REALMS OF CHAOS - Torment Of Belligerence
Druhé album a opět top kvalita. Hudební a ideové zdroje, ze kterých slovenští REALMS OF CHAOS čerpají, jsem se snažil identifikovat a popsat již v recenzi na debut „The Seed“ z roku 2020. Nějaký ten rok od té doby uplynul, nebude tudíž od věci připomenout, že v jejich death metalu se pod diktátem lídra Martinuse snoubí temnota s duchovnem, jehož zdrojem není jen intenzivně bolestné vnímání světa, ale i určitá živočišnost a impulzivnost. Zmíněné atributy pak vedou k ještě větší přesvědčivosti, zvlášť když se zvolí aktuální téma. Obal i text první skladby „The Cacophony of Pandemonium“ hovoří jasně: Válka se přiblíží tehdy, když „se zbabělci snaží vládnout“. Textová složka, ač se má věnovat primárně studené válce, dnes nepůsobí zrovna historizujícím dojmem, zvlášť když máme válku téměř za humny. O válkychtivých zbabělcích, podělaných zejména z toho, že by měli standardně předat moc, někdy příště. Tady a teď se budeme – protože zatím ještě v klidu můžeme – zabývat výhradně hudbou.
Převede-li se výše naťuknutá hudební charakteristika do výrazně zjednodušené soustavy žánrových veličin, dovolím si zmínit především(!) triumvirát SLAYER – MORBID ANGEL – HATE ETERNAL. Ostatně, po prvních třiceti sekundách úvodního nářezu si udělá jasno každý, trochu zkušenější posluchač uctívající vibrace smrtícího kovu. Nevím, zda mělo jít o chytrý pravý hák hned na úvod, aby se každý zasvěcenec okamžitě dovtípil, s kým má tu čest. Výsledný dojem je jasný, Slováci na dvojce „Torment of Belligerence“ nabízejí až fyzicky ortodoxní, zároveň však zničující deathmetalovou produkci, prodchnutou zlověstnou atmosférou, instrumentální perfekcí a dobrými nápady. Podobné hudby není každopádně nikdy dost. Metalová scéna jí rozhodně nepřekypuje, o našich česko-slovenských zeměpisných šířkách a délkách nemluvě. Tady REALMS OF CHAOS v rámci své užší specializace i nadále vládnou (jen pro pořádek uvádím, že poslední opusy HEAVING EARTH, BRUTALLY DECEASED, PANDEMIE a dalších řadím do trochu jiné oblasti). Novinka přitom jasně dokládá, že výborný debut nevznikl nějakou náhodou, ale s cílem dělat špičkový extrémní metal, v němž se střetávají náročné žánrové standardy s přesvědčivou pocitovou složkou a individualismem.
Takový přístup vyžaduje delší umělecký plán, který se v daném případě začal odvíjet od bodu, do kterého jiní dospějí až po letech. Ano, na mysli mám „The Seed“. Poté se však může pokračovat už jedině cestou vzhůru, v opačném případě vše rychle ztrácí smysl. Možná i díky tomu jsme na „Torment of Belligerence“ čekali tak dlouho. Martinus nechtěl nic uspěchat a také neuspěchal. Dokonce oslovil další hudebníky, aby ho na této cestě provázeli. Nově se tedy nahrávalo v triu, které doplnil hostující bubeník Miroslav Raučina (ABORTION a jiní). Dotyčný pak už v kapele zůstal. Do širšího týmu opět přibyl zkušený studiový inženýr Miroslav Spevák, který se s Martinusem tentokrát podělil i o produkci. Sound aktuální nahrávky se mi rychle zalíbil. Řekl bych, že je o něco průraznější a ostřejší, na čemž má určitě podíl i enormně zakalená baskytara Ondreje "Rohana" Hanka (DEMENTOR). Za všechny brutální momenty, na kterých jeho basa zapracovala, bych vypíchl takřka boyerovskou (SUFFOCATION) práci v zatěžkané „It Must Be Done“. Kopáky znějí jemněji (trigger?), což ovšem plně kompenzuje masivní zvuk virblu, jehož prostorovost obzvláště vyniká v pomalejších momentech.
Pokud někdo nahraje opus typu „The Seed“ v podstatě sám, tak se asi nedá předpokládat, že by výběr svých spoluhráčů podcenil. Důležitější ovšem je, že Martinus svůj nový tým nevyužil jen na pódiovou prezentaci. Přeměnit něco, co se jeví spíše jako projekt, v regulérní kapelu bylo na každý pád správným rozhodnutím. Dotyčnému tudíž přibyla ještě personalistika a režie.:-) Kytarista Brzoza (ex-PORENUT) dostal zásadní úkol, oživit svými sóly zahuštěnou atmosféru a přidat barvy, což se mu podařilo na jedničku, přičemž nádavkem dodal výtečnou skladbu „Uberous Desolation“, vhodně zasazenou na samotný závěr. Nádherné sólo posouvající zvuk kapely až někam k DEATH nechybí ani zde. Ondrej nekompromisně tvrdí muziku, přidává na groovu a doplňuje syrový a také dost nasraný vokál Martinuse. Bicí Miroslava jakoby vyvrhlo samo podsvětí.
Novinku tedy provází celá řada méně nápadných, nicméně důležitých změn, lépe řečeno vývojových kroků směrem k větší muzikálnosti, pestrosti i naléhavosti. O emocemi a hudbou na maximum natlakovaný deathmetalový monolit posluchač v žádném případě nepřijde, jen do něj může o něco snadněji proniknout a postupně poznat, že REALMS OF CHAOS na svém druhém albu neprodělali jen decentní změnu faceliftu, ale že se při sestupu po pekelných schodech a při zachování všeho, co je od začátku definuje, dostali zas o něco hlouběji. Narazili při tom na zřídlo temné krásy, o kterou se s námi dělí plnými doušky. Stačí jen poslouchat. Co se týče procentního hodnocení, těch udělených osmdesát má velkou váhu, fanoušci death metalu si k němu mohou ještě jednu desítku přihodit a vůbec nic se nestane.
Jo, 18. 4. 2026 budou snad hrát v kulturáku v Mladé Boleslavi, doporučuji zajít!
| 02.04.2026 | Diskuse (0) | Pekárek hackl@volny.cz |
 |
