MORON POLICE - Pachinka

90%

Na louce stojí dinosaur Triceratops hrající všemi barvami. Z chřípí mu vyrůstá tráva, z rohů větve. Na hlavě mu sedí vrána s rohy, která má na krku zavěšenou lidskou lebku. Z ucha vyrůstají houby, vedle kterých se schovává pták kardinál červený. Další opeřenec, dlask, se usadil na květině rostoucí z dinosaurových nozder a pod triceratopsovým zobanem vzpurně roztahuje křídla kormorán, který má na černém peří namalovanou žlutou spirálu. Na opačné straně čtvernožce na nás ospale mžourá očima sovice sněžná, kterou její jelení parohy nechávají zcela v klidu, zatímco vzadu na louce spolu dovádějí dva další dinosauři, možná brontosaurus s velociraptorem. Malí modrý triceratopsík se klube z vejce zavěšeného na krku nad budíkem, který ukazuje tři čtvrtě na osm. Obraz je rozdělen na tři díly: největší část zabírá jaro a zima, pak je tu trocha podzimu, léto chybí. Mimochodem, víte že ptáci jsou poslední potomci dinosaurů?

Ne, o dinosaurech tahle deska není, dokonce se tu v textech ani jednou žádný dinosaurus nevyskytuje (ale je tu jedna písnička nazvaná Kormorán). Bláznivý obal s triceratopsem je symbolem pro frenetické a praštěné pojetí tohoto alba. Fantastický tvor představuje divokou a nepředvídatelnou cestu životem a zároveň mechaniku stroje. A to na albu tematizujicím hledání smyslu života v dnešní podivné době, která se potýká s cynismem, ztrátou řádu a trvalých hodnot, absencí spirituality a relativizací všeho – včetně úspěchu politiků, kteří nerozlišují pravdu a lež, protože účel světí prostředky a pravda, která nevede k rychlému výsledku, je přeci k ničemu…

Zní to trochu intelektuálně, ale tahle deska rozhodně není těžká na poslech. Texty jsou pravda dadaistické, emotivní, nestrukturované a člověk se v nich jednoduše ztratí. Četl jsem si teď jeden za druhým a jsou to takové halabala naflákané dojmy, které se motají okolo titulního příběhu. Osamělost, touha po slávě, podniky, nablýskanost, rozpustilost, technologie, neony, velkoměsto, bezčasí, nestálost, mrtvé sny, skepse. Fakticky má jít o historii člověka, který se převtělil do automatu střílejícího malé kovové kuličky zvaného pačinko. Ten je velmi oblíbený v Japonsku, kde jde o jedinou formu legálního veřejného hazardu a pačinko automaty tvoří celé herny a podíl japonského HDP generovaného těmito automaty se odhaduje mezi třemi a čtyřmi procenty. A ve světě naší desky je pačinko metaforou dnešního ztřeštěného světa. Ne bonboniéra, ale pačinko… Vystřelí tě jako kouli a ty jen čekáš, do jaké díry vletíš a co se tam s tebou stane. Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný kovový automat…

Tahle trochu těžká a závažná témata jsou ale ztvárněná tou nejveselejší a nejrozjařenější hudbou, kterou lze vymyslet. MORON POLICE (tedy dementní policie, což je opravdu dost dementní název) začínali jako progresivní skákavý crossover, ale během času tuhle původní hrubou a neotesanou formuli vycizelovali v neuvěřitelně sebevědomý a uhlazený koktejl progresivního pop-rocku, který, troufám si říct, nemá obdoby. Většinou rychlý, vždy zvukově pestrý a každopádně optimistický a povznášející. Jak se dělá veselá hudba? Jedete spíš ve vyšším registru, většinou rychle, používáte hodně klávesy, klavír a syntetizátory, jste v 4/4 metru a pořád se zpívá. To jsou ty popové ingredience. Ty progové pak znamenají šílené bicí s co nejvíce přechody a údery za sekundu, občas delší skladby „slepené“ z vícero nesouvisejících pasáží, zběsilé instrumentální vložky a někdy i složitější tempa, najazzlé úryvky či melancholické úvody a závěry skladeb.

Když přemýšlím, čemu bych to přirovnal, tak mě ani nic pořádně nenapadá, tihle Norové jsou opravdu originální. Kdybych musel, tak by to mohli být vzdálení a veselejší a bláznivější bratranci SPOCK´S BEARD, FLOWER KINGS nebo HAKEN. Teplostí zvuku a jeho popovou plastičností jsou to i příbuzní collinsovské verzi GENESIS. Je těžké vybrat vrcholy, když je deska prostě skvělá. Vedle jedenáctiminutového bláznivého titulního kusu to budou zmíněná „Cormorant“, něžné akustické kraťasy „Make Things Easier“ a „Sentient Dreamer“ nebo velmi chytlavé prog-popiny „The Apathy of Kings“ a „Giving Up the Ghost“. Ale nespletete se ani u žádné další věci, na téhle desce nejsou slabé skladby.

28.01.2026	Diskuse (1)	Gazďa