NASTY RATZ - Third Cut
Máme zde pravděpodobně nejlépe zhotovenou glam-metalovou nahrávku, jaká kdy v tuzemsku vznikla. Stalo se tak již v roce 2024 a já si nedokážu vysvětlit, jak je možné, že jsem jí před dvěma lety dokázal prováhat. Nejvyšší čas se k ní tedy vrátit. Předně, NASTY RATZ nejsou jen pouhou kopírkou vděčných předobrazů strakatého stylu osmdesátých let, i když ve svém zvuku hojně využívají atributů někdejší scény ze Sunsetu. Z „Third Cut“ však dokážu vycítit především skladatelský talent a velkou znalost terénu. NASTY RATZ mají pramálo společného s metalem, jejich zvuk je odlehčeně sleazy-rockový, po vzoru někdejších partiček jako WAR BABIES, VAIN či třeba FASTER PUSSYCAT. Kapela navíc neváhá zvát k spolupráci hosty ze skandinávské scény, ale i bez nich je zde podstatná schopnost vdechnout skladbám západnější feel. Zvuk této kapely prakticky nic nevypovídá o jejich národnosti a původu. Ve folk-metalovém prostředí by se to třeba vnímalo jako zápor, glam-metalový zapálenec to však považuje jednoznačně za klad.
V rozmezí dekády je „Third Cut“ třetí deskou této kapely, jinak vedené vokalistou Jakem Widowem. Materiál se od začátku do konce skvěle poslouchá. Věřím, že kdokoliv z žánrových specialistů může být nadšen. Vypiplané refréníky tnou do živého již od úvodního songu „Beat the Bullet“, pro mne jednoho z vrcholů celé nahrávky. Už předchozí deska „Second Chance?“ působila dost zajímavě, ale dva roky stará „Third Cut“ se nachází ještě výše. Zde se opravdu nic nepodcenilo. I produkce se chopil Martin Sweet z CRASH DIET. Opravdovost drží tuhle kapelu daleko moderní sterilitě. Nejede se po povrchu, nehraje se na image, kapela se nerozhlíží kde co letí. Jde jen o skvělé rock n´rollové skladby, které vás svým nábojem a vygradovanými refrény strhnou. Právě úvodní jízda má schopnost dostat glamového fanatika do tranzu. Prakticky po několika vteřinách od rozjezdu zpěvové linky čelí zvýšenému tepu a pocitu „husí kůže“. Ví, že je zde doma. Vysoký standard zůstává u následné pouliční jízdy „All Night Long“. To trojka „Stay Lazy“ je o něco banálnější jízdou, byť si kapela atributy svého zvuku udrží i zde, ne však tolik nápad.

Jeden z nejsilnějších momentů nahrávky přichází v „Set You Free“, její melodika a náboj, včetně parádních kytarových vyhrávek Jordyho Riota, dokonale strhne. Na trochu vážnější strunu pak zahraje temná balada „Daddy“, solidní a klišé vzdálený vál vypovídá o zneužívání dětí. Song v sobě nese silné poselství a velmi sugestivní náladu. Jeho cena vězí právě v tom, že ukazuje NASTY RATZ jako kapelu, která není ochotná plnit jen párty předobrazy veselého a rozdováděného stylu. V nezpochybnitelné skladatelské kvalitě umí přinést i vážné téma schopné zarezonovat. „Faster“ jako svižnější hymna u mne nevzbuzuje nijak nadprůměrné dojmy, není to úplně špatná věc, ale na desce patří k těm méně zajímavým. Nic nad plán. Naopak „Sick And Twisted“ je zde jednou z nejpovedenějších skladeb. Opravdu výživný a vrstevnatý song, kde si zahostuje Swan Hellion z francouzské kapely BLACK RAIN, má potenciál bořit zaběhlé bariéry stylových klišé.
Další z vrcholů tohohle pětatřicetiminutového materiálu je asi nejmelodičtější a nejvrstevnatější jízda „Wings“, která nabídne i vlivy z elektro prostředí a ve výsledku působí nejsvobodněji. NASTY RATZ se ukazují, jako kapela schopná i překračovat stylové bariéry. Euforickým párty songem je naopak „Circus“. Ten svědčí o různorodosti výsledného kompletu. Po stránce dramaturgie album funguje na výbornou, což podtrhuje i závěrečný song „Demons“ , ve kterém si zahostují hlasově Martin Čupka z projektu JOHN WOLFHOOKER a instrumentálně rovněž Martin Sweet. Co tahle deska, kterou jsem ve své době prováhal a ke které se po dvou letech vracím, odhalila především, jsou mnohem širší muzikantské ambice, než by někdo od glam n´sleazy kapely od nás mohl očekávat. To je ten nejpozitivnější fakt. Spolu s výbornou poslouchatelností většiny zdejších skladeb to celé mimořádně dobře funguje.
| 28.09.2026 | Diskuse (2) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
![]() |
Prowler80 | 29.09.2026 12:36 |
Tvorbu kapely prakticky neznám, ale jelikož ze zvyku sleduji hamburské koncertní dění, nemohlo mi uniknout, že ti NR by měli 25.10. vystoupit co headlineři v tamějším novém klubu Betty (kapacita cca 300 lidí) - před nimi domácí GUN CALLED BRITNEY + švédští RËDLITE. Ze známějších uskupení v onom prostoru do konce roku hrají snad pouze PHIL CAMPBELL´S BASTARD SONS. Sám jsem docela zvědav, kolik lidí tam na ně dorazí, celkově zřejmě příliš nevystupují. Koncertní konkurence v onom městě přístavním obrovská, a to téměř každým dnem, např. hned zítra CORONER v Knustu (kapacita cca 500-600). | |
spajk | 28.09.2026 14:28 |
Je to dobře udělaný, ale dvojku mám radši. Ani cd jsem nekupoval... | |
SOUVISEJÍCÍ
L.A.GUNS - The Devil You Know
MIKE TRAMP - Maybe Tomorrow
WHITE LION - Když pýcha předchází pád (profil)
L.A.GUNS - Křižovatky života po životě 2001-2017 3/3
STRYPER - Do pekla s ďáblem / My věříme v Boha (profil)
MÖTLEY CRÜE - Noční jízda po Sunsetu (1986-1992) 2/4
ALICE COOPER - Hey Stoopid
KING KOBRA - V záři neonové džungle (profil)
SKID ROW - United World Rebellion - Chapter One
LEE AARON - Pódium a přehlídkové molo (profil)
HARDCORE SUPERSTAR - Abrakadabra
VINCE NEIL - Exposed
KISS - Jsme stále KISS... berte, nebo nechte být! (1998-2015) 6/6
KOMETY HAIR-METALU - Machýrci, podivíni a marný potenciál novověku (2/3)
KISS - Monster
KISS - Ve víru nevázané zábavy (1982-1990) 4/6
GREAT WHITE - Říkejme tomu prostě rock´n´roll (1992-2012) 2/2
SHOTGUN MESSIAH - Severští krajánci chtěli prostě víc (profil)
CINDERELLA´S TOM KEIFER - Mnichov, Backstage, 15.října 2015
LOUDNESS - Hrom zahřměl na východě (profil)

