PHILOSOPHOBIA - The Constant Void

90%

Progmetal to, stejně jako US power, nemá úplně jednoduché. Více práce za méně cukříků. Asi nejenom mně se vybaví onen vousatý vtip o rozdílu mezi jazzem a rockem, kdy jazz je definován jako tisíc akordů pro tři posluchače, kdežto rock má naopak tři akordy pro tisíce posluchačů. A přesto se takovou náročnější cestou statečně vydávají další a další. Tentokrát je řeč o mezinárodním uskupení PHILOSOPHOBIA.

Kapela vznikla v roce 2020 jako projekt kytaristy Andrease Ballnuse, který si k sobě vzal vokalistu Domenika Papaemmanouila (WASTEFALL) – mimochodem skvělá volba – dále bubeníka Alexe Landenburga (KAMELOT, CYHRA), klávesáka Tobiase Weissgerbera a baskytaristu Kristoffera Gildenlöwa (ex-PAIN OF SALVATION), kterého ale na novince nahradil Sebastian Heuckmann. Eponymní debut z roku 2022 ukázal, že kapela má co říct, minimálně se utřídily myšlenky a ustálilo směřování. S odstupem by se dalo říci, že debutní testování dopadlo na výbornou, letošní novinka si však neskromně vyšlápla na úplně jiný level.

Deska „The Constant Void“ není námětově klasickým koncepčním albem s jednolitým příběhem, ale spíš alegorií na témata odcizení, odvěké otázky života, smrti a smyslu existence. Dnes vcelku banální a běžné, ale podání a dopad je drtivý. Po „nezbytném“ intru, nazvaném lakonicky „Intro“, odkrývá karty hned první skladba „King of Fools“. Hudebně namakanou část, podpořenou nátlakovým zpěvem, zde citelně odlehčují refrény. Tvrdá a zároveň výjimečně chytlavá věc. Zbytečně se nepodbízí a zároveň ukazuje, že nadbytečné kudrlinky a zákruty se provozovat nebudou. Papaemmanouil se ukazuje jako výborný tahoun, umí zařvat stejně intenzivně jako lahodně podrbat za ouškem. Hlas má silný a jeho projevu nechybí výraz.

Následuje první část ústřední suity – „The Forgotten, Part 1“. Jednička má přes osm a závěrečná paráda („Part 2“) pak leze přes dvacet minut. Tempo se láme, zpěv se stává procítěnějším, jednotlivé vrstvy prorůstají skladbou. Refrén je v podstatě pomalá záležitost, co se postupně zadírá pod kůži. Nikam se nespěchá – „we will be forgotten…“. Progové pasáže se střídají s baladickými, sem tam nějaká promluva nebo poselství. Vzato kolem a kolem jde o osvědčené stavby a mechanismy, servírované s velkou energií a chutí. Nejedná se však jen o reinkarnaci těch nejlepší momentů od zavedených kapel, jde o mnohem víc. A tak můžeme pokračovat. Mezihru mezi oběma dějstvími zmíněné suity obstarává „Inside His Room“ s nervózní atmosférou, baladická „Will You Remember?“ a také fantastická instrumentálka „f 40.8“, odkazující na kód pro úzkostné poruchy. Nápad zde střídá nápad, a než zjistíte, že jde o instrumentálku, další čtyři a půl minuty uběhnou jako voda. Po katarzní „Underneath Grassroots“ následuje hitová „The Fall“, v níž se slévá naděje a zmar. Nakonec tu máme avizovanou druhou část suity „The Forgotten“. Co k ní dodat, jízda za jízdou, někdy divoká, jindy stojatá, ale vždycky napínavá.

Existují desky, které máš rád, které tě baví, desky, které třeba i určují tvůj hudební vkus a vývoj. A pak jsou desky, které tě pohltí, rozloží na součástky a pak možná znovu složí. „The Constant Void“ patří do druhé kategorie! Kapele se povedlo vybrat to nejlepší z odkazu PAIN OF SALVATION, EVERGREY nebo SYMPHONY X, vybrané říznout progovými pasážemi, promíchat nabitou emoční složkou a navrch ozdobit dostatečnou „přístupností“. Refrény a motivy mají nosný nápad, co se vám bez problémů zavrtá hluboko do mozku, a dokáží tudíž progresivní „složitost“ zpřístupnit i širším masám. Takhle má, alespoň podle mě, vypadat perfektní mix čerstvé energie s léty prověřenými postupy.

V době, kdy se hudební mainstream standartně motá v instantních singlech a vygenerovaných playlistech, přichází PHILOSOPHOBIA s deskou, která vyžaduje trpělivost a otevřenou mysl. „The Constant Void“ není jen obyčejné dobré album – je to hudební epos, který provede temnotou lidské existence a ukáže, že i v prázdnotě lze najít krásu. Je to deska, na kterou jsem, nejspíš podvědomě, čekal opravdu dlouho. Ne, nepřináší nic moc nového, ale servíruje všechno, co mám rád, v top formě a kvalitě spojené do jednoho celku. Skvělá práce!

19.09.2025	Diskuse (4)	Majk