NAHUM - Old World Dead
Pokud se odečte remake prvního dema „Unhuman“, trvalo slibně rozjetým NAHUM dlouhých šest let, než vydali nové album. Měli tedy dost času na to, aby přišli s kolekcí, na které zazní nejen perfektní žánrový standard, ale také dobré skladby. Podle mého se na posledních deskách něco takového povedlo třeba nestorům z VADER, tak DEICIDE, které pochopitelně nezmiňuji jen tak. Na druhou stranu, podobná pauza často signalizuje i obtíže osobního či personálního rázu. Očekávání byla navíc vysoká, protože předchozí nahrávce „Within Destruction“ nelze ani s odstupem času vytknout v podstatě nic. Když jsem si ji zhruba před dvěma roky ve formě slušivého slipcase CD přinesl domů, věděl jsem o dotyčných celkem málo, vlastně mě k bazarové koupi dohnalo hlavně povědomí o jednom již vyprodaném titulu a solidní propagaci ze strany vydavatele MetalGate. Po pár posleších jsem ovšem dospěl k závěru, že mám co dočinění se zničující metalovou smrští, jejíž pevné stylové ukotvení lahodí.
Novinka „Old World Dead“, která vyšla na sklonku minulého roku, se pak od žádné z klasických žánrových hodnot neodklání. Přináší dobrý středový zvuk ze Southocku/Hertzu, precizní řemeslo a intenzitu. Skladby nemají tendenci splývat. Pakliže se kapela řadí do death/thrashového ranku, vězte, že i v případě aktuální řadovky jde o určité zjednodušení. Zvuk je sice ostrý a transparentní, objeví se i thrashové riffy nebo segmenty, celek se ovšem, i díky vokálu, topí ve zlověstném deathu až po uši, někdy nám s určitou pompou dokonce pěkně zčerná. Účel prostě světí prostředky.:-) Zvuk nepůsobí sterilně ani přetlakovaně, mix ponechává nástrojům i vokálu nemálo prostoru. Výsledek tudíž působí víc muzikálně než ortodoxně, na čemž má významný podíl též hra bubeníka Tomáše Rýce. Dotyčný dokáže jak živelně „nasypat“, tak dodat přehršli zpestřujících fines a groove. Po tematické stránce je rovněž vše v pořádku. Pro leitmotiv novinky je kromě nesporné metalové tradice příznačné sepjetí s nynější rozklíženou érou.
Nejen z mocných valů a ostrosti kytar je zřejmé, že NAHUM jsou metalu naprosto oddaní. Umí skvěle hrát, metalovou ortodoxii znají dokonale. Jejich produkce působí monoliticky, nikoli však v úderném zvuku, ale především v samotném výkonu. Jádrem jsou dvě pilné a dobře čitelné kytary Tomashe Nahuma a Michala Hermana, náležitě „pokovené“ baskytarou Jana Balcara. Svým sevřeným pojetím chtějí Ostraváci zaujmout a strhnout, což by nebylo možné, kdyby nedokázali bavit. Na mysli mám pochopitelně i koncerty. Právě zde se mohou dít věci. Stručně řečeno, „Old World Dead“ představuje pravý koncertní dynamit. Obnáší totiž maximálně vyrovnanou, příjemně pestrou, v souhrnu velmi atraktivní a barevnou směs skladeb. Uvedené začne člověku docházet nejpozději při poslechu třetí skladby „Through the Rotting and Cremation“. Zmíněná pestrost přitom nečerpá z pouhého nakupení motivů a nesourodých nápadů v rámci jednoho stylu. Důraz byl kladen na komplexnější výstavbu a funkčnost. Vzory se nepřežvykují ani nedojí, alespoň ne nad únosnou míru.:-) NAHUM se zkrátka v relativně pevných mantinelech snaží skládat i hrát sami za zebe, což se jim, navzdory evidentní propojenosti se žánrovými ikonami a milníky, opravdu daří. V uších posluchače tak zůstávají vypáleny, jedna vedle druhé, jejich vlastní skladby, nikoli beztvaré soubory spektakulárně pojatých odkazů. Myslím, že právě o něco takového – hudebně vyspělého – jim šlo na nové desce v první řadě.
Začíná se pěkně zostra. Kytarami zahuštěný kvapík v úvodu „Army, Onward!“ ústí ve dvoukopákovou palbu. Mocný a současně dostatečně univerzální vokál Pavla Balcara nenechává nikoho na pochybách – jde do tuhého. Výborná střední pasáž s prominentním sólem, završená nečekaně melodickou partií, odkazující až někam k DEATH, je kompenzována návratem k rychlosti a dalším, tentokrát zběsilým thrash/death sólem. V samotném závěru vše uzavře krátká apokalyptická vyhrávka v pomalém tempu. Síla! Přístup všech zúčastněných by se zde i později dal označit za neexhibující metalovou exhibici v tom nejlepším slova smyslu. Jak jsem již zmínil, NAHUM sází na nemalé množství nápadů pojatých v širší škále, než se napoprvé může zdát. Zdánlivě měkčí, až hitovější pasáže se snaží pečlivě vyvažovat těmi extrémnějšími. Nečiní tak však ani otrocky ani chaoticky. Pokud už třeba v „Conspiracy of Shadow“ vniknou až do death n rollového hájemství, činí tak chytře na půdorysu temných kytar, typických pro MORBID ANGEL, a tím se zdaleka nekončí. Máme tu i momentky progové nebo blackově symfonizující, v „Mantra“ dokonce doomové. Vzájemné prorůstání všeho, kupříkladu v „The Stars Have Never Been So Dark“, nepotřebuje další komentář. Každá skladba přináší trochu odlišnou kvalitu, ale vždy kvalitu(!), navíc permanentně propojovanou „totálně nasazenou“ vokální složkou. Vrátím-li se k onomu death/thrashi, taková „Hatekiller“ nabízí na dané téma slušný masakr, který se ovšem v prostřední části čelně srazí s blackovou romantikou. Laciné? Bylo by. Jenže v závěru tato skladba vygraduje ve formě efektního prolnutí obou zmíněných poloh a vše do sebe rázem zapadá o dost lépe.
Album „Old World Dead“ si ze všech uvedených důvodů určitě zaslouží maximální pozornost posluchačů oblibujících klasické metalové formy v ostřejším podání, zahalené do temných pocitových proudů. Na koncertě s dobrým zvukem si každého z nich omotá kolem prstu. A refrény… ty se budou řvát.:-) NAHUM tedy dokázali přesně to, co chtěli, díky čemuž zároveň velmi důrazně potvrdili svůj elitní status.
| 29.01.2026 | Diskuse (0) | Pekárek hackl@volny.cz |
 |
