoval a aktualizoval, díky čemuž nahrávka nezní jako retro vykopávka, ale jako výsostně soudobé dílo. Jejich původ na americkém středozápadě je důležitým faktorem při pochopení jejich hudební tváře. Tento region má zvláštní postavení na scéně, je trochu mimo velká města a nese v sobě zvláštní auru odlehlosti a rurální romantiky. Kapely z této oblasti staví na upřímnosti a nefalšované lásce k muzice, která možná není nejvíc trendy a supermoderní, ale kompenzují to otevřenou přímočarostí a uvěřitelností. Legendární je zejména zdejší emo scéna, jejíž ozvěny najdeme právě i na albu „Feel The Teeth“. Stejně tak moderní indie rock a aktuální melodický hardcore. Kapely jako JIMMY EAT WORLD, FIDDLEHEAD, BRAND NEW nebo DRUG CHURCH jsou zapsané v DNA jednotlivých songů. Je to místy tvrdé, ale zároveň melodické, někdy drásavé, jindy zase jemné. Tam kde předchozí album byl silovým soubojem na krev s chaosem ve světě, nastoupila teď rozvážnost středního věku. Uklidnění pramenící z deziluze, hledání vlastního místa v aktuální konstelaci společnosti, snaha najít smysl ve světě, který nám ale nedává smysl. Už nechtějí bojovat s novým normálem, chtějí v něm koexistovat tak, aby si zachovali svoje hodnoty.Pouhých 9 skladeb na ploše 37 minut přináší v rámci žánru relativně pestrý materiál, v rámci něhož kapela drží vyrovnaný kvalitativní standard bez větších výkyvů. Obtěžkaný temnější otvírák „Nightsong“ má výbornou hororovou atmosféru. Hypnotická dunivá basa a kytary chvíli jedoucí agresivním tempem, chvíli v téměř post-rockových polohách, vytvářejí zajímavý kontrast. To „Echolalia“ je z úplně jiného soudku. Moderní indie rock má v sobě určitou jemnost a nostalgii. Do překvapivé polohy kapela zabloudí v „Bell Penny“. Tady znějí skutečně hodně blízko k BAND OF HORSES, kteří jsou z ranku alternativního rocku s jižanským nádechem. A protože pro zmíněné kovboje ze Seattlu mám slabost, i tento song mě automaticky oslovuje. „From Now To Now“ je krásným příkladem moderního melodického hardcoru kombinovaného s indie rockem. Máme zde jednak tvrdší a agresivnější pasáže, ale i jemnější a melodické indie části. Syrovější „Nothing Certain“ reprezentuje tvrdší část desky. Její drásavý hlavní riff je skutečně hodně psycho. Ozvěny JANE´S ADDICTION pak můžeme najít v songu „Shelley“, laděném do alternativního rocku s psychedelickým nádechem. Specifické frázování a vykřikovaný refrén mu dodávají zvláštně tíživou atmosféru. Z „On The Wing“ pak cítit pozitivita a vnitřní síla, která dokáže překonat překážky. Není euforická, spíš racionálně motivační. Na závěr se ale opět ponoříme do těžkých a temných riffů ve „Snake Dreams“. Kytary zde mají vynikající silový zvuk a drtivě těžkotonážní zvuk.„Feel The Teeth“ je nejenom příjemná na poslech, ale nese i hlubší poselství, které z něj skutečně podvědomě cítíme. Parta chlapů ve středním věku se musí popasovat se životem, s kapelou, s rodinou a všechno do skloubit do funkčního celku. Zřejmě našli optimální model fungování a i díky tomu je nahrávka vnitřně velice silná. Její středozápadní nádech je další plus, mám tu scénu rád. https://www.crazyDiamond.cz/coroner_dissonance_theory_recenze/3704https://www.crazyDiamond.cz/coroner_dissonance_theory_recenze/3704janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Nestává se často, aby semetalová kapela vrátila po třiceti letech nečinnosti na scénu a stvořilaalbum, které nejenom že znamenitě naváže na jejich uměleckyhodnotnou minulost, ale ještě jí posune do aktuální podoby azaboduje napříč scénou plnou mladých štik. V souvislosti s novým albem CORONER se, dle mého, po právu hovoří jako o jednom z nejlepších metalových alb roku. K tomu bych však ještě něco osobního dodal. Víte, v oné dávné minulosti, zvlášť pro mne jako pro příznivce spíše chytlavějších forem tvrdé hudby, nebylo vůbec lehkédostat se pod krustu techno-thrashovým CORONER, aletento problém, kdy se stará díla vzpírala posluchačově náklonosti, letos vůbec řešit nemusím. Natolik je zde všechno dokonale sladěné a ve svévrstevnatosti dobře poslouchatelné. „Dissonance Theory“ je dílem prakticky dokonalým.Ve srovnání třeba s čelnímipředstaviteli německé thrashové scény byli pro mne Švýcaři vždy ménělákavým bandem. Kapelou, která zde, i díky těžší prostupnosti vlastní tvorby, opravdu nebyla pro každého. K mé radosti tohlepravidlo s novinkou zmizelo a to aniž by se kapela jakkoliv zřeklasvých uměleckých vizí. Současní CORONER totiž krom obměnystylové, kdy do jejich thrashmetalového zvuku vstupují iprogresivnější pasáže vycházející z groovu, djentu čipost-metalu, vyšlechtili i onu nejdůležitější složku své DNA, se kterouměli v minulosti problémy, stali se totiž skladatelsky otevřenějšími aposluchačsky přijatelnějšími. Jestliže jsem za jejich naprostývrchol diskografie vždy považoval mistrovské techno-thrashovédílo „Mental Vortex“ z roku 1991, tak si dnes myslím, ženovinka jej, co do kvality, minimálně dorovnává, ne-li překonává.Ve prospěch aktuálního matra hovoří nejen pestrost a většímuzikantská otevřenost, která však pod rukama trojice neopustilasvou vysokou uměleckou hodnotu, ale především vyzrálost, zkušenost anadhled. „Dissonance Theory“ má všechnypředpoklady stát se ozdobou letošní sezóny a v podstatě ivelkým milníkem v kariéře znovuoživené švýcarské kapely, u které todlouhá léta rozhodně nevypadalo na plnokrevný albový návrat.Osobně je pro mne tahle nahrávka tím největším překvapenímletošní sezóny. Mnozí pamětníci nyní hovoří o náklonnosti kapely k tvorbětakových velikánů moderního metalu jako VOIVOD nebo MESHUGGAH, jávšak vím o jednom jménu, které v souvislosti s aktuálnímmateriálem CORONER ještě nezaznělo, to jméno zní GOJIRA. Ano,trojici se podařilo dostat do své hudby přesně to napětí, s jakým celosvětově boduje slavná francouzská harpie a dostat jej na ještě o něco umělecky atraktivnějšílevel. Je zde drtivý tlak, neúprosná přesnost a agresivita, ovšemneschází ani silná atmosféra a schopnost skladeb uhranout postupně budovaným napětím. „Dissonance Theory“ tak má šanci posluchače moderníhometalu dokonale vtáhnout. Asi nikdo nečekal, že se družina zpívajícího basáka Rona Brodera a vynikajícího kytaristy TomaVetterliho do své nové tvorby tak opře, že ta doslova, na první dobrou a s naprostou jistotou, sejmeveškerou nejen thrashmetalovou konkurenci. Z materiálu je poznat, že byl tvořendlouhodobě, s velkou rozvahou a že na něm byl pulírován apromýšlen každý detail. U podobně vrstevnatých alb bývázvykem, že nedrží moc pohromadě, ale to se tady vůbec neděje a dostáváme naprostý monolit metalu dvacátýchlet 21.století, kolekci, kterou CORONER mohou závidět leckteří odost mladší borci s progresivními ambicemi. Podlemého za podobnou kvalitu může především zkušenost a dlouhodobápráce, zkrátka něco, co nelze obejít či jakkoliv fabulovat.Vždyť i onen nováček u bicí soupravy Diego Rapacchietti neníjen pouhou náhradou za původního tlučmistra Marcuse Edelmanna,ale naprosté monstrum, které zvuk CORONER ještě posunuje na dokonalejší level. Tak schválně vnímejte ty polyrytmickévýboje ve vesmírně chladné „Crisium Bound“, nechte se unášetnepravidelným djentovým tepem „Transparent Eye“ a nebo se vevší zarputilosti vrhněte do oné riffovřavy „Symmetry“ , vypovídající příběh o tom, jak zhoubná a škodlivá může být lidská touha po naprosté dokonalosti, právě skrze tyto songy vám bude jasné, že aktuální bubeník je naprostou ozdobou současného vyzněnítéto kapely.Když po tajemném a chladném intru„Oxymoron“ přijde skladba znázorňující hrozby AI v doběvelkého technologického rozvoje (skoro sedmiminutová šleha „Consequence“), máte pocit jakoby sek životu probouzel zcela nový organismus, od kterého netušíte cozáhy čekat. Song se však nezastavuje v rovině prvoplánovéagrese, ale okolo posluchače ovíjí smyčku lákavých kytarovýchharmonií a dokáže uhranout jak hypnotickou pasáží, díky které ve svémstředu song zpomalí, tak naprosto mistrovským kytarovým sólováním. Během Vetterliho zdejších kytarových sóljsem pochopil, že tenhle borec je oproti kytaristům ze slavnějšíchžánrových kapel opravdu jinde (ještě o něco dál). Ažpost-metalové bujení provází „Sacrificial Lamb“, právě tento více rozmáchlý song reprezentuje právě ony nově nabité horizonty tvorby CORONER. To samé lze říci i o dalších uhrančivých skladbách - o avantgardní jízdě popisující rozvinutý mesiášskýkomplex u novodobých lídrů „The Law“, djentově laděné „Transparent Eye“, kde kapela testuje vaší bdělost určitým spomalováním tempa a hraje tak, skrze rytmiku, jakousi hru na schovávanou, a nebo o vesmírně chladné bouři „Trinity“ umocňující zde výsledný dojem z celku. Deska poté vrcholí naprostou riffovou smrští „Renewal“, tedyukázkou prvotřídního a moderního thrashe, který se dokáže doposluchače doslova zakousnout a již nepustit. CORONER zkrátkanahráli jedno ze svých nejlepších děl a to po dvaatřiceti letechod poslední řadovky „Grin“, dílo, které skvěle navazuje naminulost, ale zároveň působí neotřele, nově, moderně a je více otevřené melodiím, dílo, ukterého je poznat, jak se kapela v době mlčení ještězdokonalila. Metalová deska roku 2025 a největší překvapení stejného období.https://www.crazyDiamond.cz/wasp_zilina_event_house_25rijna2025_koncert_galerie/3703https://www.crazyDiamond.cz/wasp_zilina_event_house_25rijna2025_koncert_galerie/3703nobody@nothing.com (Redakce)Na vyprodaném koncertě W.A.S.P. v Žilině jsme své pisatelské zastoupení sice neměli, ale podařilo se nám získat alespoň nějaké fotografie od někoho z přímých účastníků akce. Osmašedesátiletý Blackie Lawless se nyní, po celoročním koncertování u příležitosti oslav čtyřicátých narozenin slavné debutové desky své kapely, vrací domů do Spojených států, a opravdu to nevypadá, že se sem koncertně v dohledné době (otázka je zdali vůbec někdy) ještě vrátí, takže zde je ještě pár fotografických momentek...Fotografie poskytli Libor Dobeš a Simča.https://www.crazyDiamond.cz/arctic_monkeys_humbug_recenze/3698https://www.crazyDiamond.cz/arctic_monkeys_humbug_recenze/3698nobody@nothing.com (Tomáš)U třetího alba „Opičáci“ nezměnili jen svojí image, ale úplně překopali i svůj styl a zvuk. Sedmdesátkové frizúry s delšími vlasy, kožené bundy a špičaté boty na podpatku místo tenisek a triček s límečkem jim vysloveně sekly. Ale to hudební rodeo muselo nejednoho fanouška poslat tvrdě k zemi. Taky jsem s tím v té době bojoval. Ale jak zraju já, zraje i „Humbug“ a dnes už jeho kvality ocenit myslím dovedu.Po veleúspěšném roce 2007, kdy kapela naplno zabodovala s druhou deskou „Favourite Worst Nightmare“ a úspěšně koncertovala a headlinovala různé festivaly, si počátkem roku 2008 dali menší pauzičku. Alex Turner s parťákem Milesem Keanem, rytmicky zpoza bicích podporovaní producentem Jamesem Fordem, mezitím rozjeli bokovku s názvem THE LAST SHADOW PUPPETS. Jejich debut s názvem „The Age Of The Understatement“ opět bral Nr.1 v Británii, ale upřímně až taková bomba to není. Hudba na pomezí soft rocku a indie se silným nádechem šedesátek a sedmdesátek a stylizovaná do podoby filmové muziky, se spoustou orchestrace, rozmáchlých melodií a teatrálnosti. Pár dobrých songů tam je, to ano, ale přes 60% bych tomu nedal. Za úspěchem vidím spíš jméno Alexe, který byl v té době skutečnou ikonou a tak lidi prostě bezhlavě kupovali vše, pod čím byl podepsaný.Každopádně na podzim 2008 se „Opičáci“ znova reaktivují a plánují přípravy třetí desky. Od začátku tak nějak tušili, že se potřebují odpoutat od dědictví prvních dvou alb. Ambice se potkávají s odvahou jít novou cestou, experimentovat. V této době kluci začali objevovat i starší muziku, která je silně ovlivnila. BLACK SABBATH, JIMI HENDRIX, CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL, THE DOORS, NICK CAVE, ale třeba i „Bleach“ od NIRVANY. Tady můžeme najít i prapůvod změny image. Dema prvních asi šesti songů nahráli doma na severu Anglie, ale nebylo to ono. Něco tomu pořád chybělo, nedokázali najít správnou polohu ani atmosféru songů. Vzpomněli si na Joshe Hommea, se kterým se znali z festivalů v Americe, a jehož domovské QUEENS OF THE STONE AGE je inspirovali už při nahrávání druhého alba. Původně ho chtěli požádat jen o radu a konzultaci, ale když mu poslali demáče, Josh je obratem pozval do Los Angeles a nabídnul pomoc s nahráváním. Rychle sbalit, nezapomenout pas a kvarteto už sedí v letadle do L.A.. Na letišti je vyzvedl Josh a dvě a půl hoďky cestou do Joshua Tree v kalifornské poušti, do slavných studií Rancho De La Luna, jim pouštěl zejména starší psychedelický rock. To byla totiž jeho představa, kterým směrem by se kapela měla vydat. A jako správný producent, do kteréžto role se tak nějak mimoděk právě pasoval, se nebál přicházet i s dalšími dobrými radami. Než se ale začalo nahrávat, kapela nejdřív musela nasát atmosféru místa.Jak už jsem zmínil, studio Rancho De La Luna je situované v jižní části Kalifornie, prakticky uprostřed typické pouštní krajiny mexického stylu. Placka bez kopců, kolem spousta suchých přízemních keřů, občas nějaký strom nebo palma. Typická scenérie z westernů odehrávajících se na Divokém Západě. Samotný „ranč“ vypadá jako přízemní víkendová chalupa za nízkými pískovcovými zdmi. Vevnitř je to útulné místo, kde se primárně hodně paří, protože kapely a umělci jsou zde relativně izolovaní od okolního světa, a při záblescích inspirace se pak nahrávají zajímavá alba. Právě zde Josh realizoval svojí sérii „Dessert Sessions“, která má aktuálně 12 pokračování, kde si vždy sezval skupinu kamarádů a kolegů, aby složili a nahráli nějakou muziku, která vznikne přímo na místě. Jak se říká, každé studio má svojí specifickou auru a atmosféru, „ranč“ toho má pak na rozdávání. Čtyři kluci z věčně zelené a upršené Anglie teda dorazili do pouště, která je úplně ohromila. Jasná obloha, suchý vzduch, noční ticho, nekonečno prostoru. Jakoby Josh tušil, že přesně tento impulz kapela potřebuje, aby našla svůj nový směr. Zbourat staré hranice, nadechnout se svěžího vzduchu a poslouchat svůj vnitřní hlas.Nemá cenu chodit kolem horké kaše. Ze starých ARCTIC MONKEYS nezůstalo prakticky nic. Jen matná vzpomínka. Tohle je nová kapela. Dospělá, sebevědomá. A americká. Ano, zvukově se to posunulo do amerických tónů. Celé nahrávání skutečně proběhlo za oceánem. První část na zmiňovaném ranči s Joshem, druhá část pak v Brooklynu s ověřeným Jamesem Fordem. Kapela ale chtěla, aby celý album zněl konzistentně, proto si z ranče vyžádala zvukového inženýra i do New Yorku. Co si teda na nás „Opičáci“ vymysleli? Výše zmíněné zdroje inspirace můžou hodně napovědět. Ubralo se z tempa (výrazně), přímočarost nahradila hloubavost a psychedelický odér, ostré indie kytary pohřbil hutnější a zemitější hard rock se stoner příchutí. Alex v textech přesedlal z každodenních příběhů do abstraktnějších vod plných metafor, jinotajů a nejasných významů. Josh se jim snažil vnutit i několik „otcovských“ rad, se střídavým úspěchem. První směřovala na Matta Helderse. Ten na prvních dvou albech předváděl hru ve stylu chobotnice – bušil neustále do všeho v dosahu, přechody střílel rychlostí šestihlavňového rotačního kulometu nejen tam, kde je posluchač čekal, ale zejména tam, kde si je nedokázal představit ani nejextrovertnější avantgardní umělec. Joshova rada byly jednoduchá. Uber! Rytmika nových songů není tak nadupaná, nech je dýchat, dávkuj to s mírou. Matt se snažil a musíme uznat že hodně, ale přirozenosti neporučíš (naštěstí), takže pořád je to i z pohledu bubeníka velice aktivní a energické album. Jen jiným způsobem. Rychlost vyměnil za rafinovanost, a zároveň si zachoval tvrdost. Nebudu vám lhát, Mattův styl mám vážně rád. Z mého pohledu je to geniální bubeník, který je úžasně flexibilní a zároveň má jasný podpis. Ještě jedna věc ohledně Matta. Zejména na debutu, částečně i na dvojce, často podporoval Alexe při zpěvu. Nejednou dokonce vedli v písních jakýsi dialog. Na „Humbugu“ se to proměnilo ve vokální harmonie, ke kterým se často přidává i basák Nick O´Malley. Opět to souvisí s dramaturgií a atmosférou písniček. Další plusové body. Druhá rada od Joshe směřovala na kytaristy. Pánové, chce to sóla! Doteď se jim cíleně vyhýbali, i když občas něco velice zdaleka příbuzné sólu přece jen v písničkách zaznělo. Alex pak dále pokračoval v objevování možností svého hlasu. Tím, jak ubral na komplexnosti textů (z pohledu kvantity slov), se mu otevřela možnost více se vyhrát s jejich interpretací.Kolekce 10 písní je vše, jen ne hitová. Songy jsou košatější, komplikovanější a svou krásu a kvality nám odhalují jen velmi pozvolna. Velkou roli při nich hraje atmosféra. Temnější nádech, tajemnost, správně dávkovaná agrese, to vše v artově pojatém balení vytváří novou realitu, která je nečekaná a svým zvláštně masochistickým způsobem přitažlivá zároveň. Třeba hned otvírák „My Propeller“. Energické intro se po pár vteřinách přelije do náladové rytmiky s lascivním Alexovým polo zpěvem, se spoustou vokálních harmonií a atmosférických kytarových vyhrávek na pozadí. Art rock nebo hard rock? Z každého asi trochu, plus možná i soul a kapku psychedelie zde zaslechneme. Výborné. Výrazná basa se zajímavou rytmikou nás uvede do „Crying Lightning“. Opět zde máme tu tajemnou atmosféru, ale song je výrazně rockovější. Krásně roste a když dojde na refrén, celá kapela pořádně zabere a šlape to na jedničku. A pak si tam ještě střihnou i krásné stoner kytarové sólo. „Dangerous Animals“ je svojí komplikovanou dramaturgií docela nepřístupná, sám nikdy nevím, jestli se mi vlastně líbí nebo ne. Každopádně je stylisticky velice bohatá, na pozadí se dějí různé podivné zvukové kreace pro mě neidentifikovatelných nástrojů, které jsou neskutečně zajímavé. Pojďme radši dál. „Secret Door“ začíná jemným intrem, procítěný Alexův zpěv v doprovodu akustické kytary a old school kláves (hammondy?), to bude slaďák, říkáte si. Omyl. Matt to nedopustí. Rytmus bicích ve stylu africké kmenové hudby vyburcuje zbytek kapely a song se slušně rozjede, i když nadále zjemňovaný krásnými klávesovými plochami v pozadí. Tempo se několikrát zlomí a vrátí do původního poklidného módu, až se nakonec song promění v nadýchaný soft rock s klenutými popovými vokálními harmoniemi. Zajímavá je i následující „Potion Approaching“, kombinující téměř garáž rockový riff v přímočaré indie struktuře s rozmáchlým psychedelickým refrénem. Tady je inspirace QUEENS OF THE STONE AGE více než evidentní, včetně závěrečné valivé mezihry. Nenápadná, ale o to lepší, možná dokonce jedna z nejlepších z desky, je „Fire And The Thud“. Jemný začátek se surfrockovým riffem v stoner nádechu, nádherná melodie, atmosféra ve které se zhmotňuje nekonečno prostoru a absolutní sucho nehostinné pouště. Být tento song k dispozici o deset let dřív, byl by dokonalým soundtrackem ve filmu „Strach a hnus v Las Vegas“, zejména ve scénách plných halucinogenních drog při tripu v poušti. Krásným retro popíkem je pak „Cornerstone“. Alex zde svým lehce afektovaným a teatrálním projevem připomene styl Morrisseyho a dělá to skvěle. Návratem do tajemné atmosféry je „Dance Little Liar“ . Takhle nějak by asi zněli THE DOORS, kdyby dělali hudbu v nultých letech. Za mě je to další z těch nenápadných songů, které klamou tělem. Má totiž všechny esa v rukávu – zajímavou melodii, výbornou zvukovou dramaturgii, výživné sólo, jiskřící náboj. Nikdy jsem ale nepřišel na chuť kousku „Pretty Visitors“. Rychlé, téměř protopunkové pasáže, kombinované s valivými kolovrátkovými segmenty jsou na mě moc divoké. Příjemný závěr pak obstará „The Jeweller´s Hands“, v rámci kolekce spíš „jen“ průměrný song, ale pořád slušné řemeslo.Co dodat na závěr? Velké změny přinášejí rozporuplné reakce. Vždy. Bez výjimky. Tak to bylo i s „Humbugem“. Někdo ocenil odvahu kapely vystoupit ze svého stínu a zkusit něco úplně nového, rozvíjet svůj potenciál, experimentovat. Někomu chyběla stará verze kapely, hity, jasné a přímočaré vypalovačky. Já sám jsem se až po letech z druhé kategorie přesunul do té první a teď naopak oceňuji jednak odvahu kapely nahrát toto album, jednak vidím, jaký talent a potenciál v sobě skrývali.https://www.crazyDiamond.cz/arch_enemy_eluveitie_amorphis_praha_sportovni_hala_fortuna_18rijna2025_koncert/3701https://www.crazyDiamond.cz/arch_enemy_eluveitie_amorphis_praha_sportovni_hala_fortuna_18rijna2025_koncert/3701nobody@nothing.com (Gazďa/Stray)Pražské koncerty ARCH ENEMY mají minimálně dvě tradice. Jednak se konají ve Sportovní hale na Výstavišti (pětkrát za posledních deset let), jednak jezdí Švédové v dobré společnosti. Loni na podzim to byli SOILWORK a IN FLAMES, o dva roky předtím CARCASS nebo BEHEMOTH. I letos šlo o vytříbenou sestavu účinkujících, takže návštěva tohoto koncertu u mě patřila k dlouho očekávaným událostem. (Gazďa)Krásná sobota v Praze. S kolegou Mauglím jsme nejprve zašli do Ďolíčku na odpolední fotbalový zápas Bohemians s plzeňskou Viktorií, kde jsem měl možnost vidět opravdu hodně frustrovaných lidí nadávat na moje milované město, přičemž jsem na té hlavní tribuně ani nedutal (u jediného a rozhodujícího gólu plzeňského bombarďáka Rafiu Durosinmiho jsem se radoval jenom tak vnitřně) :-), a poté se šlo na metalový koncert ve Velké hokejové hale na Výstavišti, jehož středobodem byla samozřejmě věhlasná skvadra Michaela Amotta ARCH ENEMY, představující se již dvanáct let s modrovlasou krásnou Alissou ve svém popředí. Musel jsem být znovu na značce v sektoru před pódiem, kam brzy přišel i Gazďa. Slušné redakční zastoupení na koncertních akcích tak začíná nabírat na síle, na velíně tudíž vládne spokojenost. (Stray)Kvůli sobotnímu výletování jsem bohužel nestihl americkou neo-death bandu GATECREEPER. Dorazil jsem až na druhé z kvarteta účinkujících. AMORPHIS před měsícem vydali svou patnáctou fošnu „Borderland“, která mi přijde hodně slabá, a to mě moc nebavila ani předchozí deska „Halo“ (2022). Finové mají navíc podivnou tendenci hrát na turné z novinek spíš ty slabší věci. Ale sleduju je už od ranných devadesátek a mám je prostě rád, takže když přijedou do Prahy, nevynechám. Živě to nebývá žádná velká pařba, kluci tam spíš jen tak stojí a pohupují se a jediný, kdo projevuje větší aktivitu, je zpěvák Tomi Joutsen disponující jak vynikající technikou čistého hlasu, tak dokonalého growlu. Zvuk měla kapela křišťálově jasný a všechny nástroje byly dobře slyšet, vizuální stránka byla jako obvykle esteticky působivá a také Joutsen vysekl obvyklý nadprůměrný výkon. Vše běželo v předem očekávaných mantinelech, ale i tak to bylo jedno z těch slabších vystoupení AMORPHIS, co jsem zažil. Víc jim sedí menší pódia, kde se při bližším kontaktu s publikem alespoň trochu odvážou. Ve větších halách působí dost chladně. Zejména mě ale nebavil setlist, který obsahoval devět spíše těch nudnějších skladeb jejich kariéry. Z poslední desky zazněly dvě a naživo fungovala rozhodně lépe druhá singlovka „Bones“ se sice trochu polopatickým, ale celkově úderným refrénem. I „Dancing Shadow“ si vybrali jako jednu z písní k propagaci desky, tady jsem nicméně neshledal příliš zajímavého ani při domácím poslechu ani naživo. Z lehké letargie mě tak vytrhla až závěrečná pecka „The Bee“, která byla ale také provedena na půl plynu a kvůli předskokanské roli i s necitlivě zkráceným majestátním úvodem.Finští AMORPHIS mne už dávno přesvědčili, že mohou být silnoukoncertní atrakcí. Doma mám minimálně polovinu jejich alb, rád jsem je dvakrátshlédl na Brutal Assaultu a jednou také na Metalfestu, ale na jejich samostatný koncert bych už asi nešel. Tento jejich pražský výstup na mne dělal dojem rutinya byl držený v mantinelech jejich únosně epického a chytlavého pojetí, bez náznaku byť jenněčeho navíc. Zvuk byl čistý, umírněný, hezky se poslouchal, ale band na druhoustranu rozhodně nestrhl. Škoda, protože zkušeně se prezentující Joutsen na to opravdu má. Ve zhruba z poloviny (možná trochu víc, protože hala se pozvolna plnila až s nástupem dvou hlavnějších kapel) zaplněné hale mne upoutalacelková skladba publika, kterou tentokrát tvořili převážně fans z řad mileniálů, převážně třicátníci - max čerstvý čtyřicátníci, tedy v průměru mladší osazenstvo, než na jaké jsem zvyklý z koncertů třebathrashových či heavymetalových hvězd osmdesátých let. Následující ELUVEITIE přinesli o poznání víc energie, ale také méně kvalitního, ale o to hlasitějšího zvuku. Zatímco AMORPHIS jsou naživo bandou introvertů, zde máme naopak co do činění s expanzivními performery. Nahrává tomu i samotný styl hudby alias folk metal kombinovaný s blackem. Pod taktovkou ďábelského principála Chrigela Glanzmanna to do nás tvrdě sypali, zatímco andělská poloha reprezentovaná vynikající vokalistkou Fabienne Erni přinesla jemnost a odlesk keltských táborových ohňů. Dokonale se to doplňuje a kapela disponuje jak silou tvrdého metalu, tak písňovou melodičností. ELUVEITIE jsou špičkou dnešní drsné formy folk metalu a všechny ty píšťaly, housle, niněry a harfy se jim dobře daří propojovat s tradičním metalovým spodkem. Jejich letošní počin „Anv“ považuju za vydařenější než desku AMORPHIS, škoda, že z ní během desetipísňového setu zazněly jen dvě skladby („Premonition“ a „The Prodigal Ones“). Fanoušci chtějí slyše hity, ale opravdu není nutné hrát pořád dokola „Rose for Epona“ nebo „Inis Mona“, zvlášť když mají Švýcaři kvalitní široký repertoár, na který se naživo nedostává. Bylo to ale celkově dobré, minusem však zmíněný bordelivý zvuk, což je u tak velkého ansámblu problém.ELUVEITIE do svého programu nastoupili dost zprudka a bylo zjevné,že mají rádi pohyb po pódiu stejně jako Gazďa stadiónové vytleskávání apřebujelé interakce mezi kapelou a publikem. Jenže ten večer onupřemotivovanost vykazovala nejen početná švýcarská družina, ale zřejmě i jejízvukař, který koncert vyhnal do nesnesitelně přeřvaného a výrazněnastředovaného bolehlavu. Něco podobného jsem naposledy zažil snad někdy v devadesátkách,když ještě bylo cool strhávat halové rekordy hlasitosti. Pokud k tomu přičtemevšechny ty rejdivé zvuky folklórních nástrojů, mohl si návštěvník akce v těchto chvílích připadat skoro jako v blázinci. Výstup byl plnýnasazení, během kterého ELUVEITIE dokázali, že nejsou zrovna prvoplánovoufolk-metalovou kapelou, ale naopak si docela tykají s metalovým extrémem. Jejich vokální klenot Fabienne Erni by za jistých podmínek mohla působit osvěžujícím dojmem,ale v tomto zvukovém pojetí se i její emocionalita tak nějak slévala s masouhluku. Šlo však poznat, že se jejich písně poslouchat dají a občas se v nich dostavuje zajímavý moment. Sice bych uvítal, kdyby (pokud možno) zahodili tu flétnu někam do bedny s harampádím a s housličkami to až tak moc nepřeháněli,ale to už je otázka formy provedení a vkusu posluchače.Ať se děje cokoliv, když sem v poslední dekádě zavítají ARCH ENEMY, musím se prostě jet podívat jak jim to s Alissou parádně šlape. U mne patří rozhodně mezi kapely, které jsem v životě viděl nejvícekrát - velmi pravděpodobně desetkrát nebo i mírně víc. Chyběl jsem snad jen před rokem. Ačkoliv by někdo mohlnamítat, že kapelní stroj na peníze je až tak bezchybně a přemrštěně seřízen či vyštelován, že to celé pod závojem skvěle rozehrané marketingové partie ztrácí na přidané hodnotě, necítil jsem se ani trochu ochuzen. Mě však jejich koncerty opravdu baví. Je v nich nasazení a velká profesionalita,takže je celkově beru jako mistrovské metalové představení, kde má každý prveksvou podstatnou roli. Kdo jde na ARCH ENEMY, ten zkrátka dostane přesně to, co čeká. Zde seopravdu nehraje na experimenty a posluchač je vržen do devadesátiminutovéhometalového reje, který má přesnou dramaturgii, atraktivitu i náboj, protože jej ve valné míře opanovávají důrazné hitovky. Je poznat, že kapitán MichaelAmott právě tímto svým projektem dnes naplno žije a kormidluje jej po tři dekády k absolutnímuvrcholu úspěšnosti tvrdé hudby. V poslední dekádě snad nejviditelnější kapela svéhodruhu tak začala platit za nezastavitelnou mašinu. V Praze byl výstup mezinárodního kvintetu velmiprofesionální a zvuk po většinu koncertu špičkový. Na každém postu stál skvělýmuzikant, takže co by si víc kdo od této mainstreamové metalové grupy roku 2025 přál? V Praze samozřejmězazněly převážně songy z období zpívaného Alissou a jen v ojedinělýchpřípadech se sáhlo k nějaké dělovce z dob její předchůdkyně AngelyGossow. A protože současná Princess se pořád udržuje ve skvělé formě a je schopná oddiktovat celý koncert bez prodlev, nemohl jsem být na značce nespokojen! Závěrečná otázka tedy zní: Pojedu v létě na ty Mástry nebo ne?Do třetice dobrého skvělých zpěváků a zpěvaček jsme se dostali k hlavním hvězdám. Alissa White-Gluz se vrátila k tmavomodré barvě vlasů, která ji dělá trochu serióznější a možná i elegantnější. Ve svém frontwomanství byla zas o něco přesvědčivější a sebevědomější, což je důležité, protože právě ona show táhne. Daniel Erlandsson se skrývá za bicími a basista Sharlee DAngelo i šéf a kytarista Michael Arnott jsou víc muzikanti než baviči. Nový kytarista Joey Concepción sice dokonale proháněl hmatník, ale jinak spíš splýval s okolím. Těžko si představím, že by bez fascinující modrovlásky byli ARCH ENEMY dnes tak velcí a aspirovali na jedny z headlinerů velkých festivalů. Na skvělé vystoupení na Metalfestu před dvěma lety pražský koncert neměl, ale jinak ho řadím k těm lepším, co jsem od nich viděl. Zvuk zůstal sice vytažen zbytečně nahlas, ale byl venkoncem čistý a přehledný. Setlist považuju za téměř dokonalý. Kapela je na vrcholu svých sil i popularity, takže jeho těžiště tvoří skladby, které nazpívala Alissa. Hrálo se pouze s několika (důležitými) sáhnutími k dávnějším hitům. Song „The Eagle Flies Alone“ má 110 milionů zhlédnutí na YouTube, „War Eternal“ 50 milionů. Neexistuje deathmetalová kapela, která by v tomto ARCH ENEMY konkurovala. Z novinky „Blood Dynasty“ zaburácely čtyři kusy, z nichž v živém repertoáru by mohly zůstat „Dream Stealer“ a zejména „Liars and Thieves“, která už teď dle mého názoru patří mezi moderní klasiky souboru. Nakonec jsem se přinutil a během tradičně finální „Nemesis“ jsem si šel i zaběhat a zastrkat se do mosh pitu. Kdo má chuť, tak si je může opět dát na příštím Masters of Rock.https://www.crazyDiamond.cz/biffy_clyro_futique_recenze/3696https://www.crazyDiamond.cz/biffy_clyro_futique_recenze/3696nobody@nothing.com (Tomáš)Pořád mám pocit, že si u nás doma neuvědomujeme, jak velkou kapelou skotští BIFFY CLYRO vlastně na ostrovech jsou. Když v roce 2017 předskakovali v Letňanech GUNS´N´ROSES, měli za sebou už několik Nr.1 alb, vyprodávání obrovských arén jako Wembley a headlinování největších festivalů. Legendární je zejména Reading 2013. Osobně jsem je zažil dvakrát. První koncert v Lucerna Music Baru 2010 řadím mezi TOP5 koncertů, které jsem v životě měl štěstí zhlédnout. Ve velké Lucerně 2016 pak byl prostor hanebně nezaplněný, což si kapela, opět podávající výborný výkon, skutečně nezasloužila. Ačkoliv si myslím, že svůj vrchol ve formě tří fantastických alb „Puzzle“ (2007), „Only Revolutions“ (2009) a „Opposites“ (2013) už mají za sebou, nadále vydávají velice slušné desky.S aktuální novinkou „Futique“ jsem se ale docela pral. Přitom je to vlastně pořád klasická deska starých dobrých BIFFY CLYRO. Žádné velké experimentování, žádná zásadní změna zvuku. Někdy se to tak semele, co naděláme. Opět zde najdeme písně, které v sobě nesou všechna charakteristická poznávací znamení typického rukopisu kapely. Energické rockové pasáže, dramatické konstrukce, hymnické nápěvy i spoustu dynamických změn. Kapela se od svých divokých začátků, kdy kombinovala alternativní rock s prvky post-hardcoru, mathrocku, někdy dokonce nakoukla i do metalu nebo progresivních vod, postupně propracovala ke svému jasně identifikovatelnému projevu, spojujícímu vše zmíněné do nové hudební formy. Ve svém vrcholném období byli skutečnými mistry ve dvou kategoriích. V epických rockových baladách a hlučných rockových hymnách. Bylo vždy zajímavé sledovat, s jakou lehkostí a přirozeností, možná až trochu drze, kombinují absolutně popové melodie se silně alternativními instrumentálními pasážemi plnými ostrých kytar, těžkých riffů a chaoticky intenzivních odboček. V těchto progresivně znějících pasážích si vysloveně libovali. Upřímně řečeno to samozřejmě žádné „prog rockové“ vsuvky vlastně nebyly, jen je to lehce připomínalo. Na to bylo jejich hraní, ačkoliv jsou to bez debat zkušení muzikanti, přímočaré a jednoduché. Možná bych je lehce přirovnal k MUSE, kteří si tyhle libůstky taky vždy uměli propašovat do svých songů, i když oni měli ke skutečnému art nebo prog rocku přece jen blíže. BIFFY CLYRO časem samozřejmě lehce obrušovali hrany, ani ne tak co se týče tvrdosti, spíše směrem k ještě větší melodičnosti a přístupnosti. Tady si ale musíme uvědomit, že to, co je v Británii mainstreamový rock, kam se BIFFY CLYRO postupně zařadili, by v našich domácích podmínkách byla velice těžká alternativa, která by dostala prostor v éteru možná ve dvě nad ránem. Jestli vůbec. Nebáli se ani orchestrace, kterou s oblibou nasazují s cílem budování „velikosti“ songů. Někdy to možná už bylo až na hranici patetičnosti, pak ale Simon Neil přihodil svůj typický extatický řev a byli jsme zase hned na správné straně hranice. Skutečně se dá říct, že jsou kapelou protikladů, které by se teoreticky měly popírat, ale v jejich muzice vlastně fungují. Na několika posledních albech přece jen trochu začali experimentovat se zvukem a snažili se do něj zakomponovat trochu elektroniky a moderních popových prvků. Na jednu stranu chápu, po 30 letech na scéně jako kytarové powertrio, kde Simona doplňuje bubeník Ben Johnston a jeho brácha James Johnston, se už snažíte osvěžit svůj projev i zvuky mimo vlastní dvůr, ale za mě to nepřineslo žádné velké zajímavosti. Nejsilnější zůstávali pořád ve svých nejtvrdších a nejostřejších polohách.A nejspíš v tom vězí i moje pomalejší proniknutí do nového alba. Jednak se jedná o zatím zvukově nejuhlazenější desku kapely, možná až kapánek moc uhlazenou, druhak zde máme pomálu výraznějších dominantně silných hitů. Nechápejte mě špatně. Vysloveně slabé songy zde nejsou, album je úplně normálně poslouchatelné bez nutkání přeskakovat jakoukoliv položku playlistu, ale chybí mi ta jiskra, to napětí, které posouvalo starší alba do kategorie vyloženě zábavných desek. Ano, je to poctivé řemeslo, jak po hudební, tak producentské stránce, ale jaksi nic víc. Možná za tím je berlínské studio, kde nahrávka vznikala. Snaha dostat do zvuku určitou new wave, nebo craft rock estetiku. Něco, kvůli čemu Berlín v minulosti navštěvovali třeba David Bowie a Iggy Pop. Chybu v hodnocení hledejte opět primárně ve mně, deska totiž obecně sbírá pozitivní hodnocení.Paradoxně za nejlepší song považuji vypalovačku „Hunting Season“, ve které lehce vykrádají svůj hiťas „Animal Style“ z alba „Ellipsis“ (2016), ale dejme tomu, že účel světí prostředky. Povedla se i další rockovější věc „Friendshipping“ nebo „True Believer“, který je archetypem tvorby BIFFY CLYRO. Hořko smutný úvod, postupné otevírání skladby a plíživá proměna do ostré, řezavými kytarami dopované rockové jízdy. Na opačné straně spektra pak stojí třeba „Dearest Amygdala“, kde nevkusné synťáky a taneční rytmus v první části skladby jsou už dost za čarou. Nakonec se sice opět transformuje do slušné rockové skladby, ale ta pachuť tam už zůstává. Jak říkával Kaiser ve slavné scénce s Lábusem ze školy – „to je zbytečnýýýý“. Dalším menším minusem alba je jeho mírná utahanost. Těch rockových balad, jakkoliv burácivých, dramatických a postupně gradujících do velkých rockových struktur, je trochu moc. Když jsou na albu dvě, tak si je člověk užije a dokážou být i relativně unikátní. Když je to ale téměř půlka alba, tak už se to trochu slévá a nevynikne jejich originalita.Mimochodem „Futique“ opět bere britskou albovou Nr.1. Já osobně sice album v rámci diskografie považuji za slabší kousek, ale rozhodně ho nezatracuji. Pořád jsou BIFFY CLYRO pro mě jedna z nejlepších ostrovních kapel v ranku alternativního rocku, a přitom tohle je už jejich desátá řadovka. A když jsem zkouknul na YT jejich letošní festivalová vystoupení, tak tady není nejmenší pochyb, že pořád válí. A fanoušci je budou i nadále vyvolávat typickým chorálem „Mon The Biff!“.https://www.crazyDiamond.cz/the_prostitutes_inevitably_delayed_recenze/3697https://www.crazyDiamond.cz/the_prostitutes_inevitably_delayed_recenze/3697nobody@nothing.com (Tomáš)Deset let uběhlo od poslední desky pražských postpunkových THE PROSTITUTES. Nový singl na jaře a comebackové koncerty naznačovaly, že by nemuselo zůstat jen u jednorázových vzpomínek. Komplikované vztahy v kapele se srovnaly a převážila chuť znova společně tvořit muziku a koncertovat. Nevím komu za to poděkovat, jestli nějaké vyšší moci nebo člověku z masa a kostí, ale děkuji! THE PROSTITUTES byli tak specifický zjev na české indie scéně, že jejich absence i po těch letech byla pořád bolestivá.„Inevitably Delayed“ je navýsost aktuální materiál. Vyzrálý, sebevědomý, ze kterého srší pozitivní přístup. Vzniknul proto, že to kapela chtěla, nikdo je do ničeho netlačil. Užívají si obnovené fungování, baví je spolu jamovat a tvořit nové songy. K tomu koncertování, kde je generační rozpětí fanoušků, jak jsem sám viděl v pražském Roxy, skutečně pestré. Nechtěli usnout na vavřínech a proto zvolili správného producenta, který jim měl pomoci udělat desku znějící současně. Matěj Belko. Poslední dobou se mi zdá, že dělá snad všude a všechno. Hraje, produkuje, aranžuje, recenzuje. A všechno to dělá skvěle. Na české scéně mám pár jmen, u kterých je téměř 100% jistota, že když v tom mají prsty, tak se mi to bude líbit. Dušan Neuwerth, Amák a teď i Matěj Belko. Myslím, že bude mít lví zásluhu na tom, jak album zní. Postpunk, který je z filozofického principu vlastní definice studený a odtažitý, neosobní, někdy až bezpohlavní, tady zní hřejivě, hladivě a navýsost osobně. A pořád přitom na první dobrou víte, že je to postpunk. I když samozřejmě moderní. Jo, a točilo se v Golden Hive u Amáka. Tohle vážně nemohlo dopadnout jinak než dobře.THE PROSTITUTES se nikdy nebáli elektroniky a na všech albech jí v docela velké míře i používali. Na tom se nic nezměnilo. Třeba otvírák „We Are Not Alone“, který kapela chtěla dokonce použít jako první singl, to je song někde na pomezí synthpopu a elektronické muziky. Naštěstí jim to Matěj Belko rozmluvil. Díky bohu, že někdo chápe, co všechno musí producent taky dělat. Píseň sama o sobě není špatná, nese v sobě typickou auru kapelní tvorby, má zajímavé vnitřní pnutí a specifickou melodiku, podle které okamžitě poznáte, že jsou to THE PROSTITUTES. Ale není to na první singl, kór ne na comebackový po tolika letech. Zato druhý song „Skid Row“ je přesně z té kategorie, ve které je kapela nejsilnější. Vynikající indie postpunk, zajímavé kytarové vyhrávky, jasná basa, tvrdé bicí, trochu náladové elektroniky na podbarvení atmosféry. Kapela zní neskutečně pevně a sehraně, se silným tahem na branku. Jakoby zde ani nebyla ta mnohaletá pauza. Mírně temnější nálada songu vysloveně padne a je v dokonalé harmonii s precizním a vyzrálým zpěvem Adriana T. Bella. Ano přátelé, tohle je benchmark pro moderní a dospělý indie postpunk. Rychlejší kousek „Breaking The Light Of Day“ připomene ranní tvorbu kapely, včetně Adrianova charakteristického frázování. Parádním kouskem je „Everybody´s Crazy“, další kousek s typickým rukopisem z prvních alb. Intenzivní song plný napětí šikovně kombinuje tajemnější klidné pasáže s vybuchujícím refrénem. Můžeme si naplno vychutnat výborný zvuk a perfektní mix, kde jsou všechny nástroje jasně čitelné a v konkrétních pasážích systematicky vystupují do popředí, aby nekompromisně zdůraznili svoje poselství. Ať jsou to bicí při přechodech, kytary při sólech, basa nebo synťáky při vytváření atmosféry. Další odbočkou směrem k elektronice, tentokrát s jemným trip-hopovým nádechem je „Karma Police“. Melodicky to není špatné, být to ale v kytarovém hávu, asi by se mi to líbilo víc. Zato titulní „Inevitably Delayed“ je přesně dle mého gusta. Na první dobrou trochu nenápadný song, který se ale s opakovanými poslechy krásně otevře a postupně ukáže svojí vnitřní sílu. Dramaturgicky relativně jednoduchý, pomalu vtahuje do svého nostalgického světa, který nás nakonec úplně pohltí a z kterého se nám vážně nechce vracet do reality. V první části jednotlivé nástroje jen velice opatrně dávkují svojí přítomnost, možná aby nás předčasně nevystrašili, ale v závěrečné třetině se to parádně vše rozjede do dramatického finále. „Psychosis“ přesně odpovídá svému názvu. Psychotická atmosféra, špinavé zkreslené kytary, nervózní rytmika. Experimentálnější a zároveň velice povedená věc s lehkým přesahem do industriálu. Závěrečná „Take Me Or Let Me Go“ začíná synťákovým intrem, který nemá daleko k slovenskému BANKETU z konce osmdesátek. S první refrénem se ale přidávají kytary a je z toho opět moderní kousek v pohodovější atmosféře. Adrian byl vždy skvělý zpěvák s unikátní barvou hlasu a specifickým pěveckým stylem. Už na jarním koncertu jsem si všiml, jak je jeho zpěv sebejistý a vyzrálý. Je klidnější, ale o to silnější, než v minulosti. Dalo by se říci, že profesionální ve všech detailech. A přesně tak působí i z desky. Je tím pevným bodem vesmíru THE PROSTITUTES, kolem kterého osciluje celá kapela a vytváří spolu s ním kouzelné univerzum. Drží se svého osvědčeného rukopisu, který dále evolučně rozvíjejí. Velkou devizou je zasazení aktuální tvorby do moderního zvuku. Přesně tak totiž má znít legenda – nekompromisně a dominantně.Když kapela oznámila, že pracuje na novém albu, doufal jsem, že se jim povede slušný návrat. A povedl se jim skvělý návrat. Je to skutečně velmi silný materiál, který zdobí špičkový zvuk i produkce, nebojím se říct, že světového formátu. Jak kapela zmínila v jednom rozhovoru, ve svém věku a pozici už nemají ambice prosadit se v zahraničí. Chtějí si užívat aktuální konstelaci – hraní pro radost. A já jim rozumím. Všichni mají vlastní životy, rodiny, práci, a hudba je vlastně jen koníček. A prosadit se venku by znamenalo investovat spoustu snahy, času a prostředků. Takže zůstaňme u toho, že máme tady doma kapelu světového formátu, kterou nám ostatní můžou závidět.https://www.crazyDiamond.cz/testament_para_bellum_recenze/3700https://www.crazyDiamond.cz/testament_para_bellum_recenze/3700janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Přes pět let trvalo, než se kalifornští TESTAMENT odhodlali k novému albu. Třináctému v pořadí, s jasným a okamžitě rozpoznatelným rukopisem kapely, ale rovněž také nahraným s touhou po posunu a s otevřeností k novým extrémnějším horizontům. Výsledek je jako vždy prvotřídní a stojí za to. Není náhodou, že kapela z Bay Area znovu přitvrdila, působí velmi koncentrovaně a ještě jakoby začala nasávat impulsy z jiných metalových subžánrů a to aniž by ztratila vlastní tvář. „Para Bellum“ patří mezi nejtvrdší a nejzběsilejší alba diskografie TESTAMENT a upevňuje sounáležitost kvintetu s extrémní scénou.  Je poznat, že dnes kytarista Eric Peterson drží kormidlo v TESTAMENT snad nejpevněji od konce devadesátých let. V oněch blackově laděných vichrech a místy až deathmetalových výbojích lze jasně vystopovat právě jeho hudební chutě, kdysi využívané v rámci jeho bočního projektu DRAGONLORD. Virtuóznější z kytarové dvojice, Alex Skolnick, možná letos trochu ustoupil do pozadí, nicméně ve většině skladeb jeho sóla nechybí a s baladou „Meant To Be“ (jedinou položkou, u které je napsán jako většinový autor), plnou akustiky i orchestrace, dostáváme další povedený, atmosférou smutku překypující ploužák do zlaté pokladnice TESTAMENT. Baskytarista Steve Digiorgio patří už dlouho do sestavy TESTAMENT hýřící pouze kvalitou, zde se opět postaral o prostorovější feel skladeb, umocněných studiovou prací skvělého Jense Bogrena, ale co mě na novince doslova nadchlo, je parádní hra bicmana Chrise Dovase. Pro něho je album premiérou v řadách těchto thrashových legend, a nutno říct že premiérou zvládnutou nad očekávání dobře. Novinka potvrzuje především stabilně vysoký potenciál souboru, jeho touhu dělat stále razantní a velmi aktuálně pojatou thrashmetalovou muziku, kde nebude nouze o moderní zvukovou složku a aktuálně znějící motivy, ale také o velký nadhled, což se ukazuje v schopnosti současné sestavy překonávat stylové bariéry. Hned v úvodní „For The Love Of Pain…“ posluchač čelí momentům, u kterých opravdu váhá, zdali náhodou ti TESTAMENT nenajeli na nekompromisní blackmetalovou notičku. Mrazivé kytarové výboje správně hučí vystužovány tremoly a zabijácká tempa nepoleví pod smrští Dovasových úderů. Tohle jsou momenty, jaké kapela snad ještě nepředvedla. Jde tak dost pravděpodobně o nejpřekvapivější začátek desky, jaký jsem od Američanů dosud slyšel a ti jakoby zde proklamovali, že jsou dnes připraveni doslova válčit. Následuje jedna z nejlepších věcí novinky, s předstihem zveřejněná „Infanticide AI“, která nejenže ukazuje kapelu v přetrvávající formě a schopnou vývoje, ale také svým důrazným thrashem upozorňující na hrozby současného světa, které tkví, mimo jiné, také ve ztrátě kontroly nad Umělou inteligencí. Chuck Billy křičí v plném nasazení a dává vzpomenout na své zběsilé začátky. Spojujícím článkem nového alba jsou skryté hrozby současného světa, tkvící ve ztrátě soukromí a technologické evoluci, jež se může stát snadno zneužitelnou. Nepoklidné duše TESTAMENT odhalují i v dalším předběžně vypuštěném singlu, kterým je parádně našláplá střednětempá riffovačka „Shadow People“, která ukazuje pravé DNA kapely, což je doloženo rozmáchlým refrénem. Song vyobrazuje noční můry člověka uzavřeného ve svém paranoidním světě obklopeného všudypřítomnými hrozbami. Přes sedm minut trvající krásná balada „Meant To Be“ možná nemá úplně stejně velké charisma jako některé znamenité ploužáky minulosti TESTAMENT, ale i tak zde song platí za skvělé osvěžení, které umožňuje albu znít různoroději. V rámci dramaturgie alba jde sice o skvělý moment, který je plný naděje a svým ekologickým textem nutí k zamyšlení nad budoucností, ale dle mého měl být song umístěn až v druhé polovině desky, neb svou písničkovější podstatou celou tu počáteční vřavu přibrzdil. I tak ale slušná záležitost s tradičně výborně zpívajícím Billym a parádně hrajícím ansámblem v čele s Alexem Skolnickem. Následují dva rychlé a svým vyzněním drsnější kusy „High Noon“ a „Witch Hunt“, kde se TESTAMENT ukazují v nabušené riffovité podobě a svými rychlejšími tempy a prostřednictvím rovněž Billyho growlu manévrují až skoro do deathmetalových vod. Asi nejintenzivnější a nejgrooveovatější fáze alba, která potěší spíše příznivce extrémnější podoby hudby této kapely. Mým dalším favoritem je skladba „Nature Of the Beast“, která naopak reprezentuje skoro až heavymetalovou stránku TESTAMENT, inspirovanou jejich velkými vzory z dávnověku. Každopádně mne zde berou ony uvolněné kytarové běhy a odlehčená melodika, inspirovaná především u proto-metalových formací sedmdesátých let jako THIN LIZZY, UFO či především MOTÖRHEAD. Následující „Room 117“ je zkrátka zdařilý song těch nejklasičtějších TESTAMENT. Tuhle skladbu charakterizuje určitá proměnlivost a strukturální pestrost, takže zde dochází i na obměnu temp a dojde i na pozvolnější atmosférickou mezihru v druhé půlce. O něco tvrdší je další méně nápadný kus, který však do výsledné skládačky znamenitě zapadá. Mám na mysli skladbu z politickým podtextem „Havana Syndrome“, která se také jeví co do struktury pestře. Nekompromisním nářezem se stal povedený titulní song „Para Bellum“, který v závěru stvrzuje bouřlivost současné etapy. TESTAMENT sice nechodí do studia zas až tak často, ale když se tak stane, vždy dodají pro ně zcela typickou, ale jinak nadstandardní kvalitu. Ne nadarmo jsou považování za jednu z nejrespektovanějších kapel ve svém žánru, čehož je novinka důkazem. Přestože jsem příznivcem spíše oněch klasických a méně extrémních kapitol jejich historie, nepochybuji, že novinka je dalším vynikajícím zápisem.https://www.crazyDiamond.cz/katatonia_evergrey_svedove_privezou_do_prahy_prvotridni_melancholii_koncert_info/3699https://www.crazyDiamond.cz/katatonia_evergrey_svedove_privezou_do_prahy_prvotridni_melancholii_koncert_info/3699nobody@nothing.com (Info)Švédská pětice Katatonia se po dvou letech vrátí do Prahy, aby v rámci svého podzimního evropského turné představila českým posluchačům svou letošní desku Nightmares As Extensions of the Waking State. O support se postarají progmetalisti Evergrey a Klogr. Večer plný (nejen) severské melancholie proběhne 21. listopadu v pražském Paláci Akropolis.Katatonia patří k nejvlivnějším a nejosobitějším kapelám skandinávské metalové scény. Od svých počátků na počátku devadesátých let prošla pozoruhodným vývojem – od surového doom/death metalu k melancholickému, emotivnímu a mnohovrstevnatému rocku. Jejich hudba se vyznačuje kombinací temné introspekce, hlubokých emocí a výrazné melodiky. Kořeny kapely sahají do roku 1991, kdy ji ve Stockholmu založili Jonas Renkse a Anders Nyström. Debutové album Dance of December Souls (1993) patří k pilířům raného doom/death metalu, ovlivněného ranými Paradise Lost nebo My Dying Bride. Postupně však Katatonia opustila growly i extrémní tempo a vydala se cestou melancholického, emotivního zvuku. Průlomová nahrávka Brave Murder Day (1996), s hostujícím Mikaelem Åkerfeldtem z Opeth, představila první náznaky proměny – hutné riffy ustupovaly melodickému cítění a zasněné atmosféře.V novém tisíciletí Katatonia rozvinula svůj charakteristický styl, který propojuje temný rock, melancholický metal a jemné elektronické textury. Alba jako Last Fair Deal Gone Down (2001), The Great Cold Distance (2006) nebo Dead End Kings (2012) ukazují jejich schopnost vytvářet hudbu, která je zároveň silná, emotivní i hluboce osobní. Jonas Renkse svým zasmušilým vokálem vypráví o odcizení, ztrátě a touze po smíření, zatímco Nyströmovy kytary vytvářejí prostorovou hloubku a tklivou náladu. Nejnovější desky Sky Void of Stars (2023) a letošní Nightmares As Extensions of the Waking State potvrzují, že Katatonia zůstává kapelou, která se neustále vyvíjí. Jejich současná tvorba je elegantní, introspektivní a atmosférická – méně metalová v tradičním smyslu, ale stále prodchnutá temnou energií a melancholií. Katatonia si během více než tří dekád vybudovala status kultovní formace, která dokáže spojit fanoušky extrémního metalu i alternativního rocku v jednom společném, tichém porozumění.Švédští progresivci Evergrey se od svého vzniku v roce 1995 proslavili svým temným, emotivním a introspektivním přístupem k hudbě - ve své tvorbě kombinují těžké, melodické riffy s atmosférickými klávesami a hluboce osobními texty. Ty často zkoumají témata ztráty, izolace a vnitřní bolesti. Zásadním milníkem v jejich tvorbě se stala deska In Search Of Truth (2001), na které dokázala kapela spojit technickou preciznost s výraznou emocí a díky tomu si vybudovali fanouškovskou základnu po celé Evropě. Line-up uzavírá italsko-americké uskupení Klog, které svoji tvorbu postavilo na kombinaci alternativního metalu s progresivním rockem a prvky industriálu i post-grunge. Kapela, založená v roce 2010, je známá svým energickým a emotivním přístupem k hudbě, ve kterém se mísí tvrdost s melancholií. Texty často reflektují sociální témata, vnitřní zápasy a existenciální otázky.Vstupenky na koncert jsou k dispozici na webu Obscure Promotion, dále pak v sítích Ticketmaster a Goout.https://www.crazyDiamond.cz/lavadome_tri_naloze_od_lavadome_productions_recenze/3695https://www.crazyDiamond.cz/lavadome_tri_naloze_od_lavadome_productions_recenze/3695hackl@volny.cz (Pekárek)Domácí nezávislé vydavatelství Lavadome Productions tento rok nelení, „lení“ však recenzent, který přestože se tentokrát uchýlil k poněkud stručnějšímu formátu, konečně něco napsal. Nezmínit na našem webu, byť třeba jen stručně, tři metalová díla, která se z rámce letošní hudební úrody kdečím vymykají, by totiž byla škoda. (pozn. Stray: Celkové procentuální hodnocení - vpravo nahoře - berte jen jako symbolické, sekce recenze je zde postavena tak, že ať už v ní hodnocení daného alba uvedete nebo ne, vždy v tom rohu ta procenta budou, a to jsou právě ty detaily, které se v novější verzi webu budeme snažit vychytávat a odstraňovat. A proto jsem se Pekárka nejprve tázal - A nechceš radši ten článek rozřezat na tři samostatné kusy?  Řekl rezolutně NE! Stál si za svým, ovšem i komunikoval, a to je dobře).BEYOND MORTAL DREAMS – Devastation Hymns          90%Původně jsem se chtěl spokojit s již napsanou recenzí na jejich vedlejšák v DREAMING DEATH, jenže Ep „Devastation Hymns“ australských BEYOND MORTAL DREAMS je prostě tak dobré, že ho nelze ignorovat. Skoro bych se nebál říci, že spolupráce právě s Lavadome prospívá oběma stranám. Vydavatel se ve svém katalogu může pochlubit světovou extratřídou. V případě dané party bude těch pozitivních vlivů asi víc, nicméně od studiového návratu v podobě desky „Abomination of the Flames“ četnost a formální kvalita její produkce roste. Dvě až tři vynikající nahrávky za tři roky představují slušný výsledek. Zda jde o dlouhodobější trend se však musí ještě potvrdit.Proč jsem nadšen již nyní? Protože „Devastation Hymns“, ač na skromnější platformně Ep, znovu obnáší dokonalou porci death metalu, navíc završenou coverem, při jehož poslechu se tetelím blahem. Samozřejmě, i death metal má řadu různých poloh. Pro zjednodušení tedy uvádím, že BEYOND MORTAL DREAMS přísahají na jeho temná mystická zákoutí. Mohl bych psát něco o vzorech typu HATE ETERNAL či NILE, to by ovšem nesmělo jít o zkušené borce, jejichž kapelník Pahl Hodgson alias Doomsayer se na scéně objevuje již zkraje let devadesátých. V biografii zmíněných Australanů se určitě vyplatí „sestoupit“, pátrat a zároveň vše testovat. Fanoušky old schoolu by proto mohl lépe orientovat odkaz na staré MORBID ANGEL, DEICIDE a IMMOLATION. Novinka totiž diktuje vskutku pekelně a na posluchače přitom nezapomíná.Pokud se jedná o samotné prožívání „Devastation Hymns“, někdy mi připadá, že poslouchám hodně melodickou deathmetalovou desku, na níž závěrečný, až maidenovský cover „Forbidden Evil“ (FORBIDDEN) navazuje takřka logicky. Odkázat se dá kupříkladu na polovinu třetí minuty ve skladbě „Fetid Beyond All Conception“. Někdy mám zas pocit, že čelím nekompromisní death smršti. Zřejmě záleží na momentálním rozpoložení. Zkrátka, pro aktuální materiál je příznačný ideální poměr mezi maximální melodičností a maximální deathovou intenzitou. Úroveň neklesá ani na okamžik. Díky uvedenému ideálu dává ono „hraní na hraně“ obou zmíněných poloh také smysl.Absolutorium si zaslouží citlivá produkce a přístup ke zvuku. „Devastace“ si zakládá na přírodní bázi, aniž by ztrácela tlak. Sound bicích, včetně proměnlivé hlasitosti činelů, nemá chybu, stejně tak doprovodné peklo kytar, jež čpí v pozadí. Virtuózní sóla a stěžejní doprovodné motivy jsou adekvátně vypíchnuty. Dost prostoru má pochopitelně i vokál. Melodizující baskytara se vyžívá ve vražedně rychlých prstolamech nebo stoprocentně thrashuje či jinak přibrušuje kompaktní kytarovou stěnu. V lyrickém tónu lze hovořit o rychle plynoucím proudu rozžhavené lávy. Jdete mu z cesty jen proto, abyste ho mohli z bezpečné vzdálenosti fascinovaně pozorovat. Máte na to půl hodiny. Subjektivně tak patnáct, dvacet minut. Lépe už to skutečně nejde!!T.O.O.H.! – Po ovoci poznáte je              80%Tady budu ještě o něco stručnější. Novinka z dílny nonkonformního death/grind dua !THE OBLITERATION OF HUMANITY! alias !T.O.O.H.! rozvíjí styl minulého alba „Free Speech“. V podstatě se jedná o progresivní extrém, ve kterém stále více posilují klasické progresivně/art rockové a čistě metalové prvky nad těmi grindovými. Stran stylového zaměření (a dalších podstatných věcí) postačí odkázat na výborný rozhovor nedávno publikovaný na Marastu a zde zachycený výčet Humanoidem uváděných kapel a skladatelů. Jednoduše řečeno, skvělý tip pro posluchače ujíždějící nejen na posledním albu DREAM THEATER.:-) Samozřejmě i díky výbornému znění bicích Schizoida. V tomto směru došlo k jednoznačně pozitivnímu posunu. Pochvalu posílám taktéž do studia Šopa, kde dali celou tu kytarově bubenickou zběsilost, bohatě osázenou klávesami, dohromady, aniž by narušili její ideu, zamýšlenou strukturu a potřebnou syrovost.Nová nahrávka by se tedy měla dát poslouchat takřka sama, což také bezesporu platí pro titulní instrumentálku. Je zde však jedno „ALE“, které nás z někdy až fantaskního symfonického světa jako od BAL-SAGOTH, vrací do kruté reality(?). Na mysli mám texty. Tady se vrací zmíněný grind v plné gore či jinak odchylné parádě. Označit je za odporné či úchylné dostatečně nevystihuje jejich skutečný náboj. Navíc jsou přednášeny s dikcí člověka plného jedu, který by vás při změně poměrů z přesvědčení (nenávisti) a bez mrknutí oka ukopal (v lepším případě) k smrti někde ve sklepě. Že by – s odkazem na název debutu – „Z vyšší vůle“?:-) Poslech ani návraty k „Po ovoci poznáte je“ mi proto popsané veršovánky vůbec neulehčují. Dál je nehodlám rozebírat. Ve vztahu k hudbě působí na každý pád kontrastně a zároveň neoddělitelně.Výsledkem uvedeného spojení není prog „na druhou“, ale už avantgarda. Avantgardní by ovšem také bylo, kdyby Humanoid podobným stylem a právě s odkazem na masakry zprofanovanou „vyšší vůli“ přednášel myšlenky z Čapkovy „Bílé nemoci“ či „Matky“, ať jsme aktuální, že? Jenže !T.O.O.H.! už by pak působili jako po lobotomii, na čemž by domácí underground, alespoň podle řady názorů:-), dost tratil. Za soft alternativu v podobě vydání instrumentálních verzí posledních dvou alb se nicméně přimlouvám.ALTARS ABLAZE – Indiscriminate Extermination                 80%Kdyby naše fotbalová reprezentace měla na každém postu takovou sílu, jakou mají pražští all star ALTARS ABLAZE, stala by se aktuální kvalifikace na mistrovství světa procházkou růžovým sadem. Mimořádné nasazení, výborná hra na celé ploše hřiště a perfektní režie. V ultra koncentrovaném podání tu máme pravý death/blackový majestát. Smrt zde znamená příchod temnoty a nástup temnoty pak definitivní konec v neveselé sféře. Černotou vše doslova přetéká a natlakovaná síra syčí všude.Od debutu „Life Desecration“ jsem čekal jistou formu retra. Nu, spletl jsem se. Intenzitou a pojetím se šlo o dost dál. Zapomněl jsem, že jsme u Lavadome a ti vždy garantují nonkonformní přesah, nikoli klidný poslech do auta.:-) Na čerstvém Ep „Indiscriminate Extermination“ se pod pekelný kotel přiložilo ještě o něco víc. Jeho název jakoby zavazoval, přestože se zrodil asi až poté, co nový, jednoznačně vyhlazující, materiál nabyl jasnějších kontur. Znovu musím pochválit zvuk. Je to neuvěřitelné, ale zvýšen byl tlak i prostor. K instrumentaci lze podotknout tolik, že v daném ranku adekvátní konkurenci momentálně nenalézám.Dvě kytary jsou z hlediska magie vrstev vždy víc než jedna. A když jich dokážete plně využít k nádhernému rozkošatění takového nářezu, nezbývá než kleknout na kolena, za neutuchajícího hřmotu drtivé rytmiky přijmout od Seppa to pravé rozhřešení a nechat se sežehnout na prach.:-) Stejně jako v případě HEAVING EARTH se proto nebojím odkázat na komorní klasiku a její intenzitu přelitou do metalu bez kompromisů. Navzdory všemu shora uvedenému zůstávají ALTARS ABLAZE stále dost písničkoví. Každou z trojice skladeb si po pár posleších v duchu snadno vybavíte a odžijete.Doufám, že nynější mini představuje pouhé nadechnutí před další tvorbou. Současná chemie i forma kapely totiž působí téměř nelidsky, bylo by tudíž škoda podobné situace nevyužít.