PROUZA, DĚTI DEŠTĚ, BRATROVA SVATBA - Praha, Subzero, 3.ledna 2026

3. ledna jsem na koncertě snad ještě nikdy nebyl. Protože ale mělo vystoupit kombo mých oblíbených domácích kapel, které navíc v roce 2025 vydaly obě velice silné desky (PROUZA za mě domácí deska roku), tak nebylo moc o čem přemýšlet. Smíchovský klub SubZero nahradil na stejném místě působící starší klub Underdogs´Ballroom, ve kterém jsem nikdy nebyl, takže to byla možnost i otestovat nový hudební prostor. Mírné obavy z termínu konání akce a z toho plynoucí otázky návštěvnosti nakonec dopadly relativně v pořádku. Nebylo sice ani vyprodáno, ani narváno, ale vyšších pár desítek (možná i přes stovku se to přehouplo) fanoušků dorazilo a kapely tak měly zajištěné slušné publikum. Klub za mě OK, je vidět, že zde relativně nedávno proběhla renovace, vše vypadá velice nově a neopotřebovaně. Pódium je dostatečně vysoké, aby bylo na vystupující vidět prakticky z kteréhokoliv místa, a kdyby to někomu nestačilo, je na boku ještě další „mezipatro“, přibližně ve výšce pódia. Zajímavý doplněk pak představuje několik secesních železných sloupů, které rozdělují „parket“ zhruba na dvě poloviny. Velikostně je to přesně dle mého gusta. Kapacita je dle internetů kolem 300 duší, ale to už bude narváno na totálku. Zůstávala ještě otázka zvuku.

První na pódium nastoupila pražská pětka DĚTI DEŠTĚ. Tady jsem měl přiznám se největší obavy. Hlučný noise rock v neznámém prostředí. A prakticky od prvního songu se všechny nejistoty rozplynuly. Kapela se do nás po pozdravení pustila okamžitě naplno a já byl velice příjemně překvapen kvalitou zvuku. Jestli bych měl popsat jedním slovem jejich set, byl by to výraz „intenzivní“. A připojil bych i adjektivum „extrémně“. V americkém stylu, takže s minimální komunikací, do nás valily jednu pecku za druhou. Samozřejmě největší prostor dostávaly songy z nového alba, které považuji za zatím nejlepší zářez v jejich diskografii, takže jsem si nemohl stěžovat. Občasné výlety ke starším kouskům byly taky velice příjemné, protože se kapele dařilo vybírat i zde z mých oblíbených písniček. 

Ačkoliv DĚTI DEŠTĚ poslouchám už hodně let, byla to pro mě koncertní premiéra. A byla parádní. I když musím přiznat, že i velice náročná. Jejich noise byl skutečně noisem se vším všudy. Hlasitý, že až bolelo celé tělo, intenzivní, že člověk až přestával dýchat, hypnotický, kdy mozek vypínal a přecházel do režimu podvědomí. Co mě fascinovala nejvíc, že to nebyl žádný zvukový maglajz, ale všechny nástroje byly jasně identifikovatelné a dokonce i textům, povětšinou vyřvávaným oběma kytaristy naráz, často ještě za podpory klávesáka/elektroboxového hračičku, šlo docela slušně rozumět. Kapela působila velice kompaktním a profesionálním dojmem, všechno šlapalo bez nejmenšího zaváhání a evidentně si to užívali naplno taky. Koncert byl vynikající, ale příště bych nepodcenil přípravu a rozhodně si vzal špunty. Ke konci setu už mě fakt třeštila hlava, vibrovaly vnitřnosti a byl jsem fyzicky vyčerpaný. A to jsem jenom stál a houpal se do vlnivého rytmu. Jak říkám, extrémně intenzivní zážitek.

Zároveň jsem odhalil zvláštní akustickou anomálii. Při startu setu jsem stál vpravo vzadu, kde byl zvuk fakt vynikající. Pak jsem se přesunul o pár metrů směrem dopředu a doprostřed, ale zde byl zvuk zastřenější a ne tak čistý, proto jsem se vrátil na původní místo. Opakovalo se to i u dalších kapel. Jestli to je jen moje vnímání, nebo objektivní fakt, neumím posoudit. Když ale může být v Lucerna Music Baru nejlepší zvuk nahoře na balkóně z boku, tak proč by tady taky nemohla řádit jistá akustická tajemnost.

PROUZA je moje oblíbená klubová kapela a nevynechám prakticky žádný jejich pražský koncert. No a když mají čerstvě venku fantastickou desku, tak už vůbec. Opět jsem je viděl v novém složení. Poslední koncert loni kytarové duo tvořili Radovan Typovský a Katka Pelíšková z GAIA MESIAH. Tento večer Katka zůstala, ale spárovala se s druhým kytaristou Vladimírem Franekem. To je jen tak pro zajímavost, protože v jedné i druhé kombinaci jim to hraje náramně. Katka svojí typickou hrou posiluje zejména rockové střední frekvence a dodává tím songům přirozenou šťavnatost. Zároveň se v kapele evidentně posouvá z pozice občasné výpomoci do téměř kmenového stavu, což jsem si uvědomil při spoustě sól, které nenásilně začala propašovávat do důvěrně známých songů. PROUZA začala sérií osvědčených hitů jako „Schválně“, „Ve dne v noci, Pt.1“ , „Před tebou“ nebo „Chyby“. Druhá část setu pak byla věnovaná nové desce a já byl nadšený! Nové songy perfektně splynuly se starší tvorbou a společně působily absolutně organicky. Hned první, moje oblíbená „Jakoby“ prokázala naplno sílu nového materiálu, který je naživo dravý, hlučný a úplně aktuální. „Jho“, „Sedmikráska“ i „Black Swans“ jen dál potvrzovaly, že jsem novou desku „V téhle době“ právem tituloval svým domácím albem roku 2025. Škoda jen relativně krátkého setu, takže si na koncertní premiéru zbytku nových songů budu muset počkat do dalšího koncertu. Na závěrečný přídavek si kapela ponechala obligátní hitovku „Na venku“ a opět tím potvrdila, že krásně je nejen na tom venku, ale i na každém koncertě PROUZY vevnitř.

Závěr večera pak patřil punkové formaci BRATROVA SVATBA. Powertrio, kde basu obhospodařoval zpěvák PROUZY Tomáš Gavlas, hraje klasický punk českého ražení, lehce připomínající legendy jako ranné VISACÍ ZÁMEK nebo E!E. Co jsem pobral z textů, misí se zde vtip se společensko-kritickými tématy. Vizuálně to pojali velkolepě. Kytarista konfesní oblek, Tomáš večerní šaty s vycpávkami, které mu dodaly přednosti na úrovni slušnější pornohvězdy z kategorie MILF, paruka. Po představení kapely si s kytaristou dali hubana a spustili „svatební“ koncert. Nebylo to špatné, lidi se taky viditelně bavili. Asi to nepotřebuji poslouchat často, ale jako koncertní jednohubka proč ne.