MEKONG DELTA - Mekong Delta

80%

1987, rok zrození techno-thrashe! Samozřejmě můžeme zohlednit o pět let delší existenci kanadských vizionářů VOIVOD a nebo mít v paměti floridské progresivce WATCHTOWER, kterým vyšla debutová deska o rok dříve než westfálskému kvintetu, ale pokud existuje nějaká kapela, která poutavým způsobem dala vzniknout stylu, krátce na to všeobecně nazývanému jako technický thrash metal, pak to byli určitě němečtí MEKONG DELTA. 

Ti na svém prvním bezejmenném albu sice započali v bourání konvencí a jejich skladby se vykazovaly neutěšenou atmosférou a strukturální proměnlivostí, ale pořád šlo o ryze thrashové dílo, pravda, jen trochu umělečtěji koncipované a s přesahy v podobě několika pasáží inspirovaných prostředím vážné hudby. Deska „Mekong Delta“ vyšla u malé stáje Aaarrg Records a celý projekt se prostřednictvím ní u příznivců neprvoplánové metalové hudby dobře zapsal. Hudebníci tehdy využívali uměleckých pseudonymů, a protože MEKONG DELTA byli v té době jen studiovou kapelou, nikdo přesně nevěděl, kdo je skutečným členem. Z této anonymity a všudypřítomného tajemna několik let projekt těžil. K odhalení došlo až na přelomu osmdesátých a devadesátých let, takže dnes již víme, že zpěvákem byl na prvotině jistý Wolfgang Bormann využívající zde přezdívky Keil, kytary třímala v rukách dvojice sekerníků od LIVING DEATH, jmenovitě Reiner Kelch a Frank Fricke, zde jako Vincent St.Johns a Rolf Stein, baskytaristou a šéfem celého projektu byl vždy Ralf Hubert tehdy coby Björn Eklund a za bicími se bravurně předvedl Jörg Michael jako Gordon Perkins.

V roce 1987 nebyl experimentální přístup v rámci podobně tvrdé, rychlé a agresivní hudby příliš běžný a tak se z MEKONG DELTA stala doslova kultovní záležitost. Skladby byly pojaty techničtěji a oplývaly neobvyklými postupy, složitými rytmy a změnami temp. Svým způsobem zde byl originálem i zvuk, který agresivní žánr poprvé představit v disonantnější formě, která budila dojem střetu s jinými světy, nadpřirozenem a celkovou sci-fi aurou. Velmi rychle se MEKONG DELTA dostali do povědomí a v rámci německé scény platili za vysoko ceněný originál tvrdé hudby, který stál trochu stranou od hlavního kovového proudu a byl protipólem k tradičnějším bandám scény jako KREATOR či SODOM. Stejně jako tito veteráni německého thrash metalu však MEKONG DELTA ve svých začátcích nešetřili na záplavě ostrých riffů. Navzdory složitější struktuře a divně zabarveném zvuku. Tohle všechno však z jejich tvorby činilo originál.

Co již na debutové desce upoutalo mnohé, bylo decentní zapracování klávesových motivů či postupů přicházejících z ranku vážné hudby do metalového proudu. Asi nejpatrnější to bylo v rámci instrumentální skladby „The Hut Of Baba Yaga“, kde stály pro MEKONG DELTA předlohou fragmenty z díla Modesta Petroviče Mussorgského. Kielovy dramatické, na thrash metal poměrně vysoké a zvláštní vokály ve své době docela rozdělovaly názory na jejich hudbu. Přes nezpochybnitelný dopad a umělecký potenciál, tak k MEKONG DELTA přilnuli jen skuteční fajnšmekři a posluchači, co si úmyslně vybírali netradičně koncipovanou a vesměs složitější metalovou hudbu.

Na debutové desce oceňuji nejen originální žánrové pojetí, ale právě onen progresivitou bez hranic ne až tolik narušovaný thrash metalový spád a agresi. Jakoby zde ony „zvláštnosti“ zatím plnily jen dokreslující funkce. Když na úvod MEKONG DELTA vystřelili v rozdováděném úprku song „Without Honour“, bylo to jakoby zde kapela chtěla bez prodlení odprezentovat své největší běsi. Jde o song, kde jsme vrženi do válečné operace a vyzbrojeni procházíme nebezpečnou zónou po boku hlavních hrdinů. Stejně dramaticky a vygradovaně zní snad ještě lepší „The Cure“, kde celkovou excentricitu umocňují nejen svižné riffové výpady, neoblomná rytmika ženoucí skladbu v plné rychlosti vpřed, ale především vysoké Keilovy vokály. Tento zpěvák ze zpětného pohledu možná nedosahoval formálních kvalit svého následovníka Douga Leeho, jež do sestavy naskočit po třetí řadovce na počátku roku 1990, ale i tak se Keil k rané tvorbě Němců velmi hodil a svým hlasem umocňoval zvláštně nervní auru okolo skladeb. Text této skladby obsahoval zajímavé existencionální téma a vypovídal o manipulaci a absenci etiky ve světě, kde je lék předepsán, ne za účelem vyléčení pacienta, ale pro získání kontroly nad ním.

Na desce byly i pomalejší kusy, jako ležérně znějící „Heroes Grief“, která je obestřena psychedelickou aurou a po tak trochu voivodovské první půli přejde do hypnotizující instrumentální pasáže, jejíž směr udávají ponuré zvuky kláves a osudový chór. V druhé polovině alba je pomalejší skladbou „Black Sabbath“ navozující pocity střetu s prostředím doom metalu a vlivy o něco staršího rocku a metalu, než je tomu v případě tvrdších a rychlejších songů MEKONG DELTA. Právě díky „Heroes Grief“ a „Black Sabbath“ však deska dramaturgicky funguje a působí pestřeji a neutěšeněji.

Výborný techno-thrash Němci předvedou v riffopalbě „Kill the Enemy“. Tady je protiválečný stroj MEKONG DELTY rozžhaven do nejvyšších obrátek. Text je rovněž kritikou psychologického obrazu války, kdy ve skutečnosti proti sobě nestojí jedinci, ale loutky řízené propagandou. Zabití nepřítele je pro ně nutností k přežití, nikoliv volbou. Neexistuje totiž jiná možnost, neboť násilí je ospravedlněno vyšším cílem a prováděno mechanicky a zcela bez emocí. Velmi zvláštní, ale rovněž také velmi nepoklidné a svižné kusy zde představuje dvojice „Nightmare Patrol“ a „...Shivas Return“. V případě „Nightmare Patrol“ jakoby se posluchač dostával do říší děsivých snů a za každým tónem cítil hrozící nebezpečí, naopak „...Shivas Return“ zve do světa Brahmy a na území buddhistického všehomíra. Ve výsledku jde v obou případech o skvělé psycho věci podtrhující originalitu tohoto techno-thrashového monstra coby hudební instituce vyjadřující se striktně originálním jazykem. 

O něco rockově avantgardněji zní pak závěrečná hymna „Back Home“, která však má pro mne rovněž velké kouzlo. Tvrdí se, že debutová deska ještě plně neodkryla potenciál této kapely, mě však převažující náplň thrash metalu naprosto vyhovuje a beru jí jako sakra originální a lákavou žánrovou sbírku, jež je ve srovnání s okolím pravým originálem. Kapela sice ještě ani zdaleka neodhalila všechny své progresivní zbraně, ale dejme tomu, že to bylo z mého pohledu spíše dobře. Jde o skvělé dílo, zvlášť když si uvědomíme, že šlo o debut projektu, o kterém tehdy nikdo netušil, jak dlouho vydrží a zdali záhy nezmizí.

05.02.2026	Diskuse (0)	Stray janpibal@crazydiamond.cz