NUCTEMERON - Demonic Spectre

80%

Tak tohle je pohoda. V undergroundu dost populární NUCTEMERON do toho konečně pořádně šlápli a po deseti letech od svého debutního EP vydali první dlouhohrající záznam. Sám jsem je začal sledovat až díky vinylovému živáku z Thrash Nightmare. No sledovat; těch všelijakých retro spolků je prostě moc. Když mi však v souvislosti s jejich plnokrevným debutem přišlo upozornění z Bandcampu, okamžitě jsem věděl, kolik bije, a nechal se zlákat. Švédští I Hate Records jsou zárukou kvality a v daném případě rozhodně neriskovali. Aktuální studiový počin německých speed/black fanatiků totiž představuje dokonalou ukázku starého, přesto životaschopného metalu, hraného na steroidech – postaru.

Na albu „Demonic Sceptre“ zní vše tak, jak má, tedy syrově, s odkazem na dobu kolem poloviny osmdesátých let, kdy byl podobný, byť méně agresivní, sound běžný. Jediné, co mi v něm trochu schází, je určitá prostorovost daná neopakovatelnými studiovými podmínkami a pionýrským prošlapáváním adekvátní zvukové cesty od starého hard rocku a heavy metalu k tvrdším formám (jako typický metalový centrista nepřiznám punku ani prd:-)). Oproti staršímu materiálu, zkompilovanému na výborné desce „Vomit the Evil“, došlo k částečnému vyčištění, uhlazení a zmelodizování materiálu. Citelně posílily heavymetalové prvky. Podstatné je, že nejde ani tak o trend jako spíše o důsledek přirozeného posunu samotné kapely, jež přišla s přístupnější tvorbou v rámci určitého logického vývoje směřujícího k sofistikovanějším formám, který byl příznačný i pro její vzory. Mezi ně, jak uvedl zpěvák Lunatic Aggressor pro web Filthy Dogs of Metal, patří zejména raně osmdesátkoví BATHORY, DESTRUCTION, VENOM, SODOM, IRON MAIDEN, RUNNING WILD, JUDAS PRIEST; z těch pozdějších pak AURA NOIR, NIFELHEIM, DESTROYER 666, DESASTER a BEWITCHED. „Naší hudbou a vzhledem vyjadřujeme určitou syrovost a nebezpečí. Samozřejmě pro nás hraje velkou roli kvalita v kombinaci s ohromující rychlostí. Chceme být autentičtí, protože my samotní jsme velcí metaloví fanoušci, totálně posedlí zlým heavy metalem“, pokračuje dotyčný.

A jsme u toho. Ač jsou NUCTEMERON na novince stále pekelně rychlí a poměrně agresivní, hlavně v její první polovině ukazují, jak hluboce v nich zuří odkaz výše zmíněných heavymetalových legend a také některých z těch speedových, které zmíněny nebyly. Napadají mě LIVING DEATH a také HELLOWEEN. Fakt, že si ve třetí skladbě „After Violent Storm“ pánové vypůjčili jeden magický riff z hymny „Victim of Fate“, přitom zas takovou roli nehraje. V první řadě jde o podobnou energii. V některých momentech jsem si dokonce vzpomněl na debut BLIND GUARDIAN. K černotě velí zvuková a jiná podobnost s nejstaršími alby MERCYFUL FATE a SLAYER. Myslím, že odkazů už bylo dost, vraťme se k obsahu. Příklon k primární heavymetalové bázi je na „Demonic Sceptre“ každopádně zřejmý a také uvěřitelný. Ostatně, aktuální vyjádření Lunatic Aggressora pro web BlackenedDeathMetalZine pochybnosti ani nepřipouští: „Myslím, že jsme se hudebně více zaměřili na naše kořeny, které jsou v heavy, black a speed metalu 80. let. A myslím, že je to v písních slyšet, protože jsme napsali mnohem více speedových a heavy metalových riffů, které k nim opravdu sedí. U starších písní jsme se zaměřili hlavně na rychlost, zatímco u nových jsme trochu povolili plynový pedál a kladli důraz na to, aby byly více heavy a agresivnější. Dali jsme si na čas, takže jsme nakonec byli všichni čtyři s každou písní stoprocentně spokojení.“

Pokud se však někdo bojí, že NUCTEMERON příště nevystoupí na Thrash Nightmare, ale na Heavy Metal Thunder:-), myslím, že se tak nestane, rozhodně ne do dalšího alba. Základ jejich tvorby totiž stále představuje hodně ostrý speed metal s agresivním vokálem a stylovými texty. Za všechny zde zmíním dva po sobě jdoucí nářezy „Fuck Off!!! (In the Name of Evil)“ a skutečně brutální výplach „Burn My Skin to Leather“. Další faktor, kterým se dotyční vymykají je intenzita v podání. Jde o jejich nejsilnější stránku, která je společně s relativní pestrostí a přístupností nového materiálu posouvá až na špičku příslušné scény. Nad tím, jakou měl v popsaném procesu roli návrat kytaristy Exterminatora, mohu jen spekulovat. Dotyčný každopádně dokáže výtečně a vším možným zahustit prostor, v čemž mu ještě ve studiu permanentně pomáhá druhá kytara, která může na koncertech chybět. Osobně živé produkci NUCTEMERON spíš věřím i v této novější poloze, už proto, že za řáděním kytaristy nikdo nezaostává.

Nadšení v srdci podněcuje zběsilost ve hře, o zpěvu nemluvě. Neméně významnou úlohu sehrává též maximální souznění všech zúčastněných jak mezi sebou, tak se starým metalem, k němuž bude vždy patřit pořádné intro a důraz na atraktivní písně, s alespoň nezbytným epickým minimem. Výsledkem je sevřená, vnitřně však nečekaně pestrá kolekce skladeb, plně funkční i jako celek, s jehož příběhem se každý fanoušek žánru snadno seznámí a dokáže si ho užít i během opakovaných poslechů. Nemám na mysli nadšení z bezhlavé syrové jízdy, ale prožití smysluplného a bohatého řetězce nápadů i hráčských fórků, strukturovaného do chytlavých skladeb. Vše je navíc adekvátně završeno coverem od VENOM jako CD bonusem a faktickým outrem. Asi bych měl bodovat níže, ale jakmile začnu soustředěně poslouchat, všude slyším symfonii plusových bodů. Bavte se dobře! Mimochodem, ideální hudba pro vinylový formát.:-)

20.03.2026	Diskuse (0)	Pekárek hackl@volny.cz