https://www.crazyDiamond.cz/hudba, recenze, profily, koncertyhttps://www.crazyDiamond.cz/unleashed_fire_upon_your_lands_recenze/3639https://www.crazyDiamond.cz/unleashed_fire_upon_your_lands_recenze/3639janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Vystoupení švédských deathmetalistů UNLEASHED na letošním Brutal Assaultu mne, i díky přetrvávajícím zvukovým problémům, nakonec moc nezaujalo, ale kapelu stále považuji za zajímavou. Asi nejvíce jsem je poslouchal v době prvního alba a mám ji zaevidovanou jako jednu ze stěžejních formací raně devadesátkového chrastění. Vím rovněž, že se postupem let a dekád stali o něco úhlednějšími a svou tvorbu začali tématicky věnovat vikingské mytologii. V jejich případě však nikdy nešlo o bůhvíjakou hloubku, jejich parketou bylo spíše nastolení bojovné a odhodlané nálady.Ačkoliv mám jinak rád, když se kapela vydá posluchačsky vstřícnějším směrem, u deathmetalových kapel jejich typu tomu tak není, takže pořád raději zůstanu u nejstarších prací. Navíc vikingská témata moc nevnímám jako lákadlo. Chápu, že se jedná o kapelu ze Skandinávie, ale podobných klišé tu už bylo nepočítaně. Uznávám sice starou tvorbu BATHORY, především tu z přelomu osmdesátých a devadesátých let, ale na druhou stranu třeba AMON AMARTH a jim podobní mě v podstatě nikdy nebavili. Ohledně UNLEASHED si myslím, že oni postupem doby přišli na to, co je dnes pro metalheads vděčným tématem, takže patří k těm kapelám, co si na severském válečnictví postavili značku. Kapele se nedá upřít čich na hymnicky vystavěný death metal dělaný s fortelem. Aktuální deska realizovaná  Napalm Records mě navíc přijde slušná a ve srovnání s několika předchůdci působí chytlavěji. Co bych tedy k novince řekl? Snad jen, že Johnny Hedlund nejenže má čuch na chytlavé a přímočaré hymny, v jejichž třech minutách dokáže vyjádřit atmosféru hrdosti před náběhem do válečné vřavy, ale také je tradicionalistou, zkušeným metalovým muzikantem, jenž si uvědomuje, co fanoušci jeho kapely žádají nejvíce a také, že nejsou zrovna příliš nakloněni změnám.  Letošní album působí hodně tradicionalisticky, ale rozhodně ne vyčpěle, naopak dokladuje slušnou vitalitu a schopnost stále v deathovém ranku udeřit. Celkově se tak dostavuje spokojenost ze semknuté práce tvořené třiminutovými hymnami vykazujícími se solidní dynamikou a chytlavostí. Zaručeny jsou rovněž hodně solidní hráčské výkony makající ve prospěch songů. Těm určitě nechybí spád. Skrze únosně agresivní charakter této hudby můžeme mluvit o srozumitelném pojetí metalového extrému staré školy, kde se vše točí okolo svižných temp, slušné rytmiky a především okolo dunivých kytarových riffů. Kapela nezapře silový potenciál své hudby postavený na přímočarosti a agresi, ovšem onu hráčskou brilanci zde reprezentují nejvíce především ona znamenitá a jiskrná kytarová sóla Tomase Olssona či především také Fredrika Folkareho. Nemám tudíž s materiálem na „Fire Upon Your Lands“ žádný problém, naopak si myslím, že jde o to nejzdařilejší, co za poslední dvě dekády kapela do světa vypustila. Od UNLEASHED už tak nějak víte, co zhruba čekat, čtveřice má lety vypilovaný styl, takže jen čekáte, co nabídne skladatelsky a jak celkově dopadne deska po zvukové stránce. Vlajkonoši death metalu ze země tří korunek stále žijí a těší se dobrému zdraví.https://www.crazyDiamond.cz/alien_weaponry_te_ra_recenze/3636https://www.crazyDiamond.cz/alien_weaponry_te_ra_recenze/3636nobody@nothing.com (Gazďa)Můj bratr žije v Aucklandu na Novém Zélandu a kdysi tam pracoval v nejznámějším místním rock-metalovém baru. Bratr nemá tenhle druh hudby rád, ale o metalových muzikantech si myslí, že jsou to většinou pohodoví týpci, se kterýma se dobře kecá. Mezi sympaťáky řadí i současně asi nejvýznačnější metalový export z Aotearoy, s jehož členy měl možnost párkrát pokecat. Jako stejně sympatickou vidím já hudbu, kterou produkují.Poprvé jsem na ně narazil před několika lety, když si je s sebou na světové turné vzala GOJIRA a oni jí předskakovali ve Foru Karlín po vydání své druhé desky „Tangaroa“ (2022), která byla úspěšná nejen na ostrově, ale bodovala i v žebříčcích třeba v Německu nebo ve Švýcarsku. Kluci se ve velkém karlínském sále neztratili, naopak působili sebejistě a ve formě. Na svůj věk jsou totiž nezvykle zkušení. Zájezd se slavnými Francouzi nebylo jejich první globální turné, to už absolvovali v roce 2018. Prakticky okamžitě po vydání svého debutu v roce se totiž ALIEN WEAPONRY stali mezinárodní senzací, o kterou byl zájem prakticky všude, včetně například Wackenu. Solidní úspěch na kluky, kterým bylo v té době okolo osmnácti let.Zpěvák a kytarista Lewis Raharuhi de Jong a bubeník Henry Te Reiwhati de Jong začali společně muzicírovat už jako malí bráškové. Měli silnou podporu rodičů. Táta zvukový inženýr jim dělal manažera a máma se starala o publicitu a organizovala koncerty po Zélandu. Podařilo se jim vyhrát několik národních soutěží a pak i získat smlouvu na desku, která je proslavila i v zahraničí. De Jongovi mají po otci maorskou krev a využili společenské poptávky po návratu ke kořenům a maorským tradicím v novozélandské společnosti. Organicky propojili svoji lásku k metalu s lidovými prvky své kultury a stvořili funkční mix tvrdé hudby a ostrovních rytmů a melodií. Výsledky jejich práce nepůsobí křečovitě, možná proto, že v té tradici skutečně vyrůstali. Asi jako kdybychom si my od dětství zpívali „Pec nám spadla“ nebo „Prší, prší“ a pak to zkombinovali se svými oblíbenými thrashovými riffy. Zní to přirozeně a posluchač má dojem, že se vlastně při nahrávání kapela proháněla polonahá v buši okolo ohně a společně s Polynésany na sebe vyplazovala jazyky a koulela očima, jak to známe třeba z tradiční haky, kterou s gustem straší své soupeře novozélandský ragbyový tým. Stejně funkčně působila kdysi třeba SEPULTURA, když se vrátila k brazilským kořenům a vyprodukovala desku „Roots“ (1996), nebo když se vzdálím žánrově a přiblížím geograficky – podobný kousek se u nás podařil ČECHOMORu, který lidové nápěvy osvěžil rockovým kabátem a naopak český rock citlivě obohatil tradiční lidovkou. Globálnímu zájmu o ALIEN WEAPONRY s jejich haka metalem pomohlo i to, že se tvrdý kov žánrově vyčerpal a hledal nové cesty, jak se rozvíjet hudebně i filozoficky. Tahle potřeba se zároveň potkala se zájmem o world music a multikulturalismus obecně. Novozélandský mýtus vznešeného divocha společně s originálním zvukem trefil do černého.Teď máme před sebou jejich třetí desku. Jak se povedla? Myslím, že velmi dobře. Trojice, kterou doplňuje baskytarista Tūranga Morgan-Edmonds, pokračuje v tom, co předestřela na předchozích fošnách. Moderně znějící hudba vycházející z thrash metalu s grooveovým spodkem propleteným maorskými znějícími melodiemi a s chorály přivolávajícími duchy polynéských předků, kombinovanými s nu metalovými refrény. Zní to možná složitě a nesourodě, ale ve skutečnosti je výsledek jednoduchý, čistý a přirozený. Pořád máme před sebou metal, který drží pospolu a neujíždí do experimentování s formou, která by zvlášť v téhle kombinaci s lidovými inspiracemi mohla svádět. ALIEN WEAPONRY se (až na čestné výjimky) vyhýbají tradičním maorským nástrojům, základem jsou kytara, basa, bicí a zpěv. Přesto když si pustíte třeba takovou „Tama-Nui-Te-Ra“, máte díky precizní práci s rytmy dojem, že to je nějaký maorský tradicionál. Na své si přijde i fanda thrashe jedenadvacátého století („Crown“, „Ponauturi“) nebo přímočařejšího groove a nu metalu („1000 Friends“, „Blackened Sky“ nebo „Taniwha“, kde hostuje Randy Blythe). Kdyby se mě někdo zeptal, jaká metalová kapela má dnes podle mě ten nejvíc správný moderní zvuk a feeling, tak asi ukážu právě sem. Dalším by byla výše zmíněná GOJIRA, která Novozélenďany ovlivnila (vezměte si třeba onen synkopovaný počáteční riff z „Hanging By a Thread“), ale ti jsou o dvě generace starší ALIEN WEAPONRY stvořili dobrou a zajímavou desku. Myslím, že se ale nacházejí na rozcestí. „Te Rā“ (maorsky Slunce) přináší kvalitu, ale vaří ze stejného receptu jako předchozí alba. Otázkou je tak, jestli tito stále velmi mladí Novozélanďané už dosáhli svého vrcholu, nebo se ještě chtějí někam rozvíjet. Vzhledem k jakosti prezentované hudby to není nutné, ale kdybych měl lehce upravit výrok jednoho klasika: „Hudební skupina je jako jízdní kolo – když nejede dopředu, stojí na místě.“https://www.crazyDiamond.cz/left_to_die_pandemia_mordloch_praha_meet_factory_17zari2025_koncert_info/3644https://www.crazyDiamond.cz/left_to_die_pandemia_mordloch_praha_meet_factory_17zari2025_koncert_info/3644nobody@nothing.com (Info)Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/893Dále pak ticketmaster a goout: https://goout.net/cs/left-to-die/szxlhtx/Death metalová superkapela složená z bývalých členů legendárních Death, to jsou Left To Die! V čele s bývalými členy Terry Butlerem (Death, Obituary) a Rickem Rozzem (Death, Massacre) přináší Left To Die nekompromisní nálož old-school death metalu. Jejich sety obsahují skladby, které vyšly na zánr definujících deskách "Leprosy" a "Spiritual Healing". Pokud milujete klasický death metal, Left To Die je jízda, kterou si nesmíte nechat ujít!O pořádně prohnilý support se postarají hned dvě české deathmetalové formace - Pandemia a Mordloch!Chebská formace Pandemia založená v roce 1995 dodnes patří mezi základní stavební kameny českého death metalu - důkazem toho budiž fakt, že letos slaví 30 let od svého založení a ještě rozhodně neřekli poslední slovo. Ba naopak, v letošním květnu vydali na uznávaném vydavatelství Hammerheart Records po 10 letech novou řadovou desku s názvem Darkened Devotion a na nahrávce ukazují, že rozhodně nepatří do starého železa. V historii navíc předskakovali samotným Death, jejich vystoupení před Left To Die tak bude krásnou oslavou jejich tří dekád na scéně.O poznání mladší kapela Mordloch vznikla během covidové karantény a čerpá inspiraci z prorostlého death metalového zvuku kapel jako Autopsy a Undergang - styl označovaný jako "stench death metal". Jejich tvorba se vyznačuje brutálním špinavým zvukem, pomalými, hutnými riffy, dvojitými kopáky a nihilistickou atmosférou. S českými texty zaměřenými na témata jako nihilismus, lidská zkaženost a hrana existence, jsou Mordloch tím příslovečným "shnilým vánkem" ve vodách českého death metalu.https://www.crazyDiamond.cz/laura_jane_grace_adventure_club_recenze/3630https://www.crazyDiamond.cz/laura_jane_grace_adventure_club_recenze/3630nobody@nothing.com (Tomáš)Anarchopunkerka Laura Jane Grace si to na své letošní, už čtvrté sólovce, opět rozhodla rozdat s celým světem. Pro sprosté slovo nejde daleko, pro terče taky ne. Proti loňskému, relativně průměrnému albu, ale letos nabízí materiál svěží, melodický a místy i docela vtipný. Zvukově se drží v mantinelech své domovské kapely AGAINST ME!, proti nimž má ale přece jen větší svobodu v dramaturgii skladeb. Vypadá to, že se jí sólová kariéra zalíbila, protože domovská kapela nadále zůstává ve fázi zimního spánku, i když zatím oficiálně neskončila.Nejdřív možná pár slov ohledně Laury samotné. Narodila se jako Thomas James Gabel, táta sloužil v armádě, takže se často stěhovali. Když mu bylo 12 let rodiče se rozvedli a s mámou se přestěhoval na Floridu. Brzy potom ho okouzlila punková muzika, která šla ruku v ruce s protestem proti autoritám. Od toho už byl jen krůček k silně politicky zaměřenému anarchopunkovému hnutí. V 17 letech na střední zakládá kapelu AGAINST ME!, s kterou postupně vydal sedm řadových alb. Na nich si kapela v průběhu let vytvořila svůj typický rukopis, jak zvukově, tak i dramaturgicky a textově. Jedná se o relativně melodicky pojatý měkčí punkrock, který vychází z odkazu původních punkových uskupení konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let a je jemně šmrncnutý i indie rockem. A jestli si říkáte, že mi tady nějak haprují rody, tak už se blíží vysvětlení. Už od ranných teenagerských let cítil, že je někým jiným, a nakonec v roce 2012 přiznal genderovou dysforii a začal tranzici, aby se stal ženou. Každopádně i po ukončení tohoto procesu jí zůstal typicky mužský hlas. A abychom to ještě trochu více zamotali, tak spoustu vokálů – schválně nepíšu harmonií, k tomu se dostaneme – na album nahrála i její manželka Paris Campbell Grace. Čeština dostává zabrat, ale jestli jsou děvčata šťastná, tak není co řešit.Pojďme raději na muziku. Album překvapivě vzniklo v Řecku. V létě 2024 tam Laura s Paris vyjely na umělecký pobyt, spolčily se s místními punk rockery (Řecko má silné levicové a anarchistické tradice) a začaly psát nové songy. S řeckou rytmickou sekcí v zádech je pak rovnou i nahrály. A i samotný název „Adventure Club“ je inspirovaný tímto pobytem. Skutečně to bylo období plné zážitků, nejen uměleckých, ale i cestování po památkách a poznávání Řecka. Textově se Laura točí kolem svých „oblíbených“ témat. Podpora LGBT (snad jsem nějaké písmenka nevynechal) komunity, kritika církve, protest proti autoritám všech druhů a typů, od kapitalizmu, přes oligarchické tendence, až po autoritářství a fašizmus, ale nevynechá ani vlastní démony. V minulosti si prošla obdobím alkoholizmu i drogové závislosti a pořád to v ní rezonuje. Na druhou stranu ale dokáže svojí tvorbu i odlehčit a reflektovat i běžné životní zkušenosti. Třeba posedlost nějakou lokální kávou v Řecku. Kafe nepiju, takže se mě neptejte, co přesně to je, ale prý se to pije s ledem. Hudební stránka je pak vysloveně povedená. Slušný zvuk, který si zachovává auru nezávislé scény, ale technicky neurazí. Vyzrálý songwritting, kde se potkává melodičnost, emoce, ale i naštvanost a agrese. Když už jsme u té agrese. Její manželka Paris má na albu větší roli než jen podpůrné vokály. Často jedou dvojhlas, nebo se zajímavě doplňují. Paris jede docela agresivní bomby. I tam, kde třeba Laura zpívá čistě, na nás zezadu útočí přinasraným řevem, křikem a vytváří tím zajímavou dynamiku. Racionálnost vyzrálé osobnosti se potkává s nekompromisní přímočarostí mládí. Je to rozhodně zajímavá kombinace, která songům dodává „koule“ a nenechá nás zapomenout, že je to pořád protestní punkrock.Jak se na správnou punkrockovou muzika patří, songy jsou krátké, většinou i celkem rychlé, energické a úderné. Samozřejmě tempo není zběsilé, přece jen Laura je už čtyřicátnice. Kvituji naopak větší příklon k melodičtějším konstrukcím. Třeba jen půldruhé minuty dlouhý (krátký) otvírák „WWIII Revisited“. Správné tempo, dobrý riff, rovnou na komoru. Jeden z vrcholů alba přichází vzápětí s „Wearing Black“. Kytary zde mají větší dojezd a jsou mazlavější, do toho vyšívá basa a duní hutné bicí. Textově je to velice vtipné vyznání směrem k punkáčům, typicky v černém, kteří si užívají barvami překypující Pride. Více do indie rocku je pak zvukově nasměrovaná „I Love To Get High“, včetně houpavého refrénu. Ano, je to song primárně o kouření trávy a takové vláčné stavy jsou s tím spojené. (kluci z kapely říkali…). Nabroušený řev Paris krásně vynikne třeba v „Active Trauma“, kde výborně doplňuje vedoucí linku Laury. Další povedenou peckou je „Your God (God´s Dick)“, kde je nepřítel jasný už podle názvu songu a která dokonce startuje „a capella“, lehce parodujíc hudební produkci typickou pro americké protestantské kostely zejména na jihu. Taneční rytmus s osmdesátkovým feelingem mi v některých odstínech připomene tvorbu Billyho Idola. Temnější „Fuck You Harry Potter“ s masivními bicími zabrousí až téměř do industriálních vod. Zmiňovaná kávová „Espresso Freddie“ je ve finále taková blbost, že je vlastně perfektní. Když se může oslavovat pivo, kořalka, drogy a sex, tak proč ne kafe? Je to zároveň hozená rukavice českým a slovenským punkáčům. Svíčková? Segedín? I když teď jsem si vzpomněl, že v devadesátkách měla slovenská punkrocková kapela MORBID PIG song „Tatarská omáčka“. Závěr alba je jedním z dalších vrcholů. Syrový alternativní rock „Walls“ s devadesátkovou estetikou v baladickém středním tempu je další nová poloha, která je překvapivě povedená.Necelých 30 minut uteče jako voda aniž by se člověk nudil. Zároveň určitá pestrost v rámci stylových mantinelů dělá materiál zajímavým a nenastává zde efekt jednotvárnosti. Laura zřejmě definitivně našla polohu, v které se cítí sebejistě a komfortně zároveň. Tím, co hlásá, i skutečně žije, nikomu nic nemusí dokazovat a to jí dává prostor svou tvorbu odlehčit, nasávat inspirace z jiných stylových škatulek, ale zároveň pořád zůstat věrná punkové scéně. https://www.crazyDiamond.cz/halestorm_everest_recenze/3638https://www.crazyDiamond.cz/halestorm_everest_recenze/3638janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Zřejmě není na současné americké Hard N´Heavy scéněviditelnější a aktivnější kapely s ženou za mikrofonem, než jsou právě pensylvánští HALESTORM. Vedenijednačtyřicetiletou Lzy Hale mají stále nabitý koncertní kalendář a udivují tak především tím,s jakou vitalitou fungují. Tak například současnost: jejich šestá řadovádeska vyšla na počátku letošního srpna, prakticky v období velkých letních akcí a festivalů v USA, kde bylo HALESTORM také plno, a kdy kapela měla za sebou jarníevropskou šňůru v předprogramu legendárních Britů IRON MAIDEN, aby se ještě na podzim k nám do Evropyznovu chystali vrátit stran koncertní propagace právě novinky „Everest“. Z několika důvodů nese novinka název po nejvyšší hoře naší planety. Předně, ta hora, kterou si zjevně HALESTORM před časem vytýčili slézt, je zkrátka obrovská, až se divím, jakýmzpůsobem se do toho v poslední době obuli. Jejich alba si stále drží vyrovnaněnadprůměrnou kvalitu a jejich diskografie neobsahuje žádný větší výpadek,naopak, band okolo pohledné zpěvačky s hlasem sirény si drží stále svůj klasickýstandard - tedy s několika hitovkami na každou jednu desku, sem tam doplněnou nějakou tou živelnou grooveovější věcí, no a  pokud sezadaří (a ono se letos zadařilo) tak i povedenou tklivou baladou. Samozřejmě, jsou zde i věci uřvanějšího charakteru, budící u mne dojem přímočarých fláků do počtu. I novinka „Everest“ je tak skládačkou mezi songypozvolnějšího a dojemného rázu, kde vynikne práce s atmosférou, celková melodikaa z ní plynoucí nálada, tak rovněž také dravé a emočně vygradované kusy, u nichž může nastat to nebezpečí, že budou působit spíše jakopředváděčky hlasové síly samotné Lzy Hale, než bůhvíjak přínosné písně. Bohudíkmohu říci, že letos se ony pomaláče opravdu povedly, a tak nová deska stojí nanich jako na těch úplně největších hitech. Velmi nadějný je už začátek desky v podobě silovějších songů postavených na riffech, ale i proměnlivosti a potřebném dramatu - „Fallen Star“ a „Everest“. Jde o emotivní songy s pestřejším vývojem a netradiční gradací a jen těžko se o nich dá říct, že jde o prvoplánové odrhovačky, naopak v nich kapela  potvrzuje svou dobrou formu a skladatelskouúroveň. Počínaje třetí písní „Shiver“, což je první ze čtyř zdejšíchbalad, se dostáváme k nejsilnější fázi alba. Opravdu silný rockový ploužák je dle mého trefou do černého a jednou z nejlepších písní, jaké kdyHALESTORM napsali. Přitom jde zkrátka o přímočarou rockovou baladu s nápadným partem piána, jejíž dějmá povědomý ráz. Z nějakého důvodu mám však pcit, že se tu cosi zajímavého děje a tento pocit u mne přetrvává i do následující položky. Následuje další pomalá věc, bluesem ovlivněná jemnůstka „Like a WomanCan“, kde Lzy odhaluje svůj potenciál stran křehčího hlasového nastavení a procítěnosti.Tak jako tak, jde znovu o trefu do černého. Divoce swingující „Rain Your Blood On Me“ má ipřes svůj rock´n rollový ráz poněkud progresivní ambici, což se ukazuje skrze neotřeléstruktury, jež určitě nejsou o střídání slok a refrénů, ale mají spíše ambici vygradovaného rockového dramatu.  Výtečnou se jeví i emotivní výprava do nitra zpěvaččinyduše, která má název „Darkness Always Wins“, a kde Lzy docela překvapivě připomene Skin ze SKUNK ANANSIE. Song odhaluje její třináctoukomnatu, týkající se zvládání stresu a depresí v nedávné minulosti prý utápěných v lahvích alkoholu. Možná právě tento její boj je zamýšlen jako v titulu desky zmiňovaný Everest. Lzy se totiž před rokem a půl odhodlala natrvalo se vymanit s područí závislostí a nepříjemných stavů. Dalo by se říci, že jde celkově o nejsilnější výpověď současných HALESTORM,neboť se se svými neduhy zpěvačka odhodlala svést boj a dokázala se dát do kupy. Poslední povedená pomalávěc na albu má název „Broken Doll“ a rovněž přispěje k dojmu, že novinkaHALESTORM je ze všeho nejvíc především vyspělým hardrockovým albem, jehož kvalitudrží právě výše zmíněné nadprůměrné balady. Jejich protipólem zde jsou sice přímočaré divočárny jako „WATCHOUT!“, „K-I-L-L-I-N-G“ nebo „I Gave You Everything“, ale dopad na výsledek je unich podstatně menší, byť do toho jde celá kapela, patřící stále mezi těch nemnoho intepretů celou svou kariéru fungujících beze změn v sestavě, koncentrovaně a s plnou vervou. HALESTORM si s novinkou udrželi svůj hodně nadprůměrnýstandard a pozici jedné z čelních amerických hardrockových kapel dneška. Ozdobou se stále více ukazuje nejen silný hlas Lzy Hale, ale jistě i schopnost hodit do placu čistokrevný banger. Některé skladby se dajísměle zařadit mezi to nejlepší a nejhitovější, co má kapela za těch dvacet let za sebou a to je, myslím, skvělé zjištění.https://www.crazyDiamond.cz/defenders_of_the_faith_odes_to_the_gods_recenze/3635https://www.crazyDiamond.cz/defenders_of_the_faith_odes_to_the_gods_recenze/3635nobody@nothing.com (Gazďa)Většinou bývá postup přesně opačný. Na těleso hrající celý život metal na klasické tři nástroje přijde krize středního věku, a aby ji vyřešili, pustí se do velkolepého projektu. Najmou si nějakého zdatného aranžéra, který adaptuje písně pro symfonický orchestr. Je tu buď jednodušší cesta, kterou kdysi prošlapávala METALLICA, a kde se pouze ke stávajícím nástrojům přihodí nějaký ten smyčec a pozoun a spáchá se živák, ze kterého se utvoří deska. Nebo vznikne přímo nový symfonický projekt, kde třeba ani nemusejí původní nástroje kapely hrát vůbec žádnou roli. Tuhle verzi před pár lety zkusili například BLIND GUARDIAN a nedopadlo to špatně. Třetí cestou může být velkolepý muzikál, ideálně z post-apokalyptické budoucnosti alias například „Astonishing“ od DREAM THEATER. Ve výsledku ale většinou tyhle pokusy ve fanouškovské obci vyvolají spíš rozčarování a ohrnování nosů. Kapela se tímto krokem ale zklidní, zodpoví si klíčovou existenciální otázku, zda je toho vůbec schopna, a může v klidu a bez zbytečných výčitek pokračovat v dosavadní činnosti.Co má ale udělat skupina, která stála u zrodu symfonického metalu, hraje ho třicet let a sbory a orchestr používá celou svou kariéru? Musí logicky zvolit cestu opačnou a vydat se směrem ke zjednodušování a osekání všeho až na dřeň. Smyčce, trubky, chorály, složité aranže – všechno pryč. Tuhle cestu zvolili i lídři současných THERION (nejsem si jist, jak moc byli zainteresováni další členové) – kytarista Christofer Johnsson a zpěvák Thomas Vikström a stvořili album k poctě svým největším idolům a co nejvíce ve stylu osmdesátkového heavy metalu. Aby to bylo jasné na první dobrou, tak projekt pojmenovali podle jednoho z nejslavnějších alb JUDAS PRIEST a po celém albu také rozeseli celou řadu textuálních i hudebních narážek (eastern eggs) na konkrétní skupiny a někdy i písně. Mohlo by to znít jako každý pes jiná ves, ale naštěstí drží deska pohromadě dobře. Víc než konkrétní narážky jde totiž o styl celé fošny, který odkazuje k ranně osmdesátkovému heavy metalu jako celku.Je to deska funkční, ale zároveň pro posluchače poučná. Člověk si při poslechu totiž uvědomí, jak daleko už jsme od toho metalového pravěku a jak jsou už dnes i různé poklony hevíku zmixovány pozdějšími styly. Pokud necháme promluvit samotného Johnssona: „Co se mi obecně nelíbí na způsobu, jakým se vyvíjel klasický heavy metal, je to, že se jaksi spojil s thrash metalem. Poslechněte si „Firepower“ od JUDAS PRIEST, refrén písně mohl být od METALLICY, jak kompozičně, tak zvukově. Je skvělý, líbí se mi. Taky mám rád thrash metal a je to úžasná písnička. Ale preferuju zvuk 80. let.“ Tahle deska se snaží všechny pozdější vlivy odstínit a zajímavé je naslouchat tomu, jak čistá a nekompromisní se v tom snaží být. Logičtější by bylo ji nazvat dokonce dle „Screaming for Vengeance“, protože ta vyšla už v roce 1982 a o dva roky dříve než Defenders, kteří už začínali soupeřit s thrashem. Po tom není na desce Johnssona a spol. ani památky. Jenomže jako název projektu zní DEFENDERS OF THE FAITH samozřejmě mnohem lépe.Původně Christopher Johnsson plánoval, že deska bude v dost odlehčeném stylu a každá píseň napodobovat konkrétní kapelu. Ale postupně, jak na albu pracovali, se z toho stal trochu vážnější projekt, který si začal pro sebe vyhrazovat konkrétní stylové kontury nezávisle na jednotlivých skladbách. K tomu Johnssona přimělo také to, že u některých písní se nakonec nedohodl na spolupráci s preferovanými vokalisty, kteří měli imitovat konkrétní zpěváky. Řada hostů ale klapla a některé písně či jejich pasáže tak víc přímo napodobují určité hvězdným kapelám osmdesátých let (JUDAS PRIEST, IRON MAIDEN, ACCEPT, SCORPIONS, QUEEN), ale ne tak otrocky, jak bylo asi původně zamýšleno. Myslím, že tahle zvolená cesta je jednoznačně správná. Album drží pohromadě, má vlastní styl a různé odkazy sice vystrkují růžky, ale nebortí celkový dojem. Defenders se tak sice inspirují všude možně, ale ve výsledku zní nakonec jako Defenders, což je dobře.Album nicméně trpí nevyvážeností. Kdyby byla druhá půlka stejně silná jako první, tak by to bylo skoro na plný počet bodů. Úvodní rychlá smažba „Heavy Metal Shakedown“ ve stylu ACCEPT a chorály a kytarovými harmoniemi alla JUDAS PRIEST a IRON MAIDEN by se před čtyřiceti lety mohla stát klasikou. Opravdový otvírák z dob, kdy se nejsilnější písně dávaly na začátek, aby plnily funkci marketingové vlaječky pro celou desku. Tempově sice následně zvolníme, ale druhá „I´m in Love with My Tank“ má nejen opravdu top osmdesátkový název, ale je snad ještě chytlavější. Myslím, že půjde o jednu ze skladeb, která se objeví v mém top žebříčku na konci roku.Zajímavý příběh má třetí, progovější osmiminutová „Time Machine“. Pokud pustíme ke slovu opět Johnssona. „Když jsem si koupil album „Senjutsu“, nemohl jsem si ho z nějakého důvodu hned poslechnout. Tak jsem se jen díval na seznam skladeb na zadní straně a jeden název písně mě zaujal; „Time Machine“. Začal jsem přemýšlet, jak by ta píseň asi zněla, a napadlo mě, že text by mohl být založen na klasické knize/filmu od H. G. Wellse. Představoval jsem si píseň atmosférickou a dobrodružnou jako „To Tame A Land“ nebo „Alexandr the Great“. Když jsem si ji později mohl poslechnout, byl jsem zklamaný, že má jiné textové téma a hudebně píseň vůbec nezněla tak, jak jsem si ji představoval. Je to dobrá píseň a samotný text není špatný, ale prostě to nebylo to, co jsem očekával. Takže když jsem začal psát hudbu pro své vlastní heavy metalové album, rozhodl jsem se napsat svůj vlastní „Time Machine“, s hudbou i textem tak, jak zněl v mé fantazii, když jsem se ten den podíval na seznam skladeb.“ Pokud bych si měl vybrat, tak dávám jednoznačně přednost té Johnssonově „verzi“. Stejně silné jsou i následující „Northern Stones“ se zajímavými zpěvnými harmoniemi ve vokálech a „Darkside Brigade“ s výraznými kytarovými motivy v úvodu a před refrénem. První pětice písní je vynikající a nemůžu jim vytknout nic. Další čtyři už ale tak výrazné nejsou, ale pořád jde o dobré songy, kde například „Intruder“ ozvlaštňují typické mnohohlasé harmonie, které namohou patřit nikomu jinému než Timovi „Ripper“ Owensovi.Nenáročná a zábavná deska, která se nás snaží nostalgicky přenést zpět do dob, kdy se rodil metal a nebyl zatížen stylovými komplikacemi dnešní doby. Ideální oddechovka, u které stojí především první polovina za poslech. Škoda, že skladby z ní neuslyšíme naživo, protože THERION se rozhodli koncertování radikálně omezit (tím víc jsem teď rád, že jsem se na ně před rokem vypravil do Meet Factory). Může to ale znamenat horečnější aktivitu ve studiu, protože Johnsson už podle všeho maká na následovníkovi „Odes to the Gods“.https://www.crazyDiamond.cz/wasp_praha_lucerna_velky_sal_3rijna2025_koncert_info/3642https://www.crazyDiamond.cz/wasp_praha_lucerna_velky_sal_3rijna2025_koncert_info/3642nobody@nothing.com (Info)Na koncert W.A.S.P. je již prodáno 60 % kapacity sálu!Obscure vstupenky: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/836Dále pak goout. https://goout.net/cs/album-one-alive-2025-w-a-s-p/szlciqx/ a fyzické vstupenky u ticketmaster.W.A.S.P.: „Album ONE Alive!“ – Poprvé. A naposled.Rok 1984. Svět metalové hudby dostal album, které bylo více než jen debut – bylo manifestem vzteku, revoluce a nespoutané energie. O čtyřicet let později přichází Blackie Lawless a jeho W.A.S.P., aby znovu oživili svůj ikonický první počin od začátku do konce, píseň po písni.Toto nebude jen koncert, ale návrat do doby, kdy se metal nebál být surový a upřímný. „Byla to naštvaná deska od naštvané kapely,“ říká Blackie. „Odrazila nejen naši energii, ale také čas, ve kterém vznikla.“ A právě tu syrovou sílu 80. let nyní přiváží zpět na pódium.Mike Duda (basa, 29 let ve W.A.S.P.), Doug Blair (kytara, 26 let ve W.A.S.P.) a bubenická legenda Aquiles Priester - sestava, která spojuje zkušenosti i vášeň.https://www.crazyDiamond.cz/tatabojs_panlynx_plzen_festival_na_ulici_18srpna2025_koncert/3637https://www.crazyDiamond.cz/tatabojs_panlynx_plzen_festival_na_ulici_18srpna2025_koncert/3637janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V rámci tradičního srpnovéhoFestivalu na ulici v centru Plzně jsem zašel vpondělí na vystoupení dvou kapel, hrajících nahlavní stagi na náměstí Republiky. Z letošní desetidennínabídky jsem si tento večer vyhodnotil jako ten nejzajímavější a šelto prostě omrknout, o co tedy šlo? Jednak zde hrál stále relativně nový projekt Michala SkořepyPAN LYNX, kde zmíněný muzikant realizuje své vlastní hudební vize a nápady, takže jím režírovaná artová věc působí, že s ní od základu souzní, a to aniž by se někam tlačil či někoho přesvědčovalo své jedinečnosti. Hlavní kapelou pondělního večera na náměstíbyli stálice z TATA BOJS, které jsem od začátkunultých let již několikrát shlédl (naposledy to bylo však někdy v období po albu „Kluci kde ste“, což už je taky hezká řádka let). Jaktedy večer probíhal?Předně je třeba říct, že zvuk bylperfektní u obou vystupujících. Krátce před sedmou večerní sevšak na vystoupení PANA LYNXE lidi teprve na náměstí seskupovali a v počtuzhruba pěti stovek, zde rozprostřených po ploše náměstí, poslouchali onenavantgardně rockový neprvoplán, tu přibližující se ne až tolik náročnému uchu, jindy naopak nápadně deklamující jinakost. Občas i vcelku záludně znějící party originálního projektu však vesměs bavily. Tvrdím záludně, neboť MichalSkořepa před sebe nestaví žádné hranice a působí v rámci žánrového ukotvení své hudby dostatečně eklekticky, kdy je schopen míchat ve skladbách hardrockovéprvky s grungem a ten zas s vlivy rockové avantgardy nebo dokonce sjazzem. Ačkoliv jde o band v klasickém rockovém složení, zajímavost zvuku tohoto projektu umocňují také klávesy. Na rozdíl od loňského vystoupení na Basinfirefestu to teď nebyl zvukově provar a vše bylo krásněčistě slyšitelné a efektně dynamické. Frontman výtečně zpívá, má v sobě i jistý performerský talent a dokáželidi zaujmout a do koncertu vtáhnout. Jeho komunikaci vyhodnocuji jako vkusněaktivní, ale nevtíravou. Band PANA LYNXE je na každém postu zastoupensolidním muzikantem a tak má Michal dostatek prostoru věnovat se posluchačům a různě vystoupení ozvlášťňovat. Z jeho repertoáru vhodnocuji zhruba čtyři skladby jako zapamatovatelné a povedené, jde především o songy „Cililynx“, „Kdo se bojí, musí do lesa“, „Parawolizovanej“ a v závěru vystřiženou mantru „Výlety do temnoty“. V publiku vnímám velkou spoustu povědomých obličejů motajících se zde okolo hudebně-klubového prostředí a celkově je poznat, že koncert docela zaujal. Po právu. Jedinou slabinu PANA LYNXE tak zatím slyším v tom, že v repertoáru nemá až tolik výrazných písní hitovějšího charakteru. Některé nenápadnější kusy tak působí jako přežmoulaný balast z právě se vyjevivších slovních hříček.  Instrumentální i vokální kvalita zde určitě je, schopnost pódiově zaujmout každopádně také, silné skladby - no řekněme, že jsou zde stále rezervy. A taky nevím, proč maj skoro všichni naši umělecky nasměrovaní rockeři stále potřebu vázat svou tvorbu na PRAŽSKÝ VÝBĚR. Nakonec tedy došlo i na solidně odehranou předělávku jejich klasické pochutiny z osmdesátých let - „Snaživec“.TATA BOJS se za těch minimálně patnáct let, co jsem je neměl potřebu vidět, také docela proměnili. Už to není ta rozjuchaná, akční partička, co propojuje kytarovou alternativu s prvky tanečního prostředí, ale vyzráli v mainstreamově koncipovanou záležitost, působící o něco uvážlivějším dojmem. Pohybu na pódiu sice ubylo, ale Mardoša stále mezi skladbami zrychleně až roztržitě komunikuje s davem. Milan Cais už za bicí sedá jen výjimečně a kapela tak po většinu svého setu využívá koncertního bubeníka, zatímco on sám se věnuje své frontmanské pozici jako hlavní zpěvák. Řadu novějších skladeb z jejich repertoáru jsem vůbec neznal, ale šlo říct, že jsme dostali poměrně inteligentní pop/rockový mainstream, čerpající převážně z prostředí Nové vlny, byť hozené do světa TATA BOJS. Strojové rytmy se tak v jejich skladbách mísily s krotčeji stavěným kytarovým podložím a klávesami, přičemž songy dost stály na civilně pojatých zpěvových linkách a na typicky hravých textech. Pokud bych měl konkrétně zmínit nějaké skladby, které si ještě vybavuji z hodně dávna, tak to byla hitovka „Nadčasová“, dále pak „Opakování“ a „Elišce“. Protože však vystoupení proplouvalo v jedné rovině bez výraznějších vzruchů, opustil jsem náměstí před ukončením show, a tak jsem přišel o nějaké to hitové finále, pakliže zde mezi půldesátou a desátou nějaké bylo. Netuším tedy, jakými songy byl koncert zakončen a zdali ještě došlo ke gradaci jeho atmosféry. Na náměstí Republiky se pod věží chrámu sv. Bartoloměje nakonec sešel početný zástup asi dvou tisícovek posluchačů, kteří, jak věřím, si koncert TATA BOJS v pohodě užili a odcházeli spokojeni. Za mne šlo o vyladěný koncert zkušené kapely, který sice nebyl bůhvíjak živelný, ale měl obstojný zvuk a potenciál chytlavosti. Jsem rád, že se u nás podobně veřejné akce konají, člověk aspoň může furiantsky zahlásit - Přijeli k nám umělci z hlavního města, to u vás nemáte!!:-)https://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_send_away_the_tigers_recenze/3629https://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_send_away_the_tigers_recenze/3629nobody@nothing.com (Tomáš)Když jsem si během přípravy této recenze po delší době „Send Away The Tigers“ pustil v celku, šel jsem téměř do kolen, jak skvělá deska to je. Vždy jsem jí měl rád, sedla mi od začátku parádně, ale to jak krásně dozrála, je něco úžasného. Neumím najít moc důvodů, proč jí neoznačit za mojí nejoblíbenější kolekci z katalogu MSP. Perfektně to vystihl jeden fanoušek ve svém komentáři na netu, když napsal, parafrázuji: „This Is My Truth Tell Me Yours“ poslouchám, když jsem smutný, „Send Away The Tigers“, když jsem veselý. A skutečně mezi těmito dvěma deskami najdeme spoustu průniků a podobností, i když je od sebe dělí téměř deset let.Po vydání alba „Lifeblood“ v roce 2004 byli MSP celkem v krizi. Samotné nahrávání bylo vyčerpávající, albu se nedařilo ani v hitparádách, ani v prodejích, kapela byla unavená a bez vize. Trochu je přece jen nakoplo následné turné, na které se lístky prodávaly snad nejlíp v historii. Podpora fanoušků je přesvědčila, že ještě není všem dnům konec a rozhodně to ještě nemají zabalit. Příprava nového materiálu začala už koncem roku 2005 a nahrávání, tentokrát doma ve Walesu a pak přes vodu v Irsku, opět s osvědčeným Davem Eringou, probíhalo v průběhu roku následujícího. Na finální mix to pak poslali specialistovi až do slunné Kalifornie Chrisovi Lord-Alge, který pracoval se jmény jako GREEN DAY, MY CHEMICAL ROMANCE nebo BILLY TALENT.Co se týče samotných písniček, předchozí album kapelu lehce vyškolilo v tom směru, aby si věci zbytečně nekomplikovali. Zní to jako klasické klišé, ale rozhodli se vrátit ke svým kořenům. Nehrát si na něco, čím ve skutečnosti nejsou. V mládí, nasyceném revolučním zápalem, milovali THE CLASH a SEX PISTOLS, zároveň ale poslouchali hard rockové velikány jako EAGLES, BOSTON nebo REO SPEEDWAGON a přesně tohle všechno se pak propojovalo i v jejich velkém vzoru z mládí, v GUNS´N´ROSES. Nebudou proto dělat indie rock pro velkoměstské snoby, ani popík pro hudební ignoranty. Udělají poctivou, hard/street rockovou desku, upřímnou, přímočarou, civilní a přidají texty, které nebudou jen o popíjení piva, holkách nebo rychlých autech. Práce šla rychle od ruky, připravili 30 songů, ale naštěstí zafungoval vnitřní rozum, a na album vybrali jen 10 nejpovedenějších. Konečně si přiznali, že jejich velké, 15+ písničkové kolekce, jsou trochu moc i pro starší fanoušky, zatímco po 15ti letech na scéně se už pomalu chystali oslovit i novou generaci hudebních konzumentů, tak proč je zbytečně vystrašit hned na úvod, že?Rok 2006 byl nakonec docela hektický. Dva ze tří členů kapely v létě a začátkem podzimu ještě stihli vydat i svoje první sólovky. Zatímco James Dean Bradfield debutoval albem „The Great Western“, které je celkem slušné a relativně podobné tvorbě domovských MSP, s lehkým nádechem americany, prvotinu Nickyho Wirea, „I Killed The Zeitgeist“ jsem, přiznávám, neslyšel. Dle slov samotného Nickyho je materiál plný nihilizmu, podle ukázek co jsem si prošel, je více alternativnější. Píšu si na „tudú“ seznam. Tato epizodka byla důležitá ještě z jiného důvodu. James, Nicky a Sean pochopili, že ačkoliv možná mají i nějaké skladby, které se pro MSP nehodí, pořád jsou primárně kapelou. Nicky to v rozhovoru trefně komentoval, že jako sólo umělec stejně moc alb neprodáte, a proto chtějí být kapelou i nadále. A tentokrát opět skutečnou rockovou kapelou. James oprášil Marshally a pedály, Nicky vyhulil basu a Sean vyskládal celou sadu bicích, vyměnil blány, natáhnul si svoje černé rukavice a pořádně do nich praštil.Jak deska zní? Výborně. V principu je to popová deska, která ale zní alternativně. Proto fanoušci jako já, s citem pro příjemné melodie, dostanou přesně to, co očekávají, a pořád můžeme mít pocit, že jsme těžce nezávislí. Americký mix je křišťálově čistý, všechny nástroje krásně čitelné, zpěv hezky vytažený v popředí. Poctivý moderní alternativní hard rock. Ačkoliv se v textech často řeší docela těžká témata, album má obecně pozitivní feeling, plný optimizmu a bezstarostnosti. Název alba si vypůjčili od anglického herce a komedianta Tony Hancocka, který tak popisoval fázi, když si otevíral lahvinku a začínal pít. Nebo spíš nasávat, aby zahnal svoje démony. Nicky v tom viděl metaforu třeba k druhé válce v Iráku, do které se Británie připojila pod záminkou osvobození obyčejných lidí zpod diktátorského režimu. Což nakonec zpustilo sérii dalších událostí, které dobrý úmysl v podstatě úplně znegovaly.Že tady budeme mít co do činění s velkou rockovou deskou bez okolků prozradí hned titulní „Send Away The Tiger“. Akustické, postupně se elektrizující intro nás hezky uvede do děje, ale s nástupem refrénu song odhazuje maskování a burácivé kytary s dunivými bicími ovládnou prostor, kam jen naše uši doslechnou. Technicky vynikající zvuk nemá žádnou nedokonalou špínu, jen ho ve studiu přidrsnili, aby zněl masivně. Držte si ale klobouky, dnes se nebude zastavovat, a dokonce i zpomalování bude jen výjimečné. „Underdogs“ svým feelingem připomíná ranou tvorbu prvních alb, ale samozřejmě opět se skvělým zvonivým zvukem, Jamesovým extatickým zpěvem a dravou energií. Je to vyznání směrem k dlouholetým fanouškům kapely, kteří s nimi zůstali přesto, že už nejsou malou nezávislou kapelou, ale vyprodávají velké stadióny. Neodsoudili je, neberou to jako zradu, mají je rádi takové, jací jsou. Perla s názvem „Your Love Is Not Enough“ zní možná jako jednoduchá odrhovačka, ale klame tělem. Za fasádou tuctové letní hitovky se skrývá spousta zajímavých nápadů. Tak za prvé Nina Persson z THE CARDIGANS. Kdo z nás do ní na přelomu milénia nebyl platonicky zamilovaný? Nádherné modré oči, neodolatelný úsměv, nebo raději drsný look jak v klipu „My Favourite Game“? Tak či onak, zároveň je to výborná zpěvačka výborné kapely, a to věděli i THE MANICS. Nicky song od začátku psal jako duet, a Nina byla na seznamu možných partnerů pro Jamese úplně na prvním místě. Takže jako za mlada, když vyrazil někam do klubu a chtěl sbalit holku, ale netroufal si, dal Jamesovi do ruky text a že ať jí zavolá. Ne že by ten byl nějakým lamačem ženských srdcí, ale co měl dělat? Zavolal. A Nina souhlasila. Dokonce si to s nimi později střihla několikrát i naživo. Poselství skryté za zdánlivě přímočarým love songem má dokonce dvě úrovně. Na vyšší, řekněme státotvorné úrovni, nám říká, že jen jeden element nestačí, aby byl stát životaschopný. Jen láska (lidské společenství), náboženství, nebo demokracie sami osobě nebudou dostatečné, musí se vzájemně doplňovat. Připouštím, že je to trochu idealistické, ale něco pravdy na tom bude. Z druhého pohledu pak můžeme skladbu považovat za (další) song o sebevraždě. Tentokrát přispěl bryskním komentářem James. „No paráda, další zasr..y song o sebevraždě. Myslel jsem, že sis je už všechny nacpal na svojí sólovku.“ Fakta jsou ale jasná –neskutečně chytlavá melodika podpořená dynamikou ženský vs. mužský element, krásně cinkavé kytary, vynikající dunivé bicí, zajímavá basová linka, špetka synťáků na dobarvení. V refrénu song docela zvážní a vytvoří tím zajímavý kontrast odlehčené sloce, dokonce si pár veršů střihne i Nicky. Aby taky ne, když to celé vymyslel. A už tu máme „Indian Summer“, absolutní chuťovku. Song o přátelství, ať už obecně nebo i členů kapely, se možná vzdáleně podobá „A Design For Love“, ale není to žádná kopie, ale skutečně svébytný konstrukt plný emocí, naděje a dobra. Nostalgická „The Second Great Depression“, ve stylu kolegů ze STEREOPHONICS, začíná poklidně se zajímavým zvukem kytar, aby následně vyrostla do stadionového rocku s dramatickým nádechem. Další věc s oldschoolovým feelingem je „Rendition“. Sekaný riff, glam-punkový zvuk, je drzá a přímočará. Řeší vězení CIA na Quantanamu, kde byli umístěni teroristi, a které se stalo místem, kam právní stát nedosáhl. Zejména absurdní je to v kontextu zřizovatele, když právě Spojené státy si na tom velice zakládají, jak u nich vládne Ústava, zákony a všichni mají garantovaná práva. „Autumn Song“ je v podstatě soft-rocková pecka, kterou sama kapela označila za punk-baladu. Za vynálezce tohoto konstruktu pak označili kolegy z GREEN DAY s jejich hitem „When September Ends“. Na rozdíl od něj je ale „Autumn Song“ plný pozitivních nálad, aby ne, když se zde zpívá o dospívání, prvních holkách, prvních experimentech s alkoholem a drogami. Nevinná naivita, ve kterém si prožíváme své mladické sny. Máme zde ale i parádní riff, náběh na refrén ve stylu ABBA, a zajímavou melodickou linku. Citát z výslechu Lee Harvey Oswalda (který údajně zabil prezidenta Kennedyho) je názvem dalšího songu „I´m Just A Patsy“ (Jsem jenom moula). Nicky zde ironicky komentuje potřebu všech hvězd být adorován a oslavován, i když zároveň tvrdí, že by nejraději byli zase jen obyčejnými lidmi. „Imperial Bodybags“ si bere na paškál Ameriku. Pochodový rockabilly rytmus a osmdesátková rocková estetika, swingující basa, spoustu groovu, zní to téměř jako lehce zpomalený MOTÖRHEAD. „Winterlovers“ je v podstatě jediná baladická písnička, teda ze začátku. Pak se promění ve stadionovou klasiku a přidá i basové sólo. Na konci alba je pak ještě ukrytý jeden cover. Lennonova „Working Class Hero“. Kapela na zkouškách hrávala tuto věc při rozehřívání, měli ji nacvičenou, hodí se jim do profilu, tak už jí jen nahrát a umístit na desku.Album bylo po vydání v květnu 2007 trefou do černého. První místo v britském albovém žebříčku jim uniklo jen asi o tisíc prodaných nosičů. Vítězem se stala druhá deska ARCTIC MONKEYS. Důležité ale byly celkové prodeje přes 600 tisíc kopií, oslovení nové generace fanoušků a ve finále i většinově pozitivní kritiky. Opět se povedl i obal. Dvě mladé holky, anděl s ďáblem, milion možných vysvětlení. Mě stačí to, že fotka je fakt suprová a nápaditá. Za mě osobně jsem na vážkách s finálním hodnocením. Velice silných 90%, nebo solidních 100%? Nedělejme z toho zase kovbojku, je to prostě skvělé album, tak si ho užívejme. https://www.crazyDiamond.cz/superheaven_superheaven_recenze/3628https://www.crazyDiamond.cz/superheaven_superheaven_recenze/3628nobody@nothing.com (Tomáš)Albový návrat po 10ti letech s eponymní deskou „Superheaven“ se stejnojmenné kapele celkem povedl. Víceméně navázali tam, kde před lety skončili. Opět zde dostáváme mix burácivého post-grunge s alternativním rockem, který zní lehce retro, ale pořád se to dobře poslouchá. Jestli máte rádi jihoafrické SEETHER, britské BUSH nebo americké STAIND a CHEVELLE, tak jste zde na správném místě.Kapela vznikla ještě kolem roku 2008 v Pensylvánii pod tehdejším názvem DAYLIGHT. Kvarteto pod ním vydalo několik nezávislých EP-ček a dokonce i první plnohodnotnou desku „Jar“ v roce 2013. Ta byla velice povedená, záhy se ale objevila jedna španělská kapela stejného jména se svými právníky a kapela se chtě nechtě musela přejmenovat. Dneska si teda první desku můžete pořídit z bazaru s coverem v červeném barevném nádechu s původním jménem, nebo v modrém už s novým. Druhá deska „Ours Is Chrome“ následuje v roce 2015. Po navazujícím turné ale kapela ukončila pravidelné koncertování, někteří její členové se realizovali v jiných hudebních projektech, jeden si třeba vybudoval pokrývačskou firmu. Občas se sice potkávali na reunion koncertech, ale až v roce 2022 se postupně přece jen rozhoupali k návratu na scénu.Novou kolekci si realizovali ve vlastní produkci a nic moc nového nevymýšleli. Složili a nahráli písničky, které navazují na první dvě desky, a které umí dělat pořádně. Nic revolučního to není, je to jen poctivé řemeslo. A to ve finále vůbec není málo. Dramaturgicky se mi zdá, že vykročili vstříc ještě tvrdšímu a agresivnějšímu zvuku. Jak se od opravdové grungeové nebo post-grungeové desky očekává, lítají z ní na nás riffy prakticky non-stop. Pokyvování hlavou se dostavuje bezprostředně od prvních tónu, valivá rytmika nás vtáhne do děje a už to pak jede vše samo. A to je možná zároveň jedna ze slabin alba. Tím, jak se důraz klade více na tvrdost, vytratila se z materiálu atmosférická lehkost. Tu na starších albech dosahovali větším zapojením alternativního rocku, který dělal jejich hutný zvuk pestřejším a přístupnějším. Ne že by na tento postup na novince rezignovali absolutně, ale prostě ubrali. Když se k němu ale přece jen nebojí vrátit, vznikají z toho pak ty nejlepší songy, jak uvidíme níže. Dalším dochucovadlem, ať už před deseti lety nebo dnes, je i špetka shoegazu/ nu-gazu. Rozvláčnější melodika nebo atmosférické pojetí pomáhá posouvat skladby z kategorie dřevního a přízemního post-grunge k více alternativním polohám, i když teda v minulosti toho bylo více.To je krásně slyšet hned u otvíráku „Humans For Toys“. Líně se táhnoucí melodie na pozadí těžkých, valivých riffů, kde je zpěv lehce zamlžený a zapuštěný v mixu. Pro tento styl muziky je možná trochu netypická délka skladeb. Jen pár se jich přiblíží ke čtyřem minutám. Ostatní jsou kratší! Žádné uměle natahované orgie se zde nekonají. I proto má album celkovou délku jen 31 minut a celkem slušně odsýpá. Na druhou stranu je řekněme lehce uniformní. Nálož riffů, atmosféricky odlehčené krátké sólo nebo vyhrávka, dunící zemitá basa, agresivně znějící bicí. Na experimenty zde není prostor. Ony vlastně i ty kytary znějí v podstatě pořád stejně. Jako by si našly jeden set up ladění vs. pedály vs. bedny, který se jim líbí, a jede se. Rozlišovací body nám teda nabídne spíše melodická konstrukce jednotlivých songů. Třeba „Sounds Of Goodbye“ je typická hitovka. Vlnící se linka v sloce je doplněná jasným stadiónovým refrénem, k tomu výrazné a útočné bicí. Lehce z konceptu vybočuje i „Long Gone“ se svým masivním, téměř metalovým riffem, parádní basovou linkou a post-metalovými kytarovými vsuvkami v klidnějších pasážích. Textově je album temnější a možná až lehce depresivní, což je vidět jednak na názvech písniček, jednak to sálá z muziky samotné. No ale slyšeli jste někdy veselý a bezstarostný grunge? Nejsilnější songy kapela přináší překvapivě v momentě, když přestane tlačit na pilu. Téměř post-rocková „Conflicted Moon“ je nádherná, pomalejší a silně atmosférická skladba. Její dvě a půl minuty jsou trestuhodně ošizené a škoda nevyužitého potenciálu. Skončí, než se vůbec stihne rozvinout. Tady byl prostor si s ní pohrát, rozvíjet jí, přidat pár odboček, možná vyhrotit k nějakému dramatu. Lépe se to povedlo u následující „Stare At The Void“. Riff není zdaleka tak agresivní a to je dobře, zejména když pak dál v songu dominantní úlohu převezmou více atmosférické kytarové vyhrávky nebo až polo-sóla. Song je krásně hluboký, rozlehlý a zároveň prostorově neohraničený. Celá poslední třetina alba je vlastně velice silná. „Next Time“ dává do kontrastu agresivně laděné kytary s jemným zpěvem a silným nostalgickým nádechem. Grungová balada? Proč ne. Nu-gaze je pak zřejmě nejvíc slyšet v závěrečné „The Curtain“, pomalu se vlekoucí náladovce, plné krásných kytarových zvuků.SUPERHEAVEN udržují post-grunge naživu a jsem rád, že se vrátili. Je to příjemná stylová chuťovka. Určitě tam je ještě do budoucna potenciál pro rozvinutí jejich typického stylu, ať už směrem k více nadýchaným kompozicím, nebo větší zvukové pestrosti. https://www.crazyDiamond.cz/gotthard_stereo_crush_recenze/3634https://www.crazyDiamond.cz/gotthard_stereo_crush_recenze/3634nobody@nothing.com (Gazďa)Na vysoké škole jsem hrál v kapele s jedním talentovaným a dnes dost známým českým hudebníkem. Měl jsem tak možnost pozorovat při práci někoho, kdo měl záviděníhodnou schopnost vytvářet chytlavé melodie na běžícím páse. Prakticky každý týden přinesl nějakou novou a na první dobrou zapamatovatelnou písničku. Některé jsme nahráli na demáče, jiné ne. Každopádně i když měla většina našich skladeb hitový potenciál, tak je později – už během své profesionální kariéry – nezařadil na žádné z mnoha svých alb. Má tolik talentu, že prostě složil jiné. Není třeba sahat probírat se archivy, inspirace tu je a on ví, že zas přijde.Vzpomněl jsem si na něj nedávno, když jsem poslouchal novou desku švýcarských klasiků melodického hard rocku GOTTHARD. Pětatřicet let na scéně, čtrnáct desek a pořád to tam je. Vezmu (dnes už obraznou) kazetu, zasunu ji do přehrávače, zmáčknu play a pak si už můžu jen v klidu vychutnávat ten um a schopnost stvořit něco z ničeho. Dýchají stejný vzduch, pijou stejnou vodu a těší se ze stejného slunce. Ale když já vezmu do ruky šestistrunku, tak zazpívá úplně jinak než pod magickým vlivem Lea Leoniho a Freddyho Scherera alias kytarového dua skladatelsky zodpovědného za bezpočet jednoduchých, ale přesto tak silných songů rockerů z Lugana.Nejsem znalcem evropského hard rocku, naopak bych dokázal vyjmenovat asi jen pár kapel, které se tomuto žánru dnes na starém kontinentě v dostatečné kvalitě pořád věnují. Hard rock měl na rozdíl od metalu tu nevýhodu, že se nemohl rozvíjet směrem k větší tvrdosti, protože tohle pole mu metal zabral. Mohl tak zkoušet různé zvukové experimenty jako grunge nebo se třeba osvěžovat punkovými vlnami, ale to si asi pod úslovím hard rock představí dneska málokdo. Jde v dnešní době tedy spíš o škatulku rámující tradiční měkko-tvrdý a kytarovo-klávesový žánr, který si zachovává kontury sedmdesátých a osmdesátých let a potřebuje výrazné linky a silné melodie. Je to jeho výhoda i nevýhoda. Manévrovací prostor je úzký, ale zas nemůžete nic ošulit jednoduchými hoblovačkami nebo skopičinami se zvukem. Musíte být opravdu dobří skladatelé písní, jinak to nejde. Na mysl se mi teď kradou EUROPE, SHAKRA, GHOST nebo právě GOTTHARD.Naše Švýcary bych nazval takovými evropskými BON JOVI, tedy skupinou, která je schopna vytvářet kvalitní písně klasického střihu pro obě pohlaví od tvrdších rockovek až po různé balady, jež občas zamíří až k oné opovrhované hranici sladkobolnosti a kýče. Na rozdíl od svých amerických protějšků však GOTTHARD většinou zůstávají na té správné rockové straně. To rozhodně platí o zde recenzovaném posledním albu „Stereo Crush“, které mimochodem dodrželo dlouholetou gotthardovskou tradici, když se jako všechny předchozí od debutu vyhouplo na čelo švýcarského žebříčku. Podle německé Wikipedie jsou navíc ve své domovské zemi historicky vůbec nejúspěšnější skupinou všech dob, když tam prodali více než milion kusů desek a v celém světě více než dva miliony.Čtrnácté album přichází po pětileté pauze, tedy vůbec nejdelší v historii kapely. GOTTHARD se na něm nepouštějí do žádných experimentů, ale přinášejí další porci toho, co od nich jejich fanoušci očekávají. Pro ty, co kapelu zatím neznají, může být i dobrým vstupním dílem do celé diskografie, neb má potřebnou kvalitu a nápřah. Aby nebylo pochyb, že jde o hard rock, tak se začíná hutným riffem a až netypicky tvrdší „AI & I“. Dobrý a rázný otvírák, který ale nepatří mezi nejsilnější čísla v klobouku, a tak z mého pohledu správně už po třech minutách uvolňuje místo jednomu ze singlů. „Thunder & Lightning“ je přesně jednou z těch typických skladeb, kvůli kterým GOTTHARD pravidelně ovládají švýcarské žebříčky. Zpěvák Nic Maeder nás obšťastňuje uchu lahodícím nosovým chraplákem, který se ve slokách pohybuje v příjemných nižších polohách, aby v refrénech protočil „bonjoviovské“ vokální harmonie výše. Kytary dua Leo Leoni a Freddy Scherer tuhle zvoní, jinde riffem a vyhrávkami obohacují melodii. Spolehlivá rytmika Marc Lynn (basa) a Flavio Mezzodi (bicí) nevyčnívá, ale spolehlivě drží a podporuje ostatní, protože se od ní ani nic jiného nechce. Nad tím se klenou tři výrazné melodie – ve sloce, v pre-chorusu i samotném refrénu. Stačí umět skládat a jde to prostě samo, že... Takto dobrých skladeb tu je hafo. Po opět hutnější „Rusty Rose“ přichází nejsilnější část desky v podobě „Burning Bridges“, „Life“ nebo „Liverpool“, které mezi sebou soutěží o to, která se vám víc zaryje do hlavy. Přesvědčivý je i konec s peckami „Dig a Little Deeper“ a „These Are the Days“. Jedinou zbytečností je pak z mého pohledu coververze THE BEATLES „Drive My Car“, která i vzhledem k celkově dvanácti zářezům na desce mohla klidně zůstat mezi bonusy.GOTTHARD na své čtrnácté desce nepřicházejí s ničím překvapivým, ale s dalším standardně dobrým hard rockovým albem. Potěšující zprávou je, že ho budeme moct v dohledné době okusit i naživo. Na Švýcary se totiž můžeme těšit na následujícím Metalfestu.https://www.crazyDiamond.cz/somerset_thrower_take_only_what_you_need_to_survive_recenze/3627https://www.crazyDiamond.cz/somerset_thrower_take_only_what_you_need_to_survive_recenze/3627nobody@nothing.com (Tomáš)První poslech novinky SOMERSET THROWER vyslal do mých uší a mozku jasný signál, že tuto kapelu budu mít rád. Melodický post-hardcorový základ, alternativně rockový feeling devadesátek, ryzí a uvěřitelná prezentace, fajnový zvuk. DRUG CHURCH nebo FIDDLEHEAD, které jsem recenzoval loni, jsou z podobného žánrového okruhu.Kvarteto z Long Islandu ve státě New York vydalo svojí prvotinu „Godspeed“ v roce 2018 a letošní album je jejích třetím kouskem v diskografii. A celkem určitě nejlepším. Zvukově, dramaturgicky, i co se týče songwrittingu. Kapela se nebála vykročit vstříc přívětivější popové melodice a napsat sérii hymnicky pojatých songů, které jsou svébytné a zapamatovatelné, ale přitom si stále uchovaly svoji alternativní a nezávislou auru. Album se otevřelo i po zvukové stránce. Alternativní rock, punk rock, emo, post-hardcore, všechno se to mixuje, k tomu se pak přidává poctivý plnotučný zvuk amerického ražení a výsledkem je skvěle poslouchatelná kolekce, která je navíc i kvalitativně vyrovnaná, takže baví jako celek. Balancování mezi alternativou, vyvěrající z DYI historie kapely a jejích inspiračních zdrojů a popovější stránkou, kterou jako zralý třicátníci už berou na milost a dokážou v ní najít i pozitiva, přináší výsledek plný nostalgie, nadhledu a zároveň radosti z poctivé muziky. Proti výše zmíněným kapelám jsou SOMERSET THROWER možná kapánek měkčí, kytary jsou více „emo“ cinkavé, ale to vůbec není na škodu. 33 minut, 10 písniček, přesně tak to má být. Producent Jon Markson, který spolupracoval právě i s DRUG CHURCH, nebo DRAIN a DOSSER, odvedl poctivou práci, jež vynikne zejména v přímém srovnání s předchozími nahrávkami, které jsou skutečně po všech stránkách silně alternativní.Textově se písničky často točí kolem života na cestách nebo fungování kapely jako takové. Symbolicky to vystihuje i název alba „Take Only What You Need To Survive“ (vezmi si sebou jen to nejnutnější k přežití). Žádný balast, žádné předstírání, žádné zbytečné nesmysly. Ryzí muzika vyvěrající z přátelství, sdíleného nadšení a svobodné volby životního stylu. Přesně taková je deska – upřímná, ryzí, poctivá. Prostě rock´n´roll. Zvuk alba pevně stojí na výrazných bicích. Dominantní rytmičák, výrazný kopák a dunivé kotly jsou typické pro melodický post-hardcore a i zde fungují na jedničku. Vytvářejí skálopevnou rytmickou konstrukci, která songy táhne po jasně definované trajektorii. Dvě kytary se systematicky doplňují a budují zajímavé textury, někdy indie rockově mazlavé, jindy emo rockově cinkavé. Poctivá basa jim pak dodává potřebou zemitou hloubku. Zpěv je pak správně naléhavý a upřímný. Není dokonalý, kompenzuje to ale nasazením, a určitá syrovost v něm jen napomáhá většímu drivu skladeb. Celé si to zachovává výrazně civilní feeling.Parádní otvírák „Free Time“ svým riffem nechá vzpomenout na „Bleed American“ od JIMMY EAT WORLD, jejichž odkaz lze zaregistrovat v nejedné skladbě. Výborný kovový zvuk, nekompromisní rytmika, syrový zpěv. Obecně se mi asi o fous více líbí z alba právě ty rychlejší songy. Sem bych ještě přiřadil třeba „Modern Speed“ s hutnějším zvukem, nebo „Motor City“ kombinující punkovější sloku s krásně vláčnou melodií refrénu. Z těch řekněme středně tempových kousků vyniká první singl „Never Going To Therapy“ s nádhernou melancholickou devadesátkovou náladou, posmutnělá „Whole In The World“, nebo euforická „Sidearm“. Právě u melodické stránky písniček je vidět, vedle zvuku samotného, největší posun proti ranné tvorbě. Kapela sama přiznává, že jsou fanoušci THE BEATLES, což samo o sobě musí implikovat důraz na melodičnost. To, co na druhém albu „Paint My Memories“ z roku 2020, jen nesměle probleskovalo z pod nánosu syrovosti a nekompromisního drive, se zde už ukazuje naplno. Přestali tlačit na pilu a songy najednou rozkvetly. Melodie není nepřítel.„Take Only What You Need To Survive“ nemá sice tak silný devadesátkový feeling jako jiná dnešní alternativně rocková alba, ale rozhodně se mentálně k tomuto období hrdě hlásí. Zároveň to ale propojuje s moderním zvukem a stylovým pojetím a díky tomu zní absolutně aktuálně. A k tomu přidává ještě radost z hraní a nulový kalkul v jakémkoliv směru. https://www.crazyDiamond.cz/flotsam_and_jetsam_praha_modra_vopice_14srpna2025_koncert/3633https://www.crazyDiamond.cz/flotsam_and_jetsam_praha_modra_vopice_14srpna2025_koncert/3633janpibal@crazydiamond.cz (Stray)V týdnu, kdy střední Evropu svírala pětatřicetistupňovávedra, chcete být všude jinde než v oblasti nějakého brownfieldu na okrajiVysočan a Libně. Jenže pokud do Prahy dorazí jedna z nejpozoruhodnějšíchamerických kapel speed/power/thrashové historie, svou účast neřešíte, ani kdybyste si měli tu cestu na místo konání koncertu skrz horký zatuhlý vzduch prořezat.  Arizonští FLOTSAM AND JETSAM už dávno nejsou jen kapelou, zekteré přešel v roce 1986 Jason Newsted do řad METALLICY, ale dlouhodobě jednouz nejpozoruhodnějších formací ve svém subžánrovém ranku. Zhruba poslednídesetiletku navíc vydávají velmi kvalitní alba a to s neotřesitelnoupravidelností a dost často také jezdí do Evropy. Po návratu Michaela Gilberta nejenže se ustálil jejich sound na výsadních metalových ingrediencích, ale kapela dostala vítr do plachet a skrze řadu svých posledních čtyř alb předává pouze kvalitu. Bodejď by ne, vždyť současní FLOTSAM AND JETSAM mají sestavu nabitouosobnostmi. Podle toho také dění okolo kapely vypadá. Ta často koncertuje a vše budí dojem dobrého fungování. V Modré Vopici se na jejich vystoupení tentokrát sešlo více než dvě stě fanoušků, z nichžvalná většina patřila do věkové skupiny nad padesát. Znamená to tedy, žeFLOTSAM AND JETSAM, aniž by byli starší kapelou než VOIVOD, zajímají věkově určitě starší věkové skupiny posluchačstva než Kanaďané. Ti měli před necelými dvěma měsíciv Crossu v Holešovicích věkově o dost různorodější a určitě i početnější směsku lidí. Co mne hned při příchodu na místo překvapilo, že byl koncert umístěn dovnitř klubu, do té dřevěné stavby co tam stojí po pravé straně před tím placem. Byťcelá jeho polovina se odehrála při otevřené boční stěně, tak aby vzduch mohlalespoň trochu luftovat, stejně mě není jasný důvod, proč akce nemohla být venku. Bohužel s desátkou večerní se musela i bočnístěna zavřít, my venku stojící zmizeli uvnitř, a teplota vzduchu v klubu spolu s absolutnínedýchatelností se postupně šplhala k čtyřicítce. Takhle nějak si představuji vzduch v klubech hlavního města Filipín, Manily. Vlastně jsem ještě nikdy nicpodobného nezažil. I z tohoto důvodu smekám před famózním výkonem celé kapely, zvlášť pak předEricem A Knutsonem, který všechny ty svižné fláky uzpíval. V šedesátiletech je tento borec ve výborné kondici, to je třeba uznat. Nicméně celá kapela působila dojmemprofesionálů a zaujatých borců cítících sounáležitost. V době, kdy na pódiu ještě dováděla předkapela, úmorně nudná,nenápaditá a nesoudně dlouhými a zastarale působícími songy se prezentujícínizozemská heavy úderka LORD VOLTURE, jejíž zpěvák působil jako autobusák, co zrovna přišel domu z práce, nasadil si místo tesilek kožený kalhoty a šel zpívat metal. V průběhu setu předkapely přivezla do areálu členy FLOTSAM dodávka a ti sevydali přes plac připravovat do kabiny na své vystoupení, přičemž stihli běhemsvé chůze do kamrlíku celkem dost podpisů na různé upomínkové předměty, vinyly a céda. Zhruba deset minut po vystoupení předkapely, již Arizoňanéstáli na pódiu a spustili svůj set. Skvělý bubeník Ken Mary, což je týpek sezkušenostmi z řad GIUFFRIA, HOUSE OF LORDS či koncertního bandu ALICE COOPERA, znamenitěcelý set poháněl a jeho výkon v těchto nelehkých podmínkách bylneuvěřitelný. Jeho souhra s baskytaristou Billy Bodillym a podpora kytarových partů duaMichael Gilbert/ Steve Conley se jevila bezchybná. Na kytaristech samozřejmě settaké stál, neboť agresivní zvuk plný ostrých riffů a melodických a rychlých sólo-výjezdů je proFLOTSAM AND JETSAM specifický. Jejich inteligentní a neortodoxní thrash metalje, právě díky tomu, stále neuvěřitelně svěží a vitální. Naživo skladbydostávají ještě divočejší ráz, což samozřejmě potvrzovaly hlavně klasikyz prvních let existence jako hned v úvodu vystřižené pumelice „Hammerhead“nebo „Dreams Of Death“, u které doslova žeru ten agresivní nástup riffů do svižného tempa, uprostřed setu třeba dál i „I Live You Die“ nebov závěru klasika „No Place For Disgrace“. Ještě jednou musím smeknout předprojevem skromně působícího profíka Erica AK, který svým hlasem za celou dobuneslevil ze svého standardu, jakkoliv pro něho muselo být těžké v takovýchpodmínkách zpívat a celý koncert udýchávat.  Že má kapela velmimelodický potenciál a vychází v podstatě z Hard N´Heavy kořenůpotvrdila vyhrávková a velmi melodická vypalovačka „Iron Maiden“ z bezejmennéhoalba z roku 2016, která může být chápána jako pocta k britskýmlegendám, naopak na tvrdší strunu ze skladeb novějších období cílila„Brace For Impact“, úsečně jedová hymna z asi nejtvrdšího alba „Blood In the Water“, no a velkou koncertní hymnou a stálicí se postupem let stala rovněž píseň„Demolition Man“.  Celkově se FLOTSAM AND JETSAM vypořádali s nelehkýmipodmínkami se ctí a lze říct, že potěšili většinu přítomných. Na závěr tak Američanům aplaudoval plný klub, akorát mi pořád není jasné, proč se hrálo uvnitř a ne venku na place. Budiž, stalo se, ale koncert to byl i tak skvělý. Asi v tom byl možná nějaký technický problém. Myslel jsem si, že takto brzy po konání Brutal Assaultu (kde by ostatně FLOTSAM AND JETSAM také mohli hrát, jasně, už zde hráli) koncertní výjezd do Prahy nedám, ale nakonec se to celé docela povedlo. Horší bylo být mezi sedmou a osmou druhý den v práci u svých běžných civilních poviností. Ještě že mě dovolili takto pozdní příchod.https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_5-9srpna2025_sobota_koncert/3632https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_5-9srpna2025_sobota_koncert/3632nobody@nothing.com (Redakce)Gazďa: Poslední den na Brutale, sobota, je co se týče počasí tím vůbec nejpříjemnějším. Teploučko okolo šestadvaceti a až do pozdně odpoledních hodin pod mrakem. Ideální čas pro pobyt venku na čerstvém vzduchu za zvuků příjemné a uklidňující hudby… Festivalový line-up dnes už není tolik nabušený, což mi vyhovuje, protože hodlám mírně zvolnit tempo. Pořád je ale na soupisce dost zajímavých jmen.Stray: V sobotu jsem se dostal do areáluprakticky už ráno, před začátkem programu, kdy jsem ještě na place, na hlavní tepně i vzadu na louce potkával úklidové čety a viděl, jak se teprve všechno k životuprobouzí. Opravdu jsem nikdy nebyl v areálu tak brzy. Poprvé za čtyřidny (vloni jsem zde ani nebyl) zacházím na chvíli do press centra, nějaká soudružka užzde píše článek, a tak si v tichosti udělám kafíčko (nikoliv kapučínko, jak zlí jazykové o mé tradici tvrdí, ale rozpustné kafíčko):-), prohlížím si sobotní program ačekám až se mi nabije mobil. Místnost je to sice temnější než ta předchozí, alejejí umístění je určitě lepší než v případě dřívějšíhoprostoru vedle Octagonu, kde bylo více hluku a života. Je hezké,že se zde něco podobného jako zázemí pro pisálky nachází, na druhou stranu jsem rád, že psaní pro web mám pouze jako hobby a ne jako regulérní práci, a tak nemusím hned promptně a doslova na místě něcosepisovat, natož pak někoho zpovídat.Slovenská BESNA patří mezi nadějnéúderky současné post-blackmetalové vlny, jejich vystoupení mároznodně větší grády, než jsem mohl čekat. Frontman má v sobědokonce tolik energie, že dokáže zpívat i během šplhání nastožár na straně pódia, odkud následně běží na jednu z VIPtribunek, kde běsní a s přehledem naplňuje název své kapely.Když pak jejich hudbu poslouchám přes spotify, nepřijde mě to ažtak zajímavé, ale koncertně to zde na Brutalu byla vynikající jízda. BrazilkyCRYPTA vedené okouzlujícím způsobem screamující divoženkouFernandou Lira jsou od začátku velmi profesionálním tělesem,které si za několik let získalo i u nás v Čechách docela velkou oblibu. Jejich setmá sice jen něco přes půlhodinu, ale holky v precizním provedenído něho narvou to nejlepší, čeho jsou schopny. Výtečnénasazení i hráčské výkony, profesionální stylizace, sympatickýprojev. Ozdobou je pak výkon bubenice Luany Dametto. Můžeme tedy spokojeně do města na oběd a poté do bazénu.V jedenáct se na hlavní stage vyřítí jedovaté brazilské žáby ze São Paula. CRYPTA tvořená bývalými členkami NERVOSY je zástupcem spolehlivého death metalu, který se nesnaží zaujmout silou, ale zakládá si na solidních riffech a funkční pódiové prezentaci. Holky to podle všeho baví a publikum jim energii vrací nazpátek. Basistka a zpěvačka Fernanda Lira má skvělou mimiku a písně tak přehrává i očima nebo vyšpulenou pusou. Dobrý začátek dne. Poté mám v programu napsané holandské hardcorvníky BORN FROM PAIN, ale ze scény se line něco výrazně něžnějšího, rozhodně ne hardcore. Došlo zjevně ke změně, a jelikož nemá kapela ani plachtu, tak musím hledat na webu. Trio producírujících hudebníků se jmenuje KHAN, jsou z Austrálie a jde o poklidný melancholií vonící progresivní stoner rock/metal. Poslouchám to spíš jako kulisu, možná křivdím, ale výrazné tematické předivo tam takto na letmý poslech nevnímám. K obědu nicméně ideální. Následovat má duo deathcorových a deathgrindových spolků, což v mých nohou vyvolává automatický pohyb směrem do kina, kde běží italská giallo verze klasické hororové látky „Frankenstein 80“, ve které monstrum vraždí obnažené ženy v moderním italském velkoměstě. Ideální na přečkání, když venku zuří stejně vražedná hudba…Mauglí: Kdo byl zvědav na řízný death metal servírovaný atraktivními dívkami, tak ten musel vyrazit do areálu víc jak hodinu před polednem, jelikož tyto měly start vypsán již na 11:05 hod. Rock či metal v podání něžného pohlaví bývala obecně vždy sázka do loterie, jelikož jejich produkce mívaly občas určité neduhy. Někdy to byla jen (pochopitelná) slabší razance, v horším případě však i nedostatečná instrumentální vybavenost, a to nejen u strunných nástrojů, ale zejména za bicí soupravou. To se však v žádném případě netýká brazilských divoženek CRYPTA, které vtrhly na stage jako utržené z řetězu a po celou dobu jim vyměřených 35ti minut nepolevily ani o píď. Zejména nasazení frontwomen Fernandy Lira bylo obdivuhodné - současně zvládala pódiovou show včetně drsňáckých grimas, prsty drtila basové struny a její growling, který střídala s drsným řevem, rezonoval celou pevností. Naprosto skvělá byla i její souputnice ještě z časů NERVOSA, drobná bubenice Luana Dametto, která s ledovým klidem ve tváři neustále hnala celý smrtonosný CRYPTA-stroj nekompromisně na zteč. A jelikož se nenechaly zahanbit ani velmi solidně hrající kytaristky, nebude zde při hodnocení potřeba žádného genderového přilepšování ba ani lehce přimhouřeného oka. Tahle polední porce CRYPTA death metalu byla totiž nanejvýš výživná, chutná a příjemně stravitelná. Nevěřil bych, že to napíšu, ale řada jiných mužských seskupení (i z letošního festivalového line-up) se jim může pouze závistivě dívat na záda a někteří i z velmi uctivé vzdálenosti. V mém privátním žebříčku tak CRYPTA nečekaně, ale zaslouženě, atakuje první desítku.Na plac před hlavním pódiem se vracím před druhou, kdy tu mají svou třičtvrtě hodinku vyhrazenu nestoři neworleanského thrashe EXHORDER. Pro mě první seznámení s tímto klasickým spolkem, který se nese na vlně thrashových revivalů posledních let. Z viděného a slyšeného na Brutale jde o návrat funkční a ospravedlnitelný, i když bych EXHORDER nepasoval přímo do první ligy. Do historie se zapsali svým vlivem na pozdější groove metalové hnutí, což je na skladbách slyšet větším přimknutím k repetitivně opakovaným synkopovaným hutným riffům. Přirozeně působící koncert a pohodový frontman: „Tahle píseň je pro všechny ty blbce, co chodí každou neděli do kostela a tam se pohádají, kdo bude sedět v první řadě, pak se pohádají o parkovací místa a zbytek neděle křičí na svoje děti.“HANABIE je uskupení, na které jsem byl zvědavý už dlouho před festivalem. Kombinace metalu a rozverných japonských školaček mě z povahy věci nepřitahuje, ale tahle pětadvacetiletá děvčata vypadají víc jako kapela a míň jako produkt nahrávacích společností pod přísným dohledem diktátorských producentů, když hudbu a texty skládají kytaristka Matsuri a zpěvačka Yukina. Ta druhá se na pódiu i výborně pohybovala a ukazovala, že umí jak sladké tóny, tak solidní growl. O své hudbě mluví jako o harajuku-core, tedy jako o metalcore protknutém estetikou tokijského centra japonské módy. Fanouškovskou základnu mají i u nás, což dokládá vyprodaný koncert letos na podzim v Akropoli. Produkují chytlavé melodie, písničky jsou dobře udělané a na pódiu různě poskakují a zjevně je to baví. Jejich vystoupení však demonstrovalo problém řady dnešních kapel – jakmile jim vypadne počítač, tak bum bác a všechno končí, protože bez něj se svět zastaví. Tím neříkám, že neumějí hrát, to určitě ano, ale zjevně by to bez všech těch efektů znělo jinak a nedostálo vlastním požadavkům na bohatost zvuku. Nechci se otírat zrovna o HANABIE, kdyby se to stalo řekněme DIMMU BORGIR, tak to dopadne zjevně úplně stejně. Naproti tomu takoví EXHORDER nebo KERRY KING buď samply vůbec nepotřebujou, nebo by to přešli bez mrknutí oka. V případě HANABIE se čekalo dlouhé minuty a holky dělaly, co mohly, aby se mnohatisícihlavé publikum mezitím bavilo, ale bylo vidět, jak jsou z toho nervózní a jak je jim celá situace nepříjemná. Zvládli to se ctí a návštěvníci festivalu se jim to snažili co nejvíc ulehčit. Nakonec to bylo spíš dojemné, když jsme jim všichni přáli, aby se vše dalo do pořádku a po zbytek vystoupení se už nic nestalo…Přichází čas se přesunout dozadu na Obscure stage, protože se chci seznámit s další klasickou thrashovou úderkou, tentokrát s německými PROTECTOR. Mně neznámý soubor, ale hned z prvního songu jsem nadšen. Rychlé tempo, výborný riff, maximální nasazení. Nevím přesně, oč šlo, ale metodou pokusu a omylu na internetu odhaduju, že to byl „Last Stand Hill“ z vůbec poslední desky „Excessive Outburst of Depravity“ (2022). Bohužel ze zbytku setu už jsem dojmy neměl žádné, jen že jsou pánové v džínách a s nášivkami asi sympaťáci, hudebně ale spíš průměr.BRUJERIA si udělala image na tom, že jde o členy drogového kartelu, čímž mě vždy spolehlivě odpuzovala. Ani hudebně se s tímto rozskákaným death/groove metalem neztotožňuju, ale naživo předvedli Američané mexického původu strhující koncert, kdy jim obecenstvo doslova žralo z ruky. Mohl za to nejen solidní výkon, ale také poměrně silné zastoupení Mexičanů, Kolumbijců a dalších latinos v publiku (cca 50?) plus prvotřídní frontman Henry Sanchez alias El Sangrón, který dokáže publikum nejen rozpumpovat, ale také si s ním normálně povídat. Takhle vypadá bavič, který dokáže táhnout koncert a zaujmout i toho, jemuž hudba skupiny tolik neříká (já). Po skončení přítomní latinos ještě několik minut skandují a fotí se. Koncert švédských smrtonošů UNLEASHED proběhl přesně naopak. Výborná hudba, ale drhlo provedení a spolupráce s publikem. Překvapením byl plac tak z jedné třetiny prázdný, zvlášť v porovnání s jejich žánrovými i geografickými souputníky GRAVE o den dříve, na které bylo plno. Kapela měla také problémy se zvukem, který byl krotce ztichlý. Celkový dojem rozpačitý, což podtrhovalo přinasrání frontmana Johnnyho Hedlunda, který zjevně očekával lepší reakci publika. Nedivím se mu, zvlášť když na Brutal přiletěla kapela jen na otočku ze Švédska. Myslím, že hrálo roli i to, že se roztrhly mraky a najednou začalo svítit na plac naplno slunce a část lidí se prostě rozutekla. Skupina fakticky podala dobrý a profesionální výkon, ale návštěvníci byli neteční. Co dělá dobrý koncert? U HANABIE lidé ocenili nesmělost, roztomilé pokusy o komunikaci s publikem a snahu dostat vystoupení zpět na nohy. U BRUJERIE extrovertismus a přirozený talent zaujmout a bavit. V případě UNLEASHED to mohla být dobrá hudba, ale to zjevně nestačí. Zaráží to zejména v kontrastu se zmíněnými GRAVE. To je z mého pohledu polomrtvá kapela, která vydala naposledy desku před deseti lety a žije ze svého odkazu, který je hudební kvalitou mimochodem nevalný. Naopak UNLEASHED jedou na plný plyn, poslední řadovka vznikla před čtyřmi lety a letos nás čeká další, která soudě ze zveřejněných singlů přináší další várku kvality, na kterou jsme u této čtveřice zvyklí. Podtrhávám, že zvyklí desítky let, protože – zdá se to takřka neuvěřitelné – poslední změna v sestavě UNLEASHED proběhla v roce 1995. Nevídaná stabilita, která produkuje dlouhodobou kvalitu. Na Brutalu to ale úplně neklaplo.Švédští UNLEASHED mě v podstatěpříliš nenadchli, oproti ostatním švédským deathovým formacím jejichbzučivé generace jsem je vždy považoval jako odrhovačkovoukapelu a svůj názor po tomto koncertu neměním. Jakoby šlo odeath metal pro příznivce ŠKWORU, napadá mne během sledováníjejich setu. Vystoupení příliš nepomáhá ne zrovna vyváženýzvuk, kdy to celé působí docela neprůrazným dojmem, a takésluníčko, které plochu před hlavními pódii doslova spaluje. Popáté skladbě to tak vzdávám.Na švédské UNLEASHED jsem se docela těšil a to jsem asi neměl dělat. Seveřanům nebylo na Sea Shepherd Stage vůbec přáno a od začátku je sužovaly výrazné technické problémy. Zvuk byl od začátku celkově zastřený a hlavně kytary nebylo skoro slyšet. Asi po třetí nebo čtvrté skladbě se zvuk kytar povedl na chvíli zesílit, ale pořád to nějak nebylo ono. Pak kytara nalevo vypadla úplně, načež zvukový technik přiběhl ke kytarovému kombu a začal prověřovat mikrofon umístěný před ním. Po chvilce kvapné manipulace se ozvalo strašlivě hlasité zapraskání a kytara hned začala přeřvaně znít, protože jak na mixu hledali proč nehraje, tak nechali její šavli vytaženou nahoře a teď ten důvod problémů našli. Říkám si, tak paráda, konečně to pojede a užijeme si zbývající část setu. A v tom přestala hrát kytara napravo! Jasně, sami hudebníci za tenhle stav přímo nemohli, ti tam jsou od koncertování a tohle by měla být záležitost technického festivalového týmu společně se zvukařem skupiny. A oceňuji, že i za tohohle průběhu se stále snažili pokračovat v hraní. Co mě velmi překvapilo, tak jakým stylem. Frontman Johnny Hedlund totiž i v téhle nepříznivé atmosféře neustále otravně hecoval ztuhlé fanoušky ke sborovému skandování, což nemělo žádný smysl a logicky to drhlo. Technické problémy stále nemizely, do toho se nějak hrálo a vydatně skandovalo, divné. Zvuk se pak ke konci setu přece jen podařilo jakžtakž ustálit, pořád to sice nebylo bůhví co, ale budiž. Když pak Hedlund ohlásil s velkou pompou poslední song Death Metal Victory z alba Warrior (1997) a i po tom všem promrhaném čase začal opět zdlouhavě po publiku vyžadovat víc a víc hlasitější skandování, připadal jsem si už jak na koncertě SABATON. Na konec jsem už ani nepočkal, následovala otočka směr Šatlava, abych tak rychle spláchnul onu pachuť z tohoto velmi nepodařeného vystoupení. V rámci pokračujícího odpoledního deathového okénka dělám rychlou otočku na druhé straně areálu, abych chytil aspoň kus Američanů MALEVOLENT CREATION. Také jedna z klasik, která tvrdí muziku už od roku 1987, ale tihle zas nechávají netečným mě, tak se vracím na hlavní pódium, kde mezitím začali dovádět Rakušani HARAKIRI FOR THE SKY. Slunce na plac před tímhle pódiem (Marshall) svítí méně a post-black asi mnoha mladším ročníkům říká víc než švédský smrtonosný kov, takže už je zas všechno v pořádku a nadšení publika je přímo hmatatelné. Já vidím letos Harakiri už podruhé, když mě na jaře příjemně překvapili na koncertě ve Futuru. Jejich letošní fošna rozhodně stojí za pozornost a „Without You I´m Just a Sad Song“ kandiduje na jednou ze skladeb roku.Byťfungují již dvě dekády, Rakouské HARAKIRI FOR THE SKY dnes mnoho lidí označuje za novéobjevy z doom/black/post-metal provenience. Není to úplně zlé, alejejich dlouhým skladbám a vlastně celkovému projevu chybí nějakévýraznější záchytné body. Od kanadských KATAKLYSM vůbec niczásadního nečekám a tak mne vlastně ani nemohou zklamat. Jsouvlastně vším, co jsem tak očekával. Jejich generická přehlídkagroovy-death metalu prostě plyne a se mnou to znovu vůbec nicnedělá. Existují prostě kapely, které na scéně mohou být v plnéaktivitě přes tři dekády a stejně se jim člověk vždycky spíšvyhne. Naopak vzadu na Obscure Stage jsme svědky povedenéhobluesově-psychedelického vystoupení kapely ATOMIC ROOSTER. Tu tvoří bývalí spoluhráči Arthura Browna, který zde původně mělvystoupit, ale ze zdravotních důvodů koncert zrušil a za něhopřijeli právě jeho ex-spoluhráči. Šlo o rockovou klasiku koncešedesátých let se všemi typickými postupy a zvuky. Kapelastarých pánů udělala dobře, když mezi sebe přijala o dvěgenerace mladšího zpívajícího klávesáka, který celému setuudával energetický puls, skvěle zpíval a držel ráz skladebpomocí zvuku hammondů. Stylově to bylo docela příbuzné prvnímpřed-gillanovským deskám DEEP PURPLE a vlastně mě to celébavilo. Když pominu klávesáka, tak těm třem chlápkům kolemněho určitě táhlo na osmdesát, je třeba smeknout.KATAKLYSM jsem se dlouho pokoušel poslouchat, abych se nakonec přesvědčil, že to za tu námahu nestojí. Dvourozměrně nudný death/thrash, kde mě navíc naživo vytáčí ta neustálá snaha zpěváka Mauricio Iacona tupým způsobem burcovat publikum. Už jsem je pár let neviděl, tak zůstávám, protože stejně není co dělat. Není to tak hrozné, ale ani ničím zvláštní. A Iacono svým setrvalým „Jste ještě naživu?“ spolehlivě otravuje. Zvláště, když je obecenstvo nabuzené až až. Na AGNOSTIC FRONT koukám jen chvíli, a to čistě ze zvědavosti a jelikož je to legenda. Možná kdybych je měl naposlouchané nebo kdyby už těch dojmů nebylo tolik…, ale takhle na první dobrou mi tříakordový hardcore punk nic neříká. Mířím tak zas do opačné části areálu, kde máme se Strayem a Mauglím sraz na ATOMIC ROOSTER. Kdysi tuhle smečku zakládali bývali členové doprovodné kapely ARTHURA BROWNA a prošlo jí řada známých muzikantů, včetně bubeníků Carla Palmera, Gingera Bakera, kytaristy Bernieho Tormého nebo zpěváka Chrise Farlowa. Opět jeden ze zástupců odklánějících tradiční žánrovou formu tohoto festivalu do jiných vod a možnost trochu vydechnout a zrelaxovat namáhané ušní bubínky. Progresivní psychedelo-blues rock připomínající první sestavu DEEP PURPLE nebo SMALL FACES nám všem třem myslím přinesl potřebný relax a zejména v těch rychlejších pasážích i bavil. Do konce ale nevydržím, odcházím na KARNIVOOL, které si chci zas po pár letech dát. Protinožci dokončují novou fošnu, která by měla vyjít už brzo a ze které v pevnosti zazněly tři ukázky. A že už bylo na čase. Je to jejich teprve čtvrtá deska a od té poslední uplynulo dvanáct let. Copak jsou to nějací staří dědkové, kteří žijou ze svého odkazu? Co to povídám? Zmínění DEEP PURPLE od té doby vydali elpíčka čtyři. Tak šup šup… I přes tuhle dlouhotrvající absenci bylo na jejich koncertní hodině plno a diváci možná ocenili i to, že se v těchto končinách tak často neobjevují. Šlo mimochodem o vůbec první letošní evropské vystoupení Australanů. Po chvíli jsem si uvědomil, že přímo vedle mě stojí Mikael Stanne a Niklas Engelin z později vystupujících THE HALO EFFECT. Stanne vydržel až do konce a vypadalo, že ho vystoupení zaujalo, několikrát si i zamáchal rukou.A my už jdeme do finále… na největších pódiích nás čekají poslední tři koncerty tohoto dlouhého a zajímavými kapelami nabitého festivalu. Hlavním tahákem sobotního večera byli OPETH, kteří se jako obvykle ukázali v dobré formě. Jelikož jde o skvělé hudebníky, tak tomu samozřejmě profesionálně nic nechybělo a Mikael Åkerfeldt je také přirozený bavič, čili mají koncerty švédských progresivistů i přirozený milý náboj. Zpěvák vykládá, o čem zrovna přemýšlí nebo co se mu ten den přihodilo, a jelikož je dobrý vypravěč, tak publikum poslouchá a cítí se vtaženo do dění. Hodinu a čtvrt trvající brutalovské vystoupení přineslo tři písně z nové desky a pětici songů z klasického období 2001 až 2005, opethovský pravěk a novověk byl opomenut. Ani Brutal mě ale nepřiměl novou desku milovat, nic výrazného tam neslyším a z toho, že se Mikael vrátil ke growlu, nejsem také u vytržení. Ale bylo to pod hvězdami a za vycházejícího měsíce hezké a příjemné.Jasným vrcholem sobotního dne se nakonec stali, se samozřejmostí sobě vlastní, švédští OPETH. Kapela se nedávno prostřednictvím posledního alba vrátila ke svým progresivnějším, growlem, plnokrevným metalem a náladovými proměnami poznamenaným formám. Michael Akerfeldt zde se svou grupou představil prakticky vyvážený průřez svými koncertními highlighty, kde dostalo nejvíc prostoru právě poslední paragrafové album a také několik stěžejních věcí ze slavných alb nultých let. Sám frontman se v průběhu setu ukázal rovněž jako mimořádně schopný řečník a vtipálek, což v kombinaci s precizními výkony celé kapely dodávalo vystoupení ještě trochu jiný rozměr. O žádném členovi této kapely nelze říct, že by nepatřil k absolutní metalové špičce stran hry na svůj nástroj - baskytarista Martin Mendez je nehorázně dobrý, Fredrik Akesson je kytaristou s úžasným citem pro atmosféru, a ta finská mašina za bicími opravdu vyrážela dech, no prostě strašně silná, bestiálně dobrá all-star kapela.Dělám s klukama krátkou otočku v knajpě na rohu, která se ale zvrhne v delší diskusi o festivalu, takže z dalších THE HALO EFFECT nevidím ani vteřinu a přicházím až na DARK FUNERAL. Skupina, kde miluju první eponymní EP z roku 1994 a zbytek mi je tak nějak volný. Jelikož písně z tohoto EP loni znovu nahráli, tak je teď často hrajou živě, což bohužel nebyl případ Brutalu, ale i tak jsem si popůlnoční vystoupení užíval a pomalu se loučil jak s tímhle prostorem, tak s celou letošní festivalovou sezonou. Sice jsem měl předsevzetí jít konečně brzo spát, ale tohle mávání na rozloučenou mě nakonec bavilo tak, že jsem se ještě přesunul na druhou stranu areálu, kde si to s námi mezi druhou a třetí nad ránem rozdal HELLBUTCHER. Někdejší zpěvák NIFELHEIM a jeho kumpáni rozpoutali během hodiny vlků neuvěřitelnou řežbu speed-heavy-blackmetalu, která se svou energičností vyrovnala tomu nejlepšímu na festivalu. Neznal jsem ani notu, ale byl doslova uzemněm prezentovanou sílou i virtuozitou kapely, kde bubny prohání někdejší člen OPETH Martin Axenrot a kytarový hmatník masíruje Fredrik Folkare z UNLEASHED. A když po osmi skladbách frontman zahlaholil, že už přehráli celou desku a teď je čas na pár coverů, tak jsme čekali něco z jeho předchozí slavné éry, ale místo toho přišla instrumentálka „Losfer Words (Big Orra)“ od IRON MAIDEN. Moje nadšení neznalo mezí, přestože tahle skladba nepatří mezi mé oblíbené. Ale kdo prosím vás zahraje jako přídavek tohle? Zcela nečekané. Finále pak obstarala klasika „Black Metal“ od VENOM, která přinesla ideální tečku za tímto bohatým festivalem.Pokud bych měl shrnout ty čtyři dny a zmínit nějaké minusy, tak je to neuvěřitelná stísněnost, kdy zjevně kapacita areálu dosáhla svého maxima. A také hodně velké množství kapel, což znamená u všech krátké setlisty, které pak tíhnou ke generičnosti a obehrávání jistot pro všechny fanoušky a ztrácejí punc neopakovatelnosti. Pokud se dívám, tak hrajou ze všech festivalů interpreti na Brutale vůbec nejkratší dobu. Přestože se tak letošní léto všude jedou pocty Ozzymu, tak z viděných téměř šedesáti kapel jsem zaznamenal jen část „Symptom of the Universe“ od BLOOD RED THRONE a „Supernaut“ u MASTODON. Minimálně GOJIRA, OPETH nebo KERRY KING je osekali a posledně zmiňovaní i letos hrané covery z raných let IRON MAIDEN k poctě zemřelého Paula Di´Anna.Plusy ale jednoznačně převažují. Výborná lokace, profesionální organizace, vstřícná obsluha, většinou dobrý zvuk, pestrý výběr jídla, kontejnery s pitnou vodou, dostatek pisoárů a obrovské množství zajímavých kapel, které mají navíc krátké setlisty, takže to nezabíhá k nudě a je jich možno na malý prostor nacpat opravdu hodně...Mé tipy na příští rok, alespoň stran těch zavedených velkých kapel, si ani tentokrát nenechám pro sebe, tak tedy: Kdyby Dave Mustaine na příští rok neohlásil poslední album a  poslední turné svých MEGADETH, věřil bych, že je kluci z organizátorského týmu festu reálně mohou přivézt. Pořád v to věřím, ale ta šance se výrazně zmenšila, takže za mne největší lákadlo by měli být v mém případě MEGADETH. Z velkých amerických kapel, které by mohly obohatit soupisku a rozšířit tak stylový záběr zde zmíním snad jen NINE INCH NAILS, DEFTONES a KORN. Vůbec bych se také nebál pozvat ALICE IN CHAINS. Obstojná by byla reflexe na NWOTHM hnutí a zde by samozřejmě potěšili RIOT CITY, VULTURE či AMBUSH, byť jde samozřejmě o malé kapely, které by plnily některou z vedlejších stageí. K death metalu - nejsem příznivcem onoho brutal death metalu, takže se zaměřím na klasiku bagroidnějšího old-schoolu. Díky organizátorům naplno upsaným tomuto žánru, jsem měl za těch skoro dvacet let možnost vidět zkrátka všechno. Pokud by se vrátili alespoń na koncertní reunion švédští ENTOMBED či britští BOLT THROWER, neváhal bych ani chvíli. Black metal je zde rovněž dokonale zmapován a nemám výraznějších absencí. Bez ohledu na tyto skutečnosti ohledně severského extrému bych se také nerozpakoval s další kapelou Nicke Anderssona, rock´n´ rollových THE HELLACOPTERS, která po reunionu funguje dobře, ačkoliv u nás nikdy nekoncertovala. Vlastně tyhle kytarovky vždy mohou ůsobit osvěžujícím dojmem, zvlášť pak Obscure stage. Bodli by rovněž REFUSED, snad i BACKYARD BABIES, QOTSA, MONSTER MAGNET, či THE HIVES, pokud budu zmiňovat jen ty velké. U malých se rád nechám překvapit. Dál asi pokračovat nebudu, protože za ty roky nám organizátoři akce umožnili prakticky vidět cokoliv, co si šlo jen přát, a za to jim patří velký dík. Ať už člověk zabrousil k jakémukoliv alternativnímu, metalovému nebo extrémnímu žánru, vždy dostal širokou paletu aktualit i připomínek historie. Soupisku tedy nechám na nich a jsem prostě jen zvědav. Jediná věc, která mne letos trochu víc zamrzela bylo zařazení dvou mých oblíbenců HELLRIPPER a HELLBUTCHER na velmi pozdní noční sety, a protože ve svém věku nejsem zvyklý ponocoval a decentně kejvat někde hlavou :-), musel jsem jejich koncerty oželet. Každopádně organizátorům patří velký dík za další vynikající ročník, naplněný po okraj skvělými sety.V reportu použity převážně fotografie z oficiálního FB profilu festivalu.StrayNejlepší vystoupení: MASTODON, OVERKILL, ASPHYX, GOJIRA, GREEN LUNG, OPETH.Největší zklamání: DIMMU BORGIR, UNLEASHED.GazďaNejlepší vystoupení: HELLBUTCHER, ABSU, MASTODON, FEAR FACTORY, GOJIRA, STATIC-X.Největší zklamání: PARADISE LOST, GRAVE, DARK ANGEL.MauglíNejlepší vystoupení: OPETH, OBITUARY, MASTODON, GOJIRA, OVERKILL, GREEN LUNG, ASPHYX, CRYPTA.Největší zklamání: UNLEASHED, MAYHEM, DIMMU BORGIR.https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_5-9srpna2025_patek/3626https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_pevnost_josefov_5-9srpna2025_patek/3626nobody@nothing.com (Gazďa/Stray)Gazďa: Jelikož jsem celý čtvrtek fyzicky protrpěl, tak jsem na to musel následující den jinak. Šel jsem zas sice znovu spát až ve tři ráno a díky vedru ve stanu již po osmé vstával. Musel jsem tedy zvolit jiný přístup, než když je člověk na jiných festivalech, bydlí v baráku a přichází čerstvě vyspaný a odpočatý. Vytvořil jsem tak Gazďovo desatero pobytu na Brutale, které jsem od té doby aplikoval. 1) nezačínat ani jedním pivem, ale kafem a jídlem, 2) když se nic neděje, zaplout do kina a dát si rest ve tmě a klidu, 3) pravidelně si namáčet čepici do vody a polévat se pro ochlazení organismu, 4) pivo dávat až v pozdním odpoledni, 5) vyhledávat stín, když je to možné, 6) vyhledávat volnější prostory, nemačkat se na lidi, šetřit energii, 7) používat (dobré) špunty, když je to moc nahlas nebo když je to řvavá muzika, která mi nesedí, 8) dávat si občas pauzy, nelze vidět vše, 9) i drobnosti zlepšují celkový feeling, utáhnout si třeba správně pásek, ať si člověk nemusí popotahovat kraťasy, 10) zajistit na obloze co nejvíc mraků. Nevím, jestli mi pomohlo, že jsem se tím v pátek a v sobotu řídil, ale moje kondice se zlepšila o dvěstě procent. Velký díl podle mě spíš udělalo lepší počasí, tedy bod deset, takže to nebyla taková výheň. Každopádně štěstím bylo, že se festival nekonal o týden později, protože by bylo standardně přes třicet.Teď k hudbě. Pátek byl další našlapaný den a papírově asi druhý nejsilnější po středě. Potvrdilo se mi to tak napůl. Do areálu přicházím někdy po jedenácté a cestou do kina míjím produkci deathcoreových ANGELMAKER. Docela dobré riffy, ale vokální prezentace je pro mě – jak je u tohoto žánru zvykem – neposlouchatelná. Spokojeně tak zaplouvám do kina, kde dávají mnou nikdy neviděnou hororovou klasiku Maniac Cop (1988). Před pódia se vracím okolo jedné, abych nakouknul na Španěle AVULSED, které mě při letmém předchozím náslechu zaujali. Solidní madridský death metal se slušnými riffy a patřičně hlubokým growlem Davida Sáncheze Gonzáleze, což je sympatický týpek, který vtipně komunikuje s publikem. Třeba, že mu padají kalhoty, protože je tlustej. Skutečný kontakt, nejen u řady metalových kapel typické „máte se dobře?“ a „make some noise“.Stray: Po návštěvě jaroměřského koupaliště a povinném obědě přicházím do areálu až v půl třetí v průběhu neskutečně přeřvaného setu kapely MNEMIC. Je to tak nepříjemně nahlas a vybuzené, až se divím, že někdo před tím pódiem vůbec vydrží. Tomu zhluku fans to však asi nevadí a kapela do nich hrne moderní uřvaný metal plný riffů a agresivních groovů. Stát tam deset minut, tak mi asi začne krvácet z uší. U podobné hudby sázet především na hlasitost je fakt za trest a tak mizím kdesi na zadní louce, abych se vrátil na únosnější typ hudby devadesátkové provenience. Newyorští PRONG už mají zvuk posazený v normálních intencích a tak nevidím problém v setrvání, ta kapela spousty lidí fakt baví, byť jde o tradiční band držící se svých zavedených automatismů, který navíc na Brutale vystupuje již poněkolikáté. I když Tommy Victor znovu obměnil sestavu, zdá se, že se stále svou hudbou baví. Letos je to spíš metalický rock´n ´roll než strojový metal crossoverovější podoby. Pod pódiem tak hopsá spousta spoře oděných cvičenců s kšiltem dozadu i pamětníků devadesátých let. Slušné vystoupení, byť po všech stránkách rutinní. PRONG si to nedělají složité, jsou přímočaří, nekomplikovaní, bez kudrlin a s nutnou porcí elánu. Zpočátku zní songy novějších etap, kdežto největší hitovky zlaté éry koncert zakončují.Následují pražští ABBIE FALLS mixující podle propagačních materiálů metalcore a deathcore. Kluci prominou, ale pro mě to je jen nelibozvučný řev a hluk, takže je vynechávám a vracím se na o něco lepší MNEMIC. Lepší jen relativně a tím, že je tu méně řevu, ale ne o moc víc nápadů. Ale kotel jako obvykle žije, na tomhle festivalu jen málokdy někdo nerotuje v moshpitu. Obecně jsem ale rád, že jsou těmhle subžánrům určeny spíš ty časnější hodiny a večer si můžu vychutnávat něco méně agresivního. Rozskákaným PRONG věnuju jen krátký čtvrthodinový pozdrav, protože na druhé straně areálu čeká SYLVAINE. Chci si trochu odpočinout od toho řvaní, chrochtání, bručení a chropotu. Projekt norské multiinstrumentalistky Kathrine Sheperd slibuje přinést patřičné zjemnění, jelikož přebíhá mezi folkem a blackgaze a jen v nejtvrdších pasážích zachází někam k ALCEST. Bohužel mi ale bylo dopřáno vidět jen malou část, jelikož jsem cca půl hodinu musel strávit kvůli osobním věcem na telefonu.Na Obscure stage navštěvuji vystoupení německého dua MANTAR. Z desek mne opravdu bavili a tak jsem zvědav, jak budou působit naživo. Je to dravé, velmi civilní, garážově koncipované vystoupení, ze kterého je cítit nejen sludge a rock´n ´roll, ale také určité blackmetalové ingredience. Žádný zázrak, ale na půlhodiny si mne dvojice dokáže získat. Pro posluchače rozmanitější hudby to rozhodně není, ale pokud máte rádi tyhle bordeloidní výplachy, co navazují na odkaz MOTÖRHEAD po svém, můžete být spokojení. Život v poklusu znamená rychlé přemístění k hlavním pódiím, kde si už vesele ryjí a chrochtají prasátka PIG DESTROYER. Kdysi jsem si je kvůli podobným názvům pletl s CATTLE DECAPITATION, ale nakonec zaujali. To neznamená, že si tohle grindcorové třeštění nějak zvlášť užívám. Na rozdíl od deathcoru u toho ale netrpím a musím uznat, že nápady tu jsou. Je pět hodin odpoledne a na HENTAI CORPORATION původně zůstat nechci, ale strhne mě to. Prostě si to užívám a směju se od ucha k uchu. Zpěvák Radek Škarohlíd je prostě živel, vtipný a zábavný. Geniální frontman, ze kterého nemůžete spustit oči. Celá kapela pak důkazem toho, že sranda v muzice být může, ale musí ta muzika být dobrá. Hentai je špičkově poskládaný i zahraný a předvedený mix rock n´rollu, hard rocku, thrashe, grind coru, blues jazzu, popiny a kdovíčeho ještě. Opravdový crossover všeho, kdyby tahle škatulka už nebyla zabraná. Škarohlíd to ve svém třeštění má samozřejmě lehčí tím, že české publikum už ho dobře zná a taková předváděčka Sáblíkové bude zahraničním divákům těžko vysvětlitelná. Ale on by si našel zas jiný způsob, jak být srandovní i mimo český kontext. Je tam autenticita i schopnost stvořit něco z ničeho.Holandští ASPHYX okolo šesté večerní svým hutným kytarovým soundem dokonale masakrují josefovský areál. Zvuk Baayensovy kytary je masivní, v souladu s rytmikou prostorově navrstvený, avšak v každém ohledu čistý. Zaujal mne tlouštík Hüsky za bicími, jak si to v tom přímočarém deathu užíval. Set Nizozemců, navzdory perfektnímu koncertu OBITUARY z předchozího dne, tak považuji za to úplně nejlepší, co jsem zde v rámci old-school death metalu viděl. Tohle byl prostě metal s velkým M a podaný ve vrcholné formě. Brutální cesta legend srocených okolo postavy Martina Van Drunena, jehož dlouhý vlas sice za ty roky dokonale zbělal, ale hlasově to má dotyčný řvoun hodně slušně uchopené, neměla příliš žánrové konkurence. A to jsem tento ročník od začátku považoval za death metalem až po okraj naplněný. Na ASPHYX se mě zkrátka nelíbilo jen nasazení, ale koncert jako celek - tedy zvuk, stylizace a komplexně i všechny ty hymny. Hodně autentická záležitost. Na druhém pódiu se však tou dobou chystalo něco ještě o něco lepšího. Americké OVERKILL jsem sice nikdy neviděl odehrát byť jen průměrný koncert, ale co se rozpoutalo právě letos na Brutale, nemělo nejen v rámci poctivého thrashingu obdoby, ale přesahovalo už tak vysoko nastavenou laťku. OVERKILL totiž potvrzují, že jsou jednou z úplně nejlepších koncertních kapel v celosvětovém metalovém měřítku. Vytaženou basu už znovu krotí uzdravený D.D.Verni, Bobby „Blitz“ Ellsworth je tradičně generátorem energie a chrličem slov, tak trochu připomínající barvou hlasu Uda Dirkschneidera, nicméně parádním manévrem se ukazuje účast nového bicmana Jeramie Klinga, jenž koncerty OVERKILL dnes pohání v obrovském nasazení a navazuje tak na práci svých předchůdců Rona Lipnického a Jasona Bittnera. Kam na ty skvělé bubeníky OVERKILL pořád chodí? V neposlední řadě prvotřídní je i kytarový tandem Dave Linsk/Derek Tailer, který zde přispívá značnou měrou znovu k skvělému koncertnímu výsledku. V Josefově si kapela střihla průřezový výlet do historie a tak nechyběly legendární vály jako „Rotten To The Core“, „Hello From The Gutter“, „Deny The Cross“, „In Union We Stand“ nebo „Elimination“, novější část tvorby naopak reprezentují věci typu „Ironbound“ a několik zářezů z poslední řadovky „Scorched“. Pod pódiem je totální nával, ale i tak se zde rozpoutává dokonale zběsilý circle pit. Výstup tradičně zakončuje punková zdravice „Fuck You“ a na place ani nemůže být fanouška zelené grupy, který by byl nespokojen.V šest hodin přichází konečně první kapela, kterou jsem si v programu podtrhnul dvojitou vlnovkou. A Nizozemci ASPHYX nezklamali. Starý dobrý prďácký a hodně přímočarý death metal bez serepetiček a zbytečných sypaček. Dobré nápady, dobré riffy, sympatická prezentace. „Death the Brutal Assault Way“. Mauglí a Stray jsou z další kapely rozechvělí jak panic před prvním sexem, ale já můžu OVERKILL věnovat jen dvacetiminutovku. Publikum je vítá hodně nadšeně a Bobby Ellsworth a spol. do nás hned zaříznou letité klasiky. Prvotřídní a dobře odprezentovaný thrash: „There is one rule – don´t be a fucking pussy“ (Existuje jedno pravidlo – nebuď sralbotka), hlásí frontman z pódia prověřenou pravdu a lidé mu nadšeně přisvědčují. Je ale čas se přesunout, neboť chci zkouknout u nás mnohem méně obvyklou skupinku. Na Obscure stage totiž přistává vesmírná raketa HALLAS. Progresivní švédský space rock se zvonivými kytarami a velkolepými synťáky, který mnohým připomíná legendární německé ELOY. Nebylo nás tu málo, odhadem tak 1500 a někteří pod pódiem zřejmě opravdoví vesmírní lidé, protože znají texty, tancují a zpívají s kapelou. Pohodová retro atmosféra jak z časů, kdy Arthur C. Clarke a Stanislaw Lem psali své eposy o tom, jak v současné době už dávno kolonizujeme Sluneční soustavu. Když zavřu oči, tak mám pocit, jako bych poslouchal desku – tak dobré je zvukové provedení a vokál Tommyho Alexanderssona je asi to nejpříjemnější, co bylo možné letos na Brutalu slyšet.I nadále zůstáváme ve Švédsku, ale jsme zpátky na hlavním pódiu i u death metalu. GRAVE, jedna z kapel velké švédské deathmetalové čtyřky, sem přilákala dost lidí (druhý den mají vystoupit další zástupci čtveřice UNLEASHED). Je to hodně nahlas a dost brutální, ale zvuk solidní. Publikum se asi baví, ale já se marně snažím identifikovat nějaké nápady. Potvrzuju si tak dojem ze svého domácího poslechu – primitivní přímočará rubačka, kde nevyčnívá žádný riff ani nic jiného. Přemýšlím, jestli se vrátit na Obscure kvůli Portugalcům GAEREA nebo zůstat na PARADISE LOST na hlavní scéně. Nakonec zůstávám a na první čtyři songy jsem i pod pódiem. Na začátku úplně rozpadlý zvuk, není slyšet zpěv, přehulené klávesy a kytara skáče nahoru a dolů. Ani mi to tolik nevadí. Pokoušel jsem se tuhle kapelu poslouchat už v devadesátkách, ale přišlo mi to šedivé a nudné, bez výrazných riffů, linek i melodií. Jako když nemá nahrávka žádné výšky a hloubky, jen středy. Coby vokalista mi také připadal Nick Holmes vždy slabý a naživo to je ještě horší, prakticky nijaké. Postupně se zvuk sice zlepšil, zpěv ale ne. Holmes pokračoval ve svém mluvení, charisma také nula. V čem spočívá kouzlo téhle skupiny prostě nechápu. I moje jediná oblíbená skladba ze setlistu „Faith Divides Us – Death Unites Us“ byla zprasená a bez jakékoliv dynamiky. Nic jsem nečekal, ale dostal jsem ještě méně. Jediným plusem byla závěrečná „Ghosts“, která fungovala dobře.Zástupci švédského záhrobního zurčení GRAVE již u nás dlouho nehráli, vlastně ta kapela poslední roky docela stála, neboť jí poslední nahrávka vyšla přesně před deseti lety, ale to co zde bylo předvedeno v rámci výročního koncertu, připomínajícího především odkaz debutu „Into The Grave“, stálo za shlédnutí. Zajímavostí se ukazuje nejen skutečnost, kdy je koncert odehrán sestavou, jež tehdy měla právě debutové album na svědomí, ale také to, že hlavní growl, stejně jako v případě éry okolo roku 1991, zastal baskytarista Jörg Sandström namísto kytaristy a šéfa Oly Lindgrena. Hrají se převážně nejstarší věci a vystoupení má patřičný old-school tlak... a průrazný zvuk, příznivec severského deathu nemůže být nespokojen.PARADISE LOST jsou dlouhodobě v rámci koncertů vcelku kritizovanou kapelou, ale nemyslím si, že by jejich výstup byl až tak špatný. Každý, kdo je již několikrát viděl, prostě dostal jejich klasický standard a v podstatě průřez osvědčenými hity, z nichž největší ohlas měly samozřejmě všechny ty velké skladby z devadesátých let. Sympatické na této kapele také je, že svůj program dokáže rozprostřít napříč dlouhou diskografií, takže nebylo vynecháno ani několik hitovek novějšího data. Holmesův zpěv má samozřejmě svoje limity, ale letos to zkrátka průser nebyl. Mašina PARADISE LOST tak v pohodě směřuje ke své záhy vydané albové novince. Kolikáté už? Osmnácté? Vždy budou velká kapela, VELKÁ!Podruhé za sebou nás čeká velké blackmetalové finále, tentokrát jako norský dvojkoncert. A přestože k samotné blackmetalové hudbě přistupují MAYHEM a DIMMU BORGIR z opačných pólů, koncertně mají tyhle dvě grupy leccos společného. MAYHEM jsem viděl poprvé a bavilo mě to. Není to bezduchá smažba, ale svým způsobem přemýšlivá hudba, kde se střídají rychlé i pomalé pasáže, kterých byla možná překvapivě většina. Intenzivní, ale ne ubíjející. MAYHEM mají image založenou na své démoničnosti a prodávají se jako praví zástupci služebníků pekelných na zemi. Slušná hudba doprovázená hypnotickou show. I když to hudebně nemusí být někomu po vůli, tak jsou lidi fascinováni a konsternovaně zírají, co se na pódiu děje. Na velké obrazovce v lo-fi běžela pseudohistorická videa a animace + záběry z minulosti kapely, pod tím pak Attila Csihar střídal převleky a ostatní se tvářili dostatečně temně. Velké divadlo, image a dobře zabalený marketingový artikl, simulakrum vlastní legendárnosti a démoničnosti, ale nějak to fungovalo.Už předem mne lákalo srovnání mezi dalšími dvěma velkými kapelami, tentokrát z norského blackmetalového ranku. Světy MAYHEM a DIMMU BORGIR nemůžou být v rámci žánru totiž vzdálenější. Ani jedna z obou těchto kapel mne však naživo nezaujala. MAYHEM jsou na mne až příliš avantgardní a nemám se v jejich tvorbě prakticky čeho chytit. Přijde mě, jakoby prostě hráli nějakej náhodně vystavěnej bordel, v jehož abstrakci prakticky není možné najít byť jen jedinou záchytnou melodickou linii. Navíc mumlavý projev Atilly tomu také nepřidává. Tomuhle „progresu pro progres“ prostě osobně nehovím a vlastně ani nerozumím, plusem je však, že MAYHEM tvoří schopní muzikanti a kapela má originální, svou podobou sice čistý, avšak podivně rozostřený sound, umocňující umělecké hledisko věci. Stejně jako obrázky jdoucí za nimi na plátně k dokreslení nihilistického feelu performace. Sympatické je rovněž, že nevyužívají žádných přehnaných podkresů a vše jedou organicky jen skrze živý nástrojový park. Naproti tomu DIMMU BORGIR si sice hrají na velké, melodické symfoniky v black metalu, kteří v žádném případě nedávají velkoleposti a chytlavým partům červenou, ale jejich výstup zaházený horami přednahraných klávesových a smyčcových aranží, budí dojem strašného podvodu. Což o to, zvuk měli DIMMU BORGIR čistý a velkolepý, ale z jejich vystoupení nešla vůbec žádná uvěřitelná energie, ale naopak to celé působilo jako divadýlko, které zásadně ovlivňují nadýchané party jdoucí sem z datového úložiště. Přijde mi, že se DIMMU BORGIR v současnosti svým přístupem dostali na úroveň všech těch velkolepých evropských cinametiků jako NIGHTWISH, SABATON, POWERWOLF apod. Škoda, nebavilo mně to.Následující DIMMU BORGIR jsou dnes vedle BEHEMOTH asi tou největší blackmetalovou kapelou. Symfonické aranže, silné melodie a velké chorály jsou běžnému publiku samozřejmě mnohem přístupnější než syroví MAYHEM. I tady je to ale hlavně velké představení, profesionální, dokonalé, ale pouštěním všeho možného z pásku hodně vzdálené původní blackmetalové ideji. DIMMU BORGIR byly hlavní páteční hvězdou a jejich takto velká oblíbenost mi zůstává trochu záhadou. Jde totiž o nejlínější kapelu na světě, která dlouhodobě kašle na fanoušky. Jedna deska za posledních patnáct let, roky žádné turné, jen vystupování na festivalech. Tady na Brutale zkrátili ohlášený čas o patnáct minut, podobně neodehráli plnou stopáž ani loni na Metalfestu. Proste fuck off, jako co… Ale byl to dobrý koncert ne že ne. Prohlédli jsme si i nového kytaristu Kjella Åge Karlsena alias Damegeho, který přišel z CHROME DIVISION, rockového projektu zpěváka Shagratha.Je čtvrt na jednu a přichází čas při minimálně jednom pivu zhodnotit v Šatlavě proběhlé dění. Bohužel to také znamená, že nechtěně prošvihnu svou oblíbenou skladbu od CULT OF LUNA „Cold Burn“, kterou tihle post-metaloví prevíti zahráli bůhvíproč jako první. Rychle se tedy vracím, abych napravil, co jsem zameškal. Místo toho jsem svědkem živého debutu novinky „In the Shadow of Your Shadow“. Na place je pořád několik tisícovek fanoušků a jejich reakce napovídají, že k těmto Švédům přistupují někteří z nich skutečně s kultovní oddaností. Dávám celý koncert a nechávám se unášet těmi dlouhými repetitivními plochami. V klubu by to vytvářelo určitě nesnesitelné hlukové stěny, na volném place to působí mocně a velkolepě. Dvě piva, která mám v sobě, tenhle zážitek ještě umocňují.Většina fotografií převzata z oficiálního FB profilu festivalu.https://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_lifeblood_recenze/3623https://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_lifeblood_recenze/3623nobody@nothing.com (Tomáš)V roce 2004 provedli MANIC STREET PREACHERS další zvukovo-dramaturgický veletoč. Po sérii skvělých rockových alb si vybrali popovou chvilku. Musím se přiznat, že v době vydání jsem album „Lifeblood“ upřímně a intenzivně neměl rád. Dokonce jsem o něm teď ani nechtěl psát, vzpomínky se pořád uvnitř mojí paměti držely v negativní zóně. No ale mezitím uplynulo dvacet let, já jsem taky už starší, a tak nějak jsem zjistil, že to album vlastně není úplně špatné. Určitě lepší než debut (klídek, jen vás popichuju).Kde nastal ten zlom, který tak výrazně ovlivnil finální podobu alba? Zkusíme to rozklíčovat. V roce 2003 THE MANICS na festivalu Isle Of Wight prezentovali nový song „Empty Souls“, který se později stane druhým a zároveň posledním singlem připravovaného alba. Byl to song plně v duchu alba „Know Your Enemy“. Syrový rock´n´roll. Bohužel se nedochovalo žádné demo, které by vytvořilo oslí můstek mezi živou verzí a finálním trackem na albu, který má sice stejný název, ale to je asi to jediné, co je spojuje (a text samozřejmě). Nechápejte mě zle, finální verze není vůbec špatná, jen je úplně jiná. Kapela se při přípravě materiálu ocitla v komplikovaném rozpoložení. Možná lehký skladatelský blok, snaha o vývoj a neopakování se, a zároveň nejistota, jestli dělají věci správně. Paralyzovala je snaha najít optimální verzi písniček. Neustálé předělávání, upravování, hledání perfektní verze. S tím bylo spojeno i otevření se novým zvukovým polohám, což primárně znamenalo více synťáků a elektroniky. Podobné tápání pak můžeme vidět i při samotném nahrávání. Nejdřív s producentem Tony Viscontim v New Yorku nahráli tři songy, pak pokračovali s Gregem Haverem v Anglii, Irsku i Walesu. Nenahrávali společně jako divoká rock´n´rollová kapela, ale každý se věnoval svým partům a všechno to pak ještě procházelo výraznou produkcí a mixem. A výsledek? Je z něho cítit určitá schizofrenie. Na jednu stranu špičkový zvuk – krásně čistý a jasný, bez alternativní špíny, prostorový, připomínající velké živé (ne elektronické) popové nahrávky osmdesátých let. Jasný příklon k popu, soft rocku, někdy až synth popu. A tady slyšíme tu druhou stranu – menší drive, méně hitové písničky, mírná odtažitost a chladnost materiálu, pohřbení kytar hluboko v mixu. Z pozic prvních tří alb můžou die hard fanoušci namítnout, že došlo až ke kastraci Jamesovy kytarové hry, ale zase tak hrozné to ve finále není. Jestli přistoupíme na hru, že je to pop rockové album, tak je to vlastně velice slušná deska.Z pohledu obsahu zde kromě dvou písniček, které se věnují historickým událostem/ osobnostem, převládají introspektivní a retrospektivní témata související převážně s kapelou. Nicky ve svých textech oživuje staré vzpomínky, ale i duchy minulosti. Zpět k otázce, kde nastal ten zlom. Osobně si myslím, že ve dvou bodech – v až maniakální snaze udělat nové písně absolutně jinak, než co dělali doteď, a následně v přepísknuté produkci. Obojího je prostě zbytečně moc, forma vítězí nad obsahem. Civilnost, která byla silnou stránkou tvorby kapely zde byla udolána technickou sterilitou. Ano, špičkový zvuk je špičkový zvuk, ale chybí tomu ta vnitřní hloubka. Není a nikdy to nebude moje oblíbené album od MSP, ale zpětně jsem ho přece jen rehabilitoval a přiznal mu, alespoň částečně, plusové body.Z čeho možná pramenila „neoblíbenost“ (i ta moje, přiznávám) je první singl. „The Love Of Richard Nixon“ je dokonalý anti-singl song. Kdo a proč ho vybral netuším, ale minimálně by zasloužil seřvat před nastoupenou kapelou a dělat svačiny bedňákům aspoň měsíc. Jeden z nejpodivnějších songů alba, který svým silně elektronicky laděným zvukem a tanečním beatem vyčnívá mezi ostatními, přece jen více klasickými písničkami, nemá ani výraznou melodii, ani chytlavý text, ani nic jiného, co by ho pasovalo do role možného hitu. Druhý singl, zmiňovaný „Empty Souls“ možná taky není zázračný, ale proti němu je to rozený hiťas. Každopádně první bere, a v tomto případě ne(za)bral. Fanoušci znejistěli, kritici znejistěli, ve finále pak i kapela ještě více znejistěla. Prodeje byly slabé, kritiky rozporuplné. Samotná kapela pak zpětně přiznala, že „Lifeblood“ se úplně nepovedlo, jak původně zamýšlela. Po nenaplněných očekáváních u předchůdce „Know Your Enemy“ to bylo v pořadí druhé komerčně neúspěšné album a třeba Nicky později vzpomínal, že měl vážné obavy, že to bude konec kapely.Nepovedlo? Ano i ne. Jestli čekáte další porci poctivého alternativního rocku, přirozeně špinavého, někdy lehce provokativního, nabušeného, hymnického, tak to se zde prosím nevede. Když se ale zkusíte vnořit do pozice kapely, která se chtěla posunout dál, zkusit něco nového a možná i nepokrytě vstoupit minimálně do předsíně popového hájemství, tak je to vlastně kvalitní, dospělá popová deska, která se nepodbízí, má svojí úroveň a víc než na bezpohlavní jedno sezonní hity fokusuje na komplexně vybudovaný materiál s delším poločasem rozpadu. Já se pokusím držet té druhé perspektivy.Otvírák „1985“ je tuze příjemný synth rock. Nenucená atmosféra, song pluje na rozsáhlých klávesových plochách, přes které tu a tam proniknou i kytarové zvuky. „Empty Souls“ možná trpí na kytarovou podvýživu, ale výrazný klavírní „riff“ ve spojení s přímočarou melodikou spolu s dramatičtějšími pasážemi mu dodávat slušnou dynamiku. A na konci se z mixu přece jen kytary vynoří a vystřihnou i docela drsné sóličko. Příjemným soft rockem je i „A Song For The Departure“. Spousta vokálních harmonií, opět výrazný klavír, jednoduchá basová linka – popové ingredience namíchané do efektní kombinace, která rozhodně neurazí. Hodně zkrátka se na celém albu drží Sean, který svoje typické rockové přechodové kombinace tentokráte nechal v šuplíku a plně se soustředil jen na držení rytmu s velice jemnými nuancemi na dotvoření atmosféry. Jeho bicí znějí nekonfliktně a měkce, podobně jako Nickyho basa. Paradoxně Jamesova kytarová hra je docela zajímavá, třeba jako vybrnkávaný riff ve stylu Johnnyho Marra v songu „To Repeal Ghosts“. Někdy je až škoda, že je v mixu zbytečně moc zastíněna synťáky a klavírem. Když se na jeho party při poslechu ale vysloveně zaměříme, objevíme spousta zajímavých nápadů a nejednou nás napadne, jak to mohlo dopadnout, kdyby byly kytary hlavní hvězdou alba. Nehraje agresivně, spíš technicky, není tady ten stadionový drive předchozích nahrávek, nahrazují jej jemnější kytarové elementy plné ornamentů a vyhrávek. Euforická „Glasnost“ je možná trochu moc nasládlá, ale tak je to pop rock, ten přece nemá byt depresivní. Líbí se mi i „Fragments“ s postupně budovanou melodickou linkou včetně intenzivního jednoduchého refrénu. Závěrečná uvolněná „Cardiff After Life“ je pak upřímnou vzpomínkou na Richeyho.Kapela se poučila z předchozího alba a délku udržela na rozumných 45 minut. Ani to ale bohužel nepomohlo a nahrávka je jedním z nejhůře prodávaných kousků jejich diskografie. Ani v koncertním setlistu se po turné k albu prakticky žádný kousek do budoucna už neudržel. Album zůstává nadále trochu rozporuplné, možné lehce nepochopené. Není sice vysloveně dobré, ale rozhodně není špatné.https://www.crazyDiamond.cz/eversame_love_ends_fast_and_never_recenze/3622https://www.crazyDiamond.cz/eversame_love_ends_fast_and_never_recenze/3622nobody@nothing.com (Tomáš)Po vydání knížky „Šeptej nahlas“, čtivě mapující českou shoegaze scénu na začátku devadesátek jsem si doplnil svůj rozhled o další alba, která jsem neznal a připomenul si těch pár, která jsem v minulosti už poslouchal. Celá tato hudební vlna kolem mě v té době proplula nepozorovaně a objevoval jsem ji postupně až dodatečně. Zato aktuální vlna shoegazu a jeho různých klonů jako nu-gaze, blackgaze a kříženců s metalem, indie rockem, grunge nebo čímkoliv jiným mě baví velice. Při brouzdaní internetem jsem narazil na kapelku EVERSAME, která dělá shoegaze hezky postaru. Jejich druhé album „Love Ends Fast, And Never“ zní, jakoby vzniklo v roce 1992. Aby to ale nebylo jen kvalitní, ale přece jen retro, tak se kapela rozhodla zaintegrovat do svých písní i emo/screamo segmenty, které materiál výrazně přitvrdí, a zároveň je to něco nového, něco co by jste na prvních albech ECSTASY OF SAINT THERESA nebo HERE rozhodně nenašli. České reference dávám cíleně, kapela EVERSAME totiž pochází z Bratislavy, takže jí můžeme brát za stejný kulturně-historický okruh. Kvarteto ve složení kytarista Matúš Ratveiský, zpěvačka a kytaristka Paulína Struhárová, basák Richard Špirko a bubeník Patrik Urban je ale samozřejmě generačně aktuální, vznikla v roce 2018.Co mě na první poslech okouzlilo, je jejich nádherný retro zvuk původního českého shoegazu, ale samozřejmě výrazně kvalitnější a jasnější. Jsme prostě o 30 let dál a technika umožnila připravit materiál, který je alternativní a velice slušně poslouchatelný zároveň. Věřím tomu, že takhle nějak by chtěly znít i výše zmíněné legendární kapely, kdyby nahrávaly svoje alba dnes. Zachovává si určitou syrovost, jasnou identifikaci s nezávislou scénou, ale v žádném případě to není lo-fi. Jedinou menší připomínku mám k mixu, kde je vynikající zpěv Paulíny možná až moc vepředu a vytažený nahoru. Kdyby se trochu hlouběji zanořil mezi nástroje, případně lehce zamlžil a získal více éterický nádech, tak by to nahrávce dodalo více atmosférické vyznění. Z čeho jsem naopak unešený a nemůžu se toho nabažit je kytarová práce. „Old school shoegaze“ vrstvení hlukových elementů, které se nádherně vlní, jsou lehce rozplizlé a špinavé. Krásně je to slyšet třeba v songu „Nothing“, kde to evokuje přeskakující desku nebo zpomalující se pásku na kazetě. Zmíněný song je zajímavý i svojí dramaturgií, kombinující klidnější a hloubavější první část, s rozjetou, více přímočarou závěrečnou nadstavbou v emo-rockového hávu.Kolekce je, dle tradic shoegazu, spíše smutná a melancholická. Nepopsal bych jí jako temnou, ale žádné veselé a rozjuchané písničky to rozhodně nejsou. Paulína píše hodně osobní texty, které se přirozeně doplňují s muzikou. Ta umí být syrová a hladivá, ostrá i jemná. Pro tento styl jsou charakteristické nejasné a nepopové melodické postupy, které se naplno projevují i v tvorbě EVERSAME. Nemusí to vyhovovat každému, je to přece jen intimnější a introvertnější typ muziky. Naživo jsem je zatím neviděl, ale z rozhovorů jsem vyčetl, že i koncerty mají nastavené v podobném duchu. Plný fokus na muziku, na atmosféru, na zachycení momentu, minimum komunikace s publikem, rozhodně žádná rocková show.Kytary jsem už zmiňoval, podobně old school shoegazově zní i basa. Mohutná, ale zároveň lehce zahulená a hezky rozprostřená v mixu. Je jako silný spodní proud mohutné řeky, z břehů neviditelný, jen v některých místech prozrazující svou živelnost nebezpečnými viry. Je tím robustným a pevným základem, kolem kterého se následně můžou stavět kytarové elementy, proplouvající kolem nás ve vlnách, někdy jemných, někdy dravějších. U bicích vynikne skvělý kopák, jasný a čitelný, slušný rytmičák a celková technika hraní. Jedině snad činely zní v některých pasážích lehce lo-fi, na druhou stranu je to pořád mladá začínající kapela z nezávislé scény, takže s určitou úrovní sympatické nedokonalosti se počítá.Co se týče dramaturgie songů, tak převládají pomalejší a hloubavější skladby, které nikam nespěchají a postupně se rozvíjejí. Máme zde i rozsáhlé post-rockové instrumentální pasáže, podporující atmosférické pojetí skladeb. Otvírák „Glimmer“ nebo „You And Your Absence“ jsou toho krásným příkladem. Procítěné, zpívané pasáže se prolínají s klidnými, nebo naopak intenzivními mezihrami. Skladby se košatí a líně rozvíjí, postupně nás pohlcují. Plujeme s proudem, poznáváme nové přítoky, někdy nás rozhoupe menší vlnka. Nejtvrdší, a svým způsobem výrazně jiná skladba, lehce nezapadající do zbytku kolekce, je „Did.will“. Agresivní screamo úvod, doplněný o více atmosférickou druhou část, je docela schizofrenická kombinace. Probleskování emo-rocku ve skladbách jako „Love Ends Fast, And Never“ je naopak příjemným osvěžením a do určité míry i rozvinutím old schoolově pojatého materiálu. Relativně jasná melodika a slušný drive ukazují novou tvář kapely. Podobně melodická je i závěrečná „Still, Endlessly“, kde se objevují i reminiscence devadesátkového alternativního rocku, a když hodně nastražíme uši, tak možná dokonce i grunge.Zajímavá kapela, zajímavý materiál. Těším se, až je uvidím v nějakém malém klubu, kam se tento typ muziky hodí nejvíc.https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2025_jaromer_pevnost_josefov_5_9srpna2025_ctvrtek_koncert/3625https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2025_jaromer_pevnost_josefov_5_9srpna2025_ctvrtek_koncert/3625nobody@nothing.com (Redakce)Gazďa: Čtvrtek pro mě nebyl až tak impozantně obsazený jako středa, což se nakonec potvrdilo i v reálu. Jestli se také říká, že kritický bývá na delších pobytech třetí den, tak já si to prožil už ten druhý. Prakticky celou dobu mi bylo blbě a pražicí slunce bez jediného mráčku mi nedělalo dobře. Na druhou stranu impozantní závěr dne leccos vyvážil. Jelikož se v tom vedru nedalo být ve stanu, tak do areálu vcházím ještě o něco dřív než ve středu. Už za posledních tónů první úderky MAMMOTH GRINDER a abych stihnul celý set Italů FULCI. Jako někdejší fanoušek italského hororu tuhle pětici inspirovanou Luciem Fulcim, jedním z nevábných klasiků žánru, nemůžu vynechat. Hodně hnilobné filmy plné těch nejnechutnějších záběrů vyvolaly k životu zajímavé hudební těleso. Zve se to brutal death, ale nejde v tomhle případě o ztřeštěnou bezmyšlenkovitou zběsilost, je to promyšlené a nápadité. Murmur Fiore Straviny je navíc výstavně hluboký a pozornost dokáže udržet i projekce z režisérových snímků, která běží za kapelou. Klidně si je dám v budoucnu i samostatně.Další GUTSLIT přinášejí vystřízlivění, že ne všechno tu bude stát za to. Indický brutal death je plný řevu, ale ničeho jiného. Příležitost něco zakousnout, takže zbytek vystoupení poslouchám jako kulisu u žvance za hradbami. O dost zajímavější jsou následující PSYCROPTIC. Tenhle australský death je vzdušný, nápaditý, se střídajícími se rychlými a pomalejšími pasážemi. Chlapci nejsou nováčci – tvrdí muziku někdy od začátku století a mají za sebou už osm desek. Pokud chcete sáhnout po moderně znějícím metalu, není třeba dále hledat. Jedno z příjemných překvapení festivalu. Na jiných pódiích se zatím nic neděje, a tak ze zvědavosti zůstávám i na CAR BOMB, což je úplně jiný šálek kávy. Moje první setkání s mathcorem. Nemá to nic společného se skotačivým bratříčkem metalcorem, víc se zlým bratrancem deathcorem. Disonantní „matematická“ muzika založená na změnách rytmu, zrychlování a zpomalování. Zapamatovatelné písničky nejsou cílem. Koncepčně zajímavé, ale pro mě opět těžko sluchově snesitelné. Další HIGH PARASITE jsou v porovnání s tím takřka ambientní hudbou. Jedna z těch měkčích kapel festivalu, u které může ucho zas trochu vydechnout. Borci pod taktovkou zpěváka MY DYING BRIDE Aarona Stainthorpa hrají melodický gotický rock s jednoduchými, ale výraznými písničkami. Spousta nápadů a vedle solidního Aarona mají navíc (frontman promine) ještě lepšího zpěváka v basistovi Dannym Lambertovi. Vystoupení ale bohužel nemělo ideální zvuk – hodně virblu a basy. Aaron to měl taky trochu na háku. Lepší si dát z pásku. Trochu promarněná příležitost.Stray: Ačkoliv byl čtvrtek 7.srpna dnem, kdybyl areál Josefovské pevnosti jednoznačně nejzaplněnější a to dost možná v celé své historii, stran hudebnínabídky to byl pro mne spolu se sobotou jeden ze dvou méně lákavých dní. Svůj pobyt vareálu jsem zahájil vystoupením HIGH PARASITE, tedy nového, vpodstatě gothic-rockového projektu trucujícího AaronaStainthorpea, někdejšího dlouholetého frontmana britskýchdoom-metalistů MY DYING BRIDE. Stejně jako je jeho bývalá kapelabez něho neúplná, i zde tomu všemu něco scházelo. Skladby jsouurčitě kratší, svižnější, rockově melodické, ale na to,abych tento band nějak s rozvahou ohodnotil, bych nejdřív muselslyšet jejich album. Koncertně to určitě nebylo špatné, alekombinace stylů PARADISE LOST s finskými HIM, navíc bez nějakéhovýrazného hitu, určitě nepatřila k stěžejním momentům akce.Uvidíme, co bude v nejbližších měsících a letech s HIGHPARASITE dál. Jsem zvědav.Britské ekologické aktivisty a velmisolidní stoner rockery GREEN LUNG jsem si nechtěl nechat ujít.Vydržel jsem takřka celý jejich set, neboť, jak již naznačilatři roky stará řadovka, jde o velmi talentovanou partu, jejíž sound nejenže čerpá z toho povzbudivějšího z tvorby legend jakoDEEP PURPLE nebo BLACK SABBATH, ale kluci do výrazu své kapely přidávajíi dost ze sebe. Kromě výtečného výkonu kytaristy, sedmdesátkově okouzlujícíhozvuku kláves, musím říct, že kapela s dvěma zpívajícímičleny má na velký úspěch zaděláno i skladatelsky. Když mluvím o dvouzpívajících členech, nemám na mysli nějaké podivné metalové halekalyna půl cesty od čistého zpěvu, ale skutečné prvotřídnípěvecké borce. Za tu třičtvrtěhodinu jsem na GREEN LUNGnezaznamenal jediný hluchý moment. Zkrátka a dobře, strhujícíhardrockový koncert čerpající z odkazu sedmdesátých let. Výborné!I nadále na hlavní stage stylově vybočujeme z obvyklejších mantinelů festivalu a pokračujeme v měkotinách v podobě okultního doom/stoner/rock/metalu GREEN LUNG. Taky Angličané, které semelou všechno možné – heavy metal, sedmdesátkový hard rock, trochu toho blues, psychedelie. V těch lepších písních jako „Maxine (Witch Queen)“ zní jako slabší GHOST. Teatrálnost, kostýmky a vcelku zapamatovatelné melodie. Solidní, ale nebyl jsem zdaleka tak nadšen jako Stray a Mauglí. Tak jsme si chvilku vydechli a teď je potřeba se naopak nadechnout hluboce a skočit po nohou do studené vody. Přichází smršť v podobě toho nejbrutálnějšího death metalu alias NILE. Textově se inspirují antickým Egyptem, ale hudebně v tom orientálního není nic. Další z kapel, na kterou jsem si už delší čas brousil zuby. Doma to nemusím, je to pro mě prostě příliš tvrdé a zběsilé. A naživo… je to ještě horší. Pro mě nepřehledná hudba, kde – jak by řekl amadeovský Josef II. – je příliš mnoho not. Jedna sypačka střídá druhou sypačku, abychom skončili ve třetí sypačce. Bubeníkovi můžou takhle upadnout ruce a mě uši. Ještě, že mám špunty… Kotel je ale samozřejmě plný a u juchajícího publika slaví borci úspěch.Když už zde rozebíráme spousty hudebních vystoupení, bylo by třeba říct, že festival není zdaleka jen onich, ale nabízí i spousty mimohudebních a odpočinkových čidokonce adrenalinových aktivit. Sám jsem volil dle svého natureluspíše ty, které nabízejí intimitu a klid, takže žádnéapokalyptické město, pojídání pálivých papriček, či fyzickézápolení. Na stádovou zábavu mě nikdy neužilo, snad proto jsemtřeba vystoupení českých GUTALAX strávil meditací, v přítmí místníhokina.:-) Ano, neviděl jsem ani vteřinu této hovnové show! Ale naopak je v takovýchto chvílích mým oblíbeným místem právě zdejší hororovékino, kde jsem tentokrát shlédl jeden celý film a zhruba půlhodinové úseky dvou dalších. Mám zkrátka hororovoutématiku v americké kinematografii sedmdesátých a osmdesátýchlet docela v oblibě a člověk si u podobných zhůvěřilostíalespoń hezky odpočine, nehledě na to, že si jde v kině takytrochu dáchnout. V protilehlé Kal stage místnosti s množstvímkřesel a gaučů, kde zní hypnotizující podkresová hudba, jsemjednou dokonce na půlhodiny vytuhl, až jsem se stal tichým účastníkemzajímavé besedy s tématikou - Brutal sobě. Shlédl jsem výstavuobrazů Franty Štorma, což určitě nebyla špatná věc. Líbilyse mi však především ty Mistrovy práce, které nezachycovaly různépodobizny samotného autora, ale spíše ty, které vyobrazovaly fantaskní výjevy z života exotické flóry či podmořského světa.Vlastně to byl jediný moment, kdy jsem se za celé čtyři dnypodíval do sousedního Octagonu, kde jsem hudební produkci letos zcelavynechal.Nevím, jestli mě hlava víc bolí z těchhle řevů, ze slunce nebo z piva. Po zběsilém nilské plavbě jsem si už potřeboval dát pauzu. Využil jsem tak dvouhodinového okénka, kdy mě v programu nic nelákalo. Stray mi ukazuje místní horor kino a to se ukazuje jako spása. Beru si s sebou dvojité kafe a nějakou povzbuzující minerálku a snažím se dát během filmu aspoň trochu do kupy. Nakonec je mi tak blbě, že jsem i SUFFOCATION jen letmo popřál hezké odpoledne, abych částečně obživl až na LANDMVRKS o půl sedmé. Původně jsem místo nich chtěl do Octagonu na epické doomery CRYPT SERMON, ale když vidím ten trychtýř lidí, co se snaží zaplout do malé myší díry v pevnosti, tak to vzdávám a zůstávám na hlavním pódiu. Jestli jsem udělal dobře, nevím, ale alespoň jsem si odškrtnul další známější jméno. Francouzský metalcore určený pro fanoušky kapel jako ARCHITECTS, kterými se asi inspirují. Mají celkem slušný kotel, ale v mých očích to je křeč a hlavně na efekt. Uff… už dnes působím trochu negativně. Tak tedy trochu optimismu. Na hlavní pódium míří další z kapel, na jejichž samostatný koncert bych asi nešel, ale velmi rád si je dám na festivalu. Norští progresivní rockeři/metalisti LEPROUS na rozdíl od přechozích umějí skládat slušné melodie a opírají se také o vynikajícího zpěváka Einara Solberga, který vládne nejmíň třemi oktávami. Lepšího vokalisty nebylo na celém festivalu ani rozsahem ani technikou ani barvou hlasu. Pohybově pak předvádí jakési taj-či nebo aikido, kdy zvedá nohy, točí se v kruhu apod. Dobré vystoupení, ale hudebně to je trochu uniformní. Dávám přednost příbuzným TESSERACT. Tady chybí nějaká skutečná závažnost…Francouzské neo-groovery LANDMVRKSjsem si ten den mezi jinými zde vystupujícími bandy ochutnával ráno ve stanu zespotify, abych se jako připravil na některé z večerních kapel,které připadají v úvahu k navštívení. Musím říct, že zdesky to nebylo úplně špatné, na můj vkus tam byla sice spoustapóz, pouličních deklamací a celkově streetcore/crossoveru, ale té kapelese rozhodně nedal upřít šmrnc a nasazení. Ani na pódiu nepůsobiliLANDMVRKS zrovna vyčichle, já jsem však potřeboval taky trochušetřit síly na večer, kdy zde vystupovaly tři velké artikly, kterémne zkrátka zajímaly o něco více. Tento ročník Brutalu se takstal akcí, kterou jsem si zkrátka jenom užíval a netrápil sevůbec tím, že něco neuvidím celé, něco nestíhám vůbec, zkrátka jsem sedo ničeho nenutil a prostě tu a tam ochutnával z nabídky. Za mne LANDMVRKS dobrý,ale doma bych to zatím asi nesjížděl. Je ale dobře, že semorganizátoři podobné kapely berou, protože publikum novégenerace sem bude jezdit především na ně. Norské LEPROUS zpětně spousta lidíchválila, já jsem se však Einarova zpěvu za poslední desetiletkudocela přejedl a v době jejich výstupu jsem na place před pódiistál zhruba na čtyři skladby. Jasně že jde o vynikajícíhozpěváka a samotní LEPROUS maj v sobě rovněž spousty entuziasmudo progrese v rámci rocku a metalu, ale jejich výstup pro mnejakoby znovu provázela určitá sterilita. Na to, abych si jejichkoncert vychutnal, bych daný večer nemohl před tím a ani po tomposlouchat už nic jiného a takovou šanci zde v podstatě nemám. Dáse shlédnutí čtyř skladeb počítat, jako že jsem koncert danékapely viděl? Pokud ano, můžu si započítat právě i LEPROUS. Ale tvorba této kapely se vychutnávat v jeden den s dalšími deseti kapelami prostě nedá.Mauglí: Když se ve festivalovém line-up objevili mí oblíbenci XIII. STOLETÍ, byl jsem samozřejmě rád, ale na druhou stranu se dostavily i určité pochyby. Patří vůbec taková kapela na akci typu Brutal Assault, která je plná divokých a hlasitých metalových smeček? Zcela zaplněné prostranství Octagonu, a to nejen českými fanoušky, však podalo pádný důkaz, že určitě ano. Z důvodu pečlivé zvukovky se sice začalo s malým zpožděním, avšak s prvními tóny úvodního kusu „Fatherland“ je vše rázem odpuštěno. Sabbathovský riff vkusně přizdobil další song v pořadí „Frankenstein“ a jelikož času nebylo nazbyt, tak hned po něm odletělo svižným tempem „Poslední letadlo do Buenos Aires“. Když pak „Upír s houslemi“ dohrával svůj part, nebylo už pražádných pochyb o tom, že si Petr Štěpán svým charismatickým hlasem dokonale podmanil i ono zdejší specifické publikum, s čímž mu vydatně pomáhali jeho bratr Pavel za bicími, Míra Paleček na basu a klávesovými kouzly démonická kráska Andrea Kožená. Čeští fanoušci se poctivě přidávali v refrénech a nezaostávalo ani solidní zastoupení z Polska, kde má Třináctka také velmi početný fanklub. Z jejich bezedné gotické pokladnice pak byly postupně vyňaty ještě tři blyštivé hitové klenoty - „Justina“, „Karneval“ a nakonec finální „Elizabeth“, kterou si s nimi na závěr s chutí zaburácel celý Octagon. Co tedy vlastně poskytlo XIII. STOLETÍ na tvrdě metalovém Brutalu? Chvilkový oddych od většinové extrémní dramaturgie festivalu? To možná také, ale skvělý koncert a pohlazení po duši zcela určitě. Z Octagonu se v tlačenici přesouvám ucpaným, kyvadlově řízeným tunelem, proti opačně putujícím fanouškům WAYFARER zpět před hlavní pódia, kde se již pozvolna rozjíždějí američtí OBITUARY instrumentálkou „Redneck Stomp“. Do provozní teploty se natěšení fans dostávají hned při následující jízdě „Threatening Skies“ s navazující „By the Light“ z roku 1997 a v díle zkázy pokračuje i valivá „The Wrong Time“. Páteř setlistu tvoří hned pět klasik z alba „Cause of Death“ v řadě, přerušených jen coverem „Circle of the Tyrants“ od CELTIC FROST. Své skvěle zvládnuté řemeslo a dokonalou souhru potvrzují floridští smrtonoši po celou dobu hracího času až k závěrečným klasikám „l’m in Pain“ a „Slowly We Rot“, ale musím k nim zmínit ještě jednu věc -  a to absolutně perfektní až famózní zvukovou stránku jejich setu. Ta byla ostatně celkově velmi dobrá až výborná i u většiny dalších vystoupení na festu, ale tohle byla učiněná lahůdka. Opřen zády o zábradlí před zvukařem jsem si vychutnával nádherně chorobný a přitom čitelný vokál Johna Tardyho, obě zlověstně vrčící kytary i hutné basové linky mistra Terry Butlera (ex DEATH, ex SIX FEET UNDER, ex MASSACRE). Úplně mě však odrovnával sound bicí soupravy Donalda Tardyho. Jeho dunivě mlaskavé kopáky, namísto virblu rychlopalné dávky z M16 a nad tím vším jiskřivě cinkající činely - to prostě bylo maso! Set OBITUARY se tak se svou krystalickou čistotou a současně neskutečnou silou stal mým nejintenzivnějším zážitkem letošního Brutalu.Přemýšlím, že jsme dosud na těch velkých pódiích viděli z brutálních žánrů jen death a jeho odnože. Žádný pořádný black. A OBITUARY s tím samozřejmě nic neudělají. Hraje se hlavně z klasické desky „Cause of Death“ (1990) a tyhle písně působí oproti předchozím zde vystupujícím deathovým formacím skoro až jako doom metal. Bohužel mají Floriďané problémy se zvukem, když vypadává kytara, ale jinak jde o solidní vystoupení. Snažím se ke konci prodrat přes plac před sousedním pódiem na toaletu, ale tady je už beznadějně natřískáno. GOJIRA nebyla největší hvězdou jen na plakátech, ale i v reálu. Výborné, výborné vystoupení a pro mě jedno z top pěti na festivalu. Velkolepá scéna a úžasné projekce. Tvrdá, ale i zároveň jemná, přemýšlivá a výrazná hudba. Originální zvuk a moderní styl, přirozený kontakt s publikem. Dělám výjimku a tlačím se dopředu, tohle chci mít z první ruky. Našlapaná a dokonale sehraná jízda, která plac pod hradbami rozvášnila do extáze. Francouzi jsou opravdovou špičkou současného metalu. Jedna poznámka – bílé stroboskopické světlo téhle intenzity je pro diváky nesnesitelné. Stejný problém mají v sobotu OPETH. U těchto profesionálů se stovkami show za sebou mi taková chyba přijde nepochopitelná.Floridská umrlčí skvadra OBITUARYpředvedla zatraceně silný set, který stál hlavně na skladbáchz druhé a vynikající desky „Cause Of Death“. Osobně mám vpaměti dobu, kdy ta deska vyšla a znám i pár lidí, kteří jejímu kouzlu tenkrát propadli a pořád mě jí k poslechu nabízeli. Jasně,jedna z největších deathmetalových klasik, tihle OBITUARY, kapela,po boku které jsem posluchačsky zrál, viděl jí naživo užněkolikrát a nikdy z nich nebyl úplně zklamán. Stále stejně vypadající John Tardy jekřikloun par excellance, chlap s naprosto nezaměnitelným zvířeckýmprojevem, kterého si nespletete s nikým jiným. Jeho bratr Donaldzhubl do podoby maratónského běžce a svými rytmy paradně jistilponuré a hlubiné riffovaly. Šikovný Ken Andrews je na rozdíl odriffaře Trevora Perese zaručeně paráním sólovým kytaristou, jenž bylschopen výtečně intepretoval někdejší party Jamese Murphyho. Vsestavě samozřejmě nesměl chybět ani zřejmě nejlegendárnějšídeathmetalový basák všech dob Terry Butler. OBITUARY ten den ohromilivynikajícím, plným, sytým a čistým zvukem, takže měli jejichlaťku problém dotáhnout i následující megahvězdy z kapelyGOJIRA. Jakkoliv je to sporadické... Co se týče Francouzů, šlosamozřejmě o jednu z úplně největších show letošníhoročníku. Koncert, který se odvíjel dle přesných pravidel, ukázal tenhle band v roli opravdu velké stálice současné scény.V podstatě jde o jednu z nejúspěšnějších metalových kapelsoučasnosti vycházející z ranku spíše tvrdších žánrů. Jevšeobecně známo, že historie úspěchu této kapely je přímosvázaná i s životem festivalu Brutal Assault.Samotná kapela zdeod prvního svého brutalovského koncertu v roce 2006 vystupovalajiž mnohokrát (s letošním výstupem minimálně ještě čtyřikrát) a musím říct,že i ten letošní koncert měl pořádný tlak a velkolepost.Jasně, Duplantierovci už jsou nadnárodními hvězdami a jejichkoncerty jsou stále větší, mají přesně danou dramaturgii a působí i svým projevem na pódiu úhledněji a méně pohybově nežtomu bylo kdysi, ale není právě v tomhle růstu také značné kouzlo?Projekt BLOOD FIRE DEATH okolo půlnociuctil památku Quorthona a kapely BATHORY a sice průřezem klasik od tétoprapůvodní blackové a vikingskou kulturou ovlivněné formace.Spousta osobností skandinávské blackové scény se ten večer střídala napódiu, takže bylo možné vidět zpěváky jako Eric Danielsson, Gaahl nebo Atilla Csihar, kytaristy Rune Eriksena (ex-MAYHEM, VLTIMAS) nebo Ivara Bjornsona (ENSLAVED). Proměnlivou kapelu podporoval itrojhlasý chór zpívajících postav v kápích a jejich vklad navodil u show pocit majestátnosti a mystiky. Zrepertoáru BATHORY zazněly největší fláky z období mezidebutem z roku 1984 a deskou „Hammerheart“ (1990), přičemž asinejvětším podílem skladeb byly zastoupeny desky „Under The SignOf the Black Mark“ a „Blood, Fire, Death“. Určitě šlo opovedený koncert k uctění Quorthonova odkazu, na druhou stranu sepřiznám, že jsem to čekal ještě o něco velkolepější.Odbyla jedenáctá večerní a konečně nějaký black. A to ten nejprapůvodnější. Název projektu zvaného BLOOD FIRE DEATH: A TRIBUTE TO QUORTHON AND THE MUSIC OF BATHORY hovoří sám za sebe. Hudbu praotců blackmetalu tu k poslechu a tanci předvádějí (ex)členové legend žánru jako ENSLAVED, WATAIN, MAYHEM nebo EMPEROR. Upřímně se mi skladby BATHORY mnohem lépe poslouchají takhle naživo jako cover než v té původní garážové zvukové kouli. Vím, že to má být ta správná blacková estetika, ale nejsem ten vyvolený gourmet, mám radši, když něco z mixu slyším. Přednost dávám té první rychlé periodě kapely než následnému rozmáchlejšímu vikingskému období. Černá metalová mše s ohni a třemi doprovodnými zpěvačkami/zpěváky v kápích se hraje každopádně z obého, hlavně řvoun Eric Danielsson z WATAIN to myslí asi hodně vážně. Podle záběrů na lidi v prvních řadách už ale je značná část mladšího osazenstva po náročném dni v jakémsi polospánku. Proč se teda hrnou dopředu, honí se mi hlavou. Každopádně se tu ukazuje obvyklý nešvar machistických českých kameramanů, kteří si k dlouhým voyeurským a klidně dvacet sekund trvajícím záběrům vybírají pouze (POUZE podtrhávám, ať se v tom v diskusi nezamotáme) krásné ženy. Všechno má mít svou míru, ale na tomhle festivalu, který má ve vínku toleranci, byla tahle míra opakovaně překračována.Zpět k muzice. Aby toho blacku nebylo málo, tak nás po půlnoci čekají ještě jeho čestní zástupci z netradiční země – Spojených států. Texasané ABSU dorazili do Jaroměře přehrát své klasické album „The Sun of Tiphareth“, které slaví třicet let. Vynikající deska, která je plná jak velkolepé melodičnosti, tak tradiční blackové syrovosti. Tohle jsem si naživo nechtěl nechat ujít. Jenže co s tím, když zároveň na hlavním pódiu přehrávají FEAR FACTORY celou „Demanufacture“ (1995)? „Strašáci“ začínali naštěstí trochu dřív, tak jsem si vychutnal asi půlku jejich vystoupení. Byla to jedním slovem bomba. Nikdy jsem je tolik neposlouchal, což je asi škoda. Výborné riffy a rytmicky skvěle sehrané a nabušené vystoupení. Vůbec se mi odsud nechtělo, když je podle mého názoru hlavně druhá půlka slavného alba hodně našlapaná. Ale šel jsem a nelitoval. Vystoupení ABSU bylo magické a jedna po půlnoci je ten nejlepší čas na tenhle druh produkce. Nebyla to už blacková mše jako u pocty BATHORY, ale černá pohádka na dobrou noc. Proscriptor McGovern se v roli jakéhosi skřeta plížil v mlze po pódiu a vykládal nám, zlobivým dětem, magické příběhy. Skvělá mimika, výborný výraz a dobré herectví. Kombinace s výbornou hudbou zážitek a nyl by z toho hezký blackmetalový muzikál. Oba tyhle závěrečné koncerty řadím do top pětky celého festivalu. Škoda jen, že byly přes sebe.Autoři: Stray, Gazďa, Mauglí.V reportu použito několik fotografií převzatých z oficiálního FB profilu festivalu.https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2025_jaromer_pevnost_josefov_5_9srpna2025_streda_koncert/3624https://www.crazyDiamond.cz/brutal_assault_2025_jaromer_pevnost_josefov_5_9srpna2025_streda_koncert/3624nobody@nothing.com (Gazďa/Stray)Gazďa: Jelikož dávám přednost obecně spíš měkčím odnožím metalu a jak v Plzni, tak ve Zlíně mám možnost ubytování u příbuzných a kamarádů, tak moje běžné festivalové okénko tvoří Metalfest, Basinfirefest a Masters of Rock. Program letošních Mástrů mi ale moc neříkal, tak jsem si vzal netradičně festivalovou dovolenku až v srpnu, zatnul zuby ve stanu a letos poprvé zamířil na náš asi vůbec nejslavnější metalový dýchánek. Už bylo koneckonců taky načase. Úterní warm-up jsem ještě vynechal a do Jaroměře dorazil ve středu dopoledne, protože jsem nechtěl přijít o norské deathmetalisty BLOOD RED THRONE, kteří se zrodili v roce 1998 jako boční projekt dvou někdejších členů SATYRICON. Těsně před tím, než rychlík v Jaroměři zastavil, se mě už začaly zmocňovat vznešené pocity smíšené s obavami z něčeho neznámého. Měl jsem normálně knedlík v krku a byl nervózní. Jako bych mířil zas na zkoušku na vysoké. Tak konečně na Brutale… Než se dostaneme k samotné hudbě, dovolte mi pár poznámek. Oproti Mástrům, Metalfestu i Basinu je pro nováčka pohyb tady náročnější. Brutalovému panicovi chvíli trvá, než se zorientuje, jak v pevnosti jako celku, tak na samotném festivalu. Můj kemp Dagon jsem našel celkem bez problémů, ale chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že se do samotného hudebního areálu nedostanu zevnitř pevnosti, ale musím zas ven za hradby a obejít to. Jistě – z přiloženého plánku se to zdálo pravděpodobné, ale chcete to riskovat, když si nejste jistí a zbytečně si nějaký ten kilometr zajít, zvlášť když máte napilno? Žádný velký problém, ale nebylo to na první dobrou. Jakmile jsem se dostal dovnitř, tak jsem zas nemohl najít dobíjecí místo pro čipy. Na všech koncertech bývá hned za vchodem, ale tady jsou top-upy u pódií. Má to logiku, ale i vzhledem k jejich nepříliš jasnému označení, jsem tomu nemohl přijít na kloub. Vracím se tedy k bráně, kde mi ale nikdo není schopen nic říct. Ptám se různých lidí, ale i tak ten top-up u hlavního pódia minu, takže jdu někam další čtvrt hodinu a nabiju si až na samém konci u Obscure stage. Vracím se zpátky a spletu si jeden Bastion s „Octagonem“ a při (jak si původně myslím) „dvouminutovém“ průzkumu téhle domnělé další stage dokonale zabloudím uvnitř bašty a ani místní ochrance nejsem schopen říct, odkud jsem vlastně přišel a kam se chci dostat. Moje první emoce tak byla vzteklost smíšená s rezignovaností. Jinými slovy jsem si musel přeštelovat budík v hlavě a pochopit, že je třeba se chovat obezřetně a dávat pozor, kudy chodím a kam šlapu…Další komplikací bylo zjištění, že je tu opravdu hodně těsno. Letos jsem byl na šesti metalových i nemetalových festivalech, a i když mají Rock for People nebo Coloursy víc návštěvníků, tady jsou lidé namačkaní na výrazně menším prostoru. Zejména před dvěma hlavními pódii není moc místa, takže spousta účastníků blokuje také navazující hlavní třídu, kde se občas jen těžko proplétáte a na téhle tepně bývá především v pozdním odpoledni a večer hodně narváno. Upřímně mi trvalo nějaký čas, než jsem tohle všechno akceptoval. Prostředí pevnosti je samozřejmě krásné a zajímavé, ale těch davů na mě bylo prostě moc. Až po dvou dnech jsem si tak nějak zvyknul a pochopil, kudy mám chodit a kam si mám stoupnout, abych se tu pořád necítil jak sardinka rvaná do konzervy. Moc s tím ale nejde dělat, protože hradby neposunete, ale myslím, že zvětšovat kapacitu bude těžké. Už takhle jde o náš nejnarvanější festival. Plusem je naopak krásné místo, velké množství kapel, hodně stánků s nejrůznějšími typy jídla, výrazně internacionální návštěvnictvo a také dostatek záchodů, zejména pisoárů. V posledním bodě můžu mluvit jen za chlupatější část osazenstva a jak kvalitně mají tohle pokryty dámy neumím posoudit. Jen tu odpornou čurací strouhu nalevo od pódií by měli odstranit. Chápu, že to šetří místo, ale nikdo ji za čtyři dny nevyčistil a je to fakt nechutné. Pak se nemůžeme divit, že GOJIRA přímo z pódia říká, že fajn festival, ale „smrdí to tu hovnama“.Stray: Gazďa je aktivní klubový ifestivalový jezdič, znám jej zhruba dva a půl roku a z té necelé desítkysetkání jsem pochopil, že jde o velmi otevřeného, pozitivního aoptimistického člověka. Když jsem se s ním však viděl vestředu večer v areálu, zaskočilo mne, jak zkroušeně a vyčerpaněpůsobil. V podstatě byl ze své první zkušenosti s tímtofestivalem „úplně dojebaný“. :-) Byl v depresi, nemluvil, natožaby se smál, naopak pochyboval, že to zde při své enormní klaustrofobiičtyři dny vydrží. Utrousil na začátku klání dokonce, že jde o nejhorší tuzemskýfestival, na jakém kdy byl. Tohle samozřejmě letitémunávštěvníkovi akce přijde absurdní, ale představte si, žejste člověk, který na tu akci jede poprvé, sám, DO NEZNÁMA, anedostane od nikoho ze známých žádné předběžné rady. Vážně jsem se cítilprovinile, že jsem mu je sám nedal a nevylíčil mu alespoň přes maily, jak to na této metalové fiestě chodí, zvlášť pak když jsem s hrůzou hleděl na jeho lehké letní odění a sandálky (to ne že by se tady člověk měl oblíct jako na paragánský výsadek), ale co už - Neptal se, mlčel jsem.:-) Představa, že někomu schází volnost louky na davů prostémBasínu, či přehlednost amfiteátru plzeňského Metalfestu se dáještě pochopit, ale že nad Josefovskou pevnost řadí i štěrkemzasypané prostory průmyslového areálu vizovické likérky, to mizkrátka hlava nevzala. Nakonec se však chlapec docela rychle vybíral a postupně se psychicky vracel, takže se dalo říct, že si to v konečném součtu prostě užil. Odkládám tedy půlitr plzínky a předávám mu znovu slovo.Poté, co jsem si tedy na začátku nedobrovolně obešel celý areál, abych si dobil peníze a mohl si dát před prvním koncertem pivo, usazuju se před pravým ze dvou hlavních pódií (Sea Sheperd podle jedné z agresivnějších ekologických organizací). Svou půlhodinku tu krátce po poledni získali zmínění BLOOD RED THRONE. Rychlý thrashový přímočarý death podle mého gusta a pořádná dávka energie hned od začátku. Připomíná mi to deathové SLAYER. Kytary riffují, basák slapuje a pod pódiem už se vytvořilo solidní kolečko. Finále obstarává „Symptom of the Universe“, samozřejmě k poctě Ozzymu. Podobně energicky se pokračovalo i následující čtyřicetiminutovku, během níž své tesáky vytáhla kalifornská smečka WARBRINGER. Příslušníci mileniálního thrashe odehráli slušné představení a možná si něco od nich i zařadím do nějakého playlistu. Poprvé si ale uvědomuju, že to bude dlouhý a žíznivý den. Právě středa je pro mě alespoň dle papírového programu vůbec nejnabitější. Dobrou zprávou bylo, že nám má přát počasí, když je celou dobu hlášeno příjemných cca pětadvacet stupňů, chvílemi se sluncem, chvílemi pod mrakem, ale bez velkých dešťů i veder. To se nakonec potvrdilo, ale i tak je to mezi těmi sálajícími cihlami vysilující. Pár písníček koukám na následující CRYSTAL LAKE. Metalcore sice nemusím, ale jde o japonský import, tak by to mohlo být zajímavé. Omyl, standardní smečka, co si hraje na Amíky. Samé „fucking“ a hecování, což sice rozpumpuje publikum, ale moji pozornost neudrží. Tak se místo toho po chvíli vydávám na bližší průzkum areálu. Sympatickým zjištěním je, že to je svižným krokem blíž, než jsem si myslel. Přesun mezi hlavními pódii a druhou scénu Obscure stage mi trvá pět až deset minut podle provozu a do Octagonu to mám (když není cesta narvaná) tak minutu dvě. Jinými slovy logistika tu nebude dělat takový problém, když mám honit hodně nabušený program.Rychle něco zbaštím, abych stihnul první mně více známou kapelu. NE OBLIVISCARIS jsem navštívil na jejich loňské pražské zastávce, kdy v Rock Café přehráli dvě celé desky „Citadel“ (2014) a „Exul“ (2023). Tady jsme se dočkali čtyř pěti kusů, což pořád samozřejmě znamenalo tři čtvrtě hodiny tohoto progresivního „houslového“ death metalu. Mám je docela rád, ale sevřenější stopáž myslím vystoupení svědčila. Zajímavá a promyšlená hudba a nápady mají, ale zas jich tu neslyším tolik, abych se po hodině už trochu nenudil. Takhle to bylo tak akorát… Následující DOPE musím bohužel vynechat, protože se poprvé přesunuju na Obscure stage, kde o půl čtvrté vybíhají neo-speed-thrash-hevíkaři 3 INCHES OF BLOOD, kteří se loni po téměř desetileté pauze vrátili na pódia. Jedna z nápadově výraznějších formací brzkého středečního odpoledne a s ječákem Cama Pipese, který připomíná mladšího Roba Halforda. Energií nabitý set a jeden z koncertů dne a možná i celého festivalu. Bohužel publikum bylo trochu prořídlé. Zašel bych i na běžné turné, jestli přijedou. Po krátké obhlídce islandských Vikingů SKALMÖLD (moc nebaví) se vracím na Obscure, protože pokračujeme první z těch kapel, na které se vyloženě těším. Progresivní death, ale ne tak rozmáchlý a barokní jako u Australanů NE OBLIVISCARIS. Američané RIVERS OF NIHIL tíhnou i přes svou progresivitu k více písňové formě, takže se to nikam moc nerozlézá, naopak většinou to pěkně šlape. Chvílemi zběsilé, chvílemi něžně melodické, ale vždy celkově zajímavé a barevné. Na otázku, zda může fungovat saxofon v death metalu, teď můžu s klidem odpovědět: Ano. Tento ročník jsem zahájil vzadu naObscure stage vystoupením kanadských hejvíkářů 3 INCHES OFBLOOD, kteří vůbec nezakrývali své výsadní inspirace u JUDASPRIEST a vším, co vzhlíží k stylovému metalovému heroismu a mohlo by souviset i se současným NWOTHM děním. Tato kapela však k hnutí, které uznávají nerdi co k hejvíku před dvaceti lety stěží čichli, nepatří. Je totiž starší, i když to nemusí být chápáno, i vzhledem k její celkové neoriginalitě, jako plus. Jejichvystoupení nebylo sice špatné, ale zároveň ani ničím, co by stáloza opakované zkoumání. Poctivá, avšak dramaticky nepůvodnísebranka složená s chlápků překračujících střední věk, kteří kašlou na svůj vzhled. Akorát jsem si říkal, že by podobní týpci měli být ve svém věku spíše tahouny s více neždesítkou alb na svém kontě, než nějakými epigony. Kapelarozhodně nepatřila k vrcholům středečního klání, ale aspoňnaznačila, že nabídka festivalu Brutal Assault se stále rozšiřuje a že sepodobnému ranku organizátoři programově nevyhýbají. S napětím vyhlížení Amíci RIVERS OF NIHIL poměrně zajímavým způsobem míchajíingredience progresivního metalu, death metalu, groovu a různýchpost-žánrů. Přestože neprvoplánové struktury, kde se vedlehřmotného riffování často přesouváme k akustice, a čistévokály taktéž střídají growlovější fáze, nabízejímnožství neotřelého (třeba saxofon), mám však pocit, že by formace potřebovalaposílit songwriting, neb jde o klasickou věc, jejíž tvorbudoposloucháte a nezůstane ve vás až tolik výrazného. Ale třebajde jen o můj unáhlený pohled, ke kterému jsem se dobral zhrubapo půlhodině poslechu.Kalifornské thrashmetalové legendyDARK ANGEL nedávno vstali po třiatřiceti letech z mrtvých,nepatří tudíž ke kapelám, které by v současné době koncertnězažilo příliš lidí. I díky Gene Hoglanovi za bicí soupravou předvedli obstojněnabušený set složený z jejich letitých standardů, jejichž puls udávalymistrovy škopky, zatímco kytary Erica Meyera a Laury Christine, stejně jako baskytara Mikea Gonzalese, ve své old-school nekompromisnostinepolevovaly. Nasraně působící frontman Ron Rinehart pak burcovaldav k aktivitě a na mnohé zapůsobil, neb circle pit byl nakonec rozpoután. Celkově slušné vystoupení, ale pro mne bezzávažnější přidané hodnoty. Ten návrat měl proběhnout už před patnácti lety a jiné kapely dokázaly využít boomu zájmu othrashmetalový žánr s podstatně větší chytrostí aefektivitou než právě Hoglanova skvadra, co si tady budeme namlouvat.Než zas poběžím na druhou stranu, tak chci ještě krátce zkontrolovat další zvláštní deathovou bandu – ztřeštěné symfoniky FLESHGOD APOCALYPSE. Mohl jsem bohužel zůstat asi jen na tři písně a už nevím po kolikáté mi tihle Italové protekli mezi prsty. Nějaký čas mi trvalo, než jsem téhle operatické deathové šílenosti přišel na chuť, ale dnes už patří mezi mé oblíbence. Mají velký smysl pro melodii a originální jasně rozpoznatelný styl. Co jsem slyšel, mě v mém názoru utvrdilo, takže příště si je snad vychutnám v plné parádě. Tady jsem musel utíkat, když jsme na hlavní scéně byli svědky debutu jedné legendy na českých pódiích. Pokud to vidím dobře, tak Hoglanovi DARK ANGEL sice brousí thrashové nože už od roku 1981, v českých luzích ale ve středu vystoupili vůbec poprvé. Nicméně zde jsem si bohužel naopak potvrdil, že to i naživo zní stejně bezbarvě jako na YouTube. Zpěvák působil svou nasraností jako druhý Rob Dukes a vy máte pocit, že musíte dělat, co káže, jinak vám přijde rozbít hubu... Ale hudebně to tam prostě není. Když bych si ukrad příměr z jedné dávné recenze v Kerrangu! – hromada řevu, hodně šíleného thrashe, ale nic co by ve mně zanechalo nějaký dojem.Uff… odbíjí sedmá a já mám za sebou už devět kapel, je to opravdu intenzivní. Ale není čas na přestávku, teprve teď začíná ta hlavní várka. S těžkým srdcem vynechávám teatrální blackové šílence z Japonska SIGH (druhé ságo dne), protože ve stejnou dobu to do nás valí industrialisté STATIC-X. Jak dát do kupy kapelu i po náhlé smrti frontmana Waynea Statica, který si ní byl spojen pupeční šňůrou? Že za něj převlékneme někoho jiného? Děláte si srandu? A přitom to funguje. Pod maskou zvanou Xer0 se skrývá Edsel Dope (frontman DOPE). Výborný a energií nabitý koncert se spoustou hitovek. Tentokrát jsem si s publikem zaskákal i já. Hodně mě baví i ty novější věci jako „Terminator Oscillator“. Fakt dobrá show a jeden ze dvou nejlepších koncertů dne.Odteď už zůstávám přísně jen na hlavním pódiu. DYING FETUS je přesně ta kapela, kterou si rád dám na festivalu, ale na samostatný koncert bych nešel. Old school death s dementním názvem a charakteristickým vokálem Johna Gallaghera. Hlásek je to extrémně hluboký a „zpěvák“ svůj sekaný brukot i dokonale ovládá. Chvílemi to připomíná nějakého hafana, jindy temně chrochtající prase, takže vás to dokáže i rozesmát. Jeden z vůbec nejlepších vokálů v žánru a i druhého chrochtala, basistu Seana Beaslyho, by řada podobných sebranek brala před mikrofon všemi deseti. Ale není to pro mě, hodně zběsilé a monotónní, mám opravdu rád asi tři věci, ze kterých zahráli jednu – „Wrong One to Fuck With“. Každopádně má vystoupení úspěch a stejně jako u Statiků ho sleduje hodně lidí a moshpit je solidní. Atlantské šarlatány MASTODON jsemzažil koncertně již počtvrté, ale letos to byl konečněvynikající výstup bez spekulací. Jejich vystoupení řadím dosvého absolutního topu letošního ročníku festivalu Brutal Assault a to po všechmyslitelných stránkách. Skvěle sehraná a svým projevem sympatická kapela, obrovskénasazení, výtečná interakce s publikem, velice čistý adynamický sound, který, i díky volbě repertoáru čerpajícímu spíše znovějších etap existence MASTODON, působil vlastně hodně barvitěa byl skvěle doplňován vizualizacemi rozlehlými na plátně za soupravou Branna Dailora.Vokální souhra Troye Sanderse právě s ním rovněž nemělachybu, a tak jejich koncert proplul absolutně hladce a člověk sina něm užíval každou jednu minutu. To že kapela zahrála nejvíceskladeb z alb „Once More Round The Sun“ nebo „Hushed And Grim“svědčí o jejích postojích, že jsou si jistí, že kráčí dnes zcela správnou cestou.Absence vyhozeného Brenta Hindse k mému překvapení tedy vůbecnechyběla a nový kytarista v podstatě precizně zapadl. Kapelupodporoval od kláves ještě pátý člen, který v kouzelnickémklobouku ve stylu postaviček z filmů Tima Burtona dodával vystoupení ještě o něco surreálnější rámec.Tohle byla zkrátka parádní jízda vrcholného metalu roku 2025, kdenebyla nouze o skvělé progresivní fáze, absolutní hitovky, alesvůj prostor dostala i skvělá pocta Ozzymu v podobě výtečně odehranéskladby „Supernaut“ od BLACK SABBATH. Bravo!MINISTRY jsem už pár let považovalza prakticky odepsanou kapelu, ale v Josefově potvrdili, žekoncertně to v sobě stále ještě maj. Jasně, Jourgensenova kapela stále veznačném množství využívá také předprogramované samply arůzné umělé zvuky a smyčky, ale znovu se jí nemohl upřít povzbudivý aživelný tlak, schopnost strhnout přímočarostí a v podstatě pocelou hodinku ten dav pod sebou nepustit. Mě samozřejmě potěšilopár skladeb z jejich nejslavnější desky, jež níže zmínil Gazďa, ale takéojedinělý vzorek z mého nejoblíbenějšího alba „Rio GrandeBlood“. Oba George Bushe už dávno vystřídal v prezidentském úřaduDonald Trump a v americké společnosti to čím dál více vře, ale to neznamená, že by se ten spráskanej vyfetovanej neřád Jourgensenodklidil kamsi do důchodu, naopak znovu sehrál zajímavédivadýlko, kde do toho svou zbytkovou silou intenzivně tepal.Ale stop – přichází nejsilnější část dne a po deváté i čas na jednu z kapel, kvůli které jsem se konečně dokopal, že sem pojedu. MASTODON má pověst živě nevyrovnaného souboru a nedávno ještě navíc za nepříjemných okolností vyhodili dlouholetého kytaristu Brenta Hindse. Jejich výkon v pevnosti byl ale prvotřídní. Nejen hudebně, kdy všechno dokonale šlapalo. Přivezli však sebou i velmi působivou vizuální projekci. Když se při závěrečné „Blood and Thunder“ vytvořil opravdový megamoshpit, tak jsem neodolal ani já. Úplné finále pak dočísl „Supernaut“ alias další z poct zemřelému Ozzymu. Pro mě jeden ze tří top zážitků festivalu. A nezastavujeme. Také MINISTRY jsem viděl vůbec poprvé, což je s podivem, protože jsem je celkem sjížděl v devadesátkách v období desky „ΚΕΦΑΛΗΞΘ“ (1992). Pro mě osvěžení večera, když šlo o jeden z měkčích koncertů, u kterého si uši můžou relativně odpočinout a člověk i trochu zatrsat. Přijde mi, že to zní stejně mladě jako v době mých teenagerských let, vlastně i v šestašedesáti letech se zdá, že Al Jourgensen a spol. dělají ten nejmodernější metal ze všech vystupujících na festivalu. Klidně řekněte, jestli je to podle vás někdo jiný. Zazněly „N.W.O.“ i „Jesus Built My Hotrod“ a já tak můžu být maximálně spokojený. Ale i třeba novinka „Goddamn White Thrash“ má švih a sílu.Člověk už je unavený, ale den ještě nekončí, protože půl hodinu před půlnocí nenastupuje nikdo jiný než KERRY KING, tedy hlavní hvězda večera. Samozřejmě to má pořád v ruce a lepší kapelu než Mark Osegueda, Phil Demmel, Kyle Sanders (brácha frontmana MASTODON) a Paul Bostaph si nemůžete přát. Ale zatímco když jsem je viděl před rokem poprvé, tak jsem měl jejich desku pořát v uších, tak teď se s roční pauzou ukazuje, že až na výjimky na to ten materiál prostě nemá. Muzikantsky skvělé, ale hudebně průměrné. To samozřejmě nemluvím o tom, když se rozpoutala závěrečná smršť „Raining Blood“ a „Black Magic“. Bohužel jsme se ale během krátkého setu nedočkali „Purgatory“ od IRON MAIDEN, kterou letos běžně hrají. Úplný závěr pak obstarali Řečtí rouhači ROTTING CHRIST. Byli jako obvykle velmi dobří. Dokonce bych je stavěl na úplný piedestal, kdybych od nich stejný program neviděl už letos na jaře a koneckonců ho nehráli v plus minus stejné verzi už nějakých pár let. Ale po půlnoci to rozhodně mělo tu správnou satanskou atmosféru a magii. Krásný závěr večera.Jak řekl Gazďa, Kerry King má prosvůj sólový projekt opravdu velmi kvalitní sestavu muzikantů,druhou věcí však je, jak moc kvalitní a z dlouhodobého hlediskaživotaschopné jsou songy, které vtěsnal do drážek své albovéprvotiny. Jestli dokáže fungovat jinak, než jen ze své podstaty bývalého kytaristy slavných SLAYER, se v nejbližších letech ukáže. Sice jsem spíše optimistou stran jeho popularity, zvlášť pak v éře zkratek a sociálních sítí, ale zatím to reálně slyším tak půl na půl, tedy na remízu s poslední a nejslabší fází jehomateřské kapely. Nicméně když v průběhu jeho koncertního setudojde na věci jako „Raining Blood“ nebo „Black Magic“ nedáse ta síla srovnat s naprosto ničím, co jeho současný band prezentuje. Zamne to byl prostě kvalitní koncert, složený však převážně zeskladeb, o kterých nejsem až tak přesvědčen nebyl. Ve srovnání sDARK ANGEL však Kerry King alespoń reprezentuje aktuální podobužánru a stále má dost daleko k nějaké zatvrzelé přežitéarchaičnosti a titěrným honírnám pro ostnatým drátem obehnanou rezervaci sveřepě setvářících pamětníků starých osmdesátkových časů.V reportu použito několik fotek z oficiálního FB profilu festivalu.https://www.crazyDiamond.cz/great_grandpa_patience_moonbeam_recenze/3618https://www.crazyDiamond.cz/great_grandpa_patience_moonbeam_recenze/3618nobody@nothing.com (Tomáš)Seattle není jen grunge. A vlastně ani nikdy nebyl. V upršeném severozápadním cípu Spojených států byla vždy pestrá hudební scéna. A její alternativně rocková část nám dala nejednu skvělou kapelu. Od vtipálků PRESIDENTS OF THE UNITED STATES OF AMERICA, přes southern rockem šmrncnuté alternativce BAND OF HORSES až po emo rockové SUNNY DAY REAL ESTATE. GREAT GRANDPA bych pak umístil někam do serióznější, ale zároveň emotivně pojaté, indie-rockové škatulky. Typicky americký zvuk kapela jemně doplňuje o prvky převzaté z alternativního country rocku jako bendžo, housle, nebo klavír. Ti Amíci prostě ten rock a country umí spojit tak specificky a zajímavě, jako to Evropa neumí. Když si vezmu anglické MUMFORD AND SONS nebo české JELEN, tak to není špatné, ale prostě Amíci to mají takové více autentické, drsnější a možná i uvěřitelnější. Zřejmě je to tím, že se nebojí používat hodně syrové kytary, mohutnější zvuk a celé to je svalnatější. No a samozřejmě jejich melodika je taky více alternativnější a zrcadlí se v ní rozsáhlé stepy a nekonečné pláně, které mi z principu věci nemáme.Takže GREAT GRANDPA. Pětičlenná partička se dala dohromady před jedenácti lety, novinka je jejich třetím řadovým albem. Jejich typický výraz formuje koexistence dvou zpěváků. Konkrétně hlavní zpěvačkou Al Menne a kytaristy Pata Goodwin. Tito dva se často aktivně doplňují, některé písničky si jedou sólo, ale nejvíc se mi líbí, když si je dávají společně. Dynamika vytvářená napětím mezi ženským a mužským elementem je prostě nepřekonatelná. Co se týče muziky, nečekejte zde žádnou divokou a rozcuchanou nahrávku. Jsou to hloubavější songy ve středním tempu, které jsou ale aranžérsky vypiplané, emotivně bohaté a ne prvoplánově krásné. Specifická melodika, střídaní drsných a jemnějších pasáží, spousta vokálních harmonií, vyhraněné emoce, to vše dělá ze skupiny velice zajímavý hudební objekt. Nahrávka přitom téměř ani nevznikla. Kapela se po druhé desce „Four Of Arrows“ (2019) v období po covidové pauze prakticky rozpadla. Práce, stěhování do zahraničí, nebo životní situace jednotlivých členů negativně ovlivnily fungování celku. Přátelství, společná historie a vzájemnost je ale opět spojily. Starší materiál, který už měli částečně i nahraný se rozhodli poslat do koše a začít s čistým štítem. Vzali si čas, nechtěli to uspěchat. Do nových songů se promítlo vše, čím si prošli, vzestupy i pády, komplikace i radosti. Je to upřímná výpověď, která je zároveň drásavá i krásná, ostrá i jemná. Z alba vyzařuje vnitřní klid, nikam nespěchá, jen plyne. Všichni členové kapely přispěli svým vkladem, jak po stránce skladatelské, tak hudební i vokální. Je až fascinující, do jaké krásné muzikální podoby dokázali zpracovat často velice vážná, někdy až extrémně bolestivá, témata typu úzkosti z rodičovství nebo ztráta dítěte v průběhu těhotenství. V takových momentech se člověk skutečně zastaví a uvědomí si sílu hudby.Zvukově má nahrávka blízko ke kapelám jako BAND OF HORSES nebo BIG THIEF, nebo interpretům Sufjan Stevens a Elliot Smith, využívá časté akustické polohy v kombinaci se syrovými, někdy až burácivými pasážemi plnými zkreslených kytar a ostrých bicích. Aktivní práce s dynamikou, střídaní krajních poloh nebo pestrost aranží jí dělají zajímavou a překvapivou i po několika posleších. Vždy je co objevovat, nenudí a svou vnitřní krásu odkrývá postupně a v malých dávkách. Zároveň se vyznačuje velmi kvalitním zvukem, kde je radost poslouchat jednotlivé nástroje, ať už v celku, nebo se soustředit na něco konkrétního. Zní to absolutně živě, asi jako by to nahrávali ve studiu KEXP. A pak ta atmosféra. Tady je ukryta skutečná síla nahrávky. Pomalu se rozvíjející song „Never Rest“ je chvíli sentimentální, pak zase burácivě rázný a ostrý, oscilující mezi akustickým alternativním country a syrovým alternativním rockem. Euforický refrén v „Junior“ pak překvapivě posune do té doby poklidný, téměř až jemný polo akustický song do úplně nových poloh. Krásná „Emma“ nás pohltí svojí naléhavostí a propracovanou melodickou linkou. Hravá „Ladybug“ je svojí nakažlivou pozitivitou zřejmě nejpřístupnějším a nejpřímočařejším kouskem kolekce. Tajemná „Doom“ svým vybrnkávaným kytarovým motivem a zvukem připomene RADIOHEAD kolem alba „In Rainbows“. Skladba se pak překvapivě vyvine až do téměř noiseového refrénu s emotivním zpěvem. „Task“ pak přehodí výhybku do jemného indie popu s folkovými prvky. Specifická je „Ephemera“, evidentně inspirovaná trip-hopem. Přes svůj elektronický nádech se pořád drží živých nástrojů, má výrazný groove a relativně přímočarou strukturu. Závěrečná „Kid“ pak jakoby symbolicky shrnoval v sobě vše, co nás zatím při poslechu potkalo. Orchestrace, vokální harmonie, melancholie, srdceryvné melodie, dramatičnost, syrovost i jemnost. Mnohavrstvá struktura, postupně se rozvíjející, měnící charakter i vyznění, gradující a následně i pomalu odeznívající.Mám vážně rád podobná alba. Nikam nespěchají, nejsou prvoplánově bombastická, právě naopak. Zklidní svět kolem, nechají nás si je vychutnat. Rád se k nim vracím, nestárnou, zrají.https://www.crazyDiamond.cz/the_haunted_songs_of_last_resort_recenze/3621https://www.crazyDiamond.cz/the_haunted_songs_of_last_resort_recenze/3621hackl@volny.cz (Pekárek)Tak tohle je jasná výzva k zopáknutí a doplnění diskografie. Jasně, THE HAUNTED nikdy nenahráli vyloženě špatné album, přestože některé recenze by mohly nasvědčovat opaku. Novinka ovšem řeže nadmíru pěkně. Cítím zde podobnou chemii jako u poslední desky THE HALO EFFECT. Prostě přátelské tvůrčí setkání velezkušených metalových hudebníků 50+, během kterého se nemusí nikomu nic vysvětlovat. Všichni znají svou roli dokonale a vědí, jak do tří-čtyř minut vtěsnat žánrové standardy, tak aby byla výsledkem přesvědčivá píseň. Poslouchám a nedokážu si připustit, že po tolika letech je celý proces vlastně ani nemusí bavit. Vyloučeno! A proč by se vlastně trápili? Pro peníze?:-) Těžko. Vše zní opravdu přirozeně a jednoduše, přestože nahrát takové album znamená výzvu jako hrom.Ve své době představovali ortodoxnější alternativu k metalově-alternativní kocovině druhé poloviny let devadesátých. Pořádně nasraný (uřvaný) zpěv pochopitelně chybět nesměl ani zde. Ano, Dolving, bože, jak ten mě pil někdy krev.:-) Později se postupně se ubíral a přidával plyn a zpestřující prvky. Kapela dokonce prošla lehce alternativním obdobím (zejména na albu „Unseen“), dokud svůj styl nevyladila do dokonalé, patřičně nadčasové formy přístupné každému a neurážející nikoho. Stalo se tak právě letos a prostřednictvím alba „Songs of Last Resort“. Ohledně přístupnosti mluvím pochopitelně o zkušených metalistech, zejména těch 40 až 50+ majících rádi hodně tvrdý poklid a jistotu.:-) Nejen jim by se ovšem mohly líbit některé hitové skladby nebo harmonické vsuvky, zakomponované do podobně intenzivní a chvílemi hodně zakalené hudby se zručností, jíž jsou schopni snad jen Švédové. V podstatě jde tedy o to, že do onoho thrash/death/groove propojení se už nějakou dobu vpašovávají melodie, přičemž některé typické SLAYER/GATES nářezy mohly v minulosti působit jen povinně, byť stále funkčně. Každopádně jsou pojítkem s érou, kterou celá řada fanoušků švédských veteránů považuje za zlatou.THE HAUNTED jsou si podobných věcí jednoznačně vědomi, proto také první tři skladby přináší to, co se od nich na každý pád čeká. S první „Warhead“ jako bych se vrátil do roku 1998 a slyšel nadšená slova jednoho ze svých mentorů v tom smyslu, že lidé z AT THE GATES se pod novou hlavičkou vrátili proto, aby s maníkem ze SEANCE (kytarista Patrik Jensen) navázali právě na SLAYER. Tady bych mohl asi už jen konstatovat, že podobný materiál je šikovně ředěn občasným zpomalením a řadou melodičtějších, někdy až progresivních momentů, dát bez váhání 70 % a skončit. Jenže realita je trochu složitější. Nejen v metalu totiž platí, že mnohdy nezáleží na tom „CO“, ale „JAK“ a právě v tom „JAK“ je ostřílený švédský kvintet silný, v současnosti enormně. Pokud nezvládneme něco takového identifikovat, „uposlouchat“ a adekvátně ocenit, měli bychom se zamyslet nad tím, zda jsme již příliš neuvázli v konzumním, či naopak v jakémsi intelektuálně-akademickém poslechovém (stream)proudu.Nejde o to, že bych aktuální trendy a nové desky na metalové scéně programově nesledoval, jen je moc neposlouchám; a většinu z nich neposlouchám proto, neboť mi nepřipadají zas tak kvalitní, abych se jimi blíže zabýval. Vím, jde o pohled těžce subjektivní. Aktuální nahrávka THE HAUNTED každopádně vyčnívá, nabízí totiž vyzrálou esenci z toho nejlepšího, s čímž švédská metalová scéna na bázi fúze melodického death/thrashe přišla v devadesátých letech. Uvedený styl byl v poněkud menší míře rozvíjen i později (namátkou THE FORSAKEN, TERROR 2000, NIGHTRAGE, NONEXIST), a třeba díky THE CROWN žije dosud. Na recenzované desce je však cenné, s jakou výbavou a nadhledem se s ním pracuje. Klíčová je zkušenost; jak tak získaná průběžně, tak i ona prvotní. Pánové Björler, Erlandsson, Aro, Jensen, doplnění o něco mladším Englundem – kompletní výčet neuvádím pro nic za nic, v podstatě jde o all star team – netlačí v žádném bodě na pilu. Při nemalé intenzitě spíše profesorsky přednášejí, což evidentně pochopilo i duo významných studiových inženýrů Bogren/Nilsson.Teď jsem si uvědomil, že dotyčná dvojka je podepsána i pod posledním a produkčně (zvukově) víc než zdařilým počinem již zmíněných THE HALO EFFECT. Sound, i když je v souladu s moderními trendy velmi čistý a málo živočišný, ideálně vyhovuje tomu, co se na „Songs of Last Resort“ má dít a také děje. Posluchač slyší každý ťuk bicích, bručivou baskytaru, a především pak vycizelovanou souhru kytar, včetně někdy až duhových vpádů té sólové. Uvedené doplňuje ve studiu decentně změkčená agrese naštvaného, ale neiritujícího vokálu, který se pohybuje ve středních a hlubších polohách. To vše působí v perfektní rovnováze, až v harmonii, jež odráží skvělou interní chemii, založenou zejména na bezvadné instrumentaci, respektu ke spoluhráčům a potřebě kapely. Nervozita vysublimovala. Soustředění neprovází žádná křeč. Nikdo nesype písek do soukolí, nikdo nemá „otravný kámen v botě ani prudící zbytek klobásy mezi zuby“, natož pak zbytnělé ego.:-)Vraťme se však k onomu přednesu a také k samotným skladbám. I mezi těmi rychlými jsou značné rozdíly. Do tradičních thrash riffů se často promítá skandinávský feeling. Fanoušci paralelně fungujících AT THE GATES ocení „In Fire Reborn“. Tvrdost graduje v „Death to the Crown“. Pak se zvolní, přichází hit „To Bleed Out“. V následující „Unbound“ přibyla špetka hc, dissa a blacku, aniž by se vytratil pořádný metal a melodie. Ve funkčním spojení uvedených prvků zas tví skrytá progrese. A jede se dál. Znovu necelé tři minuty pekla – „Hell is Wasted on the Dead“, a chvílemi až MESHU(GGAH) nátěr „Through the Fire“. Začínám docela čumět. S kratičkou, ale monumentální instrumentálkou „Blood Clots“ se navíc vkrádá pocit, že se tady kapela snaží o koncept a že se jí to daří. Není zde lineární příběh, leitmotivy válečné, politické a existenciální povahy nevedou k depresi, tedy alespoň ne v prvním plánu. Jejich prolnutí v pocitově bohaté, agresivní a přímočaré hudbě nevyvolává ani monolitický dojem, s nímž kráčí v ruku v ruce pocit odlidštění. Melodie prostě svědčí barevnosti života – existence, i kdyby měl být její závěr fatální. Přesně takový, jaký nakonec projektuje atmosféra poslední skladby, ponuré „Letters of Last Resort“. Název nové desky je návodný. Signalizuje konec – apokalypsu, jíž pochopitelně muselo něco předcházet a boží zásah to nebyl. Vypráví o tom čtyřicet minut hudby, propojené tlustou červenou nití; od intra až po outro.Novinka THE HAUNTED umožňuje větší ponor, než se zdá. Kdo chce zůstat na povrchu, může, užije si ovšem také. Hrají nám přeci Švédové.:-) Jak už jsem naznačil výše, natočit ve víc jak padesáti letech stejně tak zábavné, jako závažné, ostré a skličující (thrash)dílo dokáží snad jen oni. Pecka!https://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_know_your_enemy_recenze/3614https://www.crazyDiamond.cz/manic_street_preachers_know_your_enemy_recenze/3614nobody@nothing.com (Tomáš)Pokrok nezastavíš. V roce 2000, když PEARL JAM vydali „Binaural“, ho kamarád na koleje přinesl na MC kazetě. Jako sedmou kopii sedmé kopie. Ale v roce 2001 jsme novinku MSP už poslouchali rovnou z CD, dokonce originálního. Hned jsem byl upozorněn, že je to pořádná porce muziky. A že zároveň kapela otočila kormidlo svého směřování opět směrem k alternativním vodám.Než se samotné album dostalo na pulty obchodů, odehrála se jedna kuriozní a zároveň kontroverzní událost. Je zajímavé, jak jsme jí vnímali my v našem středoevropském prostoru s naší historickou zkušeností, a jak samotná kapela a její domácí fanoušci. V únoru 2001 MSP vystoupili na Kubě. Ano, na „Ostrově svobody“. Bylo to poprvé od revoluce v roce 1958, kdy Fidel Castro převzal moc, co západní kapela, a ještě k tomu rocková, zde vystoupila. Ač můžeme mít pochopení pro lehce romantické představy západních levičáků o socialistickém ráji, ať už na Kubě nebo ve střední a východní Evropě, jejich naivita ohledně režimu je naopak až do očí bijící. Samozřejmě se na koncert vetřel sám velký Fidel a pak si z kapely udělal pěkné promo opičky. Co si pak myslet, když zpívají „Freedom Of Speech Won´t Feed My Children“ (svoboda slova nenakrmí mé děti) z bezpečí hnusného kapitalizmu, kde si na rozdíl od politických vězňů, hnijících v kubánských vězeních, můžou svobodně říkat a zpívat co chtějí…Vraťme se raději k muzice. MSP obecně rádi dělají dlouhé desky a tady chtěli jít ještě o krok dál. Jejich původní představu, že stvoří dvě alba, kde každá část bude mít trochu jiný zvuk a atmosféru, ale budou vydané ve stejný den, neschválilo vydavatelství. Takže trochu improvizovaně nakonec vznikla jen jedna deska, která je hodně dlouhá, stylově rozháraná a zároveň i trochu (dost) nevyrovnaná. Místo jedné osobně pojaté a jedné více politicky zaměřené desky tady máme jejich mix a je to lehce matoucí. Po burácející velké rockové kolekci „This Is My Truth Tell Me Yours“ se kapela vrátila opět do více alternativních poloh se syrovějším a kompaktnějším zvukem. Jakoby se zalekli úspěchu a toho, že se stávali mainstreamem. Oni, kluci z Walesu, pocházející z pracující třídy. Zároveň se nechali inspirovat spoustou hudebních stylů, což se odráží v pestrosti alba. Jestli je to jeho silnou, nebo naopak slabou stránkou, vlastně ani sám nevím. Každopádně se sesekáním playlistu o několik podivných kousků bych si poradil bleskurychle. Původní pracovní název alba dokonale ztělesňuje myšlenkové pochody kapely – „No Strings“ (bez smyčců). Měl to být symbolický návrat k prapůvodní konstelaci, jak zvukový, tak obsahový. Zaběhaný tvořivý proces byl lehce inovován, když James přispěl na desku jedním textem a na oplátku pak Nicky jeden song nazpíval.Výběr otvíráku se tentokrát povedl na jedničku. Nabušená vypalovačka „Found That Soul“ překvapí svým špinavým, téměř stoner rockovým zvukem. Nervózní klavír v pozadí hypnoticky kliká na jedinou klávesu a šponuje klaustrofobickou atmosféru. Doteď si pamatuji ten šok, když jsem to slyšel poprvé. Tohle skutečně není ta uhlazená mainstreamová kapela, kterou jsem očekával. Další pecka je hned následující „Ocean Spray“. Čistá a vyklidněná sloka s posmutnělým nádechem se prolíná s garáž rockově-noisovými instrumentálními vsuvkami. A do toho sólo na trumpetu, no to mě podrž. Už jsem si na to za ty léta zvykl, ale je to fakt úlet. Výborná je i další napumpovaná pecka „Intravenous Agnostic“. Zvukově někde na průsečíku třetího a čtvrtého alba, s parádními agresivními bicími Seana, které song ženou zběsile kupředu. Gazďova oblíbená „So Why So Sad“, kterou kapela na prvním českému koncertu v roce 2002 (kde jsem byl taktéž) jaksi zapomněla zařadit to playlistu, mě nikdy ke srdci zvlášť nepřirostla. Je to takový moderní, lehce přesládlý, BEACH BOYS model 2001. Spousta vokálních harmonií, šedesátková atmosféra, kvanta podivných nástrojů vydávajících podivné zvuky. Jako zatím neobjevený producentský talent minimálně lokálního významu bych z ní udělal syrovější a rychlejší věc, postavenou na téměř punkrockových kytarách se špetkou post punku, pak by to bylo jiné kafe. Zato následující „Let Robeson Sing“ je jedním slovem nádhera. Čistá, jasná, nádherně vystavěná. Mimochodem pan Paul Robeson byl americký černošský aktivista, hudebník, herec, spisovatel a sportovec. College rock po vzoru R.E.M.? Ano, to MSP umí taky.Máme zde „The Year Of Purification“ s nádherným vybrnkávaným riffem, sevřeným alternativně rockovým zvukem konce osmdesátých let a suchými přímočarými bicími. Na albu ale najdeme i různé podivnosti. „Wattsville Blues“ zpívaná právě Nickym je totální crossover, mixující blues, elektroniku, new wave i taneční rytmy. „Miss Europa Disco Dancer“ je přesně to, co říká název – disco. Tož ano, i komunistický režim vždy podporoval v Československu spíše tento styl hudby než kytarové máničky, takže to bude asi levicově správné. Ale poslouchat se to nedá… Naštěstí do správných hudebních sfér nás vrací „Dead Martyrs“. Osmdesátkové indie/punk/new wave je osvěžující a sympatické svým předstíraným lo-fi zvukem. Skvělá je i „His Last Painting“, další čistá a klasicky pojatá rockovější skladba, která by se neztratila ani na „This Is My Truth…“ Tyto přímočaré melodické konstrukce Jamesovi jdou výborně. „My Guernica“ už lo-fi nepředstírá, ale naplno servíruje. Bohužel poslouchat to 5 minut, zejména když ani song samotný není nijak zázračný, je spíše utrpení. „The Convalescent“ se vrací k osmdesátkové atmosféře a překvapí zajímavou dramaturgií. Košatá struktura je plná překvapivých zvratů, hammondky a synťáky dodávají šťávu a Seen je opět vynikající se svými dunivými bicími. Výborně soudruzi, to je správný alternativní rock. Procítěná baladická „Royal Correspondent“ má taky své kvality a klidně by zde už album mohlo končit. Ale nekončí. Šestiminutová „Epicentre“ je trochu mdlá, ale jako b-side by hanbu neudělala. „Baby Elian“ taky není úplně marná, syrovější alternativní rock. Zmiňovaná „Freedom Of Speech Won´t Feed My Children“ je pak hudebně relativně nezajímavou obžalobou amerického ekonomického imperializmu. Takže 75 minut, včetně pár minut ticha a hidden tracku v závěrečné skladbě. Není to málo.Album vychází v březnu a setkává se se smíšenými reakcemi. Není se co divit. Pro spoustu fanoušků, které kapela naverboval zejména s posledními dvěma deskami, to musel být šok. Místo hymnického stadionového rocku dostali docela alternativní kolekci, navíc stylově rozervanou, plnou politických témat. No nevím jestli přesně tohle chce poslouchat ta opěvovaná working class po práci v hospodě. Teď jen spekuluji, ale takové „Cigarettes and Alcohol“ od kolegů z Manchesteru u nich zřejmě rezonuje víc. Samozřejmě se to odrazilo i na prodejích, které se k dnešku pohybují kolem 600 tisíc kopií. Za největší slabinu alba považuji jeho nevyrovnanost. Z mého pohledu jsou tam prakticky jen výborné, nebo pak zbytečné písničky. Průměrných je minimum. Líbí se mi ale alternativnější zvuk v kombinaci se zachovanou melodikou, ke které se dopracovali na posledních albech. Zároveň velice oceňuji osobní integritu všech členů kapely. Přes obrovský úspěch, který si plně zasloužili, zůstali těmi obyčejnými kluky z Walesu, s kterými se sice neshodnu na politických tématech, ale na pivko bych s nimi zašel kdykoliv a rád.V roce 2002 pak THE MANICS připravili první výběr greatest hits s názvem „Forever Delayed“, které se i velice dobře prodávalo, aktuálně je to už přes milion kopií. A právě na turné k této výběrovce poprvé zavítali do Čech, konkrétně do pražské malé sportovní haly. Předskakovali jim READY KIRKEN, které jsem tam taky viděl poprvé. Já byl spokojený, protože jsem jejich rannou tvorbu neměl zdaleka tak naposlouchanou, a fokus byl právě na singly a největší hity. https://www.crazyDiamond.cz/snakes_snakes_snakes_syk_recenze/3617https://www.crazyDiamond.cz/snakes_snakes_snakes_syk_recenze/3617nobody@nothing.com (Tomáš)Polsko a Poláky obecně mám vážně rád. Ale jejich hudební scénu vůbec neznám. Teda kromě obligátních BEHEMOTH, kteří se ale úplně míjejí s mým hudebním (ne)vkusem. Proto bylo pro mne překvapivé zjištění, že zajímavá kapelka SNAKES SNAKES SNAKES pochází právě z Polska. Konkrétně z Lodže. To zjištění vlastně přišlo náhle se čtvrtým songem jejich debutové desky „Syk“, kde najednou zpěvačka začala zpívat „po polsku“. Do té doby její angličtina nezavdávala nejmenší příčinu pochybností, že jde o ostrovní kapelu. Její zpěv mi pak lehce evokuje Ritzy Bryan z mých oblíbených velšských THE JOY FORMIDABLE. Hudebně se jedná o moderní alternativně rockové album, které pracuje s pestrou paletou stylových inspirací, vyznačuje se slušným zvukem a kvalitní produkcí. A navíc výbornou zpěvačkou v osobě Žanety Zawierta.Mám upřímně rád podobné debuty. Je z nich na první dobrou slyšet obrovský skladatelský talent kapely, je z nich cítit velký kus práce, snahy a poctivosti, kterou do něj vložili. Zároveň si zachovává tu auru debutu, který nás okouzlí, ale pořád má v sobě tu nevinnost „amatérizmu“, nezkaženého ještě drsným hudebním průmyslem. A kde ještě tu a tam slyšíme věci, které potvrzují, že kapela je zatím ohledně studiové práce „panenská“, ale rádi jim to odpustíme, protože i tohle přispívá k finálnímu dojmu z alba. Komu by se nelíbila polština, nemusí se bát. V mateřském jazyce kapela zpívá jen dva songy z dvanácti.Z debutu „Syk“ mám dojem, že kapela se ještě formuje. Zatím nenašla svojí definitivní polohu, svůj finální výraz. Pracuje s různými zdroji inspirace, zajímavě je kombinuje, ale ještě zde nemáme finální produkt. To nemyslím vůbec špatně, naopak. Taky existují jen tři roky. Už jsou tu více než jen náznaky vlastní cesty, po kterých se kapela v budoucnu zřejmě vydá, ale ještě si napomáhá berličkami z minulosti, které si vypůjčuje od slavnějších kolegů. Myslím, že je to úplně přirozený proces. Jinak zajímavá historka z natáčení – jak těžké je dnes vymyslet originální název kapely? Téměř nemožné. (no možná ještě některá slova z klingonštiny jsou volná…, i když kdoví, nerdi mají už taky dost kapel). Každopádně i v Arizoně existuje kapela s téměř totožným názvem, akorát jsou hadi v jednotném čísle a za každým je ještě vykřičník.Co nám teda hadi z Polska servírují? Tak na začátek zde máme náznak konceptuálního konstruktu. Intro a outro, obě ambientně pojaté, pracují s heslem „This Is/Was Sick“, které se odráží i v názvu samotného alba, které je v podstatě fonetickám přepisem slova „sick“ (chorý, nemocný) do polštiny. Dávám hned plusové body, hrátky s jazykem já rád. A začíná se skutečně v docela „nemocném“ stylu. Industriálně laděná „Fck It“ je skvělým otvírákem. Heslovitý zpěv, nabušený rytmus, temná, možná až lehce strašidelná atmosféra. Všímám si hned skvělých živých bicích, mohutné basy a zajímavé práce s elektronickými zvuky. Moderním alternativním rockem s atmosférickým nádechem v refrénu je pak skladba „Love“. Svým jemným zpěvem ve sloce a nádherným, až dream popovým vlněním zde exceluje Žaneta. Vytváří tím zajímavý kontrast proti syrovým bicím a zkresleným kytarám. První song v polštině „Ty“ nechá vzpomenout svým kytarovým riffem a atmosférou na THE KILLS. Slušný anglický text by skladbu ještě více pozvedl, protože jak melodicky, tak dramaturgicky je tuze povedená. Velice zajímavá, a nejen zde, je aranžerská práce s podpůrnými elektronickými zvuky. Skvěle doplňují kytary a přidávají skladbám další rozměr, tajemný nádech i post industriální náladu. Neradostná „Grey“ je úplná temnota, opět kombinující jemný zpěv s téměř noiseovým hlukovým konstruktem. Zejména když skladba v závěru nabere sílu a rozjede se naplno, je to velká paráda. Tady mi připomněli starší tvorbu našich MANON MEURT, kteří se taky umně pohybovali na hranicích alternativního rocku, noise a shoegaze. Hopsavější rytmus a pozitivnější atmosféru nabídne „Fcking Difficult“. Svým syrovým zvukem a drivem pro změnu připomenou ranní tvorbu DEAD SARA. „Stupid Man“ je přímočarý garage rock ve stylu britských BLOOD RED SHOES. Jeden hypnotický riff, masivní refrén, alternativní nálada. Skvělá věc do malého klubu, kde eruptivní výbuchy hluku zajistí dokonalou lobotomii. Zklidnění pak přináší „Stalemate“ s neskutečnou atmosférou a nádhernou melodií. Skladba o vztahu muže a ženy dokonale vystihuje jeho proměny a vývoj v čase. Žaneta zde exceluje v servírování emocí. Svým hlasem hladí, zvedá varovný prst, komentuje i lituje. Závěrečná plnohodnotná „Eyes“ (úplně poslední „That Was Sick“ je už jen 25 vteřinová zvukové outro) má zřejmě nejblíže zmiňovaným THE JOY FORMIDABLE. Psychedelický nádech, ostré sonické kytary, atmosférický zpěv. Zejména kytarový zvuk je zde úplně fantastický, pohlcující, živý a intenzivní.Velmi příjemný debut. Kapela se nebojí spojovat alternativní rock, industriál, syrový garage rock, psychedelii nebo dream-pop a utvářet z nich vlastní hudební tvář. Věřím tomu, že má dobře nakročeno a může z ní vzniknout velice originální formace.https://www.crazyDiamond.cz/alice_cooper_the_revenge_of_alice_cooper_recenze/3619https://www.crazyDiamond.cz/alice_cooper_the_revenge_of_alice_cooper_recenze/3619janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Když tak novou desku této legendy poslouchám, daloby se o ní říct, že nejde v kariéře Vincenta Furniera o niczávažného. Jedna chytlavá vypalovačka („Wild Ones“) je zdeobklopena staromilsky znějícím rockovým materiálem, který je za přispění produkce Boba Ezrina prezentován, tu v docela obstojném,jinde i na boogie reminiscence sedmdesátých let v docelapostradatelném duchu. Asi nějak tak by se dalo letmo shrnout novéalbum kapely ALICE COOPER. Proč tvrdím kapely? Protože zpěvákvystupující pod pseudonymem Alice Cooper po jednapadesáti letechzjistil, že by bylo dobré konečně realizovat nové album spolus bývalými spoluhráči z kapely, jež mu v minulostipřinesla slávu a udělala jméno, a kterou v roce 1974 již jako úspěšná rocková hvězda rozpustil, aby se soustředil pod stejným jménem již výhradně na svou sólovou dráhu. Proč k nápadu s účastí svých dávných stejně starých parťákůAlice dospěl až nyní, po více než půlstoletí odloučení, jevšak ve hvězdách.Sice nevím komu se chce hlavní aktér pomstít, ale novinka znovuobnovené sestavy dostala název „TheRevenge Of Alice Cooper“ a reprezentuje spíše dřevní stránku zpěvákovy kariéry. Při jejím poslechu mne však napadá odpověď, jestli oni tonakonec nebudou právě jeho fanoušci. S posledních alb jsme si sice zvykli na spíše průměrné skladatelské výkony, se kterými sikolikrát neví moc rady ani dvorní šikovníček Ezrin, ale na umělce formátu Alice jeprostě jedna hitovka na desce trvající padesát minut dost málo, no ne? K čemu je tedy vlastně znovusetkání s bývalými parťáky, kdyžzde marně čekám na něco, co by se mohlo alespoň vzdáleněblížit kvalitám alb z oněch sedmdesátek jako „Killer“, „School´s Out“ či „BillionDollar Babies“? S kytaristou Michaelem Brucem,basákem Dennisem Dunawayem, bicmanem Nealem Smithem a pravděpodobněi s duchem sedmadvacet let zesnulého druhého kytaristy Glena Buxtonase tedy Alice odebral do studia, aby stvořil desku, která mělapředevším rozdmýchat třpyt starých časů. Jenže já zdeprostě hledám marně cokoliv, co by se přiblížilo i tomu průměrnémuz oné původní etapy. Když si tak připomenu, jak trystně vyzněloněkolik posledních desek jeho sólové kariéry, vůbec se nedivím Aliceovu zkoušenínových vzorců s přizvanými staronovými kámoši. Vlastně mě u něho přijde, že čím je starší, tím častěji chodí do studia, na rozdíl od jiných veteránů je ale ta pravděpodobnost, že z něho také vyjde se skvělým matrem, vlastně minimální. Nebýt docela zdařilé předcovidové desky „Paranormal“, řeklbych, že všechna jeho alba z posledních patnácti let stála zastarou bačkoru.Novinka si sice drží přirozeněrockový ráz a retro stylovou formu, ani producent se nesnaží zvukkapely modernizovat a i přenášet do nových dní, ale výsledek zaklasikou sedmdesátých let výrazně zaostává. Neříkám, žejsem čekal něco jiného. Když si člověk uvědomí, že tihlemuzikanti se svým věkem blíží osmdesátce, je třeba naopaksmeknout. To říkám, abych nepůsobil, že se zde snažím pro změnu za něco pomstít Aliceovi já. Z mého pohledu se zde povedla hymna „Wild Ones“, kterápřed sebou všechno hrne, aniž by ztratila osvěžující lehkosta svůj hitový potenciál. Bohužel jde zjevně o jedinou položkusvého druhu. Nadějné kusy jako „Up All Night“, „One NightStand“ nebo „Blood On The Sun“ svědčí o stále ne úplněvyhasnutém potenciálu, ale v množině čtrnácti songů jde vpodstatě o menšinové záblesky. Jasně, že tomu již chybí onamladická dravost. O přehnané nápaditosti také zrovna nemůže býtřeč. Zůstaly tedy alespoň zkušenosti a přesvědčivě as nadhledem podané řemeslo.Většina skladeb vycházíz klasického boogie a rock´n ´rollového prostředí a ctíepochu, v jaké se odehrávala nejdůležitější částkariéry této kapely. Do seznamu skladeb byla zařazena také jednavypalovačka („What Happened to You“) s rozdováděnounáladou a výrazným partem barového piána. Tahle věc zůstalav šuplíku po zesnulém Glenu Buxtonovi několik dekád a jeho spoluhráči jitedy oprášili. Celek pak vlastní příjemně úhledný ráz a ctíhistorický odkaz minulosti značky, na což dával štempl právě Bob Ezrin. Ale ani sebezkušenější producent a studiový machr nemusíbýt schopen vytáhnout všechno. Někdy se prostě dostaví materiál, se kterým nejde dělat skoro nic.Alespoň že zvuková stránka albana mne dělá dojem velmi přirozené, autentické nahrávky, kdenení místo pro nějaké umělé tunění či jakýkoliv náznakmoderny. Opačnou věcí je údržbovější podoba řady skladeb,které spíše nudí a projekt nijak neposouvají. Zde uvedu jakopříklad, jak skladbu, která desku zahajuje („Black Mamba“), taki tu, která jej končí („See You On The Other Side“). Vesrovnání s klasikou je tohle dílo rozpačité, ve srovnání sněkolika předchozími alby naopak tak nějak fifty fifty. Otázka je, cokdo očekával, nebo zdali očekával vůbec něco. Hezký zvuk, hezkýobal, jedna hitovka, zbytek boogie balast, berte nebo nechte být.https://www.crazyDiamond.cz/fear_of_god_within_the_veil_recenze/3620https://www.crazyDiamond.cz/fear_of_god_within_the_veil_recenze/3620janpibal@crazydiamond.cz (Stray)Deska, která nahání až hrůzu! Navíc od donedávna pro mne osobně zcela neznámé kapely. Značí však jeden z mých velkých retrospektivních objevů poslední doby. Před týdnem zdeproběhla recenze na debut kalifornských thrasherů DÉTENTE z roku1986 a právě zpěvačka z této kapely Dawn Crosby o čtyři rokypozději zakládá novou kapelu FEAR OF GOD, v jejíž albovéprvotině z roku 1991 zhudebňuje všechny své ženské běsy (rozpadlé vztahy, závislosti, prostituci, trýzeň a sociální vyloučení) a albem „Within the Veil“naplňuje po okraj umělecký potenciál této vesměs neradostné, ale charismatické kapely, která možná mělana to stát se v měnící se éře raných devadesátek o dost vlivnější a inspirativnější než senakonec stalo. Čtěte každopádně dál.Už jste někdy slyšeli o pojmech jako atmosférickýthrash nebo avantgardní metal s prvky thrashe, groovu a gotiky?Leckdo by dneska album označil prostě jen za ovlivněné dobovým závanem grunge a nic by neřešil,ostatně je i pravda, že všechny ty fóbie, pláče, hněvy, co zdepo emoční stránce ze skladeb proudí skrze hlas Dawn Crosby, sedají v historii americké scény srovnat snad jen s temnějšímiokamžiky tvorby seattleských ALICE IN CHAINS a především s tím,co světu v první půlce devadesátých let skrze své niterné peklo ukazoval Layne Staley.FEAR OF GOD ani zdaleka neměli tak čitelný songwriting, ale ta míraodevzdání a skvělých okamžiků tohohle, v ryzí podstatě děsněprogresivního alba se nedají ničím zastřít.Stylově bych kapelu pořád řadil asi ke škatulce thrash, ale nešlo by v žádném případě o jehoklasickou linii, napadají mne tak možná jen sanfrancisští FORBIDDEN ve svémnejexperimentálnějším období poloviny devadesátých let. Ta druhá stránka této kapely je rockovější, hypnotizující, temná a nahání opravdu strach. Těch kapel, se kterými bychzvuk této děsivé hydry spojil, opravdu existovaly pouze jednotky.Lze říct, že kapela míchala surový pouliční metal ranýchdevadesátek s ponurou atmosférou gotiky, špinavého grunge ajakousi psychedelickou avantgardou. Výsledek však vyznívá velmilákavě a svou sílu dokáže odhalovat dlouhodobě a velmipozvolna. Jde tak o typické představitele nového, hybridněpojatého metalu devadesátých let. Blízko se mohou nalézat kapely příbuzné k post-hair-metalovým SAIGON KICK, ale také k jižzmíněným ALICE IN CHAINS, v některých momentech lze dokoncemluvit i o JANE´S ADDICTION. Každopádně FEAR OF GOD vlítli na scénu v době nejintenzivnějších proměn scény, v horečce hlubokých a bytostně nových trendů, a svůj, ehm, stále ještě metal natiskli spíše směrem, jakým se posléze ubíraly hybné formace typu TOOL, TYPE O NEGATIVE či právě ALICE IN CHAINS.Kapela po celou devítiskladbovousbírku dokazuje, jak velký tenkrát měla potenciál stranmuzikantských výkonů. Dawn Crosby zde působí chvíli jako rozuřenáfena, aby vás zároveň v další pasáži chlácholila ospalýmhlasem plným odevzdání a snové blaženosti. Momenty hypnotické duševní nepřítomnostise v jejím případě střídají až s krvežíznivými výpady. Porozparáděných a pestrých osmdesátých letech si jenom člověk u tohohle kusu muziky mohl říct, a platí to dost možná na celou tehdejší Severní Ameriku - Taktady mejdan skončil! - na místo věčných párties se do popředí dostala kriminalita, rozpadyvztahů, společenské deprivace, nemoci a distribuce drog. Střet stímhle albem, a to mi věřte, bolí jako pád na mokrém asfaltovém parkovišti vrámci nějaké noční městské periférie. Hlavně si dát pozorna střepy z prázdných lahví a také na zanešené jehly. To zoufalství je až hmatatelné apocit z něho vás nepustí po celou dobu poslouchání téhle, jinakvlastně anti-hitové, desky.Řekl bych, že právě tady se střetávátalent a odevzdání uměleckému výsledku s čistým šílenstvím.Pokud by mě nyní někdo řekl, že Dawn Crosby byla ve své době jednou znejlepších a nejautentičtějších metalových zpěvaček, okterých se svět nikdy nedozvěděl, rozhodně bych neměl důvodprotestovat. Znáte naštvané řvaní Courtney Love na albech HOLE?Znáte projev všech metalových, metalcoreových či hardcoreových screamerek čigrowlerek posledních dvou až tří dekád? Tak přesně takhle tahle harpienezní. V jejím hlase je více skutečné osobní intenzity arozmanitosti, Dawn v písních totiž dokáže odhalit sebe a to navzdory svých nejslabších míst. Ona vlastně do téhle deskydokonale otiskla sebe, a bylo tak úplně jedno, zdali na vás útočískrze pošmourný groovy vál „Betrayed“, žadoní o pozornost vpozvolně se rozjíždějící „Emily“, která poté vybuchne doděsivého thrashového dusotu, nebo svůj vrchol předvede skrzesong „Wasted Time“, kde ji vydíte drásat se ze svéhoheroinového zajetí.Jestli se ptáte, proč tedy tahlekapela nikdy neprorazila, pak mou teorií je, samozřejmě krommožného osobnostního nastavení vůdkyně této smečky závisléna tvrdých drogách, že FEAR OF GOD prostě nedělali úhlednéskladby a neměli tak šanci se dostat do význačnějších médiía to ani jako řada v budoucnu úspěšných alternativců či nastupujících grungerů.Zkrátka a dobře, Dawn Crosby nedělala kompromisy a buď netoužilaa nebo neuměla dělat hudbu určenou širšímu poli posluchačů. Ztéto desky je pak především cítit osobní hledisko, kterézastává vysokou míru autenticity. Jenže být to jen o tomhle, nemluvil bych zde o povedené desce. Jde o sakra dobřezahraný metal, v kontextu raných devadesátek i metal velmimoderního ražení, který v onom roce 1991 mohl předběhnout dobuklidně i o pět let. Co se týče instrumentace, tak nejnápadnější jezde především kytarová hra skvělého Michaela Carlina. Jehosmysl pro strukturu, pro každý detail celku a přiživování onéděsivé atmosféry, jdoucí k posluchači především skrze hlas hlavní aktérky, jefantastický. Možná je škoda, že se kapela v této své vrcholné době neodhodlala stvořit takénějakou jemnější a hitovější věc, protože o pár let pozdějiuž na to Dawn patrně neměla nejen takto talentované spoluhráče,ale ani prostředky, pozici u vydavatelství, nebo vůli dál vůbec v životě fungovat. Jejich další album „Toxic Voodoo“ (1994) bylo tuctovým moderním metalem dané doby a ani zdaleka takneoslnilo, a tak debut „Within The Veil“ svou komplexností zůstalnezopakován a odkaz kapely jaksi vyprchal se smrtí zpěvačky, kekteré došlo v roce 1996 vlivem předávkování. Mít FEAR OF GOD nějaké skutečné hity, hodnotil bych určitě výše.