NEUROSIS - An Undying Love For A Burning World

90%

Popravdě jsem ani já nečekal, že tahle kapela kdy přijde s další nahrávkou, natož pak s takhle podařeným albem, které má potenciál měřit se s jejich úplně nejlepšími díly. Emocionálně nabušená porce na kost ohlodaného sludge/post-metalu, která sebou nese spousty špíny a živelnosti, vážně působí tak, jakoby dokázala hnout s přírodními živly. Tohle koncentrované a v určitých momentech až mantrické běsnění NEUROSIS vždy uměli, všechny ty pozvolna gradující rozjezdy, na jejichž bedrech jako by se nesla tíha autorů i celého je obklopujícího světa. Ne jinak je tomu dnes, po krizových deseti letech, v průběhu kterých kapela z dobře známých důvodů mlčela. Osobně si však myslím, že spíš než pro mne, který se do hudby kalifornské legendy začal dostávat až někdy zhruba pět let zpátky, daleko příjemnější a intenzivněji vnímané překvapení to může být pro jejich dlouholeté fans, kteří se dekády považují za srdcaře. 

O aspektech kapelního zřeknutí se svého dlouholetého lídra Scotta Kellyho už se toho v poslední době napsalo hodně, tahle šokující událost, týkající se domácího násilí, manipulace a psychického teroru, definitivně ukončila dlouhou etapu v kariéře NEUROSIS. Hodně fans už si nedokázalo představit pokračování jejich cesty. Dotyčný však byl v mezičase a vlastně v utajení nahrazen Aaronem Turnerem, zakladatelem další post-metalové legendy ISIS, který opatřil nové skladby vokální složkou a nutno říct, že se stal činitelem, jež vdechl dost možná unavené a s nešťastnými okolnostmi vlastní existence se peroucí jednotce čerstvý vítr do plachet. Vše vypuklo v březnu letošního roku a kapela zcela náhle a s denním předstihem oznámila vydání zbrusu nového materiálu. Nejednoho fanouška fascinovalo takové uvedení materiálu, byť zatím v digitální podobě (fyzické nosiče budou v obchodech koncem května). Napadá mne, že když podobně avantgardní kapela oznámí realizaci díla s pouhým denním předstihem a bez předběžných upřesnění, kdy ani srdcaři netušili nic o momentálním stavu u NEUROSIS, stejně tak do té doby neměli potuchy, kdo je nyní novým zpěvákem, musí v tom být značná porce jistoty ve vlastní fanouškovskou základnu i svoje schopnosti. 

Dle mého NEUROSIS moc dobře věděli, jak silný a kvalitní jejich nový album bude. Jde o bouřlivou a živelně kypící sadu, které neschází drive nejlepších momentů kariéry. Deska vznikla ve studiu Litho, v domovském prostředí kapely PEARL JAM v Seattlu. Jen znovu připomenu, že za vydáním stojí domovská značka Neurot Recordings. Z mého pohledu se v rámci dekády ticha jednalo o nebezpečně dlouhou pauzu, po jakých jiné kapely obtížně hledají přetrženou nit. Zde se všechno povedlo. Podobně horoucí díla nahrávali NEUROSIS v průběhu devadesátých let a novinka je jim opravdu svou energií blízko. Dost pravděpodobně došlo k posunu k přímočarosti a rvavé síle. Navýšení vygradovaných momentů a určitě i štědřejší dávkování chytlavosti jsou toho jasným důkazem. Osobně tak hovořím o dost možná nejpřístupnějším materiálu za celou historii této kapely. To ne že by se z NEUROSIS stali písničkáři, jen pochopili, co dramaturgii jejich hudby více prospívá a omezili dlouhé rozjezdy a ambientní mezihry na naprosté minimum. Naopak, ze skladeb mám pocit, že obsahují to, co potřebují pro vyšší míru magnetismu.

Neschází zde ona instrumentální magie nejlepších jejich děl, konkrétně souhra rytmiky a kytarového bagru, který staví na zatvrzelosti a jde na věc hodně zpříma. Deska rozhodně nepatří mezi měkčí kusy diskografie. na to, že před dekádou působili NEUROSIS trochu unaveněji, je tohle nejpříjemnější zjištění současnosti. Skladby působí živějším dojmem a jsou oproštěny od zdlouhavě se vyvíjejících abstraktních fází, které mnohdy výsledek natahovaly. V rovnováze působí i vokální spolupráce nováčka Aarona Turnera se současným vůdcem smečky, zpívajícím kytaristou a častým skladatelem Stevem Von Tillem, dnes asi nepsaným lídrem kapely. Zvuku byla ponechána ona přírodní a přirozená podstata, na jakou měli vždy NEUROSIS patent, řada skladeb je však vkusně tuněna elektro zvuky, různými samply a post-moderními ruchy, které dodávají celku na tíživé atmosféře a evokují zmatek vyvíjejícího se panoptika kolem nás. Vlastně i světové události posledních let mají jistý podíl na vzniku a vyznění tohoto podařeného alba, které je ukázkou poctivé práce v rámci nepřezdobené podoby moderního metalu a jeho surové, avšak vytříbeně pojaté produkce. Za mne NEUROSIS dokonale naplnili svou pověst a nahráli desku, na kterou mohou být jen a pouze hrdí. Ale to jejich posluchačům netřeba říkat.

20.04.2026	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz