QUICKSAND - Bring On The Psychics

100%

QUICKSAND stáli na začátku devadesátek u zrodu post-hardcoru a alternativního metalu. Odvolávají se k nim celé generace jejich následovníků a přesto, že nikdy nedosáhli masivnějšího komerčního úspěchu, status legendy si zaslouží bez nejmenších pochybností. A v roce 2026 se rozhodli světu připomenout ještě jednou, jak má post-hardcore vypadat. „Bring On The Psychics“ je deska, kterou můžou nahrát jen zkušení harcovníci, kteří znají všechny triky a stylové kejkle, protože je přece sami před 35 lety vymýšleli. A zároveň neustrnuli v těch dobách, ale svoji muziku dál rozvíjejí a dnes znějí snad ještě aktuálněji než tehdy. Jestli byste mi řekli, že tuhle desku složili a nahráli mladíci v nejlepších letech a na vrcholu svých kreativních sil, tak o tom nepochybuji ani na vteřinu. Kdo umí, ten prostě umí.

Na legendární desky se nesahá, ale já si přesto dovolím tvrdit, že aktuální počin překonává i dva devadestákové zářezy „Slip“ (1993) a „Manic Compression“ (1995). Když na jaře kapela v rychlém sledu začala vypouštět singly z připravované desky, začal jsem tušit a doufat, že se chystá něco velkého. A to něco velkého skutečně nastalo. Jestli bych měl najít jedno slovo, jak desku popsat, bylo by to „svěží“. Parádní zvuk, parádní riffy, parádní melodie, parádní atmosféra. Kapela nepůsobí jako politá živou vodou, ona do ní skočila přímo šipku a teď se v ní čvachtá a užívá si to. Je to zajímavý kontrast k souputníkům v podobě HELMET, se kterými společně definovali jednu odnož alternativního metalu. Ti se dle mého skromného názoru po skvělých deskách z devadesátek trochu zacyklili a nechtějí (nebo nedokážou) významněji rozvíjet svůj styl. To QUICKSAND na svých posledních dvou deskách docela úspěšně experimentovali a posouvali své hranice. „Bring On The Psychics“ se ale vrací ke kořenům, zmodernizovaným pro 21. století a jde si nekompromisně za svým bez zbytečných odboček a experimentů.

QUICKSAND si ještě určitě pamatují svoje DIY začátky, a proto ani dnes neholdují žádným přehnaným produkcím a velkolepým nahráváním. Prostě složí písničky, vezmou producenta, který jim rozumí, ideálně s vlastním studiem, a jde se na věc. Jon Markson je osoba pro tuhle roli maximálně kvalifikovaná. Poslední roky měl prsty v nejedné fantastické desce z post/melodické hardcorové scény. DRUG CHURCH, DOSSER nebo DRAIN, jen abych zmínil pár kapel, jejichž recenze najdete i na zdejším webu. Celý nahrávací proces společně zmákli za 10 dní.

Aktuální sestava kapely se stabilizovala ve formě rockového tria. A všichni tři borci jsou zakládající členové! Kytarista a zpěvák Walter Schreifels měl v průběhu let i spoustu jiných projektů, z nichž znám zatím jen RIVAL SCHOOLS. Ti vydali tři skvělé desky a jsou v podstatě více indie/emo rockovým klonem jeho domovské kapely. Pak zde máme ještě basáka Sergio Vegu, který přes deset let fungoval v sestavě DEFTONES, a bubeníka Alana Cage.

Velké kapely nedělají chyby. QUICKSAND vědí úplně přesně, jak má vypadat poctivý otvírák. „Get To It“ je pořádná facka, která vás probudí a nabudí zároveň. Přesto, že pánové se pomalu, ale jistě blíží ke svému šestému životnímu křížku, máte pocit, že na vás někdo právě vypustil partičku nevybouřených teenagerů, kteří chtějí zbořit svět. Po krátkém intru song exploduje do rychlého a dravého hardcoru, který je kombinovaný s groovy pasážemi a solidní melodickou nadstavbou. Více oldschoolově znějící „Regenerate“ nechá vzpomenout právě na zmiňované devadesátky. Houpavý song se sérií zajímavých riffů se ale v závěru opět mění v drtivý nápor agrese. Je zajímavé sledovat zvuk nahrávky. Kytary jsou docela mazlavé, mající blízko k tvrdšímu indie rocku, možná s lehkým stoner nádechem. Basa taky není přehnaně zemitá. Bicí jsou aktivní tak akorát, žádné orgie rozhodně neprovozují. A přitom to celé působí fakt tvrdě, hutně a místy až drtivě. V tom byl vždy rozdíl oproti HELMET, kteří i zvukově vždy jasně mířili do metalových vod, zatímco QUICKSAND driftují mezi styly a zvuky a tvrdost je u nich spíše vedlejší produkt, ale ne cíl.

Dalším esem v rukávu jsou pak melodie. Opět zde čelíme paradoxu, když popová líbivost je sice nedostatkovým zbožím, ale přesto jsou ty songy zpěvné a velice dobře lezou do hlavy. Vyzařují auru alternativnosti, zároveň jsou to ale pořád velice jasně vymezené melodie v relativně konzervativní struktuře, které si na koncertu můžeme s kapelou pěkně zabékat. Třeba taková „Crystalize“. Slušně propracovaná melodická struktura, která se zbytečně nepředvádí, ale funguje velice efektivně. Efektivita jako taková je zde skutečně úžasná. Kromě jednoho mají všechny songy pod tři minuty, deska celá pak bez minuty půl hoďky. Skladby se v rychlém sledu střídají, každá má svůj vlastní styl a charakter a zároveň na sebe výborně navazují, takže společně tvoří pevný konstrukt. Nenajdeme zde slabší místa, v každém songu na nás kapela valí tsunami nových nápadů, mění nálady, rychlost, důraz. A vždy působí uvolněně, absolutně přirozeně a sebejistě.

Jediným delším kouskem je baladická „Days You Run To“. Nečekejte samozřejmě žádný přeslazený oplodňovák. Song boduje krásnou atmosférou, kde se míchá melancholie s nostalgií a je příjemným uvolněním před závěrečným náporem. Protože i poslední třetina alba jede opět naplno. „Cool Guy“ utíná naše rozjímání a nekompromisně nás vrací do riffového nebe a houpavé rytmiky. Pod kotlem kapela zatopí v „Moving Forward“ a dokazuje, že i tyhle rychlejší songy umí na jedničku. Jemnější zvuk nese v sobě více „post“ odstínů, ať už post hardcoru, nebo i trochu postpunku.

Velké kapely nedělají chyby, to už víme. Umí desku otevřít, umí jí ukončit. Titulní „Bring On The Psychics“ je další perlou. Košatější struktura nás opanuje, tajemná atmosféra okouzlí. Opět zde míchají různé stylové ingredience a vzniká z toho něco úplně nového. Otázka, jestli kapelu řadit k metalu, nebo je to spíš forma alternativního rocku, zůstává nezodpovězená jen v našich hlavách. Pánové si jí totiž evidentně vůbec nepokládají. Hranice neuznávají. Žijí ve svém vlastním vesmíru, který si budují dle svých preferencí, a ne podle nějakých definic nebo zažitých pravidel.

QUICKSAND v roce 2026 redefinují styl, který už jednou sami definovali. A dělají to s takovou lehkostí, až to zavání drzostí. Drzost to ale není. Je to jednoduše talent, který se potkal s radostí z muziky a smysluplností, když kapela skutečně má co říct. Nikoho nekopírují, od nikoho neopisují, zůstávají nadále originálem.

17.08.2026	Diskuse (0)	Tomáš