Na co se těším na Brutal Assaultu 2027?

„Tak nám skončil Brutal, paní Müllerová.“ „Kterej?“ „Ten devětadvacátej, ale ten třicátej už má vohlášený některý kapely.“ Když je tak člověk v laufu a píše zážitky z našeho nejvíc kosmopolitního metalového festivalu, nechce se mu hned končit. Při takovém psaní totiž jednodušeji zapomene, že letošní festivalová sezona je už za námi. Je možné se tak začít těšit na to, co nás čeká za rok. A vypadá to opět zajímavě. Nejsem zdaleka tak znalý jako řada jiných českých hudebních pisálků, kteří každou kapelu už viděli několikrát. Já jsem dvacet let na koncerty vůbec nechodil, takže teprve teď občas objevuju to, co je pro některé běžným ovocem. Mám tedy hodně co dohánět a opravdu mě to baví.

Ze tří dosud oznámených headlinerů jubilejního třicátého ročníku jsem zatím neviděl ani jednoho, ale když se na obrazovce v pevnosti objevilo jméno MERCYFUL FATE, věděl jsem, že pojedu, i kdyby zbytek vystupujících byl samý rave a techno. Jedna z velkých heavymetalových hvězd, která mi ještě chybí ve sbírce. Kdybych měl v oné době peníze, tak bych Dány viděl už jako teenager v památném roce 1997, kdy vystoupili společně s KING DIAMOND v Malé sportovní hale. Takhle jsem si o tomto koncertu tehdy jen četl v Rock and Popu. Podobně jsem prošvihl jejich první reunion v Josefově před čtyřmi lety. Teď už se to nestane. Na příští sabat a nebezpečné setkání už dorazím určitě. King je naživo stále ve vynikající formě, což jsme si potvrdili loni na Metalfestu a třeba nás konečně čeká i nějaká ta deska, ať už z jednoho nebo druhého satanského vrhu (moc bych tomu nedával).

Dlouholetý obdivný vztah mám i k SISTERS OF MERCY, jejichž „Vision Thing“ (1990) byla jednou z desek, které mě s bráchou vedly směrem k tvrdé muzice. Od té doby Britové žádné další album nevydali, i když mají přehršel „nových“ písní, které rádi hrají živě. Světe div se, ale zrušení letošní účasti na Brutalu bylo vysvětlováno nahráváním další fošny. Nikdo tomu nevěří, ale uvidíme. Koncertně jsem Sestry vždy prošvihnul, jelikož u nás z neznámého důvodu hrají vždy v malých sálech, a než jsem si toho všimnul, tak byly lístky vždy vyprodány. Naživo nemají pověst toho nejspolehlivějšího bandu, ale jde o soubor, který rozhodně vidět chci. A jestli spustí „Vision Thing“, tak jdu do moshpitu.

Naopak ke třetím headlinerům CHILDREN OF BODOM nemám vztah takřka žádný. Nevěnoval jsem jim pozornost, pak se rozpadli a Alexi Laiho umřel, tak jsem neviděl důvod se k nim vracet. Letos se někteří zbylí členové dali dohromady kvůli několika vystoupením a příští rok chtějí oslavit třicet let od vydání první desky. Minimálně ze zvědavosti se rozhodně podívat půjdu. A taky něco mezitím naposlouchám. Na příští rok oznámili návrat také NORTHER. Skupina, která se CHILDREN OF BODOM inspirovala. Tuhle jsem ale kdysi poslouchal. Ohnivě rychlý melo thrash/black se silně melodickými vyhrávkami a sólovacími souboji mezi kytarou a klávesami. Vrací se i Petri Lindroos, který jinak žhaví kytaru a zpěv u ENSIFERUM. Vůbec poslední koncert měli mimochodem v roce 2012 právě v pevnosti.

Z dále oznámených určitě neminu EMPEROR. Podobně jako Sisters už desítky let nevydali žádnou desku a IHSAHN s tím ani nechce začínat, protože prý nelze bojovat s nostalgií. Vím, že jsou v pevnosti častými hosty, a pokud se správně dívám, tak tam byli už třikrát. Pro mě ale půjde opět o premiéru. Stejně jako u švédských DISMEMBER, kde si také budu muset projít diskografii, abych se ji trochu naučil. Už abych si pomalu začal z toho všeho dělat playlist… Další z historicky slavných deathmetalových skvader, kde si potřebuju doplnit vzdělání, jsou jejich krajané HYPOCRISY. Ty už jsem kdysi na koncertě viděl, ale moc si z toho nepamatuju a znám jen omezený výběr jejich písní. Velmi mě zajímají výborní polští blackmetalisté MGLA, na které jsem narazil na YouTube. Dlouhé a zajímavé technicky brilantní kompozice ovlivněné druhou vlnou skandinávského blackmetalu s mnoha nápady. 

Vrací se také legendy doomu THE OBSESSED, kteří tu už před pár lety hráli, ale já neměl tu čest. Za zkoušku určitě bude stát i projekt TOWARDS THE SINISTER, který dává dohromady některé bývalé členy MY DYING BRIDE, včetně Aarona Stainthropeho. Mají hrát setlist složený z dávných kusů. Podobný návrat chystá i JOHN BUSH, který sáhne po výběru ze čtyřech desek, jež dal dohromady s ANTHRAX. Právě na těch jsem si jako mladík zkoušel Newyorčany dostat do uší. Těším se i na KANONENFIEBER, které jsem z lenosti prošvihnul před dvěma lety v klubu, který mám přímo před barákem a oni mezitím vyrostli v jednu z nastupujících hvězd současného blackmetalu. Němci jsou u nás častými festivalovými hosty, naposledy letos na Rock Castle, ale vždy na těch kláních, kde se nepohybuju. Na válečném poli WWI blackmetalu dávám mírně přednost jejich ukrajinským kolegům 1914, ale až spustí takovou „Die Havarie“ je moshpit opět jistý. Z těch prověřenějších stálic nevynechám CARCASS, kteří naživo nikdy nezklamou a jejich vystoupení bývají pravidelně jedním z nejnatlakovanějších počinů českých metalových festů. DESTRUCTION jsou z německé thrashové čtyřky mými největšími oblíbenci a v posledních letech jsme je v Česku zažili ve Slavičíně, Suchdole nad Lužnicí nebo v Ostravě, kde jsem ani jednou nebyl. Čas to napravit a zas si užít tuhle bestiální invazi. Podobně rád si osvěžím britské klasiky prďáckého deathu BENEDICTION, jejichž poslední dvě desky považuju za vynikající a plné špičkových energických válů. Ale bude toho samozřejmě mnohem víc. Těším se také, že si rozšířím obory i žánrově. Z těch pro mě vzdálenějších stylů chci vyzkoušet SYLOSIS, MALEVOLENCE, MAKE THEM SUFFER, IGORRR, DETHKLOK nebo DEVILDRIVER.