MORCHEEBA - Praha, SaSaZu, 26.října 2025

Neděle 26. října byla v Praze sychravá, upršená, s nepříjemně studeným větrem. Člověk byl venku za chvilku promrzlý a otrávený. Naštěstí se v SaSaZu servíroval dokonalý lék – MORCHEEBA. Už po prvních písničkách mě kapela omotala sametovou pohodou, která mi prohřála celé tělo až do morku kosti. Můžu si odškrtnout další kapelu ze seznamu „musím vidět“, která mi roky z různých důvodů unikala. A teď už vím, že to byla chyba. Velká chyba. Většinou sice chodím na hlučnější koncerty, ale jejich klidná krása mě totálně uhranula.

Dodnes si pamatuji, jak jsem se o kapele MORCHEEBA dozvěděl. Spolužačka Petra, s neskutečně modrýma očima, je měla jednoho dne sebou ve walkmanu/discmanu. Dokonce si pamatuji i to, že to bylo na druhém poschodí naší fakulty, na chodbě vedle výtahu. V té době měli venku druhé album „Big Calm“ (1998), díky kterému prorazili do mainstreamu a které je zřejmě jejich nejlepším kouskem. Aktuální turné podporuje letošní novinku, už jedenáctou řadovku „Escape The Chaos“, která je taky velice slušná. Až je možná škoda, že v rámci setlistu nedostala více prostoru, zahráli z ní tuším jen 3 songy. Na druhou stranu chápu, mají už 11 alb (i když na dvou z nich Skye absentovala), a lid si žádá i hity.

V SaSaZu jsem byl zatím jen jednou, před mnohými lety a na firemní akci. Takže koncertně to byla premiéra. Musím souhlasit s postřehy kolegy Gazďi ohledně nešťastné dispozice vstupu do hlavního prostoru, který je hned vedle pódia, takže od prvních metrů se prodíráte hutným davem. Nevím, jestli byl koncert vyprodaný, každopádně sál byl plný, a to hodně. Já si našel místo až vzadu za zvukaři a i tady byla hlava na hlavě. Věkově dominovali fanoušci v rozmezí 30-50 let, vysloveně mladé lidi člověk prakticky neviděl. Důležitější je ale zvuk. Tady to pro mě byl jeden velký otazník a fakt jsem netušil, co čekat. Moje nejistota se rozplynula prakticky hned u prvního songu, a po mírném doladění už kvalita zvuku byla stabilně více než dobrá. Jedinou připomínku bych snad měl ke kytaře, kde bych jí o fous stáhnul, aby více zaplula mezi ostatní nástroje. Takhle nad ně až příliš dominantně vyčnívala. Ale to už jsem vysloveně hnidopich.

MORCHEEBA vznikla ještě v polovině devadesátých let a turné je vlastně i oslavou třicátého výročí existence kapely. Trio tvořené zpěvačkou Skye Edwards spolu s bratry Rossem a Paulem Godfreyem, je dnes už jen duem, když poslední ze zmíněných kapelu opustil v roce 2014. Samozřejmě si na živá vystoupení sebou berou i další muzikanty, v tomto případě sestavu doplnil bubeník, basák a klávesák. Kapela z Folkestone v Anglii je řazena k trip-hopové vlně, která v tomto období výrazně rezonovala v mainstreamu. Legendy jako PORTISHEAD, MASSIVE ATTACK nebo TRICKY přinášely zajímavý hudební koncept kombinující elektroniku a živé nástroje v temných, často až neútěšných, poklidných downtempo písních. V tomhle se MORCHEEBA už v té době trochu vymykala. Až na první album „Who Can You Trust?“ (1996) je totiž její muzika primárně pozitivní. Vytvořili si vlastní styl, ve kterém trip-hopový hudební základ kombinují s výrazně popovou melodičností a příjemnou atmosférou. Hlavní roli zde hraje nádherný hlas Skye Edwards. Věčně usměvavá zpěvačka, která i tento večer vyzařovala absolutní pohodu a kladné emoce, má nenuceně uvolněný projev, hřejivý hlas a specifický styl zpěvu. Svým hlasem hladí, nespěchá, zpívá jemně a citlivě. Její vláčné melodické linky jsou až hypnotické. Co mě na druhou stranu překvapilo, kolik prostoru si ve skladbách nárokuje kytara Rosse Godfreye. Ano, jsou samozřejmě slyšet i na nahrávkách, což je další rozdíl proti zmiňovaným kolegům ze scény, kteří dávají větší prostor elektronické muzice. Toto byl ale koncert regulérní kytarové kapely, která si elektronikou a samply jen vypomáhala. Dokonce i část zvuků, které jsem vždy považoval za počítačově generované tam Ross vyluzoval ze svých kytar. Styl jeho hraní zahrnuje pestrou škálu stylů od indie popu, přes silně psychedelické pasáže odkazující až někam k PINK FLOYD, mnoho bluesově zabarvených sól, až někam k jižanskému country rockovému vybrnkávání, případně k občasným noisovým vsuvkám. S oblibou používal slide, který v kombinaci s echem a hallem a spoustou dalších efektů vytvářel překrásnou zvukomalbu. Ta v kombinaci s relativně jednoduchým a civilním pódiem, vyzdobeným pár většími pokojovými kytkami ve stylu tropické zimní zahrady a nápaditým osvětlením, měla za cíl ještě více zdůraznit pohodovou atmosféru. A dařilo se na výbornou. Primární fokus tím pádem zůstával na muzice, která navozovala stavy absolutního uvolnění, téměř až relaxace. V některých písních se kapela trochu více odvázala, takže vyzněly až překvapivě „tvrdě“, ačkoliv tento výraz při popisu muziky MORCHEEBA není úplně adekvátní.

Publikum přesně vědělo, proč tam ten večer bylo a od prvních písniček aktivně spolupracovalo s kapelou. Zahráli všechny významné singly, ať už „Trigger Hippie“, „The Sea“, „Otherwise“, „Part Of The Process“, z novějších třeba výbornou „Blood Like Lemonade“. Překvapivá, hned ze dvou důvodů, byla nejznámější hitovka „Rome Wasn´t Build In A Day“. Jednak jsem jí čekal buď na závěr základní části, případně jako přídavek, a oni ji umístili docela hluboko v setlistu. A taky se u ní hezky rozdivočili. Kytara chytala až grungeové odstíny, kapela hrála jak o život a ta milá indie popová písnička, která svojí geniální dramaturgií a melodií baví i po těch více než 20ti letech, byla nečekaně ostrá a hlučná.

Celkově jsem měl z koncertu velice příjemné pocity. Z kapely byla cítit upřímná radost z hraní, publikum jí to pak vracelo plnou silou. Slušný zvuk, vkusná scéna, příjemné osvětlení, reprezentativní set list. MORCHEEBA je ve vynikající formě naživo, stále nahrává více než slušná alba, dokonce se z alternativně popových vod opět vrací k více trip-hopovým polohám.